Příspěvky uživatele

Sekundy rychle ubíhaly a Jade se musela neustále otáčet, aby zkontrolovala, že je v místnost stále sama. Krást ve tmě nebylo tak úplně jednoduché, no rozhodně nehodlala rozsvítit, protože měla pocit, že by se kvůli tomu prozradila. Už tak se jí zdálo, že dělala až moc velkej kravál. Ruce se jí od samé nervozity třepaly. Věděla, že tohle nebylo správné, ale bylo snad lepší kdyby se krmila z nevinných zvířat nebo hůř.. přímo z lidí? Kradení bylo oproti tomu úplná maličkost. Konec konců tohle bylo jediné východisko pro to, aby přežila.
Jenže najednou do místnosti někdo vstoupil. Poznala to podle zavrzání dveří, proto se ani nemusela otáčet, aby se o tom přesvědčila. Naštěstí ji kryla tma, takže si daný človíček její přítomnosti nevšiml. To už se však ona otočila, aby danou osobu pozorovala, protože si přeci jen stihla zvyknout na tmu a tak obrys rozpoznala. Jenže ta daná osoba udělala něco, co měla Jade předpovídat. Tak chytrá však nebyla. Rozsvítala. Naštěstí s šokem přišla i úleva. Protože ta osoba byla Grace. A byla.. doktorkou? Ne, to by do ní rozhodně neřekla. ,,Grace.." vydechla úlevně a otřela si z čela pot, který se jí tam stihl za ten krátký šok nahromadit. ,,No jo.. nedělá mi to radost, že tak musím krást, ale jiná možnost bohužel není," pokrčila s povzdychem rameny a sjela ji zkoumavým pohledem. ,,Nevěděla jsem, že tu pracuješ," přimhouřila oči a otočila se směrem k ní celým svým tělem.

<<Asi čajovna

Ten klučina sedíc vedle ní pro ní byl velmi příjemnou společností. Jen tedy škoda, že musel odejít tak brzy. Jade ještě nějakou tu chvíli v čajovně zůstala s tím, že si každou volnou chvíli, kterou měla její spolupracovnice, s ní povídala. Avšak netrvalo dlouho a stejně jako Mike, i Jade se nakonec rozhodla odejít. Nebylo to kvůli tomu, že byla ve špatné společnosti nebo snad kvůli tomu, že by se nudila. Ne, to rozhodně ne. Ale vzpomněla si, že by si měla ještě dnes skočit pro nějaké zásoby krve do nemocnice. Nechtěla přeci umřít hlady. A tak se tedy rozloučila, zaplatila za svůj čaj a odešla.
Venku se poměrně ochladilo, proto si svůj černý kabát přitáhla blíže k tělu a rychlým krokem se rozešla směrem k nemocnici. S orientací po městě už naštěstí neměla vůbec žádný problém, takže přesně věděla, kam jít. Navíc.. nemocnice byla od čajovny kousek a tak ani nemusela zůstávat dlouho venku.
V nemocnici bylo jako vždy velmi rušno. Lékaři, sestřičky a vůbec všichni zaměstnanci této budovy měli práce až nad hlavu, takže to vypadalo, že si jejího příchodu nikdo nevšiml. Což bylo jen a jen dobře. Nechtěla na sebe moc upozorňovat a tak se rovnou vydala k místnosti, kde byly zásoby odebrané krve. Jenže hned poté, co udělala několik malých krůčků, ji zastavil jakýsi chlap na recepci, který si jejího příchodu bohužel všiml. Většinou si toho ty dámy, co byly místo něho nevšimly, jelikož byly moc zaneprázdněné například svými nehtami. Ovšem on byl asi dost pozorný, což Jade tak trochu vystresovalo. Chtěla se otočit a beze slov odejít, jenže krev v ledničce už jí docházela a tak potřebovala urgentně další. Pomalým krokem tedy přešla k pultu recepce o nějž se opřela svými lokty, přičemž pohledem sjela na jeho vizitku, kde stálo tučně jeho jméno. ,,Přeji hezký den," pozdravila ho s úsměvem na tváři a zadívala se mu do jeho tváře. ,,Přišla jsem za svým bratrem, před chvílí ho přivezli," oznámila mu už s vážnou tváří. Muž se jí zeptal, jak se jmenuje, což ona samozřejmě absolutně netušila, ovšem na to už měla takový menší plán. ,,To snad nevíte, jak se jmenuje ten, kterého sem přivezli naposledy?! To si říkáte pozorný zaměstnanec? To vy mi máte říct bez váhání jméno a hned na to i pokoj na kterém leží!" schválně na něj zvýšila hlas, přičemž se mírně zamračila. Vypadala rozzlobeně, ovšem celé to jen hrála - překvapivě. Muž vypadal zmateně a když už se nadechoval, aby něco řekl, tak ho opět svými slovy přerušila. ,,Víte co? Zeptám se někoho jiného! Jsem vystresovaná z toho, co je s mým bratrem a vy mi nechcete říct, kde je!" štěkla po něm naštvaně a zavrtěla nad tím hlavou. Nedělalo jí dobře být na někoho naštvaná bezdůvodně, ovšem tady se jednalo o krev. O to, co jí mělo udržet naživu. ,,Nashle!" procedila skrze zuby a vypadala se do vnitra nemocnice. Oddychla si, když zjistila, že muž se ani neobtěžoval ji následovat. Tak tohle by bylo. Teď už se jen nenápadně dostat do místnosti se zásobami. Ztěžka polkla a rychlým krokem mířila do cílové místnosti. Neustále se při tom rozhlížela kolem sebe, aby se ujistila, že jí někdo nesleduje nebo snad nepodezřívá. Naštěstí se zdálo, že si většina hledí svého a tak byla nakonec její mise 'splněna' bez jakýhkoliv potíží. Když našla místnost se zásobami, tak do ní nenápadně vklouzla a rychle si začínala cpát co svojí kabelky několik pytlíků krve. Neustále se však ohlížela ke dveřím, aby se ujistila, že sem někdo nečekaně nevstoupí.

Upír večera - Trevis Reed, jelikož jiný upír na párty nebyl:DDD
Upírka večera - Lena Wilkins

Nad jeho slovy přimhouřila oči. Měla pocit, že je to spíše výmluva, protože si zkrátka nechtěl přiznat, že nedokáže vymyslet nic svého. Prostě kopírka, aspoň pro něho má další přezdívku, heh. Mávla nad těmi slovy rukou a zmizela ve svém pokoji, kde se, jak už jsem psala, připravovala.
Angie byla velmi nadšená z toho, že si jí Lee pohladil a k tomu dodal i poškrabání za ušima. To ona měla mooc ráda. A tak, když přestal mu opět olízla ruku, aby mu naznačila, že chce pohladit ještě. To přeci musel pochopit, no ne?
Jade si zrovna v koupelně nanášela lesk na rty, když slyšela, jak na ní Růžovák volá z chodby. Překvapilo jí, když jí oslovil jejím jménem, nikoli přezdívkou Blonďák. No rozhodně jí to potěšilo. ,,Už jdu!" zavolala na něj a odložila lesk na rty na své původní místo. Udělala ještě poslední úpravy a poté se již připravená vydala na chodbu. Uchechtla se, když viděla, jak se Angie lísá k Leemu. ,,Angie! K noze!" poručila jí a poklepala si na stehno. Angie poslušně, i když tedy velmi neochotně doběhla až k ní a otřela se jí o nohu. ,,Hodná holka.." zamumlala směrem k ní a podrbala jí za ušima. ,,Tak můžeme jít.." oznámila Leemu a popadla svoji kabelku ve které měla všechny důležité věci. Zkontrolovala se ještě v zrcadle a poté počkala až Lee vyjde ven. Když se tak stalo, tak vyšla ven i ona a naposledy se ještě ohlédla za Angie. Bylo jí líto, že tu musela zůstat tak sama.. Povzdychla si a zabouchla za sebou dveře, načež je i zamkla. Schovala klíčky do kabelky a svou pozornost obrátila k Růžovákovi. ,,Tak jdem.." řekla celá natěšená a rychlým krokem se rozešla od svého domu směrem ke klubu, kde se měla párty konat.

>>Upíří párty

Protočila panenky, když jí zatleskal za to, že mu řekla její jméno. Možná mu ho přeci jen neměla říkat, ale tak teď už to bylo jedno. Stejně jí místo jejího jména oslovil jako 'blonďák' , což jí nepřišlo zas tak (naštěstí) urážlivé. ,,S těmi přezdívkami jsi mohl být trochu kreativnější, Růžováku.." ušklíbla se a schválně jeho přezdívku pronesla velmi pomalu a zřetelně. Možná ho to neštvalo, ale ona se při samotném vyslovování té přezdívky nesmírně bavila.
Řekl jí, že počká na místě, kde stál, což jí samotné přišlo za vhodné místo. Alespoň nepůjde do vnitra jejího domu. Proto jen kývla hlavou a přemístila se do svého pokoje. Nehodlala se chystat nijak dlouho, ale rozhodně si na své přípravě chtěla dát záležet. Oblékla si černé šaty, které byly do pasu upnuté, no poté se rozvlnily. Zezadu byly krajkované, takže odhalovaly její záda. Byly do půli stehen, což pro ni byla ideální délka šatů. Následně se ze svého pokoje přemístila do koupelny, kde si nakulmovala své blond vlasy a nalíčila se. Celé tohle chystání ji zabralo opravdu dost času, proto nebylo divu, že se Angie ve svém pelíšku začala nudit. Vstala a šla směrem k Leemu, kterému pravou ruku ruce, jelikož chtěla, aby jí podrbal. Byla velmi přátelským pejskem, takže nebylo divu, že vyžadovala trochu více pozornosti od lidí.

Narovnala se a zadívala se na svůj odraz v zrcadle, které měla na chodbě. Z toho náročného dne měla vlasy pocuchané, div že se jí někdo po cestě nelekl. No hlavní bylo, že na to neměl žádný narážky pan růžovák. Když na ní ode dveří promluvil, tak k němu obrátila své modré oči a přimouřila je. Proč chtěl vědět její jméno? Záleželo mu snad na tom? Ale tak zase.. nač mu to tajit, že jo. Mohl by jí s tím potom otravovat a o to teda rozhodně nestála. ,,Jade," odpověděla mu a prohlédla si ho. ,,A ty? Jak se jmenuješ ty?" zeptala se ho na oplátku, jelikož to podle ní byla slušnost. ,,No ale ono to je vlastně jedno.. Budu ti říkat Růžováku.." nevinně se na něj uculila a spokojeně se usmála. Ta přezdívka, kterou pro něj vymyslela se ji dost zamlouvala, tak nač ji nevyužívat i nahlas..
Když jí oznámil, že ho Angie obtěžuje, tak nad tím protočila panenky, načež pohled přesunula na Angie, která kolem něj vesele poskakovala. Proč byl jen ten Růžovák tak protivnej?! ,,Angie.. pojď sem.." zavolala na ni a ještě k tomu dodala písknutí na které Angie zareagovala vždy. A taky se tak opravdu stalo. Angie zvědavě zvedla hlavu a doběhla až k Jade. Ta ji chytila pevně za obojek a pohled obrátila k Růžovákovi. ,,No.. udělej si tu pohodlí, já se půjdu nachystat.." oznámila mu a odvedla Angie k jejímu pelechu, kde jí poručila ať zůstane. Ještě že Angie byla tak poslušný pejsek a poslechla jí. Ještě než od ní odešla jí do misky napustila vodu a do druhé misky jí dala granule. Ať tu není o hladu.. No a poté se vydala k sobě do pokoje - připravit se.

<<Náměstí

Tím, že jí řekl, že by měla používat mozek ji dost urazil, ale zase na druhou stranu.. Tím, že jí řekl, že by neměla používat ty svoje 'čáryfuky' ji zalichotilo, takže se její nálada opět vyrovnala. Věděla, že je silná, co se tedy týče magie. Lee měl pravdu v tom, že co se týče inteligence.. No, řekněme že ji zrovna dosti nepobrala. Ve škole byla příšerná, i když se snažila o opak. Ovšem na jeho slova už nijak nezereagovala. Klidně to mohl vzít, že vyhrál nebo něco takového, jí to už bylo jedno. Nehodlala se zabývat nesmyslnou hádkou s týpkem, který má růžové vlasy. Kdo si k sakru barví vlasy na růžovo?! Jeho následné vyfouknutí kouře přímo do jejího obličeje bylo vážně k vzteku, ale ona to opět úspěšně ignorovala. Prostě se obrátila a šla směrem k sobě domů.
Ani se nemusela otáčet, aby věděla, že jde Lee za ní. Vlastně se ani otáčet nechtěla, ta člověčina jí lezla krkem. Mohla mu taky upíří rychlostí zdrhnout, ale neukázalo by se potom, že je zbabělá? Celou cestu mlčela, jelikož mu neměla co říct. Nevěděla ani, jak se jmenuje.. Ale tak.. Jí to bylo vlastně jedno.
Když došli k jejímu domu, tak přešla ke vchodovým dveřím a odemkla je. Hned po otevření se k ní přiřítila její fenka Angie, která zvesela vrtěla ocáskem a štěkala nadšením. Jade byla moc ráda, že jí má, protože právě tohle stvoření ji dokázalo vytvořit dlouhodobý úsměv na tváři. ,,Ahooj zlatíčko.." dřepla si k ní a podrbala ji za ušima. ,,Doufám, že jsi tu nic neprovedla.." zamumlala ještě směrem k ní a vstala. V ten moment se Angie rozběhla směrem k růžovákovi a nadšeně kolem něj začala pobíhat.

Nad tím, jak si povzdychl se musela zamračit. Opět zaťala pěsti a snažila se tu na náměstí nevybouchnout vzteky. On si o to prostě koledoval. Proč z ní neměl vůbec žádný respekt? Vždyť byla upírkou! Byla určitě rychlejší než on, takže než by stačil něco vůbec udělat, tak by ho mohla zatáhnout do nějaké temné uličky, kde je liduprázdno a tam ho vysát. Jenže on asi věděl, že něčeho takového není schopná. ,,A ty lépe hraj svůj úraz.." odsekla mu na jeho slova a protočila nad tím panenky. Podívala se na zlaté hodinky, které zdobily její pravou ruku a vykulila oči, když zjistila kolik už je hodin. Párty měla za chvíli začít a ona tu stála na náměstí s tímhle nepříjemným týpkem, kterého teď pravděpodobně musela vzít k sobě domů.
Hlasitě si povzdychla a něco si pod nosem sama pro sebe zamumlala. Zvedla k němu pohled a ztěžka vydechla. ,,O mě se obávat nemusíš.." mrkla na něho a lišácky se na něj usmála. Vážně nedokázala pochopit, kde se v ní všechna ta zlost vzala. Určitě za to mohl on.. Vždyť ona bývala k lidem milá, nikoli arogantní. ,,Jasně, že se mi tě nechce vodit k sobě domů, ale jaksi momentálně nemám jinou možnost.." procedila skrze zuby a letmo se porozhlédla po náměstí. ,,Takže pokud ses nezalekl a chceš jít se mnou, tak mě následuj.." upravila si pramínek svých blonďatých vlasů za ucho a vykročila směrem ke svému domu bez toho, aniž by se otočila a tím zkontrolovala, jestli jí růžovák následuje.

>>Dům Jade

Tahle člověčina ji vážně dost lezla na nervy. Ano, mohla by se na něj vrhnout a ochutnat jeho krev, třeba by mu konečně sklaplo. Ovšem s tím se neslo i jisté riziko, které se jí moc podstupovat nechtělo. Když už totiž ochutnala něčí krev, tak se nedokázala odtrhnout. Proto pila krev jen ze sáčků z nemocnice. Takže tím 'rizikem' myslela právě to, že by ho mohla zabít. A být zabit upírem.. No, to si podle ní nezasloužil nikdo. ,,Chovám se lidem tak, jak oni ke mně. Takže pokud se k tobě chovám hnusně, měl by ses sám sebe zeptat proč," řekla tentokrát už klidným a vyrovnaným hlasem. Třeba ho dokáže naštvat právě tímto, kdo ví. Nad jeho dalšími slovy se musela zasmát. Jo, měl pravdu, hledala pomoc u vlastního druhu, protože sama do něj zakousnout nechtělo. Bylo lepší, aby tu práci udělal někdo jiný. A on potom bude mít trauma do konce svého života. Ale to si taky nezaslouží nikdo.. Napomenul jí její vnitřní hlásek. Sklapni.. Zavrtěla hlavou a ztěžka polkla. Už ho pozvala a odvolat to nemůže. Snad jen.. asi by tam na něj měla dávat pozor. Ale jen tak nenápadně, aby si o sobě něco nemyslel.. ,,Jo, tak nějak.." přiznala nahlas a ledabyle nad tím pokrčila rameny, aby naznačila, že jí jedno jestli u ní má respekt nebo ne. Když tedy nakonec souhlasil, tak kývla hlavou a prohrábla si své blonďaté vlasy, přičemž se nervózně zakousla do rtu. Udělala správně? ,,Ještě se budu muset jít převléct.. tak si můžeme dát potom někde sraz.. Nebo můžeš jít se mnou, pokud chceš jít.. v tomhle.." poslední slova téhle věty dokončila s trochu větší neochotou, přičemž si jej prohlížela, aby zhodnotila, jestli se jeho oblečení hodí na tu párty. Tohle dělávala pokaždé, hodnotila si věci hezky v duchu.

Za jeho slova by mu nejraději nafackovala. Jenže taková ona nebyla a kvůli někomu jako on se rozhodně měnit nehodlala. To jí za to nestálo. Nasála čerstvý vzduch do plic, načež ztěžka vydechla. Tak trochu doufala, že jí to uklidní, ale po pravdě.. moc to tedy nezabralo. ,,Nedívala jsem se na cestu, nevrazila jsem do tebe schválně.." rozčíleně rozmáchla rukama a svraštila obočí. Jeho smích ji dokázal naštvat akorát tak více, ale rozhodně to tedy nechtěla dát najevo. To by totiž potom znamenalo, že on vyhrál.
,,Pokud má někdo v životě tebe, tak to tedy jo. To musí být vážně život plný hnusu.." odvětila mu a založila si ruce na prsou. Její naštvanost se díky jeho slovům stále stupňovala, až dovršila toho nejvyššího vrcholu. Její obličej se pomalu začal měnit na upíří, avšak ona se včas zarazila. Bylo ji jasné, že o nadpřirozenu věděl, když mluvil o těch příšerách a tak se tak úplně neprozradila. Ale nechtěla mu ukazovat svou druhou, tedy upíří, tvář. Zavřela oči a uklidnila se. ,,Fajn tedy.. Pokud seš takovej hrdina, tak pojď se mnou na upíří párty.. Můžu si tam přívést jeden kus člověčiny a ty se mi zamlouváš.. Protože, když se do tebe někdo zakousne, tak to budu ignorovat.." nad svým nápadem se musela potěšeně usmát. Protože když její nabídku odmítne, tak jí tím akorát ukáže, jaký je srab.

Všimla si jeho zaraženého výrazu, což jí naznačilo, že měla pravdu. Ovšem po jeho slovech o nezdvořilosti si uvědomila, že mu začala tykat. No jo, neměla žádné slušné vychování a i přesto, že se lidem vždy ze začátku snažila vykat, tak poté stejně přešla k týkání. A to bez toho, aniž by se je zeptala na povolení. I když tady u toho kluka si to mohla dovolit, jelikož byla určitě starší než on. To on ovšem nemohl vědět, jelikož se jí růst zastavil v 19-ti letech. Když jí odpověděl na co chtěla, tak jí koutky úst zacukaly do úsměvu, jelikož si uvědomila, co dokáže. ,,Takže čistě ze škodolibosti.. To je hnusný.." zamračila se na něj a vstala, přičemž vypnula hruď. ,,Příště si radši dávej pozor s kým máš tu čest.." zavrčela na něj a sjela ho přísným pohledem. Normálně takhle zlá nebyla, byla spíše usměvavým andílkem, ale tentokrát se zkrátka neudržela. Tedy ne že by ze sebe dělala někoho, koho se má každý bát, ale přeci jen.. rozhodně byla silnější než tahle člověčina.
Už by pravděpodobně šla dál, ale zarazila jí jeho slova. Tak příšery? Hmm, zajímavé označení. V jejím obličeji bylo znát, že hodně přemýšlí nad tím, co mu na jeho slova odpovědět. No a taky na ní byla vidět jistá zaraženost, že o upírech a vlkodlacích ví. ,,Příšery? Ale no tak.." odpověděla nakonec s posměšným tónem a zavrtěla nad tím hlavou. Mohlo to vypadat, že se mu vysmívá, tedy alespoň se o to pokoušela, ale.. no prostě v tom zrovna dobrá nebyla.

Vytřeštila oči, když najednou viděla, jak padá na zem. No a nejhorší bylo, že to celé si dávala za vinnu jen a jen sobě. Chudák ten kluk.. Nejen, že do ní narazil, ale dokonce i spadl na tvrdou zem. To asi nebylo nic příjemného. Avšak nejhorší bylo, jak se na ní díval. Bála se, že tu po ní začne křičet, protože ona by klidně byla schopná nechat ho na sebe křičet. Mohla za to, a tak by si to zasloužila. Jenže místo toho vykřikl bolestí a začal ji obviňovat z toho, že mu vyvrtla kotník. ,,To jsem nechtěla.. Opravdu se moc omlouvám.." zamumlala si pod nosem, avšak bylo možné, že to slyšel. Ve tváři měla zděšený výraz, jelikož mu celé to jeho divadélko uvěřila. Už si i k němu chtěla kleknout a začít mu pomáhat, ale v tom jí její vnitřní hlásek napovídal, aby to nedělala. On ti lže.. Nic mu není.. Přimhouřila nad tím oči a zavrtěla sama nad sebou hlavou. Byla to blbost, proč by jí lhal? Jenže ten hlásek uvnitř jí nehodlal nechat na pokoji a ona najednou pocítila, že by tomu měla věřit. Lhal jí, hrál to ní. ,,Ty lžeš.. Nic ti není.." řekla s kamennou tváří a zaťala pěsti. Bylo na ní poznat, že je svými slovy přesvědčená. Přešla k němu a přidřepla si, aby se mu mohla přímo do očí. ,,Proč jsi mi lhal?" zeptala se ho s neutrálním výrazem na tváři a naklonila hlavu mírně na stranu. Nechápala, kde se tohle všechno v ní bralo, ale prostě cítila, že by ho mohla dokázat přinutit říct jí alespoň trochu pravdy. Stejně jako před chvíli dokázala poznat, že jí lže.

//Odněkud

Její nová práce, tudíž pracování v místní čajovně, ji velmi bavila. Možná za to mohlo to, že už dlouho někde nepracovala nebo také to, že byla ráda ve společnosti lidí. Nebo možná oboje. Ale zrovna dneska tam měli narváno, takže musela pracovat přes čas. Noo.. alespoň tedy doufala, že za to dostane lepší výplatu než minule. Po práci si ještě musela vyřídit několik pochůzek, což bylo taky jen tak mimochodem strašné. Tedy alespoň pro ni. Všude samé čekání, někde dokonce i hluk.. Prostě hrůza. A když už tedy měla všechno vyřízené, tak si to mířila přes náměstí rovnou k sobě domů. Těšila se až si dopřeje trochu odpočinku.
Když si to kráčela po náměstí, tak hleděla pouze před sebe, nerozhlížela se, neotáčela se, prostě šla rovně. V tom se jí v její červené kabelce rozezvonil mobilní telefon a ona ho se zuřivostí začala hledat, přičemž nadále šla, takže nehleděla na cestu. V kabelce měla plno harampadí, takže jí trvalo dlouho než mobil našla. No jenže při nekoukání na cestu omylem narazila do jednoho kluka, který se jí jaksi připletl do cesty. Nebo se snad připletla do cesty ona jemu? Rychle zvedla pohled a prohlédla si mladíka s nezvykle růžovými vlasy. ,,Páni, moc se omlouvám, nechtěla jsem.." vykoktala ze sebe zmateně a dívala se na něj svým omluvným výrazem. ,,Nekoukala jsem na cestu, je to moje vinna.." dodala ještě, ovšem tak rychle, že jí možná ani nerozuměl. ,,Není Vám nic?" zeptala se ho starostlivě a znovu si ho prohlédla. Divné, že si ho nevšimla dříve, jelikož svým vzhledem dosti vyčníval z davu. A jí to přišlo.. zajímavé. Jo, rozhodně to bylo zajímavé. Sice věděla, že jejich náraz nebyl tak úplně silnej, aby se mu stalo něco závažného, ale byla slušnost se zeptat. Podle pachu ihned poznala, že se jedná o člověka. Ti jsou přeci jen křehčí než samotní upíří a vlkodlaci, že jo..

I Jade se dozvěděla o upíří párty a jelikož byla v klanu, tak tam nemohla chybět. Avšak ještě předtím se rozhodla, že trochu pomůže s výzdobou a různými věcmi okolo. V první řadě se rozhodla, že přinese něco na chuť. I upíří přeci mají rádi sladké, tedy Jade rozhodně. Proto se rozhodla, že upeče muffiny, kterými rozhodně nikdo nepohrdne. No a jelikož to byla upíří párty, tak se rozhodla, že na zdobení použije upíří tématiku. Nebylo to žádné umělecké dílo, ale ona i přesto byla za svůj výkon plně spokojena. Moc těch muffinů nebylo, ale tak co.. Občerstvení bude rozhodně víc než dost. Když tedy měla hotové muffiny, tak se pustila do přípravy další mlsky. Tentokrát do dortu. Jednou už dort dělala a podle ohlasů prý nebyl úplně nejhorší. A pokud lidem nebude chutnat no tak co.. Nebudou přeci vědět od koho ten dort je. Ovšem na dortu si dala mnohem více záležet, také ji zabral mnohem více času než muffiny, což jí však bylo od začátku jasné. Ale jí to všechno pečení a zdobení dost bavilo. Když byl dort hotov, tak ho opět ozdobila s upíří tématikou. To by potom nebylo ono.. Poté si svůj dort se spokojeným úsměvem prohlédla a zhodnotila, že to takhle bude stačit. To tedy bylo, co se týče občerstvení vše. A jelikož jí zbýval ještě čas do začátku párty, tak se rozhodla, že vyrobí něco na výzdobu. Zabralo ji opravdu dost dlouhou dobu než vymyslela, jakým svým výtvorem by mohla na párty přispět. Balónků tam určitě bude dost, takže ty okamžitě zavrhla. Nakonec se rozhodla, že by bylo nejlepší, kdyby udělala brčka na pití také s upíří tématikou. To tam určitě mít nebudou a pokud ano, tak snad né stejné, jaké přinese ona. A tak se pustila do vyrábění. Brčka samozřejmě nevyrobila ona, ty si koupila v obchodě, červenobílé ať to celé ladí. Doma vyrobila z tvrdého červeného a bílého papíru rty a k tomu upíří zuby. To následně přilepila na již zmiňované brčko. Šlo jí to od ruky a nakonec jich vyrobila opravdu dost. Když měla všechno potřebné hotové, tak všechny věci vyrobené jí samotnou vzala a zanesla je na párty. Byla velmi nadšená z toho, že mohla někam přispět něčím svým..

Jade Conley, Erin Clark, Thomas Conrat
VYTRVALOST