Příspěvky uživatele

Jeho zářivý úsměv byl přesně to, co právě potřebovala. Chtěla, aby byl pyšný, chtěla ho stále každý den více a více překvapovat, jen tak si ho vlastně i udrží. Udržet si totiž takového chlapa není vůbec jednoduché a nikdy nebude. Každý den se vlastně musí mít na pozoru. I když.. v poslední době je to opravdu celé tak nějak jinak. Ať už je to jak chce, jsou spolu a snad to ještě nějakou dobu vydrží. Však už spolu bydlí, dále spolu mají psa.. jsou to věci, které očividně Alex předtím neměl.. ona vlastně taky ne, ale je za to ráda, přesně tohle si přála, možná s někým hodnějším ale.. ne to je blbost, je spokojená přesně takhle, s někým, jako je Alex. Jestli je pro ní ten pravý? V téhle chvíli by mohla s klidným svědomím říct, že ano. ,,Myslím, že to bude už jen častěji a častěji.." Je pravdou, že čím více jsou spolu, tak se trochu více i Lott podobá přímo Alexovi. Jde to samo, ne, že by se vědomě učila. Vždy byla spíše ta hodná, ale v poslední době? Už nějak moc nechce. Nechce se jen ohlížet na všechny ostatní, chce taky žít a jen Alex jí může ukázat jak. Mohli by spolu odjet, třeba na víkend, ale dokáže si vůbec představit, že by někoho zabila? Alex kdysi říkal, že to není zase tak dobrý pocit, jako jo, je, upír je nějakou dobu v rauši, ale pro někoho, jako je Lott.. kdoví, jak dlouho by jí to hlodalo a nebylo by to rozhodně nic příjemného.
Hned, co se Alex ocitne u zdi, opět, tak už se líbají. Tenhle polibek je naprosto jiný, je tak procítěný a zároveň je v něm tolik chtíče. Oba bez sebe byli až moc dlouho a opravdu neví, jestli jí Alex podváděl, nebo ne, ale něco jí říká, že mu opravdu může věřit.. A taky to tak dělá, i když už jí bolelo, co se kdysi stalo, ale zároveň i ona na sebe není moc pyšná.. nemají se oba co vyčítat, prostě jsou takoví, jací jsou, ale i přes to všechno, přes všechny hádky jsou spolu, stále je to jen Charlotte a Alex. Snad to tak bude i dále. Cítí, že se nemůže jeho rtů nabažit, jsou tak měkké a jeho jazyk. Když si jen představí, co vše s ním už kdy dělal na jejím těle, tak jde pomalu do kolen. Jak je to jen možné, že jí každý den přitahuje více a více? V tom muži je prostě něco neskutečného, něco, co ona sama nechápe, ale je to tak. ,,Tak už to neprodlužuj" Zašeptá bezmyšlenkově do jeho rtů, jediné, na co teď dokáže myslet jsou jen jeho rty na svém krku. Ruce má na jeho ramenech a mimoděk nakloní hlavu trochu na stranu, kdyby se přece jen rozhodnul jí kousnout. Když se odtáhne od jejích rtů, hlavu natočí ještě více a pak ucítí štípnutí, tiše zavzdychá a to už je přiražená na zdi ona, až jí ze rtů vyjde opravdový vzdech. Dokáže jí vzrušit, jako nikdo jiný. To už ale zaboří špičáky do jejího krku a jediné, co dokáže vnímat je jen to, jak saje. Prsty mu zatíná více a více do ramen, oči má u toho zavřené a lape po dechu. Je to tak opojné, celá se chvěje a chce více a více. Tohle je to, pro co žije, je to on, jen on. Když se odtáhne, div, že jí neujede smutné odfrknutí. Je blázen, asi by se nechala zabít, jen ať klidně pije dál. Ale takhle ucítí zpět jeho rty na svých a tak je taky spokojená, ruce mu obmotá kolem krku a polibek prohloubí, najde si jeho jazyk, se kterým svádí boj. ,,Pojďme domů" Zašeptá vzrušeně do polibku, může si třeba myslet, že chce jít domů jen kvůli třeba JB, ale kdoví co vše v tom je, vlastně to ale může tak nějak odtušit, podle jejího tónu hlasu.

Chtěla po něm vyjmenovat, čím ho přitahuje a dostane taky odpověď. Co jiného mohla očekávat, že? Ale jsou to pěkné věci, o tom žádná. A to poslední si prostě nemohl odpustit. Ale zase se nemá za co stydět, postavu má krásnou, není žádná vychrtlina a to je na tom ještě to nejlepší. ,,To je hezké" Řekne upřímně. Hned po polibku se společně vydají dál, než Lott napadne si zkoušet po někom vystartovat a po kom jiném, než po Alexovi, když je nejblíže, že. A tak ho přirazí na zeď. Společnými silami se nějak dostanou k tomu, co by tak měla dělat, takže se mu svěří, že už trénuje svojí magii a vypadá to, že ho to potěšilo, za což je jen ráda. Nejspíše mu na ní i snad záleží. Dobře, nasadím vždy nebojácný výraz a budu dělat, že mám navrch" Zvedne trochu bradu a nasadí opravdu nebojácný výraz a trochu i nafrněný no, jako že je jí to všechno jedno. Místo plánu se chce projít. Chytne ho za ruku a přitáhne si ho k sobě. ,,Opravdu jsi mi chyběl" Zašeptá blízko u jeho rtů.. ,,Co takhle najít nějaké místo, kde..." Nedořekne, ale však on si to může domyslet, na co tak narážela. Však je teď celá on a byli bez sebe tak dlouho, tak se není co divit, že je taky nadržená, no.Tentokrát ho přirazí ke zdi, ale ne snad proto, aby si na něm trénovala, jak se ubránit, ale proto, aby se vrhla na jeho rty. Je to opravdu až neskutečné, jak moc se pro ní stal drogou. Je těžké pro ní být bez něj. A i přes to vše, co už si zažili a nebo snad přes to, jaký je, mu stejně i tak důvěřuje. Něco se v něm změnilo, za tu dobu, co spolu jsou je toho rozhodně dost. Nechtěla ho nějak extra měnit, jen.. prostě chtěla, aby pro něho byla ta jediná. Netuší vůbec, jak moc se to poštěstilo a nakolik je pro něj jediná, či jestli chodí ještě někam jinam, ale v poslední době z něj necítí žádnou ženskou, tak je za to ráda. Je to pro ní jako takové menší vítězství, získat muže, kterého opravdu chtěla. Netuší, jestli jsou pro sebe stvoření a nebo snad ne, ale užívá si právě tenhle okamžik, než tomu může být konec, což by jí rozhodně vadilo. Své stehno přitiskne na jeho rozkrok a více polibek prohloubí. ,,Dlouho jsi ze mě nepil.." Zabrble tak nějak bezmyšlenkovitě do jeho rtů.

Znovu na něj přihmouří oči. ,,Alexi Rodriguezi, něco se mi na tvém tónu nelíbí, ale dobře, nebudu to řešit" Mávne nad tím raději rukou, ale s úsměvem, stále je ráda, že je konečně po dlouhé době s ním a nenechá si ho jen tak ujít. Je to těžké, když člověk pracuje, musí si pak najít i chvíli na sebe, ale kolikrát je to nemožné, hlavně, když v práci několik lidí chybí a zbytek je jen na ní. Ale už ne, udělá to jinak, nebude tam trávit každý volný den a bude raději i se svým milým, aby o něj náhodou nepřišla, pak už by jí v Shadowhillu nic nedrželo. No dobře, možná ještě přátelé, ale kdyby byla opět zraněná, asi už by to nepřežila. Svůj pohled stočí na Alexe, hned potom, co dořeší věci ohledně práce a o tom, že se na ní lepí hajzli. Nemůže za to, vlastně za to může možná její andílkovský vzhled a nebo dobrá povaha, i přes to, že je upír, kdoví, čím to je. ,,Schválně mi můžeš říct, čím tě přitahuji" Usměje se lišácky a je opravdu zvědavá, co jí na to řekne. Hned potom už ale začne řešit to, že nežárlí, no podle ní nežárlí, ale každému je naprosto jasné, že žárlí, ještě aby ne. Když si namotává její vlasy, stojí jak ovečka a div, že netaje. Jen on s ní dokáže dělat takové divy. ,,hmm.." Než stihne cokoliv říct, má na svých rtech ty jeho. Zavře oči a do polibku se vcítí, takže je opravdu krásný. Když se vzájemně odtáhnou, tak se na něj ještě pousměje. Pak už se společně rozejdou, než začne řešit obranu. Jak by se měla bránit. Chce po něm, aby jí to naučil a než stihne zareagovat, tak to prostě vezme do svých rukou. Jenže on jí pěkně zkritizuje, ale tak, zaslouží si to. Raději ho pustí. ,,Já vím, musím nějak začít trénovat. Ale já se bojím, když se budu chtít bránit, co když je někdo silnější? A že muži jsou většinou silnější.. Já vím, neměla bych na to myslet, ale děsí mě to.. Víš, co je na tom nejlepší??" Pohlédne na něj a pousměje se.,,Trénovala jsem magii.. a jsem v tom opravdu lepší a lepší.. Už mi nedělá problém vytvořit oheň.. možná bych ho měla používat na obranu, přece jen, ohně se bojí každý, nemám pravdu?" Usměje se a vydechne, někdy, když se rozpovídá, tak je těžší jí nějak zastavit, ale tak to je celá ona. Vezme ho zpět za ruku a rozejde se s ním zase z uličky. ,,Takže, napadá tě, kam by jsme mohli zajít??" Zeptá se ho se zájmem. Schválně, jestli dokáže něco vymyslet, možná má v očích i trochu jiskřičky, je zvědavá, kam by se mu chtělo. Je pro cokoliv, i kdyby to mělo být jen domů, nebo třeba do baru, či kamkoliv jinam, hlavně, že je s ním.

Charlotte Morris, Casey Sergeant, Sofia Romero, Rebecca Price

Respekt

I kdyby se snažil s ní být co nejvíce, nikdy by se nestalo, že by spolu byli prostě nepřetržitě, to by ani nebyl život. Každý má pro sebe někdy soukromí, někteří dokonce musí chodit i do práce a proto nemůžou být jen doma. A tak se pak stává, že jí může kdokoliv ublížit. Není to o tom, že by nebyla silná, jen se prostě bojí a stále je to v ní. Když je ale s Alexem, všechno jde stranou. ,,Já mám vždy jen ty nejlepší nápady, toho sis ještě nevšiml zlato??" Pokárá ho naoko a trochu se u toho zamračí, ale hned má zpět ten svůj nakažlivý, upřímný úsměv. ,,Samozřejmě, jak by jsi jen mohl chtít" Pokyvuje hlavou, skoro tak děsně vážně jako on, koutky jí ale stále cukají, takže u toho nevypadá až tolik vážně. ,,To víš, někdo pracovat prostě musí" Podotkne jen tak mimoděk, ale vůbec né hádavě, spíše jen škádlivě a tak, aby se neřeklo. Když se rozebírají její slabosti, přizná Alex, že to, co říká dává smysl. ,,Ještě aby nedávalo. Nikdo ti nikdy neřekl, že ženy přitahují jen hajzlíci, protože by se s hodnými muži nudily?" Zamrká na něj nevinně očkama, ona nejspíše nebude jiná a i přes to, že je to hodná duše, stejně jí vždy více přitahovali právě takové typy. Téma strniště je docela zábavné, nevídá Alexe takhle často, ale neskutečně se jí to líbí. Div, že rovnou neslintá, jak moc mu to sluší. ,,Ale omdlévaly by kvůli mému klukovi! To už mi samozřejmě vadí. Ne, že by se na tebe nemohly dívat, ale.. prostě si tě musím hlídat, co když dostaneš choutky, já tam nebudu, ženská se na tebe podívá, pomalu roztaje díky tvým vousům a pak je kocour v troubě, hm???" Zase jí to mele a mele a tak se více a více červená, protože mele blbosti a ještě k tomu mu dává dobře najevo, že žárlí.. ,,Ale jinak vůbec nežárlím.." Dodá s vážnou tváří, než se neudrží a zasměje. Nejenom tohle, ale řekne mu toho mnohem více, mluví a stále mluví, Alex je u toho tak klidný, jen jí sleduje a jo, znervózňuje!! Proč jen si tak hraje s jejími vlasy? Bože, je tak k sežrání. Na chvíli ztratí nit a je vteřinu ticho, než se zase rozkecá dál, ale trochu se zabrblala, to je očividné, ještě aby ne, když na ní používá takové zbraně. Stojí jako ovečka a nechá Alexe, aby si s ní dělal co chce. ,,To je skvělý nápad.. A nebo tě pošlu domů já.." Dodá laškovně a stejně tak na něj i mrkne. Když pak řekne, že jdou, už se chce odlepit od země, ale on jí zvedne za bradu a políbí. Do polibku se šťastně usměje a hned mu ho vrátí, než se odtáhne a hned, co si s ní proplete ruce udělá ona to samé. Pomalým krokem se vydají pěkně pryč z té hrozné ulice. ,,Možná bych si neměla krátit cestu domů takovýma uličkama" Podotkne zamyšleně a ještě se rozhlíží, než svůj pohled přemístí na svého přítele. ,,Alexi?? Naučíš mě se bránit?" Zeptá se ho nevinně, než ho během sekundy přirazí na zeď, dělá to rychle a nečekaně, takže nemá Alexík šanci. Ruce nechá na jeho ramenech a pevně ho drží. ,,Co bych měla dělat, když si na mě někdo dovolí?" Zeptá se ho a stále ho drží a nepouští.

Proč se jen nedokázala ubránit? A nebo třeba utéct? Je to vlastně jednoduché. Prostě byla tak mimo, že vlastně nedokázala nic, ani se pohnout, jen sledovat Jamese a čekat, co udělá a čím jí ublíží. Mohla by se bránit, ale kdy naposledy se ona rvala? Nutno dodat, že holky bývají bohužel docela často slabší, než muži. Je to sice věc názoru, ale něco na tom asi bude. Navíc upírem není zase tak dlouho, aby měla tu dostatečnou sílu, ale vlastně i kdyby jí měla, nedokázala udělat nic. Jen stát a sledovat ho. Sama si za to hoodně nadává, ale bohužel to jinak nešlo. Ale už to nechce dál řešit, ani ve své hlavě. Možná by se i dalo říct, že se vždy najde někdo, kdo jí ve správnou chvíli zachrání. Jo.. jasně.. a kdo tě zachránil před Sebastianem?? Nikdo.. Zavrtí nad tím jen zlehka hlavou, než se začne plně věnovat svému příteli, se kterým je konečně sama. Vrhne se na něj s vervou, chyběl jí, ne, že ne. Občas se teda potkali doma, ale to nebylo ono. Spíše se míjeli, až je to smutné. Ale teď jsou tady, oba dva a užívají si chvíle, kterou můžou společně strávit. Jí se teda odtahovat nechce a že se vloží do polibku, to je naprosto jasné. Kdyby mohla, tak by ho snad i snědla. Ta jeho vůně, rty, polibky. Když si jen představí, jak se jí ty rty dotýkají i na jiných částech těla, auu..Ne, tohle si nesmí představovat, na to je bez něj až moc dlouho. Nejraději by ho líbala klidně až do svítání, ale odtáhne se, přece si chce se svým milým i prohodit pár slov. Při jeho slovech na chvíli sklopí hlavu, skoro jako neposlušná školačka, co šla k řediteli na kobereček. ,,Já vím.." Zabrble a zvedne k němu oči. ,,Budu se snažit omezit práci, abych mohla být se svým dokonalým přítelem" Usměje se, až se ukáží její zoubky. Schválně ho nazvala dokonalým, opět mu pochlebuje a ví moc dobře, jak to má rád. Při jeho dalších slovech se už zasměje. ,,Asi mám v srdci jen slabost pro parchanty a nejspíše i neviditelný magnet, který přímo řve po tom, aby se na mě lepili jen hajzlové" Zavrtí nad tím pobaveně hlavou, kdoví čím to je, ale je to bohužel tak, přitahuje to. Jedna její ruka zůstane kolem jeho krku a druhá sjede na jeho tvář, aby ho mohla pohladit po strništi, div, že u toho nezabručí slastí. ,,Musím uznat, že s tím strništěm vypadáš neodolatelně a sexy. Takže doufám, že si ho brzo shodíš, už jen proto, aby ženy při pohledu na tebe neomdlévaly, což je naprosto pravděpodobné" Pousměje se a jak ho hladí po tváři, tak ho palcem pohladí i po rtu a u toho se mu intenzivně dívá do očí. ,,No Alexi, máš v plánu teď někam jít? Můžu se k tobě nenápadně přidat, nebo mě pošleš domů a půjdeš si prozkoumat Shadowhill sám? Či se mnou půjdeš domů?" Ano, to je celá Lott, zahrne ho tisíce otázkama a chce hned vědět odpověď a než jí stihne odpovědět, tak hned začne mlet dál. ,,Už je docela pozdě, takže to je jen tak na klub nebo bar.. i když z baru zrovna jdu, snažila jsem se zdrhnout právě před tím psiskem, co jsi mě zachránil.. bože zase mi to moc mluví" Rozpačitě se usměje a dokonce její tvář i zčervená, jde na ní opravdu vidět, že jí Alex chyběl. a snaží se zamluvit to, jak moc je z něj nervózní, i po tak dlouhé době, co spolu jsou. Je tohle vůbec možné? Ano.. protože Lott když miluje, tak celým srdcem a to právě patří Alexovi i přes to, že by jí třeba ublížil.. Je tady pro něj a nezmění se na tom nic.

,,Tak tobě to dělá dobře?? Jsi nechutný, nechápu, co na tom vidíš, jak můžeš mít vůbec radost z ubližování!! Je mi z tebe blbě" Div, že mu neplivne do tváře, jak jím pohrdá. Opravdu nechápe, jak někdo může mít radost z ubližování, jak to vůbec může někdo dělat? Začíná jí být mdlo, protože tohle už není normální. To má v sobě nějaký magnet na hajzly, nebo co to jako sakra je? Nebo to možná bude tím, že je barmanka. Kde se to vše stává? Hlavně teda v baru. Vždy se tam seznámí. Stejně jako jsem se tam seznámila se Sebastianem.. V té chvíli si vlastně myslela, že je to obyčejný člověk a dokázal jí tahat za nos několik let. Jak jen nemohla přijít na to, že je to upír? Láska, pobláznění, vše dohromady. Chybí jí někdy? Jistě, že jí chybí, hlavně ve chvílích, kdy není s Alexem. Jakmile je s ním, na jiného ani nepomyslí, ale jak je sama, její depka přichází a výčitky jí sžírají a řvou na ní v hlavě, že měla některé věci udělat jinak. Ano, však jen díky tobě umřeli tví rodiče.. Silně semkne víčka k sobě. Podvědomí je prostě svině, která bodá a bodá a nepřestane, dokud vás nedostane na dno. Ale já se tak lehce nedám!! Otevře oči, jeho slova o mlácení mužů nějak přeslechla, ale když už mu chce něco říct a nebo udělat, ucítí ten pro ní moc dobře známý pach. Jejím tělem projede vzrušení, touha, radost a ještě dalších tisíc pocitů. Přesně tak se vždy cítí, když má na blízku Alexe. Jsou spolu dlouho, přes rok, což je pro děvkaře opravdu, opravdu dlouho. Pro ní to znamená hodně, že dokázal zahodit tohle vše jen díky ní. Její oči se rozzáří. Dostává jí jeho klid, je to přesně takový Alex, kterého zná. Díky tomu se uklidní i ona a už se nechce s Jamesem mlátit. Ví, že tady má Alexe, on by nedovolil Jamesovi, aby jí ublížil. Sleduje jeho kroky, které jdou přímo k Jamesovi a odstrčí ho. Oči jí putují na Jamese, jak narazí na lampu. Pootevře ústa a silně se nadechne. Díky slovům Jamese se i zlehka otřese. ,,Doufám, že ne.." Vydechne tiše, než James splyne s tmou a ona může obrátit své oči přímo ke svému příteli, zrovna ve chvíli, kdy se na ní usměje a ona díky tomu taje, naprosto a dokonale. Je možné někoho milovat stále více a více? Je to až neskutečné, ale tohle je důvod bytí, toho, proč to stále nevzdala. Tohle je ten důvod, proč každý den bojuje a žije. ON. Už se nadechuje, aby mu na ty slova něco odpověděla, ale to rozhodně nemá cenu, potřebuje ho u sebe cítit, chce cítit jeho rty, tělo, vůni. Přitiskne se k němu, ruce kolem krku a rty přesně na jeho, nenechá ho ani vzpamatovat a začne ho rovnou líbat. Teď už je v bezpečí a přesně tak se i cítí. Polibek se snaží co nejvíce prodloužit. ,,Chybíš mi každou minutu mého života.. a že je nekonečný" Usměje se do polibku a odtáhne tak, aby mu mohla vidět do očí. ,,Ahoj cizinče, že se ještě ukážeš" Našpulí trochu provokativně rty a snaží se nemyslet na to, co by se stalo, kdyby nešel Alex kolem a ona tady zůstala jen s Jamesem.

Jeho slova jí ubližují, ale neudělá mu takovou radost, aby to dávala najevo. I když, to ublížení v obličeji má, ale nemůže si za to gratulovat, není to kvůli němu, už tady byl někdo, kdo jí ublížil o mnoho více. Jakmile jí začne vyhrožovat, tak se mu snaží dívat do očí. Sice se bojí, ale má v sobě i nějakou tu hrdost, takže neucouvne. Při jeho dalších slovech už jde vidět trochu více její strach v očích. Kdo by ho neměl, když mu tady někdo jen tak vypráví, jak si ho vychutná a že to bude pomalé a mučivé..
Proč zrovna ona. Nejspíše má opravdu "štěstí". Někdo to zažije jednou za život a nebo třeba vůbec, ale ona? Proč si to všechno nezopakovat několikrát? Jeho úsměv byl najednou tak.. zlý. I přes to, že byl tak krásně nevinný, až podmanivý, ale ona, když už věděla, jaký je, tak to prostě nefunguje, ba právě naopak. Pak už začne na něj křičet, je už vytočená a opravdu by raději odešla. Jakmile jí pohladí po tváři, tak cukne s hlavou. ,,Nesahej na mě, ty odporný slizký bastarde" Zavrčí na něj nenávistně. V nepozorované chvíli se mu vycukne. Jakmile pronese ty slova, tak se mu odvážně podívá do očí. ,,Jsi jen ubožák.. ubližovat ženám, dělá ti to dobře?? Jsi frajer? Běž si dovolit na nějakého chlapa, ale to by jsi ty nedokázal, protože jsi posraný až za ušima" Zařve na něj a to nebývá nikdy nějak zvlášť sprostá, ale teď? To opravdu jinak nejde.

Nechce mu ukazovat, jak moc se bojí, ale copak má na výběr? Vždyť se celá třese a takhle to dopadá vždycky, když se něčeho bojí. Nedá se jinak, zažila si toho opravdu dost a možná už nechce zažívat nic dalšího. Tomu se ale bohužel nedá zabránit. Moc dobře cítí tu krev, která se jí objeví na hlavě. Po takovém třísknutí se ani není co divit. Raději se pomalu vzdává a začne se ho ptát, co chce. Opravdu netuší, co by zrovna on po ní mohl chtít a ano, třese se a dívá se odevzdaně.
Chce po ní, aby brečela? Křičela bolestí? ,,Posluž si, nebylo by to poprvé a obávám se, že ani naposled" Procedí mezi zuby a skenuje ho pohledem. Jak někdo tak šikovný může být tak zvráceny a zlý? Jak vůbec někdo může ubližovat? To ona asi nechápe nejvíce, ale cožpak se s tím dá něco dělat? Asi se opravdu přestává vyznávat v lidech. Někomu dělá dobře, když slyší lidi křičet a nebo brečet.. Lott dělá dobře, když může někomu dělat radost. ,,Tak prosím, dělej!! Na co sakra čekáš??" Zařve mu do obličeje a její tvář je kamenná, žádný úsměv ani nic podobného.. ,,Hnusíš se mi.." Řekne co nejvíce zhnuseně a neuhýbá pohledem, na to je dost hrdá. Zkusí opět trochu cuknout, jestli se mu náhodou nevymaní.

Hned, co se vyloupne ze stínu je jí jasné, že tohle prostě nebude dobré. Už v baru si nebyla jistá, co tohle všechno má znamenat, ale tady jí to dává ještě více jistotu, že prostě není hodný a nejspíše ani nikdy nebyl. Jak jednoduché je splést se v člověku, že? Konkrétně ve vlkodlaku. Neměla by jim věřit, nevyplácí se to, ale když.. Will je důkazem, že se jim dá věřit..Jakmile jí přitiskne na stěnu, opravdu to není příjemné, ani něžné, spíše se dost praští, její tiché steny jsou tomu důkazem, ale snaží se dělat, jakože nic. Však je upír, ne obyčejný člověk! Není nic jednoduššího, než vycenit zoubky a zkusit ho kousnout. Za zkoušku se nic nedá a tak po něm vyjede, ovšem jí to není nějak extra dvakrát platné. Málem se jí to už podařilo, ale bohužel si toho stihl všimnout, takže jí chytil vlasy a s hlavou zatáhnul. To, že se opět udeřila do hlavy jí naštvalo a tentokrát to bylo tolik, že ucítila i kapku svojí krve. V té chvíli zavře oči a silně se nadechne. Do očí se jí derou slzy a začne se hrabat v paměti.. Jak je to dlouho, co jí ublížil Sebastian? Jak jí hnusně serval oblečení, zmlátil a nakonec jí u něj v domě na zemi znásilnil? Díky těm vzpomínkám se začne třást a najednou zkrotne jak beránek, zuby zatáhne a oči otevře, aby se na něj mohla podívat. Přestane se mu bránit a jen před ním stojí a čeká, co udělá. ,,Co po mě chceš.. Co by ti udělalo radost?." Vydechne jedním dechem a smutně se mu dívá do očí. Její bojovnost tak nějak teď na chvíli zmizela a objevila se tu bojácná Lott, tak jako obvykle, když jí hrozí nebezpečí. Bojí se, zažila si toho už tolik, že strach je u ní naprosto přirozený a je jí jedno, jestli se jí bude třeba vysmívat a nebo něco podobného. Je prostě taková, není to ofrklý upír, který by si na každého troufnul, i když si je jistá, že kdyby se opravdu naštvala, tak ho i přepere, ale bojí se a strach je to nejhorší, co může být. Zatracený Sebastian!! Nebýt jeho, nikdy by si tohle všechno neprožila, v klidu by zestárla a užila si svůj lidský život, našla si rodinu a byla šťastná.. Vždyť ty jsi šťastná.. S Alexem.. Jistě, s Alexem, který na ní už nemá tolik času a ona se bojí hlavně toho, že ho začíná pěkně omrzovat. Vždyť měl vždy každou holku, kterou chtěl a teď je s jednou, co mu může ještě nabídnout?

Kráčí uličkou a cítí, jak moc potřebuje zpomalit. Nedokáže už více jít rychlými kroky. Ne, že by měla strach, ale někde v nitru cítí to nebezpečí, které tady pomalu, ale jistě číhá. Ne nadarmo tou uličkou moc lidí nechodí, asi ví proč. Vždyť ona vypadá nebezpečně jen na pohled, natož, aby do ní někdo vstoupil. Ale ona to udělala, nebyla tam sice poprvé, ale až dnes to na ní působilo tím špatným dojmem. Možná je to i tím, v jakém je rozpoložení a že je tak trochu i napitá, ale hlavně smutná.
Pomalými kroky postupuje dále a dále a vlastně blíže svému domovu. Když je tak v půlce, jako by něco zaslechla a tak se začne ohlížet. Dnes má asi vážně špatný den, protože si nikoho nevšimne. Vlastně až Jamese, který se vynoří ze stínu. Kdyby jí srdce bilo, tak by snad i řekla, že se zastavilo leknutím. Ale takhle na něj zůstane jen zírat. ,,Jamesi.. co tady..." Nestačí to ani dopovědět a ocitne se zády naražená na stěnu, až jí to zabolí a tím pádem jí ze rtů unikne bolestný sten. Zadívá se mu do očí a jde na ní vidět, že by nejraději hned zmizela. Zkusí se mu vymanit. ,,Okamžitě mě pusť.." Zavrčí a když se cítí ohrožená, vycení na něj své upíří zuby a začne se ohánět, pokud nemá dostatečný reflex, tak ho kousne tam, kam dosáhne, nejspíše do ruky.

<--Bar

Ujišťoval jí o tom, že ho to mrzelo a omlouval se. Nejspíše mu to bylo opravdu líto, ale co ona mu na to mohla říct? To mu snad dala pozvánku do šatny, aby jí přišel vyslékat? Řekla mu jasně, aby na ní počkal a on to nedodržel a teď se díky tomu dostali do opravdu špatné situace, ale tak co. Musí se z toho i nějak dostat. Takže se snaží ho nějak jemně "vyhodit" ale tak on vyjde svým způsobem i sám, což je pro ní dobře. Snad už ho dlouho neuvidí, třeba nebude chodit do baru. Sakra proč je SH tak malé město? Jako jo, James je opravdu kus a ty jeho štěněcí oči, to sakra umí každý chlap? Omyl, vlkodlaci to mají tak nějak v krvi.. ale na druhou stranu se v jeho přítomnosti opravdu necítí v bezpečí, neumí si to vysvětlit, ale bohužel. Když tedy opustí šatnu, zkontroluje si ještě, že se nemá jak dostat dovnitř a rychle ze sebe svlékne všechno to oblečení a převleče se do šatů. Rychlou chůzí pak vyrazí pryč, na to, že má podpatky jí to jde, ale tak ona v tom umí chodit, jinak by je nemohla mít i celý večer. Jakmile je venku, tak se nadechne a hned se cítí lépe. Přidá do kroku a během chvíle se objeví i ulice.. Jak moc se jí tama nechce procházet, ale nedá se jinak, je to nejlepší zkratka. Na to, že je upír, tak je i docela posera, na tom se asi nikdy nic nezmění. Hodný upír, je to prostě zvláštní.. Vejde teda sebevědomým krokem dovnitř, ale každým dalším krokem zpomaluje a cítí se zvláštně.. Nejspíše na ní takhle působí tohle místo.. až moc zvláštně..

Neřeší to, zažila v baru už tolik lidí, že už opravdu neřeší, jestli někdo chodí sám a nebo ne. Může dojít i ve větší tlupě a stejně se mezi nimi může objevit nějaký ten uchyl. Ale James vypadal naprosto v pohodě, tak jí ani nenapadlo ho nějak podezřívat z toho, že by mohl být psychicky labilní. Kdyby ale jen věděla, jaký je, asi by se od začátku držela dále. Ani to, že je vlkodlak jí neodradilo. James by měl vědět, že je Lott až moc hodná a tohle jí prostě nevadí. Ono by to bylo asi divné, když kdysi s jedním chodila. Jistě, je tam nějaká ta rivalita, ale spíše už je to ze zvyku, aspoň jí to tak přijde. A všichni jsou jako ovečky. Říká se, že se upíři a vlkodlaci nemají rádi a tak to i musí být??
Hned po představení a drinku se objeví v šatně, kde se potřebuje převléct, Jamese si opravdu nevšimne, nejspíše už toho měla taky dost a jelikož není v tom nejlepším rozpoložení, tak to na ní nějak zvláštně dopadá, ale co už. Když jí začne pomáhat s trikem, tak se vyděsí a začne ho prosit, aby toho nechal. Když ustoupí, otočí se k němu čelem. Vypadá to, že to pochopil a ještě se omluvil.Ale i tak z něj cítí něco.. něco zvláštního.. Jako by se ho svým způsobem bála. Měla by si dávat pozor na okolní lidi a nebýt stále takhle hodná. ,,Měl.. by jsi jít.. ráda jsem tě poznala" Pousměje se a možná i silou ho dokope za dveře, neboli otevře a vyrazí ho, aby za ním mohla zavřít. Pak se opře na chvíli zády o dveře a zavře oči. Zvláštní, opravdu zvláštní... Bylo to divné, ale zapomene na to, kolik divných lidí už potkala? Jedno ví jistě, tady v baru se cítila v pohodě a svým způsobem v bezpečí, ale potkat ho třeba venku? To už si není tak jistá. Rychle si své kraťásky a triko vymění za černé šaty, vezme kabelku a zmizí zadním vchodem, jen tak pro jistotu. Od baru pak trochu přidá na kroku, ale nepoužívá upíří rychlost, ta je až moc nápadná.

--> Ulice

Fajn, nemusel by jí to říkat zrovna takhle, nejspíše by jí to dokázalo vyděsit a nebylo to zrovna dvakrát přijemné, ale aspoň by si na něj dávala pak pozor a ne jak teď, že se s ním naprosto normálně baví a možná tak okrajově i laškuje. Ale tohle je prostě její způsob práce. Díky tomu má spoustu pravidelných zákazníků a vlastně i nové kamarády a za to to stojí. Bohužel není dobrá v tom, aby odhladla člověka na první pohled. Vesměs vždy se jí to nějak dařilo, ale u Jamese? Ať se snaží, jak se snaží, bere ho jako v pohodě kluka, docela příjemného. Jo, kdyby jen věděla. Stejně jako on už je i ona v podnapilém stavu. Nemohla by si to normálně dovolit, ale když je ke konci směny a jako upír může dělat, jakože nic. Má ještě i dobré smysly, ale trochu už rozostřené no.. Ujasní mu dobu, za jak dlouho končí. Deset minut není nějak extra moc, mohl by to přežít a nevypadá, že by mu to nějak vadilo. Ještě dodá to velice, až se na něj musí usmát, stejně jak on vesele. Sakra je to dobrý herec, kdyby měla klobouk, tak ho před ním snad i smekne, ale takhle? No vlastně to zatím ani neví, teď jde o to, jestli je to dobře a nebo ne. Nachystá oboum drinky a jeden mu předá a rovnou se začne seznamovat, aby aspoň věděla, s kým má tu čest. Takže James. Fajn, tenhle drink naprosto přehnala, ale co? Možná si vážně potřebovala dodat nějakou tu kuráž. Navíc nemá ani nějak extra dobrou náladu, v poslední době se s Alexem hodně míjejí a jí to mrzí a bolí, ale nedá se s tím nic dělat. Proto hledá útěchu v práci a je tu více jak doma.
Po drinku oznámí Jamesovi, že se jde převléct, souhlasí s tím a tak s úsměvem opustí bar. Není to těžké se trefit do dveří, být člověkem, aby by si nabančila, ale své smysly ještě dokáže používat a tak se nějak dostane ke skříňce, kterou otevře a začne si sundávat zástěru. Ta jde poměrně rychle. Musí si vyměnit své triko a kraťásky za šaty, ve kterých přišla. Kecala, když říkala, že dokáže své smysly ovládat, protože když vešel do šatny, tak si ho tak nějak nevšimla. Možná ho vnímala podvědomě, ale kdyby to bylo v normální čas, už by byla upíří rychlostí u něj a on byl naražený u zdi s její rukou pod jeho krkem. Ale takhle? Když jí obejme zezadu a chytne její triko, tak vypískne, leknutím hlavně teda. Jeho rty u jejího ucha jsou na jednu stranu strašně nepříjemné a na druhou příjemné, to je ten debilní alkohol. Rychle mu položí ruce na ty jeho a snaží se rolovat triko zpět dolů. ,,Jamesi.. tohle ne.. já jsem zadaná, tohle prostě nesmíme.." Může na ní moc dobře cítit, jak se klepe. Tohle nemá ráda a začíná si myslet, že ten nahoře je opravdu vtipálek, protože se jí to stává poměrně často, že na ní někdo něco zkouší. Třeba ale bude rozumný a hned jí pustí.. ,,Jamesi, prosím.." Řekne naléhavě a div, že se s ním o to triko nepopere. Nemůže si dovolit, aby jí takhle někdo viděl a aby přišla o Alexe, to by prostě nepřežila.

Jen ona se může v práci cítit dobře, opravdu nezná moc v okolí lidi, co by chodili do práce s nadšením. Ale Lott taková je. Má ráda společnost lidí a tady jí má vždy dost. Obsluhuje a snaží se se všemi bavit, když se odprosila od Roeli a Juliena, tak se věnuje muži, který se jí vlastně ani nepředstavil, ale tak je to barmanka, ne nějaká kamarádka, že? I když i tou by mohla být. Och jak je naivní a netuší, co se skrývá v Jamesové palici, ale kdyby to věděla.. jo měla by strach. Bylo jí už násilně ublíženo dost a kdyby se k tomu něco přidalo?? Kdoví, jak by to snesla. Poradí mu, jak se s někým seznámit a on jí odpoví stylu že tady není nikdo kdo by za to stál. Usměje se na něj mile a pokýve hlavou, pak se rozhlédne. Opravdu to dnes v baru nestojí za moc, ale zase Roeli a Julien nevypadají špatně.. jako jo, Jul je trochu neotesaný, ale tak když si vyslechla, co vše má za sebou.. tak vlastně proč ne.
Když pak řekne tu další větu, tak se podívá na hodinky. ,,Když počkáte ještě.. deset minut?" Nadzvihne obočí, dnešek opravdu utekl, ale to se není co divit, ono směny v baru utíkají vždy docela rychle. Jelikož je tady v SH barmanek opravdu hodně, tak tady nemusí trávit směny až do rána, i když někdy tady zůstane i dobrovolně. Ale když teď nemusí, tak proč by nemohla strávit večer s někým? Během těch minut jim připraví opravdu dva silné drinky a jeden postaví před něj. ,,Jsem Charlotte" Představí se mu a ťukne si s ním. Pak do sebe hodí ten opravdu silný drink. ,,Jen se skočím převléct a můžeme si pak dát ještě nějaký ten drink" Objasní mu svůj plán a odebere se do šaten, kde zamíří ke svým věcem a začne si pomalu sundávat zástěru. Její pohyby jsou trochu nekoordinované, přece jen v sobě má tři panáky a teď smrtelný drink.