Příspěvky uživatele

Nevěděla, jestli je to správné chování, ale v tu danou chvíli to pro ní bylo správné, do ničeho ho nenutila, je to svobodný člověk, který se může odtáhnout, nebo říci ne, ovšem když jí to začne opětovat, celkem překvapeně na chvíli pootevře oči, než se nechá polibkem uplně unášet, to už zavře oči a přitiskne se na něj celým tělem, ovšem v hlavě se jí rodí jiné myšlenky. Je tohle správně? a vlastně ano, příjde jí to v tenhle moment správně, aspon konečně převzala iniciativu. Když se po pro ní nekonečné době odtáhne, podívá se mu do očí, v těch jejích se zračí otazník. Potřebuje něco slyšet, cokoliv. Že by podporu?

Na chvíli se nadechne, než na něj otočí pohled. "Máš pravdu, nejsem nezajímavá, jsem zajímavá až dost a měla bych přestat tady s tím fňukáním" řekne rozhodně a nalije si novou skleničku, kterou rovnou vypije, aby se na něj mohla podívat. "Takže je mi jedno co si teď o mě myslíš nebo ne, prostě se tě jen tak nevzdám" a navíc nic nezískám, když nebudu riskovat pomyslí si a položí skleničku na stolek, než k němu přejde, aby mu dala ruku kolem krku a přitáhla si ho k sobě, dívá se mu do očí tak ze dvou centimetrové vzdálenosti. "Nenechej mě v tom samotnou" řekne tiše a konečně zruší mezeru a políbí ho. Bude to už naposledy, kdy začala sama, taky by se mohl vlastně začít snažit i on. Uvidí se ale hlavně jeho reakce.

Otočí na něj hlavu a na jeden zátah dopije bourbon, který položí na stolek. "Alexi ale tady není nic zajímavého, jen jedna obyčejná holka, která je až příliš otevřená člověku, který o to nemá ani zájem" pokrčí rameny a dolije si nový drink. Pomalu ho popíjí, ale nejradši by ho ted vyměnila za krev, nebo by někomu ublížila. Né to né, to by pak byla jako ten člověk, kterým nikdy nechce být. Bože je tak bezbranná, aspon se ted tak cítí. Ale proč? Možná je to tím, že se tak moc odhalila muži, který toho ted muže zneužít a ublížit jí, aniž by o tom věděl a to jí děsí. Jen si ho měří pohledem neschopná jakéhokoliv pohybu.

Na chvíli přivře oči, aby je po chvíli otevřela a jen přikývla. "Vím, že se to dá překonat, jen.." nedopoví a podívá se jinam. Cožpak má smysl mu vyprávět, že to asi nepřekoná jen tak sama? Že by stačilo mít k sobě někoho, kdo by jí v tom všem pomohl? To ale ty nikdy nepochopíš Alexi odpoví jí její podvědomí. Vždy to byla silná a sebevědomá holka, aspoň tak chtěla vypadat pro okolí, ale byl to jen uzlíček nervů, který přišel o rodinu a ještě se s tím nevyrovnal. Vlastně je Alex první s kým se o tom takhle po těch sedmi letech baví. Když řekne, že ho to zajímá, protože se kvůli tomu nevyspal, tak si jen povzdechne.
"Omlouvám se, že jsem tě připravila o tvůj spánek. Jak už jsem říkala, klidně můžeš jít, já tě nedržím." vyhledá jeho oči, její jsou plné smutku a bolesti.
"Nepotřebuju, aby jsi mi pomáhal nebo mě zachraňoval" řekne jako hrdinka, i když je to pravý opak, potřebuje, aby jí zachránil, ale to se nestane, proto řekla tu první variantu. Musel by se totiž stát zázrak? A co čeká? Že je na tolik výjmečná, aby s ní byl kluk, který vyhledává vztahy jen na jednu noc? Radši vstane a přemístí se k lince a k poličce, ze které vezme novou skleničku a nalije si Bourbona, kterého začne popíjet, stojí k němu zády a nemá už ani odvahu se otočit. Musí si o ní myslet jen ty nejhorší věci a je jí to zároveň líto, ale co s tím zmůže. Byla dnes prostě více upřímná než chtěla. Tak jak k němu stojí zády, tak jen očekává, kdy odejde. Bylo by nemožné, aby po tomhle všem zůstal.

Když si vytáhne všechny střepy, nechá si zarůst ránu a podívá se na Alexe, jestli je v pořádku, za prvé čekala, že už bude pryč, za druhé se diví, že se stará, je to neobvyklé. Nechce mu o tom říkat, ale přece jen se nadechne a spustí jen tak zkráceně.
"Zabili mi před očima mámu s tátou." řekne tiše "Donutili mě se na to dívat. Pak mě přeměnili na upíra." musí se podívat jinam, ty vzpomínky jí opravdu bolí. Nakonec otočí hlavu zpět na Alexe. "Posledních pár let mám noční můry, kdy se mi to vrací. Měla jsem zemřít společně s nima. Proč já mám právo žít a oni ne?" řekne, ale nečeká odpověd. "Promin, vím, že tě to nezajímá."

Když se konečně vydýchá, rozhodne se teda nalít ty dvě skleničky, natáhne se pro skleničky a položí je na linku, pak přejde k lednici, z které vytáhne Bourbon, aby se mohla přesunou k lince, lednici zavře nohou. Když je u linky, otevře flašku Whiskey a nalije dvě plné skleničky, svojí si rovnou vezme a vypije na ex. když si chce nalít novou, sklenička jí vyklouzne a spadne na zem. Sakra zanadává si v duchu a rychle se skloní ke střepům, které začne sbírat, to že se trochu pořezala na noze ted tak nějak neřeší, střepy vyhodí a zamíří pro smetáček, zamete to a uklidí. Nakonec přejde ke stoličce a sedne si, skloní se ke své noze, ze které si vytáhne střep, pak už ale otočí oči k Alexovi, kterého slyší přicházet. ¨
"Takže přece jen odcházíš?" promluví tiše s pohledem upřeným na něj.

"Promiň jestli jsem tě vzbudila." řekne tiše. "Já jen jdu si ještě do kuchyně, potřebuju nutně skleničku" řekne upřímně, nač mu lhát."Chceš taky?" zeptá se ho. Pak se její myšlenky ubírají zpět ke snu, který byl opravdu hrozný. Nemůže se každou chvíli bát, jestli jí ublíží nebo ne. "Víš Alexi.. jsem moc komplikovaná osoba, což už jsi samozřejmě stihnul poznat." řekne mu Bože Lott, zrovna teď máš minutu upřímnosti? pomyslí si a pokračuje.
"Možná už by jsi měl jít, jestli si myslíš, že jsem holka na jednu noc. Jestli to pro tebe znamená víc, tak zůstaň" dá mu vlastně tak na vybranou a odebere se do kuchyně, kde se rukama opře o linku a vydechuje. Uteče... aspoň si to teda myslí, nebo jí naopak překvapí.

Hází sebou ze strany na stranu. Všechno má živě před očima, jako by stála přesně u té situace, když se to všechno stalo. Kdy musela přihlížet smrti její mámy a otce. Po nějaké době se trhnutím probudí celá zpocená. Rychle si utře oči od slz. Byl to jen sen. pomyslí si, i když to bylo tak moc skutečné. Ještě aby ne, když to zažila. Její oči si pomalu přivykají na tmu. Neví jestli Alex spí a nebo ne, přece jen, takhle to moc nepozná. Ale ona sama moc dobře ví, že už spát nebude. Pomalu se vykrade z postele, aby mohla zamířit směrem dolů do kuchyně, ještě než otevře dveře, tak jí to nedá a na chvíli se otočí a zeptá se tiše. "Spíš?" pokud nebude reagovat, nechá ho spát.

Nespal, přesně tak jako si myslela. Neblázni, co to děláš? řvalo na ní podvědomí, ale to už se odtáhla. Teď by pomohly tak maximálně prášky na spaní a nebo kladivem do hlavy, kdoví co by bylo účinější. Pomalu se vrátí do své polohy a to je ta, kdy je k němu zády, jednu ruku si dá pod hlavu a druhou nechá nataženou před sebou. Ještě nějakou chvíli se dívá před sebe, než zavře oči a pokusí se konečně usnout, jelikož je noc a asi už možná trochu nad ránem, podaří se jí aspoň na chvíli usnout, i když je to opravdu těžké, přes všechny ty myšlenky, co se jí honí hlavou.
Nespí vůbec poklidně, ba naopak, docela sebou škube a mluví ze spaní. "Ne nech ji, ušetři aspoň ji" z očí jí tečou slzy. Je to spíše noční můra. Vrací se jí vzpomínky na to, kdy jí zabili rodiče.

Lehce se zavrtí, přece jen, nemůže usnout ani kdyby chtěla, většinou se jí to moc nedaří, navíc je upír a ti moc spánku nepotřebují. No tak mysli Charlotte. Bude lepší, když ho necháš zítra jít a už se s ním neuvidíš její myšlenky jí v hlavě řvou. Ale možná tím odeženeš něco, co mohlo být přeřvává se jí to v hlavě, až musí na chvíli pevně zavřít oči. Pomalinku se otočí směrem k Alexovi. Spí? Nespí? Kdoví, jestli má stejné myšlenky jako ona, nebo právě naopak, jestli už spí a je mu to vše ukradené. Na chvíli si položila ruku na jeho hruď. Váhala jestli má udělat to co chce. Ale přece jen tohle jí nezabije. Lehce se nad něj nakloní a přitiskne své rty na jeho. Bylo by pro ní lepší, kdyby spal, aspoň by si to pak nepamatoval.

Při jeho odpovědi se lehce zamračila, co taky čekala? Že se aspoň trochu změní a nebude tak nadřazený jako vždy? To by byla asi moc bláhová a věřila na pohádky. Při další větě se ale pousměje. "Jsem vděčná, že jsi tady" řekne mu ale nedořekne vlastně hlavní důvod a to je, že nemá ráda samotu, ovšem příjde jí, že je stejně v poslední době hodně sama. I když ty poslední dny s ním. Cítila se tak nějak více na živu.
"Měli by jsme jít spát" pousměje se a ještě vstane, aby šla zhasnout světlo, když se tak stane, zamíří zpět do postele, kde si k němu přilehne, otočí se k němu zády ale tak nějak se jí spát nechce. Spíše musí o všem přemýšlet, oči má jak tenisáky a dívá se před sebe, jakoby chtěla vypálit díru do zdi.Až moc dobře tenhle pocit zná. Ten když je mu na blízku. A není to dobře, ba naopak. Ví, že se zase jen spálí, tak jako tomu bylo minule, ovšem tam byly jiné podmínky.

"Jistě, mám jich plnou skříň, víš původně jsem byla mužem " nahodí takový ten upřímný výraz, než se zasměje. "Promiň jen blbě vtipkuju, už jde vidět, že jsem opravdu unavená. Miluju spát ve větších trikách, cítím se pak.. volná" pokrčí jen rameny a když si k ní přisedne, tak se pousměje.
"Víš, že ti usměv strašně sluší? Takový ten upřímný, ne nadřazený" řekne mu, i když ví, že teď už ten úsměv asi neuvidí a bude si ho chránit, aby jí ho znovu neukázal. "Vím, že se musíš cítit hrozně. Tak nějak jsem pochopila, že míváš holky jen na jednu noc a být tady teď takhle se mnou.. Pro tebe musí být opravdu.." nenachází vhodné slovo.
"divné" dodá nakonec a podívá se mu do očí. Nechce být jen jedna z mnoha, i když jí je. Ví to moc dobře a je s tím tak nějak smířená.

Zasměje se, než se na něj podívá. "Ničeho se neboj, je koupený mnou, takže ho tady nenechal žádný jiný mužský" mrkne na něj, určitě to tak muselo vypadat.
"No měli by jsme jít spát, nebo ne?" nadzvihne pravé obočí a musí se znovu zasmát. "Samozřejmě to byl jen vtip, přece jen, jsem už docela unavená" pomalu se přemístí k posteli, odhrne deku a ladně zapluje pod peřinu, kde se zakutá až k prsům, ještě sedí, rukou poklepe na místo vedle sebe. "Nenech se přemlouvat" usměje se na něj mile

Podívala se na něj, když vyšel ze sprchy a obmotal se ručníkem. "Je to na tobě, nutit tě nebudu" pousmála se, přece ho tady nebude držet silou vůle. Když jsou teda oba venku, zamíří do svého pokoje, nechá otevřené dveře, aby mohl jít za ní. Když je u sebe v pokoji, jde ke skříni, ze které vytáhne jako obvykle své oblíbené krajkové prádlo, ale jen kalhotky s nohavičkama v rudé barvě, sundá si osušku a obleče si je. Pak už si z druhé skříně vytáhne kratásky a nátělník. Oboje dvoje si obleče a nakonec vytáhne někde ze skříně i pánské triko, které dá Alexovi na postel. Přece jen, ráda spává občas v mužských trikách, jsou větší a je v nich příjemně.

Když bylo dokonáno, spokojeně se zvedla a protáhla se, pak si stoupla pod sprchu a nechala na sebe stékat kapky vody, bylo to opravdu osvěžující. Pak se otočí na Alexe. "Zůstaneš teda tady přes noc?" zeptá se, aby přerušila to ticho. "Jinak, slyšela jsem, že bude maškarní ples. Tak třeba se tam potkáme" pousměje se a výjde ze sprchy, ho tam ještě nechá. Vezme si ručník a celá se poctivě utře, nakonec si vezme velkou osušku a zabalí se do ní. Poté už si zajede rukama do vlasů a rozpustí si drdol, před zrcadlem se tak nějak upraví a odlíčí zbytek líčidel. Nějak se nestydí být před ním nenamalovaná.