Příspěvky uživatele

Sama moc dobře nevěděla, jestli se má bát nebo ne, co má vlastně cítit. Polibky mu samozřejmě oplácela a že nebyly něžné, to je snad jasné. Snažila se být co nejvíce vášnivá, i když to přes ty myšlenky šlo těžce. Měla by to zastavit? Nejspíše by to byla lepší varianta, ale tolik se jí nechce, tak moc se jí nechce opouštět jeho rty. Udělá to vlastně jen na chvilku, ale to jen proto, aby ho zbavila přebytečné věci, která se nazývá triko. Když to samé udělá s jejím, nebrání se, ještě zvedne ruce, aby mu to všechno usnadnila. Pak už rty vyhledá jeho krk. Líbá ho vášnivě, různě ho saje a užívá si jeho spokojených výdechů, rukama mu jezdí tak nějak po zádech, občas zajede na hruď a nebo do vlasů. Zbožňuje jeho vlasy. Nejvíc je má ráda většinou po koupání, jelikož je nemá nagelované a vypadá tolik dobře, ovšem s gelem je taky dokonalý. Jen si pak netroufne se mu v něm hrabat tak často a že to dělá ráda je samozřejmé. Rtama mu vyšplhá až k uchu a zašeptá. "Chci, aby ses ze mě napil" opravdu smyslným hlasem a jemně ho kousne do lalůčku. Touží, aby jí opět zatnul zuby do její kůže, za prvé jí to vzrušuje a za druhé tak trochu i riskuje, ale potřebuje se přesvědčit, že to ovládá. A za třetí? Určitě se mu to musí líbit.. stejně jako jí.

Možná je zvláštní, že je nadšená z jejich magii, ale můžou se společně učit a podobně. Ovšem to už samozřejmě neřeší, na to bude času ještě dost. Když už se tak nějak rozhodnou ukončit hru, taky se tak stane. Nikdo přece netvrdí, že se do ní ale nemůžou třeba ještě vrátit. "Kašli na logiku" zabrble a v upíří rychlosti ho přirazí k zemi a drží ho za jeho ruce. Netrvá to ale dlouho a už jsou oba v sedě, nenechal jí ani dopovědět nezdvořák a vrhnul se na její rty. Co jiného by mohla dělat, než že mu to začne hned ochotně oplácet? Do polibku se hodně vžívá, oplácí mu všechno a ještě více, hraje si s jeho jazykem jako kočka s myší, kdy se snaží být ta kočka mít trochu převahu. Jejich ruce se ocitnou pod trikama. Přitáhne si ho k sobě ještě blíže. Když si to tak uvědomuje ale, je až moc podobný Sebovi, až na to, že Sebastian zabil její rodiče a Alex ty svoje. Zamrazí jí, když si to vlastně tak zpětně uvědomí a lehce se zasekne u polibku, ale hned zase pokračuje, bylo to jen nepatrné. Oba baví zabíjení, jsou arogantní, namyšlení a myslí si, že můžou mít vše. Až tak moc jsou si podobní, až jí to vážně děsí. Co když se někdy Alex neudrží a ublíží jí? Vyžeň si sakra ty myšlenky Lott řve na ní podvědomí a na chvíli se zdá být duchem mimo. Když se ale probere, odtáhne se, ale jen proto, aby mohla Alexe zbavit trika, když tak udělá, odhodí ho kousek vedle nich a rtama se vrátí ne na jeho rty, ale na jeho krk, přivine se na něj tělem a líbá ho všemožně na krku až k uchu a zpět.

Je to tam, někde uvnitř ní je pocit, jestli se ho bude někdy bát, nebo snad ne? Ví o něm už více, než by chtěla, řekl jí celou svojí historii, i to, že zabil spoustu lidí. Dokáže to vše jen tak přejít? Bojí se, že ne, ale každým dnem na tom bude pracovat. Rozhodně to má jen v sobě a neukazuje to na venek, na to má Alexe až příliš ráda. Když se teda odeberou k lepšímu tématu a to hudbě, svěří se mu, že má ráda to samé co on. Kdyby jen věděla, že zpíval, nejspíš by si ho chvíli dobírala a pak by ho nejspíš láskou sežrala (obrazně:D) jelikož kdo nemá snad slabost pro zpěváky? Každá ji má. Když se zeptá na magii, přizná mu to a potěšeně se usměje, když řekne, že jsou na tom stejně. "Vážně?? To je super" řekne upřímně, než se ho zeptá, jak dlouho tu hru ještě budou hrát. "Hele já jí sice vymyslela, ale to neznamená,že jí budu i ukončovat" ušklíbne se na něj pobaveně, než skončí Alex na zádech a ona na něm. S lehce provokativní otázkou. Jeho odpověď jí pobaví. "Jaký si to uděláš..." ani nestačí dopovědět a už cítí jeho rty na svých, neváhá ani sekundu a obmotá mu ruce kolem krku, začne mu polibky vášnivě oplácet, jako by na celém světě existovali jen oni dva. Rozhodně se nemusí bát, jak se k ní chová, Lott ho vnímá stále stejně jako předtím a ten strach tam není. Rukama mu zajede přes krk na triko a pak šup pod triko, aby prsty zkusila jeho horkou kůži. Zajede na záda a nahoru, pak putuje prstama dolů a při tom ho jemně škrabká, do toho se stále věnuje jeho rtům, které jen tak nehodlá opustit.

Pousměje se, přece jen ví, že je chyba i na její straně, no dobře, i on byl možná magor, když něco takového provedl, ale ona mu dala ten impulz. To jí prostě neodpáře, vždy si bude myslet, že na tom měla aspoň malou zásluhu. Kéž by to ale bylo jinak. Pak už poslouchala ten jeho příběh, při kterém jí mrazilo, ale navenek vlastně nedávala nic znát. Co měla dělat? Začít na něj řvát? Strachem utéct? Jistě, nebylo dobré, že zabil své rodiče, ani že zabil spousty lidí. Ale neví proč, prostě to u něj vnímala jinak. Opravdu za to může i fakt, že je už upírem. Jako člověk by ho hned poslala pryč a bála se ho. Takhle z něj má stále respekt, ale pryč ho rozhodně nebude posílat. Nebude mu říkat ani žádné povzbudivé slova a nic podobného a raději mlčí, je to tak pro něj nejspíše lepší, i když v hlavě se jí odehrává tisíce myšlenek. Nesmíš se ho bát, tobě neublíží řve na ní podvědomí, ale může si být jistá? Co když ho někdy něčím naštve a on se neovládne? Pak už je řada na ní, poví mu celou pravdu o tom, jak se s tím vypořádala a že se z ní stal na nějakou dobu vlk samotář. Nenáviděla to období, vždy byla společenský člověk a musela se zamykat doma, aby někomu neublížila. Jakmile se pak napije panáka a pronese na poloprázdnou flašku připomínku, konečně se upřímně usměje a stihne ho ještě políbit. Pak mu položí otázku o hudbě, aby oba přivedla na jiné myšlenky, při jeho první odpovědi se nepatrně ušklíbne, zase jen vtípkuje. Pak na jeho odpověď přikývne. "No bezva, další věc, co máme společnou" Usměje se na něj, vlastně rock miluje, například její nejoblíbenější skupina je Thirty Seconds To Mars. Hlas Jareda Leta je prostě božský. Mezi další jsou třeba Linkin park, Fall Out Boy, Imagine dragons a podobně, je jich mraky. Ale i přes rock miluje i klasický Pop, moderní hudbu, takovou tu klubovou. Při jeho další otázce lehce svraští obočí. "Příjde mi, že ovládám oheň. Ovšem ještě v tom nejsem nijak zběhlá a musím to trénovat. Vzmůžu se tak maximálně na lehké zahřátí něčeho" uchechtne se sama nad sebou, nojo měla by se učit. Ovšem vždyť donedávna ani nevěděla, že nějakou má, dokud se to nezačalo projevovat. Nad další otázkou musí zapřemýšlet. "Do kdy vůbec chceš hrát tuhle hru?" nadzvihne laškovně obočí a rukou mu jemně přejde po stehnu. "Tak mi třeba řekni, co by jsi chtěl se mnou dělat právě teď" lehce zavrní a ve vteřině v upíří rychlosti ho donutí si lehnout na záda a sedne si na něj obkročmo, jeho ruce chytí a drží mu je u hlavy, tak jak to dělává.

Aby si dodala trochu odvahy odpovědět mu na to vše, tak si nalila panáka, kterého hned vypila. Potom se napila ještě i z flašky, jelikož to pro ní bylo málo, ale že by jí to nějak pomohlo se říct nedá. Pak už mu řekne celý příběh ve zkratce a dívá se mu u toho do očí. Jakmile si řekne něco spíše pro sebe, stejně mu na to odpoví. "Toho šílence jsem z něj udělala já. Nejednou jsem si to vyčítala. Neměla jsem o nadpřirozenu ani potuchy a jednou prostě neodolal a zakousnul se mi do krku. Místo, abych ho podpořila, tak jsem ho vyhnala. Odsuzovala jsem ho za to, že je upír a už ho nikdy nechtěla vidět.. Byla jsem naprosto pitomá" zavrtí smutně hlavou. Nejednou si to dávala za vinu co se stalo rodičům. "Je to moje chyba" řekne příliš tiše a raději se nadechne. V téhle chvíli je opravdu ráda za Alexe a proto mu to hned i řekne. Jeho úsměv je pro ní jako balzám na duši. Pak už se ho zeptá na další otázku, stejnou co pokládal on. Jakmile začal, už cítila, jak se v ní vše svíralo. Po jeho první větě vše nasvědčovalo tomu, že je zabil on.. ale třeba to nebyla pravda. Nakonec to ale řekl na rovinu. Neubrání se tomu, aby lehce vytřeštila oči.. Nějak neví co na tohle říct. Už to, že jí řekl, že zabil spoustu lidí jí dostalo. Natož skutečnost, že zabil vlastní rodiče. Má se bát, aby nezabil i ji? Ne to je blbost, je dost starý na to, aby to vše ovládal. Když si vlastně vzpomene na to, jaká byla po přeměně ona, nejspíše se mu ani nediví. Říct jí to, kdyby byla člověk, tak ve vteřině uteče, jelikož neví jaké to je. Ale takhle je to o něčem jiném. Jen mu chytla ruku a stiskla. Na tohle se vlastně nedá odpovědět, nebude ho nijak litovat, to lidé nikdy nechtějí slyšet. Ani mu nějak nadávat, nebo podobně co to udělal. Stalo se a nedá se to vrátit zpět, určitě když si to pak uvědomil ho to muselo bolet. A ona je teď tady pro něj. Nebude už na to všechno sám, i když ví moc dobře, že o svých pocitech moc nemluví. Už to, že s ní takhle hraje tu hru a na vše jí svědomitě odpovídá je pro ní úspěch. Alex se jí vlastně mění před očima. Neví jestli má na tom zásluhu i ona, každopádně je za to ráda, už to není takový ten arogantní, namyšlený a chladný kluk. Je to kluk, který má své problémy, city a konečně jí pustil úplně do svého života. Při jeho další otázce už se pousměje, pustí jeho ruku a nalije oboum panáka. "Změnilo mi to komplet život. Předtím jsem byla společenská a jako sluníčko. Potom jsem si nevěděla s ničím rady, neměla jsem ani rodiče, kterých by jsem se zeptala. V okolí jsem to nemohla nikomu říct, jelikož vždy, když jsem někoho viděla, myslela jsem jen na to, jak z něj piju krev. Kolikrát jsem se neudržela. Ale nikoho jsem nezabila. Dokázala jsem to vždy nějak stopnout, ale musela jsem pak utéct. Nemohla jsem pracovat, nic. Jen jsem se většinou schovávala v domě. Když po pár letech jsem to už začala tak nějak ovládat, vrátila jsem se do své práce, do baru, nečekaně" pousměje se. "Ale nemohla jsem tam být věčně, přece jen, každému by bylo divné, že nestárnu, no ne? A proto jsem tady" Pokrčí jemně rameny a podá mu panáka, svého si nechá a vypije ho, prázdného položí na zem a podívá se na flašku ve které je na dně. "To jsme tomu dali" zasměje se a zadívá se na Alexe. Vlastně je opak všeho, co kdy chtěla. A přitom je dokonalý. Přímo pro ni. Potřebuje se nějak dostat z toho tématu a všeho, potřebuje přivést oba na jiné myšlenky. Ještě, než se ho zeptá na další otázku, tak se k němu nakloní, rukou si ho přidrží za tvář a políbí ho, pak už se odtáhne a usměje. "Co třeba posloucháš za hudbu??" Napadne jí jako první. "Asi nic moderního, co staříčku" zasměje se a pocuchá ho ve vlasech, už má na rtech úsměv a musí ho znovu provokovat, to by jinak nebyla ona.

Musela mu dát za pravdu, možná právě proto jim to funguje. Kdyby u sebe měl někoho podobného, jako je on, nejspíše by jim vlastně ani nezáleželo na tom se nějak měnit, ale stále by si užívali, nebo se podváděli a podobně. Takhle ale je to úplně o něčem jiném. Proto už jen přikývne, ale nekomentuje to, má prostě pravdu. Pak už po tom, co od něj vyzvídala, jestli byl zamilovaný, přišla na ní otázka o rodině. Řekla mu upřímně, že nikdo z její rodiny neměl o nadpřirozenu ani potuchy. V tom případě se naskytla otázka stejného směru, kterou rovnou Alexovi podala. Stihla se u toho k němu i přitulit a poslouchala jeho hlas, který byl krásný a uklidňující, mohla by ho nejraději poslouchat celý den, týden, měsíc a stejně by se jí neomrzel. Když jí odpověděl, že to byli lidi, tak přikývla, přece jen mají něco společného, akorát jeho rodiče věděli o nadpřirozenu, její ne. Jakmile se zeptal na další otázku, musela si nejdříve nalít panáka, kterého hned vypila a jelikož to nebylo dost, tak se napila ještě trochu z flašky. Kdyby to na ní aspoň sakra působilo. Pak už flašku položila a podívala se mu do očí. "Nevím co by říkali, kdyby ještě v tu chvíli byli na živu. Nebo jak bych se zachovala. Nejspíše bych jen zbaběle utekla. Ale takhle to nešlo." zkousne si ret, aby zahnala slzy a rozhodne se mu povědět celý příběh. "Nebudu ti to tajit. Když jsem se dozvěděla, že je Sebastian upír, odsoudila jsem ho a rozešla se s ním. Myslela jsem, že je to ten nejlepší nápad, ale opak byl pravdou. Jednu noc, byl na mě hodně naštvaný, vtrhl do našeho domu, zabil mi mámu, hluk mě přilákal do kuchyně, kde jsem jí viděla ležet na zemi. V té chvíli tam přišel i otec, kterého taky neušetřil a zabil ho. V další sekundě chtěl zabít i mě, ale v poslední chvíli si to rozmyslel a přeměnil mě. Čekal, až se proberu, aby mi oznámil, že už konečně můžeme být spolu, když jsme upíři.. Nedokázala jsem se na něj ani podívat. To bylo naposledy co jsem ho viděla, pak byl sedm let klid a až teď se vrátil" ušklíbne se a pořádně nadechne, než se pousměje. "Jsem opravdu ráda, že tě mám Alexi" řekne z ničeho nic to, na co právě myslí. Pak už je řada na ní, aby se zeptala a i když je to blbé, zvolí tu samou otázku, aby se dozvěděla více. "Stejnou otázku dávám i tobě. Jak to snášeli rodiče? Byl jsi s něma až do jejich konce?" zeptá se ho, tenkrát u vodopádu jí řekl, jak se proměnil, proto už se neptá na to jak.

Nečekala takovou odpověď, nebo snad čekala? No jasně, je to Alex. Když se tak na něj ale dívá, kolik toho o něm vlastně ví? Ano ví takové ty základní věci, ale co třeba minulost? Na tohle byla ta hra dobrá, dozví se toho více. Je pravdou, že jí to ale zarazilo, spousta je přece jen taková odpověď, která by snad znepokojila každého. Pak mu teda řekne, jak dlouho je upírem. No je pravda, že to rozhodně není tak dlouho jako on. "Začínám se bát ti něco říkat, je to takové zklamání ne? Hodná holka, která je teprve krátce upírem, navíc spala v životě jen s jedním mužem, no teď už s druhým. Nevyhýbá se to naprosto všemu, co ty vyhledáváš? Nebylo by pro tebe lepší mít někoho více zkušenějšího, ve všem?" nadzvihne obočí. Jako pedofil se rozhodně cítit nemusí! (:D) Zas tak mladá není, i když ten rozdíl mezi nima je opravdu velký, ale což. Pochválila se mu, že vypadá na 28 dobře a jeho přitakání odměnila úsměvem. I když se jí draly vzpomínky o její rodině, musela je hned vyhnat. Pak už byla řada na ní a hned se zeptala, jestli byl zamilovaný. S očekáváním ho sledovala a už si myslela, že řekne jo, ale on řekl ne. Docela jí to překvapilo, ještě více, když pak dodal až teď. Tohle prostě musela odměnit rychlým polibkem na tvář. Pak už čekala na další otázku, po které se pousmála. "Vlastně ne, ani jeden z nás či z příbuzenstva o nadpřirozenu neměl nikdy potuchy." pousměje se, bylo krásné chvíli zavzpomínat na rodinu. Když jí tak nahrál, musí se prostě zeptat. "Co tvá rodina Alexi? Byli taky upíři? Nebo stále jsou?" Podívá se na něj a přisune se ještě blíže k němu, tak nějak si na něj dá nohy, na jeho stehna a dívá se mu z menší blízky do očí.

Měla by mu lhát? A proč by to vlastně dělala? Ráda mu říká pravdu, i když je taková, nebo maková. Je to její přítel a zaslouží si vědět vše, proto mu řekla i tohle a nijak nemlžila, zmínila Sebastiana, protože je to vlastně jediný muž, kterého ve svém životě milovala, samozřejmě teď už to není pravda. Už není ten, kvůli kterému by se měla nebo chtěla trápit. Pro ní je teď hlavní Alex, který tohle vše přehlušil a je mu moc vděčná. Ještě určitě bude mít nejednu možnost mu to říct. Když má vyslovit otázku, přece jen se odhodlává, ale musí se zeptat. Jestli někoho zabil. Překvapila jí jeho odpověď? Vlastně při slově spoustu jí docela zamrazilo a tak nějak nevěděla, co říct. Musí ale počítat s tím, že je to prostě upír a ne žádný obyčejný člověk, takže by to měla brát s rezervou. Ovšem tak nějak nečekala odpověď zrovna spoustu. "To je docela vyhýbavé" Podotkla s úsměvem a polkla. Trochu více se nadechla a chytla ho za ruku, po které mu začala jezdit palcem. Když se jí zeptá, jak dlouho je upírem, nemusí nijak dlouho přemýšlet, vlastně vyhrkne hned odpověď. "Je to sedm let. A ano, je to málo, hlavně o proti tobě, vím to" pousměje se a podívá se mu do očí. "Byla jsem proměněná, když mi bylo 21. Takže by mi teď technicky bylo 28. Na 28 ale vypadám dobře, ne??" zavtipkuje, než zesmutní, je to už 7 let, co jsou mrtví její rodiče. Raději zavrtí hlavou a podívá se zpět na Alexe, při další otázce už musí přemýšlet, jak to zformulovat. "Byl jsi někdy zamilovaný?" Zeptá se přece jen, je zvědavá, jestli si opravdu celý život jen užíval, nebo předtím někoho potkal a jak to bylo.

Musela mu říct, jak to je, je to prostě ženská, která touží po nových věcech a tahle by byla jedna z nich. Samozřejmě pro něj je to nemyslitelné být s mužem, ale pro ni s ženou? Vlastně proč ne. Ale kdoví, byla to jen otázka a ona na ní odpověděla, sama neví, jestli by to dokázala nebo ne. Jeho výraz jí opravdu pobavil, no co, umí překvapit. Dokud se to ale nestane, tak je to vlastně stejně jedno. Pak už teda byla opět řada na ní a jelikož už se ptá na vše, dokázala se zeptat i na tohle, docela se u toho i začervenala, nedá se to přehlédnout. Na jeho odpověď pokývala hlavou. "Máš pravdu, je to jak kdy" Pousměje se, vlastně mu tak i sama odpověděla, opravdu má někdy chuť jen ležet a nechat všechno na druhém, ale pak zase příjde někdy stav, kdy tolik touží udělat dobře tomu druhému a ráda převezme iniciativu. Pak už se jen pousměje, zažila to a vlastně se jí to i líbilo, ale stejně jako on to nevyhledává, i když někdy to opravdu dokáže oživit. Když se jí zeptá na další otázku, nejdříve si lehce povzdychne, než si vezme drink a dopije ho, prázdnou skleničku postaví a podívá se mu do očí. Nechce se jí mu lhát a proto bude mluvit jen pravdu, vlastně jako celou dobu. "Sebastian byl můj první a vlastně i poslední, než jsem potkala tebe" lehce si povzdychne. "Promiň, jestli jsem tě zklamala, že jich nebylo více, ale je to tak. Nikdy jsem nebyla jen tak na nějaké to užívání, což jsi mohl poznat i první dny se mnou" pousměje se, není to prostě coura, co by si s každým užívala, je to až moc slušná holka. Vlastně byla naprostý andílek, pak, když se stala upírem se to docela změnilo, dokázala člověku ublížit. Ale nechrápala s muži na potkání. Když má zodpovězeno, chvíli si dodává odvahy, chce se Alexe zeptat na něco, co jí vrtá hlavou opravdu, opravdu dlouho. "Takže.. jelikož jsi na světě nějakých pár desítek let.. zabil jsi někoho?" zvedne oči ze země, aby se na něj podívala. Teď už se neusmívá. Nemyslí to špatně, jen se o něm chce dozvědět co nejvíce a chce vědět, jaký byl dříve, jestli se vždy tak dobře ovládal, nebo jak to bylo.

Věděla moc dobře, že jestli ho chce udržet v tom, aby ho to bavilo, musí nejspíše zvolit takové otázky, po kterých jí neusne a bude se aspoň trochu zajímat, takže se jí to zatím dařilo dobře. Zeptala se ho samozřejmě hned po své odpovědi na to, jestli zažil trojku, docela jí to zajímalo, ale měla za to, že člověk jako Alex určitě, stejně se ale musela zeptat, pro úplnost. "Doženeme?" zeptá se jen, ale už to nekomentuje.Stihla u toho i pustit hudbu a vypít drink. Jak se tak dívá na Alexe, musí se usmívat, tahle hra jí začala bavit a navíc se dozví o jeho tužbách nebo o jeho minulosti, no co více si přát. Když jí teda řekl odpověď, nijak zvlášť jí to nepřekvapilo. Je to prostě Alex. Na jeho odpověď přikývne a čeká na další otázku, která bude směřovat k ní, dolije si proto novou skleničku a chytne jí do rukou. Zadívá se mu do očí a čeká, co si na ní vymyslí. Jakmile se zeptá, tak lehce zčervená a dá si pramen vlasů za ucho. Nad odpovědí nemusí dlouho přemýšlet. "Ne, nevyspala" řekne mu s pohledem do očí a přemýšlí nad druhou otázkou, která je součástí té první. "A jestli bych to udělala?" lehce jí zajiskří v očích. "Zkusit se má všechno ne? Takže ano" odpoví mu, než se napije drinku, pak drink odloží a přisune se k němu, jen lehce, rukou mu přejde po stehnu a vymýšlí další otázku. Zvolí teda ještě jednu intimní, než se ho začne ptát na ty důležité z minulosti a tak. "Máš v posteli raději převládu nad ženou, nebo máš rád, když to převezme ona? A ještě jedno by mě zajímalo, máš rád svazování? Ať už tebe, nebo naopak?" zeptá se ho a u tohohle se už opravdu hodně začervená, ale což, čím úchylnější, pro Alexe lepší.

Cítila, jak se jí předtím třásly ruce a věděla, že je to touhou po krvi. Vrhla se na sáček, zatím co šel Alex pro bourbon. Jelikož mu to netrvalo dlouho, ani jí, rovnou vyhodila sáček a vzala dvě skleničky, po rychlém hledání. Její kroky směřovaly do obýváku, je to první místo, které jí napadlo. Proto si tam taky sedla a rovnou do tureckého sedu. Dala před sebe skleničky a ukradla si první otázku pro sebe. Kdyby mu totiž řekla, ať nějakou vymyslí, bylo by to něco stylu : "Zase mám vymýšlet první já?" pobaveně se v duchu usměje a předběhne ho tím, že mu řekne, že jako žena má přednost, no ne? Jakmile se ho zeptá, upře na něj oči. Jako první zvolila takovou peprnou otázku, jelikož ho chtěla nějak přivést na jiné myšlenky a rozhodně se nechtěla ptát jako první na něco třeba z jeho života nebo minulosti. Na to ještě byl čas. Takže když se zeptala, s lehkým úsměvem na rtech očekávala odpověď. Musela se u toho zasmát. "Hřbitov?? Vodní šlapadla?? No mám se ještě hodně co učit" zasměje se a je ráda, že se jí tak svěřuje a že vůbec vymyslela nějakou takovou hru, kdy o sobě zjistí něco víc, však jsou pár a je to tak lepší. Pak už čekala na jeho otázku, kterou jí překvapil. Položil jí vlastně úplně tu samou. "Je ti jasné, že jsi o desítky let starší a měl jsi na to více času" ušklíbne se na něj pobaveně a na vteřinku zapřemýšlí. Ještě se rychle zvedne a pustí hudbu, nemohla si to odpustit, s hudbou to bude takové intimnější. Když se jí vrývají do hlavy první tony písně, tak začne přemýšlet. Vlastně ani extra nestřídala muže. Ale s jedním toho zažila nejvíce. "Tak třeba ve zkušební kabince obchoďáku" pokrčila rameny, jo to tenkrát byla sranda, zkoušela si své nové spodní prádlo, Seb se na ní přišel podívat a než stihla jakkoliv zareagovat, tak byla přiražená ke zdi. "A nebo třeba v opeře." Přidá k tomu ještě něco, tohle pro ní bylo taky neobvyklé, sakra jsou to všechno veřejné místa, měla by se stydět. Raději si pak vezme svůj drink a na ex ho vypije, než začne nalévat nový, mezitím vymýšlí další otázku. Dobře, mohli by chvíli zůstat u tohohle tématu. Raději se neptá, s kolika holkama spal, navíc Alex by to ani nevypočítal a proto zvolí raději jinou otázku. "Už jsi zažil trojku? Nebo co by jsi ještě tak chtěl zažít?" Tak u tohohle se trochu i začervená a raději vezme nový drink, který hned vypije. Pak už se mu podívá do očí a ruce si položí na kolena a trochu se k němu nahne a poslouchá.

"Dokážu si to živě představit, holky ve vířivce a ty by jsi stál venku a slintal.. moment oprava, byl by jsi uvnitř s nima a nic a nikdo by tě nezadržel" pronese, jako by říkala nějakou divadelní řeč a pak se zasměje. Když mu chce vyrabovat lednici, zjistí, že tam má jen pár sáčku s krví, pří pohledu na jeho krk se jí zmocní touha po teplé krvi a musí jí ovládnout tím, že se přidrží linky. Když se tak stane, otočí se a poprosí o sáček, Alex se naštěstí nevyžívá v trýznění a jeden sáček jí podá. "Děkuji na tisíckrát" usměje se na něj tak upřímně a mile, ještě než otevře sáček, tak mu nabídne, jestli by si nezahráli takovou poznávací hru, jelikož Alex souhlasí, tak se usměje a konečně si otevře sáček. Zatímco Alex se vydal ke skřínce, Lott si užívala chuť krve. Sáček byl v ní snad v rekordním čase. Prázdný ho pak vyhodila do koše a prstem si setřela zbytek co jí zůstal na rtu. Jakmile Alex vylovil bourbon, otevřela pár skříněk a v jedné z nich našla skleničky, vzala obě a vydala se do obyváku, jelikož se jí nechtělo sedět na sedačce, sedla si prostě na zem do tureckého sedu, skleničky dala před sebe a očekávala Alexe, když si snad sedl naproti ní, tak spustila. "Jelikož jsi domácí, měl by jsi mít právo se na něco zeptat, ale já jsem žena a ty mají vždy přednost, takže se ptám na první otázku. Na jakém nejzvláštnějším místě jsi to kdy dělal?" Lehce se u toho zasměje, potřebuje to nějak rozproudit a chce ho i uvolnit, proto taková otázka. Mezitím si vezme láhev a oboum jim nalije pití. Jakmile Alex odpoví, může se pak ptát on.

"Myslela jsem, že je ti to jedno, jak moc nápadné by to bylo" řekla mu lehce laškovně, než se teda ještě po pár větách odhodlala jít konečně k lednici, kterou otevřela. Žádné halo se tam nekonalo, přece jen, bylo tam pár pytlíků krve. Na zahnání hladu dobré, ale že by se jí chtělo zrovna pít studená krev, to se říct nedá. Raději to má přímo ze zdroje. Po dalších lehkých dohadech se na něj podívá s jiskřičkami v očích. Ano chtěla by se do něj zakousnout a udělat to hned, ale zatím se drží, až jí samotnou to překvapuje. Pohledem sjede na jeho krk a pak se mu podívá více do očí. Dokud na to nemyslela, bylo vše v pořádku, ale jakmile se teď baví o krvi, najednou jí potřebuje. Jo, je v tomhle ještě nováček a nedokáže se sto procentně ovládat. "Já..." zabrble.. "Promiň, dej mi chvilku" otočí se rychle k lince, o kterou se opře rukama a začne se vydýchávat, na chvíli zavře oči, než je opět otevře a je to v pořádku. Otočí se na Alexe už s úsměvem. "Vadilo by ti, kdybych si vzala jeden sáček?" Pousměje se nevinně, je jako malá holčička, která prosí o lízátko. "A pak mám nápad" usměje se ďábelsky. "Určitě tady schováváš někde nějakou láhev. I když vím, že se nemůžeme opít, můžeme to aspoň zkusit a trochu se při tom poznat. Co si zahrát na pravdu? Budeme se vzájemně ptát a upřímně si odpovídat, u toho samozřejmě pít, jsi pro?" Pousměje se, tak nějak se o něm chce dozvědět více, ještě aby ne. Vždyť když si to tak uvědomí, zas tak moc toho o něm neví.

Prihmouri na něj oci. "Fontánku? Spíše jsem čekala virivku s dvouma nahyma slecnama" ušklíbne se pobavene, tak rada ho provokuje, když si to může dovolit, mají mezi sebou skvělý vztah, kdy se vlastně ani jeden z nich neuráží kvůli hovadinám, kdyby to tak bylo, tak by se nejspíše vůbec nebavili, jelikož se většinou baví tím, že do sebe rýpu. Tak nějak je to jejich hlavní rys. Jakmile kolem něj obmota ruce, sveri se mu, že si myslela že určite ani nechtěl jen tak přijít, ale byt s krásnou neznámou, aspoň teda pro ni. Je to přece Alx. Jakmil uvidí hezkou holku, nikdo a nic ho nezastaví. Nebo, že by snad ano? Nechce tomu věřit, aspoň ne ze začátku. Jeho odpověď ji pobavila. "Ještě aby ses neurazil " naspuli lehce rty než se ho pusti a zamiri do lednice, ke které se skloní, aby zjistila že tam vazne skoro nic není. Kdyz promluví, otoci se k nemu a zaklapne jedním pohybem lednici, jelikož jí zaujmou jeho slova "Nabizis mi snad svůj krk?? " zeptá se ho s nadzvihnutym obočím a s jiskrickama v ocich, je pravda ze neměla dlouho krev, ale neví jestli se ji chce z něj pit, ani neví, jestli by to vůbec chtěl. Ale hlad má, ještě aby ne. Vždyt se toho tolik stalo, ten úplněk, její směna. Kdy se při tom všem shonu měla stačit najíst? Nenašla si na to tu chvilku, takže vlastně až ted jí dochází, jak moc má hlad.

//omlouvám se ze je to bez háčků něco, mobil :D

Cesta z baru naštěstí netrvala nějak moc dlouho, ale i přes to si jí užili, samozřejmě, celou dobu si povídali, vesměs o blbostech. Jakmile přišli k jeho domu, chvilku čekala, než jí Alex odemknul a ona mohla vejít dovnitř. Taky tak udělala a podívala se kolem sebe. "Nic moc se tu nezměnilo" Podotkla s pobaveným hlasem a vyzula si své lodičky, takže opět byla o pár centimetrů menší. Lehce se protáhla a otočila se na Alexe, jakmile dávala ruce dolů, tak mu je dala kolem krku. "Prvně jsem ti chtěla poděkovat za to, že jsi mě vyzvedl z práce, ovšem nejspíše to nebyl tvůj úmysl, že?" Pousměje se, tak nějak jí přišlo, že tam spíše přišel s tou holkou a bylo mu jedno, jestli tam ona je, nebo ne. Když se pak odtahuje, pocuchá ho ve vlasech. "Máš tu něco dobrého?" zeptá se a otočí, pomalým krokem přijde k lednici, kterou otevře a skloní se k ní, pohledem lustruje, co by si tak mohla dát.