Příspěvky uživatele

Stopovaná, úkol č. 2

Dorazili s April až sem, cestou nikoho nepotkali, takže bohužel tatranka stále na stejném místě. Dorazí ke stromu a rozhlédne se, najednou k němu přilétne papírek. Nechá ho spadnout na zem a civí na něj. "Další nápověda?" podívá se na April a zvedne papírek, který ji padá, aby ho přečetla. Je zvědav, co to bude tentokrát.

April neodpovídá, přijde mu to zvláštní stejně jako ji. Potom si od něho tatranku vzala, Darryl to vzal tak, jako, že do toho s ním jde a budou hledat poklad. "Zajímavé, zvláštní atd" zasměje se a pokračuje "po šipce" za April.

Začátek stopované s April

Jak tak zírá na tu kašnu, najednou, ano, je to tatranka? proč sakra lítá nad kašnou tatranka? pomyslí si a přemístí se s April ke kašně blíže. April má pravdu, je tam něco napsané, vezme tatranku do ruky a přečte vzkaz "Chceš-li získat poklad, musíš mě cestou k němu vyměnit s obyvateli za co nejcennější věc." zapřemýšlí nad tím. "Jak asi máme vyměnit tatranku?" zasměje se. Tatranku si ještě prohlédne, vypadá obyčejně, ale nejspíše není. Podá ji April, vezmeš ji do kabelky? prosím. usměje se. Vyrazíme dál?

// jdu napsat Johnatanovi, tak mu také napiš

Najednou za ním dorazila April, nejspíše to ani nečekal, když ani neodepsala, ale neřeší to, je rád, že ji vidí. Usměje se "Ahoj, super, podnikneme něco?" zvedne se a rozhlédne se kolem. "Nevadí, jen mě to trochu překvapilo" uchechtne se. Ale dál to nějak neřeší, taky ne vždy odepíše. "Můžeme do cukrárny, kavárny, baru, čajovny? Vybereš?" zasměje se, jelikož vážně neví, kam by asi chtěla jít a jemu je to upřímně jedno. Zadívá se na kašnu.

Po kouzelnické zahrádce namířil na náměstí, jelikož nevěděl, co přesně bude dělat, kam konkrétně chce jít. Rozhlédl se, nikam se mu nechtělo a tak se posadil na jednu z laviček a pozoroval vodu v kašně. Potom vzal do ruky telefon a přemýšlel, komu se ozve, byla to jasná volba, napsal April sms: Ahoj, sedím na náměstí a nudím se, nepodnikneme něco? odeslal a už jen čekal na to, jestli odpoví, či nikoli.

Po dlouhém dni, dlouhý spánek. Darryl se probudil po krásně dlouhé noci, vyspal se tak, jak dlouho ne. Vstal s úsměvem a roztáhl závěsy, protáhl se a podíval se ven. Potom šel do kuchyně, kde si ke snídani udělal vajíčka a kakao. Když se nadlábnul a vypil kakao, zašel si do koupelny, došel si na wc, vyčistil si zuby a i se osprchoval. Převlékl se do čistého oblečení. Potom trochu poklidil a dal si prát špinavé prádlo. Nakonec se rozhodl, že se vydá ven. Nasadil si bundu a zjistil, že v kapse má nějaké semínka, proto se rozhodl je vyzkoušet zasadit a vyrazil do kouzelnické zahrádky.

=> zahrádka

Po celém dni dorazí domů, průvod nebyl až tak zajímavý, ale Senedia mu den zpestřila, stejně jako April. April je fajn a určitě bude rád, když se zase někdy setkají. Odemkl, položil klíče a peněženku na poličku hned v předsíňce, bundu si pověsil na věšák a zamířil rovnou do koupelny. Svlékl se dal si hned vyprat špinavé věci. Potom si zalezl do vany, vykoupal se a vzal si na sebe volné tříčtvrťáky a došel si pro něco k jídlu, vyčistit zuby a zalezl do postele. Vanu, tu už potřeboval. Nakonec si vzal notebook a koukal na nějaký věci na netu, potom si pustil film u které usnul.

"Jistě, ne každou jizvu čas zhojí." pokrčí rameny. Už dál čas neřeší, čas by asi ovládat nechtěl, ještě by mohl změnit minulost a to jistě nechce, třeba se ani nemusel narodit. Kdyby se jedno o maličkosti, tak proč ne. "Ber to tak, jako že jsi dostala dar" usměje se. I když on sám neví, jak tomu říkat, dar, prokletí, osud, náhoda, dalo by se vymyslet tolik přirovnání. "Taky mi tvá společnost nevadí, je mi s tebou fajn, ale asi bych se měl prospat a pak se někdy sejdeme a půjdeme za světla, klidně spolu budeme moci být zas celý den, kdybychom naplánovali nějaký plán a nevadilo by ti to." Usměje se. "Jasně" řekne s nadšeným úsměvem na telefonní číslo a podá ji mobil a od ni si mobil vezme. Naťuká tam své jméno a uloží se pod jménem Darryl S.. Určitě bude vědět. Vráti ji telefon. "Děkuji, měj se fajn a dobře doraž domů" usměje se. "Tak ahoj a zas někdy, napiš nebo zavolej. Popřípadě se ozvu já." usměje se. "Tak ještě jednou ahoj a dobrou noc" zasměje se, potom se otočí, udělá pár kroků, ještě ji mávne a pak jde svou cestou, směrem k němu domů.

=> domek Darryla

Když mluví o tom, jak se "skrývala" kývne "to chápu, přeci jen je něco jiného se proměnit a získat jen dar, magii. S časem máš asi větší zkušenosti, ale souhlasím s tebou, čas je mocný pán." kývne. "Tak to se hodí, i když by se to v kavárně stávat nemělo, naopak, měli by tam být čaje vařicí" uchechtne se. "Ale jistě se to hodí na cesty, když je ti zima." Usměje se popřemýšlí, jaké by to bylo asi ovládat oheň, ale co, on ovládá protiklad, taky se mu to může hodit, třeba do pouště. No, to je nepravděpodobné, ale tak co, neřeší to. Darryl zaplatí a zvedne se. "No unavenej trochu jsem, ale dá se to ještě přežít. Jojo, převlékneme se pak se potkáme na náměstí" souhlasí s ní, usměje se. Koukne na hodiny, jsou spolu už asi osm hodin. Ale alespoň nesedí doma na zadku. "Já se ještě vysprchuji." Usměje se a oblékne si bundu. Rozloučí se s barmankou a otevře April dveře. Počká až projde. Už se setmělo. Nakonec řekne. "Možná, že bychom tu procházku mohli nechat na zítra na světlo. Pokud ti to nebude vadit." Pousměje se. Alespoň by se vyspal a mohli by spolu být zase klidně celý den.

"Aha, tak to jo, to mě mrzí" řekne na to, když mu svěří, že o rodiče přišla brzy a musela žít s pěstouny, nejspíše ani pořádně své rodiče nepoznala. Na další otázku zakroutí hlavou. "Vůbec ne, jejich reakce byla stejně překvapující jako já, byl jsem rád, že mi věřili, že mi pomohli zjistit, co se děje. Nejvíce v šoku asi byla matka. Ale pak bylo vše ok, vzali mě takového, jaký jsem a nijak to neřešili. Sousedům a podobně, samozřejmě nikdy nic neřekli." Měl štěstí, samozřejmě se bál, že mu neuvěří, ale vše bylo jinak, vše proběhlo v pořádku. Měli takové malé rodinné tajemství. Vlastně by se dalo říci, že rodina a jeho nejlepší kamarád byli jediní, kdo o jeho magii věděl. A teď April. "Takže se to nejspíše stalo s tou proměnou." Řekne si spíš tak pro sebe. "A jak jsi na ni přišla? zapálila jsi něco? nebo co se stalo? jestli se smím zeptat. U mě to třeba nebylo skoro jasné, jen se na hladině vody objevili kruhy. Nefoukalo, voda byla klidná a když jsem se rozčílil, začala se hýbat a tvořit kruhy." Svěří ji svou vzpomínku. Jasně, nic záživného, ale prostě to tak bylo. Kdyby ho tenkrát učitelka nenutila, aby šel do bazénu, nikdy by se to nejspíše nedozvěděl. Když se April zeptá, jestli někam nevyrazí, pokrčí rameny. "Proč ne" usměje se "s tím převlékáním je to dobrý nápad, asi bych taky mohl jít trochu slušněji." Usměje se. "Kam bys chtěla? a co budeme dělat? nějaké plány?" zeptá se a dopije pivo. Potom mávne na servírku, že chce zaplatit.

// moc se omlouvám, nebyl čas

Nad její otázkou oslově "přirozené", jen kývne a usměje se. Proč by taky ne. Když April zopakuje slovo "normální", dojde mu, že asi neví, co to je, nejspíše měl použít jiné slovo, ale už to nijak neřeší. Přeci jen ji to tak nějak vysvětlil. "Mě taky" řekne na smrt jeho prababičky a pokračuje "ale smrt je součástí života, už si to zasloužila" pousměje se. Byla to hodná ženská, měl ji rád, ale už byla starší. "A přála sis mít někdy sourozence?" zeptá se, zajímá ho to, i když on sám nad tím nějak moc nepřemýšlel, už od malička věděl, že sourozenci by byli fajn, ani nad tím přemýšlet nemusel. I když si to neumí představit, jaké to je mít sourozence, vždy si ho přál. Teď už to nějak moc neřeší, i když ho to občas ještě mrzí, že nemá nikoho jako sestru nebo bratra. Někoho, s kým by mohl chodit na pivo, pokecat o čemkoli, podporovat se. Samozřejmě, že takové lidi má, ale prostě to nejsou sourozenci. Ne vždy ho pochopí, ne vždy mají stejný názor a podobně. Nakonec se zeptá na magii, Darryl kývne. "Ano, vím, hned co jsem na to přišel, jsem to musel říci. Byl jsem v šoku, nevěděl jsem, co se děje, kde se to ve mě vzalo a to mě také donutilo to rodině říci." kývne. "Ty jsi se s magií už narodila? věděla jsi, že to umíš, nebo jsi na to přišla náhodou?"zeptá se na oplátku.

// nevyhanim, nevadí, stejně jsem tu pak už nebyl

// Kdybys chtěla jít hrát s někým jiným, nebráním ti

Na její to bych ti radila, jen přikývne, přeci jen, s kým by o tom měl mluvit? možná s psychologem. Na její větu o placení se usměji "to bych ti radil" zasměje se. "Přirozené, krásné slovo" usměje se. Ani neví proč, ale myslí si to. Moc nemusí holky, který se zmalují, obarví vlasy a podobně. Ale to je jen jeho názor. Pravda je, že některé holky to prostě potřebují, ale u April nebylo třeba. "S mojí rodinou?" zopakuje otázku a povytáhne obočí, není zvyklý, že se ho na to někdo ptá. Potom pokrčí rameny. "Řekl bych normální. Vycházíme spolu dobře. Můžeme si říct skoro vše. Jelikož to mám kousek do San Franciska, tak se občas navštívíme. Nedávno jsem tam byl. Na pohřeb své prababičky. V San Francisku žijí již několik let." napije se piva a objedná si další. Vůbec neví, co by měl o své rodině říci. "Moje rodina je normální." Řekne nakonec shrnutí. Vážně neví, co odpovědět na tu otázku, možná by to chtělo konkrétnější otázku, aby mohl konkrétněji odpovědět. Tím ale April nebude zatěžovat a pokračuje. "Jsem jedináček a nejlépe asi vycházím se strýcem, je kamioňák a jezdil jsem s ním na cesty." To je asi vše, co poví, dál neví. Jestli něco April bude zajímat, tak se ho zeptá.

April je velmi milá a přátelská a dál to neřeší, vzala to dobře. Raději už se o k tomu nevyjadřuje. Aby neřekl něco špatně. K tomu, že není jediná, se také nevyjadřuje, už che mít toto téma za sebou a tohle věděl i bez toho, aby mu to April řekla, jen je jediná, kterou zná. Třeba časem někoho dalšího potká. Docela se těší na nové dobrodružštví, i když se bojí. Naštvaná taky není, za což je Darryl rád. "No, to asi není a vím, že se o tom s nikým nebudu moc bavit rád, nedělá mi to moc dobře" řekne upřímně, asi by vážně nevyprávěl kamarádům v hospodě, že se za kámošku upírku, že ovládá oheň. vždyť ani neví o jeho magii. "Nemusíš platit a taky nebudeš, já tě pozavl" ujistí ji s úsměvem. Bylo by to neslušné. Je to gentleman, to by nesl těžko. Nakonec dorazí bez paruky a odlíčena, koukne se na ni překvapivě. "Páni, sluší ti to" řekne upřímně a usměje se. Nejspíše čekat nějakou brunetu, která si nechá alespoň namalované oči, ale April přišla celá odlíčená a slušelo ji to. Usměje se na ni a napije se piva. "Jaký je to pocit být zase sama sebou?" myslí to ohledně toho vnějšku. Uvnitř neví, jaká normálně je, ale sama mu říkala, že ji považují za introvertku, což Darrylovi nepřipadá.

"Děkuji" odpoví na to, že ho chápe, je rád. Když zopakuje, že pochroumalo a pak se ušklíbne, řekne "promiň, nechtěl jsem tě urazit, pokus o vtip" usměje se, aby věděla, že to myslí vážně. "Zatím, ale já to myslel tak všeobecně, nebo tu jsi snad jediná upírka?" třeba pochybně. Přeci jen si nemyslí, že by tu byla jediná. "Změníme téma, ano, to je dobrý nápad, ale nemusíš být naštvaná, nebylo to myšleno proti tobě. " řekne omluvným tónem, abyc pochopila, že to myslí vážně. Vždyť vidí, že mu nic neudělá, proč by to mělo být myšleno proti ní? Na její další otázku pokrčí rameny "vís, že ani nevím" zasměje se. "V nové společnosti se moc nevyskytuji a s kamarády a rodinou se bavíme o kravinách, který bych nevytahoval." Zasměje se při vzpomínce, jak se klukama chodili na pivko a řešili samé kraviny, škoda, že to už jsou starší časy a rozešli se každý jinam. "No, ale to neznamená, že budeš platit" usměje se na ni, zas tak obráceně to být nemůže, to by si připadal trapně. Napije se piva. "Proč bych tě měl ukamanovat?" povytáhne obočí a zasměje se. "Naopak, budu rád, poznám tvou pravou tvář" usměje se. "To bych se měl asi taky jít umýt" popřemýšlí nahlas. "A nemám důvod, nic jsi mi neprovedla, proč bych to měl dělat" usměje se. Když April odejde, zvedne se taky a dojde si na pánský, toho makeupu moc nemá, takže se jen opláchne vodou a jde hned zpátky. Napije se a počká, až se April vrátí. A budou se třeba bavit, jako normální lidé. O nadpřirozenu už mluvit nechce a nejspíše je to na něm i vidět, když April vyrhla, že se už o tom nebudou bavit. I když její návrh spočíval spíše v tom, že ji to bylo nepříjemné, což Darrylovi došlo až teď. Hned jak přijde, musim se ji omluvit.