Příspěvky uživatele

Vlastně je ráda za to, že je takový, jaký je a že třeba i nežárlí. No jasně, někdy by to nebylo od věci, ale zase má takovou volnost, že si čistě teoreticky může dělat co chce a nebát se pak domů přijít, že jí chorobně žárlivý přítel nadá. To vůbec ne. Kdyby jen věděla, že je Scottovi ještě "vděčný". Tomu by se nejspíše zasmála. Pak už na něj udeří, jestli by jí doma pak zazpíval. Má opravdu ráda jeho hlas, klidně by ho mohla poslouchat hodiny. ,,Tak když nezazpíváš, tak mi aspoň přečteš pohádku. Vesměs mluvím vždy jen já! A ty jsi takový mlčenlivý.. musíš se rozmluvit, miluji tvůj hlas" Řekne mu podmračeně a zároveň i pobaveně. Ale tohle je prostě fakt. Chce ho poslouchat stále. Pak už jí ale na mysl vejde jiná otázka a tak se zeptá.. to jeho hm jí ještě pobídne, aby se ho zeptala narovinu. Chce vědět, jaký je to pocit, co na tom vidí a třeba to pak i pochopí. ,,Takže je to skvělý pocit, když se tě někdo bojí? A ty máš nad ním moc? Připadáš si pak jako, že jsi někdo více?" Zeptá se ho zamyšleně. ,,Ale co ten pocit, že někoho zabiješ? Že jsi připravil o život třeba matku od dítěte.. Nebo muže, který má rodinu a musí se o ní starat..Jak pak žena zaplatí účty? Nepřemýšlel jsi nad tím nikdy?" Tohle jí dává smysl, možná díky svým ještě lidským vlastnostem by na tohle myslela a pak by se jen užírala. Pak se mu svěří, jestli by si to neměla zkusit. Když se jí zeptá, co by z toho měla, tak jen pokrčí rameny. ,,Asi jen toužím po tom zažít ten pocit.. I když vím, že by mě to pak sžíralo a to je asi to nejhorší.." Dodá tiše, než se o něj opře a na chvíli přivře oči. Když jí pak obejme, ruce si položí na ty jeho a hladí ho. To už na ně ale spadne pár kapek. ,,Měli by jsme se jít schovat, proč se mi ale tak moc nechce?" Povzdychne si a natočí k němu hlavu. Natáhne se a políbí ho. Když ale déšť zesílí, odtáhne se. Je to hlavně i kvůli tomu, že Bond začne dole vyšilovat. ,,Co teď?? Kam půjdeme??" Zeptá se Alexe a voda už jí máčí hlavu, oddělá si pramínky z čela a sleduje ho a čeká na nějaký nápad, kde by se třeba mohli schovat.

Svěřila se mu, ať jí neopouští. Je to pro ní vždy hrozné a když on jde někam za ženskýma, nebo prostě pryč, jí se něco stane. Asi až moc si se vším zahrává. Když si to tak uvědomuje, bylo jí ublíženo až moc a i přes to to zvládá docela dobře. Asi je vážně statečná, jak říkal právě Scott, o kterém se zmínila i Alexovi. Když pronesl, že je to dobře, upřímně se na něj usmála. Bylo vidět, že i on to myslel upřímně. Je to od něj opravdu hezké. Ještě se mu svěřila, jak hezky kreslí. ,,Ale na tvůj zpěv nikdo nemá" Řekne s úsměvem. ,,Vlastně mi chybí.. slib, že mi doma něco zazpíváš" Poprosí ho a to už se podívá k nebi, když uvidí blesk. Nevypadá to dobře. Je něco, na co se ho musí zeptat a tak se na přímo zeptá, jestli někoho zabil při své cestě. Když jí to potvrdí, tak přikývne. Neodsuzuje ho, opravdu ne. ,,Jaký je to pocit Alexi?" Uhne lehce pohledem, stydí se za to, za své myšlenky a za to, co chce vynést z úst. ,,Jak se cítíš, když někoho zabiješ? Neměla.. bych to zkusit taky?"
Vrátí se pohledem k němu. Je vlastně i zvědavá, co jí na to řekne. Ale ona o tom hodně přemýšlela. Třeba by jí to pak pomohlo se ovládat.. kdyby se někde prostě jen tak vybila. Ale třeba zase naopak by se pak nedokázala udržet a chtěla by zabíjet i tady.. Ono i představa, že by zrovna ona někoho zabila je děsivá. Ale je to upír, ne žádný domácí mazlíček, od kterého se očekává, že by byla hodná. No dobře, očekává se to od ní asi tak jako tak, ale i přesto to někde v ní je. Co by se asi stalo, kdyby to zkusila.. Na kamenu se otočí k Alexovi zády a položí se na něj, aby jí objal. Touží po jeho blízkosti, stále a na tom se nic nemění.. a vlastně by se to nezměnilo, i kdyby se vychrápal s celým městem a půlku z něj zabil. Je to prostě muž, kterého se už nechce vzdát.

Dostala od něj docela neurčitou odpověď, ale co čekala? Že by se mu to mohlo líbit? Že by se snad někomu podřadil? Ne, on není ona. Vždy tu mezi nimi bude opravdu velký, viditelný rozdíl. Ale nemiluje ho právě kvůli tomu? Kdyby byl hodný a dokonalý, nejspíše by s ním ani nebyla. Ženy jsou prostě takové, letí po těch grázlících. To už se mu ale svěří s tím, kdo jí zachránil.. Pak ho ještě napomene, aby se na ní tak nedíval. ,,Ne?" Přivře na něj oči stylem - vím, že lžeš. To už se ale přemístí vedle něj na kamen a obejme ho. Jeho přítomnost jí dodává klid. Zadívá se mu do očí a když jí pohladí po tváři, tak je na chvíli jen přivře, než je opět otevře. ,,Když.. nebyl tady nikdo, kdo by mě zachránil.. upozornil, co mám dělat.. až pak. Když si představím, co se mohlo stát" Povzdychne si a raději ho znovu obejme. ,,Neopouštěj mě.. bolí to.. Zní to děsivě, ale nějak si nedokážu už bez tebe život představit.." Jemně ho políbí na krk, než se odtáhne a otře si slzy, aby nebrečela. ,,Na tom všem byl pozitivní jen Scott.." pronese a pak k němu zvedne oči a začne zaujatě mluvit a u toho se dokonce usmívat. ,,Je to skvělý člověk.. neuvěříš tomu, ale bylo mi s ním fajn. Aspoň on mi dodal energii" Pronese a na chvíli uhne pohledem. V tu chvíli jí ani nenapadne, že by to mohl brát snad jinak. Ale tak Alex nežárlí a nikdy nežárlil ne?.. ,,Krásně kreslí" Dodá ještě zasněně s pohledem někde do blba, než na něj opět otočí hlavu. ,,Zabil jsi někoho? Teď, co jsi byl pryč? A prosím pravdu, poznám, když lžeš" Řekne mu tiše.. neví jak a proč, ale vždy tak nějak pozná, že dotyčný něco tají..

Jakmile se společně objeví u vodopádu, musí uznat, že si s nimi JB opravdu užívá. Prostě je jejich Bond vyčerpaný. Konečně po dlouhé době. Je vtipné, jak si lehne, ale zase na druhou stranu strašně rozkošné ho takhle sledovat. Když nebyl Alex doma, měla více času ho studovat. Zapamatovala si snad každý jeho pohyb. Tak nějak už to brala, že je to hlavně její pes. I když JB stále bral jako hlavního páníčka Alexe. I když po nějaké chvíli už si trochu zvykal i na ní, za což byla vděčná. Aspoň se jí nezatoulával a podobně. Už už to vypadá, jako by ho chtěla políbit, ale to ona ne, raději mu zmizí z dosahu, alias na jeden z kamenů. Počká si kratičkou chvilinku, než se objeví Alex po jejím boku. Spokojeně se usměje a to už se ho zeptá na klan. Vážně jí to zajímá, jestli o tom přemýšlel. ,,Proč? No..jsou tam různé výhody. Myslím, že by nebylo špatné do něj vstoupit" Pousměje se. Díky tomu by se mohli stát i silnějšími, měli by stálý přísun krve, nemuseli by krást z nemocnice. Tohle ale není to hlavní, co mu chtěla říct. A tak si jako první povzdychla, než se vůbec odhodlala na to, aby mu to řekla. Během chvíle mu vše vyklopila a čekala na nějaké rozhřešení. Když se jí zeptal, co se stalo, když se probrala, tak se mu zadívá do očí. ,,Probrala jsem se právě v klanu.. Zachránila mě zdejší Veri, Sienna. Dokonalá upírka. Dala mi napít své krve, pak mě právem seřvala a nakonec utěšila" Shrne mu vlastně vše tak, aby věděl, co se teda dělo. Není na sebe právě za tohle pyšná, ale musela mu to říct. ,,Nezabila jsem nikoho, neboj.. nedívej se tak na mě" Řekne mu z lehka vyčítavě. ,,Kdyby tomu tak bylo, tak by jsi mě asi nenašel doma.." Smutně se pousměje.. ten pocit, že by musela opustit město a vlastně by už třeba Alexe nikdy neviděla. A nebo právě naopak by třeba změnili zemi a byli šťastní jinde, společně by zabíjeli. Ne, to jsou hrozné myšlenky. Ona by nikoho nedokázala zabít, nebo snad ano? Začíná se děsit sama sebe, tolik moc chtěla někomu ublížit, když byla hladová.. Dokázala se dívat jen na krk a myslet jen na krev.. než se z toho všeho zbláznila a skončila na zemi. Raději nad tím zavrtí hlavou a přesune se v rychlosti na kamen vedle něj, naštěstí si vybral poměrně velký. Beze slova ho pak obejme a drží. Zavře u toho na chvíli oči. Vnímá jen jeho vůni, jeho kůži. Tolik jí chyběl. Zvedne k němu hlavu a oči otevře. Jen se mu dívá do těch jeho a mlčí. V jejích se zračí i slzy, ale jen tak zlehka. Zklamala sama sebe.. zklamala i jeho?..

<<-- Domek Alexe, pole, louky, lesy :D

Měl pravdu, jen tak by se na něj nevykašlala a stejně počítala s tím, že se vrátí. Nemohl přece odjet bez rozloučení a po tom všem se nevrátit, moc dobře věděla, že by to neudělal, nebo si to aspoň nalhávala, přece po všech miluji tě by nemohl odjet jen tak. Ale kdo ví, lidé jsou různí a je občas těžké je jen tak odhadnout. ,,To měl" Přikývne s úsměvem. Opravdu v ní měl morální podporu, no spíše se zachraňovali navzájem. Když mu teda konečně zapne vodítko, tak už je nachystaný i Alex. Usměje se na něj a oba dva spolu vyjdou ven. ,,Dnešek bude dlouhý" Poznamená se smíchem a to už vyrazí na dlouhou tůru, hlavně tam, kde by se mohl vyblbnout, jako je pole, louka, les.. A přece jen po hodně dlouhé době přijdou až k vodopádu. Bond vypadá hodně uhoněný a sám si tam lehne, packy dopředu a hlava na ně. Tomu se musí zasmát. ,,Podařilo se nám unavit psa, juchů" Zajásá a podívá se k vodopádu a pak zpět na Alexe. ,,Připomíná ti to naše začátky?" Zeptá se ho lehce zvědavě a sama se zamyslí. To ještě spolu nebyli.. Alex jí tady vyprávěl o tom, jak se stal upírem, akorát vynechal to o tom vraždění.. Dokonce od něj chtěla pomoct, ale nedokázal to, jak by mohl, když sám zabíjel a na ovládání nebyl ten pravý. A přece jen s postupem času jí pomohl jako nikdo jiný. Udělá pár kroků k Alexovi a už to vypadá, jako, že ho políbí, ale přece jen mu uteče, kam jinam, než na kamen, upíří rychlostí. ,,Nepřemýšlel jsi někdy o tom, stát se členem upířího klanu?" Zeptá se ho zvědavě a s úsměvem.. pak si lehce povzdychne, měla by mu to říct.. ,,Víš Alexi.. zatímco jsi tu nebyl.. já byla naštvaná.. tak nějak jsem se opila a.. Měla jsem v sobě málo krve.. a to způsobilo, že jsem.. zkolabovala" Řekne tiše, ale musela mu to říct.. Vždyť je to její přítel a měl by vědět vše..

Souhlasím buď s Milanem a nebo bych nominovala Willa :-)
Proč? Protože obě postavy hrajou naprosto skvěle za vlkodlaka a umí si vydobýt autoritu, což je asi nejdůležitější a zároveň jsou i féroví :)

Možná je pravdou, že kdyby si zkusila, jaké je to neovládat se, že by se jí to i zalíbilo. Ale kdoví, jestli by se taková líbila Alexovi. Jistě, je to dobré, když si je člověk podobný, ale kdyby chtěl někoho podobného, tak už ho dávno má ne? Takhle se mu možná líbí hlavně proto, jak moc je od toho všeho odlišná. A že se ani nemusí snažit, protože to jde samo. Myslela si, že lidská stránka je fuč, ale stále jí má v sobě a ještě ve větší míře než do teď. Opravdu se hodně změnila, ze začátku svého upírství byla sebevědomá a arogantní a teď je takový upíří andílek. Lidé se opravdu dokáží měnit s postupem času a je to hlavně i díky ostatním. Práci už pro jistotu neřeší, aby se nehádali, bude si stát za svým, ale nebude to komentovat. Když se jí svěří, že by se vrátil a to kvůli ní, zahřeje jí to, doslova. Je to něco neskutečného, když je člověk, no dobře upír, zamilovaný. I takové kamenné srdce to dokáže. Jakmile jí políbí, tak se nebrání, ba právě naopak, užívá si to. Je to krásné a nechce se snad ani odtáhnout, z polibku vytěží maximum. Odtáhne se až proto, aby se ho zeptala na výlet. Bylo by fajn se prostě jen tak projít s Bondem, i mu to dluží, protože to, že s ním jde Lott každý den jen tady před barák se nepočítá. ,,To máš naprostou pravdu. A stejně jsme dlouho spolu nikde takhle nebyli. Ty procházky po baru a podobně nepočítám" Lehce se zasměje. Nechá si odhrnout vlasy a snad to vypadá, že by se mohli znovu políbit, nic by proti tomu neměla, jeho rty jsou návykové, ale to už se ozval sám pán velký Bond. Lehce pobaveně si povzdychne, než se na něj otočí. ,,To si piš, že rozumí.. každý den mi tady kňučel, jak moc se mu po tobě stýskalo.. a mě bylo blbé kňučet s ním, tak jsem se ovládala" Svěří se mu s pobaveným úsměvem. Pak už přivře oči, když jí políbí na čelo a rovnou se pak vydá ke svetříku, který si teda znovu na sebe obleče. Rukou si prohrábne vlasy a počká, než Alex najde vodítko. To už se ale vydá do předsíně, kde si na sebe obuje boty, nečekaně s lehkým podpatkem, ale tentokrát takovým tlustším, takže se na něm chodí skvěle. Otevře dveře a sehne se k Bondovi, aby mu dala vodítko a Alex se mohl obout. Pak už s Bondem vyjde ven.

--> Kam si Alex řekne :P

Jistě, že v tom měla pravdu, mohl jí vzít sebou, ale to už by zase nebylo ono, takhle si mohl užívat, kohokoliv zabít s vědomím, že nemá u sebe jí a že se na ni nebude muset ohlížet a snášet její vyčítavý pohled, protože by rozhodně proti něčemu takovému byla. Je to jasné, protože nemá prostě ráda zabíjení, je stále až moc lidská a jde to na ní vidět, bohužel. ,,Někdy jindy?? To by bylo super" Prohlásí upřímně nadšeně, představa společné dovolené se jí neskutečně líbí a kdyby to prostě zrealizovali, bylo by to fajn. Dává jí to další a další naděje, že se vše může obrátit k dobrému, stačí jen, aby se tolerovali. Když už se pak po nějaké chvilce řešilo to, proč se pohádali, tak mu řekla upřímně svůj názor. Prostě jen hleděla i na něj a neměla mu to vnucovat, má svojí hlavu a bude se podle toho i chovat a proto teď bude taková přítelkyně, co mu dává prostor a snad to tak bude fungovat. Když už nevydržela na lince, seskočila, aby se mohla vrhnout do jeho náruče a prostě se ho jen držet, to jí ke štěstí neskutečně stačí. Opravdu si myslela, jak to bez něj zvládne, ale nešlo to. Nedalo se to vydržet. Když je v jeho objetí, má touhu se zeptat , i kdyý se bojí odpovědi, ale i tak se zeptá, musí. A tak se ho zeptá, jestli přemýšlel i o tom, že by se nevrátil. Bojí se odpovědi, ale potřebuje to slyšet nahlas. Když řekne, že věděl, že se nakonec vrátí, tak vydechne, spokojeně a když pak dodá, že protože jí miluje, tak se usměje opravdu spokojeně. Dívá se mu do očí a když se nakloní, tak ho začne líbat i ona, s láskou, něžně, prohloubí jejich polibek a opravdu si to užívá, protože jí chyběl, celý on. Odtáhne se až po hodně dlouhé době, aby se na něj usmála. ,,Když jako upíři nemusíme spát, co vzít Bonda a jít se někam projít? Já vím, je pozdě večer, ale zase to může být pěkná procházka, třeba k vodopádu.. nebo máš jiné plány??" Zeptá se ho se zájmem a ruky má stále kolem jeho krku a ani se neplánuje prozatím odtáhnout. Nakloní se ještě, aby ho líbnula a pak už se jen uculí. Chce vědět jeho názor a to, co by chtěl dělat.

Nabídla mu, jestli si nedá s ní. Vlastně by byl blázen, kdyby odmítal krev, který upír by to udělal, že? To už si ho ale za ruku vede pěkně do kuchyně. Bojí se ho opět pustit, dopadlo by to jako předtím? Odešel by? Bude to tak vždy, když se pohádají? Je nejhorší, že by si o tom klidně i promluvila, ale bojí se, že by se to mohlo opět vyvinout v hádku a pak by to nebylo dobré a byli by zase na začátku. V kuchyni ho pustí a raději vytáhne dva sáčky, aby jeden mohla podat rovnou jemu. Jsou studené, jak ráda by si dala teplou krev.. nějakou přímo ze zdroje. Pane bože, od kdy máš takové myšlenky Charlotte?? Ne, musí je za každou cenu zahnat, ona není vrah a nikdy jím nechce být. Ještě nikoho nezabila a nechce na tom nic měnit. Jakmile se pak do ní dostane krev, hned je jí o něco lépe. Hned potom, co si samozřejmě sundala svetr. Její místo je na lince, na kterou si vyskočí, tak jako obvykle. Zeptá se ho na cestu a mezitím dožahne i poslední kapky krve. Sáček odloží vedle sebe a mezitím sleduje Alexe. ,,Mohl jsi mě vzít sebou.. třeba mi ukázat něco nového" Vlastně jí to mohlo i pomoci, kdyby se třeba pořádně najedla. To taky není špatný nápad. ,,Nebo ses aspoň mohl rozloučit" Pousměje se smutně a na chvíli se podívá jinam, než se obrátí s pohledem zpět k němu. ,,Nechci dělat jako by nic.. jako by bylo vše v pořádku. Asi by jsme na tom hádání měli pracovat. Nebudu do tebe furt šít a pokud nechceš pracovat, tak nepracuj. Myslela jsem to stebou dobře." Pokrčí jen rameny a seskočí z linky, aby se mohla přemístit k němu. Obejme ho rukama kolem krku a zadívá se mu do očí. ,,Přemýšlel jsi o tom.. že by ses třeba i nevrátil?" Zeptá se ho s lehce přiškrceným hlasem a nechá ho odpovědět. Ať už je odpověď jakákoliv, stejně si ho pak přitáhne k polibku, protože jí jeho rty chyběly. Nejen rty, celý on.

Jestli si myslel, že by na něj zapomněla, tak to je nejspíše opravdu blázen a nebo jí nezná. To mu vše dokázala tak málo? Vždyť prakticky každý den se mu snažila dokazovat, jak moc důležitý pro ní je. Těch pár dnů, co byl pryč byly muka. Myslela si, jak to bude snášet dobře, ale opak je pravdou. Ono byla sice zvyklá už předtím chodit do prázdného domu, ale poté, co se nastěhovala k Alexovi byla zvyklá pouze na jeho přítomnost a na přítomnost jejich pejska. Už být bez něj den bylo hrozné, natož tak několik dní. Stále ale doufala, že se vrátí, nemohla a ani nechtěla věřit tomu, že by odešel jen tak bez slova, to by jí neudělal. Na to jí má až moc rád. A má vůbec? Kdoví. Teď už si vlastně není jistá ničím, jen svými city, které se nezměnily a jen tak nezmění. Cestou domů už přemýšlí, co zase bude dělat, nejspíše se položí do vany a bude jen relaxovat, odpočine si a na druhý den nejspíše jako obvykle půjde do práce. Mezitím ještě stihne vyvenčit Bonda, jako obvykle. Alex nemohl spoléhat, že se o něj bude starat.. Proto je šance, že se vrátí, kdyby ne, tak by si ho vzal sebou. Jo, to je rozumné vysvětlení.. Obhájí si ho v mysli a čím blíže je domu, opravdu ho cítí více a více. Je to až neskutečné, na tu vůni nemohla zapomenout, ale jako by se lehce vytrácela, ovšem když jí cítí znovu ví moc dobře, že chce cítit jen ji, žádnou jinou. Je jako očarovaná, jde za ní jako za magnetem a kdyby se jí něco postavilo do cesty, tak to nejspíše hned zboří. Když se pak během chvilky ocitne doma.. ano, i když je to dům Alexe, stále tomu bude říkat i svůj domov, když už to tak dopadlo. Doma je vůně intenzivnější. Zvolá jeho jméno, jméno muže, který jí neskutečně uhranul, více, než kdokoliv jiný. Její kroky jsou neomylné, čeká na ten okamžik, kdy ho konečně uvidí a jakmile ho vidí, je to ještě stokrát lepší. Stále je to ten její Alex s neposednými vlasy.. Má své oříškové oči a tu jiskru v oku. Jestli by si snad někdy v nějaké blbé chvíli pomyslela, že by s ním nechtěla být.. tak tahle chvíle vše napravuje. Jeden pohled do jeho očí. Svou upíří rychlostí se dostane do místa, které si oblíbila. Jeho náruč. Tiskne se k němu, nechce, nesmí se odtahovat. Omlouvá se mu, cítí potřebu se mu omluvit za své chování a výčitky. Stále si budou mlet oba tu svojí, ale to je nesmí zastavit. Musí v tom všem najít nějaký ten kompromis. Polibky si razí cestu po jeho tváři. Chutná stejně, rty jsou měkké jako obvykle a jen její. Netuší, jestli s někým něco měl a nebo ne, je jí to upřímně naprosto ukradené, teď ho má tady a je jen její. Když se omluví on, tak jen nesouhlasně zavrtí hlavou, ale umlčí jeho omluvy polibky. To je asi nejvíce výřečné. Když se pak odtáhne, ještě chvíli spočine na jeho očích. Kdyby ho nemilovala, dokázala by se do něj zamilovat klidně znovu. Takový má na ní neskutečný vliv. Její oči se ale na chvíli obrátí k lednici. Když pak Alex zavtípkuje, tak na něj jen našpulí rty. ,,No.. právěže docela ano" Řekne mu lehce zamyšleně. Je to pravda, nepoužívala zásoby a pak to tak dopadlo. Opila se, málem někoho pokousala a ještě stihla omdlít z nedostatku krve. To je celá ona. ,,Dáš si se mnou?" Zeptá se ho mile a to už se ho pustí, ale ne na dlouho, aby jí snad neutekl. Chytne ho za ruku a vede si ho do kuchyně, ať už chce nebo ne. Až tam ho pustí a otevře lednici, skloní se k ní a vytáhne dva sáčky. Jeden mu hodí a sama si nechá pro sebe. Na chvíli si ho ale položí, aby si mohla svléknout svůj svetr, jinak se asi uvaří. Zvláštní, že ani nekomentuje její outfit, který se skládá z riflí, jak pro ní neobvyklé. Pod svetříkem má mentolový top. Když je konečně bez něj, upraví si se smíchem vlasy, které jsou díky němu rozházené. To už si ale vyskočí na linku jako obvykle a vezme sáček, který si otevře a nezávratnou rychlostí mizí v ní. Cítí, jak je jí konečně zase dobře. Do tváří se jí vrací růž a celkově je uvolněná. A hlavně je s ním. Vyhledá jeho oči a jemně se na něj usměje, zamilovaně. ,,Tak co ty nezbedo, kde jsi cestoval??" Zeptá se ho docela se zájmem, ne, že by ho potřebovala kontrolovat, ale zajímá jí, co její milý dělá.

<--Náměstí

Cestou už přemýšlela a čekala, že přijde do prázdného domu. Byl to zvláštní pocit. Když tam nebyl, cítila se neskutečně sama a opuštěná. Ale měl na to právo, měl právo odjet a ujasnit si své priority. Jinak to nešlo ani po takové hádce, za kterou mohla hlavně ona. Neměla ho tam jen tak ležet a odejít. Co pak čekala? Že přijde domů a bude vše tak, jako předtím? Hned, jak se vrátila domů a našla tam jen Bonda jí to bylo naprosto jasné. A tak jen čekala, jestli se vrátí. Dnešní večer si ale upřímně užila, opravdu dlouho se tak dobře nebavila, jako teď se Scottem. Je dobré mít i lidského kamaráda a moc si s ním promluvit o všem. Byl zvědavý a ona mu ráda odpovídala na všechny otázky. Zapomněla tak na chvíli na své problémy. Ale čím více se blíží domů, tím se jí to vrací. Nejvíce jí žene asi žízeň. Vlastně ani nepředpokládá, že by tam mohl Alex být, zvykla si na ticho a jen lehké vrčení jejich mazlíčka, který prostě touží po přítomnosti svého pána. Každý krok domů je nejistější. Myslela si, že to bude v pořádku, že když ho nějakou dobu neuvidí, tak na něj zapomene. Ale není to tak. I kdyby nakrásno chtěla, prostě to tak není. Už když se blíží domů, tak cítí ten neskutečně nádherný parfém. Během chvilky je upíří rychlostí u dveří a otevře je. ,,Alexi??" Řekne přiškrceným hlasem a po vůni si ho najde. Zastaví se od něj v dostatečné vzdálenosti a jen ho sleduje. Kdyby byla člověk, nejspíše by jí vyskočilo i srdce z hrudi. Takhle se jen zachvěje a oči se jí zalijí lehce slzami a rty se jí zkroutí do mírného úsměvu. Než se pak ale usměje o mnoho více upřímněji. Ne, rozhodně to není za ní, ne, když ho vidí. Rozeběhne se a vběhne mu přímo do náruče. Obejme ho silně, jako by ho snad už nikdy nechtěla pustit a vdechne jeho vůni, která jí tolik chyběla. Okamžitě opusinkuje každé místo, na které dosáhne, až se dostane na jeho rty a to už jí steče jedna slza, takže je polibek trochu slaný. ,,Promiň, promiň, promiň" Šeptá mezi polibky, než ho znovu prostě jen obejme a drží se ho. Jako klíšťátko. Odtáhne se jen proto, aby ho mohla pohladit po tváři a trochu zoufale se podívat po lednici.. opravdu dlouho nejedla a nechce se složit.. a nesmí mu o tom říct, co by jí na to řekl?..

,,Zasloužíš si to, byl jsi na mě celý večer tak hodný, že jsem ti musela říct vše, co jsi chtěl slyšet." Dostane od ní další upřímnou odpověď. ,,To asi ne. Prostě se to musí prožít. Každý ti může říct, jak je to hrozné, ale i ty slova jsou málo.. je to ještě horší" Povzdychne si. Pak ale jen přikývne. ,,Ano, to má. Je to skvělé se jen tak proběhnout.." Ale lepší to mají asi vlkodlaci, ale to neřekne nahlas. ,,No.. bohužel to tak je" Má pravdu, lednička plná krve místo jídla. Zasměje se ale společně s ním. Pak už jen přikývne. Pro dobro všech. Poděkuje mu a když už tak stojí, tak ho prostě obejme. Chvíli cítí, jak nic nedělá, ale pak jí objetí opětuje a tak se pousměje a jen ho tak drží. Když se pak odtáhne, tak ho ještě pohladí po tváři. ,,Jak už jsem říkala, dávej na sebe pozor. Kdykoliv budeš chtít, tak mě najdeš v baru, jsem tam opravdu často. Takže se snad brzo uvidíme" Nakloní se k němu a dá mu pusu na tvář. ,,Dobrou noc.. ráno Scotte" lehce se zasměje, je to zvláštní, ale opravdu se cítí neskutečně uvolněně. Ještě mu mávne a pak už se vydá domů, spíše se proběhne.

-->> Domov

,,Nemohl jsi to vědět" Uzná s úsměvem, nemá mu to za zlé, to vůbec ne. Když se pak zeptá vážně, tak se na něj podívá trochu pobaveně. ,,No srandu si tady z tebe nedělám. Chtěl jsi to vědět narovinu, tak to tady máš" Pokrčí rameny. Když pak dodá, že to méně chápe, tak se na něj podívá tak nějak zvláštně, než se podívá kamsi před sebe. ,,Tohle se nedá moc pochopit, to by sis musel zažít.. Ale není moc o co stát. Až na to, že jsi pak už navždy mladý a krásný a na tu sílu a rychlost. Té rychlosti už bych se nechtěla vzdát" Přizná se mu, ale to, že několikrát při své zbrklosti narazila do dveří mu raději zamlčí. Nepřizná se mu, že je to více jak trochu. ,,No možná.. trochu více" Přizná teda neochotně. ,,Nebudeš, to se neboj, zase tak hrozné to není" Řekne mu hrdinsky. ,,Asi bych měla.. doma mám zásoby" Přizná se mu. Pak se i lehce uchechtne stejně jako on. ,,Na tobě ne, neboj.. ale jako jsi k nakousnutí" Neodpustí si, než pak přikývne. ,,Máš pravdu, na naše příští setkání se pořádně najím.." Slíbí mu a pak pomalu vstane.. Najednou neví, jak se s ním rozloučit. ,,Děkuji za dnešek Scotte" Řekne mu a i tak se nemá k odchodu.. a pak to prostě udělá, obejme ho. Ať už sedí nebo stojí, prostě ho obejme.

,,V čem je to zvláštní? Vem si, že by bylo divné, kdyby nám chutnalo jídlo tak jako předtím, když stále myslíme jen a jen na krev." Pokrčí nad tím s úsměvem rameny, než zavtípkuje ohledně jeho krku. ,,Když se umí upír dobře ovládat, tak se může jen napít a člověk zůstane živý. Když pije třeba upír z upíra, tak je to neskutečně intimní a kolikrát to dokáže přinést potěšené skoro jako při sexu" Mluví na něj na rovinu, nač chodit kolem horké kaše. ,,I pro lidi je to příjemné, když víš jak na to.. Ale lidská krev.. popravdě je opravdu těžké se od ní někdy odtáhnout" Svěří se mu.. Když se jí pak omluví za tu pizzu, jen nad tím mávne rukou. Pak když už společně sedí, tak uzná, že čas utíká velice rychle, když se člověk dobře baví. Uzná to taky a díky tomu se na něj mile usměje. Když ho tak sleduje, bohužel její pohled sjede na maličkou chvíli na jeho krk. Když se jí pak narovinu zeptá, jen si lehce olízne spodní ret, který má najednou tak suchý a sklopí oči. ,,Jen.. trochu" Řekne vyhýbavě a raději k němu ani nezvedne oči. Je to pro ní těžké.. ale zároveň zajímavé mluvit s ním narovinu o všem. Dlouho se jí nikdo neptal, možná taky proto, že se raději hlavně stýkávala s upíry, ti by její pití přežili, ale u lidí to není tak jisté. ,,Nikdy jsem nikoho nezabila.." Dodá pro úplnost, aby si o ní nemyslel kdoví co.

Když se na ní oboří, tak se jen pobaveně zasměje. ,,To je v pohodě, někdy prostě.. mi to aji možná chutná, ale spíše ne a není na to chuť.. ale kdyby jsi mi nabídnul svůj krček" Zavtípkuje, rozhodně mu nechce ubližovat, i když její hlad se nepochybně blíží, možná i proto se bohužel budou muset co nejdříve rozloučit. Ale za jeden večer toho stihli poměrně dost. Když jí ujistí, že o ní nebude nikomu vyklídat, tak se mile usměje. ,,Děkuji, vážím si toho" Přisvědčí, než si pak po nějaké chvilce dupne, jelikož jako člověk měla ráda pizzu, ale nejvíce čokoládu. ,,To od tebe ale není vůbec hezké mě takhle provokovat.. navíc.. To si prostě nevybíráš, upírem tě může stvořit kde kdo.." Smutně pokrčí rameny. Jestli chce být někdo upírem dobrovolně tak je blázen a ani za boha neví, co ho čeká. Na jeho uteklo to pokýve hlavou. To má naprostou pravdu. ,,Vždycky to utíká, když se člověk dobře baví" Uzná s úsměvem a zavtípkuje na téma fontánka. Sleduje ho, jak se dívá nahoru a tak udělá to samé. Pak už se ho tak nějak zeptá, jestli by si to chtěl někdy zopakovat a vyhledá jeho oči. Jakmile řekne určitě, tak se spokojeně usměje. ,,Fajn, to jsem ráda" Přizná mu a chtě nechtě se mu podívá na krk, ale jen na vteřinku. Rychle odvrátí zrak a ruce dá na své kolena, trochu nervózně stiskne. Bojuje sama se sebou.