Příspěvky uživatele

Stál od ní poměrně daleko, nemohl ji ani vidět, ale přesto zaslechl nějaké "halo". Rozhlédl se, ovšem nikoho is nevšiml a tak nad tím jen pokrčil rameny. Teď se musel hlavně postarat sám o sebe.
Jak tam stál a šmátral jednou rukou v kapsách, najednou k němu přijde dívka, mladá slečna. Ani nepozdravila a hned začala mluvit, Darryl se na ni jen usmál. "Taky přeji hezký den" trochu se zasměje, nemyslí to nějak zle, vůbec mu nevadí, že ho nepozdravila, spíše ho překvapuje, jak se zachovala. Nabídla mu náplast, přičemž se trochu zamotala do toho, co vlastně řekla. Darryl se trochu zasmál. "V pohodě, chápu to, nemusíš být nervózní a za náplast bych byl moc rád, nic jiného bohužel nemám" přišlo mu totiž, že znervózněla. Možná už jen protože zčervenala. Darryl nebyl moc zvyklý, že před ním dívky červenají a tak nevěděl, jak jinak má zareagovat. K tomu nemehlu se nijak nevyjádřil, ovšem rozhodně to nebral tak, jako by to "nemohlo" bylo na něj. V tom mu došlo, že mu vykala a on jí tykal. Ovšem, proč mu vykala? vypadá snad tak starý? Neumí si představit, že by měl vykat mladší dívce, nějak mu to nešlo přes pusu. Každopádně, aby si nemyslela, že je neslušný, tak se za tykání omluví. "Omlouvám se, nevadí, že ti tykám?" Usměje se. Potom ji chce říci, aby mu také tykala. "Jinak, nemusíš mi vykat, vypadám snad tak starý?" trochu povytáhne obočí a zasměje se. "Jsem Darryl, pokud ti to ulehčí mé jméno" usměje se a podá ji ruku. Ovšem druhou má stále na krku a čeká, jestli najde tu náplast.

Darryl se vydal do krámu, ale chtěl se trochu projít a proto to vzal delší cestou, přes les. Měl na sobě černou košili, tmavý džíny a černou bundu. U sebe měl pouze peněženku, mobil, klíče a v ruse tašku na nákup.
Hned, jak vlezl do lesa, tak po pár metrech zaslechl lehkou ozvěnu, ovšem nemohl poznat, co to vlastně je. Nijak si toho nevšímal a šel po cestičce dál, ruce v kapsách u bundy a v klidu šel rovnou za nosem. Ozvěna se zesilovala, bylo poznat, že je to zpěv, ale co si ten hlas zpívá? to Darryl neví. Usmál se nad tím, zpěv je důkazem toho, že má někdo dobrou náladu. Darryla to zaujalo a tak se rozhlédl, ovšem nikoho neviděl. V dálce zahlédl nějaký pohyb, vypadalo to na nějaké zvíře. Typoval to na nějaké lesní obyvatelstvo, vůbec netušil, že by to mohl být pes. Jak se rozhlížel, najednou narazil, na větev stromu. Škrábla ho přes krk. "au" špitnul si. Ze škrábnutí mu trochu tekla krev, nějak to neřešil. Přiložil si na ránu papírový kapesníček, který našel v bundě a pokračoval dál. Uviděl potůček a rozhodl se, že by tu ranku mohl trochu umýt. Dal se k potůčku snad bude čistý pomyslel si. Došel tam a zaklekl k němu, Byl čistý, průzračný, vzal kapesníček a namočil ho. Poté ho přiložil znovu ke krku. Studělo to, ale jemu to nevadilo. Bohužel, když kapesníček namočil po druhé, už se rozpadl a rozpouštěl. Stoupl si a hledal, jestli po kapsách nemá něco jiného, čím by si tu krev mohl umýt. Nebylo to nic hrozného, ale i přes to cítil, jak mu občas krev pomalu stéká dolů. Proto si tam přidržel alespoň ten polorozpadlý kapesníček. Stál u potůčku a nemohl nic najít.

Darryl se po několika hodinách a nočních můrách probral svěží. Nějak neřešil, co se mu vlastně zdálo, byl rád, že je konečně vyspaný. Protáhl se a zvedl se z postele, roztáhl závěs a pousmál se. Došel si do koupelny opláchnout obličej, potom si šel udělat snídani, udělal si vajíčka se šunkou, cibulkou a prostě tak, jak to má rád. K tomu si ukrojil chléb a namazal si ho s máslem a hořčicí. Udělal si k tomu kakao a byl spokojený. Po úžasné snídani trochu poklidil. Zjistil, že by měl jít nakoupit a tak se šel chystat. Vysprchoval se a oblékl se do černé košile, tmavých džín a jeho oblíbené černé bundy. Vzal si klíče, mobil, peněženku a tašku a vyrazil. Rozhodl se, že cestou do krámu to vezme procházkou, dělší cestou a proto mířil k lesu.

Darryl byl po náročných pár dnech, ani nevěřil, že vydrží tolik dní bez spánku. Bez jídla to nějak zvládal a pití si nějak obstaral, ale spánek? To bohužel nešlo. Konečně měl možnost se hodit do pohody a udělat ze sebe zase člověka. I když byl velmi unavený, jako první zavítal do kuchyně pro vodu, umyl si ruce a dal si sendvič. Nemohl se moc najíst, jelikož jeho žaludek byl stažený a tak musel pomalu, jinak by ho bolelo břicho. Poté zamířil do koupelny, svlékl se do naha a dal vyprat. Nahý stál před umyvadlem a začal si čistit zuby, hned poté se oholil, byl zase jako dřív. Nemusel se holit každý den, ale tentokrát to měl vážně dlouhé, bylo mu to nepříjemné. Jeho strniště mu za chvíli zase naroste. Když měl tvářičku jak dětskou prdelku, vlezl si do vany a napustil si vodu s pěnou. Horkou vanu si užíval, pořádně se vymydlinkoval. Skoro tam i usnul a když si to uvědomil, oklepal se, zvedl se, usušil se a nahý zalezl do postele. Během celého tohoto procesu přemýšlel nad tímto úkolem. CO vše zažil, co mu získal a co ztratil. Myslel na April, myslel hlavně ně ni. Momentálně je to jeho nejvíc nejlepší kámoška. Přemýšlel nad tím i v posteli, ty dvě minuty před spánkem a jeho poslední myšlenka byla nikdy tě nechci zklamat během této myšlenky usnul.
Darryl spal dlouho, i přes to, že se mu nezdál zrovna krásný sen, ba naopak, zdála se mu noční můra. Nejspíše to bylo kvůli tomu, co vše zažil, toto normální člověk nemůže zvládnout bez povšimnutí, bez příznaků, bez následků a ty tu jsou. Darryl dokonce ze spaní křičel, brečel a potil se, ale byl tak unavený, že ho ani toto neprobudilo.

"Sebrat? ne, jen ji chceme zachránit!" bránil se Darryl. Chtěla sníst April? trochu ho zamrazí v zádech, naštěstí mluvila o žábě, kterou po něm hodila. Mezitím April byla v pohodě a uvědomila si, že to není dobrý nápad. Kouzlo pominulo. "Jsi v pořádku?" optal se ji. Přeci jen, nikdy člověk neví, co kouzla mohou mít za nežádoucí účinky. Když se objevila nestvůra v celé své "kráse", Darryl se zamračil tak krásné to místo bylo a ona mi na něj zničí pěkné vzpomínky, jen tak sem už asi nevkročím, když vím, co zde žije proběhlo mu hlavou. A možná, že ta žije více věcí, to Darryl netuší, ale rozhodně sem na procházku už nepůjde. Najednou byl celý mokrý a pana zmizela, konečně. To šlo dobře, po dobrým, docela zapřemýšlí. Musí se nějak uklidnit, nemá z toho moc dobrý pocit. Ale nakonec žába začne mluvit, mluvit? Ano. Řekla jim něco o pokladu, co Darrylovi zvedlo náladu a usmíval se. Vydal se tam, kde jim žába řekla, že je poklad. Ještě ji poděkoval a rozloučil se. Připadal si jako dítě, které se těší na sníh. Když s April došlo nahoru a našli truhličku, jeho úsměv se rozzářil ještě více. Otevřel ji a našli úžasné věci. Lahvičku s názvem toxické sliny vypil, třeba se mu to někdy bude hodit a kamínky i s mnoholočným lektvarem si uklidil do kapes po celém těle. Štěstím Darryl April objal. "Jsme na konci, zvládli jsme to, jsem živí a zdraví, moc ti za všechno děkuji" potom ji pustí. April je vděčný za mnoho věcí. Několikrát mu zachránila život, byla s ním v těžkých chvílích a pomohla mu splnit tuto misi. Co ale nešlo Darrylovi do hlavy bylo to, proč potřebovali vyměnit tu tatranku? K čemu jim byl ten teď hadí amulet od té dívky z louky? Podíval se na April a řekl "máš ten hadí amulet, co jsme vyměnili za tatranku? možná bychom ho tu měla nechat jako další poklad pro další obyvatelé, co budou tuto misi plnit." Napadne ho.
Darryl už je slabí a měl by se jít domů najíst, vyspat, vysprchovat a hodit se do kupy, aby byl zase jako normální člověk. K tomu se rozhodne a tak ještě jednou obejme April. "Měj se krásně, půjdu domů, ještě jednou ti děkuji" pustí ji. "Zase se někdy uvidíme, číslo máme a město je malé, takže když budeš chtít, můžeme se potkat, stačí napsat nebo zavolat" usměje se. "Tak ahoj" rozloučí se s úsměvem a vydá se pomalým krokem domů. Cestou se ještě staví do kouzelné zahrady.

// waw, mockrát děkujeme Jen otázečka, k čemu jsme potřebovali vyměnit tatranku?

Tahání z obou stran nebylo vážně vůbec příjemné, chvíli měl pocit, že ho roztrhnout, ale nakonec chapadlo povolilo. Darryl skončil na April, zvedl se hned, jakmile se trochu vzpamatoval. "v pojode'. Rekl trochu vyklepane. Vynořila se žena, žena? Spíše nějaká potvora, což darryla očividně překvapilo. V očích se mu objevil strach. "večeři? " vždyť si ji málem udělala že mě! " řekne lehce naštvaně. Darryl se na tu zrůdu pomalu nemohl podívat, ale April? Ta by se s ní sla klidně vykoupat. Driv, než stihl zaregistrovat, už za ní sla pomalu si vody. " April" vykřikl. Doběhl za ní a vzal ji za ruku. Vytáhl ji silou ven a snažil se ji odtáhnout daleko. "zbláznila ses? Tebe snad přitahují ohavné ženy?" lehce se zasmál, snažil se trochu odlehčit situaci. Potom mu došlo, že nic neví o žábě. Rozhledne se a vidí, jak ji ta žena drží v náručí. "proč tu zabu chces, je to.nevinné zvíře, výdej nám ji a necháme te v klidu, dame ti pokoj, odejdeme " snaží se s ní. Vyjednávat po dobrym. Stojí s April kis dál a stále ji drží za ruku, ab ji nenapadlo zanni skočit. Darryl vůbec nevěděl, co má dělat, April je mimo a žába to asi nepřežije, v hlavě se mi honí myšlenky, jestli přežijí, jestli dokončí misi a jestli byl dobrý nápad tuto misi vůbec začínat. Neví, na co má myslet dříve.

// v pořádku
PS: mobil

// ........... ............

// April - klidně napiš první
Abych se mohl trochu rozepsat
Tentokrát počkám

// Tak ne, už mám chuť něco napsat Promiň April

Stáli tam a pozorovali žábu. Když v tom se něco stalo, stalo se to tak rychle, že Darryl ani nestihl zpozorovat, co se děje. Jediné, čeho si všiml, že sebou práskl o zem a za kotník ho cosi drží. Koukl se, co to je, bylo to odporné a neměl sílu, aby se z toho dostal ven, ikdyž byl unavený, vyplavil se mu adrenalin a z ničeho nic byl plný energie. Cestou do vody, jak ho to táhlo, se snažil alespoň trochu zbrzdit, chytal se všeho možného, všeho, co mu přišlo do cesty, pod ruce. Švihal sebou, koupal a snažil se chapadlo uvolnit, ale marně. Pohlédl na April zoufalým pohledem. Chtěl tento úkol dokončit a k tomu určitě potřebují žábu, nejspíše bude výjimečná, proč by ji jinak chtěla ta příšera? Ale také chtěl přežít. Nejspíše mu je v tomto případě život cennější a tak na April zavolá. "April, prosím" v jeho hlase je slyšet strach, ano, takto vyděšený tu nejspíše ještě nebyl. Vždy mu April pomohla. Pomůže mu i teď? Důvěřuje ji, ale musí se rozhodnout sama. Žába je také důležitá, ale má teď možnost uskočit dál. Má možnost se zachránit. Možná uteče, možná nám pomůže, kdo ví, co udělá, to je Darrylovi teď jedno, teď se snaží zachránit.

// odepíši po April

// dobře

// osud - čekáme na tvé pokyny

Dorazili jsme s April až sem. Tentokrát žádná nápověda, tedy alespoň Darryl o žádné neví, nic nevidí. Když v tom zaslechnu kuňkání. Nejdříve mu to přijde zvláštní, ale nakonec se zajde podívat tam, odkud to slyší. Žába sedí na jednom z mokrých kamenů a kuňká. Darryl se podívá na April a povytáhne obočí. "Myslíš, že ji budeme muset líbat?" trochu se zasměje. Přeci jen, trochu humoru vždy musí být a to i po tak dlouhé a náročné cestě. Přišli jsme k žábě a dál?

Když s April poměrně rychlým krokem dorazili k jezeru, Darryl tak nějak cítil, že už budou u konce, že už jen kousek a bude tato mise splněna. Když přišli k jezeru, Darryl se rozhlédl a hledal něco, co by mohlo naznačit jejich další úkol, dlouho nic neviděl, až když se sluneční paprsky odrazily od hladiny jezera a začali svítit na jeden ze stromů, Darryl se k němu vydal, nevěděl proč, mohla to být náhoda, ale tady člověk vážně nikdy neví. Přišli ten a v kmeni toho stromu, byla duhová kulička. Nebyla zrovna malá a tak se v ní dalo číst. Text, který tam běhal dokola říkal "už jsi skoro na konci, ale k tomu, aby jsi mohl pokračovat dál, potřebuješ nějakého přítele jiné rasy" jen, co to dočetl, kulička vybouchla, ne moc, jen prostě praskla a zmizela. Kouknul se na April "tak to asi nebylo těžké, myslím že to máme splněno" usměje se a je rád, že tento úkol vlastně ani nemusí plnit a proto hned hledá něco, co by naznačilo, kam mají pokračovat, kde bude asi poklad.