Vivian Lotte Allarie -

(vzkazy posílejte na jméno: Vivian)

FACECLAIM: Kailee Lorraine Beach
BYDLENÍ: DOMEK | MAZLÍČCI: Yarrow, Hunter, Deyron, Luna
Další postavy: Dellenia,Freya

JMÉNO, PŘÍJMENÍ:

Vivian Lotte Allarie

POHLAVÍ:

žena

DATUM NAROZENÍ:

16. 06. 1766 (Věk zastaven v 18 letech)

RASA:

upír

ZAMĚSTNÁNÍ:

Majitelka několika modních a návrhářských firem.

PARTNER:

nezadaná

ZAJÍMAVOSTI:

Vlastní sbírku luxusních sportovních aut.
Miluje tanec.
Doma má pejsky plemene ~ Alaskan Noble Companion dog, jménem Hunter, Deyron a Luna.
Umí perfektně vařit, ale málo kdy vaří.
Pravidelně cvičí, má dle toho taky postavu.
Z ruky nikdy nesundává náramek, který zabavila své jediné lásce.
Nemá ráda horrory, překvapivě a z neznámého důvodu se u nich bojí.

VÝŠKA:

Střední (160-180cm)

FYZICKÁ STAVBA:

Štíhlá, osvalená

POVAHA:

Vivian se svými 168 centimetry a sladkou tvářičkou osmnáctileté holky působí na své okolí relativně přátelským a velmi milým dojmem. A skutečně taková je. Miluje společnost jiných lidí a především proto vyhledává místa, kde se do společnosti dostane. Jakožto upírka dává přednost deštivému počasí, ale vzhledem k jejímu původu miluje i sluníčko, ačkoliv ji mnohdy přijde velmi otravné. Je to veselá holka co se jednoduše řečeno ráda baví. Je tak trošičku povrchní, ale jen s některými lidmi. Jsou tací, kteří vědí, že v nitru je to půvabná osůbka se smyslem pro zábavu, procítěnost, odhodlání a zkrátka je miloučká a pozorná. Také jsou případy, kdy je kousavá a nepříjemná, záleží na tom, jak se k ní kdo chová. Nemá ráda, když si jí někdo nevšímá, potřebuje určitou pozornost a není-li jí věnována, je k nesnesení. V ten moment je otrávená a nepříjemná. Ať už je ale jakákoliv, přátelská a veselá povaha se v ní zkrátka nezapře. Nečiní jí ani ten nejmenší problém navazovat nové přátelství a převážně nemá ani problém, mluvit o čemkoliv. Až na lásku a blízké, k těmto tématům se jen tak nevyjádří natož, aby se někomu svěřila. To od ní rozhodne, nečekejte. Co se mužů týče, ráda si s nimi zahrává a dělá na ně očka, ale jestliže čekáte, že je svede a roztáhne jim nožky, jste na omylu. Vivian je snad ten nejvybíravější člověk na světě, a pokud už by si měla s někým něco začít, má opravdu vysoké nároky. Takový člověk si jí musí získat a drsné řeči, nebo salva lichotek jí rozhodně neohromí.

Její vybíravost není jiná ani při výběru přátel. S každým si padnout do oka nemusí a na lidi si dělá vlastní obrázek. Nedělá jí ale problém, bavit se i s těmi, se kterými se nesedla. Přeci jen, je to přátelská bytost, a když zrovna nikdo z jejích přátel nemá čas, musí se nějak zabavit. Velmi ráda rýpe a má uštipačné poznámky, musí si na to však najít vhodnou oběť protože ti, kteří berou život až příliš vážně a hned se urazí, jsou nejzábavnější. Co se týče známostí na jednu noc, jak již bylo zmíněno, nejde jen tak s někým a rozhodně ne na první schůzce. K těmto lidem se pak chová, jako kdyby se nic nestalo, a nemíní to opakovat. Leda by se jí to tedy líbilo, ale takto si udržuje většinou jednoho milence. Není to žádná lehká děva, aby za týden vystřídala dvacet jednorázovek, spokojí se s jedním milencem na delší dobu. Kéž by nebyla tolik vybíravá, možná by si pak užívala častěji. Přátele má většinou opačného pohlaví, kord co se smrtelníků týče, jelikož sát z ženy jí přijde poněkud… Divné. Neholduje alkoholu, není notorický alkoholik ani feťačka závislá na nějaké droze. Nepočítáme-li krev, té se zkrátka vzdát nedokáže. Jednou už je upírem a pití lidské krve je pro ni přirozenost, navíc nezná nic sladšího. Kromě slaďoučkých jahod. Sic nepije, miluje víno. Vlastně je to jediný alkohol, který konzumuje a doma v soukromí si do něj přimíchává lidskou krev, má to pak lepší chuť.

Vzhledem k tomu jak velký má dům, musela najmout služebnictvo. Kdysi před poznáním jisté osoby by je brala jako spodinu, odpad… Ale ona k nim má slušný, vcelku přátelský vztah s jistou nadřazeností. Přeci jen je jejich šéfkou, ale krom toho jsou také jejími spolubydlícími a jsou zasvěceni do nadpřirozena. Může se tak z nich krmit, pokud s tím oni samotní souhlasí. Nikdy by je k tomu nenutila, nebo z nich nedobrovolně neudělala upíry. Má své zásady a násilí se vzdala, výjimkou je, pokud jde o někoho, na kom jí záleží. To je pak schopná zabíjet, a že v tom má již praxi. Co se jejího hladu po krvi týče, je u ní stejně jako u jiných velmi silný, ale naučila se jej ovládat. Miluje přírodu a vše živé, přijde jí nechutné pít krev zvířat neb má doma tři pejsky a nedokáže si představit, že by se do nich zakousla! Přijde í to nechutné, hlavně moc dobře ví, že zvířecí krev upírům nedodá tolik síly jako ta lidská. Je zběhlá ve spoustě věcech, zajímá se o auta a motorky. Miluje sporťáky, také proto vlastní několik aut, za které se nebude stydět ani kde jaký boháč. Bývala snobem, ale přešlo jí to díky lidem, které v životě potkala a naučila se, že za peníze si štěstí nekoupí. Zato si ale může život zpříjemnit. Libuje si v pohodlí, ale necítí-li se příjemně, je komfort a přepych k ničemu. Velmi ráda plave a sportuje, na upíra, který bude jen těžko tlustý, lpí na svém vzhledu a pravidelně sportuje. Každý den chodí běhat za doprovodu svým psích mazlíčků. Ti jsou součástí jejího života a jejím nejoblíbenějším psem je Hunter. Toto plemeno připomínající vlka si zamilovala, především proto si obstarala dům s velkou zalesněnou zahradou a s jezerem aby se její mazlíčci měli dobře. Její vášní je horolezectví a již zmíněné plavání společně se zábavou. Zbožňuje totiž tanec. Jejím zlozvykem je hrát si s náramkem, který zabavila své životní lásce, který nesundává z ruky za žádných okolností. Je na tenhle kousek chirurgické oceli více než jen háklivá. Po zkušenostech které má se svou první a taky poslední láskou o sobě zjistila, že je vcelku žárlivá.

Tahle princeznička je opravdovým citlivým andělem, do doby dokud jí opravdu hodně neublížíte. Bylo by dobré brát v potaz, že je to princezna a lpí si na tom, aby se tak k ní při nejmenším muži chovali. Potrpí si na dárečky, něžná slova a pozornost. Avšak, nikomu se samozřejmě nezmiňuje, že je skutečnou Makedonskou Princeznou. Je to takové její tajemství, které ví opravdu jen málo lidí. Přesto že se umí více než jen dobře bránit, raději si nechá pomoci. Mohla by si zlámat pěstěné nehtíky.

I přes zvrhlosti, je Vivian upřímná a milá. Mouše by neublížila, nemá-li k tomu pádný důvod. O její zvrhlé stránce však vědí jen ti, kterým povolí vstoupit do jejího domu. Pro ostatní je jen milou a přátelskou upírkou, která si ráda povyrazí někde v baru u skleničky vína. Má ráda krásná rychlá auta a vysoké podpatky, které jsou její srdeční záležitostí. Potrpí si na komfort, proto má celičký dům zařízen co nejmoderněji aby se tak mohla cítit jako v bavlnce. A převážně doma chodí pouze v měkkém a hebkém župánku, nikterak jí nevadí, že má polovinu domu prosklenou. Nestydí se, nemá přeci za co. Sebevědomí jí rozhodně nechybí, a když něco chce, řekněme… Není nejmenší problém někoho zabít, ale jen málokdy si špiní vlastní ruce. Je vypočítavá a zákeřná pokud má důvod. Asi taková je Vivian, úžasná a zákeřná zároveň.

Optimistka	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Pesimistka	▬▬	Realistka	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Snílek
Energická	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Líná	▬▬	Hodná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Zlá
Společenská	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Samotářka	▬▬	Chytrá	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Hloupá
Extrovertka	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Introvertka	▬▬	Upřímná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Ulhaná
Skromná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Chamtivá	▬▬	Ochotná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Sobecká
Statečná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Zbabělá	▬▬	Důvěřivá	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Nedůvěřivá
Ústupná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Tvrdohlavá	▬▬	Sebejistá	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Nejistá

ŽIVOTOPIS:

Vše to začalo roku 1763 v slunečné Makedonii. V době šlechticů, králů a královen se dal dohromady jeden Makedonský šlechtic, jež pojal za svou družku Neapolskou šlechtičnu. Oba byli z upírské šlechtické vrstvy, ale o jejich skutečné totožnosti nikdo nevěděl. Abisai byl šlechtic z rodu čistokrevných upírů, stejně jako jeho nová choť Maria. Dlouhou dobu se pokoušeli o děťátko, ale příliš se jim to nedařilo… Několikrát jejich vztah skřípal, Maria byla nešťastná a její choť vyhledával lehké děvy, aby si užil. Zplodil tak několik nemanželských dětí, většina stejně zemřela a tak se tím nijak zvláště nezabýval. Až roku 1765, se manželům poštěstilo a Maria přišla do jiného stavu. Posléze, 16. 06. 1766 se narodila malá Daphne. Není to však příběh z pohádky, Maria jen pár minut po porodu zemřela a Abisai svou dceru zatajil světu. Namluvil všem, že zemřela společně s matkou. Abisai dočasně zanechal svou dceru v Neapoli, na pobřeží Sardinie v San Teodoru s jeho nejvěrnější, upíří chůvou, bývalou bojovnicí, Elenou která malou Daphne vychovávala jako svou vlastní. Především proto, že Abisai ztratil milovanou choť a málem i dceru, byla hýčkána a rozmazlována jako princezna. Skryta před světem, za vysokými hradbami paláce malá Daphne vyrůstala a rostla do opravdické krásy. Elenu milovala více, než vlastního otce a pokládala ji za svou skutečnou matku bez ohledu na to, že byla informována o smrti Marie. Elena byla první upír, ke kterému si Daphne vybudovala silný vztah a poslouchala na slovo, chtěla, aby na ní byla Elena hrdá a také že byla. Krom klasické výuky dějin, tance, vyšívání a dalších podobných věcí, byla Elenou učena k obraně. Elena malou princeznu milovala natolik, že pokládala za nutné, aby se dokázala ubránit. Zasvětila ji do všeho, co ona sama znala. Při jedné návštěvě otce, kterých bylo skutečně po málu, se tehdy čtrnáctiletá Daphne dověděla o jejím budoucím choti. Mladičký Enrique, smrtelník, se do krásné blondýnky zamiloval na první pohled, byla krásná a to mu bohatě stačilo. Naneštěstí, nechoval se tak úplně dle jejích představ. Byl hrubý. S Elenou zacházel jako s kusem hadru a nelíbilo se mu, že s ní má Daphne tak silný vztah. Jednoho pozdního večera, si k sobě nechal Elenu zavolat a zavraždil jí. Naneštěstí, byl chycen při činu nejen jedním ze šlechticů, ale také Daphne. Ještě téhož dne se pod rouškou noci vkradla do jeho lože a chladnokrevně jej zabila. Pomstila tak svou milovanou chůvu a matku. Vůbec poprvé si ušpinila své hebké ručičky, které jindy nebyli schopny jakékoliv činnosti, při které se mohla jakkoliv umazat. Brzy ráno byla Daphne probuzena, aby se všichni ujistili, že alespoň děvče je v pořádku. Nikoho nenapadlo obviňovat čtrnáctileté děvče, které ve dvou dnech přišlo o chůvu a nastávajícího chotě. Vyvázla z toho bez jakéhokoliv podezření. Otec, který se kvůli nešťastným událostem vrátil, odvezl Daphne do Makedonie, kde strávila zbytek svého dětství. Nikdy se nevdala, neb všichni, kteří žádali o její ruku, zavrhla či zabila. Bez sebemenších výčitek. I přes prosby vznesené jejím otcem, nakonec odcestovala z Makedonie. Neb si jí zamilovala, nechtěla tam dále zůstávat. Dny se zdáli stejné, stejně nudné a nezajímavé a ona z celého srdce toužila po něčem novém.

Stárnutí se jí zastavilo v osmnácti letech. Měla před sebou nespočet dní, kdy bude vždy stejně krásná a půvabná a náležitě toho využívala. Od otce měla hromadu jmění, patří jí sídlo na pobřeží Sardinie, v San Teodoru kde vyrůstala. Sídlo však postupem času chátralo, neboť se o něj nikdo nestaral. Přesto se tam během let párkrát zastavila. Jenže ani tam nechtěla žít, jelikož s tímto sídlem měla spojené vzpomínky, které se jí nelíbili. Její milovaná Elena zde zemřela a její hrob byl a je jediným opečovávaným místem. Její sebejisté kroky zamířili do Norska, tam se nechala trvale přejmenovat, změnila identitu a přestala zabíjet. Teď, když nikdo netušil, že je šlechtična mohla kohokoliv bez lítostí odmítnout. Vivian Lotte Allaire. Vivian proto, že jeho významem je plná života. Lotte ve významu svobodný člověk a příjmení Allaire neboť tak znělo příjmení Eleny. Nějakou tu dobu v Norsku pobila, žilo se jí tam více než dobře, jenomže se jaksi nechtěla na žádném místě příliš dlouho zdržovat. Díky cestování navštívila spoustu měst a států. Málo kde se usídlila na déle, než na pár let. Musela se naučit jak skrývat svou identitu a tak vždy, když přišel čas, nahrála svou smrt a jmění převedla na dvou dceru, tedy sebe. A tak stále dokola, aby si nikdo ničeho nevšiml. Často vystupovala pod jinými jmény, s falešnými doklady a účty. Velice si dávala záležet na tom, aby nikdo neodhalil její identitu. Bravurně se naučila vyhýbat problémům, fotoaparátům a přesto že dostala několik nabídek, a modeling jí vcelku lákal, nikdy do této branže nespadla. Bylo by to moc nápadné. Střídala kontinenty, vždy s tou samou pohádkou. Že je dcerou majetných lidí, kteří často cestují, a proto se nikde nezdržela příliš dlouho. V jejím životě toho krom cestování moc nebylo. Od smrti Eleny si k tělu už nikoho natolik nepouštěla, aby kvůli němu byla ochotná zabít. Nechtěla být zrůda, narodila se sice jako upír a k životu potřebuje lidskou krev, nikdy neměla potřebu kvůli tomu někoho zabíjet. Ze začátku to samozřejmě těžké bylo, ale jak byli někteří lidé obeznámeni o jejich existenci a věděli, jaký požitek přináší, když z nich upír saje krev, bylo jednodušší najít dobrovolné dárce. Někteří z nich, se později stali jejími přáteli, ale bylo pro ní divné sledovat, jak stárnou. Tuhle možnost měla však jen u některých.

Nikdy se do nikoho nezamiluje, alespoň si to myslela. Na podzim roku 2005 se přestěhovala z Norska do Miami, kde pod lží pro ní typickou namluvila svému okolí, svou zaběhnutou pohádku. Dceruška majetných, prací vytížených rodičů, kteří na svou dceru nemají mnoho času. Vyhledávala zde nové aktivity, a jelikož se už v Norsku nadchla pro horolezectví, i tady v něm pokračovala. Jednoho červnového dne byla stejně jako jindy u horolezecké stěny. Jenomže se jí seklo lano, uvolnilo se a ona se proletěla s tvrdým dopadem na žíněnky, jako upírce se jí samozřejmě nic nestalo. Možná zlomenina, ale ta byla vzápětí vyléčená. K její smůle, si toho všiml jeden mladík, jenž jí přispěchal na pomoc. Jeho šedé oči jí okouzlili natolik, že s ním začala trávit čas. Bylo jí s ním úžasně. Díky němu u ní vzplála láska k motocyklům a automobilům, byla jím okouzlena. Strávila s ním úžasný týden na Bora Bora, kam ještě neměla možnost se podívat. Mimo jiné, mu tam zabavila náramek. Byla do něj bezhlavě zamilovaná, bylo v něm něco, čemu nedokázala odolat. Byl tolik jiný, než ostatní. Byl pro ní vším a to jí začalo děsit. Nikdy se nezamilovala, dokud nepotkala jeho. On dokázal uvnitř její duše objevit tu obětavou, veselou a milující osůbku. Stal se její nejsilnější slabostí, protože pro něj by byla ochotná znovu bez výčitek vraždit. Pro něj by totiž udělala naprosto cokoliv. Byl v tom však dost zásadní háček, byl smrtelný. Věděla jaké to je, když jí někdo stárne před očima a ona nechtěla sledovat, jak stárne, jak o něj přichází. Zničilo by jí to. A proto se s těžkým srdcem a myslí plnou výčitek odstěhovala, zanechala mu však dopis protože jen tak zmizet, by nedokázala. Následující čtyři roky jakoby nežila. Stáhla se do ústraní, po nocích plakala, že jej opustila. Byla z toho tolik zničená, že nevycházela z domu, dokonce se kvůli tomu vrátila do polorozpadlého sídla v San Teodoru, které díky tomu dala do pořádku. Přesto, že se snažila na něj zapomenout, nikdy se jí to nepodařilo a tak si jednoho pěkného dne koupila štěňátko plemene Alaskan Noble Companion Dog. Jméno pejsek dostal podle její jediné lásky, Hunter. Tahle chlupatá kulička se stala její novou nadějí, proč žít a díky němu se opět naučila o někoho pečovat. Vždy se nechávala jen o-pečovávat, ale pro svou lásku se naučila dělat i věci, které nikdy nedělala. A tak to bylo i s Hunterem. Později si k němu pořídila ještě dva pejsky stejného plemene, vy-mazleného Deyrona a fenku Lunu.

Společně se svými čtyřnožci se znovu odstěhovala, tentokrát do městečka, o kterém slýchávala od některých upírů a vlkodlaků, které za život potkala. Shadowhill. Zde si koupila dům a rozhodla se začít znovu, nanovo. Pana dokonalého má však v srdci stále a tak možná čeká, že zde najde upíra nebo vlkodlaka, který jí pomůže zapomenout.

DOVEDNOSTI:

• SÍLA: 75%