Příspěvky uživatele

Líbí se jí to, nebo naopak? Jistě, že se jí to líbí, líbí se jí každý okamžik s Alexem. Miluje ho a zatím od něj ani nehodlá odcházet. Ani se její city nemění, to by toho musel udělat více a nebo jí přímo zabít. Jakmile si hrál s jejíma bradavkama více, než by měl, tak už křičela bolestí, nemohla se držet dále, byla bez krve, vyčerpaná a ještě jí to bolelo, tak to prostě dávala hlasitě najevo. Umlčel jí však polibkem, díky tomu se v ní něco zase změnilo aspon na chvíli. Jakmile se ocitla jeho ruka v jejím rozkroku, tak se prohla v zádech a zavzdychala. Pak už se opět přemístil na její bradavky, tak jen přivřela oči a užívala si tu slast, teď už nebyl tolik drzý jako předtím. Když jí pak zbavil kalhotek, tak se jen tiše pousmála a dívala se, jak se zbavil svého oblečení. Jestli čekala ještě nějaké něžnosti, nedočkala se jich. Jakmile do ní vnikl, chtěla vykřiknout, ale to už na svých ústech měla ty jeho a právě proto mu vykřikla do rtů. Tlumil její výkřiky a vzdechy, naprosto se mu oddávala a ruce mu položila na jeho ramena. Ze kterých pak šla zezadu na krk do jeho vlasů. Líbala ho a nechala přirážet, vzdychala a ne tiše, jelikož je to prostě ona, nikdy nebyla tichá a ani se to asi nebude měnit. Už jen doufala, že nikdo nepůjde kolem a neuslyší nic, bylo by to divné. Už tak se cítila zvláštně, tak nějak.. nestoudně. Co to s ní dělá? Ona taková hodná holka a on jí takhle.. kazí.. Nevnímá to, ale zavře oči a poddá se mu dokonale.

Nevěděla, kde se to v něm bere, nebo jestli má být ráda, či jestli by se neměla bát. Byla to naprosto jiná osobnost, než na kterou byla zvyklá. Ale přece o tomhle mluvil, tolikrát jí varoval a co ona? Nejspíše tomu ani nevěřila. Ovšem teď už nebude nikdy pochybovat. Jak by taky mohla, když jí tak dobře dokazuje, že občas nemá city a nechá se unést? Vnímá to hlavně, když si od ní bere krev a ona mu začíná malátnět pod rukama. Tak ráda by se bránila, ale nemůže. Je jako strnutá a nedokáže se ani pohnout. Když se pak konečně odtáhnul, nechala ho, aby jí strhnul oblečení a sama mu pomohla z toho vrchního. Pak se ho alespoň pokusila pohladit, ale nebylo to nic platné, stejně jí žádné něžnosti neoplatil, ani nic podobného, možná to ještě prohlubovalo tu díru v ní. Jakmile se pak vrátil k jejím rtům, tak ho nějak po paměti líbala. Ovšem stejně se nezdržel a šel zkoumat bradavky. To co s nimi dělal jí bolelo a vzrušovalo zároveň, nechtěla řvát a dokazovat mu, jak moc to na ní působí, ale neměla na výběr, byla teď tolik citlivá, ještě, když ztratila tolik krve a nebyla zregenerovaná. Byla jako jeho panenka na hraní, až jí to chvílemi děsilo. Když se pak odtáhnul, konečně se nadechla. To už jeho hlava byla u jejich rtů a zašeptal. Jen tiše přikývla a zmlkla. Nechala se políbit a na chvíli se cítila v pohodě, než se vrátil zpět k prsům. Byl o trochu něžnější, to musela uznat. Mezitím se i jeho ruka dostala do jejího klína, takže teď jen tiše vzdychala slastí. Zavřela u toho oči a naprosto se mu oddávala. Bylo to něco neskutečného. Opravdu měl pravdu, že spolu vše doženou.

Jakmile se jí zakousnul do krku, přemýšlela jen nad tím, jestli vlastně někdy přestane. Ubíhaly sekundy, ale pro ní to byly jako minuty. Přivřela oči a jen vnímala to, jak z ní pije. Po chvilce už toho na ní začalo být hodně, cítila, jak její tělo sláblo a ona byla najednou tolik malátná. Nejspíše to udělal schválně, aby mu už nemohla odporovat. Ale ne, to určitě není pravda, přece by jí záměrně tolik neublížil. I když kdoví. Takhle jí příjde, jako by ho vlastně ani neznala. Nebo spíše, že poznává tu jeho druhou stránku. Má z toho opravdu smíšené pocity. Když pak pod ní dal ruku a rozepnul jí jak šaty, tak podprsenku, už nekladla vůbec žádný odpor. Normálně spolupracovala. Pak mu sundala pár kusů jeho šatstva, aby nebyla pozadu, ovšem rifle mu už nechala, to musí sám. Na vteřinku se v ní projevila něžnost a stejně tak ho i pohladila, ovšem jeho kamenný výraz jí děsil. Neví, jestli cítí bolest i z tohohle, z toho jeho chování. Co když jí vlastně opravdu nemiluje? A jen jí má jako společnici do postele a chodící pytlík? Ne, na tohle nesmí myslet, z toho by se každou chvíli utrápila. Jakmile se pak jeho rty začaly věnovat jeho bradavkám, zalapala po dechu. Nebylo to žádné něžné sátí, nebo něco podobného. Zkousával jí je a hrál si s nimi, až křičela, jen nevěděla, jestli bolestí, nebo slastí. Asi obojím. To už i přes jeho rifle cítila jeho touhu. Osmělila se lehce a rukama, tak jak jí prostor dovolil zajela na jeho rifle, které mu začala rozepínat. Když se jí to povedlo, tak mu je alespoň přetáhla přes boky a zadek, to je jediné, kam dosáhla. Zbytek už je na něm. Ruce mu pak vpletla do jeho vlasů, zaklonila hlavu a vzdychala, musela se krotit, co kdyby je někdo slyšel. Kor když jsou takhle na hřbitově.

Nevěděla, kde se to všechno bere, ať už u ní, nebo u Alexe. Bylo to nové a nepoznané, byla z toho přinejmenším hotová ještě skoro dříve, než to začalo. Už, když si jí našel v kapličce. To co se pak událo, na to bude opravdu hodně dlouho vzpomínat. Alex byl jak puštěný ze řetězů a jen málokdo by mu utekl. Tak nějak se asi choval ještě v době, kdy zabíjel, ale ještě hůře. Cítí, že se s ní alespoň snaží trochu držet zpět, za což může být jen ráda. Když se dostala do převahy a byla nad ním, užívala si to alespoň chvíli. Chvilku měla pocit, že je nad ním, že má nad ním moc a že to bude celé podle ní. Dlouho jí to ale nevydrželo. Alex se s ní přetočil, že skončila pod ním. Párkrát vydechla a nadávala si, jak jen to mohla dopustit. Že se nechala unést a ani ho nedržela. Ovšem když už je pod ním, tak nemá nejmenší šanci mu utéct. Cítila, jak jí tiskne ruce k zemi a celá se chvěla. Polibky mu celou dobu vášnivě opětuje, nedrží se ani chvíli zpět, chce, aby cítil i její vášeň. Když se pak přemístil opět na její krk, přivřela slastí oči, ovšem jen do doby, než to i začalo bolet. Alex byl jako smyslů zbavený a vypadal, že se ani nehodlá odtahovat. Vteřiny odbíhaly a ona pod ním začala malátnět. I když byla upír, při větší ztrátě krve se cítila mizerně. Když se pak od jejího krku odtáhl, tak jen vydechla. Neměla ani sílu na odpor, spíše se mu podvolila. Dokonce i natáhla ruce, aby se mu šaty lépe převlékali. Byla poslušná a bylo to i tím, že byla značně oslabená, ale za chvíli to přejde, jen se musela zregenerovat. Po krku jí tekla krev od jeho ran. Zadívala se mu do očí a tak nějak v nich mohl poznat, že už se nebude bránit, že je jen jeho. Že vlastně vždy byla jen jeho a tak to i zůstane, i přes to, co se všechno stane. Zvedla jednu ruku, ale jen proto, aby ho pohladila po tváři. Pak už se ale přemístila k jeho asi saku, co mu sundala přes ramena a pak rovnou i triko. Nakonec položila ruce vedle své hlavy a naprosto se mu oddala.

Ani nechápe na vteřinku, kde se to všechno v ní bere. Ona takový hodný člověk, no dobře, ne vždy, ale většinu času ano. Ale Alexovi se podařilo v ní probudit i tu jinou stránku, tu které se ona sama bála. Tu se kterou byla doma zavřená hned potom, co se proměnila v upíra a doma měla mrtvé rodiče. Tolik bolesti necítila dlouho, vlastně až potom, co jí ublížil ještě znovu Sebastian. To byla tolik mimo, že si s ní mohl dělat, co chtěl, možná za to mohlo i to, že byl silnější. Kdyby se dříve více naštvala.. a je to tady. Ty myšlenky, že mohla všemu zabránit. I tomu, aby se jí už Sebastian nedotýkal. Ale nezabránila tomu, bála se. A proč? Mělo se v ní probudit to, co teď a bylo by vše v pořádku. Ale není. Mohl to vše ukončit, ale neudělal to. Nechal jí prostor a to byla asi ta chyba. Využila toho a prostě ho povalila na zem. Nepoznávala se, ale bylo to tak úlevné, na chvíli nad někým převzít tu sílu. Ani jí v té chvíli nějak nezajímalo, že se mu leží nepohodlně, nebo že by ho to mohlo bolet, nebo něco podobného. Stále jí v hlavě jen hrála agrese, kterou potřebuje dostat pryč a taky, že to udělá. Nejvíce jí snad vykolejil jeho úsměv. Jako by se mu to všechno líbilo. Přitiskla se svými rty na jeho krk, to už měla vyrostlé špičáky. Zakousla se mu do krku a začala hltavě pít tu jeho teplou krev, která jí ještě více donutila se neovládat. Jen s menším zavrčením, které patřilo spíše jí, že se vůbec dokázala odtrhnout se odtrhla a našla jeho rty. Začala ho znovu vášnivě a chtivě líbat, mísila se v jejich polibku krev a tužba, bolest, agresivita a vášeň. Úplně něco jiného než do teď. Nijak se nebránil a proto ho dále líbala, jeho ruce na jejich prsou působili nesmírnou slast, byla natolik mimo, měla natolik zatemněný mozek, že mu ani nechytila ruce a že má teď hodně síly, to je jasné. On toho využil. Jakmile jí pak chytil za zápěstí a vyměnil si s ní pozice, překvapeně na něj zamžikala a zavrtěla se pod ním, silně. Jako by jí zkazil plány. ,,Alexi.." Opravdu tiše, nepatrně vydechla, spíše jen zformovala rty. Ucítíla na zádech kamínky, které se jí draly přes její bílé šaty, které už nejspíše nebudou tak bílé jako do teď. Vypadalo to jako boj, kdo z koho. Jakmile jí začal opět líbat, nečekala na nic a polibky mu opětovala, snad ještě více vášnivěji než do teď, vydechla a ponořila se do toho. Propletla si s ním prsty a byla dokonale v jeho moci. Držel jí pod sebou a kdyby ho ze sebe chtěla shodit, neměla by šanci. Vymanila aspoň trochu nohy, ale jen proto, aby mu je mohla obmotat kolem boků a zvednout pánev, tím se mu rozkrokem otřela o ten jeho, jakoby se k němu více přimknula. Polibek prohloubila a šlo na ní vidět, že je celá roztřesená tužbou. Její tělo se třáslo a taky změnilo trochu teplotu, byla horká. Což bylo ještě více vzrušující při té zimě co byla kolem. Mohlo být jen pár stupňů nad nulou. A nejspíše i slyšela venku pár kapek, možná bude i pršet.

Zajímavá situace, do které ani neví, jak se dostala. Jak by jí teď bylo v poklidném kině? Určitě né tak, jako je jí tady na hřbitově. Možná to bylo i tou atmosférou. Nedokáže si to vysvětlit. Už to, že jí po hřbitově hledal mělo své zajímavé kouzlo. Když jí pak znenadání našel, nebyl to Alex kterého zná. Nechápe co to v něm vyvolalo, že by ten pocit, že je na hřbitově? Že by tady mohli být teoreticky nějací jeho předci? Ani se nenadála a už jí sál krev, i když to bylo maličko, stále to byla její krev. Netrvalo to ale dlouho a skončila na zdi. Polibky mu stále dychtivě opětovala a bylo to příjemné, možná jen do té doby, než mu protrhla ret. Když na ní zavrčel, vážně už se bála, ale poté se vložil do polibků více, to už měla i trochu strach. Jakmile se pak ale odtáhnul a podíval se jí do očí, měl možnost něco říct, cokoliv. Aspoň jí trochu varovat. Ale to on ne, začal jí znovu líbat. Jakmile si jí ale přitáhl blíž k sobě, přestala ho chvíli líbat, prostě se jí v hlavě honilo tisíc myšlenek, že to strašně připomíná její událost, která se nestala zase tak daleko. Když se z toho dostala, začala mu polibky s bolestí vracet. Byly opravdu vášnivé, nedočkavé, hrála si s jeho jazykem. Dokonce nad ním získala převahu. To už se ale odtáhnul a ona na vteřinku otevřela oči. Nejvíce jí děsilo to jeho vrčení. Místo, aby byla hrdinná, bylo to naprosto naopak. V očích měla slzy a pomalu jí začaly růst špičáky. Když jí povolil stisk, neměl to dělat. Bylo v ní taky něco, co chtělo na povrch. Ano, byla to ta bolest. Ve vteřině ho srazila upíří rychlostí k zemi a sedla si na něj obkročmo, zavrčela mu po jeho stylu do tváře, to už měla narostlé špičáky a Alex jí takovouhle neznal. Ani ona se takhle neznala, byla v ní agresivita, bolest. To vše šlo vidět na jejích očích. Než by cokoliv řekla, sklonila se k jeho krku, kde se mu zakousnula. Maličko se z něj napila, ale rychle se odtáhla, aby rty našla ty jeho a znovu ho začala líbat. Na chvíli nad vším převzala kontrolu a to se Alexovi rozhodně nebude líbit. Navíc je tu ten problém, že jí teď bude muset krotit. Její polibky mají k něžným opravdu daleko, vůbec to není ona. Na jednu stranu to ani není na škodu, opravdu se do všeho vložila s vervou.

Kdyby jen věděla, že mu naruší plány, tak se drží zpátky. Ale takhle to nešlo. Chtěla taky ukázat na sekundu převahu, i kdyby to bylo jen tím, že ochutná jeho krev při přetrhnutí jeho rtu. Toužila po něm stejně jako on po ní, avšak v ní nebyla cítit ani vidět ta agresivita, to měl jen Alex v sobě. Ona je naopak takové něžné stvoření. Ale v Alexovi se teď probudilo zvíře. Když se pak na něj nevinně podívá, vůbec nic jí to nepomůže. Když zavrčí, opravdu už vypadá vyděšeně. Pak už jí ale začal líbat, tak na ty jeho pohledy zapomněla. Co když jí ublíží? Je to možné, zrovna jí stiskl silně opět ruce. Tohle už vážně bolelo i přes to, že je upír. Možná za to mohla i ona, tím, že zvedla stehno a začala se mu otírat o jeho rozkrok. Věděla, že ho jen provokuje, ale ví to i on? Nebo to bere vážně? Když přestal s polibky a jen se na ní podíval, očekávala nějaké připomínky, nebo slova. Už i otevíral ústa, jenže než něco řekl začal jí opět líbat. Slastně vydechla a polibky mu opětovala ještě vášnivěji. Když jí dal ruku na záda a přitiskl si jí k sobě ještě více, tak vydechla a na chvíli mu polibky neopětovala. Vše se jí vrátilo. Moc jí to připomínalo to se Sebastianem. To jak si jí vzal u něj doma na podlaze, jak jí držel ruce nad hlavou a ona se nemohla ani pohnout. Nemohla se bránit proti jeho síle a dopadlo to tak jak nemělo. Silně zavře oči a začne mu polibky oplácet, nějak se v ní najde strašně moc bolesti a zároveň i agresivity. Nevěděla, že to v sobě má i v takové míře. Vynaloží co nejvíce síly a přitiskne se k němu co nejvíce, polibky se změní na opravdu hodně dychtivé a na chvíli nad ním přebere převahu. Oči jí ale začínají slzet a je to bolest. Bolest co potřebuje dostat ven.

Bylo to uplně něco jiného, než na co je zvyklá. Nová stránka Alexe. Takhle ho ještě nezažila a je pravdou, že z něj jde strach. Je to zvláštní. Možná by se měla bát po tom, co jí všechno řekl, když byli u ní, po tom, co se dozvěděla, kolik lidí zabil. Určitě mezi tím byly i ženy. A určitě se prostě někdy neovládl. Opravdu by jí to mělo děsit, ale zatím to nějak zvládá. Přece jen mu věří. Věří, že by jí neublížil více než je zdrávo. I když vlastně jakkoliv by jí ublížil, tak se jí to zahojí. To má jako upír dobré. Je to zvláštní, vždy byla více na romantiku, než něco takového, ale možná sama pociťuje, že se mění. Líbala ho opravdu vášnivě, ono ani jinak nešlo mu ty polibky oplácet. Byl jako rozjetý vlak, který prostě nejde zastavit a za chvíli jí dokonale přejede. Když se mu opovážila roztrhnout ret, chytil její ruce více drsněji, až vypískla. Ne, že by to bolelo, spíše jí to překvapilo. To že to v něm je, že musí být jen po jeho. Že má tuhle stránku, která se prostě nedá zastavil. Dovolila se z něj napít a až potom se odtáhla, to je tak jediné, co taky mohla udělat. Podívala se mu do očí a šlo vidět, jak moc jí to mrzí. Ovšem v jeho očích bylo něco, čeho se děsila. Byla to agrese a chtivost. Kdyby byla člověk, nejspíše by už utíkala s řevem. Ale takhle.. Je to zvláštní, neví jestli se má bát a nebo být vzrušená. Teď prožívá oboje. Když jí pak znovu začal líbat, zavřela oči a ponořila se do polibku, zapojila jazyk a vyprovokovávala jeho. Zvedla nohu, neboli stehno, aby se mu otřela o jeho rozkrok, opře se do toho a trochu se stehnem pohýbe, aby ho vyprovokovala. Nějak si asi neuvědomuje, že se nejspíše potom už ani nedokáže zastavit. Právě si hraje s ohněm.

Kdyby nechtěla, nenechala by se najít. Ovšem ona to přesně chtěla. Jen nevěděla, že příjde tak rychle a takovým způsobem, až se ho lekne. Ještě do té doby, než přišel si prohlížela kapličku. Měla z ní docela špatný pocit, ovšem ten se vytratil hned potom, co u sebe ucítila Alexe. S ním je vše tak jiné. Nic z tohohle by si dříve nedovolila a teď chce víc a víc. Ovšem jakmile byl u ní, dokonce se ho i teda lekla. Už když odpovídala, že si zaslouží odměnu, tak už měla vlasy přehozené na jednu stranu. Vzrušovala ho tahle jeho stránka, na jednu stranu z něj měla strach a na druhou chtěla více. Když do ní vložil zuby, tiše zakňourala a nechala ho ze sebe pít. Napil se jen trochu, takže jí to jen nepatrně oslabilo. Musela do ticha pronést, aby pokračoval. Mezitím mu ale rukou přejela po jeho stehně, kde ho i zmáčkla. Ovšem než stihla cokoliv říct, udělat, nebo zareagovat, ocitla se zády na zdi. Vyjekla překvapením a to už jí držel pevně její zápěstí. Překvapeně zamžikala, opravdu dlouho nezažila, že by takhle na ní "zautočil" ale musí uznat, že se jí to líbí, taky se jednou podvolí, většinou vždy bylo po jejím. Oplácí mu jeho polibky, díky kterým nemá ani čas ani chuť myslet na něco jiného, než na něj. Na jeho dravé polibky, které se stejnou vervou opětuje, na jeho ruce, které její zápěstí dají nahoru. Chytl jí jednou rukou a druhou jí položil na pás. Vložila se více do polibku, silně ho pak ale kousla do rtu, aby i ona ucítila jeho krev. Napila se z něj přes ret a pak se odtáhla, aby se mu nevinně podívala do očí, jako by snad očekávala nějaký trest za to, že si to vůbec dovolila. Jde z něj teď opravdu strach.

Tahle hra jí opravdu začínala bavit. Je to taková menší hra na schovávanou na hřbitově, koho by to jen napadlo. Chvilku strávila v kapličce, než se rozeběhla kolem Alexe a zašeptala mu, aby si jí našel.. mezitím její kroky vedly zpět do kapličky, kde si to celé začala prohlížet. Poměrně za chvíli zapomněla, že jí Alex vlastně hledá, do reality jí vrátila až jeho slova, kdy řekl, aby neříkala dvakrát. Pobaveně se tiše usmála a možná i to jí prozradilo. Když se pak objevil za ní, možná se i trochu lekla, mohl to poznat, jak sebou cukla. Vydechne poměrně vyděšeně. ,,Alexi.." Tiše, ale zároveň tak nějak posvátně řekne jeho jméno. ,,Jistě, že zasloužíš" Řekne tiše a vnímá jeho blízkost. To jak je za ní jí vzrušuje. Jakmile jí přehodí vlasy na jednu stranu, možná už tak nějak tuší, co příjde. Ovšem nečeká, že to vážně udělá. Čekala jen polibek na krk. Jakmile jí chytí kolem pasu, tak vydechne, tentokrát ještě více vzrušeně, jak jen může vědět, jak přesně na ni? Jakmile jí protrhl kůži a vysál jí pár kapek, tak u toho přivřela oči. Ruku mu dala na tu jeho, co jí má v jejím pase. Cítila, jak jí drží pevně, měl jí ve své moci a přesně tohle se jí líbilo. Nechtěla se od něj vzdálit ani na milimetr. Ani kdyby chtěla, tak neměla šanci se od něj odtrhnout.. ,,Pokračuj" Zašeptala a ruku dala pomalinku za záda, na jeho břicho a jela dolů na jeho stehno, kde ho trochu zmáčkla, těsně u jeho rozkroku, kterému se ale dobře vyhýbala.

<-- Noční klub
To jak se dostala na hřbitov byla sranda. Vlastně ještě předtím se nenápadně přitulila k Alexovi, políbila ho, stihla ho i rozcuchat a pak už se svojí upíří rychlostí rozeběhla k hřbitovu. Ještě, že zná cestu, chodila kolem něj, jen se ještě nikdy sama neodvážila vejít. Navíc proč by tam chodila, když tam vlastně ani nikoho nemá? Rodinu má ve svém rodném městě a tady. Zastavila se až před hřbitovem a i když je upír, tak to na ní mělo takovou zvláštní atmosféru, až se snad zachvěla. Pak už vešla a krokem se vydala mezi hroby. Neměla nejspíše vcházet bez Alexe, ale je to takhle zajímavější. Při svojí cestě narazila na kapličku, co které vešla. Slyšela o ní, že v ní byl zavražděný farář. Z jejího přemýšlení jí probral až Alexův hlas, nad kterým se musela ušklíbnout. Dělá, jako by jí nemohl jen tak najít. Pomalu vyšla z kapličky a tichým krokem a pak upíří rychlostí proběhla kolem něj, nebo se spíše mihla. Mezitím zašeptala. ,,Najdi si mě" Tiše zašeptala a znovu se ztratila do té kapličky, kde si to celé začala prohlížet.

Odměnil jí po tom všem polibkem, který prodloužila. Bylo to neskutečné a tak krásné, jako vždy s ním, ale teď to bylo o něčem jiném, bylo to poprvé po tom, co jsou párem. Když se pak odtáhli, pověděla mu co cítí, pak už se přemístila do svého pokoje, aby si dala aspoň župánek, poslouchala, jak Alex sbírá své věci a jak se obléká. Pak už zamířila po schodech dolů a cestou se ho ptala, co budou dělat a vymyslela, že by mohli jít do klubu. Když jí to Alex odsouhlasil, spokojeně se usmála. "Tak mi dej chvilku" Ušklíbne se pobaveně, chvilka je pojem, který si každý přebere jinak. Zmizí v pokoji a dá si na sobě záležet, dá si bílé krajkové prádlo, na to šaty bílé barvy a opásané černou, vlasy si rozčeše a dá jim nějaký tvar a pak se namaluje. Se svým vzhledem je pak spokojená http://ashleybenson.net/wp-content/themes/Ashley-Benson-Official-Theme/style/images/face-book-Ashley-Benson.jpg . Tak jak je zamíří dolů zpět za Alexem. "Tak jsem tady, určitě to netrvalo dlouho" Mrkne na něj a příjde až k němu. "Můžeme fešáku?" Zavrní a nazuje se do vysokých černých lodiček, vezme kabelku s mobilem, peněženkou a více věcmi do ruky a otevře dveře, když počká, až se obuje Alex a výjdou ven, zamkne za nimi a vydají se do klubu.

--> Noční klub

Každý okamžik s ním je pro ní jedinečný. Ať už je to hra, kterou u ní hráli, ta píseň, kterou pro ní složil, jejich první hádka, která dopadla nakonec dobře. Pak provokující sprcha, ve které se rozhodli jít ven. Pak už vše utíkalo rychle, byli v kavárně a odvedli si z tama servírku. Kdyby jen věděli, jaké z toho budou problémy, nejspíše by jí tam nechali. Když se tak stalo, vše se seběhlo rychle, nedokázala se dívat, jak se líbá s Alexem, nebo jak se ho dotýká a pak už to byla jen chvilka, kdy v ní měla zatnuté zuby a pila tu lahodnou horkou krev. Když se jí pak vše vysvětlilo, zůstala sama s Alexem. Tohle potřebovala. Než se nadála, byla přiražená ke zdi. Za chvíli se jejich těla spojila a oni se oddávali sexu, po kterém toužili oba celý den. Když už nedokázala vydržet všechny jeho pohyby, zhroutila se mu v náručí v úlevném orgasmu. On sám na tom nebyl lépe a prožil ho pár chvil po ní. Oddechovala opravdu hodně a celá se třásla. Bylo to pro ní úžasné, i když to bylo krátké, o to více to bylo vášnivé a dravé. Když pak z ní kamaráda vytáhnul a postavil jí na zem, dopadla na roztřesené nohy. Polibek od něj přijala a ještě ho prodloužila, v tom jejím byla cítit opravdu láska. "Miluju tě" zašeptala ještě u jeho tváře a pak už se odtáhla, upíří rychlostí se dostala do svého pokoje, kde přes své tělo dala přehoz, takový lehce průhledný, který dráždí smysly. Pak už kráčela po schodech dolů k němu. "Tak zlato, byl to nádherný den. Co ho ještě někde zakončit? Třeba klub?" Pokrčí rameny, jo někdo by mohl být vyčerpaný, ale oni jsou upíři a zvládnou toho přece tolik.

Nechala si natrhnout krev, toužila podvědomě po tom, aby opět ochutnal její krev a tak nějak jí plnil myšlenky. Byli opravdu sehraní a možná to vypadalo, že k sobě opravdu patří. Když už to nemohla vydržet, pohrozila mu a on možná i díky tomu, nebo svojí touze do ní vstoupil. Vydechla spokojeně a držela se ho jak nohama, tak rukama. S úsměvem vzala jeho slova o zabití a podobně, pak už se ale jen soustředila na ten samotný akt, vzdychala dost nahlas, určitě se mu to i tak líbí a každopádně, ona nikdy nebyla tichá. Vnímala každý jeho pohyb a příraz, byla z něj naprosto hotová, není se co divit po tom celém dnu. Chtěla ten svůj okamžik co nejvíce oddálit, ale šlo to snad? Vždyť se celý den provokovali, pak ochutnala opět lidskou krev a teď tohle. Ne nedokáže to vydržet, ani nějak dál oddalovat, její vzdechy jsou čímdál větší a cítí, že i Alex s tím má problém. Nechce se už kontrolovat a proto se mu začne hroutit v náručí v úlevném orgasmu, může za to celá ta dnešní provokace, že to bylo tak rychlé, ale jinak to nešlo. Navíc spolu spali už po nějaké době.

Celé její tělo se chvělo a přistihla se, že touží více a více po každém Alexově doteku, nebo všeho, co udělá. Vytvořila si na něm dokonalou závislost. Pro ní už teď existuje jen jeden chlap a to je on. Možná je to až děsivé, ale ona by ho rozhodně nepodvedla. Neměla k tomu zatím žádný důvod a nejspíš by to tak jako tak neudělala. I když, nikdy neříkej nikdy, že? Stát se může samozřejmě cokoliv. Jakmile jí vyzdvihnul, obmotala mu automaticky nohy kolem boků a ruce kolem krku, zajela mu jako vždy do vlasů. Když jí políbil a ochutnal její krev, byla na maximum vzrušená, tohle jí vždy dostávalo, krev jí ještě více roztoužila a nejraději by se do něj tady hned na místě zakousnula. Celou dobu jí trápí a rtama se přesunul na její prsa a bradavky, které jsou snad citlivější než kdy dřív. Slastně vydechne a pronese slova o kastraci. Jeho rty vyšplhají až k jejímu uchu a po jeho dvou větách se usměje šibalsky. "Zabij mě něžně" Pronese vzrušeně a konečně do ní vstoupí, zatne mu prsty do ramen a opravdu hlasitě vzdychne, konečně ho má v sobě, snaží se proti němu aspoň trochu pohybovat, užívá si každý jeho pohyb a vzdychá o mnoho více, nekrotí se, nikdo je nemůže slyšet. Přeje si, aby tahle chvíle neskončila. Toužila po tom celý den a konečně se to dostavilo.