Dellenia Odette Lauren -

(vzkazy posílejte na jméno: Dellenia)

FACECLAIM: Kelly Eden
BYDLENÍ: GARSONKA
Další postavy: Vivian,Freya

JMÉNO, PŘÍJMENÍ:

Dellenia Odette Lauren

POHLAVÍ:

žena

DATUM NAROZENÍ:

20.8. 1993

RASA:

vlkodlak

ZAMĚSTNÁNÍ:

Nemá, hledá si.

PARTNER:

nezadaná

ZAJÍMAVOSTI:

Je částečně slepá. Nedokáže zaregistrovat třeba prudké pohyby (třeba upíry, když se pohybují tou svou rychlostí). Vnímá pouze výrazné barvy, především pak pastelové jako je růžová, zelená, tyrkysová a modrá. V šeru a tmě je na tom s viděním podstatně hůře. Částečná slepota by se dala operativně odstranit, ale pravděpodobně neexistuje doktor, který by riskoval operaci s její imunitou a náchylností na krvácení. Jakožto vlkodlak je dost zvláštní, mění se jen zřídka a za předpokladu, že se rozzuří nebo vystraší. Jako vlkodlak se špatně ovládá, ale její lidskou stránku to nijak zvlášť neovlivňuje. Rovněž je dobré zmínit, že pravděpodobně díky všem těm sajrajtům, co nadopovali do její matky a které „podědila“ není schopná nikoho proměnit na vlkodlaka.

VÝŠKA:

Střední (160-180cm)

FYZICKÁ STAVBA:

Průměrná, normální

POVAHA:

Už jako malá dívka byla Odette velmi zvláštní, i přes svůj opravdu slabý zrak byla schopná se na několik hodin zaseknout a pozorovat broučky v trávě. Od přírody je velmi klidná a kontaktní, má ráda lidi a nijak je nerozlišuje. Ví jaké to odsuzování je, neb si tím sama prošla na základní i střední škole. Má ráda společnost lidí do doby, dokud nemají potřebu dělat, jako kdyby byla nevidomá a neschopná se o sebe postarat. Z čehož plyne, že nemá ráda, když se jí někdo vnucuje s pomocí a za každou cenu se snaží se jí tímto způsobem vetřít. Nepotřebuje ani chůvu, ani slepeckého psa. Vše zvládá sama, naučila se tak se svou omezeností zraku žít neboť ji to přeci jen doprovází od dětství. Zbožňuje pastelové barvy, především proto, že jsou to jedny z těch, které relativně dobře vidí. Její nejoblíbenější barvou je růžová, v kterémkoliv odstínu. Necítí se odvážně, že má vlasy permanentně obarvené růžově (momentálně platinová, růžová a tyrkys), je to zkrátka její styl života. Na vlasy je také dost háklivá. Vše co jde, řeší s klidem, ví, že nemá se zbytečně rozčilovat a tak je převážně dost asertivní a klidná. Vyhýbá se temným místům, nepije alkohol ani neholduje drogám – ani těm lehkým. Ke všem se snaží být milá a vstřícná, protože ji matka učila, že lidé si mají pomáhat. K jejím dobrým vlastnostem tak patří vstřícnost, naslouchání a snaha všem pomoci. Na druhou stranu, má si své tmavé stránky. Jak již bylo zmíněno, nemá ráda, když ji někdo kvůli zraku podceňuje. Také je až příliš háklivá na své vlasy a kočičí společnici. Při nervozitě si mne a pokřupává prsty na rukou, okusuje tužky nebo se snaží koukat někam jinam. Lhaní ji také moc dobře nejde a o své minulosti, konkrétně o tom, že ji matka nechala v lese, moc část nemluví. Snadno navazuje nová přátelství a nijak zvláště se nezmiňuje o tom, že je skoro slepá. Toho si ostatně může každý všimnout sám, když kupříkladu nemůže najít věc, kterou má před nosem. Dokáže se sama sobě zasmát, i za předpokladu, že se něco stane, když je „nešikovná“ jak ráda tvrdí, přestože za vše může jen její handicap. Tím ostatně svou částečnou slepotu zakrývá, raději pronese, že je šeroslepá a přitom jí stačí zamávat rukou před jasně modrýma očima a zjistíte, že na tento prudký pohyb její oči nereagují. Nevnímá žádné prudké pohyby, proto se dokáže lehce leknout, přiblíží-li se k ní někdo velmi rychle popřípadě za tmy. A jako poslední zmíním snad už jen to, že na sebe dává pozor a snaží se vyhnout všemu nebezpečnému, při čem by se mohla zranit.

Optimistka	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Pesimistka	▬▬	Realistka	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Snílek
Energická	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Líná	▬▬	Hodná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Zlá
Společenská	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Samotářka	▬▬	Chytrá	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Hloupá
Extrovertka	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Introvertka	▬▬	Upřímná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Ulhaná
Skromná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Chamtivá	▬▬	Ochotná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Sobecká
Statečná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Zbabělá	▬▬	Důvěřivá	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Nedůvěřivá
Ústupná	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Tvrdohlavá	▬▬	Sebejistá	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Nejistá

ŽIVOTOPIS:

Kráčela ulicí a netušila, kam jde, jen šla s hlavou v oblacích a pod vlivem silných drog, jež si dopřála před pár hodinami. Typický začínající den Francesky, dívky, která v patnácti letech propadla těžkým drogám. Ztracená v městě, kde to neznala neb usnula v autobuse a neměla nejmenší ponětí, kde se nachází. V tmavé uličce, kde hledala nějakého dealera, narazila na muže, který jí nabídl vysokou částku peněz, pokud mu pomůže s jeho výzkumem. Zdrogovaná Francesca věděla, že potřebuje peníze, aby si tak mohla dopřát další dávku oblíbeného bílého prášku, a tak neznámému kývla na souhlas. Odešla tedy s mužem, který jí dopřál její poslední dávku drog, a následujícího dne se probudila ve výzkumném centru. Výzkumná laboratoř, jež se snažila vytvořit „lék“ na vlkodlačí nemoc. A Francesca byla jedním z těch, na kom lék testovali. O následujících několik měsíců Francescu navštívil jeden z výzkumníků, který však nepřišel zkontrolovat její zdravotní stav nebo pokrok ve vytvoření jejich rádoby léku, nýbrž upustit páru. Užít si. Téhož dne, když Francescu znásilnil, se jí podařilo při vycházce prchnout. Celé si to nechala pro sebe, utekla a stopem, který zaplatila intimní službou, se dostala až k Aljašce. To již uplynulo několik měsíců a ona na sobě zaznamenávala jisté změny, kterými bylo nechutenství a ranní nevolnost. Brzy přišla na to, že je těhotná a kdyby nebyla ve třetím měsíci, šla by na potrat, naštěstí pro nás se tak nestalo a o šest měsíců později, se značnými komplikacemi porodila v tamní nemocnici.
Už když se narodila, bylo všem jasné, že dítko není tak úplně v pořádku. Drobné, modrooké děvčátko nevypadalo nijak zdravě. Neozýval se žádný pláč, dítko pouze za doprovodu mrskání se, koukalo kolem a dítko se zdálo poněkud apatické. Později se zjistilo, že má děvčátko silně oslabenou imunitu a krom toho, je polovičně slepé. Francesca byla jediná, kdo tušil proč je její dítě po zdravotní stránce tak slabé, ale od okamžiku, kdy jí děvčátko vložili do náruče, se jej nechtěla vzdát. Neměla kde bydlet, neměla skoro žádné peníze, a přesto odmítala souhlasit s adopcí její krásné holčičky. Po propuštění z nemocnice, se skryla pře lidmi v malém domečku, který byl natolik poničený a zchátralí, že se dalo žít pouze v jedné místnosti, jejíž součástí byla kuchyň a další obyvatelnou místností byla toaleta s koupelnou. Francesca si více dovolit nemohla, neměla peníze a neměla si jak vydělávat kvůli dítěti. Odette v nehezkých podmínkách rostla, byla velmi často nemocná a Francesca zjistila, jak málo její dcerušce stačí, aby tekla krev. Stačilo tak málo, pouhé odřené koleno krvácelo několik dlouhých minut. Proto svou poloslepou holčičku chránila jako oko v hlavě. Postupem času, začínala Francesca nabývat dojmu, že je sledována a když se jí to v Odettiných třech letech potvrdlo a zjistila, kdo jsou ti lidé zač, rozhodla se konat. Vzala svou dcerku a odvedla ji do lesa, na okraj národního parku Denali kde svou dcerku nechala na okraji lesa. Sama se pak pronásledovatelům postavila čelem, jakmile je svedla ze stopy její dcery. Odette, dítko které sotva vidělo, plakalo poblíž silnice a hledalo svou maminku, po které nebylo ani vidu, ani slechu. Brzy padla tma a její již tak omezený zrak zrazoval děvčátko ještě více. Unavené, promrzlé děvčátko nakonec padlo do hromady sněhu a zůstalo ležet. Tichou nocí se však nesl prazvláštní zvuk připomínající psí vrčení, nejednalo se však o psa. Možná se vlkodlaku děvčátka zželelo, nebo jej v dalším kroku zastavilo troubící auto, jak se děvenka po jeho kousnutí snažila prchnout a svezla se po svahu k silnici, každopádně z toho děvčátko vyšlo jen z pokousaného ramena. Odette upadla do bezvědomí. Ale již nebylo postaveno na pospas osudu. Troubící auto totiž zastavilo a dívenku mladá žena odvezla do dětského domova, vzdáleného sotva pět kilometrů. Její zachránce však netušil, že mu dívenka cestou zemřela a znovu se probudila jako někdo jiný.
Probudila se v měkké posteli a již po otevření očí na sobě zaznamenávala změny, viděla totiž podstatně lépe než předtím. Zatímco předtím měla vše v silné mlze, neschopná rozeznat tvary a barvy, nyní viděla a dokázala vnímat barvy, především pak ty výrazné a pastelové, jako třeba růžovou, kterou si okamžitě zamilovala. Dokonce dokázala rozpoznat obrysy lidí a věcí kolem, ovšem jakmile se setmělo, neviděla opět takřka nic. Proměna ve vlkodlaka ji změnila a částečně také pomohla, velmi zvláštní však bylo, že se o úplňku neměnila na chlupatou příšeru. Proč tomu tak bylo, ví pravděpodobně jen její matka, na které zkoušeli ony „léky“ na vlkodlačí prokletí. Na její matku to sic nijak nefungovalo, a její dceři to společně s bývalou závislostí na drogách nikterak nezpříjemnilo život, avšak jednu výhodu to mělo. Polovičně to Odette zbavovalo jejího prokletí. Umístění do nové rodiny nebylo nijak jednoduché a na její handicap přišli jen ztěžka. Jako první si toho začínala všímat pečovatelka jménem Lena, která si děvčátko oblíbila natolik, že jí vymyslela nové jméno. Dellenia, složené z jejího jména a národního parku Denali. A tak se zrodila Dellenia Odette Lauren, dívka s handicapem který jak se zdálo, nikterak neprožívalo. Nechápala, že je jiná, žila v domnění, že je její handicap zcela normální. Lena si jejího handicapu všimla, když po dívce chtěla podat určité věci v některých barvách. Odette nejistě hleděla na dané věci a netušila, kterou z nich má vlastně přinést či podat Leně. Podstoupila tak několik vyšetření a tak se její šance na osvojení ještě zmenšila. Až v šesti letech si tuto půvabnou dívku adoptoval manželský pár, kterému nebyl osud děvčátka lhostejný.
Nová rodina, nové zázemí. Odette si přivykala docela snadno, na svou biologickou matku zapomněla a Amelia s Frankem ji vše dostatečně vynahrazovaly. Vyrůstala obklopena láskou a dokonce se nejednou snažili najít doktora, který by Odette operoval a zbavil jí tak jejího handicapu. Žádný doktor však nechtěl riskovat, že by jim dívka díky své slabé imunitě a náchylnosti ke krvácení zemřela na sále. Vždy říkali „Je to příliš riskantní. Neriskoval bych to, také je možnost, že kdyby operaci přežila, také by mohla přijít o zrak úplně. Takto můžeme být alespoň rádi, že něco vidí,“ a s tím veškerá snaha doktorů vždy končila. Odette to však nijak zvláště neprožívala, stále si myslela, že její zrak je více než v pořádku i když nedokázala rozeznat barvy a některé předměty nedokázala k ničemu přirovnat. Vyrůstala s úsměvem na rtech a rok od roku se zamilovávala do pastelových barev, především pak do růžové. Kolem dvanácti let se poprvé proměnila ve vlka, když se ztratila cestou domů ze školy a octla se v lese, sic přírodu miluje, ale tentokrát to bylo v šeru a ona se bála natolik, že se v nejisté a ustrašené chvíli proměnila. Nenesla to nijak zvláště dobře, naopak, nesla to těžce a obávala se každé další proměny. Naštěstí pro Odette, se proměnila za celý svůj dosavadní život asi desetkrát a nikdy o tom nikomu neřekla. Ani rodině, ani přátelům. Tají to.
„Jsi výjimečná Odette, pamatuj si to.“ Opakovala Amelie s úsměvem, když nastupovala na střední školu. „Ale nevidím, budou se mi posmívat!“ opáčila nervózně blondýnka s růžovým melírem ve vlasech. Nástup na střední školu nenesla dobře, již na základní škole byla terčem posměchu díky jejímu handicapu. „Odette, poslouchej. Nevšímej si jich, jsi výjimečná a k tomu zrak nepotřebuješ, rozumíš? Když budeš chtít, dokážeš mnohem více než kdokoliv jiný na téhle planetě, rozumíš mi,“ s úsměvem na ní naléhala matka, aby svou dceru povzbudila. A pomohlo to, v jisté míře. Samozřejmě se i na střední škole našli rýpalové, kteří se strefovali do jejího zraku a posmívali se. Odette se to naučila brát s nadhledem, konec konců stejně jako na základní škole tak i na střední se našla hrstka takových, kteří chtěli za každou cenu handicapované dívce pomáhat. Tím však sráželi její sebejistotu, vždy vše zvládala sama a brzy jí tohle litování začalo vadit. Byla tak na některé, kteří nevyslechli její prosby, aby jí nechaly, že to zvládne, nepříjemná. Střední školou se nakonec úspěšně prokousala a jako další krok po škole bezhlavě skočila do úplného obarvení vlasů. Proč by ne, však miluje růžovou.
Do jednadvaceti žila s rodiči poblíž národního parku Denali, v místě jejího nalezení, ale jejím snem bylo se odstěhovat. Těžko říci, proč se rozhodla pro Shadowhill. Podle toho co slyšela, se tam vyskytuje nadpřirozeno a ona o tom chtěla zjistit více a také slýchávala, že je to velmi klidné městečko. Na jedné zastávce při stěhování, na kterých si ji našla kočka Nefertiti, se dozvěděla o své magii. Trvalo dlouho, než si všimla, že vlnky na vodě vytváří právě ona, ale postupně na to přišla. Ve vaně, s vodou v hrníčku nebo jakékoliv jiné tekutině kde se jí podařilo vytvořit vířící se očka na hladině. I tento fakt, si podobně jako své rozměňování, nechala pro sebe. Díky svému handicapu se však nijak zvláště nezapojila v jejím vylepšování, neb se špatně orientuje, když svou práci pořádně nevidí. Rodiče jí v rozletu nebránili, naopak ji plně podpořili a v Shadowhillu ji koupily garsonku a zaopatřili ji dostatkem financí, neboť jim bylo předem jasné, že si práci nijak zvláště snadno nenajde.

DOVEDNOSTI:

• SÍLA: 70%