Příspěvky uživatele

"Viď, mám samé dobré nápady" řekla hrdě ještě ve sprše a pak už to šlo ráz na ráz, usušila se, hodila po něm ručník a zamířila do pokoje, kde se dooblékala sama, teda byla ještě bez trika. Napadlo jí vybrat mu outfit a tak nějak mu ani nedala příležitost protestovat, s úsměvem mu pokládala věci na postel a dávala si záležet, aby sledovala i jeho výraz, nevypadal moc, že by mu to vadilo, ještě aby jo. Pak už zamířila dolů pro své triko a uslyšela jeho otázku, na chvíli zapřemýšlela, než na něj zavolala ze zdola. "Mohli by jsme do kavárny" zavolá na něj, má strašnou chuť na kafe, no spíše na Latté a třeba k tomu nějakou sušenku, nemusí si stále jen užívat krve a i když některé věci jsou nepožívatelné, tyhle jí chutnají. Obleče si své triko a s kabelkou zamíří nahoru, kde se usměje, nadšeně. "Páni vypadáš.. skvěle" Pochválí ho a přejde k němu. "Díky mě samozřejmě" Pobaveně ho pohladí po tváři a zaměří se i na vlasy, vypadají dobře, jak jinak, že? Dnes si na nich dal ale hodně záležet. Pak už zamíří dolů, kde si obuje své vysoké lodičky, takže je skoro na stejno vysoká jak on, i když Alex stále převažuje. Vezme si kabelku a otevře dveře a rovnou spolu zamíří do kavárny.

--> Kavárna

Na chvíli strnula a přivřela oči, očekávala, že jí teda začne umývat, tak jak slíbil, ale nic takového se nekonalo, ne že by jí to nějak vadilo, právě naopak. Když jí začne líbat, nemůže zůstat pozadu a polibky mu hned začne oplácet, snaží se ze sebe vydat co nejvíce, po té jejich menší hádce. Ruce měla opět na jeho krku a jela zpět na ramena, celým svým tělem byla přilepená na to jeho, cítila každý kousek a i díky tomu nedýchala moc pravidelně, do polibku zapojovala jazyk a hrála si s tím jeho, neboli byla od něj vyprovokovaná, tak se jen snažila jakoby ubránit, celá se zatřásla, když jí tak přejel po páteři, nejraději by zavrněla jako kočka. Vůbec nevnímala vodu, která se na ně spouští, ale je pravdou, že jí za chvíli tak nějak začala překážet. Ale díky ní byli opět čistí a žádná krev už na nich nezbyla. Když jí přejel po stehnu a vytáhl nohu k pasu, měla co dělat, aby to ustála, tolik toužila, aby se jejich těla spojila, ale tak nějak ví, že kdyby se tomu tak stalo, kdoví kdy by se vůbec vyhrabali někam ven. Když jí řekne, že by měli dělat něco duchaplnějšího, tak se uchechtne a nakloní k jeho uchu. "Nebo by jsme mohli začít dělat tyhle věci i na jiných místech, nebo třeba na veřejnosti" zavrní mu do ucha, pamatuje si jeho slova, že to vše spolu doženou. Pak už se chtě nechtě odtáhne, po chvilce, co Alex vypnul vodu. "Ale máš pravdu, měli by jsme jít ven" přikývne a hned jde ven ze sprchy, probudila se v ní opět ta dobrodružná Lott a hned byla až moc akční. Vzala si ručník a začala se utírat, druhý hodila přímo na Alexe, když vyšel ze sprchy, rychle si pročesala vlasy a už si začala oblékat spodní prádlo. Ve spodním prádle zamířila do pokoje, kde si oblékla rifle a tak nějak se dívala kolem sebe, kde má triko, až jí došlo, že ho má dole, kde ještě předtím hráli. Proto se soustředila na něco jiného. "Vyberu ti něco na sebe" prostě mu oznámila a začala mu procházet šatník. "Navíc bych si sem měla přinést nějaké věci" zavolá na něj ještě pobaveně a začne mu vyskládávat věci na postel. Dá mu tam rifle, k tomu černé triko a sako tmavé barvy http://www2.pictures.zimbio.com/gi/Kostja+Ullmann+Jaguar+F+Type+Presents+Key+8WQDhw1L9pKl.jpg , pak už kolem něj projde, lépne mu pusu na tvář a míří dolů do obyváku, kde si vezme svoje triko a obleče si ho, vezme si i kabelku a míří zpět nahoru za Alexem, nechce tak nějak být bez něj ani minutu.

Všímala si jeho pohledů a samozřejmě ani ty její nesměřovaly pouze k jeho očím. Alex byl dokonalý muž po všech stránkách, i když existuje něco takového vůbec? Člověk nemůže být dokonalý, nikdo není. Ale může být dokonalým pro někoho jiného. Když se nad tím tak zamyslí, hned si vzpomene na slova své maminky. Možná nebude perfektní, ale bude se perfektně hodit k tobě. Možná nebude výjimečný, ale ty v něm najdeš jeho výjimečnost. promítne se jí v hlavě jejím hlasem, až na chvíli musí zavřít oči, než je zase otevře. To už si ale bere sprcháč a začne umývat Alexe, za prvé to potřebuje, vždyť je díky ní od krve. A za druhé jí to dělá až moc dobře se ho dotýkat. Ještě si ho pak důkladně prohlédne http://vignette2.wikia.nocookie.net/degrassi/images/9/9d/Tumblr_mt40ej9OOC1qg8dzlo3_r1_250.gif/revision/latest?cb=20140320023233 a očima skončí u jeho. Když s tím skončí, začne umývat sebe, u toho se ho zeptá, co budou dělat. Jeho vyhýbavá odpověď jí pobaví, rty jí se jí zvlní v úsměvu, až se jí začnou dělat ďolíčky. "Rozkaz pane" přikývne a očekává, že se teď začne starat on o ni. Při jeho přitáhnutí vydechne a zadívá se mu do očí. Po jeho další větě už se nechce smát, naopak, cítí, jak je mezi nimi to napětí, které vlastně bylo od začátku večera, jen se to oddalovalo. Rukama se ho chytne za ramena a směřuje jimi opět ke krku a jeho vlasům vzadu. Dělá to tak obvykle. Do polibku vloží tolik něžnosti a zároveň vášně, hraje si s jeho jazykem, až se jí to probíjí do celého těla. Ani se nějak nehodlá odtáhnout, dokud to neudělá on. Je pravda, že kdyby zůstali déle stát pod vodou, nejspíš by z nich byli vodníci.

Pohled v zrcadle byl opravdu komický. Vidět je někdo takhle, rovnou je zavře, jelikož moc normálně nevypadají. Jakmile si převleče za jeho pomoci triko přes hlavu, trochu si poupraví vlasy, jelikož je hned rozcuchaná, ale což, viděl jí tak už několikrát a zatím neutekl, takže to nemůže být nejhorší. Když jí obviní, že věděla, proč si brát jeho triko, tak mu to odsouhlasí, jak jinak v pobaveném duchu, konečně je to zase jako předtím, i když je vidět i cítit, že to není úplně tak. Pak už vešla do sprchy a pustila ji, voda byla hodně příjemná, ale více příjemná byla společnost Alexe, který vešel hned za ní. Hlavu dala dolů, hned potom, co se na něj nějakou dobu dívala a sledovala, jak odtéká voda s krví. Neodolala a dala i hlavu pod vodu, rukama si sčesala vlasy dozadu a natáhla se pro sprchový gel, aby se mohla celá umýt. Do dlaně si vytlačila trochu více sprcháče a dřív, než začala umývat sebe, natáhla ruce a začala umývat Alexe. Dělalo jí potěšení, dotýkat se jeho pevného těla. Rukama mu jela po pažích, krku, pak na hruď, na záda, zadek, předek (:D), prostě všude, aby ho zbavila krve. Když byl dokonale namydlený, vzala znovu sprcháč a začala umývat i sebe. "Co vůbec budeme teď dělat?" zeptala se jen tak mimoděk, zrovna když si umývala krev ze stehna.

Proc by to meli dal rozebírat? Nikam to nevedlo a navíc mu tak nějak ani neměla co odpustit, vždyť jen měl blbou poznámku a ji se to bůh ví proc dotklo. Nejspíše je poslední dobu nějak moc citlivá. Bude si na ni muset Alex zvyknout, je to jen žena, která má své city, o které se teď vlastně musí starat i on, když jsou pár. Ještě jednou zhodnotí jejich upatlání a řekne mu, že je k sežrání. Jeho odpověď jí pobavila. "Tak klidně tak můžeš začít chodit, alě lidé se tě budou děsit, vlkodlaci budou znechucení a jen upíři by si na tobě smlsnuli, hlavně teda ta ženská část" ušklíbne se, než si ho chytne za ruku a vede si ho nahoru do jeho koupelny, kde si stoupne před zrcadlo, aby se na sebe podívala, ted pohled je příšerný, oba vypadají, jako by se vrátili někde z bitvy. Pochválí mu samozřejmě jeho hlas a pak už si začne vyslekat triko, nejde ji to nějak moc dobře, když ji z něj Alex pomůže, tak to jen uvítá a usměje se na nej stále přes zrcadlo. "Ano, celou dobu jsem toužila po tom, abych ti mohla zašpinit triko" řekne mu na oko vážně a pak se uculí. Začne si teda vyslékat i to svoje spodní prádlo, než zůstane úplně nahá. Pak už zamíří do sprchy, kde hned pusti vodu, vydechne omámeně, když na ni začnou dopadat první kapky vody, které začnou pomalu téct po celem jejím těle a umývat ji krev. Pohledem vyhledá Alexův. Bude se moct na něj někdy vůbec vynadivat? Je tak krasny a ona je opravdu pyšná na to, že je její přítel. Musí se k němu začít chovat lépe. Hlavně nechce, aby se nějak měnil úplne, jen kvůli ni a dělal ze sebe něco, co není.

Kdyby mu tak aspoň jednou konečně mohla vidět do hlavy, aby věděla, co se mu tam honí. Ale bohužel to nedokáže, ovšem umět to? Nejspíš by se tetelila blahem. Ví moc dobře, jaký Alex je, jaký byl a nejspíše jaký bude. Proč jí teda překvapuje jedna věta? Navíc to nemyslel určitě vážně. Proč ho tady vlastně v duchu obhajuje? Jo nejspíš ho musí mít opravdu ráda a taky, že má. Přece jen mu upatle hruď, aspoň teď nevypadá jen ona jako blázen, ale konečně i někdo s ní. Trochu více se na něj přitom usměje a nevinně mu oznámí, že jí musí dělat ve sprše společnost. Jeho už to tak vypadá ocení úsměvem a pak už se mu svěří se svou omluvou. Uznala, že by mu to měla říct, ať se necítí hrozně, pravdou je, že reagovala přehnaně a dokáže si to přiznat. Pak už jen přikývne. "Tak už to prosím neřešme a pojďme do té sprchy konečně, protože jak tě tak vidím, mám chuť se do tebe i zakousnout" řekne mu a lehce našpulí rty, pohladí ho po tváři, kde mu zůstane taky krev, než se odtáhne a chytne ho za ruku. Pomalu s ním zamíří do koupelny, našlapuje opatrně, jako by se snad bála, ale nemá čeho. Je v ní jen strašně moc pocitů. Dostali se spolu tak daleko a nemůžou to zahodit jen kvůli vtípkům. Opravdu se teď cítí pitomě a kdyby mohl pro změnu číst myšlenky Alex jí, tak by jí nejspíše zastřelil, že udělala takovou scénu a teď toho lituje. Jakmile jsou v koupelně, stoupne si před zrcadlo, aby se zhodnotila, no vypadá vtipně. "Máš nádherný hlas." Usměje se na něj přes zrcadlo a opatrně si začne sundávat jeho triko, až se do něj zamotá.

Jakmile za ní přišel dolů, nemohla z něj spustit oči. Slyšet z jeho úst omluvy bylo něco neskutečného, jako by jí někdo řekl, že existuje věc, která neexistuje.Nevěděla, jak se zachovat, jestli mu v sekundě odpustit, nebo právě naopak ho ještě více potrápit. Když si to ale tak uvědomuje, neřekl něco až tak špatného, jen to prostě tak vyznělo. Co, že reagovala jako každá? Může být vůbec ráda, že je s ní, že jí jako první holce dal šanci a zkusil s ní vztah. A ona se tady vzteká kvůli nějaké větě. Přitom on pro ní obětoval tolik. Zahodil všechno své přesvědčení, všechno užívání a odevzdal se jí. Jak nad vším přemýšlí, tak praskne skleničku, uvědomuje si, jak je blbá, že mu nadává, nemůže po něm chtít, aby se hned naučil být skvělým přítelem, který nikdy nic neřekne. Dostali jsme dar řeči, tak proč to nějak omezovat. Jakmile jí vytahuje z ruky střepy, nedokáže se na něj ani podívat, nechce, aby viděl její slzy. Jakmile si je setře hřbetem ruky, tak už konečně může. Když jí vytáhne všechny, tak nějak úlevně vydechne, ale když se na sebe podívá, má chuť se ušklíbnout, vypadá fakt úchvatně, celá od krve. Musela mu ale říct, že by už měla jít domů. Jeho odpověď jí tak nějak potěšila, nechtěl, aby odcházela a zároveň jí tam nebude držet, čímž nechá rozhodnout jen jí, místo aby jí třeba nutil, ať zůstane. Je pravda, že nechce před ostatníma vypadat jak magor. Má na sobě jen spodní prádlo a jeho triko, které je vesměs od krve. Stejně tak jeho stehno a ještě ruce. Když se podívá na Alexe, ten je jen v riflích a bez trika, ale narozdíl od ní s umytýma rukama. Udělá krok v před a dá mu ruce na hruď, což znamená, že od krve umaže i jeho. Její rána se začíná pomalu zocelovat, ale stále teklo trochu krve. "Myslím, že do té sprchy budeš muset jít se mnou" řekne nevinně, jako by na tom neměla žádnou zásluhu. Jeho předešlou větu už tak nějak ignorovala, i když chtěla říct něco stylu, když musíš, tak musíš. Rukama mu vyjela z hrudi, až na ramena a přitiskla se k němu. Zadívala se mu do očí. "Omlouvám se.. reagovala jsem přehnaně" vydechla trochu tišeji, ale musela mu to přiznat, je pravda, že dělala nejspíše z komára velblouda a chce, aby i on věděl, že jí to mrzí.

Nejspíše se nemusela takhle urazit, ale když ono to už jinak nešlo. Alex to řekl a její reakce nebyla moc dobrá. Hned na to se vydala dolů, kde si vypůjčila jeho sklenku, rozrušeně se napila, až se divila, že si nedrcla do zubů, jak se jí trochu klepala ruka. Jakmile dopila vodu, objevil se Alex. Byla za to ráda, nevěděla, že příjde, spíše si myslela, že zůstane nahoře, proč by měl chodit za ní dolů a omlouvat se, to přece není on. Ale stejně přišel a omluvil se. Páni opravdu pokrok pomyslela si a ještě se ujistila, jestli tu píseň složil pro ni, jeho kladná odpověď jí vskutku potěšila a právě proto se i trochu pousmála. Pak už si ale v důsledku naštvanosti rozdrtila sklenku v ruce. Bože já jsem takové nemehlo prolétlo jí hlavou a nad dřezem si snažila vyndat střepy, ale ono přes krev a slzy to jde hodně špatně. Alexovi ruce a jeho pomoc jen uvítala a proto si je nechala všechny vyndat, u toho si zkusila trochu jako člověk říct au a Alex se očividně lehce chytil, takže se oba trochu zasmáli, ale stále ne v dobré náladě. Když už to skoro bylo, pronesla, že by měla jít domů. Tak nějak ale nechtěla jít a cítila, že by měla zůstat, ale copak může?? "Taky nechci odejít. Ale mám na výběr?" podívá se mu do očí. "Alexi tímhle jsi mi řekl, že jsem jako ostatní" zavrtí hlavou. "A to neni moc pochvalné" Povzdychne si a podívá se na sebe jak je celá od krve. "I když takhle bych vypadala jako masový vrah" zasměje se lehce. "Takže za trest mě vysprchuješ" laškovně na něj mrkne, i když jí to stále bolí.

Jakmile stála v kuchyni, přemýšlela o všem, co se stalo. Konečně vše bylo, jak má být, ovšem jako vždy se to muselo zkazit. Neví, jestli to v ní dlouho dřímalo, ale už se to prostě nedalo přejít, tohle už na ní bylo moc. Věděla, jak moc je Alex žádaný, ale nemusel jí to říkat takhle na rovinu, připadala si pak jako každá jiná a to ona přece nikdy nechtěla být. Když byla dole, musela se napít ze sklenice aspoň vody, nějak jí vyschlo v krku a nešlo to jinak. Ani neslyšela, že za ní Alex jde, což je divné, když jako upír má vyvinutý sluch, nejspíš to bude i tím, že měla na práci jiné věci, její myšlenky. Když už teda přišel, zvedla k němu oči a poslechla si jeho omluvu, kterou ale nevzala hned takhle, jelikož už to bylo prostě moc na její psychiku, po tom co se vrátil Sebastian a tolik jí ublížil. Zeptala se ho, jestli ta píseň byla složená jen pro ni. Tím, že řekl, že ano si u ní hodně šplhnul, dokonce se i letmo pousmála, ale to bylo tak vše. Jelikož byla rozrušená, v ruce jí praskla sklenička. Střepy v ruce byly nepříjemné, otočila se k umyvadlu, aby mu nezasvinila podlahu a snažila se je vytáhnout, bůhví proč měla v očích slzy. Prostě toho na ní bylo v poslední době moc a musela dát průchod svým citům. Jakmile jí chytl ruku, tak teda druhou dala na své pravé stehno, tím se celá zasvinila od krve, ale to je to poslední na co teď v téhle chvíli myslela. Konečně se na něj dokázala podívat a se zatajeným dechem si nechala oddělávat střepy. "Au" Ucukla schválně, třeba mu to vlastně ani nedojde, že jí to nemůže bolet, ale jen tak si zkoušela, jaké to bylo ještě, když byla člověkem. Lehce se zasmála, ale bylo to spíše takový smutný smích. Pak už si hřbetem volné ruky utřela slzy a nadechla se. "Měla už bych jít domů.." řekla tiše. Ale bylo to právě naopak. Potřebovala ho cítit u sebe a ne se od něj vzdalovat, ale tak nějak jí příjde, jako by tu už nebyla chtěná. Je přece dalších x holek, co by tam mohly být místo ní.

Nikdy by netušila, že se něčeho takového dočká, navíc od člověka, jakým je Alex. Nemyslí to samozřejmě nijak špatně, ale nikdy si ho nespojovala jako kluka s kytarou, který by holce dokázal zahrát nějakou romantickou píseň. Právě proto je překvapená o to více, ale vše je jen a jen pro jeho prospěch. To jaký měla pocit, když byla dole se zcela rozplynulo. Ve chvíli se ho dokonce i bála, ale v téhle chvíli je to přesně naopak. Je si jistá, že ho miluje a jak moc pro ní znamená. Dokonce po skladbě dostala něžný polibek. Vida, jak se dokáže pomalu měnit prolétlo jí hlavou, když v polibku neucítila vášeň, ale opravdu něžnost. Dělá pokroky, pomalu, ale jistě. Určitě si na ní dokáže zvyknout jako na svou přítelkyni. Ale to by nesměl říkat to, co si myslí. Protože v jedné sekundě mu sedí na klíně a děkuje za píseň a v druhé sekundě to Alex naprosto zadupe do země. Zvedne se z něj a vyčte mu jeho chování. A je to docela oprávněně. Jak jen může zničit takovou chvíli? Ještě hodně naštvaná zamířila do kuchyně, kde si otevřela skříňku a vzala si skleničku, lehce roztřepanýma rukama, jelikož je naštvaná si nalila studenou vodu, kterou hned vypila. Bourbon, ani krev to není ušklíbne se nad myšlenkou, ty dvě věci by jí možná pomohly, ale voda? Ani zdaleka ne. V té chvíli uslyšela své jméno. Ani nestihla zareagovat, kdy přišel, jak byla myšlenkami mimo. Otočila se k němu a v ruce stále dřímala tu sklenku. Jeho omlouvám se jí zapíchlo do srdce. I další dvě upřímné věty. Měla by se mu hned vrhnout kolem krku? Proč to ale neudělá? Stojí na místě neschopná pohybu. Tolerovala mu toho už opravdu hodně, všemožné popichování, na to jak oba vypadají a nebo podobně, ale tohle jí prostě urazilo a zabolelo. Když si ale vzpomene na ten zpěv, tak hned taje. Ovšem ta věta je stále v ní. Zadívá se mu smutně do očí. "Myslíš, že nevím, kolik jsi měl holek přede mnou? Sám jsi mi to říkal, že jich bylo nespočetně. A nejsem blbá, abych si myslela, že jsi zahrál na kytaru a zazpíval jen mě" Uhne pohledem někde do prázdna. "Spíš jsem opravdu doufala, že to pro tebe znamená něco...víc" Dodá ještě.. pak už se mu konečně podívá znovu do očí, má ještě jednu otázku. "Opravdu sis tu píseň vymyslel, nebo už jsi jí pro někoho hrál?" zeptá se na to, co jí vrtá nejvíce hlavou, u toho docela zatají dech. Jde vidět, že jí to opravdu hodně ranilo, jak tak nevnímá, sklenku v ruce stiskne o něco více, až jí praskne a střepy se jí zadřou do ruky. "Sakra" Sykne.. Nebolí to moc, spíše je to nepříjemné. Otočí se ke dřezu a druhou rukou si snaží vyndat z ruky střepy, jelikož se jí tak nějak do očí nahrnuly slzy a ještě k tomu jí teče krev, moc nevidí, kde ty střepy má, spíše je vytahuje po paměti, ale moc se jí to nedaří. Ještě se tady rozbreč ty chudinko, víc potupné to být nemůže pomyslí si a hlavu otočí od něj pryč, nechce, aby viděl, jak brečí a jak moc jí to ublížilo.

Nemohla z něj spustit oči a ani to neměla v plánu. Byla to tak dokonalá chvíle, kterou si chtěla zapamatovat. Hltala jeho slova i celou píseň, umí nádherně hrát na kytaru, což ocenila, ale to co jí nejvíce překvapilo je jeho dokonalý hlas. Nejraději by ho poslouchala celý den, kdyby to jen šlo. Jakmile dohraje, je opravdu dojatá a jde to na ní viděl. Samozřejmě řekne, že nemá slov. Když se k ní Alex natáhnul a něžně jí políbil, rozhodně jí to překvapilo a stejně tak mu to oplatila. Když už se pak odtáhla, rovnou mu vzala kytaru, kterou šla dát do stojánku. Pak už pomalu doťapkala k němu a sedla si mu na klín, přitulila se k němu a přivřela oči, byla to naprosto dokonalá chvíle, no možná skoro jako z filmu. Pak už mu musela říct, jak je to krásné a poděkovat. Rozhodně nečekala, že jí řekne zrovna takovou větu. "Prosím?" řekla tiše a odtáhla se tak, aby mu viděla do očí. "Já ti tady děkuju, jak je to krásné a tolik to pro mě znamená a ty začneš mluvit o tom, že takhle reagovala každá??" Nějak rychle se z něj zvedne. "Tak si teda buď s každou! Jsem opravdu ráda, že mi připomínáš, kolik jsi jich měl. Já ti chtěla jen poděkovat, že je to poprvé, co pro mě někdo něco takového udělal. Ale nejspíš jsem blbá, že jsem si myslela, že to znamená něco i pro tebe, ale očividně to bylo zahrané jako pro každou jinou" Procedí mezi zuby a zamíří dolů do kuchyně, po schodech jde opravdu rychle a pak rovnou k lince. Vezme si sklenku a napustí si studenou vodu a celou jí vypije. Jak jen mohl.. pomyslí si.. jak jen mohl zkazit takovou chvíli. Vždyť tohle nechce žádná holka slyšet.

Sama se diví, že se snaží nějak hrát na kytaru, to je prostě ona, musela to zkusit, jinak by to nešlo. Vyměnili si pár poznámek, kdy se i ona ušklíbla. "Je to jednoduché" Má sto chutí na něj vypláznout jazyk, ale přece jen se ovládne. Předala mu teda kytaru s další provokativní větou. To jsou prostě oni, kdyby se měli urážet, nejspíš by se nemohli ani bavit. Takhle se ale spíše stále špičkují. Pak už se na něj usměje opravdu mile. "Víc, než jen to" Přesvědčí ho, ale stejně trochu našpulí pusu a podívá se na něj stylem: "Ty sis to prostě nemohl odpustit" než se objevil jeho upřímný úsměv. Pak už změnila polohu a sedla si do tureckého sedu. Ruce si položila na stehna a trochu se k němu i nahnula. Byla opravdu zvědavá, co jí zahraje. Jestli dá nějakou známou píseň a nebo si něco vymyslí, tomu ale moc nevěří. Možná je to i tím, že neví, jak moc dobrý zpěvák to je. Ještě, než začne zpívat, tak si ho celého prohlédne, je bez trika s kytarou. Když nad tím tak přemýšlí, právě před ní sedí kluk, který se nejspíše ani nechtěl vázat, ale může mu říkat přítel. Dále se jí chystá zazpívat píseň. V té chvíli si uvědomí, jaké to má vlastně štěstí. Když začnou první tóny písně, lehce se nadechne a zkousne si ret, aby se mohla soustředit. Tuhle píseň nezná, stejně tak ani ten text a proto poslouchá každé slovo. Musí uznat, že Alex má opravdu krásnou barvu hlasu, na kytaru umí hrát přímo dokonale a navíc ten text a vše jí dokonale dostává. Nedokáže od něj odtrhnout oči. Kdyby jí tohle někdo řekl před několika měsíci, že bude sedět zrovna s ním na posteli a bude jí zpívat zamilovanou píseň, nejspíš by se mu vysmála a nevěřila. Ale ono je to tady. Z té písně má po pravdě slzy na krajíčku. Cítí se opravdu po dlouhé době tolik šťastná. Udělal si ale strašný průšvih, tím, že jí ukázal, jak krásně hraje a zpívá, bude to muset dělat častěji. Nechá ho dohrát a po dohrání nastane ticho. "Já.. nemám slov" řekne tiše a je to pravda. Hodně to pro ní znamená, že se jí otevřel a ukázal jí vlastně, že umí hrát a zpívat. Další věc, kterou na něm začíná zbožňovat. Ten seznam se začíná rozšiřovat a to vše, co jí řekl upřímně při té hře jde do pozadí. Přestává z něj mít strach. Vezme mu kytaru, kterou jde položit do stojánku, není to naposledy co jí něco hrál, určitě ho v co nejbližší době donutí (určitě s jeho potěšením). Takhle se k němu vrátí, sedne si mu na klín, obmotá kolem něj ruce a obejme ho. Přitulí se k němu, hlavu mu položí na rameno a tak nějak se k němu schoulí jakoby do klubíčka. Potřebuje cítit teplo jeho kůže, jeho vůni i to, jak mu buší srdce. "Bylo to krásné.. děkuji" Pošeptá tiše a jemně ho políbí na krk, než si opět dá hlavu jen na rameno a rukama ho obejme kolem pasu.

Jakmile si oblékla jeho triko, musela k němu přivonět. Je to tak krásná vůně, jako by byl vedle ní. Což se taky za chvíli stalo. Oči jí ale sklouzly ke kytaře, proto se hned zeptala, jestli hraje, jeho stručná odpověď jí lehce pobavila, nejspíš to nebude zas tak horké, jak se zdá. Vzala si kytaru a sedla si s ní na postel. Pomalu se snažila něco zahrát a vypadala u toho tak vážně, až to muselo být vtipné. Zkusila něco zahrát, no nebylo to nic extra, nemůže být přece ve všem dobrá (:D). Musí ho samozřejmě upozornit, aby se jí nesmál. Nemůže si ale nevšimnout, jak mu cukají koutky, hned jak sedí vedle ní. Ten polo turecký sed je skvělý. To ona má obě nohy na zemi. Pak už mu začne podávat kytaru. "Možná, kdyby ses u toho tak nešklebil, tak bych ti to věřila" zasměje se. "Ale s kytarou nemám vůbec žádné zkušenosti" Řekne s nevinným úsměvem, snad se jí nebude opravdu smát, že je neschopná, nebo tak. Pak už si zase zaprovokuje a vezme kytaru. "To by jsi mohl" Pokýve vážně hlavou a pak se zasměje. "Jen jestli to ale zvládneš" řekne mu teď pro změnu provokativně ona.Vlastně je zvědavá. To, že zahraje by mělo znamenat, že jí i zazpívá. Má nádherný hlas, proto si myslí, že bude i umět dobře zpívat. "Opravdu by jsi mi něco zahrál?" zeptá se teda už normálně a když nemá kytaru, posadí se celá na postel, do tureckého sedu.

Cítila, že jí Alex oplácí polibky tak nějak jinak, než dříve, ne jen vášnivě, což jí naprosto dostalo. Může to být ještě lepší? Když už se pak odtáhla, musela ho pochválit, jeho dokonalý úsměv tomu všemu ještě více nasvědčoval. Pak už se zeptala, jestli půjdou do jeho pokoje, samozřejmě úplně nevinně, jak jinak.. Ještě, než stihla odejít do pokoje, láhev položila ke koši a skleničky umyla a nechala je okapat. Pak už zamířila do pokoje, Alexe nechala tam a kdyby viděla, jak dává ještě tu láhev k ostatním, asi by se smála, že na to má speciální skříňku a nejspíše by si ho aji dobírala, ale neviděla to. Jak je v =pokoji, sundá si kalhoty a zůstane ve spodním prádle, ve skříni po zeptání si vypůjčí jedno z jeho triček, které si převleče přes hlavu, tím se hodně rozcuchá, ale což. Hned jí vystřelí ruce k hlavě a poupraví si vlasy. Mezitím její pohled padnul na kytaru a pak na Alexe, který se objevil ve dveřích. "Hraješ?" Zeptá se tiše a pomalu přejde ke kytaře, vezme jí a jde si s ní sednout na postel. Posadí se a chytne si jí, no dobře na kytaru hrát neumí, ale vždy se jí to líbilo. Něco zabrnká, ale opravdu se to nedá poslouchat, tak se podívá na Alexe. "Hlavně se mi nesměj" Upozorní ho s úsměvem. "Raději mi ukaž, jak to umíš ty" vyzve ho a tak nějak otočí kytaru k němu.

Tenhle okamžik byl opravdu krásný a jen kvůli tomu, že byla s ním. Neměnila by na tom vůbec nic. Každým dnem se zdá býti šťastnější a šťastnější. Dostala se už přes Sebastiana a jen díky němu. Měla by mu za to každý den děkovat, ale on musí vědět, co to pro ní znamená, tak už to neříká nahlas. Trochu riskuje, ale strašně chce, aby se z ní zase napil. Má to ráda, tak proč ne. Pošeptá mu to a čeká na jeho reakci, která je kladná. Jeho přikývnutí jí potěší a nechá si přehodit vlasy na jednu stranu a ruce mu dá kolem pasu. Když se do ní zakousne, tak vydechne, tohle se jí líbí a kdoví jestli se toho někdy nabaží, celá se zachvěje a vydechne, přivře oči a užívá si to, ani jí to nenechává kladnou. Když se pak odtáhne, podívá se mu do očí a prostě neodolá, přitáhne si ho ještě k polibku, který je poměrně vášnivý a přitom i jemný a něžný, takový plný lásky, kterou mu chce projevovat. Když se pak odtáhne, tak ho jen pohladí po tváři. "Jsi nádherný" vydechne tak upřímně a projede mu prsty vlasy, které na něm zbožnuje na jakýkoliv způsob. "Půjdeme do tvého pokoje?" Zeptá se a tak nějak pomalu se zvedne, vezme i skleničky a prázdnou flašku od bourbonu, flašku postaví ke koši a skleničky rovnou umyje, pak už zamíří nahoru do jeho pokoje. Tak nějak nechala dole triko, takže má na sobě jen kalhoty a podprsenku, jak jinak než krajkovou. Jakmile je v pokoji, tak se zeptá. "Můžu si půjčit něco na sebe??" jelikož je upír, musí jí slyšet, ať je kdekoliv. Pomalu si vysleče kalhoty, až zůstane jen ve spodním prádle a začne se prohrabovat v trikách, vybírá si nějaké co by se jí líbilo. Pohled jí padne ale i na kytaru. No ne.