Concord -

Concord


Concord je americké město ležící zhruba 35 kilometrů od San Francisca. Jeho obyvatelstvo se pohybuje okolo 120 000. Jeho hlavním bodem je náměstí Todo Santos Plaza (na fotce dole). Z náměstí, které by mohlo travnatými plochami připomínat spíš park, se dá zamířit hlouběji do města či do jedné z mnohých různorodých restaurací. Či do jazzového baru, u něhož stojí cedule, že dnes večer je karaoke párty, hned na rohu ulice. Záleží na tom, kdo co za zábavu hledá. Nachází se zde i noční kluby, kde začne ten pravý noční život okolo 22:00. V létě teploty vyšplhají až na 30°C.



Strana:  1 2 3   další »
icon , - odpovědět
Jade Conley
Nikdy u sebe takhle blízko neměla tak velkou kočkovitou šelmu, proto to byl pro ni poněkud velký zážítek. Ještě když se o ní začala otírat, jak to mají kočky ve zvyku. Většinou tak tím dávají najevo svou náklonost. Že by to samé platilo i u tohohle tvora? Vlastně i doufala, že tomu tak doopravdy je. Dokonce se začal tulit i k Trevisovi, což bylo dobré znamení, jelikož to znamenalo, že věří i jemu. Usmívala se od ucha k uchu a nepřestávala serpoparda hladit a drbat. Najednou se však stala další pozoruhodná věc. A sice to, že se zvíře zase začala zmenšovat - zpátky na to kotě, které nalezli na stromě. Asi za to mohlo to, že byl v klidu. ,,Vezmu si ho na hotel.." zamumlala směrem k Trevisovi a opatrně vzala kotě do náruče, přičemž směrem k němu neustále mumlala, že je všechno v pořádku a tak se nemusí ničeho bát. Nebylo by totiž zrovna dvakrát příjemné, kdyby se jí v náručí proměnil zpátky na tu převelikou šelmu. Hodlala mu poskytnout pomoc a pak.. pak se přeci uvidí..
A jak si řekla, tak taky udělala. V podstatě svůj čas v Concordu strávila tím, že se starala o kotě, které nalezla v parku. A čím více s ním trávila svůj čas, tím více ji přirostl ten maličký tvor k srdci. Proto se poté rozhodla, že si ho odveze domů. Stejně.. kam jinam by ho mohla dát? Do útulku, kde by se jim mohl proměnit do své velké podoby? To přeci nemohla riskovat. Bylo lepší, když ho měla pod svým dohledem.

//Omlouvám se, že jsem napsala až teď, ale bylo toho jednoduše moc.. :/
A ano, Jade si kotě moc ráda nechá.. neměla by to srdce ho tam nechat xD
Děkuji moc za všechno^^
, - odpovědět
avatar
Fajn, tak vzhledem k tomu, že od posledního postu Osudu neodepsal ani jeden z těch tří, Concord tímto končí. Poprosím vás akorát o poslední post. Roelie, pokud chce, může ještě dohrát tuhle hru.
Jakmile sem napíšete poslední post, smíte zase do volné hry. Pak napíšu vyhlášení.
icon , - odpovědět
Osud
ROELIE

Ne, nemohl nijak vědět o tom, co za práci vykonávala dřív. Toto oslovení použil čistě náhodou, nepovažoval ho za nějak urážlivé či odsuzující. "Doufám, že vám večer zpříjemním dostatečně na to, abyste na něj ráda vzpomínala," usmál se na ni příjemně. Očividně ho samotného těšilo, že se jeho společnosti těší. Tím, že toho mají spoustu společného, mu bylo jasné od prvního pohledu.
Obočí mu lehce cuklo a koutky pozvedl do potutelného úšklebku. "Jste si tím jistá?" odvětil a vzal to trochu jako výzvu. "Ne že bych to chtěl zkoušet a dostávat vás do nějaké kompromitující situace, ale když to tak říkáte, akorát mě to vyzývá," zakroutil hlavou pobaveně. Nejradši by ji nejspíš vyzval k picí hře - kdo dřív odpadne, prohrál. Ale hodilo se to pro tenhle večer?
Její nálada zjevně poklesla. To ho trochu zmátlo. Nejspíš citlivé téma. "Otázkou pak je, jestli jste tak doopravdy šťastná," odpověděl tiše, dávajíc jí možnost ani neodpovídat, pokud nechtěla. Vyklopil do sebe zbytek sklenky a mlčel. Nevyptával se, neryl do ní.

JADE & TREVIS

Serpopard spokojeně předl, nechával se drbat, a dokonce k nim i udělal pár kroků a otřel se bokem úplně jako kočka o Jade. Trochu nedůvěřivě vzhlédl k Trevisovi, který tam jen tak stál a čekal, hodnotil ho, ale nakonec nejspíš usoudil, že není nebezpečný, když ještě nic neudělal a hlavou se mu nacpal pod ruku do dlaně, čímž ho vlastně taky vyzýval, aby ho hladil. Tělo měl přitom pořád těsně u Jade, takže na něho stále dosáhla.
Čím déle ho hladili, tím se zmenšoval. A najednou z něho bylo zase malé kotě - tentokrát však vypadalo spíš jako malé leopardí kotě. Nožku měl pořád zraněnou, teď už aspoň ale byl v přenosnější podobě.

// Omlouvám se, bylo pololetí a bylo toho trochu víc, tak jsem byla úplně mrtvá.
Už bych to obojí nějak ukončila, ostatní sem nepíší, tak si řekněte, jestli byste chtěli hrát dál něco dalšího. Vy čtyři (Trevis, Jade, Sofia a Roelie) dostáváte 2 diamanty, 10 smaragdů, 20 safírů a 30 perel (sečtu na úplném konci výletu, pokud budete chtít hrát dál) + Jade, pokud bude chtít, může dostat to kotě s přiděleným profilem.
icon , - odpovědět
Sofia Francesca Romero
,,Tak to nejsi sama" Zabrblala znechuceně, cítila se naprosto stejně, nevraždí, věčně bez nálady, jo, jen s těma chlapama to má jinak, ale tím zatím Sienn nemusí vůbec, ale vůbec zatěžovat. Ani se nediví, že je jí to líto, i jí to bylo, ale teď našla smysl v Julienovi. Je to zvláštní, ale někdy stačí opravdu jeden člověk, aby se vám změnil celý život. A ne, že by kvůli němu úplně zkrotla, stále to bude mrcha, na kterou si člověk musí dávat pozor, ale přece jen i přes to všechno je jiná. Začala si totiž vážit i jiného člověka, než jen sebe. ,,Na chlapy se vždy musí najít čas, neříkej mi Sienn, že někdo jako ty nemá v obzoru nějakou "oběť"." Mrkne na ní, v tomhle to bylo jednoduché, stačilo si jen někoho vyhlédnout a do hodiny byl ten člověk její, do druhé buď u ní, nebo u něj, ale vždy dostala to, co chtěla. Takové holky, jako jsou ony, nejsou zvyklé na odmítnutí. ,,Máš pravdu, to nás ještě více naštve" Koho by nařizování nenaštvalo? Není ten typ, co by sklopil uši a vše udělal a to Sienn moc dobře ví. Pak se musí ale zasmát. ,,Mám jiné plány, neboj a klan to není" A zase nějak extra velké plány to taky nejsou, ale chce si čas od času prostě takhle odjet a někoho zabít. ,,Mohly by jsme takto jezdit častěji" Podotokne ještě, Sienn je jedna z mála ženských kamarádek, co vlastně má a chce si jí udržet, kde by našla člověka tak dokonale podobného jí. Pak už přišel čas zeptat se na muže. Přikyvuje a dává jí to smysl, ostatně jim nikdy nebyl nikdo zas až tak dobrý. V tom momentu se zadívá chvíli jinam, aby si vlastně uvědomila, co se v ní zlomilo, nebo snad kdy? Mimoděk si vezme skleničku a upije ze své Whiskey, aby jí zase postavila na bar. Když pak Sienn promluví, tak se na ní trochu nepřítomně podívá. ,,Hm?.." Reaguje, než si uvědomí, na co se vlastně ptala. ,,Nevím, samotné mi to přijde vtipné. Našla jsem muže, se kterým můžu být sama sebou. Můžu si dělat co chci, ale na druhou stranu vím, že by mu to ublížilo." Střelí po ní pohledem a zasměje se. ,,Já vím, co by mi mělo být po tom, že mu to ublíží. Ale na druhou stranu. Nevím, tolik se mi zadral pod kůži, až to není možné." Zavrtí nad tím hlavou. ,,Sienn, jelikož jsme si opravdu podobné, můžu se tě zeptat narovinu. Myslíš si, že jsem blbá? Znám tyhle reakce, nevěřila jsem nikdy na to, že bych snad mohla být s jedním člověkem. Ale co když mi jeden člověk může dát vše, co potřebuji? Není to žádný ukňouraný chlap, který by se mi plazil u nohou, někdy bych ho nejraději zabila, ale na druhou stranu mě přitahuje jako nikdo jiný." Svěří se jí s něčím, co by asi nikdy jindy neřekla jen tak narovinu. Nejspíše slabá chvilka.
icon , - odpovědět
Jade Conley
Bála se jeho reakce, což vedlo k mírnému třesu ruky se kterou se pomalu přibližovala k jeho hlavě. No nakonec to dopadlo dobře, jelikož se zdálo, že serpopardovi se její pohlazení líbilo. Dokonce chtěl podrbat i na jiných místech nad čímž se Jade musela od srdce zasmát. Tohle bylo mnohem lepší než hladit normální kočku. Tedy ne, že by teď začala přímo zbožňovat tento prapodivný druh kočkovité šelmy, ale bylo to jednoduše něco neobvyklého.. A to se jí právě líbilo. S jiskřičkami v očích a celkovým nadšením z toho, jak se tahle situace nakonec vyvinula ho začala drbat na místech, kterými se jí nastavoval. Vypadalo to, že byl klidný, což brala Jade za výhru. Jenže tu byl další problém.. Co dál? Proto mezitím, co drbala to podivné zvíře před sebou, hlavu otočila směrem k Trevisovi a nadzvedla obočí. ,,Co s ním uděláme? Nemůžeme ho tu nechat a navíc je zranený.." zatvářila se ustaraně a hlavou kývla směrem k serpopardovi, kterého samozřejmě nepřestávala drbat. Doufal, že jí v tom pomůže, jelikož celou tuhle situaci by asi sama nezvládla.
icon , - odpovědět
Trevis Reed
Moc se mu nelíbilo, že ta kočka byla na něho zlá a na Jade byla jiná, hodnější a dokonce ji nechal aby na něho sáhla. On se o to jenom pokusil a málem přišel o ruku. Nechápe tyhle kočky. Možná jim rozumí víc než Trevis, ale i tak se mu to prostě nelíbilo. Ruce založil na hrudi, stál za Jade a sledoval ty dva. Nevěděl co jiného dělat, opravdu o svoji ruku přijít nechtěl, byla by to velká škoda. Kočku se snažil zachránit a ještě je on ten špatný. Jade si zezadu prohlížel. Měla pěknou postavu, docela byla pěkná celá. Možná by si dal říct, ale poslední dobu ho to moc nebralo. Dlouho s holkou nic neměl, ale jako každý člověk i on to potřebuje. Hlavou mu toho prolétávalo hodně. To čekání co ta číča udělá bylo nekonečný. Už aby se z toho vyhrabali a on mohl pokračovat dál. Napadlo ho taky, že by se mohl vypařit, ale ta jeho zvědavost? Ta mu nedá a nutí ho tady nadále být.
, - odpovědět
avatar
"To víte, já jsem vždycky byla na matiku.." Uchechtla jsem se a bylo úplně jasné, že jsem to myslela ironicky. Eh, já a matika? Nope. To by nešlo. Jasně, základy umím, ale není to zrovna můj doušek kávy, copak si budeme.
"Hádám že k tomu jednou dojít muselo.." Přikývla jsem s lehkým úsměvem a musela jsem se pousmát, když znova zopakoval, že je velice rád že mě tady potkal. U slova společnice jsem se nepozastavila. Šance že by věděl co jsem zač byla mizivá, takže mě to ani nenapadlo. Navíc tomohle už je přeci konec ne? Noel mě vysvobodil. Otázkou zůstávalo jestli jsem potřebovala vysvobodit. "Taky jsem ráda za společnost. Přeci jenom je příjemné si s někým popovídat a zasmát se. A málo kdy se stane, že najdete někoho čí přítomnost je vám tak příjemná, jako mně ta vaše. Přeci jenom bych řekla, že toho máme spoustu společného." Pousmála jsem se a upila jsem ze své sklenice. Opravdu byl příjemnou společností, o tom se nedalo pochybovat.
"Věřte mi, to bych nerada i já. Doufám však že ještě pořád znám své hranice. Navíc opít mě nebude zas až tak lehké." Uchechtla jsem se. přeci jenom jsem upírka, něco málo vydržím, no ne? Navíc jsem v cizím městě, kde prý máme ještě pár dní pobýt. Nemůžu si udělat ostudu hned ze startu.
"To vskutku je. A teď už fakt byly potřeba.." Přikývla jsem a po jeho poslední větě jsem se zadívala na dno sklenky. Bral mi moji přirozenost? "Možná jsem ho sama nechala.." Řekla jsem tlumeně a pohled jsem měla stále sklopený a moje nálada očividně o pár stupňů klesla. Co tady vůbec dělám? Měla jsem zůstat v Shadowhillu a být s Noelem.
icon , - odpovědět
Osud
ROELIE
"To máte vlastně asi pravdu," uznal s pousmáním. "Mínus a mínus dohromady dává plus, ačkoliv je to proti veškerým zákonům logiky," uchechtl se pak ještě pobaveně. Nikdy nechápal, proč to tak je, ale přijímal to a zrovna v tu chvíli se to hodilo. Rozhodně však nevypadal jako nějaký zoufalec. To spíš právě naopak. Lusknutím prstů by mohl mít, jakou by chtěl, ostatní muži by v něm viděli nepřekonatelnou konkurenci. Vlastně se zdál až příliš dokonalý. Až na jeden detail - byl to upír. Vrána k vráně sedá, to jistě, ale upírů zde bylo i víc, když Roelie pořádně začichala. On přišel za ní. Nepochybně ho něčím zaujala.
"Právě se to stalo, potkali jsme se," usmál se. "A musím říct, že jsem opravdu rád, že se to stalo. Ne vždy zde potkám tak zajímavou a příjemnou společnici," prozradil jí s lišáckým úsměvem. Poznal snad, že pracovala v nevěstinci? Ale ne, slovo společnice použil jen náhodou. Nic tím nemyslel. Jak by to asi tak mohl poznat?
"Ovšem pozor, nerad bych vás spatřil v nějaké kompromitující situaci," ušklíbl se. Myslel to podobně jako ona jen jako žert. Pochyboval, že by se ztřískala tak, že by tančila na stole, pak zvracela pod stůl a nakonec ležela pod stolem.
Chápavě jejím slovům přikyvoval a zdálo se, že jí doopravdy rozumí. Ani neměla ponětí, jak moc. "Pár dní klidu je vždy ku prospěchu. Netvrďte mi, že se vás někdo pokoušel svazovat a brát vám vaši přirozenost," ke konci se trochu pohoršeně zamračil.

TREVIS & JADE
Serpopard nejspíš cítil, že má Jade ke kočkám a obecně zvířatům kladný vztah na rozdíl od Trevise, který v životě žádné zvíře neměl, a tak se zaměřil spíš na ni. Všímal si každého drobného pohybu, záchvěvu i zacukání jejích svalů. Ale Jade na to dle všeho šla dobře. Pomalu se k němu dlaní přibližovala, dokud se ho nedotkla. Serpopard v tu chvíli přestal mhouřit oči zlostí a zavřel je, když hlavu trochu posunul dopředu proti její ruce. To měla být pobídka, aby ho hladila dál. Pak i hlavu trochu natočil na stranu, aby ho drbala za uchem a pod krkem. Po pár vteřinách se ozvalo i tlumené předení a serpopard se definitivně uklidnil.
icon , - odpovědět
Jade Conley
Na jeho slova o tom, že by to poznal už nic neříkala. Ono ani nemělo smysl se o tom dohadovat. Kromě toho - ona hádky nesnášela, obzvláště o takových blbostech jako byla právě tahle. Myslela si svoje a to jí bohatě stačilo. ,,Lidi ne, ale někteří upíří ano," odpověděla mu jednoduše na jeho další slova, načež nad tím pokrčila rameny, jako by to snad byla úplně běžná věc, že upíří pomáhají zadarmo. Třeba ona byla takový typ upíra. Ovšem za to mohla již vyloženě její lidská dobrosrdečnost.
Vypadalo to, že Trevisovo lusknutí na serpoparda nebylo úspěšné, naopak ho snad ještě více rozčílilo, což ale vůbec nebylo dobré. Tentokrát nad tím musela protočit panenky ona, to on však nemohl vidět, když k ní byl otočen zády. A tak se toho tedy ujala ona. O kočkách toho věděla spousty a tak i nějak vytušila, jak je třeba uklidnit. Ovšem tohle nebyla jen tak ledajaká kočka, tohle byla kočka, která by jí mohla úplně v klidu zabít. No i přesto udělala to, co považovala za nejlepší a ono to kupodivu zabralo. Tedy.. alespoň se ta šelma zdála býti klidnější. Možná bylo i dobře, že se Trevis držel v ústraní, protože mohl serpoparda ještě více rozzuřit už jen svou blízkostí. Koutky úst jí zacukaly do úsměvu, když si všimla jak už uši neměl připláclé k hlavě a nastražil je směrem k nim. To už byl jasný důkaz toho, že se tolik nebojí. Pomalu k jeho hlavě natahovala svou pravou ruku, přičemž ztěžka dýchala. ,,Chci ti jen pomoct, víš.." zamumlala směrem k němu, načež její ruka konečně skončila na jeho hlavě, přesně mezi ušima. Snažila se ho pohladit jak nejopatrněji mohla, no bůh ví, jak na její dotek tohle zvíře vlastně zareaguje.
icon , - odpovědět
Trevis Reed
Byla taky upír a zvládla přesně to co on. I když to byla holka holka. Musel nad ní protočit panenkami, nechápal ji. Nešlo mu to do hlavy, byla upír, měla pár výhod než člověk a i přes to řekla jemu. On nebyl milej ani hodnej, ale vypadl na chvíli ze Shadowhillu a nechce si tu kazit výlet. „Možná bych to poznal, ale i tak..“ pronesl a raději to nechal být. Chtěla pomoct té kočce, ok. Tak on ji teda pomůže, i když to k němu vůbec nejde. Nikdy nepomáhal a ani nepomáhá. „No samozřejmě, si myslíš, že lidi dneska dělají zadarmo?“ Zasmál se nad tím. Musela očekávat, že bude chtít odměnu. Pomůže ji, což nikdy nedělá a ještě k tomu bude muset lézt na strom. Hlavně poté co se dělo, nejspíš nebude pomáhat ani mimo Shadowhill. Skoro ho to stálo život a o chvilku později skoro i ruku. Chtěl nějak uklidnit toho serpoparda, ale jaksi se to nepovedlo. On po něm vyjel a Trevis málem přišel o ruku. Rychle rukou cuknul k sobě a chytil si ji do druhé ruky. Zlobivá číča – pomyslel si. Jak ho Jade informovala, o zranění té kočky, podíval se, kde byl leopard mohl být zraněn. Než stail cokoliv jiného udělat převzala to za něho Jade. „Fajn“ řekl pouze a přenechal ji to.
Poté co to za něho převzala Jade se narovnal a jen ji pozoroval. Nejspíš to se zvířaty umí lépe než on. On nikdy doma zvíře neměl, když už by měl tak nějaké špatné zvíře, které vychová a bude to druhý Trevis ve zvířecí podobě. Stál za ní, pozoroval ji a čekal, co číča bude dělat. Jestli ji ruku ukousne, nebo ne. Jestli Jade zkrotí číču, nebo číča se ještě víc rozlobí.
, - odpovědět
avatar
"Potom už to však nebude zoufalé opilectví.. Zoufalé to je pouze pokud pijete sám, pokud u toho máte společnost, tak je to vlastně společensky přijatelné, byť stále zoufalé. Takhle to totiž může vypadat, že pijeme spolu, dost možná to může vypadat, že jsme staří známí, kteří i společně vyšli ven. Takže už to nemůžete nazývat zoufalstvím, ačkoliv to zoufalství je. Protože já přijímám vaše drinky a lichotivá slova." Poznamenala jsem a napila jsem se ze své skleničky. Měla jsem trošku pocit jako kdyby mi někoho připomínal, netušila jsem však koho. I když, ono když žijete už nějaké to století, tak vám spousta lidí přijde povědomých, protože jich spousty potkáváte. Navíc spousta upíru jsou si velice podobní.
"To je zvláštní, že jsme se v těch stínech ještě nepotkali.." Broukla jsem a byla v tom jasná narážka. Jasně že vím, že je to upír, není až tak těžké to poznat, né že by se upírský pach dal nějak zamaskovat.
"No samozřejmě, copak jiného bych tady asi dělala?" Lehce jsem teatrálně protočila oči, jako kdyby to přece bylo úplně jasné, ale bylo v tom však zřetelné že to myslím spíše z legrace.
"Copak mě sem přivádí?" Pozvedla jsem krátce obočí a sklopila potom pohled ke skleničce. Heh.. "No, řekněme, že jsem trošku potřebovala pauzu od toho co se dělo. Znáte to, potřebuji pocit volnosti, na který jsem zvyklá, když mě normálně nic nesvazuje." A taky že ne. Nesvazuje mě čas, mám ho kolik budu chtít. A ještě nedávno mě nesvazovalo pouto ani k žádné osobě, kromě Abrahama, samozřejmě.
, - odpovědět
avatar
Musela jsem se zasmát. "Zlato, já už ochočený kotě jsem - nevraždím, na chlapy nemám skoro čas a jsem věčně bez nálady," sdělila jsem jí s kapkou lítosti v hlase. Pěkně mě to štvalo, to bylo vidět. A koho by to taky neštvalo. Nejhůř jsem ale skousávala to vraždění. Nějak jsem už zvykla na to, že krev cucám z pytlíku jak limonádu, ale chybí mi zabíjení. Teplá, čerstvá krev přímo ze zdroje je o něčem úplně jiným. Už jsem úplně zapomněla, jaký to s tím je. Ale bylo tady několik dalších věcí, který mě ve městě pořád držely. Přátelé. Upíři jako Danny, Sofia, teď už i Maya. Nebo moje neteř Claire, na tu nesmím zapomínat. Ačkoliv je člověk, je úžasná. Jak by taky mohla nebýt, když je to můj potomek. Sice nepřímý, ale je to moje krev. "Nemusíš se bát, nejsem hloupá a nařizovat ti něco? Heh, my dvě jsme si tak podobné, že mi je naprosto jasné, že by to k ničemu ani nebylo," zašklebila jsem se. Je to svatá pravda. Když pomineme vzhled, povahově si jsme podobný jako vejce vejci, moc dobře vím, že kdyby mně nějaký jiný upír něco nakazoval, poslala bych ho do černé díry. Což technicky vzato můžu, mám svoji Temnotu. Dotyčný by se pak objevil někde v Číně. "Ne," souhlasila jsem. "Byla by tě do klanu škoda," dodala jsem. Ona by musela být leda tak na vrcholu. A ani tak bych si nebyla jistá, jestli by zvládla fungovat ve skupině. Doteď nevím, co mě to tehdy vůbec popadlo, že jsem klan založila. Když mě oslovila a zeptala se na tu zvláštní otázku, trochu zaraženě jsem zamrkala a zamyslela se. Před očima mi proběhly portréty Archera, Daxe i Dominicka. To je těžká otázka. Každý z nich byl jistým způsobem úžasný a měli v sobě něco, co mě dokázalo na určitou chvíli zaujmout a spoutat. Ale nikdy ne na dost dlouho. Nakonec se vždycky něco pokazilo. "Na krátkou chvíli možná, jinak ne, žádnej mi asi nebyl dost dobrej," pokrčila jsem rameny. Trochu mě tím zmátla. Že by ona někoho takového našla? Sofia? Vůbec. To přece není možný. "Proč se na to ptáš?" zeptala jsem se pořád s tím lehce zmateným a zaraženým výrazem a típla jsem cigaretu v popelníku.
icon , - odpovědět
Osud
ROELIE
Přistoupila na jeho hru. To ho viditelně potěšilo, jeho úšklebek se totiž ještě malinko roztáhl. "Našeho," opravil ji. "Mé dnešní zoufalé opilectví však bude výjimečné vzhledem k tomu, že jej budu trávit - alespoň v to doufám - ve společnosti krásné dámy," dodal a pochopitelně tím myslel právě Roelii.
Nad její poznámkou se pousmál. "Znamená to 'starobylý' nebo chcete-li, 'starověký'. A dalo by se to tak říct, ačkoliv zde žiji už nějakou dobu a potácím se ve stínech pouličních lamp skrytý před nežádoucími zraky," odpověděl poněkud rozvážným tónem. I jeho výraz byl o něco vážnější, ale pak k ní zvedl oči do té chvíle zavrtané do barového pultu a usmál se. Opět neodolatelně a sebejistě. V jeho slovech však bylo něco znepokojivého, náznaky a hádanky, jako kdyby ji testoval, jestli dovede rozpoznat druhého upíra a jestli na to poukáže.
"Vy se opravdu chcete nechat opít," zasmál se spolu s ní. Alespoň v tom nebude sám. "Také mne těší, Roelie, velice, velice těší," přitakal s drobným tajemným pousmáním. "Co vás sem k nám přivádí?" zajímal se a uchopil svoji skleničku do ruky, aby si mohli přiťuknout před tím, než si připijí.

TREVIS & JADE
Serpoparda očividně Trevisovo gesto ještě víc rozezlilo. Luskat na něj nebyl nejlepší nápad. Chňapl zuby po jeho ruce, ale minul, bylo to spíš varování než útok samotný. Mhouřil nebezpečně oči a cenil zuby, krčil se k zemi a stále se snažil svým tělem zakrývat zraněnou nohu. Když se ale iniciativy ujala Jade, pozorně sledoval každý její pohyb, vyhodnocoval ji a jako kdyby přemýšlel, jestli mu od ní hrozí nějaké nebezpečí. Trochu se však přeci jen uklidnil, povolil lehce svaly a přestal tolik cenit zuby. Oči měl jen pro Jade, která k němu začala vztahovat ruku. Podezřívavě se na ni díval, ale neútočil. Cítil z nich obou magii, moc dobře věděl, že to nejsou obyčejní lidé. I z jeho očí sršela nezvyklá inteligence, a dokonce se zdálo, že jejím slovům rozuměl. Přestal cenit zuby a přestal se taky tolik krčit, uši, které měl připláclé k hlavě, pomalinku zvedl a natočil jejich směrem. Ještě ale neměli vyhráno - podezřívavě se díval na Jadeinu ruku a vyčkával.
icon , - odpovědět
Sofia Francesca Romero
Ty? A ochočený kotě? To se nikdy nestane" Zavrtí hlavou. Z ní rozhodně nikdy kotě nebude. Sice si tak může připadat každý v Shadowhillu, ale už se s tím museli všichni naučit žít a kdyby ne, mohli se odstěhovat kamkoliv do světa. Taková měla být i Sof, ale poznala tam pár lidí, díky kterým nechce Sh opouštět. Mezi nimi byla třeba i právě přítomná Sienn. Čím více si u sebe bude držet takové lidi, tím více se nebude měnit. I když stačí strávit pár chvil s Julienem a je zase vše jinak. Takováhle neměla být, neměla se upínat na jednoho muže. Musí to přepít a musí se svěřit a komu jinému, než právě Sienn. Možná i tím, že jsou si tak podobné, třeba jí i pochopí a jinak? Nedokázala by se svěřit žádné jiné ženské, nikomu nevěří, z toho už prostě vyrostla. Ne, že by nějak hned věřila Sienn, ale je to ta nejrozumnější volba. Pošeptá jí lehce do ucha a když se odtahuje, nezapomene se jí dívat do jejích uhraničivých očí. ,,Já jen kdyby náhodou. Tenhle výlet si užiji, ale nejsem tady kvůli klanu. A jako Veri by jsi to měla vědět" Zamrkala jako hodná holčička a vzala si do ruk drink, který už tentokrát vypila na jedenkrát a mávla na číšnici o další. Oči z číšničky přemístila na Sienn. ,,Nejsem a nikdy nebudu a ty to víš nejlépe.." Taky kdo jiný. Už jí pálí na jazyku tisíce otázek, ale nemůže, co by si o ní tak pomyslela? ,,Ty Sienn, je v tvém životě teď nějaký chlap, který tě opravdu uhranul?" Zeptá se jí zvědavě a u toho natočí hlavu zlehka do strany. Tohle jí fakt zajímá, třeba se pak odhodlá jí říct i o svém muži. Odhodlám říct? Kdybych potkala před roky sebe takovouhle, tak si nejspíše nafackuji.. Ne, opravdu se nepoznává, ani trochu. Rukou si mimoděk přejede od kolena po stehnu a bez úsměvu se podívá na číšnici. Neplýtvá úsměvem, proč by. Blondýnka, co jí to jen připomíná? Tu kočku z SH, u které si bohužel nepamatuje jméno, proč by taky. Ale jak si na ní s Julem zařádili. V té době ještě nežárlila, ale teď? Chraň bůh, aby se někdo dotknul jejího chlapa.
icon , - odpovědět
Jade Conley
,,No jo.. já vím.. jsem taky upír a tak.." zarazila se a svraštila obočí. Měla pocit jako by v hlavě najednou měla strašnej zmatek a mlela naprostý blbosti. ,,Prostě to vím," dokončila nakonec s unaveným povzdychem, načež si prohrábla své blonďaté vlasy. Jeho následné protočení panenek se jí moc nelíbilo. Značilo to snad, že ní opovrhoval? Ona bývala na všechny milá, ovšem když na ní někdo milý nebyl, tak dokázala být i zlá. Někde hluboko uvnitř ní ta zlost spala. A když už jí něco probudilo, tak to bylo vážné. Velmi vážné. ,,Myslím, že to bys poznal.." odsekla mu se stejnou vervou nechucenství jako on jí. Byla nerada zlá, ale když musela, tak prostě musela. Samozřejmě, že to kotě mohla zachránit úplně sama. Ale bála se riskovat. A když byl on poblíž, tak proč toho nevyužít, že ano.. ,,Cože? Odměna?" vykulila na něj překvapeně oči, přičemž ho pozorovala, jak si to již vykračuje ke stromu. Nu což.. pár drobných u sebe přeci jen měla a tak mu mohla dát alespoň to. Založila si ruce na prsou a upřeně jej pozorovala. Nejprve na strom zkoušel vyšplhat jako člověk, avšak neúspěšně. Následně využil svých upírských sil a vyšplhal za kotětem. Jade se vítězoslavně usmála, protože to vypadalo, že to všechno dopadne dobře. A přitom se takhle ještě snad nikdy nezmýlila. Kotě na Trevise nejdříve syčelo, což v podstatě ani nebylo nic neobvyklého, jelikož se bálo cizího člověka... nebo spíš upíra. No poté se stalo něco, co rozhodně nečekala ani Jade a ani Trevis. Totiž to kotě se přeměnilo na leoparda. A to poněkud nebezpečně vypadajícího, jelikož ono to ani nevypadalo na obyčejného leoparda. Byl to nějaký speciální druh.. A Jade jej samozřejmě neznala. Zamračeně pozorovala, jak Trevis padá ze stromu dolů zpátky na zem a zavrtěla nad tím hlavou. ,,K čemu ti jsou teď ty tvoje schopnosti?" ušklíbla se na něj, ovšem z jejího tónu hlasu to ani nevyznělo nějak zle. Spíše posměšně. Podívala se zpátky na nebezpečně vyhlížejícího leoparda a přemýšlala nad tím jestli utéct. Jenže co ti lidi, kteří by třeba náhodou mohli zavítat do parku? Ti by měli už jen při spatření leoparda podepsán rozsudek smrti. Kdežto ona a Trevis měli alespoň nějakou šanci. Tedy doufala v to. Když to podivuhodné zvíře dopadlo na zem před ne, dokonce ihned v útočném postoji, tak zaujala jakýsi postoj i ona - avšak spíše obranný než ten útočný. Dalo to sice velké usílí, oovšem po letmém prohlednutí toho zvířete si Jade všimla, že má něco se zadní tlapou. A to nebylo moc dobré, jelikož to zvíře si očividně myslelo, že mu chtějí ublížit. Tedy takhle si to Jade alespoň ve své hlavince namlouvala. Chtěla aby to tak bylo. ,,Je zraněný," zamumlala směrem k Trevisovi a ztěžka vydechla. Naklonila mírně hlavu do strany, když Trevis udělal své divné gusto v podobě lusknutí, které mělo leoparda očividně uklidnit. Nadzvedla obočí a ušklíbla se nad tím. ,,Já to zkusím.." řekla jen tak mimochodem směrem k Trevisovi a pomalu s největší opatrností si dřepla, aby byla zhruba ve stejné úrovni jako právě tady leopard či co to bylo. Ať už to byla jakákoliv kočkovitá šelma, ony se vždycky cítily více v bezpečí tehdy, kdy byl jejich údajný nepřítel ve stejné pozici jako oni. Hlavně aby nebyl nad nimi, to se totiž cítily v ohrožení. Jade si byla moc dobře vědoma toho rizika, které tu podstupovala, ale co jiného měla dělat? Nechat to na Trevisovi, kterého sotva znala? Navíc měla pocit, že on toho o zvířatech moc neví, avšak to už byl pouze její názor, nemusela to být pravda. ,,Nechci ti ublížit, tak nedělej něco, čeho bys mohl litovat.." zašeptala konějšivě směrem ke zvířeti a opatrně k němu začala natahovat ruku. Dlaní vzhůru samozřejmě, jelikož kdyby byla dlaní dolů, tak by si to ubohé mohlo myslet, že mu chce ublížit. A to ona tedy rozhodně neměla v plánu.

Strana:  1 2 3   další »