Příspěvky uživatele

"Za nic" odvětí. "Ne, v pohodě, asi to jsou tví kamarádi" řekne na tu druhou větu, i když mu připadá zatím trochu divná. Nakonec se představí, ale ruku nepodá, Darryl jen pokrčí rameny a ruku vrátí do kapsy. "Nerušíš, jen jsem se šel projít, trochu prohlídnout okolí, popřípadě někoho nového potkat a to se mi povedlo" usměje si a sedne si zase na tu lavičku. "Chodíš sem .. lézt často?" zeptá se akoukne na ni, nevypadá nebezpečně, ale i tak je stále v pozoru. Přeci jen, teprve se dozvěděl, co doopravdy existuje a stále neví, jestli je to pravda.

Najednou od ní vyletí holubice a dokonce na ně mluví wtf? pomyslí si, povytáhne obočí, zakruutí hlavou, pak to ale už neřeší. Když poprosí o pomoc, přijde k ní a chytí ji v podpaží a"stáhne" ji nohy z větve. Staví ji ne zem. "jsi si jistá, že jsi v pohodě? nebouchla ses třeba do hlavy?" je z ní trochu zmatený, ""jsem Darryl představí se a podá ji ruku, usměje se u toho. Snad se nic nestane a tu ruku mu nesežere.

Jak tak skáče dolů, přijde mu to trochu divné. Proč prostě normálně nesleze? pomyslí si. Najednou se jí to smykne, udělá pohyb, jako, že by ji chytil, ale pak se u něj objeví hlavou dolů, natáhne k ní ruku a podá ji brýle. Udělá pár kroků vzad. Rozhlédne se. Dá si ruce do kapes. "Chceš nějak pomoci? Jsi ok?" zeptá se nakonec s tím, že je světlo a s doufáním, že pokud není člověk, tak ho ušetří. Vyndá ruce z kapes, aby věděla, že je připraven ji popřípadě chytit.

Jak tam tak seděl, zaslechl zvláštní šustění stromů, podíval se nahoru, ale nic neviděl, když pak najednou mu do klína spadli brýle. Koukl se na ně a vzal je do ruky, prohlídl si je a až pak se podíval znovu nahoru. Nejprve v husté koruně stromu nikoho neviděl, ale pak zaznamenal pohyb. Zvedl se a udělala pár kroků od lavička, stále ale koukal na ten strom. Když se zadíval, zahlédl tam černovlasou dívku. Nechápal, co tam dělá. "Ehm, ahoj" řekl poměrně potichu, nevěděl, co si má myslet. "Myslím, že ti něco chybí" došlo mu, že jsou to brýle pro image, nic důležitého, ale i tak je chtěl vrátit.

<< jezero

Jak tak šel a šel, narazil na cestičku, která vedla do lesa a hned věděl, kam půjde. V lese by nemuselo tolik foukat, procházkou se zahřeje a třeba potká nějakou srnku. Jde na kraji lesa, ale pak se rozhodne zalézt více dovnitř. Nemá zrovna dobrý orientační smysl, proto se stále drží na cestičce. Ruce má v kapsách, vítr stále fouká, je lehce se to uklidnilo. Poslouchá, jak mu nad hlavou šustí stromy a poskakují veverky. Ptáci se pomalu asi balí do teplých krajů. Jde dále a dále a nezastavuje. Prohlíží se okolí. Nakonec potká plácek s lavičkou a poměrně starým, velkým stromem. Usadí se tam. Než mu zase začne být zima. Les je zajímavý.

Po delším sezení mu už jídlo slehlo a začala mu být trochu zima. Rozhodl se, že se půjde trochu zahřát, že najde místo, kde nebude tolik foukat, třeba v lese, že se vyrazí projít někam dál. Zvedl se z lavičky a pomalu obcházel jezero. Voda se zase uklidnila, jelikož se nesoustředil na svou magii. Moc mu to zatím nejde, stále jen rozčeřit vodu, ale neřeší to, třeba někdy dokáže něco více. Když odcházel od jezera, ještě se na vodu ohlédl, přeci jen, je to jeho živel. A odešel někam pryč, nevěděl kam, prostě šel.

>> les

<< domek

Neměl jsem v plánu nějakou konkrétní cestu a narazil jsem na jezero. Po vydatném obědě není dlouhá procházka dobrý nápad, a proto se rozhodl, že půjde pomalu okolo jezera a třeba narazí na lavičku. Ruce v kapsách a spokojeně šel. S tou lavičkou měl pravdu, ihned se na ni posadil a koukal na vodu. Svítí slunce a je poměrně bezvětří. Na voda ani vlnka, tak si s vodou začal hrát a trénovat svou magii, nikdo nepozná, co vlastně dělá, vždyť jen pozoruje hladinu vody. Začal na ni vytvářet malý vlnky a kroužky.

Ráno se vzbudil a první, co udělal bylo, že otevřel notebook a koukl se, jestli se mu to o těch článcích nezdálo. Nezdálo. Pokrčil rameny. Zrovna bezpečno tu asi nebude, to abych si dával bacha, nikdy nevím, kdy budu mluvit s upírem nebo vlkodlakem, co když jsem už s něčím takovým mluvil? co když mě nezabila jen, protože bylo denní světlo? přemýšlí nad Ainou. Nakonec zaklapne notebook a vyleze z postele. Protáhne se a roztáhne žaluzie. Vleze si do sprchy a jde se nasnídat. Ráno jako každé jiné. Dopoledne si uvařil něco dobrého k jídlu a než se naobědval, šup a bylo odpoledne. Rozhodl se, že se půjde po vydatném obědě projít a poznávat další místa a osoby. Oblékl se, venku zrovna teplo už nebylo a vyrazil k jezeru.

>> jezero

<< Park
Z parku po celém dni, celkem příjemně stráveným, přišel domů, došel se vysprchovat, vzal si notebook a vlezl si do postele. Okamžitě zadal do vyhledávače Shadowhill. Našlo mu to spoustu zajímavých věcí, nadpisů, článku, měl poměrně co dělat, aby vše přečetl. Psali se různé legendy a pověsti o upírech a vlkodlacích, o tom, že je toto město kouzelné a zvláštní, vše si přečetl, trvalo mu to poměrně dlouho. Když zjistil vše, co potřeboval, notebook zaklapl a lehl si. Ještě přemýšlel třeba jsem konečně našel místo, kam patřím usmál se, ale není si moc jistý, že tomu věří a pomalu usínal. A za pár minut - usnul.

Když se spolu rozloučí, jen ji ještě kývne a vydá se na druhou stranu. Pomalu míjí bránu parku, ještě se ohlédne a usměje, bylo to fajn místo, které poznal jako první, na to se nezapomíná a cestu sem vždy najde. Nakonec se rozhodl, že se půjdu domů trochu vyspat, ale ještě před tím bude chvíli brouzdat na internetu, aby vlastně věděl, co vše tu čekat. Mluvila o zajímavých věcech, které by ho zajímali. Co tím asi všechno myslela? čím je toto město záhadné? co by měl objevit? to vše a mnohem více chtěl zjistit.
--> domek

"Dobře děláš, nekoukej na to, je to hnus" přikývne, on na to taky moc nekouká, když nemusí. Občas, když se nudí a nic nedávají. "Jasně, třeba se rozkrájím" zasměje se. Ještě ani neví, jaký na něj má názor a jak to všechno nakonec skončí, taky je možné, že se už neuvidí. "A to je hlavní, že tě to baví, že to děláš ráda, prostě, že tě to naplňuje" usměje se. On to má se svou prací to samé. Přikývne. "Kašlu na ně, neřeším to, chci to dělat a nevzdám se toho" usměje se. "Tak to jsem rád, že to říkáš, třeba to někdy na šéf kuchaře někam dotáhnu" zasměje se a koukne na nebe. "No, už se začíná stmívat, kdyby ti to nevadilo, tak se pomalu odeberu pryč, chci se kouknout doma ne net, jestli tu někde nabízejí nějaké brigády" zvedne se z lavičky.

"Každý někdy přehání" řekne, jelikož ví, že je to pravda, nebo si to lidi přibarvují a podobně, je to základ lidského chování, ať chceš nebo ne. "Budu doufat, že jsi to myslela jako "krásného" a ne doslova kouzelnýho." usměje se. Dál by to raději nerozváděl. "Nekoukáš na zprávy? televize je toho plná" pokrčí rameny, je to celkem smutný, ale s tím bohužel nic neudělá. "Jasně, počítej se mnou, třeba ti budu dělat i společnost, nebo bys raději, abych vařil já??" zasměje se. Vařit ho baví, i když by mu nevadilo jí udělat společnost. "Tak ale je důležité, že se nevzdáváš, stále je to taková práce, jak popisuješ, i policie i armáda potřebuou tvrdý lidi a hlavní je, že si v tom věříš" usměje se, "no, my kuchařinu máme nejspíše v rodině, baví mě to, můj otec byl kuchař, babička, prostě se to táhne" pokrčí rameny. "Nevadí mi to, i když mi dost liidí řeklo, že je to práce pro ženský."

"Tak jsem zvědav, co tu objevím" usměje se a dál to neřeší, "no, možná torchu přeháníš, ne? planetu zemi? vždyť o většině lidech ani nevíš" zasměje se. Všiml si, že je jí nepříjemné o tom mluvit, tak to nechal být. "Kouzelného? no, o tom bych se raději nebavil" pokrčí rameny, nechce před ní vypadat jako blázen, který údajně ovládá nějakou magii. "Takže vlastně úplně všude, kalsické město" pokrčí rameno, doufá, že jemu se nic zlého nestane. Nakonec se zasměje, "a já čekal, že to tu je tak strašný jako ve velkoměstě, když jsi to řekla tak vážně" zasměje se společně s ní. "To časem zjistím sám, ale věřím tomu, příroda tu vypadá fakt krásně" usměje se. Když mluví o grátis večeři, tak se zasměje, "To nemáme ani my, když si občas něco neuždíbneme" zasměje se. "Hele, třeba se to posune dopředu a budu tam moci někoho vzít grtit na véču, ale to si asi ještě počkáš" zasměje se. "A jak ses dostala k policii? co, nebo kdo, tě k tomu vedlo /vedl?""

// Omlouvám se, včera byly problémy s internetem, vůbec nám to nefungovalo, teď to zprovoznili

"Tak to je pravda, všude se něco děje, ale myslím si, že malé městečka budou klidnější." Pousměje se. "Protivní lidi nejsou nic důležitého, s tím se dá žít, už jsem se bál, že budeš mluvit o nějakých vraždách nebo kouzelných místech" zasměje se. Nevěděl, co myslela tím, že je pořád co objevovat, ale už to nějak neřešil. Ale to, že není klidné, ho zajímá. "Co jsi tedy konkrétně myslela tím, že není klidné?" zeptá se v klidu. "Přírodu budu objevovat, začal jsem zde v parku a zatím jsem spokojený" usměje se. "Neboj, nejsem hrozbou něčeho zlého, naopak." Usměje se. Nemá v plánu něco někde udělat. Vážně ho nezajímá, jak vypadá záchytka a zdejší vězení. Když se zeptá na práci, koukne na zem. "Nooo, jáá ... jsem kuchař" řekne to trochu odtažitě, neví, jak na to bude reagovat, policajtka. Nemělo by to být spíš naopak? no co, mám sovu práci rád, ať si myslí, co chce. Pomyslí si, za svou práci se nestydí.

Nad její tajemností se jen pousměje. "Proč ne klidný? přistěhoval jsem se někam do velkoměsta?" povytáhne obočí. Tohle ho rozhodně zajímá. Jelikož o ničem netuší. Jen o magii živlů. "A co jsi zde objevila zajímavého, nového a něco, co bych měl vědět?" usměje se. Připadá mu to čím dál víc zajímavější. "Ok, bojim" uchechtne se a kousek si od ní odsedne. "Ale já ještě nic neprovedl a ani neprovedu neboj" usměje se. On by to asi nedokázal, Udělat něco zlého. Nedokázal by s tím žít.