Příspěvky uživatele

"Čeká mne práce, která nesnese odkladu..." To je fakticky jeho nejčastější výmluva, aby měl důvod se odněkud vzdálit. A právě to se stalo zhruba před hodinou. Osobnost žádná, řečička plané, intelekt mělký... Hodnotí dnešní večer, který strávil u jedné ze svých zdrojů krve, u které oceňuje hlavně především relativně vzácnou krevní skupinu a také to, že se na ní dá velmi příjemně dívat. Jakmile ovšem ta blondýna otevře ústa... Hrůza. Povzdechne si. Má už nějaký ten věk - nebo si to o sobě myslí, byť by jeho matka nesouhlasila a stále by jej nazvala velmi mladým. Ale i tak se to již na jeho osobnosti podepsalo. Co jindy okamžitě využíval pro fyzickou potěchu, kdy jednoduše jsou ženy po sání krve daleko povolnější, tak nyní už to s tím není tak horké. Však co je přirozenější upírovi - tělesné obcování a nebo extáze z krve. A je vlastně i jedno jak je hezká, protože jakmile právě otevře ta svá ústa a řekne cokoliv... Je to hrůza. A tak se vymluvil, bez jediného doteku se s ní rozloučil a pak poněkud chvatně opustil ten její byt, který je právě tak nevkusně zařízený, jak asi sama má ráda vzhledem ke své osobnosti. Někdo by mohl říci, že mu mohl večer zlepšit náladu, ale opak je pravdou. Fakticky se tam krom chvíle stran krve nudil a nudí se i nyní...

Měsíc mu září nad hlavou, ale i tak mu na tváři panuje poněkud silně znuděný výraz. Možná bych mohl zajít do místní knihovny. Ačkoliv... Copak zrovna tady můžu najít něco zajímavého? Na to je tohle město příliš malé. Poušklíbne se té myšlence a zavrhne to. Střídá levou nohu s pravou oděný do černého dlouhého pláště s rudou šálou umě uvázanou na hrdle podle dávných dob, které mu zase tak dávné nepřijdou a zví se teto způsob jeho oblékání spíš zvyku. Ruce skryté v kapsách kabátu, ačkoliv mu okolní chlad noci opravdu nevadí a ani uškodit v této intenzitě nemůže. Jednoduše pokračuje dál. Aby se dostal ke svému domu, kam se má vlastně chuť dnes na zbytek noci uklidit, tak musí projít parkem, takže tak jednoduše činí.

Ta modrá je opravdu zajímavá. I když fakt nevím, kterou vybrat.

Ale to je taky pěkný.

No tak ať to pošle. :) Třeba bude ten vzhled opravdu nejlepší. :)

Ano, nekoho takoveho taky znam, ale to je fakt Grafik. Ten to doslova v programu maluje. Ale ten tu neni a je uz tak hodne vytizenej z prace a skoly. Lepsi dila lidi, co tu hrajou byt trochu kyc. Nebo tu nekdo grafiku studuje?

Tak jde o to, že originál hlavičku by asi musel sednout kreslíř a fakt nakreslit na papír a nebo v nějakém grafickém programu. Fotomontáž asi bude vždycky trochu kýč. Ale proč ne? Vždyť to nemusí být nějaké umělecké dílo.

Omyl. Tohle mělo být jinam. :D

Tak třeba se změní komplet charakter vzhledu webu. :)

Jeden návrh lepší než druhý. :)

Viviane, tohle je strašně ožehavé téma a pokud by tu něco takového probíhalo - určitá "udání" na toho či onoho hráče a nebo hlášení, že někomu přijde něco špatně zahrané, tak je strašně těžké rozeznat, kde je to na místě, kde to na místě není, aby opravdu admin rozhodl dobře. Vždyť admini jsou lidi jako hráči. Nejsou neomylní. A tímto je fakticky budeš nutit, aby se s někým dohadovali. To by je mohlo znechucovat. Vždyť si vezmi kolik to stojí práce to tu ukočírovat. Já bych se do tohoto raději vůbec nepouštěl. Budou z toho jenom hádky, dohady atd. Jo, kdyby šlo o extrém... Ale byť taková postava, může nevědět, do koho je zamilovaná. Fakticky je hra každé postavy věc jejího vodiče - nejméně z mého pohledu. Když se začnou hráči do tohoto takto angažovat, tak může začít dost nepříjemný jev, který jsem viděl jinde. Když nějaký hráč vybočí z toho, co se očekává, tak by mohli být hráči i dost nepříjemní, bombardovat admina neustálými stížnostmi atd. To si nemyslím, že Johnatan zaslouží. Už takhle má práce dost.

Školka je dobrý nápad, ale... Co vím, kde funguje, tak to je místo, kde hráče dost tlačí do určité malé formy, aby všichni hráli stejně. A kdo tu školku bude spravovat? Zase se bude must dohadovat s hráčem, který může být i uražený, že se něco jako nelíbí.

Já bych to nedělal. Když už dojde k nějaké velké chybě jako je meta, power, Marry Sue a nebo nedodržení reálií, tak to jo. Nicméně v rámci hry každého si nemyslím, že je dobré do toho zasahovat. Bude to jenom kontraproduktivní. Navíc jestli se ti něco nezdá, můžeš zkusit napsat hráči sama, že ti přijde ta hra špatně. Uvidíš, jak zareaguje. A představ si, že tohle budou muset snášet admini pokaždé. To jim tedy nepřeji.

Také zdravím všechny.

Takže...web prošel obrovskou proměnou od dob, kdy jsem tady byl poprvé a znovu to musím ocenit. Navíc i aktivita vzrostla, což je zásluha jak každého hráče, tak i adminů, kteří prokázali obrovskou trpělivost a výdrž, protože rozjet kolos s názvem RPG hra není vůbec jednoduché, nadchnout lidi, pomoci jim se někde zabydlet a rozehrát. Navíc oceňuji i přístup adminů, který je otevřený, vlídný, jasný a hlavně se zájmem o každého hráče. Teto přístup si udržte. Je to fajn být na hře, kde jsou admini přívětiví a otevření. Není to v RPG běžné a hlavně u déle trvajících projektů jako je nyní už i Shadowhill je to vlastně rarita.

Svoje už jsem si řekl na chatu přímo Johnatanovi. Tudíž naše domluva platí a v blízké době zkusím něco napsat k těm rasám. Začnu asi upíry.

Dále se vyjádřím k níže uvedenému. Nejprve pokud jde o gramatiku. Mě tohle moc žíly netrhá, ale chápu, že někoho to bije do očí. Člověk, co je schopen nevnímat i to, že druhý píše docela bez diakritiky si toho nevšímá, ale už jsem se setkal, že jedna pravopisná chyba dokáže hráče odradit od registrace. Takže ano, to by bylo asi záhodno vychytat.

Pak Malia psala ohledně upířího klanu. Tak možností je spoustu. Jako nejlepší bych viděl tvorbu rady upírů pro oblast SH podobně jako je ve filmu Underworld - Vzpoura lykanů. Mohl by být představený rady a pak jednotliví členové, kteří by mohli i hlasovat o tom, jestli bude někdo do klanu přijat a to jak již upír, který byl přeměněn dávno a nebo i člověk se zájmem o to stát se členem rasy. Bylo by dobré vymyslet nějakou dlouhodobější hru v rámci rasy. Třeba boj upírů proti vlkodlakům a nebo nějaké NPC třeba dosadit do role nějakého psance, může začít řádit upíří mor a nebo něco jiného. V každém případě i vlkodlaci by si zasloužili rozvinout svou smečku v podobě společenství atd. Uvidím, jak se dostanu k těm rasám a případně bych mohl i s tímto pomoci. Ale jedno po druhém.

Viviane psala o hraní charakterů. Upřímně tohle se mi moc nelíbí. Je jasné, že je nutné, aby hráči dodržovali povahu a další aspekty svojí postavy, ale prosím nesklouzávejte k nějakému důslednému sledování každého hráče. Pokud hráč hraje špatně, určitě ho ostatní hráči upozorní a nebo nejméně tím, že o postavu není příliš zájem, tak to určitě hráči brzy dojde. Registrace nespřísňujte, protože tím můžete hráče jenom odrazovat. Na tom bych nic neměnil.

Jinak byl tu dotazník stran sexuálních her před časem. Myslím, že by bylo záhodno, pokud to tedy není adminům příjemné, aby soukromé domy byly uzavřené pro čtení ostatním hráčům a přístupné jenom těm, kdo jsou do nich pozváni. Je to trochu složitější pokud jde o programování, ale mělo by to jít nastavit. A ani posty v domech by se neměly ukazovat na hlavní tabuli. A takové intimní hry by měly probíhat jenom v příslušných domech. Je to běžná praxe na některých hrách. Shadowhill je otevřená hra, kam může nahlížet i neregistrovaný, takže něco takového v reálu probíhá v soukromí (většinou) a probíhat by mělo možná i v rámci hry. Každopádně to neomezujte. Je to součást RPG a umí to hru oživit. Hráči to vyhledávají a zákazy podobného ražení pak nutí hráče hrát to třeba na Skype, fb, icq či jde. A to je pak odvádí ze hry samotné.

"Slovní obrat v nejbližších letech je velmi realtivní pojem. Pro nás tedy určitě." Melodičtější intonace hlasu snad napoví, že to nemíní zase až tak vážně. Posléze se dozví jakou chviličku je upírem. A to ji stvořitel takto mladinkou nechá jen tak samotnou chodit po ulicích? Opravdu se tomu podiví a dokonce i zauvažuje, jestli vůbec nějakého stvořitele má. Však jeho matka držel zkrátka dvacet let, než se mohl pohybovat samostatně. Ale on byl také trochu jiný případ a poněkud divočejší. Já bych se zabil. Měla doslova svatou trpělivost. Jak jí je znovu vděčný. Však jej doslova utvořila, dala mu tvar, cíl, směr, potlačila co nebylo žádoucí a vše jej naučila. Neřekne na to tedy nic, protože jestli je opravdu od začátku sama...a přijde mu to velmi pravděpodobné, když v takto prchavém upířím věku chodí po nočních ulicích takto osamoceně, je mu jí najednou velmi líto. Nedokáže si představit, jak by mohl žít bez toho, aby nad ním Kaira neustále dohlížela a doslova jej vedla. "Ano, věřím tomu. Vím, že tady se mi příliš nezadaří. A po pravdě si tyto kratochvíle asi opravdu raději odpustím." Vyslovuje k ní poněkud zamyšleně a prohlíží si ji. Mladá dívka a docela sama ve svém údělu? Jestli to takto zvládá, tak buď měla velké štěstí a nebo je skutečně silná osobnost. Těžko říci. Možná ji přeci někde stvořitel čeká. Spíš zadoufám, protože představa samoty bez matky je děsivější než cokoliv, co si dokáži představit - i více než představa okamžitého vzplanutí jako tehdy. Přikývnu, když mi řekne, že jí ubývá čas a bude muset jít. "Přeji příjemný večer. A omlouvám se za ten svůj spád." Ještě se po ní ohlédne a pak se vydá vstříc spleti ulic města a dál do svého bytu, kde ho čeká alespoň studený a nedůstojný pytlík lidské krve.

Tahle konverzace s velmi mladou upírkou ho začíná opravdu docela bavit. A to je co říci, protože většinou mu mladí upíři přijdou spíš otravní, povrchní a strašně nezkušení a neznalí. No, je v tom nemalá dávka samolibosti a ega, ale jednoduše se považuje za někoho, kdo už něco málo viděl a prožil - byť proti jeho matce, které je nyní už nějakých 600 let, tak je to stále ničím. "Děsivá?" Optá se jí pobaveně a pak se musí jednoduše smát, protože takhle to nikdy nebral a ani mu to tak nepřipadalo. "To bude podle mého názoru jenom určitý aspekt lidskosti, která právě časem vyprchá. Už vám to nebude připadat až tak neskutečné. Mě už je více než sto let a stále si nepřijdu až tak starý. Spíš vnímám i sám, že nemám pořád dost zkušeností na určité věci." Přizná jí naprosto bez příkraz, protože tomu tak prostě je. Stále se ovšem v duchu opájí tím, že se ho upírka asi trochu polekala. Inu egoista každým coulem, muž každým coulem a to ještě s opravdu nepatrnou dávkou vlastní autokritiky. "Časem to uvidíte jinak. Jak dlouho, že máte od přeměny? Tedy pokud to pro vás není až příliš intimní otázka. Pokud ano, tak se za ni omlouvám a samozřejmě odpovídat nemusíte." Klesne hlasem. Založí ruce na hrudi a trochu povolí v levém koleni do uvolněnějšího postoje. Asi nebude ani dlouho na tomto světě. V kolika letech byla proměněna? V sedmnácti? Ve dvaceti? Jak ji tak poslouchá, tak si nemůže pomoci a začíná na ni nazírat spíš jako na dítě a svým způsobem opravdu upířím dítětem je. A stále si připadá živá. V ten moment mu úsměv trochu ochabne, protože on si byl jistý svým úmrtím velmi krátce po přeměně. Zavře oči a zažene tu vzpomínku, aby se nestačila vynořit. Otevře víčka aby opět obnovil oční kontakt. "Zatím tu nejsem dlouho. Toto město neznám. Ale ano, asi jsem si vybral špatné místo... A ani bych nic takového dělat neměl. Jenže..." Lehce skousne zuby a vsaze vzduch, až to vytvoří krátký syčivý zvuk. "Určité kratochvíle mi občas jednoduše scházejí. Váš krk?" Zarazí se však a výraz ve tváři se mu změní až v šokovaný. "Nechci vás nějak urazit, ale to by asi nebylo příhodné." Rozplete ruce. "Upír a kořist to je něco jiného. Ale mezi upíry je to přeci jenom daleko...důvěrnější, že ano. Nikdy bych si nedovolil... Však se vůbec neznáme. Myslel jsem, že jste člověk." Praví posléze trochu nejistě snad v obavě, že ji svým odmítnutím asi pořádně urazí.

"No... Možná ano. Řekl." To možná si mohl odpustit. Slýchal to a to tedy naprosto určitě. Tedy v dobách, kdy si mohl dovolit být skutečně děsivý a nejen to. Jenže všechno má své a nakonec se díky tomu dostal do problémů, když se na to "děsivé" vybral nesprávnou osobu, která byla čísi oblíbenkyně. Následovala řada nemalých problémů a nakonec jeho úprk a nutnost skrýt se někde, kde by ho nikdo nehledal. Jemně si nad tím povzdechne. "Ach tak. No to časem přijde. S tím časem to konec konců souvisí nejvíce. Ani se nenadějete a bude vám sto let. A pak už o sobě můžete říci, že jste možná něco málo i viděla." Posléze se jenom tiše uchechtne té její poznámce o zvířecí krvi. Nezkomentuje to, jenom se už daleko otevřeněji zasměje druhé větě, kterou pronesla. "Vy jste opravdu ještě velmi mladá, že ano. Inu, tak lidskost časem začne padat. A pak zjistíte, že to je jenom přítěž, která vás celou dobu táhla k zemi. Ale souhlasím. Neznám nic odpornějšího než zvířecí krev. A nejhorší je vepřová. Žel... Je nejsnáze s hovězí k mání. A není ani tak drahá jako ta lidská od dárce údajně pro potřeby zdravotnictví." Rty se mu rozezní do širokého úsměvu. Co na tom, že je studená - byť teplá z živoucího těla je samozřejmě naprosto nesrovnatelná. Alespoň to nesmrdí po zvířeti. Odpoutá se konečně od zdi a jakmile k němu dívka vykročí a zaznamená její napřahující se ruku, tak ještě chvíli tak stojí a vnější pozorovatel by mohl říci, že se najednou nechce ani přiblížit. Pak mu však na poslední větu upírky pocukne ve tváři, jak se snad dotkla jeho ega. Udělá tedy totéž co ona a vyjde jí vlastně vstříc, aby jí drobnou ručku sevřel krátce v té své daleko větší a ještě skryté v černé kožené rukavici. "Charlotte, těší mne. Byť se nesetkáváme zrovna nejvhodnějším způsobem. Jméno mé je Nathaniel. Nathaniel Bonneli. K vaším službám." Dodá k tomu po vzoru starých dob, kdy se takové dodatky prostě dávaly zvlášť vůči ženám a znovu ji pustí, jako by nechtěl delší fyzický kontakt.

Krátce uchechtne a konečně odtrhne pohled od lampy, která naštěstí odneska ono náhlé vzplanutí a nebyl to on sám. Až se silněji zachvěje při té představě, že by se jeho kůže znovu dotkly plameny. Jestli je něco, co jej děsí, tak je to právě oheň - a má k tomu velmi pádné důvody byť vzdálené mnoho desetiletí. Jsou jisté aspekty jeho fyzického já, které stále ještě nesou stopy takového prožitku. "Náhlé samovzníčení pouliční lampy a takovým způsobem? Myslím, že ani politá benzínem by takhle prudce a náhle nehořela. To je dotek magie." Zkonstatuje naprosto jistě a zadívá se na tu plavovlasou a jinak od pohledu poněkud křehkou dívku, kterou měl chuť tak trochu lovit, ale nakonec zjistil, že by to nebyl rozhodně kdo ví jak dobrý nápad. Zvllášť, když to je upírka. Povytáhne obočí. "Připadám vám děsivý? Já?" Tomu se musí pousmát. Vnější pozorovatel by mohl říci, že to zlehčuje, ale fakticky jej to až potěší. Snad upíří ego se díky tomu trochu zatetelí. Vstane a vykročí k němu, ale on se ani nepohne. Jenom se mírně oddálí od zdi, což neznamená, že by byl ochotný se k oné lampě jakkoliv přiblížit. Na další větu nic neřekne. Až na tu další se velmi znatelně poušklíbne. "Ach ano... Jak je v této době moderní. Lovit v lesích jako nějaký pes." Vzhlédne vzhůru a přejde očima po okolních budovách. A přitom by taková ulička byla k lovu vysloveně ideální. "Nemám příliš v oblibě zvířecí krev. To už je mi milejší studená z pytlíku - jak je ostatně v dnešní době také moderní. Mimo jiné." Inu jak to vypadá, tak nakonec bude odsouzený na své domácí zásoby nakoupené pokoutně z jedné nemocnice, kde se ta krev údajně prostě jenom ztratila. "Ale pokud vám je zvířecí krev po chuti, tak proti gustu..." Nedořekne, protože se k nim začne blížit jakási postava, která je obejde a pak pokračuje dál. Ještě se po něm ohlédne, ale posléze se znovu vrátí do původní pozice a jednoduše na dívku pokrčí rameny.