Příspěvky uživatele

Jeho dlouhé pohyby způsobovaly, že z něj byla naprosto hotová, vzdychala takovým stylem, že kdyby někdo procházel kolem domu, tak by se nejspíše divil, ale což. Nikdy nebyla moc tichá a je jí to tak nějak jedno, stejně se většinou starala jen o sebe, tak co. Když si konečně uvědomil, že jí stéká krev a začal jí slízávat, zaklonila hlavu a přivřela oči, bože to je tak vzrušující. Silně si zkousne ret a jednu z rukou přemístí z jeho ramene přes jeho krk do jeho vlasů, kde ho hladí, samozřejmě mu ale neničí účes, to by si nikdy nedovolila. Když se pak dostal zpět k jejímu krku, nadechla se a čekala, že se do ní zakousne a on jí nezklamal, zakousnul se a to přesně chtěla, vyjekla nahlas vzrušením a začala se proti němu více pohybovat, stejně jako i jeho přírazy byly v ten moment jiné, takové dravé a rychlé a to se jí líbilo, navíc s tím, jak jí ještě u toho saje krev, je to neskutečný pocit, s takovou se prostě za chvíli udělá, s ním nedokáže odolávat, přesně ví jak na ni a to jí děsí. Na chvíli pak otevře oči, aby se na něj podívala, snad není naštvaný, že ho donutila jít na gauč, její pohled ukazuje, že se klidně nebrání ani tomu co chtěl udělat on, přece jen to tak nějak vedla ona a to nejspíš nebylo fér.

Pěkně se rozvalila na gaučíku, ano je tisíce míst, kde by to mohli dělat, ale zrovna tohle jí teď přišlo jako nejlepší volba, prostě musí nad vším vzít kontrolu, nechce to tak, ale už je prostě taková a ještě jí nikdo v tomhle nedokázal změnit. Kdoví jestli jí vůbec někdy někdo dokáže změnit, nebo jestli to vůbec chce. Teď ale na to nechce myslet, chce jen myslet na ty polibky, které dostává, sama je prodlužuje a líbá ho vášnivě s jazykem, jsou sehraní, bojují spolu a po celém těle má z toho husí kůži jak je vzrušená, tím jak jí ještě Alex hladí po stehně tomu ještě dodává grády, je z toho naprosto mimo, vzdychá mu jemně do polibku, slyší, jak si konečně sundal trenky a za chvíli i ona skončila bez kalhotek, roztáhla pořádně nohy, aby mu dopřála lepší přístup a pak už jen zaklonila hlavu, když do ní konečně proniknul, ano přesně tohle chtěla, ruce má na jeho ramenech a pořádně se ho chytne, až bude mít lehce modřiny, začne se pohybovat proti němu a užívá si to, znovu jí začne líbat, polibky mu opětuje, ale pak se přesune na krk, volnou ruku si přiloží na svůj krk, na druhou stranu kde jí nelíbá a nehtem si protrhne kůži, začne jí téct krev, která jí teče směrem k prsům.

Měla zavřené oči a užívala si tu chvíli, skoro, jako by měla být naposled, což snad nebude, ale kdoví, člověk nikdy neví co příjde na druhý den, nebo snad co se stane. Jednou rukou si ho přitáhne ještě blíže za hlavu a polibek co nejvíce prodlouží, najednou je v něm hodně chtíče a je takový nedočkavý, s tím něžným to nemá ani trochu společného, druhou rukou se mu dostane pod trenky a spokojeně mu vydechne do rtu, když ho ucítí v ruce, je tak velký, začne se rukou pohybovat a dál ho líbá, upíří rychlostí se s ním přemístí ke gauči, na který si lehne zády a jeho stáhne k sobě, snad mu nevadí, že to všechno udělala tak narychlo, ale nechtěla, aby byl stále přiražený ke stěně, přece jen, teď už bude hodná a nechá to vlastně hlavně na něm, sice byla vždy ta vůdčí a ráda má věci pod kontrolou, ale mu se odevzdá, dál ho líbá, společně s jazykem, miluje, když se líbají, klidně by se s ním dokázala líbat třeba celou noc, rukou ho začne třít mnohem vehemetněji, pak už mu zajede i druhou rukou pod trenky a pomalu mu je začne svlékat, přes boky a zadek, opět jen tam kam dosáhne, však Alex se jich už lehce zbaví.

Potřebovala cítit, že je chtěná, potřebovala si nějak i dokázat, že to jde i jinak než násilně, možná i proto se nebránila a navíc ho ještě i navigovala, to jak si s ní hrál bylo naprosto dokonalé, začala mu vzdychat do polibku a rozhodně si tohle užívala, i to, že to nebyl takový stereotyp, že by prostě šli a lehli si do postele, mělo to v sobě tu vášeň, stále byli tak nějak nalepení na stěně, když cítila, že jí její něžné polibky moc neopětuje, tak ho začala líbat poměrně vášnivěji, nejspíš se opravdu nikdy nesejdou, ale možná je to tak lepší, třeba k sobě prostě nepatří a nikdy nebudou, to ale teď nechce řešit, teď si chce užít ten holý fakt, že jsou spolu a že jí jeho doteky nejsou nepříjemné. Dál ho líbá, ale ruku z jeho krku dá pryč, ale to jen proto, aby mu jí mohla přesunout na rozkrok, kde ho začne třít přes kalhoty, cítí jeho velikost a vlastně se i těší, až konečně bude opět v ní. Tahle poloha, kdy je před ním zády je sice pěkná, ale i dost nepraktická, proto se k němu i otočí čelem a znovu ho začne líbat, ruku mu ale nechá stále na rozkroku a pomalu mu začne rozepínat rifle, když se jí to podaří, nechá je prostě spadnout.

Užívala si každý jeho dotek, jako by to bylo poprvé, přivřela oči a zrychleně dýchala, chvilkama dokonce zapomněla dýchat, když jí odhodil poslední svrchní díl, byla už kompletně vzrušená. Sama sebe nepoznává, měla by se bát a hned ho odstrčit. Ale nedokáže to. Naprosto mu důvěřuje a oddává se mu, je to ta největší blbost, co kdy udělala, ale nemůže si pomoct. Lehce zaklonila hlavu a jemně vzdychla, to jak si hraje s jejíma prsama jí dovádí k šílenství, ale ne tolik, jak jeho pravá ruka, kterou jí všemožně hladí a pod kalhotky zajíždí jen okrajově, ne tohle dlouho nevydrží, sama mu dá svou pravou ruku na tu jeho a nasměruje mu ji na to své nejcitlivější místo pod kalhotkama, levou ruku zvedne a dá mu jí za krk, natočí k němu hlavu a jelikož je menšího vzrůstu, trochu jí nadzvihne, konečně spojí své rty s jeho, ano přesně tohle potřebovala.Nelíbá ho vášnivě ani nedočkavě, tak jak by měla, protože je její tělo v jednom ohni. Právě naopak, líbá ho něžně, láskyplně.. Ví moc dobře, že se mu to nebude líbit, ale nemůže si pomoct, ne vždy člověk musí být jen drsný nebo vášnivý. A vlastně vášnivost se může snést i s něžností.

Jeho dovětek s radostí přijmula s úsměvem, celá se zachvěla, když jí začal šaty rozepínat, cítila na sobě jeho ruce, byl to tak příjemný pocit, cítila se, že je na správném místě ve správnou dobu a rozhodně nechtěla být nikde jinde. Jen a jen s ní. Když spadly šaty na zem, vystoupila z nich a chtěla se k němu otočit čelem, ale přitáhnul si jí k sobě, s usměvem mu položila ruku na tu jeho a kousla se do rtu, jeho rty na jejím krku jsou opravdu příjemné, tak moc, až jí to vzrušuje. Cítí jak se jí celé tělo chvěje. Zadečkem se mu zavrtěla v klíně, aby ho ještě více nabudila, je k němu přilepená celým tělem a tahle poloha se jí nadmíru líbí, nechá ho, aby si s ní dělal co chtěl, je jediný, komu to tak dovolí, vždy chtěla mít nad vším kontrolu, ale s ním jí ztrácí. Ach Alexi, kdyby jsi jen věděl, co se mnou děláš proběhne jí znovu hlavou podobná myšlenka. Je z toho celá nesvá, cítí, že k němu něco cítí a bojí se.. Bojí se, že jí ublíží a to by opravdu už teď neustála. Jenže se mu čímdál víc otevírá. Tak jak se otevřela jen jednomu člověku v životě a jak to dopadlo.

Musela znovu zamručet do polibku, když se jeho ruce ocitly na jejím pozadí, byl prostě skvělý v tomhle směru, vůbec neměla čas přemýšlet nad tím, že by se jí to třeba hnusilo nebo něco podobného, ba právě naopak, nejspíš je vážně léčba šokem tou nejlepší medicínou. Přece jen je to žena, dokáže se přenést přes všechny hrozné věci, jen k sobě prostě někoho potřebuje a v této době je to prostě Alex. Je si už naprosto jistá, že k němu cítí něco více, ale zatím není ten správný čas to říkat nahlas, přece jen, jak ho zná, nejspíš by se zalekl a opravdu utekl a to ona nechce. Když si přetáhne přes hlavu triko, jenom to uvítá, usměje se do polibku a vášnivě ho kousne do rtu, možná i trochu laškovně, protože hned ucítí jeho krev, opět spokojeně zamručí a rukama mu jezdí po nahé hrudi, na chvíli se od něj odtáhne, aby se mu zadívala do očí, dlaněmi si drží jeho tvář. Co to se mnou děláš Alexi jako by se mu to snažila říct očima. Po nějaké chvilce se k němu otočí zády, vlasy si přehodí z jedné strany na bok a tak mu ukáže své dokonalé záda i zadek v šatech. "Rozepneš mě prosím?" řekne roztomilým tichým hlasem, připadá si jako malá holčička, jako by to snad bylo poprvé a to se jí líbí. Že nemusí myslet na to všechno co se stalo, ale jen na ně.

Už jen pro sebe se usmála při polibku, je to holka šikovná, kdyby se jí chtělo, tak by se jí to rozhodně povedlo, přece jen, ženy mají své fígle, které muži nikdy nepochopí, ale je pravdou, že by mu to nikdy nedokázala udělat, zas tak zlá není. Při představě Alexe bez vlasů se ale musí opravdu zasmát, kdoví, třeba by mu to i slušelo. I když kdoví, dokud to člověk neuvidí, tak neví. Nemá už ale čas přemýšlet nad jeho vlasy, zapojuje se do polibku čím dál více, rukama mu váhavě vjede do vlasů, tak aby mu je nerozcuchala a do polibku dá vše, zapojí i jazyk, hraje si s ním doslova jako kočka s myší, v jedné sekundě sedí stále na lince a v druhé sekundě se upíří rychlostí přemístí i s Alexem ke stěně, na kterou ho přirazí, polibky naberou na intenzitě a ruce, které měla v jeho vlasech sjedou přes jeho hruď, až po lem trika a šup pod triko, aby si mohla užít dotek na jeho horké kůži, jemně mu zamručí do polibku, touží po něm, i přes to všechno potřebuje cítit někoho u sebe, tak aby to nebylo násilné, ale,tak aby to chtěla, což se dá říct, že teď to vyloženě chce. Její ruce vcelku pálí, možná je to i tou magií ohně, kterou nedokáže ještě ovládat, jde ale cítit, že celé její tělo se rozehřálo. Naštěstí stále na přijatelnou teplotu, rozhodně se nemusí Alex bát, že by se spálil.

Přistihla se u toho, že opravdu nechce, aby to skončilo, což bylo nanejvýš udivující, stále se chvěla a jen v tom dobrém smyslu, nebylo jí to nepříjemné, polibky mu opětovala, možná je něco pravdy na té léčbě šokem. Polibek jí připadal dlouhý, ale sama se nepřinutila od něj odtáhnout, až do udělal on, vděčně se na něj podívala a konečně se nadechla, ano zapomněla při tom dýchat a je vlastně dobře, že jako upír nepotřebuje vzduch. V jedné vteřině mu chtěla nadat a v druhé mu poděkovat, takže raději neříkala nic, pro jistotu, protože by si o ní nejspíš pak opravdu myslel, že je blázen, což by opravdu nechtěla. Když začne mluvit jakoby nic, vykuleně ho sleduje, než se začne opravdu smát. "Ta tvoje posedlost vlasy je opravdu rozkošná, až se ti budu někdy chtít pomstít, tak ti je ve spánku oholím" řekne se smíchem a čeká nějaké zděšení, nikdy by toho nebyla schopná, ale proč ho trochu nepoprovokovat, že? Na chvíli teda zapřemýšlí, co bude vhodnější, až nakonec uzná, že to jezero pro ní teď bude lepší. Nějak se ještě necítí, že by měla jít mezi lidi. "A mimochodem jsem opravdu pochybovala, jak jen jsem si to mohla dovolit, že?" nadzvihne laškovně obočí, než se usměje. "Co se ještě chvíli zdržet?" zeptá se tiše a za triko si ho prostě přitáhne k sobě, aby ho mohla znovu začít líbat, ano tahle léčba šokem se jí opravdu začíná zamlouvat, lehce se posune a nohy obmotá kolem jeho boků. Její myšlenky se ubírají jen jejich směrem, na to co se jí stalo si ani nevzpomene, musí tak Alexovi přičíst plný počet bodů, jeho léčba opravdu funguje.

"A ty si prostě budeš stále stěžovat" zamračí se, ale hned se usměje, myslela to jen vtipem. "Prostě spoléhám na to, že tvoje hlavinka vymyslí něco originálního" zazubí se na něj a pak na chvíli svraští čelo. "Kavárna? Není to na tebe až příliš romantické místo?" zeptá se ho lehce překvapeně, nečekala, že by jí tam někdy vzal a vlastně by šla i ráda, ale to jezero se jí zamlouvá více, možná proto, že vodu miluje více než kafe. Když Alex dopije sáček a hodí ho do koše, lehce mu zatleská. "Skvělé, nečekala jsem, že by ses trefil" rýpne si s usměvem a pak už ho zamyšleně sleduje. "Jaký nápad?" řekne ještě, než k ní přistoupí, na sucho polkne a sleduje jeho ruce, které si položil na její stehna, na chvíli zadržela dech, sakra co blázní? Začne zrychleně dýchat a čeká co se všechno odváží udělat, pomalu ani nedutá, když přemístí ruce na její pas a pak jí začne líbat. Zprvu mu polibky moc neopětuje, je naprosto v šoku, snaží se nemyslet na to, co se jí předtím stalo a je zvláštní, že na to opravdu nevzpomíná, možná je to i tím, že na to prostě nemá čas, když po ní tak dá se říct "vyjel". Pomalu mu obmotá ruce kolem krku a polibek mu začne vášnivě opětovat, ano tam někde uvnitř je stará Charlotte, která chce ven. Její tělo se po jeho dotecích chvěje a přistihne se u toho, že chce další. Rukama mu zezadu zajede do vlasů a tím si ho přitáhne ještě blíže k sobě, polibek prohloubí, po nějaké chvilce jsou opravdu sehraní, jako by k sobě patřili celý život.

"Není zbytečné řešit nějaké minuty? Myslím si prostě, že jsem to zvládla rychle a tečka" zakončí tuhle debatu a pak si ještě vezme i zbytek sáčku, který do sebe blesku rychle obrátí. Po tomhle může říct, že je opravdu spokojená a dokonce tak i vypadá. Vypadá bezstarostně, jako by se nic nestalo, ale v sobě to má stále a nejspíš ještě hodně dlouho mít bude, ale na povrch chce vypadat, jako by nic. Sáček pomalu vyhodí, trefí se hned na poprvé, jo je prostě dobrá. Lehce rozkročí nohy a dá si ruce mezi ně, takže se o ně zapře a dívá se přímo na Alexe. "Napadá tě, kam vůbec vyrazíme?" zeptá se s nadzvihnutým obočím, oči obrátí k oknu, aby zjistila, že je noc, panejo, ten den vždy tak uteče. Nějak se jí ale asi nechce zase do nějakého klubu nebo baru. Je zvědavá, jestli Alex vymyslí něco originálního. Když tak vzpomíná na bar, vzpomene si, že bude muset o víkendu do práce. No je zvědavá, jak tohle všechno zvládne s tou svojí depkou. Bude se muset na lidi usmívat jakoby nic. Jo bude to makačka.

// ježíš chuďo, znám to a nezávidím :( :D

"Pár minut může být až šedesát, nezapomínej na to, takže můžeš být ještě rád, že jsem to stihla tak rychle" usmála se na něj a po jeho dovětku se usmála o to více. Opravdu jí prospělo to, že potkala zrovna jeho, dodává jí sílu a energii. "Než půjdeme, měli by jsme se ještě najíst" zavelí a pomalinku se ladným krokem vydá do kuchyně, cestou nechá kabelku na jednom ze šuplíků, co má po bytě. Když je v kuchyni, neomylně zamíří do lednice, kterou otevře, na chvíli se k ní skloní, čímž umožní Alexovi pohled na její pozadí, ne že by to dělala naschvál a konečně vezme dva pytlíky s krví. Zásoby má udělané hlavně od té doby, co spolu byli vykrást nemocnici. Drží se a dává si opravdu jen občas, vždy když už potřebuje, prostě si tu krev šetří. Když má konečně dva sáčky, zaklapne lednici a jeden sáček hodí Alexovi. "Postřeh" zavolá ještě na něj, když sáček letí a pak už se jako obvykle přesune k lince, položí si sáček, otočí se k ní zády, rukama se zapře a vyskočí si na ní. Je to její oblíbený posed už od malička. Vezme si sáček a konečně ho roztrhne, s potěšením se lehce napije. Musí uznat, že jí krev chyběla, ještě aby ne. Sice to není jako teplá čerstvá krev, ale i tak je dobrá, hlavně proto, že není zvířecí. Když má vypitého půlku sáčku, na chvíli ho odloží, prstem si setře trochu krve co jí teče z koutku a pak jí olízne. Je spokojená, aspoň pro zatím. Ale ony ty depky jednou příjdou a to hlavně, až bude zase sama třeba ležet v posteli a bude mít čas přemýšlet.

Cesta trvala překvapivě krátkou dobu, možná to bylo i tím, že si povídali, přece jen se nějakou dobu neviděli, pomalu se začínala dostávat z té své hrozné nálady, za což mu byla rozhodně vděčná. Když po nějaké době stanou u domu, začne si po kapsách hledat klíče, když je konečně vyštrachá, odemkne a vejde, ještě počká, než vejde Alex a zavře za nimi. "Udělej si pohodlí a klidně se chovej jako doma" řekne mu jako obvykle, je to taková klasická věta, která si říká hostům. Vyzuje si tenisky, které na nohou nechce zase nějakou tu dobu vidět a pak už zamíří do svého pokoje, kde ze sebe sundá i zbytek oblečení, sice říkala, že to zabere jen pár minutek, ale neodolá, aby si vlezla i do sprchy, před zrcadlem si udělá drdol a hodí si opravdu rychlou spršku, nakonec výjde ven, celé tělo natře pomerančovým tělovým mlékem, hned potom co se utřela. Cestou do pokoje za sebou zavře dveře od koupelny, sundá ze sebe ručník, který měla připevněný na prsou a obleče si jako obvykle krajkové spodní prádlo, tentokrát modré. Otevře skříň a chvíli do ní zírá jak tele do žlabu, než si konečně vybere modré šaty, které si na sebe obleče, hned se cítí lépe. Sedne si ke stolečku naproti zrcadla a dá se do malování, oči si namaluje výrazně a pak už si dá jen tvářenku, rty namaluje jako obvykle leskem. Nakonec vstane a ještě si rozpustí drdol. Podívá se na hodiny, celé jí to zabralo 20 minut, to je snad rekord, za to musí být Alex rozhodně rád, snad se neukousal nudou, ještě si vezme kabelku, do které nahází všechny potřebné věci a jde za Alexem.

On se omluvil? Opravdu mu z jeho úst vyšla omluva? Zůstane stát jako opařená, kdoví jestli to není zase jen tak nějaká jeho hra, když se rozeběhne, jen ho sleduje, nebude ho už zastavovat, za to všechno co jí udělal. Dívá se, jak běží pryč a jen si lehce povzdechne, tolik to stále bolí, jak se k ní choval. Tohle už se jen tak nedá napravit a to je to nejhorší. Stejně nevěří tomu, že by odjel a aji kdyby, možná by za to byla i ráda, aspoň by jí pak neničil život. Po nějaké chvilce výjde ven, obleče se a zamíří konečně domů.

--> Domek Charlotte