Příspěvky uživatele

Když k ní přejde a pohladí jí po tváři, tak chce ucuknout, ale drží jako ovečka, jen vnímá jeho teplou ruku, u toho se mu dívá přímo do očí, jakmile vysloví její jméno, vzpomene si na vše co mezi nimi bylo. Jak jí vždy říkal celým jménem a jí se to strašně líbilo. "Sebastiane" opáčí stejně jako on tiše a s pohledem upřeným do jeho. Někde v hloubi duše ho rozhodně ještě miluje, ale teď už se pohnula dál, jakmile tráví ještě čas s Alexem, tak už na něj pomalu začala zapomínat, vlastně si myslela, že ho do konce života neuvidí. Ale pak se to stalo, na to plese, kdy ho viděla po sedmi letech. A teď. Když se jí ještě dotýkal. Nenávidí ho z celé duše, ale zároveň má s ním ty nejkrásnější vzpomínky. Celé se to v ní bije a nejspíš i v něm, když ucuknul rukou.

"Fajn tak jsi mi nelhal, ale neřekl jsi mi pravdu, za tu celou dobu jsi mi to nedokázal říct. Jak jsem se měla asi cítit?" zavrtí hlavou a nervozně ho sleduje, když se k ní otočí, zbystří a podívá se mu do očí. "Ale to je snad něco jiného ne? Když s někým spíš nebo když s někým chodíš, nebo ty v tom snad nevidíš rozdíl?" nadzvihne obočí a dá si nohy nahoru, sedne si do tureckého sedu a sleduje Sebastiana. "Stačilo by, kdyby jsi přiznal, že jsi udělal chybu. Každý chybuje." řekne mu upřímně, ale stejně neví jestli by mu dokázala odpustit. Však díky němu ztratila rodinu a do teď se z toho nedokáže dostat a má noční můry.

"Lepší?? Vždyť jsi mi celou dobu lhal Sebastiane, dělal si ze sebe někoho kým nejsi. Kdyby si mi to řekl narovinu, mohli jsme se všemu vyvarovat." řekne poměrně smutně, ano mrzí jí to, myslela si, že s ním bude do konce života. "Nikdy? Vždyť jsi mě kousnul. Kdybych věděla, čím jsi, tak bych na to byla připravená, ale takhle si mě jen vystrašil a pak se po třech letech dozvím, že jsi upír, co by jsi udělal ty?" řekne zoufale a sleduje ho, jak přejde k oknu. Sama si sedne na gauč a povzdechne si. Bolí jí to, ale co má dělat.

Sama neví, proč tady zůstává, něco v ní jí říká, aby co nejrychleji utekla a ta druhá stránka zase aby zůstala. Nedokáže se na něj dívat, když je takový, ale zase ho nedokáže nechat samotného. "Já nevím" zabrble a svraští obočí, jak moc nad tím přemýšlí. Opravdu nechápe, co jí na něm ještě přitahuje po tom všem. Ne, měla by si ho vyhnat z hlavy. Nebo právě naopak? Tohle v ní hlodá ještě více. "Já vím. Vím co jsem udělala, ale taky na to nejsem pyšná. Dostala jsem prostě strach. Měl jsi mi to říct a ne až po tolika letech. Vždyť jsme spolu trávili skoro každou volnou chvíli." dívá se mu přímo do očí a v hlavě se jí přehrává ten večer, kdy se seznámili. Byl to ten krásný muž na baru, který jí nesmírně okouzlil takovým způsobem, že se na jiného ani nedokázala podívat. A teď před ní sedí muž, kterého ani nepoznává.

Pomalu vstane a došourá se k němu, klekne si před něj a chytne ho za ruce, i když ví, že je vysmekne. "Sebastiane mluv se mnou. Přece se nebudeme nenávidět" nahrnou se jí slzy do očí. "Opravdu mě to mrzí. Nechtěla jsem, aby.. " řekne tiše. Nechtěla, aby se z něj stalo tohle. Vždyť je uplně prázdný. Steče jí slza a nedokáže od něj odtrhnout pohled. To je muž, kterého kdysi milovala celým srdcem. Ale vždyť ona jen potřebovala čas. A to on jí zabil celou rodinu. Celá se zachvěje, až to musí i on cítit na rukou, za které je drží.

Když má hlavu přimáčknutou k zemi, zavře oči a stále dýchá zrychleně. Pak jí ale z ničeho nic pustí a zakřičí na ní, ať vypadne. Rychle vstane a přejde ke dveřím, chytne za kliku a nějak se nedonutí zmáčknout. Pomalu se otočí a jde krůčkama do obyváku, kde ho jen sleduje. Tohle z něj udělala. Z muže, kterého milovala udělala trosku jen proto, že byla přesvědčená, že je monstrum. Tolikrát si to vyčítala. Myslela si, že je to za ta léta pryč. Ale když ho tady tak vidí. Pomalu se zhroutí na zem, zády se opře o zeď a jen ho sleduje. Už se vlastně ani nechvěje.

Dívá se jen, jak její triko padlo za vlast a za chvíli i podprda, když jí kousne do bradavky a pak do druhé, cítí jak jí z ní vytéká krev, je to ponižující a nepříjemné, do očí se jí nahrnou slzy, cuká sebou opravdu hodně, jak jen to dokáže, když jí kolenem roztáhne nohy, vzpírá se ještě více. "Ne, prosím dost" řekne zoufale a začne dýchat zrychleně, tady už jde do tuhého, má opravdu strach a neví co má dělat. Nechá si vyrůst tesáky a ohání se po něm, silně se mu zakousne do ruky a snaží se všemožně vysmeknout.

Skoro ani nepostřehne, že je u ní, když s ní švihne o zem, vyjekne, ale to už jí přilehne, ještě, že nemusí dýchat. Ruce má perfektně fixované k zemi jeho a vlastně i celé tělo, nemůže se pomalu ani hnout, když jí začne líbat, má silně zavřené ústa, nechce ho cítit, líbat se s ním, nechce s ním mít už nic společného. Ano byl to první muž, kterého milovala, ale to jak se chová nejde jen tak odpustit. "Dost" zabrble a dál drží rty pevně u sebe, vždy uměl líbat i to vše okolo, ale ne, nesmí se nechat svést a taky, že nenechá. Stačí jen, aby si vzpomněla, jak to bylo s rodinou. Snaží se jakkoliv pohnout, ale marně.

Chytne se za tvář, i přes to, že je upír jí to bolí, je to muž a je starší, tak se není co divit. Když jí pak začne mlátit, spadne na zem a kryje si hlavu, má chuť řvát, má chuť ho v jedné sekundě zabít, ale nedokáže to, i přes to, jak se k ní chová. "Dost!" zařve a v rychlosti se dostane na druhou stranu místnosti. "Sakra Sebastiane nemůžeš se chovat jako normální člověk?" řekne zhnuseně a utře se prsty krev ze rtu, zbytek slízne, má ráda svojí krev, ale raději má samozřejmě lidskou nebo kohokoliv jiného. Dýchá zrychleně a sleduje ho, připravená kdykoliv se bránit.

"Nejsem tvoje a už nikdy nebudu. Byla jsem tvoje. Kdyby jsi mi od začátku nelhal, mohlo být vše jinak! Ale ty sis prostě nenašel za ty tři roky co jsme byli spolu ani minutu na to, aby jsi mi řekl čím jsi" odfrkne a když zaparkuje před jeho domem, tak se lehce oklepe, nechce jít k němu domů. Sedí jako zařezaná, když jí otevře a vytáhne ven, nekomentuje to, to by určitě chtěl, aby si stěžovala nebo tak, ale to ona rozhodně neudělá. Když je uvnitř domu a on jí narazí na dveře, tak usykne a podívá se mu přímo do očí. "Můžu se stýkat s kým chci. V tomhle mi prostě nezabráníš!" řekne mu rázně a v jedné sekundě se s ním upíří rychlostí přetočí a narazí ho na dveře, vycení na něj zuby a má drsný pohled. "Nic na mě nezkoušej! Nejsem už to vystrašené kuřátko jak kdysi."

Alex

"Jsem opravdu ráda, že si rozumíme a vaše nadšení je oprávněné, poznat mě je sen" tomuhle už se musí lehce zasmát, ne nechtěla by být nikdy až tak namyšlená, sebevědomá je, ale tak nějak zdravě. Když se jí zeptá, kam nyní, chce nějak odpovědět, ale předběhne jí. "Ano klub je skvělá volba, jen bych se chtěla převléct po cestě, kdyby to nevadilo" pousměje se a pomalu s ním výjde ven ze sálu, konečně si sundá masku a nadechne se, nedokázala by se skrývat věčně. Pak už po cestě stihnou skočit jak k ní, kde se převleče opět do nějakých šatů, teď pro změnu do tmavě modrých a pod to si dá stejné barvy krajkové spodní prádlo, ano jak neobvyklé. Pak i s ním zamíří k němu, počká, až se převleče i on a pak už spolu zamíří do nočního klubu.

-->Noční klub

Alex

"Byl by jste blázen, kdyby jste si jí nechal ujít. Přeci jen, kdy dostanete další příležitost poznat takovou ženu, jako jsem já?" řekne mu tak nějak sebevědomě, teď si hraje tak trochu na Alexe, je to vlastně něco co by řekl on, kdyby měl tu příležitost a vlastně tou další větou to jen potvrdí. Lehce se zasměje, než přikývne. "Znovu máte pravdu. Jsem naprosto spokojená, že jsem se mohla na vlastní oči přesvědčit, že existujete a musím uznat, že jsem za to opravdu ráda" pousměje se. Je ráda, že ho poznala, samozřejmě, že ne na tomhle plese, ale už dříve. Tahle hra začíná jít pomalu nějak za ní, ale stále jí to jde, i když je pravda, že by to nejraději hodila za hlavu a prostě se na něj vrhla, samozřejmě jen ve vší počestnosti. "Takže?" rozhlédne se. Kdoví jestli už to tímhle končí nebo ne. "Myslím, že by jsme to tady snad mohli opustit, neměli by jsme už přijít o nic zásadního" řekne a jak stojí vedle něj, stále si ho drží za ruku, ani si toho nevšimla, prostě jak přestali tančit, tak ho nepustila, proto ho teď lehce nervozně pustí.

Alex

"Máte naprostou pravdu, ženy o vás mluvily tak hojně, že jsem se musela jít přesvědčit na vlastní oči, jestli nejste pouze jen bájná bytost, nevěřila jsem, že taková dokonalost existuje" pochlebuje mu a docela jí to jde. Dále u něj tancuje blízko a vychutnává si každý jeho pohyb, je skvělý tanečník a společně tvoří dokonalý taneční pár. Při další větě se mu zadívá do očí. "Byla by to opravdu škoda, musím vám dát znovu za pravdu" zamrká a než stačí cokoliv jiného říct, hudba přestane hrát, takže i oni zůstanou stát. Její oči padnou před stůl poroty, kde vystoupí pro ní neznámá žena. Celou dobu jí poslouchá, za své věci co vyhrála je ráda a obrátí se nakonec k Alexovi, když proslov skončil. "Chcete tady ještě pokračovat, nebo by jste byl pro, aby jsme se přemístili na nějaké jiné místo, kde by jsme se třeba lépe poznali?" nechá nakonec rozhodnutí na něm.

Alex

Očekávala nějakou odpověď ala Alex, ja vim, jsem dokonalý, ale místo toho se dostavila uplně jiná odpověď, na začátek věty se usmála, ovšem na ten konec jí usměvu lehce zmizelo. Sakra to jsi moc nedomyslela pomyslí si. Jenže jak se teď z toho vykecat? Prostě jednoduše. "Vaše příjmení nešlo přeslechnout, mezi ženami jste velice oblíbený, ale omlouvám se, už vás budu oslovovat pouze pane" usmála se zdvořile a když natáhnul ruku, udělala pod ní otočku, než se nechala opět přitáhnout k němu. "Jaktože tak pohledný muž trávil na plese čas osamotě? Kde jste nechal svojí přítelkyni?" zeptala se s mírným úsměvem, přece jen, tohle popichování má něco do sebe a ještě k tomu dělat, že se neznají. Jo musí si přiznat, že jí tohle opravdu baví, což se není čemu divit. Přitiskne se k němu o něco více a už jen čeká na odpovědi.

Alex

Jen se pousmála ještě na jeho dřívější odpověď a dále už to nekomentovala, nechala se dovést na parket, kde se k němu přitiskla, no spíše si jí k sobě přitisknul on, chytla se ho a začala s ním tančit do rytmu hudby, netrvalo to dlouho a sehrály se dokonale. "Jste skvělý tanečník pane Rodriguezi"" byla ráda, že kdysi v tom baru, kdy ho viděla poprvé si i zapamatovala jeho příjmení, které se k němu náramně hodí. Připadala si jak z jiné doby, takové kouzlo měl ten maškarní ples. Ještě k tomu, když ona měla šaty, jen Alex to lehce kazil svým pistolnickým kostýmem, kdyby šel za nějakého prince nebo něco takového, ladili by k sobě naprosto dokonale. Takhle si spíš připadá jak nějaká děvečka, která byla unešená, takové myšlence se musí zasmát. Nespouští z něj oči a tancuje, opravdu se snaží a jde jim to skvěle.