Elijah Tranquil -

(vzkazy posílejte na jméno: elijah-tranquil)

FACECLAIM: Ibrahim Vandenberg
BYDLENÍ: GARSONKA
Další charaktery: Mikel, Wolfgang, Gideon, Vlk

JMÉNO, PŘÍJMENÍ:

Elijah Tranquil

POHLAVÍ:

Muž

DATUM NAROZENÍ:

9. 9. 1833

RASA:

upír

ZAMĚSTNÁNÍ:

Nezaměstnaný

PARTNERKA:

nezadaný

RODINA:

Matka a otec: Neznámí

ZAJÍMAVOSTI:

• O jeho rodině nic netuší z toho důvodu, že jako dítě byl odkoupen a jeho rodina pro něho zůstala velkým neznámým.
• Značný povrch zad mu hyzdí větší i menší jizvy z doby, kdy byl ještě člověkem.
• Až do první poloviny dvacátého století neměl žádné příjmení. Poté, co začal být v boxu přezdíván Tranquil (klidný), přijal to za svoje jméno, pod kterým je nyní veden.
• Za svůj život měl mnoho zaměstnání a sociálních statusů. Nejpodstatnější v jeho životě bylo počáteční otroctví přes vojenskou službu, období, kdy neměl střechu nad hlavou, box, dealování drog, zatčení a nakonec skončil se statusem a zaměstnáním policisty.
• V průběhu dospívání měl velice křehkou psychiku, což v něm nakonec zakotvilo a způsobilo u něho řadu psychických onemocnění a mnoho následků, které ovlivňují jeho život.
• PTSP – trpí nočními děsy, částečná amnézie, porucha pozornosti, přetrvávající třes rukou a paranoia • Emočně nestabilní porucha osobnosti, typ hraniční – Už ustupující porucha, kterou se naučil ovládat. Občas stále však mívá sebepoškozující a sebevražedné sklony.
• Anxiózní porucha – Přecitlivělost v oblasti společnosti. Bojí se faktu, že by byl společností nenáviděn a odsuzován, trpí nízkým sebevědomím a sebedůvěrou, bojí se kritiky vůči jeho osobě a žije s pocitem, že je všemi nenáviděn.
• Mnoho věcí ze své minulosti si ani nepamatuje. Pamatuje si pouze svoje pocity, které v průběhu let prožíval, ale už neví, jaké věci to přesně způsobují. „Čistě a jasně“ si pamatuje věci až po roce 1975.
• Naučil se zvláštní schopnost, jak dočasně vycházet mezi lidmi a v práci. Na několik hodin je schopen uzavřít všechny jeho problémy, třes a dokonce i paranoiu "pod pokličku" a díky tomu může fungovat ve společnosti. O samotě však musí pokličku nadzvednout a zpětně si tak vytrpět vše, co za ty hodiny musel udusit.

VÝŠKA:

Střední - 178 cm

FYZICKÁ STAVBA:

Štíhlý, osvalený

VZHLED:

Elijahova celková stavba těla je sice s viditelnými svaly a výraznějšími lícními kostmi, ale nedá se toho tak moc lehce všimnout pod tím, jak zvláštně se nese. Většinou se lehce hrbí, koutky úst má stažené dolů, nosí zpravidla dlouhé oblečení a ani v největších teplech se neodhaluje a minimálně se uchýlí k tričkům s dlouhým rukávem a dlouhým kalhotám.
Husté černé kudrnaté vlasy má vždy krátce zastřižené a potrpí si na oholené tváři. Jeho kůže je velice tmavá a pouze na pár místech světlejší, především na nose, uších, chodidlech, dlaních a podkolenních jamkách. Mandlovité oči má velice tmavé, takřka černé, ale v přímém slunečním světle se mu v nich leskne karamelová a zlatá barva. Nos a rty má poměrně dost mohutné, jak je u jeho rasy obvyklé, lícní kosti nezvykle výrazné a oči poměrně zapadlé. Vzhledem k tomu, že se moc neobnažuje, je těžké někdy zahlédnout jeho tělo, ale pokud tomu tak je, i přes drobné svalstvo, které má, jsou na něm – hlavně na bocích – dosti viditelná žebra, klíční kosti, lopatky a navíc má dost ostré lokty – doslova. Jeho dlaně a především záda jsou dost zjizvená. Na rukou má jizvičky od práce, ale záda jsou pokryty hustými a velkými zahojenými jizvami od tělesných trestů. Obsahuje to směsici od těžkých kožených pásků, proutků, kterými byl švihán, ale také neidentifikovatelné horké předměty, které mu na zádech vytvořili mapu narůžovělých podlouhlých spálenin.
Na módě si nijak nepotrpí. Jeho oblečení je většinou nevýrazné, prosté, ale nijak urážející. Nejčastěji ho lze spatřit v obyčejných tmavých džínách, pohodlných botách, tričku, mikině na zip bez kapuci a v zimě v dlouhém černém kabátu.

POVAHA:

Jestli existuje někdo, u koho zdání klame, je to právě Elijah. Může se zdát obyčejně, možná trochu chladně, když se na něj člověk zaměří. Moc se totiž neusmívá a většina jeho pohledu je právě chladná, odměřená a snad i naznačuje, že si o sobě Elijah až moc myslí. Jenže to je právě to zdání. Elijah je totiž neuvěřitelně křehká lidská bytost, která byla mnohokrát zničena a vždy provizorně slepená, což z něj však neudělalo silnějšího, ale právě naopak.
Jako dítě nepoznal lásku, radost, ale naopak žil s pocitem, že je méněcenný, protože je černý. To se na něm podepsalo ze všeho nejvíce, protože Elijah zkrátka nemá sebevědomí. Považuje sám sebe za méněcenného člověka, který není tak důležitý jako ti ostatní kolem něho a dává to dost značně najevo svým chováním. Ve sporu vždy ustoupí, vždy půjde jako poslední, odmítne vše, co mu ostatní nabídnou a vždy nechá ostatní, aby mu třeba jen nabídli tykání – ani s tím by nikdy nezačal.
Později poznal bolest a snížil si tak práh bolesti. Fyzické trápení už mu prakticky nic neříká, prakticky nic ho nebolí natolik, aby nad tím pouze zasténal. Ale ač není Elijahovi možné fyzicky ublížit, to neplatí o psychické bolesti. Je schopný složit se pouze nad tím, když proti němu někdo použije sarkasmus nebo si z něho udělá srandu. Pokud ho někdo pochválí, zcela se rozhodí a začne si přeříkávat, kvůli kolika věcem je vlastně nepotřebný, ve kterých je špatný a kolikrát selhal, takže lichotka je pro něho zcela nevhodná a naopak sebedestrukční.
Elijahovi nic neříká humor, zábava, sbližování, přátelé, spory, anebo vztahy. Má pouze povrchové známosti, které neprohlubuje, protože si je jistý tím, že lidé o vztah s ním nemají žádný zájem – je to v něm zakořeněno z doby rasismu a otroctví.
Na jednu stranu je zbabělý, ale zároveň je schopen zastat se i cizího člověka ve sporu. Problém je, že snadno ustoupí, vzdá se v hádce svého názoru – naoko – a nechá člověka zvítězit, protože jakmile je na něj kýmkoli zvýšen hlas, sesype se jako domeček z karet. Přesto se dá říct, že nemá strach. Poznal tolik hrůz, že nevěří už v nic horšího než sebe.
Pro Elijaha je těžké otevřít se a říct, co všechno se mu stalo. Vlastně to nikdy neudělal a nejvíce o jeho životě ví pouze Lucilla, která ví pár informací z toho, kdy byl ve válce, ač i jí lhal o tom, o jakou válku se jednalo. Tady se také projevuje Elijahova nejpodstatnější vlastnost – je lhář. A lže, aby lidi ochránil předtím, co je vlastně zač, kým byl a čím si prošel. On si totiž uvědomuje, že lidé jeho příběh nechtějí slyšet, protože v něm vystupuje jako chudák, které lidi nemají rádi. Dělá to pro dobro jich, ne sebe.

Optimista	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Pesimista	▬▬	Realista	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Snílek
Energický	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Líný	▬▬	Hodný	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Zlý
Společenský	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Samotář	▬▬	Chytrý	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Hloupý
Extrovert	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Introvert	▬▬	Upřímný	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Ulhaný
Skromný	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Chamtivý	▬▬	Ochotný	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Sobecký
Statečný	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Zbabělý	▬▬	Důvěřivý	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Nedůvěřivý
Ústupný	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Tvrdohlavý	▬▬	Sebejistý	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Nejistý

ŽIVOTOPIS:

Otroctví
Elijah je činem protestu a hlavně sobeckosti. Někteří by mohli tvrdit, že je naopak činem revoluce a hlavně lásky, ale nebylo tomu tak. Jeho rodiče sami žili v otroctví, pracovali do úmoru pod spalujícím sluncem na polích Jižní Georgie pod pánem, který si je koupil jako pracovní sílu a svou vlastní obsluhu. Kdo přesně ti dva strhaní otroci byli, co se jim honilo hlavou a v co doufali už nikdo nemůže tušit, zaručené však je, že za to byli oba dva potrestáni a možná i zabiti, jakmile se jejich dítě narodilo.V Už v té chvíli bylo otrokem, který však nejdříve musel vyrůst, aby mohl vykonávat stále namáhavější práci a zemřít na vyčerpání organizmu v brzkých letech. Ale předtím, než se tohle všechno mohlo stát, byl to novorozené černé dítě prodáno. Obyčejný trh, kde byste dnes koupili domácí jahody a vejce, byl rájem pro bohaté bílé kupce, kteří chtěli levně nakoupit mnoho pracovní síly a to malé novorozeně nemuselo být natolik špatným obchodem. Pravdou bylo, že ho nejdříve někdo musel vychovat, ale měli tak zaručené, že dostanou do své moci někoho, kdo nezná svobodu a nebude tak jakkoli protestovat, ba naopak – jeho život mu bude připadat jako přirozenost a bude poslouchat více než ostatní.
Novorozené dítě, které dokonce dostalo i jméno, bylo prodáno pánovi a Elijahův život tak mohl započít. Vyrůstal v Severní Karolíně v dlouhém rozpadajícím se domě ze dřeva, kde kromě někoho bylo ještě více než dvacet otroků a pár otrokyň, které celé dny pracovali na nedalekých kukuřičných a jiných polích. První čtyři roky Elijah nepracoval, minimálně ne z donucení. Vyrůstal v prostředí černých lidí, kteří každou noc vyčerpaně padali na ušlapanou slámu sotva schopni mluvit, učinil se od nich, poznával a vnímal je jako svou rodinu, i když nijak spřízněni nebyli. Už jako dítě pochopil, že jeho pán je velice přísný muž, který nechodil pro ránu daleko a už v útlém věku od něho schytal mnoho ran do obličeje, přes ruce, ale i rákoskou přes záda.
V pěti letech následně pro Elijaha začalo peklo – začal pracovat. Jeho pracovní doba byla takřka od úsvitu do soumraku a měl za úkol čistit zrnu od plev, probírat kukuřičná zrna a pomáhat s mletím. Postupně se práce měnila a ztěžovala. Brzy přešel na pole, kde zaséval, plel, sklízel a to vše pod horkým sluncem mnoho hodin denně. Jenže Elijah žádný jiný život neznal a otroci kolem něho také ne, přišlo jim to normální, ba dokonce přirozené a jim určené. Stěžovali si, sténali bolestí, plakali nad ranami, kterými je pán zahaloval, ale nic nedělali. Útěk nepřipadal v úvahu, smrt stále nepřicházela a pomoc měla přijít až o mnoho let později. To bylo Elijahovi už skoro třicet let.
Už mnoho let kolovaly řeči o zrušení otroctví a osvobození, které si zasloužili, ale mnoho let nic nepřicházelo. Místo svobody Elijah stále získával nové a nové rány, stále hladověl, stále byl považován za odpad společnosti, který nikdo neměl rád a který nikoho nezajímal. Vnímal, jak lidé kolem něho umírají, jak se jejich maso pálí na ohništích, protože je nikdo nepohřbíval a počítal s tím, že podobně skončí i on. Ale neskončil. Naopak byl mezi prvními, kteří byli z otroctví osvobozeni a mohl tak okusit svobodu, která byla hořká a snad horší než otroctví.
Byl svobodný, ale… stále černý a bez majetku. Toulal se kudy mohl, hledal práci, ale odevšad byl vyhnán pro svůj původ. Tentokrát už doopravdy umíral z nedostatku jídla, zimy a na následky starých zanícených ran. Možná by bylo lepší, kdyby skutečně v roce 1864 zemřel, ale snad štěstí a zároveň smůla mu nepřáli.

Toulání
Vybíral koše v městě, které bylo zahalené nocí, třásl se zimou a hledal cokoli, co by pozřel. Nic však nenacházel. Té noci mu však byla nabídnuta cigareta od jedné ženy. Stála na kraji domu, ze kterého i tak pozdě v noci vycházel smích mužů a žen. Ona sama byla oděna ve vyzývavém oblečení, kůži měla bledou jako smrt, studenou na dotek, vlasy rudé jako oheň a oči zase jako nekonečné moře. Nabídla mu cigaretu, když kolem ní procházel, ale on odmítl. Přesto se zastavil, sledoval ji, prohlížel si ji jako muž ženu a doufal, že by mu mohla jakkoli pomoci. Věděl, že je prostitutkou, kterou by si musel koupit, ale kdyby nějaké peníze měl, určitě by si za ně koupil jídlo a ne ženu. Přesto tam stál proti ní, třásl se a čekal, že mu pomůže.
A ona se skutečně rozhodla mu pomoci, zadarmo, ale ne zrovna tak, jak Elijah doufal. Nakrmila ho, to byla pravda, ale chtěla po něm něco na oplátku. V nějaké nadpřirozeno ten bývalý otrok nevěřil, ani o něm netušil a neslyšel žádné povídačky, přesto cítil, jak se mu po večeři, kdy ta žena nejedla, zařezávají její zuby do krku a pod náporem nezvyklé bolesti z něho vysává vzácnou rudou tekutinu. Vypila mnoho jeho krve, z počátku ani neměla důvod nechávat ho naživu, ale těsně předtím, než se jeho ztráta zdála být smrtelná, přestala a na oplátku mu dala ochutnat její krve, kterou nedobrovolně polkl. Následně omdlel a samotné vzpomínky z té noci má zamlžené. V průběhu jeho nedobrovolného spánku se ho upírka rozhodla zbavit. Ponechala ho v jedné potemnělé uličce uprostřed zimy, protože věděla, že co se má stát se také stane. A skutečně stalo. Elijah zemřel, ale probudil se i přesto, že jeho srdce netlouklo.
Čím a kým se stal zjistil brzy. Byl vyděšený, hladový, nic nechápal, potuloval se chladným městem, ale zima mu už nebyla. Vlastně necítil vůbec nic kromě zvláštního zápachu, který ho lákal k lidem. Zuby ho bolely, žaludek volal po jídle, ale zbytky, které našel, okamžitě vydávil. Co se mu stalo a kým se stal, zjistil díky upírce, která ho proměnila. Vyhledal ji, vyslechl si překvapivé mumlání, že nezemřel a nakonec i informace, co je zač a co má dělat. Z počátku nevěřil, považoval to za posmrtný život, ale jak čas ubíhal, jak pociťoval hlad a prakticky všechno, co cítil jako člověk, pochopil, že to bohužel posmrtný život a ani hloupý sen není. Stal se upírem, ale jako jeden z mála, necítil žádný důvod, proč zůstávat v blízkosti své stvořitelky.

Válčení
Konec devatenáctého století nebyl takový, jaký by si Elijah přál. Stále byl chudý, bez práce, odsuzován pro svou rasu, ale už nestrádal po straně jídla. Když propukla Americko-Španělská válka, byl jeden z tři sta tisíců vojáků, kteří se do této války o nezávislost Kuby zaručili. Sloužil na moři, určitý čas byl i vojákem na území Kuby, kde poprvé poznal nefalšovaný strach o svůj život. Věděl, že je těžké ho v jeho stavu zabít, ale nebylo to nemožné. Jako otrok mu smrt přišla jako přijatelné řešení jeho strašlivého života, ale po půl století si přivykl na svobodu (s nejistotami) a válka se pro něho i přesto, že byl upírem, stala peklem na zemi, ve které sledoval lidi umírat z jeho i cizích řad a to vše vyvrcholilo v to, že těsně před porážkou Španělska utekl. Elijah měl odjakživa křehkou psychiku, mnoho let trpěl na následky toho, co ve válce viděl a mnohokrát poté hladověl, protože nebyl schopen ublížit člověku, aby se napil jeho krve. Mezi upíry byl Elijah jistou raritou. Kromě toho, že neměl střechu nad hlavou, účastnil se války a byl poměrně křehký, snažil se co nejvíce zapadnout do společnosti jako člověk a zatajovat svůj původ.
A jako chudý uprchlík z války, který nikoho a nic neměl, se uchýlil k zločinu.

Zajetí
Kradl a podváděl. Nic jiného neuměl, nic jiného nedělal, ale na začátku dvacátého století ho karma dohnala a Elijah byl zatčen. Kromě obvinění za dva výše zmíněné zločiny, byl odsouzen i za dizertace a odsouzen k více než dvaceti letům vězení, které si však neodseděl.
Jak přežíval upír ve vězení? Zajímavě. S kontakty, které měl venku, byl schopen dovnitř dostat cigarety, které následně s vězni směňoval za krev. Měl pár vyhraněných vězňů, kteří strážili jeho tajemství a těm dával cigarety za to, že jednou za čas mohl pít jejich krev, aby si udržel příčetnost za zdmi špinavé věznice, kde prožil více než patnáct let, kdy se začal nudit. Měl Hodně času na to, aby přemýšlel o svém životě, ale všiml si, že si nevzpomíná. Zapomínal na dětství, na to, jak byl proměněn a dokonce i na válku. Netušil, co se s ním děje, proč zapomíná, ale postupně si začal všímat více problémů. Neustále se mu třásly ruce, začal se cítit bezcenně, nemohl spát, bylo mu pod psa a jediné, co ho začalo táhnout, byla smrt. Nejdříve to považoval za následek dlouhého života, ale čím více nad tím přemýšlel, tím rychleji mu docházelo, že za to můžou ty smrti kolem něho. On pár lidí zabil pro svou obživu, několik jich zabil ve válce, viděl umírat otroky, byl skoro třicet let bit a zesměšňován, bílými lidmi odsuzován a ponižován. Po více než šedesáti letech života se u něho začaly objevovat psychické problémy, které přetrvaly do dnešních dní.
Z vězení se Elijah utekl. Utekl už od své stvořitelky, války a vězení – útěk se tak stal jediným řešením jeho problémů.

Boxování
Značná část Elijahova života se následně nesla ve sportu, kde mohl uvolnit veškeré negativní emoce a svoje vnitřní démony pobít v ringu. Zatímco v Americe stále vládl rasismus a černý muž tam neměl mnoho práv, bití bylo to jediným, co ho mohlo jakžtakž uživit, ač byl davem neoblíbený a to i přesto, že mnohdy vyhrával. Nebyl člověk, jeho smysly byly lepší, byl obecně silnější, ale přesto musel čas od času prohrát. Nebylo to kvůli tomu, aby se nějak neprozradil a nepoukázal na to, že není člověkem, ale šlo o to, že mu platili o trochu více, když prohrál proti bělochovi. Postupem času Elijah prohrával více a více, ztrácel tím sice minimum hrdosti a sebedůvěry, kterou měl, ale díky tomu si mohl dopřát bydlení a trochu luxusu, který za celý život nezažil. Boxování mu však dalu jednu podstatnou věc. Jako snad každý, i on si v průběhu své kariéry vysloužil přezdívku, pod kterým ho jeho drobná fanouškovská základna a obrovská antifanouškovská základna znala. V bojích byl neuvěřitelně klidný, jeho tvář se nikdy nezkřivila do pozitivní a negativní emoce, žádný protivník ho nerozrušil a nedokázal vyprovokovat, ani když z něho málem vymlátil duši. Lidé mu začali přezdívat Tranquil. Vzal to za své jméno, protože to pro něho něco znamenalo, lidé ho totiž najednou nenazývali vulgarmismem na N, neoznačovali ho barvou jeho kůže a neříkali mu ani špíno.
Démoni z minulosti ho neopouštěli. Byl osamělý, třásl se, nemohl spát, přemáhala ho paranoia, dlouhá léta sám sobě způsoboval bolest skrze sebepoškozování. Bylo to jediné, co ho udržovalo jakžtakž při smyslech. Později se pokoušel i spáchat sebevraždu, ale vždy po vzoru lidí, což ho dovedlo akorát k agónii, neskutečným bolestem, nevolnostem, ale nikdy ne ke smrti. On to však dělal kvůli tomu, protože sám sebe nenáviděl a myslel si, že to je jediná správná věc, kterou pro společnost mohl udělat.
Boxem se živil až do sedmdesátých let s přestávkami. Jakmile se schylovalo k válce, utíkal pryč, aby nepadlo jeho jméno na seznam mužů, kteří mají bránit vlast, protože posttraumatická porucha z minule ho neopustila. Střídavě se vracel do různých měst, kde se živil boxem, ale vždy neoficiálním, aby nikdy nebyl veřejně znám.
V sedmdesátých letech odešel – v uvozovkách – do sportovního důchodu, změnil své bydliště a pokračoval ve svém chátrajícím životě. Bylo to poprvé, co neutekl, ač předtím celé roky utíkal před válkami.

Dealování
Co dělal bývalý otrok, voják, vězeň a boxer dál? Odebral se do míst, kde byli lidé jeho pleti a žili své životy, které taky nebyly nejrůžovější. Uchýlil se k drogám, ale jakmile zjistil, že v těchto věcech necítí požitek jako z toho, když pije lidskou krev, přešel na pozici toho, kdo drogy prodává. Byla to jeho první „práce“, která mu vynášela dostatečné množství peněz, ač to mělo vysoké nároky na jeho psychiku. Ničilo ho to, že ničí lidské životy, ale nemohl přestat s tím, aby to dělal. Bylo to pro něho jako droga, nejhorší droga z těch všech, které lidem prodával.
Nemůže spočítat, kolik lidských životů zničil svým prodejem a nemůže ani určit, kolik lidí v jejich opojení využil k tomu, aby se nakrmil dosytosti. Nechce nad tím ani přemýšlet, ale jeho život od drog je jediný, který není zcela zastíněný amnézií a traumatem.
Přesto i s tímto obdobím musel nějak skončit. A stejně jako ze všech svých životů, i z toho utekl. Bylo to v době, kdy se proti drogám začalo vést mnoho policejních zásahů, kdy lidé začali práskat a on byl jeden z nejznámějších dealerů drog.

Pokání
Až v novém tisíciletí začal Elijah zcela bojovat se svými vnitřními démony. Za celé ty roky nebyl schopen otevřít se lidské duši, stranil se společnosti, trpěl panickými a hysterickými záchvaty, nemohl racionálně uvažovat a jediné, co dělal, bylo to, že ničil lidské životy tím, že pil jejich krev a způsoboval jim bolest. Vzhledem k tomu, že Elijah nikdy nebyl u lékaře, neznal ani možnosti, které nabízeli ti, kterým se říkalo psychologové, psychiatři a terapeuti. Nikdy s nikým nemluvil o problémech, které měl, protože netušil, jak lidem vysvětlit to, že je upírem a zažil tedy i otroctví. Přesto, pomocí lží věděl, že může docílit toho, aby o svých problémech řekl, ale neprozradil svůj původ.
Netušil, že po takovém razantním kroku také dosáhne toho, aby si pustil cizího člověka k tělu.
Jeho psychiatrička byla obyčejná mladá žena. Nalhal jí původ svých problémů, upravoval fakta, aby řekl to, co ho trápilo, ale nemohl říct vše. Všechno o otroctví, boxu, vězení a prodávání drog zůstalo pohřbeno hluboko v něm a možná proto bylo pro Lucilla, jeho lékařku, těžké mu pomoci. Jenže na rozdíl od všech lidí, upírů a vlkodlaků, které za dvě století potkal, Lucilla ho dokázala otevřít alespoň jako člověka.
Byli ve vztahu, který byl pro Elijaha těžký z mnoha důvodů. Jeho myšlenky byly stále černé, pochyboval v sebe samotného, odmítal si přiznat, že je stejně důležitý jako kdokoli jiný. Jeho mysl mu sama nalhávala to, že ho ve skutečnosti Lucilla nemá ráda, že je její hračka, která ji za chvíli omrzí. Ze strachu a obav se snažil Lucille snést modré z nebe, kupoval ji dárky, věnoval se ji dnem nocí, dělal to, co si přála. Jenže v zápalu jedné noci se v něm probudilo to, co se v něm probouzela předchozí roky, kdy se snažil svést ženu, aby se mohl napít její krve.
Lucille se pro něho jenom na dvě krátké sekundy stala kořistí, ale i ty dvě sekundy stačily k tomu, aby ji kousl, ale nenapil se jediné kapky. Jeho identita najednou byla prozrazena a tím to všechno skončilo. V jejích očí se stal lhářem, kterému nebylo možné důvěřovat a jeho strach se tak vyplnil. Odehnala ho od sebe, zbavila se ho a on opět zůstal sám. Nikoho neměl, Lucilla ho nenáviděla a všichni jeho démoni se vrátili, aby mu mohli ničit život.
Zkušenost s Lucillou ho ale také donutila zamyslet se nad sebou. Prakticky celou dobu od své smrti a probuzení se jako upír ubližoval lidem. Ničil jejich životy, bil je, okrádal, pil jejich krev a někdy je i zabil. V záchvatu poslední naděje mu došlo, že by měl začít dělat pravý opak – pomáhat jim, chránit je a zajistit, aby byli v bezpečí. Prošel policejní akademií, což mu dělalo pouze minimální problémy, co se fyzičky týkalo. Horší byla jeho psychická způsobilost, kterou horko těžko předstíral, aby se mohl stát policistou. Uspěl, trpěl přitom jako pes, ale zvládl ovládnout své problémy a projevovat je pouze tehdy, když se nikdo nedíval. A vlastně tak to musí dělat i nyní – v práci se těžce soustředí na normální chování, ale ve skutečnosti je stále křehký, nemocný a zoufalý. Vlastně jediný důvod, díky kterému je jaksi schopný vykonávat práci, je jeho schopnost lhát a předstírat. Dá se to přirovnat k uzavření veškerých problému do skříně, kterou musí pravidelně otevírat, aby se nezhroutil. Je to pouze dočasné, maximálně několika hodinové řešení, které mu pomáhá fungovat ve společnosti a mnohonásobně více trpět o samotě.
Jeho první oficiální práce tedy přišla po více jak dvou stoletích si našel první opravdovou práci ve městě, o kterém nikdy neslyšel – Shadowhill.

DOVEDNOSTI:

• SÍLA: 100 %