Příspěvky uživatele

Všimne si jí? Nevšimne? Toť otázka. Ale je na 99%, že ji zaregistruje. A pokud se tak stane, pošle ho do patřičných míst, kam slunce nesvítí. Prostě do prdele. Fakt mě budeš otravovat? Zeptala se ho ve svých vlastních myšlenkách hnusně a také se po něm tak podívala. Ovšem Trevis si, přesně podle jejích předpokladů, její maličkosti všiml, a tak bylo více než jasné, že se do několika vteřin zjeví před ní. Když se tak stalo, nezastavovala a pokračovala v chůzi dál, ignorujíc fakt, že stojí oproti ní a jestliže neuhne, sama ho ze své cesty odstrčí. Po těch slovech se na něj podívala stylem: "To jako fakt?" a zavrtěla hlavou. "Neotravuj." Zasyčela na něj a šla dál. Její nálada byla taková zvláštní. Byla nasraná, napružená, ale nějak neměla chuť na nějaké rvačky a nadávky. Divný.

Kráčela takovou volnější chůzí po ulici. Měla po práci, ale unavená nebyla. Spíše jí ještě vrtalo hlavou to, co se stalo s Jamesem. Ten ji tak rozčílil. A pokud si náhodou ten kretén myslí, že si o něm nedokáže zjistit veškeré informace, které pravděpodobně před okolním světem tají, tak to se šeredně plete. Má na to prostředky, má ty možnosti... zjistí i to, co neví on sám. S ní není dobré si zahrávat.
Na sobě měla černé pracovní tričko s malým nápisem police jak vepředu, tak s velkým vzadu. K němu černé, trochu roztrhané rifle a kotníkové tenisky ve stejné barvě. S rozpuštěnými vlasy si pohrával mírný větřík a okolí ukázkově nevnímala. Neměla potřebu se dívat na ksichty ostatních lidí. A když už, tak její pohled nebyl vůbec příjemný a milý, ba naopak. Když zrovna procházela kolem nemocnice, okamžitě ji do nosu uhodil pach lidské krve. Zvedla hlavu od velice zajímavých dlaždic, po kterých kráčela a porozhlédla se kolem. Krom té krve ucítila i upíra. Jí známého upíra, kterého teď zrovna vidět nepotřebovala. Někdo si tu ze mě dělá prdel... Pomyslela si a přimhouřila oči. Nedaleko ní zrovna z nemocnice vyšel Trevis. Jediný upír, kterého si pustila k tělu, ač tedy sama zrovna nechtěla... situace se tehdá vyvinula jinak než sama chtěla. Stiskla dlaně v pěst a svaly v těle se jí napjaly. Teď otázka, zda si jí všimne nebo ne, protože ona se k němu rozhodně hlásit nebude. Akorát přidala do kroku, aby se mu případně ztratila z dohledu. Kolem bylo moc lidí a ona nechtěla budit nějaké, ač sebemenší, podezření.

Stále se opírajíc o linku na Jamese hledí a zkoumavě si jej prohlíží. Zajímá ji jeho reakce. Mezitím do sebe hodí další trochu alkoholu, který ji příjemně zahřeje v krku. "Nebo co? Bude rvačka? Věděl jsi, do čeho jdeš... tak tady nemel takový sračky... spíš Ty si dávej bacha na jazyk a na to, jak se chováš." Upozornila ho velice vážně a propálila ho zlým pohledem. Teď začínala být napružená i ona, ale stále se zvládala kontrolovat. To se ovšem nedalo říct o Jamesovi, který pár okamžiků na to rozbil skleničku o linku a začal se svým proslovem.
Bez jediného slova, ba i mrknutí a nadechnutí na něj hleděla. Tak tohle hodně posral. Ta slova ji tak neskutečně vyprokovala, že kdyby chtěla, přímo na něj skočí ve své vlčí podobě a chlapec by se jen tak neubránil. S třísknutím odložila sklenku na linku a v mžiku byla u něj. Nedělalo jí nějaký veliký problém ho chytit opět pod krkem a přirazit ho na protější stěnu. "Dávej si bacha na jazyk." Zvýšila poměrně rozčílený hlas. Kontrolovat, kontrolovat, to se musí právě v tuto chvíli. Hlavně klid Aino... "Nebo o něj přijdeš. Nedělej ze sebe drsňáka. Kdo ví, co jsi udělal za hnusárny... kdo ví... a mám takové tušení, že si to zjistím. Protože Ty nevíš, s kým máš tu čest, Jamesi. Nevíš... nedráždi mě, mohl bys totiž skončit hodně špatně." Svůj stisk ještě navýšila a dívala se mu zpříma do očí. "Zjistím si o Tobě všechno... pokud si myslíš, že to možný není, tak to se pleteš... a příště, jestli mě takhle nasereš, nebudu Tě šetřit." Zavrčela mu do ksichtu a třiskla s ním o stěnu. "Možná by ses měl bát... začal sis se špatnou osobou... nasral jsi špatnýho vlkodlaka." Zasyčela. Prvně si myslela, že by se mohli rozejít jinak... s plány na mučení nějakých těch upírů, ale pěkně se to tedy zvrtlo. Opravdu se hodně krotila... jinak by už dávno proti němu stála černá vlčice namísto blondýnky. Ustoupila od něj, na patě se otočila a vyšla ráznými kroky ven z jeho baráku. Odtama namísto domů zamířila pryč... někam ven, za město, kde se změnila ve vlčici a šla si vybít vztek.

// >> Pryč

Stála opřená o futra, ve tváři škádlivý úšklebek a čekala, jak na tohle James zareaguje. Možná viděla něco, co on nechtěl, aby někdo viděl. No, smůla. A když se na ni otočil a ne moc přátelsky jí odpověděl, zasmála se. "Problém je v tom, že zajímá." Mrkla na něj a stále se šklebila. Ovšem když se zase přiblíží až moc blízko a jeho pracka se dotkne jejího pasu, prudce od něj ustoupí a nezapomene do něj strčit. "Neposlouchám nikoho. To si zapamatuj, ani Tebe." Zdůraznila a ještě ho pěstí praštila do ramene. Ne tak, jak to dělají ty křehotinky, jemně... ba ne, tohle byla rána a ne zrovna malá.
Avšak drink zní mnohem lépe než se tu dohadovat s nějakým... no s Jamesem, co bere prášky. Heh, to zní vtipně. Trochu. "Jdu." Zavrčí mu v odpověď a následuje ho. Jakmile jí nabídne skleničku, obmotá kolem ní své prsty a napije se. "A když neposlechnu?" Zeptá se na přímo nabízenou otázku s provokací v očích. Chtěla hned poté říct, že jí to je jedno, ale Jamesova reakce ji zajímá, takže si na ni počká. "Vážně?" Opřela se s hraným zájmem o kuchyňskou linku. "Tak to mi něco pověz, co jsi provedl tak hrozného a neandělského." Upře na něj svůj pronikavý, ledový pohled.

// << Bar

Spiklenecky se po Jamesovi podívala a v očích se jí zablesklo čiré nebezpečí. Taková představa prosícího upíra o milosrdnou smrt se jí velice zamlouvala. "Není... a tím je to právě lepší... otevírá se nám velká brána plná možností." Pověděla vážně a nebezpečí v očích se ještě znásobilo. I její výraz se teď kroutil pod náporem emocí, které jí probíjeli. "Vím, že umí řvát... taky, když pod mýma rukama chcípali, hezky řvali." Pobaveně se ušklíbla a prohrábla si, opět, své blonďaté vlasy. Šla za ním a nepřemýšlela, kam by asi tak mohli jít. Jakmile se před nimi však objevil dům a její to rozhodně nebyl, bylo jasné, že jdou k němu. Klidně, to jí nevadí. Lepší, než kdyby ho dovedla k sobě. Vešla dovnitř jako první a samozřejmě se podívala zvědavě kolem. Kdo by tohle neudělal, že. "To si piš, že jako doma." Zašklebila se na něj, ovšem cítila z něj to napětí a náhlou změnu chování, i když se to pokoušel skrývat. Ale, aleee... Pomyslela si v duchu a ušklíbla se. Pozorovala ho a přemýšlela. Bar může nechat na potom, ale jestli před ní náhodou něco neskrývá, to ji teď zajímalo mnohem víc. Proto ho následovala a zdálo se, že on ji vůbec nevnímá, takže ani nemohl postřehnout, že za ním celou dobu jde. Opřela se o futra dveří a se založenýma rukama na prsou skenovala jeho záda pohledem. "Co to zobeš?" Otázala se, jakoby nic, a stále si ve tváři držela ten pomyslný úšklebek.

Udělá překvapený výraz, kterým Jamese propálí, ale pár okamžiků na to se jí už z hrdla ozve akorát pobavený smích, protože jeho slova ji opravdu rozesmála. "Ano, v jednom pravdu máš, netuším... ale stačí se na Tebe podívat a dokážu si udělat krásný obrázek." Poví popichovačně a ještě na něj tak mrkne. No, už teď si o něm myslí své.
Když přejdou na téma upíři, musí se opravdu hodně držet, aby se nepřeměnila ve vlkodlaka a nešla ty bestie vedle pozabíjet. Dost možná by se jí nepovedlo vyřídit všechny, ale některé jistě ano. Než by po ní skočil zbytek a kdo ví, jak by nakonec dopadla. Co už, cítí k nim přímou nenávist. A po uvědomění, co vlastně udělala za kravinu právě s jedním z upírů!, je nenávidí snad ještě víc. Pokud to tedy vůbec ještě jde. "Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela. Můj jediný cíl je je zabíjet, toť vše." Reaguje na jeho slova a mírně protočí panenkami. Pomalu nebo rychle, co je na tom. Mrtvej upír, dobrej upír! James si očividně všiml toho, jak se tvářila a tak, tak se držela, takže na něj pohlédne a pouze přikývne. "Vedle jich je až moc." Zasyčí po chvilce, kdy už je v relativním "klidu". Několikrát nabere zhluboka vzduch do plic a poté pomalu a dlouze vydechne, až se uklidní natolik, že je schopna se dále o těch bestiích bavit. "Hm, jedna možnost je odtáhnout z města a tam je hezky zabít, anebo, jak jsi teda říkal, mučit. Koneckonců ta představa není zas tak špatná... trpící upír... ach." Skoro se už zasněně usmála nad tou představou, jak má ona moc nad jednou z těch potvor a může si užívat nadvládu a týrání. Zatracené zákony tohohle města! Ale padli si s Jamesem do noty, alespoň co se upírů týče. Zjevně je jediný, kdo jde proti nim stejně jako ona. Zvláštní...
"Jo, jdu..." Zabrblala akorát jedovatě, kopla do sebe zbytek obsahu skleničky, v mžiku stála na nohou a počkala na Jamese, kterého poté následovala pryč... co nejdál od těch stvůr.

// >> Někam pryč

Tušila, že konverzace tady s tímhle bude asi ještě zajímavá. Pokrčila rameny nad jeho otázkou ohledně páry v postele a mírně se na něj ušklíbla. "Zatím si nikdo nestěžoval." Odpověděla a sebevědomě se sjela pohledem. "Ale nech toho, zas takovej krasavec nejseš a nevypadáš zrovna na to, že bys měl něco vydržet." Řekne mu bez nějakého ostýchání a dalo by se to brát i jako rýpání. No co, jí to potíže nečiní. Řekne to, co má na jazyk.
Nijak už neřeší to ohledně přezdívek a jmen. Zbytečné téma, jsou přece mnohem zajímavější věci, o kterých se dá bavit.
Když se jí z Jamesovi strany dostane souhlasu ohledně vyvraždění upírů, mírně se ušklíbne a snad poprvé opravdu zaujatě na něj pohlédne. "Je spousta způsobů, jak je zničit." Nadhodí a se zamyšleným výrazem zatočí s alkoholem ve skleničce. Po otázce, kolik těchto bestií už zabila, pokrčí rameny. "Tolik, že se to už nedá spočítat." Odpověděla naprosto klidně, ale zato vážně. Při debatě o upírech se musí opravdu držet. Stiskla čelisti a při nádechu ji do nosu udeřilo několik, právě upířích, pachů. Jeden z nich dobře znala. Do hajzlu... Zamračeně upřela pohled směrem ven ze salónku a zavrčela. Ještěže jsou tu tak zalezlí. "Nevěděla. Nijak jsem se o ně nezajímala, prostě nic jiného než zabíjení si nezaslouží, tečka." Odpověděla naprosto vážně a s chladným výrazem ve tváři. Nemůže přiznat, že jednou trochu ujela a vlezla do postele s upírem. S Trevisem. To se nikdo nesmí dozvědět! "Každopádně... musíme něco vymyslet... chci je vidět trpět." Škodolibě se zasmála a upila opět trochu ze své skleničky. Zabíjení jen tak už je ohrané... chtělo by to vymyslet něco lepšího... aby fakt trpěli!

Pozorněji si ho pohlédne a opět povytáhne jedno obočí, přičemž se mírně ušklíbne. "Co Ty víš, jestli to tak není..." Poví mu velice vážně, a také se na něj tak zadívá. Až když ji pustí a ona se může vrátit do své původní vzdálenosti, která ji od něj dělila, tak se upřímně zasměje nad tím, co to vlastně říkal. "Škoda jen, že tohle má od chvály hodně daleko." S pokrčením ramen na něj naoko smutně pohlédne. Jak smutné. Chvíli ho sleduje a přemýšlí, jak by se konverzace s tímhle člově...- vlkodlakem, mohla vyvinout. Kdo ví. Třeba ji nasere ještě víc nebo se stane něco jiného, kdo ví. Každopádně lepší být tady v baru než sedět doma a rozčíleně rozbíjet skleničky. Nemá jich zase tolik, aby mohla roztřískat úplně všechno.
Nakonec za ním přeci jen přijde velice sebejistým krokem, přičemž nezapomene propálit ty, kolem kterých prochází, a usedne na gauč kousek od něj. V okamžiku, kdy se jeho prsty dotkli jejího nosu, ruka vystřelila a chytila tu jeho za zápěstí opravdu pevně, takže tam zůstane jistě pěkný obtisk ještě nějakou chvíli. "Nesáhneš na mě, dokud Ti to sama nedovolím." Zasyčí hrubě a potom ho sjede pohledem a dodá: "což se v Tvém případě nestane." A nezapomene ani na typický úšklebek. "Nebudu zkoušet nic, co sama nechci." Řekne s chladným pohledem a upije ze skleničky. Chvíli si alkohol převaluje v ústech, ale nakonec jej nechá sklouznout do krku. "Nevadí Ti to? V tom případě mi nedělá problém vymyslet něco, co už Ti vadit bude." Zareaguje na jeho slova o tom, že oslovení "Namyšlenec" mu nijak nevadí. "Ale máš pravdu, James zajímavý není..." Odpoví velice hrubě a nepřestává ho skenovat pohledem. Hodí si nohu přes nohu a prohrábne si schválně ještě vlasy. No kdyby věděla, že nemá rád blondýnky, dělá to furt. "Neříkej mi takhle trapně a dementně... radši Aino, když už." Zavrčí na něj s protočením panenek.
Ovšem když zaslechne onu otázku ohledně upírů a zaregistruje, jak se u toho zatvářil, velice významně se na něj podívala. Že by další jedinec, co nemá rád ty bestie? Jéé. "Až příliš moc..." Zamručela a nezapomněla u toho stisknout čelisti a pěstí bouchnout do gauče. "Chtělo by to deratizaci..." Nadhodila a nad tou větou se ušklíbla... Jo, vyčistit město od upírů by nebylo vůbec špatné.

Nezaujatě pozvedla jedno obočí a hleděla na chlápka opravdu znechuceným výrazem, čímž také jistě odrazovala okolí od toho si k baru přisednout a něco si objednat. Jo, prostě to umí jako nikdy jiný! "No a co má jako být? To je jejich problém, že se až moc starají o okolí a ne o sebe." Mrkla na něj a poté se zlehka ušklíbla, přičemž prsty poklepala o barovou desku.
Ovšem v okamžiku, kdy ucítila jeho ruku, co se obmotala kolem jejího velice nádherného pasu, se na něj nechápavě podívala a měla chuť mu vrazit takovou ránu, že by druhou dostal o ten bar. "Momentálně jsem ve skvělé pozici, kdy vyhrožovat můžu, takže mě do tří vteřin pustíš, jinak se Ti stane něco zlého." Zavyhrožovala a dala důraz na každičké slovo v oné větě. Tiskla k sobě čelisti a opravdu zle na něj hleděla. "Jsem sexy sama o sobě, to mi říkat nemusíš." Zasyčela. Proč by se nemohla v přítomnosti egoistického machra chovat taky trochu namyšleně? Když už ji pustil, ještě ho od sebe odstrčila a o krok ustoupila vzad, načež ho propálila tím nejhorším pohledem, který měla na skladu. "Seš pro mě zajímavej akorát tak, jako tamta prázdná flaška na stole." Zasyčí k němu s mírným ušklíbnutím a přitom zakroutí hlavou. Myslí si o sobě až moc. Nezapomněla ani hlavou pokynout k oné prázdné flašce, která opravdu stála na jednom ze zadnějších stolů.
Však vidina pití zdarma je až moc lákavá na to, aby ji odmítla, proto se na něj chvíli dívá, jako jestli to fakt myslí vážně, ale když objedná lahev bourbonu, cosi si pro sebe zamumlá a sleduje, jak odchází k místnosti, kde je opravdové soukromí. Napadla ji dokonce i myšlenka, že by mu tu lahev mohla čmajznout a zmizet pryč, jenže je dost možné, že s tímhle namyšleným týpkem si může užít ještě nějakou tu zábavu. Teď ale nemyslí jen tu postelovou, nijak extra ji totiž nepřitahuje.
Proto už dál neváhá a několika rychlými kroky ho dožene a zapadne dovnitř. Zatáhne a svůj velevážený zadek usadí na pohodlný gauč. "I kdybych měla... je to snad špatně? Nebudu Ti tu vykládat o svém životě, jak už jsem říkala." Poví mu zcela vážně a prohrábne si své blonďaté háro. Ihned poté sáhne po skleničce s alkoholem, který tak miluje, a bez počkání na případné přiťuknutí, trochu usrkne a nechá bourbon zahřát v krku. "Ale třeba bych Ti něco říct mohla... ale až po Tobě... namyšlenče. A budu Ti tak říkat, s tím se smiř, pokud Tvoje jméno ovšem není zajímavější než tato přezdívka, to už by pak bylo na zvážení." Poví velice důležitě a prohlédne si ho.

Chlápek, jež ji rozčiloval už jen tím, jak se tvářil a jak vypadal, po ní ihned její slova zopakoval, což ji přivádělo k vzteku snad ještě víc. Všímala si, jak po něm ta barmanka letí, div pod ní už není vlhká louže, i když, kdo ví jestli tam třeba není, že. Ale ne, nad tímhle fakt přemýšlet nebude.
Když jí týpek sdělí, že tím, jak se tváří, tu otravuje všechno osazenstvo, pobaveně se rozesmála. "Ale nepovídej, Ty jsi byl za každým, co tu je, a ptal se ho, jestli je to otravuje nebo ne? Tak to seš frajer." Zašklebila se. Už teď si o něm myslí jen to nejhorší. Ovšem ve chvíli, kdy se k ní až moc přiblížil a narušil tak její osobní prostor, jí rysy ve tváři ztvrdli. Po těch slovech, která k ní vyslal, se zamračila a veškeré svaly v těle se jí napnuli jako jedna velká struna. Z očí šlehali nebezpečné, zabijácké plameny. Hned stála na nohou, těsně v jeho blízkosti a ruka jí vystřelila k límci trička, za který ho tedy pevně chytila a natiskla ho na bar. "Být Tebou držím hubu a neprovokuju, jinak špatně skončíš. A je mi úplně jedno, že seš taky vlkodlak, vyřízený by to bylo rychle." Zasyčela mu zblízka do obličeje a pak ho se škubnutím zase pustila a o kousek od něj poodstoupila. Chlapec má asi hodně vysoké ego, které mu klidně velice ráda srazí, když to bude nutné. Provokativní kecy nenávidí a je to ještě horší, když má blbou náladu. Ale rvát se dnes nechce. Sice mu vyhrožovala, že by nedopadl dobře, ovšem nechtěla si dnes špinit ruce, nebo spíše tedy tlapy. I když, je pravda, že už jen tím, jak se odhodlal jí odpovědět a nebál se toho, ji možná trochu zaujal. Možná a když už, tak jen fakt trochu. Nemá ráda ty, co si o sobě moc myslí a u chlapů to je snad ještě horší než u ženských.
"Čekáš, že Ti budu vykládat o svém životě, když jsi mě právě nasral ještě víc? Asi máš fakt hodně vysoký ego, co?" Vyslala k němu jeden ze svých úšklebků a hodila do sebe zbytek bourbonu, co ve skleničce ještě zůstal. "Jestli mi ale další zaplatíš," pozvedla skleničku, kterou svírala v pravačce, do vzduchu, "tak nad tím začnu uvažovat." Zvedla jedno obočí a propalovala ho chladným pohledem.

Lokty se zapírala o barovou desku a pohledem probodávala barmanku. Pohled to byl chladný, zlý a pro druhou osobu jistě nepříjemný. Tmavovláska se nejistě ošila, rychle dopucovala jednu skleničku a přesunula se raději stranou, aby nemusela trpět ty hnusné pohledy, které k ní ona vysílala. Nemá jeden jediný důvod se chovat k okolí hezky. Spíše naopak. Trochu upila ze skleničky a alkohol ji poté prosvištěl hrdlem a příjemně zahřál v krku. Chlast je takový jediný věrný kamarád, který nemluví a ještě přinese potěšení. Co víc si přát?
Nemohla si nevšimnout, jak se výraz barmanky, která se ještě před malou chvílí nejistě ošívala a skoro až krčila, změnil v široký úsměv. Odtrhla od ní pohled a její pozornost zaujal chlapík, co se slečnou za barem neskrývaně flirtoval. Protočila panenkami a když poté zjistila, že se jedná o vlkodlaka, nabručený výraz vystřídal úšklebek. Tak vlkodlak... no ještě, že ne upír. V takovém rozpoložení, v jakém se momentálně nachází, by po něm bez váhání skočila a absolutně by ji nezajímalo, že se nachází v baru, kde je i plno jedinců, kteří nemají o existenci nějakých nadpřirozených bytostí ani to nejmenší tušení. Tak by to zjistili, no. Co už.
Když se na ni však chlápek podíval a jeho výraz byl spíše zhnusený, než-li přívětivý, zamračila se a pevněji stiskla skleničku. Že by vlkodlak co nemá rád ostatní vlkodlaky? To by bylo trochu divný. Anebo vypadá nějak špatně? Sama o sobě by si troufla tvrdit, že jí to sluší. Ale co. "Nějakej problém?" Štěkla po něm a tón jejího hlasu byl zlý, až útočný. Přece jediný, kdo se tu může na ostatní mračit, je ona. A nesetkala se s mnoha lidmi, kteří by jí dokázali odporovat nebo dokonce nějak podobně odpovědět.

Už, když přicházela k baru, věděla, za jakým účelem tam míří. Chce se pořádně opít a vypnout. Vyčistit si hlavu, i když to s těmi starostmi a neustálým přílivem negativních myšlenek půjde jen velice těžko. Na něco holt nepomůže ani chlast. Neměla vůbec dobrou náladu, což jen potvrdila situace, kdy vcházela do baru a srazila se s nějakým mladým párem obyčejných lidí. "K čemu máte oči, do hajzlu?!" Zaburácela na ně protivně, přičemž ti dva se po sobě akorát nechápavě podívali a zdáli se být hodně zaskočení, ba i trochu vyděšení. Proto ji raději obešli a zmizeli kdesi v ulici. Stiskla naštvaně obě dlaně v pěsti a vešla rázným krokem dovnitř. Lidé... obyčejní lidé... všechny je proměnit ve vlkodlaky a byl by klid... kreténi. Zakroutila hlavou a podívala se po baru. Bylo zde poměrně narváno, ale to ji vůbec neodradilo od původní myšlenky. A to se pořádně opít.
Na sobě měla obyčejné černé potrhané džíny, černé tílko a přes ně černo-červenou kostkovanou košili a na nohou po opravdu dlouhé době těžké, černé kanady. Ihned se prodrala davem k baru, usadila se na volnou stoličku a objednala si svůj oblíbený bourbon. Pachy, které se překrývali jeden přes druhý a neskutečně ji dráždili v nose, teď však ale nijak extra neřešila... ovšem pokud se v jejím blízkosti zjeví upír, bude zle.

Hledí na ženu před sebou. Snadno poznala, že je to vlkodlak a také to, že je o něco starší než ona, ale ne zase o tolik. Propalovala ji svým chladným, přísným a nelítostným pohledem, kdežto ona se okamžitě podívala do země a začala se chovat jako ustrašené štěně. Ještě toho trochu. Pomyslela si, protočila panenkami a přešlápla z jedné nohy na druhou. "Co jsi myslela? Že Ti snad něco o Shadowhillu řeknu?" Posměvačně se zašklebila a nezapomněla ani na krátké zasmání. "Zajdi si na informace nebo si najdi jinýho vola, co Tě tu provede." Řekla opravdu hnusně a jedovatě. Ne, vážně nemá náladu na nějaké vykecávání a provázení po městě s povídáním různých zajímavostí? Ne, to už vůbec ne.
"No to já zapomenu, to se neboj." Poví hnusně a pozoruje ji, jak se otáčí zády a jde pryč. Radši odsud vypadnu. Pomyslela si a uznala, že to je opravdu dobrý nápad. Ještě by se mohla vrátit, i když po tomhle, co jí řekla, se k ní pravděpodobně už nepřiblíží, nikdy. Opět si dala do uší sluchátka zesílila hudbu a té ženě nevěnovala už žádnou pozornost. Není dobré se bavit s Ainou, když má náladu normální. Co teprve, když ji nemá vůbec....
Rozeběhla se pryč... domů.

// >> Domov

Zvrátila hlavu dozadu a opřela ji tak o kmen stromu. Začala přemýšlet opravdu o všem možném, ale povětšinou se vždycky dostala k tomu, co se stalo s Milanem. Proč se to sakra muselo stát? Proč byla do hajzlu tak blbá a jen zbaběle utéct od problémů?! Tohle se jí nestávalo skoro nikdy. Ne, počkat... nikdy se jí tohle nestávalo a najednou?! Prostě jen tak zdrhla... Do prdele! Zanadávala v duchu, zaťala pravačku v pěst a udeřila s ní o zem. Sakra, sakra! Netušila, co teď bude dělat a jak to všechno vyřeší. Pokud to vůbec ještě půjde. Jestli jí to Milan dovolí. Zachovala se jako naprostý idiot. A to se bude jen těžko napravovat...
Naprosto a úplně ponořená ve svých myšlenkách přestala vnímat okolí natolik, že si nevšimla, jak k ní někdo přišel blíž. Možná až příliš blízko. Jen, co zaslechla ten dívčí hlas, v mžiku byla na nohou a prohlížela si osobu, která se odvážila narušit její osobní prostor. Byla to ona vlkodlačice, kterou viděla u vody. Zdála se být plachá, alespoň podle hlasu a výrazu. Prohlédla si ji chladným pohledem a ruce si složila na hrudi. "Jo? A proč si myslíš, že zrovna já bych měla znát odpovědi na Tvé otázky?" Odsekla jí s mírným úšklebkem a ještě jednou si ji prohlédla. Dnes nemá dobrou náladu, ani běhání jí v tom nepomohlo, pořád musela přemýšlet nad tím vším, co se stalo. Jaké kraviny udělala a teď za ně ponese následky. Proto nebude příjemná a to pro tuhle dívku asi nebude zrovna hezká konverzace. Určitě nebude.

Udržovat si dobrou kondici je potřeba, proto na sebe doma navlékla tričtvrteční, elastické kalhoty, tílko, přes které hodila mikinu a nechala ji rozepnutou, běžecké boty, do uší sluchátka a mohla běžet. Dala si delší trasu než obvykle, běžela nejdřív k lesu, půlku ho proběhla, pak to vzala přes louku, most, kdesi prokličkovala kolem hřbitova, až nakonec skončila u jezera, kde se taky zastavila, aby trochu zmírnila zadýchání, které ji provázelo. Zastavila, předklonila se a dlaně si zapřela o stehna. Sluchátka z uší však nevyndávala. Tohle je prostě pecka. Pomyslela si, zbožňovala totiž běhání. Když se narovnala, aby si protáhla záda a prohýbala ramena se zbytkem těla, spatřila nedaleko sebe nějakou osobu. Přimhouřila oči, vlasy, které se uvolnili z culíku zastrčila za ucho a povyhrnula si rukávy u mikiny. Stačilo jen jedno nadechnutí a hned věděla, kdo to nedaleko ní stojí. Vlkodlačice. Zajímavé. Teď nenaráží na žádné upíry, což je jedině dobře. Natáhla čistý vzduch do plic a chvíli ženu pozorovala. Nakonec se rozhodla si na chvíli odpočinout a užít si ten klid, který jí je dopřán. Proto přešla k nejbližšímu stromu, posadila se na zem, opřela se o jeho kmen, nohy pokrčila v kolenou a na chvíli vyndala sluchátka z uší. Zavřela oči a užívala si to ticho, ten klid...