Příspěvky uživatele

<= louka

"Tak to jsem rád, budu ti věřit" trochu ho to uklidní a taky to, že jsou mezi lidmi, přeci jen je to bezpečnější. "No, ale občas si někdo s jídlem hraje. Promiň, jen jsem zaskočen. Nediv se mi. prosím." přeci jen, nechápe to. Neví, co si má myslet, čemu věřit. Té větvi se zasměje "jasně, to by tě možná trochu pochroumalo, to přeci nezabije ani obyčejného člověka." Dále to neřeší. "To je sice fajn, ale nedokázala jsi mi, že je to pravda, proto jsem z toho trochu zmatený, nevím, co si myslet. " Pokrčí rameny. Vysvětlil jí to. Proč je nejistý. "Tak super, alepsoň vím, jak se bránit, i když se stejně neubráním, kdyby se mi něco přihodilo" pokrčí hlavou. "Raději budu jíst stále hodně česneku, aby se ke mě vůbec nepřibližovali. " Takhle to asi nefunguje, ale co. Dále to neřeší. Kdyby jim česnek doopravdy hodně vadil, April by se s ním nebavila, jelikož ho jí každý den. Je pravda, že u sebe žádný nemá. Nakonec se jdou posadit. April se ho zeptá, jestli si něco dá. "Předběhla jsi mě, a tohle by se měl ptát chlape ne?" usměje se a objedná si pivo. Už se trochu zklidnil, ani neví jak nebo proč, ale April věří. I když mu nedala žádný důkaz o tom, že je upírka, přesto mu dala důkaz, že ona ho nezabije. Proč by se spolu nemohli dál bavit a dát si něco dobrého k pití. Donesou jim pití a Darryl se napije. "Takže, co teď?" neví, jestli se mu chce dále řešit věci o upírech, bylo toho na teď teď docela hodně.

April

Senedia odešla, už se s ní rozloučil, tak ji nechal jít. April mu odpověděla na otázku, zakroutí hlavou. "Asi si budu muset na podivnosti zvykat, ale myslím, že mě tohle město ještě hodně překvapí, jen se uvidí, jestli mile nebo ne" řekne to tak neutrálně. Už nad tím nepřemýšlí. Zdokonalil si svou magii, za což je rád. "Jak jsi viděla, tak ano" usměje se. Ona ovládá oheň, jsou tak trochu protiklady. "A jak jsem zjistil, tak ty jsi můj protiklad, nevím, jestli bych se s tebou měl bavit" zasměje se, jistěže to nemyslí vážně, vůbec to neřeší. Vždyť to nic neznamená. "Určitě jdu, tak honem, ať neutečou." Usměje se a průvod doběhne.

--> louka

// april, jestli chceš, bez za ostatními na louku, poslední neboj nestiham, mohu odepsat až zítra večer

April a osud

To, jak mluví na April, neslyší, tím pádem na to nemůže reagovat. Nakonec se mu povedlo vytvořet vlnu. Stojí tam s vykulenýma očima, s otevřenou pusou a nemůže najít slov. Tohle se mu ještě nikdy nestalo. Nejspíše mu to trochu zvedne sebevědomí. Nakonec jen zamumlá "no páni" pořád zírá na jezírko, když v tom řekne, že chce jít domů. Podívá se na Senedii a usměje se. "Moc děkuji, za všechno" a koukne se nechápavě na April, nechápavě proto, že nechápe, co se tu vlastně stalo. "Mějte se hezky" ještě se se Senediou rozloučí."Zase vás někdy rádi uvidíme" řekne upřímně a jdu k April. Když vidí, že se už vzdaluje, špitne na April "ty tomu rozumíš? chápeš to?" třeba alespoň ona bude vědět, co se to tu vlastně stalo, přeci jen tu bydlí déle a může mu alespoň říci, že takovéto záhodné situace, tu jsou běžné, či cokoli, co by mu alespoň trochu přiblížilo situaci a toto město.

//děkujeme

// april ( vůbec mj to nevadí ) a osud
PS: omlouvam se za chyby, tablet

obyčejný člověk? překvapí ho to, ale dal už to nerozebira. Když mu řekla, že má dostat svou mysl dal, nevěděl, co tím mysli, april ho taky svými slovy povzbudila " tak ja to ještě zkusim" a tak to zkusil, jelikož viděl, že april se to povedlo. Je to velmi mila a prateslka duse. Začal se nesmírně soustředit, vzpomínat na nejkrásnější a nejšťastnější chvíle, začal touzit po tom, aby se zlepšil, i když to nebylo lehké. Stále se nic nedělo, možná voda trochu zacvachtala, ale to je vše. Takže tam teď stojí, svůj pohled má upreny na vodu a okolní svět nějak moc nevnímá. Až na Senediu, tu samozřejmě poslouchal, jasně, že odpověď mu nestačila, ale mohl přemýšlet nad tím, jestli mu magii někdo nedaroval. Neodpověděl ji a dal se soustředil na vodu a na vlny. Je celkem jasné, že by ho zajímalo, co myslela tou zajímavou dvojici, april se zeptala a tak poslouchal jejich rozhovor. Dal se soustředil na vodu a jejich rozhovor poslouchal spíš tak letmo, ale zvládá dělat více věci na jednou, ovšem jen tyto dvě, odpovědět jim už nedokáže, tím by ztratil soustředění na vodu. Absolutně neměl tušení, že je april upirka.

// omlouvám se, odepíšu zítra

// to první je, že je spíše překvapený, když o nich ví vše a to druhy ho prostě jen zajima, říká to pratelsky, míle a klidně, nereknu, kdybych napsal, že to říká ironickým tónem

// proč drzej? Nic drziho tam není .. Všechno říká klidně a pratelsky

//April (snad nevadí, že jsem tě přeskočil), osud

Odpověděla mu, ale ne tak, jak by čekal. "Ano, to jsem slyšel, ale přeci není normální přijít ke dvou cizím lidem a vědět o nich všechno." Řekne si to spíš tak pro sebe. To nám toho řekla hodně. "Dobře a vy jste nějaká vědma?" jméno na otázku "kdo je to" mu nic moc neřekne. I když byla asi jasné, že jim víc neřekne, za zkoušku nic nedá a proto se zeptal. Když mu řekne, aby vytvořil vlnu, zakroutí hlavou. "To já neumím" zas tak dobře do nás asi nevidíte, když nevíte, že to neumím povzdychne si. Ano, to je to jeho nízké sebevědomí. Na jezírko se jen podíval. Snažil se, ale nic se nestalo. "Neříkal jsem to? nejde to." a už toho nechá, ví, že to nezvládne. "Nedokážete odpovědět?" lehce povytáhne obočí. "A na otázku, proč jste si vybrala zrovna nás, mezi tou stovkou lidí, dokážete odpovědět?" docela ho to zajímá, jelikož mu to přijde divný, nikdy takový štěstí neměl. Mluví velmi klidně, mile a přátelsky. Po tomhle se už dál vyptávat nebude, takový není.

Určitě toho využiji Jinak jsem rád, že se nápad uchytil

// chápu

// Odepíšete do večera?

Něco málo jsem tam vymyslel, tak snad to bude stačit a bude to dávat smysl

April, Osud

Přijde mu divné, odkud je znát a ke všemu neodpověděla na otázku. April to dál neřeší, ale Darryl se musí zeptat znovu "a odkud, že nás znáte?" pak mluvila o nějakém předání a že se ji bát nemusí, ale přišlo mu to divné, chvíli váhal, jestli s ní má jít. Ano, je to sice stará, slepá paní, ale přeci jen, neví, co od ní má čekat, vždyť se v životě neviděli a už o něm ví víc, než většina jeho přátel. Žena odešla a April se vydala za ní. Po krátkém váhání je doběhnu a zeptám se cestou "kdo jste, co jste zač?" zeptám se nechápavým tónem, který v sobě skrývá zvědavost. Je tu asi něco okolo sto lidí a ona si vybrala právě je. Jsou snad jediní, kteří něco ovládají? Nebo si je vybrala náhodně? Proč oni? Neví odpovědi a vypadá to, že se je ani nedoví. Jak tak šli a došli za ty stromy, řekla, že co mají udělat. April to bez váhání udělala. Pochopil, proč se ho ptala na magie živlů. Rozhlídl se kolem a chvíli přemýšlel, jestli má udělat to, co po něm chce. Nakonec se však na vodu podívá a vytvoří na ní vlnky a kruhy. "Říkala jste, že se máme dozvědět více, co jste nám chtěla sdělit?" třeba se konečně dozví, kde se ta magie bere, proč zrovna on ji má, jestli je to náhoda nebo jestli je to tak, jak si myslí od dob, kdy na svou schopnost přišel. Byla to jen teorie, která se nikdy nepotvrdila.

Nevím, co víc napsat k povaze, nepřijde mi to krátké