Příspěvky uživatele

Přikývne a nechá sáčky teda pěkně v kabelce, kde se jim nic nestane, teda aspoň doufá. Zvířecí krev jí prostě omrzela, nikdy jí nechutnala a nikdy chutnat nebude, bylo by divné, kdyby tomu bylo jinak. Konečně se zvedne z pařezu a pořádně se protáhne, přes stromy lehce svítí slunce, což znamená, že bude už nejspíš odpoledne, to docela rychle zabili den, i když se není co divit, ta akce netrvala pár minut a projít celé město jim zabralo taky dost času. Pomalu se přemístila k Alexovi, vypadal tak nevinně, když seděl na tom pařezu, sedla si mu na klín a jednu ruku dala kolem krku. "To víš, takhle je to pohodlnější" zamrkala na něj s úsměvem a lehce ho pohladila po tváři. "Takže, kam se bude naše cesta ubírat teď?" čekala, že to teď vymyslí on, přece jen, většinu dne vymýšlela ona.

Na jeho odpověď se pousmála. "Ale nebylo to zase tak hrozné ne? Takový narcis jako ty musel být rád za tolik pozornosti" usmála se na něj sladce, čeká nějaké ohrazení na takové oslovení, ovšem musí sám moc dobře vědět, že je to pravda. Takový typ člověka umí okouzlit, ale vážný vztah většinou nechce. Dokáže zalichotit a s krátkodobou známostí nemá žádný problém, ovšem dlouhodobý vztah si neumí udržet, protože většinou myslí sobecky jen na sebe, což ženy po boku takového muže nedokáží většinou ustát. Raději zatřepe hlavou, její myšlenky se ubírají špatným směrem a opravdu teď nechce přemýšlet na kolik je Alex narcis. "Stačilo, nebo máš ještě hlad?" zeptá se, ten kluk má jediné štěstí a to, že se na něj nějak extra nedokáže zlobit a to jeho většinou chladné chování dokáže obejít. I když ví moc dobře, že to v ní jednou vybuchne a to si pak Alex za rámeček nedá.

Když po hodně dlouhé době vycházkovou chůzí příjdou k lesu, ani na chvíli neváhá a rovnou vstoupí dovnitř, zamíří trochu hlouběji a rovnou si sedne na jeden z pařezů, to že má na sobě šaty jí v tenhle moment nějak netrápí, konečně si vezme z kabelky jeden sáček s krví, který rovnou roztrhne. Ještě, že si vzala docela velkou kabelku, do které se toho hodně vejde, přece jen by bylo divné chodit po měste s pytlíkama krve. Když ucítí tu známou vůni krve, už se nedrží a pomalu začne pít, za nějakou chvilinku v ní skončí celý pytlík, nepila hltavě, ba naopak, spíše si to užívala. Spořádaně pytlík poskládá a aby nedělala bordel, tak vrátí do kabelky. Mezitím zvedne hlavu k Alexovi. "Tak jak ses cítil? Ani ses nemusel tak moc vžívat do role, co?" zeptá se lehce jízlivě, přece jen takovou roli zvládl na jedničku, stačilo se jen chovat vlastně tak jako do teď. Docela zamyšleně si ho prohlíží. Má tohle vůbec cenu? Je to dobrý nápad snažit se kvůli něčemu, co očividně nemá zájem se změnit? S takovýma myšlenkama uhla pohledem a zadívala se na les a to si myslela, že aspoň pro jednou se jí bude od té doby co je upír dařit, ale vypadá to, že ne. Musí se spokojit jen sama se sebou, se svojí prací a to je vše. Samostatná jednotka.

Když jí pustí, dívá se za odcházející postavou. Všechno se v ní sevře. Přesně tohle nepotřebovala a ví, že to nebude dobré, ovšem musí se držet, to co říkal není pravda. Rozhlédne se kolem a najednou se cítí v tomhle městě tolik cizí. Pomalu si lehce nadzvihne šaty a zamíří k baru, kde si nic neobjedná a jen postává, po chvíli si ale sedne a alespoň se rozhlíží kolem a v hlavě si hodnotí masky, které jsou méně či více originální. Nejraději by se vytratila domů, ale není slušné odcházet před koncem, takže si nakonec objedná skleničku bourbonu, ze kterého upíjí a hodlá strávit chvíli sama, stejně tam nikoho moc nezná.

"Jistě, že si zasloužíš více, odvedl jsi nejvíce práce" mrkne na něj a přešlapuje na místě, rychle chce prostě zmizet. Mezitím poslouchá, jak mluví, ale něco jí tam nesedí, podívá se na něj zamyšleně. "Žárlit? Já? A na to jsi přišel kde?" zeptá se ho překvapeně. Je to možné? Že by dokázala žárlit? Vlastně to tak trochu možné je, vybudovala si za tu dobu už k Alexovi nějaký vztah, k jeho osobě, takže nejspíš ano. Ale má svojí hrdost a nikdy to nepřízná navenek. "Tak teda les" přikývne na jeho rozhodnutí a ještě chvíli si ho prohlíží. Opravdu se mu to dnes povedlo, to se musí nechat, sama by se tam asi jen tak nedostala, to je nevýhoda v tom, že jsou tam večer jen sestřičky. I když má své kouzlo, na ně by to nejspíš nepůsobilo. Po chvíli přemýšlení se vydala pomalým krokem k lesu, který byl přes celé město, takže nám to nějakou dobu zabere, což jí v téhle chvíli nějak nevadí, miluje procházky.

--> les

Stála venku a musela se usmát, šlo to fakt lehce, musí Alexovi přičíst body, protože tohle bylo naprosto perfektní, když konečně vyšel ven, podívala se na něj a usmála. "Než cokoliv řekneš, ano byl jsi nejlepší, nejkouzelnější, věděla jsem, že to dokážeš a tady je tvá odměna" hodí mu do rukou jeden sáček s krví, zbytek si schová, samozřejmě, že mu dá pak více, ale chce, aby to vypadalo, že mu dává jen jeden, přece jen ho tolik ráda škádlí. "Myslím, že by jsme se měli vytratit, asi není vhodné požít krev před nemocnicí, ne že by to nebylo příznačné, ale už tak jsme dost riskovali. Takže? Napadá tě, kde by jsme si v klidu pochutnali? Les?" navrhne například první věc co jí prostě napadne, ale ještě předtím se k němu přiblíží. "Divím se, že neudělala tohle" nakloní se k němu a zlehka ho políbí. "A vlastně jsem za to ráda, nemusela by to přežít a přitom jsou tu tak blbé zákony" přiblíží se ještě jednou, zkousne mu ret a políbí ho o něco vášnivěji, než se odtáhne a čeká na jeho povely, kam nakonec zamíří.

Věděla, že to pochopí, což se opravdu hodilo, stále stála za rohem a čekala co se bude dít, když nemotorná sestřička shodila všechny papíry, musela nad tím protočit očima, nešikovní lidé se vždy najdou, ovšem možná to bylo to nejlepší co se mohlo stát, protože se pak vydal Alex do akce. Pomalu vystrčila jen lehce hlavu, aby mohla sledovat co se děje. To jak jí začal pomáhat sbírat papíry, ty pohledy a pak přišla ta otřepaná fráze. Nádherné oči?? Opravdu Alexi?? Uchechtne se v podvědomí a lehce zavrtní hlavou, ne na tohle mu rozhodně nemůže skočit, ale jak se zdá, zabírá to. Připadá si jako v divadle, Alex je hlavní herec, spolu s nemotornou sestřičkou, která taje pod jeho pohledem. Není se co divit, Alex to uměl vždy dobře, o tom se už stihla přesvědčit na vlastní kůži. Když pak uslyší, že se chce stát doktorem, na chvíli si ho představí celého v bílém, jak operuje. Upír doktor, jak vtipná představa. Nakonec si s ní opět zaflirtoval, proběhly pohledy, pramen vlasů za ucho a sestřička se chytla, hm jedna nula pro Alexe, když jí pokynul, tak přikývla a rychle se dostala za nima do dveří, než stihla sestřička rozsvítit, svojí upíří rychlostí se dostala k sáčkům s krví, pár jich pobrala, něco dala do kabelky, něco do ruk a pak už rychle vystřelila ven a rovnou před nemocnici. Tak tohle se povedlo.

Když si všimne Alexe, lehce si oddechne, tak nějak si myslela, že jí v tom nechá vymáchat a počká na ní venku, ale opak byl pravdou. Když zkusí vzít za kliku, má co dělat, aby se nerozesmála, bylo by moc bláhové, aby taková místnost byla otevřená. Pomalu vyhledala očima Alexe, aby se dohodli na dalším postupu, nemohli mluvit, aby si jich nikdo nevšiml, ale i oční kontakt je dobrá věc. Jistě, že jí napadlo, že by to na sestřičku mohl zkusit, ale chce to? Chce vůbec vidět, jak svádí nějakou holku? Je to divné, nikdy o tom takhle nepřemýšlela, což jí znepokojuje snad ze všeho nejvíce, ale přece jen, aspoň se ukáže, jestli má opravdu takové kouzlo na všechny. Nenápadně pokyne hlavou k sestřičce, nemá strach, že by to nepochopil. Jen se ukaž Alexi pomyslí si a podívá se na něj se stejným úsměvem, jakoby mu to říkala, je to vyzývavý úsměv a ona se nebojí, že by do toho nešel, nějakou dobu už ho zná, z žádné výzvy nevycouvá, což se jí v téhle situaci náramně hodí.

"Tak ti teda pěkně děkuju, jen jsem si potvrdila, že bych si to město měla projít celé, protože se v něm dokážu lehce ztratit. I když nezabralo to zas až tak moc času, spíš mi to příjde, že to trvalo tak dlouho, kvůli tomu, že jsem vzrušená z dobrodružství" pokrčí rameny, i tak se to dá okecat, i když je pravda, že to zase tak dlouho netrvalo, instinkty nemá špatné. Větu o zkušenostech nechá nepovšimnutou a zaměří se na tu poslední, kdy se zasměje. "Takže je to vlastně jednoduché, místnost, krev, ven." shrne to dohromady.
"Potom teda nevím na co čekáme" pokyne rukou a vlastně i vstoupí jako první ladným krokem dovnitř a pak už dalo by se říct rychleji než člověk se přemístí opět podle instinktů ke dveřím, za kterými cítí krev, když už chce jít dovnitř, všimne si nějaké sestřičky. Sakra pomyslí si a schová se nějak za roh. Kde je ten Alex, když ho potřebuju? honí se jí v hlavě.

Když po nějaké době, no pro ní spíš po nekonečné době došli konečně společně k nemocnici, tak vydechla. "Říkala jsem ti, že tady nejsem moc dlouho a nevím kde to je, taky jsi mě mohl vést" pozlobí ho, ale nemyslí to špatně, vlastně je i ráda, že se prošli. Ještě se vrátí k tématu vlasy. "Jak si můžeš být stále tak jistý, že je máš dokonalé?" zeptá se ho škádlivě. Musí ale samozřejmě uznat, že je má super a možná i změnit pohled a začít mu pochlebovat a ne ho jen škádlit, každý muž potřebuje vědět, jak skvělý je.
"Mám na tobě ráda ty vlasy. A ne jen to, máš i pronikavé oči" usměje se na něj upřímně, než se konečně zastaví před hlavním vstupem do nemocnice. "Tak jsme tady. Jen tak nějak nevím, jak to provedeme, jaký je plán?" zeptá se ho se zájmem.

"Jak tohle můžeš vědět?" vrátí se ještě k bývalé konverzaci než odešla. "Každý má jinou chuť krve a nikde se nepíše, že by byla ta tvoje nejlepší, ale nechám tě v tom" uculí se na něj, než si pomalu obleče sako přes ramena, aby si ještě mohla dojít pro kabelku, do které si naskládá všechny potřebné věci, kterých není naštěstí moc, je to peněženka, lesk na rty, klíče od domu a ještě pár drobností. Když už je celá připravená, ještě se na Alexe usměje, tak nějak pozapomněla na tu lichotku, což je divné, vlastně jí to takhle řekl poprvé, měla by si toho vážit. "Děkuji Alexi, i ty, když jsi vařil z toho mála nevypadáš špatně, až na ty vlasy teda" řekne mu s úsměvem,za tu domu co se s ním stýká stihla už vypozorovat, že je na vlasy háklivý a i když vypadají skvěle, proč jen si nerýpnout. Na chvíli se jí pohled zasekne na něm. Vlastně si ho nikdy až tak moc neprohlížela jak teď. Vypadá jako obyčejný frajírek, ale něco v něm je. Něco zvlášního, má takové své osobní kouzlo. Pak už se vydá pomalu do předsíně, kde si obuje lodičky, otevře dveře a výjde ven vstříc novým zážitkům, až pak výjde i Alex, tak nezapomene samozřejmě zamknout.

--> Nemocnice

Sladce se usměje "Ještě aby ses mi divil, ale i tak Alexi, zas tak moc si nemysli, jsi první upír, ze kterého jsem pila krev, takže nemůžu posoudit" uculí se na něj, když příjdou do pokoje, tak ho pustí a začne se shánět po oblečení, aby si vzala čisté spodní prádlo, samozřejmě krajkové, opět černé, má ho opravdu dost. Vezme si sebou i šaty a zamíří do koupelny, jakoby se snad před ním styděla? To ne, ale chce mít soukromí. V koupelně se celá vysleče a obleče si spodní prádlo, na to šaty.

Pak už si vezme hřeben a pročísne si vlasy, nakonec si dá ještě na rty lehce lesk a trochu řasenky, nebude se malovat nijak výrazně. Když je nachystaná, přejde zpět do pokoje.
"Můžeme?" zeptá se ho a přejde ještě ke skříni ze které vezme sáčko a přehodí si ho přes ramena.

Vlastně měl pravdu, můžou spojit vše dohromady, když jí řekl o klubu, už chtěla rychle přikývnout, ale je pravda, že by radši první do té nemocnice. "Jediný do koho se chci zakousnout jsi ty" řekne mu laškovně a pak už se usměje. "Takže by jsme se měli jít nejspíš obléct a můžeme vyrazit?" nadzvihne obočí a chytne ho jemně za ruku, aby ho mohla táhnout do jejího pokoje, nechápe stále co to dělá, proč se vrhá do něčeho pro ni ted poslední léta neznámého. Ovšem musí uznat, že je jí s ním dobře a doufá, že on to cítí aspon z poloviny tak, jako ona. Přála by si mu ted na chvili vidět do hlavy, ale není to v její moci.

Zavrtí hlavou, ani u ní teď už spánek nepřicházel v úvahu. Když jí pak řekl, že nemá moc nápadů, tak se pousmála. To jí se v hlavě rodil jeden za druhým, i když by s ním samozřejmě zůstala nejraději doma a dělala to co jí jde, ale kdoví co by si pak o ní myslel. Jen si prohrábne vlasy a nadechne se. "Jsem pro každou špatnost Alexi, takže můžeme jít třeba vykrást tu nemocnici, nebo si jít zatančit do klubu, okoupat se k jezeru, nebo prostě pokračovat v tom, co jsme dělali předtím, než jsme šli spát." nadzvihne obočí a tak nějak čeká co si z toho vybere, nebo jestli jí spíš zdrhne domů.

Vlastně tohle od něj ani tak nějak nečekala a naprosto jí to překvapí, čekala, že uteče, nebo řekne něco v jiném stylu, ale rozhodně nečekala, že jí podpoří. Když se ale tak stane, vydechne zadržovaný dech, který vlastně k životu ani nepotřebuje a pousměje se. "Děkuji" řekne upřímně, nečeká, že to myslel uplně vážně, spíše jí příjde, že se nechal unést situací a aby jí už nemusel poslouchat, tak řekl něco v tom smyslu.
"No.. a teď už by jsme vlastně měli jít opravdu spát, nebo tě napadá něco jiného?" popravdě se jí ani moc spát nechce, klidně by jela nonstop a vymyslela něco bláznivého, nebo se šla někam bavit, jo to je ta její akční povaha.