Příspěvky uživatele

Když se objeví na náměstí, nějak vše nechápe. Až když se podívá dolů, pozná, že už je opět holka, rukama si ohmatá své prsa, dlouhé vlasy, stehna, prostě vše. Úlevně si oddychne a celému se tomu jen zasměje. Skoro jako sen.. pomyslí si a protáhne se. Jelikož je noc, prohrábne si kabelku, jestli tam má to, co potřebuje a když zjistí, že ano, tak se vydá ke kouzelné zahradě. Hodně o ní slyšela a chtěla by se tam ráda podívat. Když se tak zamyslí nad uplynulým úplňkem, bylo to opravdu zvláštní. Vyzkoušet si, jaké je být chlap byla dobrá zkušenost, kterou by ale nechtěla v nejbližší době opakovat. Jako holce jí to nejvíce vyhovuje a je tak opravdu spokojená. Jako klukovi by jí to moc nešlo, i když cvičení dělá mistra a třeba by se z ní po nějaké době stal i skvělý chlap. Takové myšlence se musí zasmát a raději s úsměvem zamíří k té zahradě, má hned lepší náladu než předtím.

--> Kouzelná zahrada

Na jeho odpověď se ušklíbne, no jasně, ona je ta pravá, co by ho chodila navštěvovat na hřbitov. Když si to tak uvědomuje, dlouho nebyla navštívit svoje rodiče a to jí mrzí, ale teď s tím nic neudělá, nejdůležitější je, dostat se zpět do svého holčičího já. Kdyby měla zůstat celý život jako kluk, určitě by si na to nějak zvykla, ale nechce. Raději zůstane holkou, pokud to samozřejmě nějak půjde. Když tak poslouchá staříčka, musí se ušklíbnout o to více. Cože?? Prsten v těle?? vykulí oči, ale co mohla čekat? Podívá se na okolo na ostatní upíry a vlkodlaky. Vesměs všichni vypadají jako zabijáci, ale nakonec se nikdo k ničemu nemá. Stojí tady vedle sebe jako cizí. Až nakonec promluví holka, která byla prohozená oknem. "Do toho" Pobídne jí a sleduje, jak jde za staříčkem, vypadá jako typ holky, no kluka, kterému je to upřímně fuč, jestli někomu ublíží, nebo ne, proto je to dobrá možnost na něco takového. Pohled stočila na staříka, který už vůbec nevypadal jako stařík. Chce umřít s úctou a rychle a taky se tak stane. Holčina mu prostě zlomila vaz. Je to asi to nejlepší co mohla udělat, aby se dlouho netrápil. Celou dobu to sledovala bez mrknutí oka, což je zvláštní. Ona sama ještě nikdy nikoho nezabila, jen ublížila. Ale teď jí to nepřipadá zas tak hrozné, což jí udivuje snad ještě více.
Nechtěla tam už dál stát jen tak nečinně a nechávat práci jen na té holce, teda klukovi, co hledá všemožně po těle. Proto se rozešla k nim, klekla si a začala mu pomáhat. Dokázala se i skvěle ovládat a nějak jí ta krev ani nepřitahovala, asi to bylo tou touhou, že se chtěla změnit zpět na holku. Vše šlo jako po másle, alias po vnitřnostech a když našli prsten, jestli teda, tak ho použili, aby se dočkali svých skutečných podob.

Pozoruje staříčka, který opravdu vypadá, jako by byl v posledním tažení, teda až do doby, kdy mu začnou ostatní sahat na věci, sama by si to nedovolila. S takovýma udělá ale krátký proces, při kterém vypadá opravdu energeticky. Pak si sedne zpět a vypadá opět ne moc dobře. Je jí ho vlastně i líto. Když promluví, že přátelé nepotřebuje, ale úklid by se mu šikl, tak přikývne. Sice se jí nechce, ale pro svou svobodu to dokáže udělat. Podívá se na ostatní co na to říkají. Pak začne stařík mluvit o tom, že by jim mohl říct, co jim pomůže a kde to najdou. Najednou zbystří. Ještě v té chvíli netuší, jaké to má podmínky. Když řekne, že by pak musel umřít, zamračí se. Stojí život tohoto staříka za to vše? Ano nejspíše je má na svědomí, ale je to opravdu nutné? Zadívá se na něj přemýšlivě a pak promluví. "Nedá se to udělat nějak jinak? Vždy je jiná možnost. Nemusíte při tom přijít o život." zkusí se přece jen zeptat, i když by to asi neříkal jen tak. "Prosíme Vás o pomoc, ale nejlépe, kdyby se Vám nic nestalo. Každý si zaslouží žít a nikdo by neměl říkat, že je nepotřebný. Navíc i přátelé jsou pro život důležití a ráda za Vámi budu po tom všem chodit, když se to urovná" Povzbudivě se na něj usměje, projevuje se teď v ní její lidské já a ne upíří. Jako člověk chtěla vždy všem pomáhat a přetrhla by se pro ně. Jako upírovi jí to je jedno, ale možná je to i tím, jak je teď spokojená a šťastná.

Když stařeček ani nepozdraví, přejde to a jen se na něj dívá. Hned začne klást otázky typu, co tady děláme. Na to se snad ani nedá odpovědět jinak než. "Jdeme si pro své staré těla! řekne a podívá se po ostatních a pak zpět na asi čaroděje. Když řekne, že by jim mohl pomoci, na vteřinku se usměje, tak přece jen by to šlo. Pak ale dodá, že neví kde co má. No jo, zase slepá ulička. Pak už sleduje skřítka, který jde za staříčkem, začnou si něco špitat, že by už konečně? Chybí jí její ženská stránka. Když to po nějaké chvilce skřítek vzdá a pískne, zvedne hlavu a vidí, že přiletěla víla. Všechny posype nějakým práškem, jako by cítila další nával energie. Pak už víla odlétá společně se skřítkem, který stihne zavolat, že si musíme sehnat povolení. Nedůvěřivě se podívá na staříčka, který se samozřejmě začne ohánět zase tím, že tady nic není. Díky nové zvláštní schopnosti zjistí, že něco tají. Neříká to ale nahlas, nechápe to a neví jestli se to děje jen jí, nervózně se podívá po ostatních a pak zpět na staříčka. "Pane, co kdyby jsme vám to tady uklidili? Dáte nám pak svolení?" Snaží se to zjistit po dobrém a rozhlíží se, ta místnost by opravdu akutně potřebovala uklidit a i když se jí do toho nechce, uklízet zrovna nějakému nevrlému, zapomnětlivému staříčkovi, její ženské tělo je pro ní přednější, proto by to dokázala udělat. Neví, ale jak ostatní.

Jakmile řekla ta slova z papírku a vkročila do druhého lesa, její maminka zmizí. Úlevně si oddechne. I když jí viděla opravdu ráda, ví, že to byl jen přelud a o to více to bolí. Když se podívá pozorněji, vypadá to jako slepá cesta. Zařadí se po boku blond kluka, který je ve skutečnosti nejspíše taky holka. Spíše určitě. Pousměji se na ni a jdu dál, ještě s náma jde více lidí a hlavně jeden skřítek. Po chvilce vylezou nahoru a podívají se z okna, jde vidět velký starý dům. Jak se k němu ale dostat? Je tam opravdu hluboká propast, takže to není nic příjemného. Je jasné, že nikdo tak daleko nepřeskočí. Co ale teď? Pak už skřítek promluví, že se musí spojit magie. "Ovládám oheň" řekne společně s ostatníma a zjistí, že nikdo neovládá magii Země. Naštěstí je zachrání skřítek, který jí ovládá. Společnými silami vytvoří tunel, do kterého vejdou. Když Lott uvidí dědu, okamžitě jde k němu. "Pane, jste v pořádku, potřebujete nějak pomoci??" zeptá se ho, i když jí v hlavě hraje myšlenka, že je to nejspíše ten staříček, co je zaklel. "Vy jste ten čaroděj?" zeptá se ho a sleduje celou jeho osobu, vypadá, jako by ani nedokázal nic dělat, natož čarovat. Nejspíše to opravdu bude ten, který za tohle všechno může.

Jelikož Malii nenašla, pokračuje sama. Vlastně není sama, je s ní její máma. Je moc ráda, že jí vidí, i když moc dobře ví, že je to jen přelud a že je tady, aby jí odlákala. Opravdu to bolí, že se jí zjevila zrovna ona, osoba jí nejbližší. Vzpomene si na vše co předtím zažila, jak o maminku přišla a na chvíli se musí zastavit, aby se nadechla, ještě přivře oči a zavrtí hlavou. Nakonec je otevře a pokračuje dál, až se před ní objeví skřítci. Cestou se stihla ještě s mámou chytit za ruce, ale je to, jako by držela jen nějaký vzduch. Když začnou skřítci poskakovat a usmívají se, tak se musí usmívat taky, jsou fakt roztomilí. Když obrátí zrak na hlavního, pozorně ho poslouchá, i když jí občas cukají oči do stran na malé. Jakmile řekne, že musí pokračovat sama, podívá se na mámu. "Mami opravdu mi chybíš a to, že jsem tě teď mohla vidět byl pro mě opravdu krásný zážitek, ale musíš mě nechat jít. Určitě se ještě uvidíme, ale nech mě ještě chvíli na tomhle světě. A rozhodně nechci být kluk. Vím co dělám" povzbudivě se usměje a jako by jí chtěla stisknout ruku, ale jen jí dá v pěst, máma se pomalu začne rozplývat. Tiše si oddechne a vysloví ona slova, co byla napsaná na papírku a vejde. Byl to pro ní hrozný zážitek, vidět mrtvou mámu, ale zase naopak je za to ráda. Kolikrát si jí představovala a i když to byl jen přelud, zanechalo to v ní nějaké vzpomínky.

Šla s davem a vedle Malii, byl to zvláštní pocit být v takovém lese, vypadal jinak než dřív. Byla tam ulička. Ucítila zápach, když se podívala vedle sebe, Malia už tam nebyla. Vešla pomalu na cestičku a uviděla svojí maminku. Pousmála se a pomalu jí chtěla obejmout, ale zrovna promluvila. Zastavila se v půlce pohybu a poměrne nechapave se na ni dívala. "Vím, co dělám, ale děkují za tvoji starost " mluvila k ní, jako by to byla normální osoba. Pak prostě šla dál, nevnímajíc dalších slov. Tak tohle bylo vážně divné" pomyslela si a snažila se najít Malii.

// omlouvám se, pisu z mobilu, abych nezdrzovala, proto je to kratší :)

Když na ní promluví kluk, co sice není moc podobný Malii, ale jelikož jí takhle oslovil, určitě to bude ona. "Mal?" zeptá se zmateně a sjede jí pohledem, nakonec se zasměje. "No chápeš to?? " rozhodí rukama a ukáže na tělo, ještě stále tomu nemůže uvěřit. "Měli by jsme jít do lesa." řekne rozhodně a podívá se na holku, která to tady koriguje a zasměje se. "Ustup ženská, chlapi prochází" řekne pobaveně, jo začíná si svou roli kluka užívat, vydá se pomalu do lesa, tak nějak doufá, že půjde Mal s ní, nechce v tom být sama. Jako kluk má všechno oblečení hodně upnuté, ale je ráda, že si nevzala třeba šaty, to by bylo ještě divnější. I když kluk v kožených kalhotech, bílém triku a s kabelkou musí vypadat jako blázen. Cestou jí ovanul jemný větřík, jako by šla správným směrem.

--> Les

Sedí nechápavě na lavečce a sleduje dění kolem, když si všimne staříčka, hned ho začne sledovat zaujatě, poslouchá každé jeho slovo a sleduje papírek, který vyletěl do vzduchu. Takže do lesa.. Než muž zmizí, ucítí jemné chvějí, neví co to je, takže tomu nevěnuje žádnou pozornost, zvedne se a vezme sebou i tu kabelku, ze které vyloví mobil a přečte si zprávu, cestou odepisuje "Právě jdu k papírku, a ty??" odepíše a schová mobil, podívá se na papírek, když je u něj zrovna volno a zapamatuje si slova, co jsou tam napsaná. Pak už si vytáhne mobil, kdyby jí chtěla náhodou Malia volat a dívá se kolem. Zaujmou jí slova jedné holky, která je asi ve skutečnosti kluk, ale kdoví. "Máš pravdu, nebudeme tady jen tak stát" promluví a zalekne se trochu svého hlasu, je hrubý no a samozřejmě mužský, což není ani tak divné, když se stihla přeformátovat na chlapa. Sleduje holku, která je dost potetovaná, ale sluší jí to, zajímalo by jí, jestli to má takhle i jako kluk. Sleduje i ostatní lidi kolem, hledá očima Maliu, ale stejně si není jistá, jestli by jí teď v takovémhle stavu poznala.

// http://www.wallpaperdip.com/wp-content/uploads/2014/05/alex-pettyfer-short-haircut.jpg
https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/736x/0d/1b/75/0d1b756e351880de3ce3df8e2cdd6862.jpg

Zmatená vyběhla z baru a její nohy jí vedly až na náměstí, celou cestu šla se sklopenou hlavou. Co je to za blbost.. přece nejsem v jedné chvíli holka a v druhé kluk.. už mi asi vážně solidně hrabe, přemýšlí celou cestu a když příjde na náměstí, sedne si na jednu z volných laviček. Musí vypadat opravdu úchvatně v holčičích věcech a s kabelkou přes jedno rameno. Rozhlíží se zaujatě po náměstí a vidí, že je tam více zmatených lidí. Aspoň v tom teda není sama. Začne si prohlížet své ruce, které jako klukovy zhrubly a jsou větší. Jednu ruku si dá na hlavu, aby zjistila, že má blond vlasy, trochu delší. No bezva, aspoň něco zůstalo, jako mělo, blond hlava. Až je to vtipné. Pomalu si povzdychne a odloží kabelku vedle sebe. Připadá si jako naprostý idiot, ale opravdu není sama. Hlavu zvedne k obloze a všimne si, že je úplněk. Že by to na to mělo účinek? Kdoví, každopádně je to hodně divné. Nejraději by zdrhla domů a zavřela se v pokoji, ale není srab. Raději počká na nějaké rozumné vysvětlení, pokud se i nějaké dostaví.

Obsluhuje lidi na baru s vervou a užívá si to, není dne, kdy by jí její práce nebavila, je pro ni zapálená. Celý večer utíká nezvykle rychle, ani neví, že je úplněk, nějak to jako upír nevnímá, i když by měla. Když jí něco zasáhne, lekne se toho tak, až upustí skleničku. "Do háje" zakleje a rychle jí začne smetáčkem zametat, nakonec střepy vyhodí a rozlitou vodu utře. Když si jde umýt ruce, zvedne hlavu a lekne se sama sebe. "Co to..." zabrble zmateně a začne si sahat na svůj obličej, který se jí ani trochu nepodobá, jako první jí vystřelí ruce mezi nohy, když tam našátrá něco, co je přebytečné, div sebou nešlehne rovnou na zem. Rychle si sundá zástěru, pobere kabelku, což pro kluka je hodně divné, vyletí z baru takovou rychlostí, jako by byla blesk. Neví kam jde, ale její nohy jí zavedou na náměstí.

-->Náměstí

Cestou z domu si dává načas a jde do práce pěšky. Když po nějaké době přijde, otevře dveře a rovnou vejde, pozdraví svojí kolegyňku a zamíří do šatny, kde si odloží nejprve kabelku. Pak už si vysleče koženou bundu, kterou si pověsí do skříňky, zůstane tak jen v kožených černých kalhotech a bílém triku. Přes boky si uváže zástěru a ještě si v zrcadle zkontroluje svůj účes a jestli není rozmazaná. Boty si přezuje na balerínky a s úsměvem se vydá na plac, aby rovnou začala obsluhovat lidi. I když je tam po delší době, jde jí to od ruky, neplete se a všechny objednávky vyřizuje opravdu rychle. Někdy se i zapomene u stolu a podívá si s lidmi, je vtipná a zábavná, jde na ní poznat, že je šťastná a v dobré náladě. Když jeden muž rozlije pivo, moc by neprohádala, kdyby hádala, že to udělal schválně, pokukuje od ní od té doby co přišla. S hadrou a úsměvem přešla až k jeho stolu a vše dala do pořádku, ještě mu natočila nové pivo, které mu rovnou přinesla. Velice se omlouval a nakonec z něj vypadlo, jestli by někdy nešla na kávu. S díky odmítla a šla se věnovat dalším lidem. Večer jí utíkal závodním tempem, až po nějaké chvíli si vydechla a napila se vody za barem, než začala obsluhovat další lidi.

"Tím jsem nechtěla říct vůbec nic" usměje se na něj sladce a sleduje ho, jak se obléká do trika, i tohle jí přijde hodně sexy, stejně jako celá jeho maličkost. Proto ho sleduje poměrně zaujatě a s milým výrazem. Když si neobleče ty tepláky, jen se zasměje, to je prostě celý on. Poupraví si koženou bundu a vezme si kabelku, do které si dá nejdůležitější věci a ještě se vydá za svým milým. "Snad se přemůžeš a vyzvedneš mě, bylo by to fajn" zamrká očkama a nakloní se, aby ho jemně políbila, pak už se vydají dolů, celou dobu si ho drží za ruku. Dole se obuje do vysokých bot, v práci se stejně bude přezouvat a podpatky nosí ráda. Poupraví si ještě drdol a usměje se na Alexe. "Tak já letím zlato, když by ses nestavil, tak se případně uvidíme pak, kde bydlím víš a stejně tak i já vím, kde bydlíš ty" zasměje se a ještě mu dá jeden polibek, než se vydá chtě nechtě do práce.

--> Bar

Nečekala ani na sekundu, že by to vzal tak v pohodě, zrovna on, který nikdy nebyl romantický a ani neměl takové řeči rád. Ale teď vypadá snad i jako by mu to nevadilo, za což je jen a jen ráda. Když se mu vyzná ze svých citů a on jí odpoví, zadívá se mu do očí. Tohle jí naprosto stačí a líbí se jí to, slyšet to z jeho úst. Je opravdu šťastná a vypadá tak. Přitulí se k němu ještě více a drží se ho, jako by se ho nikdy nechtěla pustit. Takhle s ním leží nějakou dobu a u toho přemýšlí, že už by měla jít do práce. S povzdechem se od něj odtáhne. "Tak a dospělí musí jít pracovat" znovu zavtipkuje a políbí ho na špičku nosu. "Dočkám se tě v baru?" zeptá se ho s nadzviženým obočím a pomalu z postele vstane, sundá si dlouhé triko a zůstane jen v kalhotkách. Z šuplíku si vezme posprsenku a obleče si ji. Pak si vytáhne černé kožené kalhoty, které si obleče a k tomu čistě bílé triko. Pak už přejde před zrcadlo, aby se pořádně upravila, udělala si účes a nějak střídmě se namalovala, ať nedělá ve společnosti ostudu. Pak už se otočí s úsměvem na Alexe, vlasy má vyčesané do drdolu, aby jí nezavazely při práci a namalovaná je více než normálně, má hodně zvýrazněné oči a je pravdou, že jí to sluší. Ještě si vezme černou koženou bundu a dívá se na Alexe, co je stále v trenkách.