Příspěvky uživatele

Spokojeně si plave a položí se na záda, nechá se unášet po jezeře a dívá se jen na mraky, co jsou na obloze. Konečně se po dlouhé době upřímně usměje. Miluje vodu a nejraději by v ní strávila celý zbytek dne nejlépe. Na nějakou chvíli zavře oči a přemýšlí o všem, co se v poslední době stalo. Ale pak to uslyší. Něco běží kolem a ta vůně. Díky smyslům a vnímání ví, že tam někdo je, pomalu se zvedne z vody a vidí ho. Má chuť se potopit a zůstat pod vodou tak sto let. "Co tady děláš? To mě zase sleduješ?" zeptá se ho nevěřícně, nemá vlastně ani minutu klidu. Kde se má cítit v bezpečí? Vždyť by mohl vtrhnout i k ní domů. Sleduje ho, jak stojí na břehu, je stále tak.. krásný. Ale po tom všem co jí udělal si to nesmí připouštět.

--> Knihovna

Z knihovny vypálila jak střela, chtěla jít domů, ale nohy jí zanesly až k jezeru. Na to, že bylo ráno bylo poměrně hezky, sice bylo slunce ještě za mrakem, což jí vyhovovalo, ale bylo příjemné teplo. Když po nějaké chvilce došla k jezeru, na chvíli se jen zastavila a užívala si to ticho, co bylo kolem. Vypadalo to, že je sama. Za což byla teď nejvíce ráda. Nakonec po pár minutkách se rozhodla vykoupat. Vyzula si ty své proslulé tenisky, pak rifle i triko, zůstala jen ve spodním prádle.. pomalu se vydala po mělčině až do vody, do které začala vcházet. Když byla celá ve vodě, udělala pár temp. Tohle přesně potřebovala. Nebyla namalovaná, takže s klidnou duší si potopila i hlavu, když to tak udělala, vyplavala nahoru a vlasy si pomocí rukou sčesala dozadu, docela jí porostly, jejich délka je do půlky zad.

Když konečně na chvíli usnula, vzbudila jí opět noční můra, která jí provází už několik let zpět, jsou to všechno vzpomínky na dobu, kdy byla ještě člověkem a jak se stala upírem, vzbudí se celá zpocená a roztřesená, rychle vstane a zamíří znovu do sprchy, kde na sebe nechá téct horkou vodu, dá se říct i vařící. Nakonec výjde ven, celá se utře do velkého ručníku, vysuší si vlasy, které si jen stáhne do drdolu, pár pramínků jí trčí kolem obličeje, zamíří do pokoje, kde si obleče spodní prádlo, tmavě modré rifle, černé triko a černou koženou bundu, vezme si ještě kabelku a podívá se na sebe do zrcadla, ani se nemaluje. V očích má stále smutek a bolest, po tom co se stalo se tomu není ani co divit, její duše, stejně jak i tělo utrpělo, cítí se naprosto hrozně, ale nedokáže být doma, udusila by se tady. Proto si vezme do kabelky nejdůležitější věci jako jsou penize, kliče od domu a podobně. Výjde ven z domu, zamkne za sebou a jde tam, kam jí nohy zanesou.

--> Knihovna

Když přišla po hodně dlouhé době domů, až teď si všimla, že byla bosky, její nohy byly dodřené do krve, je jí to jedno, ono se to zregeneruje. Když si odemče a vejde, rychle ze sebe serve jeho hnusné triko a zamíří do koupelny, kde si sundá kalhoty a konečně si vleze pod sprchu, aby smyla všechny jeho doteky, znovu začne brečet a stojí pod tekoucí vodou snad nekonečnou dobu, ne nejde to smýt. Stále na svém těle cítí jeho ruce a je jí naprosto zle. Když se celá umyje, i vlasy, vyjde ven, zabalí se do osušky, vlasy do ručníka a jde do pokoje, kde si lehne do postele, zakryje se a dívá se před sebe. Takhle leží snad nekonečnou dobu.

Po nějaké chvíli co tam sedí se zvedne. Možná se mu to i podaří. Udělal z ní teď bezduchého "člověka". Je jí zle, trochu se jí i točí hlava jak moc přemýšlí nad tím, co se stalo špatně. Kdyby se dal čas vrátit a oni oba nechybovali, možná by to mohlo být i jinak, ale takhle bohužel ne. Je jí z něho špatně a na zvracení, už ho nikdy nechce vidět. Vydá se pěšky přes celý Shadowhill do svého domu, je jí jedno, že vypadá uváleně, vlasy rozcuchané, má na sobě mužské triko. Nějak už jí nic nezajímá.

---> Domek Charlotte

Je to,jakoby ji dal facku. Ještě než odejde,zamiri k jeho televizi, kterou mu prostě shodi a ta se rozbije. Pak už jde ven. Před jeho domem si sedne a začne zhluboka dýchat, ne tohle není pravda. Muž který ji miloval řekne něco takového. A hlavně muž kterého milovala ona. Jediny muž, kterému dala vse. Sedi na schodech a diva se do prázdna, nevi co má dělat, kam má jit.

Když se po pro ni nekonečne době udělá a zvedne, ani se na něj nepodiva, otočí se na bok a jak tam tak lezi, schouli se do klubíčka, rukama si obejme nohy a Konečne začne brečet. Je ji na nic, citi se zostuzena, pospinena. Pomalu vstane a rozklepanyma rukama si obleče kalhoty,které jedine zůstaly bez újmy, ze židle si vezme jedno jeho triko, které si obleče, je ji jedno jak vypadá. Utre si slzy a pomalu přejde az k nemu, před jeho televizi. " Tohle ti nikdy v živote neodpustim" řekne tiše a zdrcene, musí v jejím hlasu slyšet jak moc je po tom na dně. Otočí se k němu zady a Konečne zamiri kr dveřím.

Lezi na zemi, ještě nějakou chvíli se brani,ale pak už rezignuje a lezi jen tak. Oci otevře, hlavu nakloni na stranu a diva se někam do prostoru,ani nebrečí. Vnímá jeho vzdychani do jejího ucha, nejraději by ho na miste zabila. Nohy se snaží dávat co nejvíce k sobe, aby se k ni nemohl dostat, rukama už ani neskube, chce to mit co nejrychleji za sebou, nedokáže se mu oddat,takže je to pro ni utrpení.

Čekala, že uteče dál než jen kousek, pletla se. Když jí přitisknul k zemi, začne lehce sýpat, ano vzduch nepotřebuje, ale i tak je to nepříjemný pocit, dívá se mu na přímo do očí, jde z nich vyčíst strach. Když jí roztáhne nohy, snaží se je dát stále k sobě. To si myslí, že jí takhle vzruší? Chtěla by se tomu oddat, ale nedokáže to, její tělo začíná pomalinku reagovat, bradavky má ztuhlé. Ale jinak se jí hnusí, stále sebou cuká a nejraději by se teleportovala, jen kdyby to tak uměla. Znovu zavře oči, nepotřebuje ho vidět.

"Sebastiáne, neblázni..dost" řekne ještě jednou i když ví, že jí to není moc co platné, z očí se jí přehoupne jedna slza a raději je pořádně zavře, nechce se na něj už ani dívat, dýchá stále zrychleně a bojí se toho co příjde. Že by se bála i sebe? Že by se jí to i líbilo? Zatím o tom pochybuje, není vzrušená spíše má strach. Tohle není ten Sebastian, kterého znala a vlastně už asi ani nikdy nebude. Stále se mu ale cuká, povede se jí skvěle vycuknout, až spadne na zem a snaží se od něj utéct.

Když i zbytek oblečení padne za vlast, tak už se opravdu začne klepat. "Ne Sebe, nech toho. Nedokážu to takhle, nechci.." zabrble, opravdu to takhle nechce, i když jí stále i po těch letech přitahuje, nedokáže to takhle, když si začne rozepínat pásek u kalhot, vytřeští lehce oči a na sucho polkne, stojí před ním nahá a za chvíli bude i on, do háje jak z toho ven? Cuká sebou opravdu vehemetně, kdoví jak dlouho jí takhle bude moct udržet, nohy má silně u sebe a celá dýchá zrychleně strachem.

Když jí chytne za vlasy, tak usykne, jakmile jí začne líbat, opět drží ústa silně u sebe. Proč. Proč to děláš Sebastiane.. Ještě se rozbreč chudinko.. řve na ní podvědomí, sakra tohle opravdu nevychytala, jeho mužství jí tlačí do bčicha, musí se nadechnout a tím ho pustí do úst, začne sebou silně cukat. "Nech mě na pokoji" zařve na něj a pomalu si nechá narůst špičáky, klidně ho celého dokouše, když bude potřeba, rukama ho mlátí, chce se dostat z jeho sevření.

Az ted si uvědomila, že je skoro naha,sakra. Zatarasil ji cestu a pritahnul k sobe. Kdyby nebylo Alexe, možná by i nad tim přemýšlela, ale stále jsou tu ty okolnosti s rodicema a vse co se stalo. Diva se mu na primo do oci a povzdechne si. "Chápeš, že už to nejde jako dříve? Nedokážu s tebou byt "řekne mu i když ji to boli, sama se v sobe nevyzná.

Rozhodne bude mit modřiny jak ji drzi, ale stejne se ji to hned uzdraví. Když řekne že by s ni měl udělat to co s jejíma ufnukanyma rodicema, tak se ji nahrnou slzy do oci a da mu silnou facku jen to lupne. "Ještě jedno slovo o mych rodičích a budeš mrtvý ty" řekne mu chladne. Ta tam je ta chvilka kdy by mu možná u odpustila. "Ted když Dovoliš, odchazim" vysmekne se mu a jde ke dveřím.

Dívá se mu do zad, to už je po několikáté, kdy jí řekl, aby šla. Proto se i pomalu zvedne ze svého tureckého sedu. "Taky, že půjdu." řekne tiše a pomalu ještě zamíří za ním, aby ho pohladila po rameni. "Když by sis chtěl promluvit, víš kde mě najít. Sebastiane, třeba by jsme to pak mohli nějak vyřešit." Nic by si nepřála více, i když ho za smrt svých rodičů nenávidí, tak přece jen chce, aby to mezi nimi bylo dobré a ona se nebála každého zašustění. Třeba by pak přestaly i ty noční můry, kdy se vrací do toho dnu.