Příspěvky uživatele

Byla jsem otočená k jednomu konci ulice a uvažovala jsem, kam se teď vydám. Můj postoj se ale změnil, když mi těsně vedle hlavy proletěla kulka. Upíří rychlostí jsem se otočila a spatřila pět upírů, kteří měli za opasky zbraně, nejčastěji pistole s dřevěnými náboji, pár jich mělo kůly, česnek. Teď to tu neskutečně smrdělo a já měla pocit, že budu znovu zvracet. To ale muselo počkat.
Další výstřel mířil přímo k mému srdci, ale odněkud se zjevil mohutný vlk a zakousl se do toho upíra. Šikovným chvatem ke mě posunul zbraň, která tomu upírovi upadla, a já se pro ni shýbla. Padlo do něj pět výstřelů, trefila jsme se až na poslední. Zahodila jsem nepotřebnou zbraň stranou. Zbývali další tři nebezpeční upíři.
Odrazím se ze země na parapet okna jednoho z domů. Jeden z nich po mě vystřelí, ale hned poté musí přebít, čehož jsem využila. Skočím mu na ramena a rychlým trhnutím hlavou mu zlomím vaz. Další dva a mě žene vpřed pud sebezáchovy. Jeden z nich mě trefí do ramene dřevěným nábojem. Jau! Na naříkání ale není čas. Vytrhnu mu pistoli z ruky, kopnutím do břicha ho pošlu k zemi a jednu kulku do něj vystřelím. Teď je blízko, takže se dokonce i trefím skoro přesně tam, kam jsem chtěla. Břicho, tam to bolí pekelně.
Namířím na posledního, ale ten zvedne ruce. Dívám se na něj a pokynu mu, aby zmizel. Je mladý, nejspíš tohle ani nechtěl. Pustím pistoli klepajícíma se rukama na zem a odběhnu stranou. Opřu se o zeď a začnu zvracet krev. Ne, že by mě zranili, ale živím se jí. Už takhle jsem dost špinavá, všude cákance krve a tohle mi moc nepomůže. Narovnám se a vytáhnu si z ramene kulku. Hodím ji na zem a otočím se na toho vlka. Až teď mi došlo, kdo to je. Beze slova se otočím a jdu pryč. Ruce se mi ještě stále třesou a ustrašeně si kontroluji břicho. Že by to bylo kvůli malému? Dříve mě naháněli taky, ale byli to vlkodlaci a bylo to kvůli rodům...

//Omlouvám se, zase tady měl někdo problém, takže celý moje rozepsání bylo k ničemu a já nemám náladu vymýšlet něco jiného.

//Update: Bylo mi řečeno, že s těmito scénami problém není, takže si to nechám, jak to bylo. Řešit se to prý bude kdyžtak herně. Navíc tato zápletka je pouze vymyšlená, nikdo tu zabit nebyl a ostatní, NPC ani hráče to neohrožuje. ;-)

<<Domek Mal

Vyběhnu z domu, s uslzenýma očima, vzlykající a hledající Logana, který utekl. Běžím ulicemi města, hledám ho, volám jeho jméno, ale nemůžu ho najít. Musel se schovat a nebo stihl zmizet. Naposled se bezmocně rozhlédnu a rozmáchnu rukma. Je zvláštní, jak se vám dokáže všechno sesypat v jedné sekundě. Myslíte si, že jste šťastní, ale najednou bum, všechno se sesype jako domeček z karet, do kterého fouknul byť i jen nepatrný větříček. Opravdu, stačí takhle maličko a celé se to podělá. A to se stalo. Špatný pohled, špatné slova a já tu teď sedím uprostřed ulice, uvzlykaná jak malá holka, co nedostala hračku. Ne že nedostala. Byla jí sebrána. Sedím tu sama, jen se svými smíšenými pocity, a brečím, je to snad nekonečně dlouho, ulice potemní a rozsvítí se lampy, ale já se nezvedám, nemám sílu ani chuť, dokonce ani vůli něco takového dělat. Na jednu stranu bych nejradši zabíjela, bezcitně, zbavila se všech těch hlodavých pocitů, ale na druhou stranu je mi všechno tak líto, že mám chuť umřít pro všechny ty chyby, co jsem udělala. Ale co by bylo s Tomem? Umřel by taky, a to si nezaslouží. Musím mu tady, sama před sebou slíbit, že dostane to nejlepší, co by jen dostat mohl. Položím si jednu ruku na břicho a druhou si utřu slzy, pousměju se nevesele. "Zvládneme to i sami, ostatně tak jsem dělala všechno doteď, hádám, že to ani jinak neumím," zašeptám a s vidinou malého, sladkého miminka v mém náručí, se postavím. Život mě už několikrát srazil na kolena, ale nikdy mě nedonutil zůstat tam. Vždy jsem se vzchopila a zvedla, a to samé udělám teď. Postavím se na nohy a stáhnu si tričko, co mi vylezlo výš, zpátky na jeho místo. Váhavě se rozhlédnu a přemýšlím, kam teď. Domů nechci, ta atmosféra tam by se dala krájet, co krájet, kladivem byste do ní museli bušit, aby se uvolnila. Naposled posmrknu a prohrábnu si vlasy. Nadechnu se a zamyslím se. Co by mi teď nejvíc pomohlo? Za Vianne jít nechci, ještě by se zastávala jeho, to je to poslední, co potřebuji. Jam? Nezvedá mě. A nikdo jiný tu pro mě vlastně asi není, když Logan utekl a Caeles... mě nejspíš opustí, aniž by věděl, že jsem prostě taková, že musím všem pomoct a nechci za to vůbec nic.

Caeles sebou dvakrát škubne a pohledem zpraží Logana. Jen je sleduji. Cal poznamená, že Logan je moc starý na to, aby byl můj syn. "To, že je dospělý, nic nemění na tom, že jsem si to sama vybrala," zamumlám a sklopím pohled do země. Sesednu z něj na gauč a pohrávám si s prsty. Logan se mu omluví a já na něj jen kouknu, pousměju se povzbudivě.
Caeles začne kvákat něco o tom, že je vlk, teritorium, pudy, blablabla. Pak řekne, že spolu nevydrží dlouho. Kdo spolu nevydrží dlouho? Oni dva? Já s Calem? Otočím se rychle na Logana, když se zvedne. Podívám se nahoru na něj a když se přemění a rozeběhne pryč, nestihnu se ani rozloučit. "Ne, Logane, nechoď!" zakřičím za ním. Nejspíš mě už neslyšel. Složím si obličej do dlaní a zavrtím hlavou. Otočím se zpátky, čelem ke gauči, a ze země zvednu oblečení, které z Logana opadalo. Podívám se na Cala a ani se nenamáhám skrývat slzy, které mi kanou po tvářích a kropí mé tričko.
"Cos to udělal?" zeptám se ho v slzách a sklopím pohled k zemi, v rukou žmoulám Loganovo oblečení. Nedívám se na něj, pohledem propichuji zem. Nechci se na něj dívat. Právě naprosto znehodnotil moje rozhodnutí a... chudák Logan! Špatně ho pochopil a myslel si, že tu není vítaný. Vlastně je na to asi zvyklý, ale tohle přesně jsem nechtěla. Strčím mu do rukou to oblečení a sednu si na gauč, rukama si obejmu kolena a přitáhnu je k tělu. Mé drobné tělíčko se otřásá vzlyky.
Chvíli tam takhle sedím a brečím, pak se ovšem vyhoupnu na nohy a utřu si slzy. Podívám se Calovi do očí. "Vyber si.." zašeptám. "Buď budeš respektovat, že tady Logan bydlí, a nebo si vem svoje věci a běž. Nechci pro svoje dítě někoho, kdo nebude respektovat moje názory a rozhodnutí. Je to na tobě, já se o Thomase postarat sama zvládnu" nadechnu se. Nenechám ho říct ani slovo a jdu do vchodu, stále nepřestávám mluvit. "Máš den na rozhodnutí," dodám a přehodím si kabát, vezmu kabelku a otevřu dveře. "Jdu ho najít. Vůbec nic nevíš," kouknu na něj naposled a zaklapnu za sebou dveře. Vyběhnu na ulici a jdu ho najít, musím mu říct, ať se vrátí, že za to nemůže.

>>Ulice

"Ano, přestěhovat," přikývnu s úsměvem. On se pak vyjukaně zeptá, jestli je to kvůli němu a já jen zavrtím hlavou. "Ne, Logane, je to kvůli nám všem. Pokoj pro dítě tu není a ani pokoj pro tebe. Když jsem tu byla jen s Caelem, stačilo to, ale teď potřebujeme o dva pokoje víc," pousměju se a pohladím ho po vlasech, aby se nebál, že ho chci vyhodit nebo tak. Toho bych ani nebyla schopná, já, taková sentimentální dušička, co je pro všechny jako maminka.
Položím mu ruku na své břicho a usmívám se, sleduji, jak mě na něm hladí. Vysvětlím mu, že nemůže být napůl vlkodlak a napůl upír. On pokrčí rameny a já už to dál neřeším. Je to prostě roztomilý ťunťa a moc toho neví, vlastně o těhotenství asi nic, ale tak to ani já ještě před pár dny. Jen takové ty základy, že děti brečí, spí, jí a kadí, hehe.
"Ano, Thomas Conrat," potvrdím kývnutím a uculím se, když navrhne Logana. "No, ale Logan už jsi ty, to by se pak pletlo," pohladím ho po ruce, kterou už z mého břicha sundal. "Navíc, Caeles je druhým jménem..." Než to stihnu doříct, otevřou se dveře a dovnitř vejde Caeles. Podívám se na něj a pak na Logana. Zvednu se a jdu ke dveřím, tam, kde stojí. Beze slova ho uvítám doma polibkem na rty a ruce mu dám okolo krku. "Mám pro tebe dvě novinky, lásko," pousměju se. Musím stát na špičkách, protože je o hlavu vyšší.
Spustím se na nohy a propletu si prsty na ruce s těmi jeho, vedu ho ke gauči. Žďuchnu do něj, aby se posadil, a sednu si na něj. Sedím k němu bokem a jednu ruku mu dám okolo ramen. "Takže... první..." Kouknu na Logana. "Cale... Logan bude bydlet s námi, rozhodla jsem se, že se o něj budu starat jako o syna." Otočím hlavu k Calovi a podívám se mu hluboce do očí, chvíli mlčím, na rtech mi pohrává úsměv. "No, a ta druhá... Totiž, jak to říct," odkašlu si a pohled odvrátím stranou, nadechnu se.
"Budeš táta," šeptnu a zavřu oči. Vůbec si nedokážu představit jeho reakci, těžko říct, co udělá. Možná vybouchne. Možná bude klidný jako beránek, možná bude taky nadšený. I kdy jsem viděla v té vizi, že malého Thoma chová, nejsem si jistá, jestli jsou ty vize pravdivé... Možná mu teď ani nemusí dojít, že tím myslím, že čekám dítě, ne že bude Loganův táta...

"Ano.. dítě. S Calem," potvrdím kývnutím to, co čekl. Pousměju se. Pohladím ho ve vlasech a kývnu. "To je moc dobře," odpovím s úsměvem. "Takže doufám, že ti nebude vadit, že tu budeme 4. Navíc, budeme se muset stěhovat, tenhle dům je dost malý, kupovala jsem ho jen pro sebe, nepočítala jsem s dalšíma třema okupantama," uchechtnu se a položím si hlavu na jeho rameno.
"Budeš se muset naučit zacházet s ním opatrně," varuji ho jemně. "Nejsem si jistá, že bude upír, ale měla jsem.. něco jako předtuchu, hádám, že bude. Upírovlkodlak být nemůže, je to nemožné, napůl živý, napůl mrtvý," pousměji se a pokrčím rameny. Tedy, to je moje teorie...
"Každopádně, už jsem pro něj vybrala jméno. Bude to Thomas Conrat, po Caelovi," pousměji se. V tu chvíli mi nějak nedojde, že Logan asi neví, že Caelovo druhé jméno je Thomas. Asi to není nutné vědět, ne pro něj. Vezmu Loganovu ruku a položím si ji na břicho, sice to dítě ještě tolik cítit není, ale on je vlk a vníá všechno lépe než člověk... Podle rychlosti růstu až by měl být 1 měsíc nejméně za mnou.

Rozvaluju se na gauči a koukám na televizi, na notebooku si hledám různé věci o rodičovství a tak, ale stejně je mi většina k ničemu, jelikož nejsem člověk. Uslyším cvaknutí dveří a otočím se. Uvidím vlčka špinavého od krve a musím se usmát. Logan. Uchechtnu se, když začne vrtět ocasem a pak vystřelí nahoru. Otočím se zase k počítači a dál brouzdám.
Najednou se ozve dupání a plácnutí, to vedle mě na gauči přistál onen vlček v lidské podobě. Usměju se a přitisknu ho k sobě, notebook odložím. "Vážně? To je super!" odpovím s mile překvapeným úsměvem. Možná není chytit veverku to nejlepší, co by dokázal, ale on potřebuje podporu ve všem, to je jasné. Uculím se a rukou se mu hrabu ve vlasech. "Ne, Caeles ještě není doma, buď loví, nebo pracuje," pousměju se.
Váhavě se na něj podívám a trošičku se odtáhnu. "Ty, Logane, poslyš..." Odkašlu si. Možná to zní, jakobych mu chtěla oznámit něco nepříjemného, ale tak to není. "Já... čekám dítě," povím mu s úsměvem, který snad za celý rozhovor neskončil. "Bude to chlapeček, taky upír," dodám a čekám jeho reakci. Stále ho hladím po ruce.

<<OC

S úsměvem na tváři kráčím směrem můj domek, abych si mohla lehnout a odpočinout, přeci jen mi není úplně nejlíp a navíc, neměla bych se tolik namáhat. Pokynu jí, aby vešla první, ale ona se omluví, že musí jít. S úsměvem ji pohladím po paži. "V pohodě, nezlobím se," kývnu. Zasměju se na poznámku o telefonu a kývnu. "Neboj."
Chystám se vejít, ale zarazím se, když něco poznamená o dvou vlcích. "Ne, ještě tu od té doby nebyl," zavrtím hlavou. Nejspíš trajdá zase někde v lese a loví. "Řeknu mu to, hned jak se tu zastaví," ušklíbnu se. Zamávám jí a pak už vejdu domů. Rovnou si to zamířím na gauč, kde si lehnu a pustím si televizi, na notebooku začnu hledat nějaké stránky o těhotenství a tak.

Pousměji se, když Vianne odvětí, že mi to přeje. "Děkuju Vianne. Já jen, že pro mě těch nadějí bylo tolik a nikdy to nevyšlo... A teď, po takové době..." Pokrčím rameny. Stáhnu tričko o trošku níž a tím jí odhalím tetování, které mám na klíční kosti. "Tohle tetování jsem si dala z toho důvodu," pousměju se.
Uchechtnu se, když začne zmateně vyprávět o své kamaráce. "Nemusíš, děkuji. Ale jsi hodná.." Pomalu kráčím k východu, abych se dostala domů a mohla si lehnout, doufám, že tam Caeles bude. "Ale Vii, slib mi, že to Calovi nepovíš. Chci mu to říct sama," kouknu na ni s prosbou v očích. Vyjdu na ulici a zamířím směr můj dům.
Zeptám se, jestli jí nevadí, že bude teta. Kývnu, když se zeptá, jestli to myslím vážně. "Vianne, ztratila jsem tolik lidí, nechci si rozhádat ještě tebe a popřípadě Caela. Budu moc ráda, když mi s malým pomůžeš." Ani nevím, proč jsem to řekla v mužském rodě, může to být i holčička... "Takže ano, chci, abys byla součástí," dokončím svou řeč a usměju se.
Dojdeme k mému domu a já odemknu, nechám ji vejít a vejdu hned po ní.

>>Maliin dům

Zeptám se jí a rozpačitě očekávám její odpověď. Nesnažím se lhát ani zapírat, nemá to smysl. Jsem upřímná, občas je to až nepříjemné, ale co. Pousměju se na její odpověď a test strčím do kabelky, abych mu ho pak mohla ukázat. Přikývnu. "Já.." Skousnu si ret a sklopím pohled do země. "Celej život toužím po dítěti a teď.." Zavřu oči a pousměju se. "Jsem tak šťastná..." Samozřejmě tuším, že bude zaskočený, kdo by nebyl..
"Ne, nevím jak to probíhá, a to je ten problém. Mám silnější systém, ale co když bude silnější i to dítě? Vůbec netuším... Každopádně budu pít krev, ale živit se i normálním jídlem, ještě nevíme, co to bude za rasu..." odpovím tišším hlasem, nemusí to vědět všichni. Pomalým krokem zamířím k východu z obchoďáku. "No... budeme doufat, že všechno půjde hladce," pousměju se a kouknu na ni. "Ty, Vii, jsem ráda, že jsme spolu zadobře... Jen.. nebude ti vadit, že...?" S otázkou v očích na ni koukám. "..že budeš teta?"

Projdu kolem ní a jdu rovnou na záchody, abych si test udělala a potvrdila nebo vyvrátila svou domněnku. Zamknu se v kabince a udělám test, už musím jen čekat, jak to dopadne. Odložím ho stranou a prohrábnu si vlasy. Tohle je vlastně poprvé za celý život, co si dělám těhotenský test, napadne mě. Úsměvné. Zavřu oči. Co bych dělala, kdybych byla těhotná? Potrat nepřipadá v úvahu, ale kdyby se to Calovi nelíbilo... nechci o něj přijít. Nadechnu se a vezmu test do ruky. Podívám se na něj a překvapeně zamrkám. Vstanu, vezmu si věci a vyjdu ze záchodu, neschopná slova. Přistoupím k Vianne a odkašlu si, nervózně sklopím hlavu. "Vianne... jak myslíš, že bude Caeles reagovat, když mu řeknu, že... s ním čekám dítě?" Poočku na ni kouknu a ukážu jí těhotenský test.

<<Čajovna

Jdu s Vianne směrem obchoďák, abych si mohla ověřit svou domněnku. Cestou přemýšlím. Dojdeme tam a já se vydám rovnou k lékárně, nechci kupovat léky. Něco jiného. Vianne navrhne jít rovnou domů, ale já zavrtím hlavou. Vejdu do lékárny a na Vii kývnu, ať počká venku. U pultu se pousměju na prodavačku. "Dobrý den, já bych prosila.." Nadechnu se a ztlumím hlas. "Těhotenský test." Dá mi nějaké vybrat, ale já vezmu první. Zaplatím a strčím to do kabelky, aby to Via neviděla. Poděkuji a jdu za ní. "Vianne, počkej tady. Jdu jen na wc," usměju se a rozejdu se. Na wc se zamknu do kabinky a vytáhnu ten test. Přečtu si co a jak a taky to udělám. No, a pak už jen sedím a čekám...

"Jasně, chápu," přikývnu s úsměvem a hladím ho dál ve vlasech. Deset let je docela velký rozdíl, ale pro mě to nehraje žádnou roli. Přeci jen, jsme nadpřirození a řešit věkový rozdíl by bylo pošetilé.
Usměju se, když kývne na to, že jdu spát. "Tak dobrou noc, Logane. Popovídáme si zítra," usměju se a políbím ho do vlasů. Zvednu se a zamířím nahoru. Upíři spát nemusí, ale já jsem na to zvyklá. Převléknu se a lehnu si do postele. je to zvláštní, když tu Caeles není. Povzdychnu si a zavřu oči, už se nechám unášet spánkem.

Ráno vstanu a kouknu na místo vedle sebe. Caeles tu stále není. Povzdychnu se a bezděčně se pohladím po břiše. Nakrčím čelo. Proč jsem to udělala? No nic. Vyskočím z postele a převléknu se. Mám dnes docela dobrou náladu a venku je pěkně, takže si vezmu jen šatičky a přes ně lehkou džísku, do vlasů květinovou čelenku a na nohy nenápadné boty na platformě. Sejdu dolů, kde si vezmu propisku a papír, napíšu tam vzkaz. "Ahoj Logane. Musím do města, ještě mám zařizování. Chovej se jako doma, přeci jen tu bydlíš. Kdyby přišel Caeles, vyříď mu, ať zavolá. S láskou Málinka. PS: Klíče jsou tvoje, neztrať je." Podepíšu se a papír položím na stůl v kuchyni. Potichu projdu kolem, do kabelky naházím ty nejnutnější věci a vyjdu z domu. Nechám odemčeno, Logan sice klíče má, ale pro jistotu. Nemám strach, že by mě někdo vykradl. Vyjdu směrem město s tím, že si nejprve dojdu do čajovny na snídani.

>>Čajovna.

Na mé napití se krve Logan nereagoval vůbec nijak. Fajn, alespoň mu to nebude vadit. Caeles s tím má trošku větší problém, no...
"Pro mě?" Kouknu na něj a uculím se. Vezmu si to a kouknu na to. Vypadá to zajímavě a stejně zajímavě to i voní. Přiložím sklenici ke rtům a trošku se napiju. Dost mě to překvapí, cítím tam dost smíchaných chutí a občas i netradiční mix. Mh. Nechci ale Loganovi nijak ublížit a jelikož dokážu tu chuť nevnímat tak silně, vypiju to celé. "Máš se ještě co učit, drahouši," pohladím ho ve vlasech. Jsem přeci barmanka, takže vím o míchání drinků dost. Logan ale ne, to budeme muset napravit.
"27?" opáčím překvapeně. To je ještě víc, než jsem čekala. Ale to nevadí. Usměju se a obejmu ho. Já jsem o dost mladší a přesto si chci hrát na jeho mámu... Ale to nehraje žádnou roli, ne? "Hele, chceš už jít spát?" pousměju se. Musí být unavený, už je něco po půlnoci.
Zvednu se a protáhnu se. "Lehni si, já už půjdu taky spát," políbím ho do vlasů. "Dobrou noc." Otočím se a jdu si nahoru lehnout. zítra je taky den.

Nom, takže jak jsem slíbila, už tu oxiduju. :D
Já bych se chtěla přihlásit na ten Black & White list. Mám docela dost času, takže bych byla ochotná příspěvky procházet a kontrolovat to, navrhovat lidi do do těchto seznamů a tak. :)
Aktivní jsem dost často (což si myslím jde vidět jak na chatu, tak ve hře :D), ovšem jsem také jen člověk a občas je prostě škola přednější :) Vlastnosti... no, těžko říct, ale myslím, že dokážu spravedlivě posoudit, co si kdo zaslouží, aniž bych někomu nadržovala nebo si na někoho zasedla. RPG hraju aktivněji tři roky, ještě předtím to byl rok takového seznamování a váhání, jestli mě to bude bavit, heh :D
Nebo bych mohla hrát i za Irelii, dělat lidem naschvály a tak - v tomhle jsem dosti kreativní, ségra by vám mohla povyprávět :))))
Takže, snad dostanu možnost vám nějak pomoci.
With love, Málinka

Po řádném vydrbání Logana se vydám po schodech nahoru směr koupelna. Tam se naložím do vany, pustím si potichu nějaké písničky, k tomu víno a spousta věny. Prostě večerní pohodička alá já, už tu chybí jen Caeles.
Po přibližně půl hodině se se zívnutím zvednu z vany a vylezu ven. Zabalím se do ručníku, vlasy do turbanu a vypustím vodu. Odlíčím se a vyčistím si zuby. Poskládám oblečení a dám vyprat pračku. Cestou po schodech dolů posbírám nějaké oblečení, co tam zbylo, a pousměju se. Já i Cal jsme tak trošku bordeláři no.
Dojdu do obýváku a kouknu na Logana. "Všechno v pohodě?" zeptám se a jdu k němu, pohladím ho ve vlasech. Vlastně je docela směšné, že vypadám dost mladší než ona jsem teď, dejme tomu, jeho matka? Políbím ho do vlasů a jdu si do kuchyně pro skleničku, do které si naleju krev z pytlíku vytaženého z lednice. Napiju se a spokojeně si olíznu rty, moje oči jsou zase černé jako vždy, když cítím krev nebo se krmím.
Zaklapnu lednici a i se sklenkou v ruce se vrátím k Loganovi. Opřu se o opěradlo gauče a koukám na něj s úsměvem. "V kolika jsi přestal růst?" zeptám se znovu. Už jsem se ptala, ale to byl ve vlčí podobě, že. Všimnu si sklenky, co má v ruce, a zvědavě se na ni podívám. "Jsem ráda, žes našel pití, aspoň trošku už se tu vyznáš," přikývnu s milým úsměvem. Rukou se mu stále hrabu ve vlasech, má je tak nádherné a jemné. Asi bych řekla, že jsem si ho svým způsobem zamilovala, prostě mi přirostl k srdci a to se ani neznáme dlouho... ale tak to je u mě vždy.