Příspěvky uživatele

Vše se událo tak rychle, nechápe, jak se mohli tolik "Pohádat" ovšem byla to jen výměna názorů, která prostě po tom všem co se dělo musela přijít. Nedalo se tomu zabránit, ani to nijak přejít. Potřebovali si aspoň trochu promluvit a tak se to i stalo. Když se pak mohla konečně napít, byla to slast. Pila pomalu, užívala si jeho přítomnost a tiskla se k němu tělem. Zbožňuje ho, i po tom všem. Nechápe, kde se to v ní bere, ale je z toho chlapa dobře hotová. Když se pak odtáhne, po nějaké době a přemlouvání, musí se ho chytit za ramena, jen tak to prostě nejde. Jakmile se pak vydýchá, má toho hodně na srdci. Nadechne se a začne mluvit, nenechá se zastavovat, je toho tolik, co mu chce říct, hlavně musí vědět vše, jak se cítí, cítila a co cítí teď. Jen přikývne. ,,Tohle nepopírám, opravdu to byla tvoje chyba Alexi, máš mít v sobě aspoň trochu, aby jsi to dokázal zastavit. Musíme to trénovat, jinak bych se pak musela každý den bát, že mě zabiješ." Smutně se pousměje a pak ještě pokračuje. Řekne mu, že to s ním nikdy nevzdá, což je pravda. Pak se ale sekne a zadívá se na něj. ,,Ty jsi mi poděkoval" řekne jako by nevěřícně a prohrábne mu vlasy, aby uvolnila atmosféru. Pak už se k němu vrhne a prostě ho obejme. Když se pak odtáhne, tak se usměje. ,,Je nejvyšší čas něco dělat." Řekne hned akčně a v hlavě jí hraje, co by asi tak mohli dělat. Rovnou to začne vypočítávat. ,,Pojedeme k tobě a cestou se chci stavit do obchodu" Tajemně se na něj usměje. ,,Takže se musím skočit převléct. Jo a mimochodem, pár dní teď u tebe budu bydlet, to je za trest, za ten hřbitov. Jestli nám to bude vyhovovat, tak se k tobě nastěhuju" mrkne na něj a zamíří nahoru, schválně ho nenechala ani reagovat, jo je to dobrý plán a trest.

V téhle chvíli by mu byla ochotná vyčíst i to, že dýchá, i když by to byla ironie, když jako upír vlastně ani dýchat nemůže, že. Ale podstata tam je, je hladová, řekne prakticky cokoliv, co jí napadne, vše co jí poslední dobou štvalo a neměla na to to říct nahlas. Ani neví, kde se to v ní bere, ale prostě mu vyčte opravdu všechno. Hlavně jeho chování. A to, že si za ní do práce vzal nějakou holku. Možná si to neuvědomoval, ale už byli pár. Ta horší varianta je, že si už třeba myslel, že tam nebude a proto jí tam vzal. Jo kdoví, vědět, jak to ve skutečnosti bylo, nejspíše by ho dobře seřvala. Ještě více.. Pokud to jde. Takhle si ale může domýšlet co chce a v hlavě má jen to, že určitě přišel za ní, musel. Když je v tom nejlepším, dokonce po něm letí i flaška. Jen díky jeho dobrým instinktům jí chytne. Je to zvláštní, tak nějak čekala, že se někde roztříští, ale tím lépe, že jí chytil. Stále je naštvaná a neví, jestli je to jen tím hladem, jistě, ten tam dělá hodně, ale druhá věc je, jak moc jí ublížil. Opět to z ní jde ven a nepomáhají mu omluvné pohledy, ani slova, které mu vypadnou z úst. Až ty poslední jí docela zaujmou. Ještě před tím, než jí samozřejmě pobídne, aby se napila. Opravdu je teď jeho život ona? Jak se to stalo? Jak se sem dostali? Byla doba, kdy nechtěl slyšet ani o nějakém vztahu, nic podobně a teď? Je zničená a zmatená z toho všeho. Na kolenou mu řekne, jak by už nechtěla žít. Opravdu z ní vypadne teď skoro vše. Když si pak protrhne krk, na nic už nečeká. Ovšem udělá to pomalu, sama nechápe, kde v sobě našla ještě to ovládání, ale nahne se k němu, políbí ho na rty, u toho se mu lehce prohrábne ve vlasech, když vezme její ret mezi jeho rty, tak vydechne omámeně, pak už se ale polibky dostane k jeho krku, kde se po nějaké chvilce přisaje. Jestli čekal, že bude hltavě pít, tak se pletl. Užívá si to a pije pomalu, smyslně. Krev zaplňuje její tělo a cítí se jinak, najednou tolik jiná. Neklepe se, není nervózní, nemá chuť řvát. Když se pak má od něj odtrhnout, nejde to. Musí v sobě najít tu sílu. Ruce zapře o jeho ramena, trochu silněji, než je zdrávo mu tam zatne prsty a prostě se odtrhne po pro ni dlouhé době. Zavře oči a nechá zmizet špičáky. Musí se z toho dostat, proto se pořádně nadechne, než otevře oči a podívá se na Alexe. Při té chvilce se mu už určitě rána zatáhla, už není žádná potřeba, že by se do něj měla znovu zakousnout. Je plná a spokojená. Jen se mu chvíli dívá mlčky do očí, ruce stále na jeho ramenech. Pomalu je nechá spadnout dolů podél těla a najednou si uvědomuje, co všechno mu řekla. Stydí se.. měla by? Nejspíše trochu, ale je to oprávněné, po tom všem co se stalo a co jí udělal. Neměl to udělat, měl se prostě jen ovládnout. Teď tady ale naproti němu klečí. A dívá se mu do jeho krásných oříškových očí, ve kterých se prostě ztrácí. ,,Omlouvám se, neměla jsem to vše říkat.." Řekne po chvilce a na vteřinu si zkousne ret, než ho pustí a pokračuje. ,,Alexi já nevím, co jsi to s mým životem udělal. Vstoupil jsi nečekán, nezván a já si tě tam budu chtít udržet. Od první chvíle jsi mě uchvátil, já vím, určitě jako každou jinou, jak ty by jsi dodal" Tiše se pousměje, než pokračuje. ,,Lezl jsi mi tolik na nervy tím, jak jsi byl namyšlený, sebevědomý a prostě proti všemu. Proti všem něžnostem, které jsem se ti snažila ukázat. Ale přišla doba, kdy jsi to konečně vzal. Nevím co se v tobě změnilo, ale jsem za to nesmírně ráda. Od té chvíle jsme zažili opravdu hezké momenty, jako byly v baru, klubu, doma a nebo třeba jen tak u kafe. Nebo i předtím u vodopádu, u jezera. Nikdy jsme se nenudili. Mělo to být skvělé i na hřbitově a bylo, to nepopírám. Ze začátku jsem z toho byla ukouzlená natolik, že jsem ani nevěděla, jak se z toho vzrušení mám dostat. Ale pak jsi byl tolik jiný. Neříkám, že je to špatné, ale.. snažila jsem se ti říct, že už je to moc, ale nedal si říct. Prostě jsi pokračoval a mě to bolelo. Ne jen fyzicky, ale hlavně psychicky. Vím moc dobře, že nemůžeš za to, co mi udělal Sebastian. Ale pomohl jsi mi od toho a teď? To mě do toho chceš zase dostat? " Povzdychne si a tak nějak dosedne opět na paty a sleduje ho. ,,Chci jen říct, že tě miluju a ať už si myslíš cokoliv, neopustím tě. Každá jiná by to udělala, ale já ne. Jsi pro mě to nejcennější co mám a já to stebou prostě nevzdám, ať se děje, co se děje. Nenechám tě odejít" Říká vše tolik upřímně a stejně to tak i myslí.

Je to za nimi, aspoň částečně ten rozhovor. Řekla mu vše, co by si jindy asi jen tak nedovolila, ale tentokrát jí hnal hlad a naštvání. Konečně to bylo vesměs venku a cítí úlevu. Ještě tak tu krev. Konečně se pak uklidní, hlavně, až už je na kolenou. Řekne mu svou teorii o tom, že by byla raději, kdyby jí Sebastian neproměnil a tudíž mrtvá. Když jí řekne svá slova, musí reagovat jen tím, aby odešel. Chce pro něj jen to nejlepší, o tom láska je, i když by to mělo být s někým jiným. Jakmile řekne nahlas větu, co dává smysl, tak jen zakroutí hlavou. Asi by jen tak neodešel. Moc to pro ní znamená. Nechá si zvednou bradu a dívá se mu přímo do očí. Musí párkrát zamrkat a do paměti si vryje jeho slova. Můj život jsi teď ty a nikdy bych ho nevyměnil... Můj život jsi teď ty a nikdy bych ho nevyměnil.. stále dokola si v hlavě přehrává, připadá si už trochu jako Dory v Hledá se Nemo, která si stále opakovala p sherman 42 wallaby sydney.. p sherman 42 wallaby sydney.. hlavně, aby na to nezapomněla, ale nemusí se bát, tohle by bylo to poslední, na co by dokázala zapomenout. A pak už je konec věty. Že se musí nejdříve nakrmit.. jo to by chtěla a potřebovala, už opravdu nutně. Chvíli váhá, má se na něj jen vrhnout nebo něco podobného? Nakonec její otázku vyřeší až Alex, který si nehtem protrhne kůži na krku. Silně se nadechne a podívá se první na krk, poté zpět Alexovi do očí, pak zpět na krk.. když jí pobídne, není už na co čekat. Stále v kleče se k němu přikloní. Jako první se mu podívá do očí, je to těžké vydržet to a nezakousnout se do něj hned. Zlehka ho políbí na rty. Polibky pak jde přes tvář až na jeho krk, kde mu jazykem slízne potůček krve, který se stihl vydrat ven. Pak už na nic nečeká, ruce mu dá kolem krku a nechá si vyrůst špičáky, zakousne se do něj a začne pít krev. Ne hltavě, ani rychle, ba právě naopak, pomalu, smyslně, tak aby se to líbilo i jemu, přilepí se na něj celým svým tělem, tak nějak mu skončí v náručí.

Nemohla se zadržet, šlo jí to přímo z hlavy a rovnou ven, prostě říkala vše, na co si vzpomenula, dokonce mu vyčetla něco, co se stalo dávno. Asi by mu to nikdy neřekla, kdyby jí takhle se vším neprovokoval, ovšem ona teď bere jako provokaci vše, když je tolik hladová. Pak už mu tak nějak s vážnou tváří oznamuje, jestli si stále myslí, že je jeho přítelkyně. Jeho odpověď jí dostane. Jak to řekne, způsob, vše.. Ne nesmíš podlehnout, jsi na dobré cestě.. v hlavě jí stále jede. Ovšem když se dívá do jeho očí, je to tak strašně těžké. Pak už mu oznámí to o Sebovi a proč to tak vše bylo. Prostě se jí vracely vzpomínky, jistě, nemohl za to, ale neměl to dělat, ne potom, co se snažila vzpírat. Ale je to za nimi. Musí si to ale vyříkat, neví jestli dnes, ale co nejrychleji. A dále je na řadě další vyčítání, tentokrát, že to pro něj moc neznamenalo. Zadívá se mu do očí. ,,Ale.." řekne tiše, jistě, že už na to nemá slova, vždyť jí tak nějak řekl, že to pro něj znamenalo.. Trochu si oddychne, bála se, že to bral jako samozřejmost. Pak už pronese tu větu a klekne si na kolena, slzy se spustí a myslela to tolik upřímně, až z toho mrazí. Kdyby jí nepřeměnil, umřela by společně s rodiči a byl by klid. Nemusela by řešit stále nějaké problémy. Nemusela by hledat štěstí, které nejspíše stejně nenajde. Myslela si, že ho našla, ale Alex.. Je prostě Alex, stále bude takový a nikdy v něm nebude mít jistotu. Když jí pak pohladí po vlasech a po zádech, zvedne k němu uslzené oči. ,,Nemusíš se snažit Alexi.. " řekne mu tiše, vyčerpaně, přes slzy. Všechna její síla jí opustila, vše. Dívá se na něj prázdně, ústa má suché, olízne si je, aby to nebolelo. Kdyby tady byl Will, nejspíše by se do něj už zakousnula, má opravdu hlad a neví co dělat.. raději znovu sklopí oči. ,,Klidně běž Alexi, já tě tady nedržím.. žij si svůj život, choď si za ženami a užívej si. Je to jednodušší než se tady hádat s jednou holkou" smutně se pousměje.

Netušila, že narazí zrovna na Sebastiana, ale osud je prostě svedl opět dohromady, ale teď za to rozhodně nebyla ráda. Nevypadá nějak moc extra v kondici, ale musí jí to prostě prominout. Asi jen chvíli přemýšlí, jestli za ním vůbec půjde, než se rozhodne, že ano. Musí, je blbé jen projít. Proto se za ním vydá a pozdraví ho. Zapomene na to, že si vykali a hned je z toho tak trochu trapas, ale on dělá jakoby nic uf.. ,,Takže se to podařilo? Vymyslel jste něco?" Pousměje se a mimoděk si prohrábne vlasy, není to nejhorší, díky bohu. Když jí pak začne upozorňovat, tak se milounce usměje. ,,Ale teď jste tu vy, ne? A s vámi mi určitě nehrozí nějaké nebezpečí." Myslí to tak upřímně, jo kdyby jen věděla. Když se pak k ní nahne a políbí jí na tvář, tak se silně nadechne a vydechne, na tu blízku z něj cítila parfém, je tak.. dokonalý.. ,,Ehm.. Já nevím, jestli se mi chce domů" Promluví nakonec její myšlenkové pochody se za tu dobu, co ho potkala změnily. V hlavě má stále to, co se stalo.. Na ten večer jen tak nezapomene, takže je chvíli duchem mimo, než se opět obrátí na Sebastiana. ,,Omlouvám se, jestli jsem vás minule.. vyděsila nebo něco podobného" Řekne pak tiše.

Když už byli jen oni dva, nic nebránilo tomu, aby si vše v klidu vyříkali. Hned se do Alexe pustila, šlo i o to, že je hladová a tak řekne skoro vše, co jí přijde na jazyk. I když by někdy měla mlčet, že? ,,Já? Doháje Alexi všimnul sis někdy, že bych já nebyla slušná? Jsem slušná od prvního okamžiku, co jsme se viděli, i dokonce na všechny ty tvoje ženské, se kterýma jsem tě viděla. Myslíš, že bylo příjemné, když jsem byla na směně a ty jsi do baru za mnou přišel s nějakou neznámou holkou? Navíc to už jsme byli spolu." Dívá se na něj hodně naštvaně. ,,Ne nebylo to příjemné, bylo to až ponižující. Obvykle to tak vlastně dělám, že si beru za "svým" přítelem nějakého jiného muže" Zavrčí, svým řekla výrazněji. Pak už se řeší Will, jistě, měla mu to říct, byl, je pro ní hodně důležitý, sama nechápe, že mu o něm neřekla. Ale asi to bude vážně tím, že si myslela, že ho už nikdy neuvidí. Je ráda, že už to nijak nekomentuje, i když samozřejmě mohl že? Však je to Alex. Hodí po něm flašku a pak už mu vyčte, že dělá, jako by se zajímal, další jeho slova jí překvapí. Hlavně to, jak v jedné větě několikrát zmínil že je jeho holka a přítelkyně. ,,Opravdu?" Řekne s kamenným výrazem. ,,Stále si myslíš, že jsem tvoje přítelkyně?" Mluví tak klidně, jak jen to dokáže, což je opravdu těžké, když tolik touží po krvi. ,,A divíš se, že tě chtěl zabít? Taky jsem v jedné chvíli po tom toužila, bylo to vlastně ve více chvílích, když jsi na mě ležel a mě se vracely vzpomínky na Sebastiana, na to, jak mě znásilnil!" Vyhrkne, ne tohle už je moc, ale musela mu to říct, musí vědět, jak moc jí ublížil i přes to, že ona ublíží jemu. ,,A tulila jsem se k Willovi, jelikož jsem ho opravdu dlouho neviděla. A víš co? Lituju, že jsem ho nepolíbila, protože to stejně pro tebe nic neznamenalo, klidně jsem to mohla udělat, mohla jsem být jako každá jiná, proč se do háje stále snažím být tak dokonalá přítelkyně??? Kašlu na to!!!" Zařve, už je opravdu hodně mimo. Dokonce mu to pak znovu vyčte a ještě přidá, že se jí to nelíbilo, což taky není pravda, ale musí to slyšet. Ze začátku se jí to líbilo, moc. Jeho omluvné pohledy jí moc nepomáhají, tentokrát ne. ,,Že mě tenkrát nenechal Sebastian umřit.." pronese pak tiše, až když se uklidní a padne na kolena. Hlavu skloní a slzy se jí spustí. Je nervózní a hladná a byla jen otázka času, než to z ní vše výjde.

Ani na chvíli nepřemýšlela, že by se měla bát být s Alexem sama, jo je tady ta věc co se stala na hřbitově, ovšem teď je hladová a naštvaná, takže by se měl bát pro změnu Alex. Hned jakmile zavřela dveře za Willem, tak se do Alexe pustila. Tohle jí prostě namíchnulo a teď už může mluvit a taky, že to tak bude. Nebude se držet stranou, ani zpět, na to je opravdu hodně naštvaná. Jeho slova jí namíchnou ještě více. Raději se opravdu hodně napije, než se otočí a může na něj znovu mluvit. ,,Ano vím moc dobře, jaký jsi, možná jsem jen čekala, že máš v sobě aspoň trochu slušnosti, ale to je pitomost!!!" Naštvaně dopije flašku, ne opravdu to nepomáhá. Pak na něj přivře oči ,,Tak jsem se nezmínila, prostě.. prostě mi to vypadlo" tak teď kecá, ale což. ,,Děláš, jako by ses najednou tak zajímal. Kór po tom všem!!" Naštvaně po něm hodí flašku a pokud se ohnul, tak se roztříštila o zeď. Určitě, má dobré reflexy. Hodně nasupeně se vydá k němu. ,,Ublížil jsi mi, tolik!! Tolik co Sebastian a víš co?? Ani se mi to nelíbilo!!" Zastaví se u něj, celá hoří, zrychleně dýchá, má slzy na krajíčku a hlad.. hlad.. HLAD na nic jiného nemyslí.

Po té odpovědi už to na ní šlo rapidně vidět, měla hlad a to dokonale. Ještě aby neměla, když jí Alex tak dokonale vysál. Kdyby aspoň měla zásoby, ale to ona ne. Však kdy naposledy byli s Alexem v nemocnici? Je to už.. no několik měsíců, vlastně na jejich začátcích. A že by si od té doby něco měla udržet? Nesmysl. Prostě si brala a brala a .. však měla u sebe i Alexe.. prostě to vypili, vypila. Nedá se nic dělat. Pak už vstane a poprosí Willa, jestli by je mohl nechat osamotě. Prostě se potřebuje napít a potřebuje si hlavně s Alexem promluvit. Zná Willa, je moc hodný a souhlasí. Doprovodí ho teda ke dveřím, kde se mu podívá do očí a vše si vyslechne. ,,Napíšu, slibuju" Pousměje se a silně ho obejme, u toho přivře oči. ,,Dám na sebe pozor" Slíbí mu ještě a pak už se jen dívá na jeho záda. Když za ním zavře, ruce nechá ještě chvíli na dveřích, než se otočí a zadívá se na Alexe. ,,Co to mělo znamenat? Musel jsi do něho rýt od začátku co jsi ho viděl?" zeptá se ho nervózně, naštvaně, má žízeň a dělá to s ní hodně.. Stejně tak se vydá i k němu. ,,To jsi snad žárlil nebo co?" Ušklíbne se. ,,Ne nedopovídej, i kdyby, stejně by jsi mi to neřekl" Obejde ho a jde do obyváku, kde si vezme flašku a vypije opět hodně.

Už z vrchu slyšela, že zase řeší, no spíše se jen popichují. To je nemůže minutu nechat, aniž by bylo ticho? Nejspíše ne. Jakmile se pak dostane z koupelny dolů, sedne si do svého původního stavu a s flaškou poslouchá, co asi tak dá za otázku Alex, konkrétně Willovi, když to na něm skončí. Jakmile to vysloví, má v hlavě jen jednu myšlenku. Věděla jsem to .. pak už se podívá na Willa a jen mu souhlasně přikývne, aby to řekl, nijak mu nebrání. Kdy jí pak zvedne hlavu, aby se mu dívala do očí, tak to tak udělá, ale pak hned uhne pohledem a raději se silně napije z flašky.. Když se jí pak zeptá, jestli má zásoby, jen zavrtí hlavou.. ,,Ne.. už nemám" podívá se smutně na Alexe. Prostě když měla hlad, tak si dala. Je to čím dál tím víc akutnější a jediné ví, že to nechce dělat před Willem. Potřebuje od Alexe krev, co jí vzal. ,,Wille prosím, mohl by jsi nás nechat? Jsem ráda, že jsem tě viděla a co nejdříve ti napíšu" Pousměje se na něj a rychle vstane, jde s ním ke dveřím, kde ho vyprovodí.

Rozhodně nečekala, jaký úkol jí dá, ovšem už po těch pohledech jí to mohlo být aspon trochu jasné. Ale nebylo, v tomhle odhadování prostě není dobrá. Ale nakonec se tak stalo a on jí dal přesně ukol, aby naštval Alexe a ještě si u toho i užil, ale nejvíce podle jeho pohledu chtěl vrátit vzpomínky. To by možná chtěla i ona, ale copak je to tak jednoduché? Není. Teď už se pohnula dál, je zamilovaná do muže, s kterým to není jednoduché, ale ona to s ním rozhodně nevzdá. Po čtyrech teda příjde až za Willem a zadívá se mu do očí. Chvíli to vypadá, že to udělá, ale nestane se tak, jen ho pohladí a řekne, že to nemůže udělat. Bála se, aby nebyl naštvaný. Když jí políbí do dlaně, tak taky přivře oči. Pak už se vrátí do svého sedu a flašku podá Alexovi, aby mohl točit, mezitím se ale omluví a pomalu z tama zmizí, potřebuje být sama, aspoň na chvíli. V koupelně se opře o zrcadlo a vydýchává to.
No tak, vzchop se, je to dobře, že jsi to neudělala.. Říká si pro sebe, ještě se celá poplácá vodou a nakonec už zamíří dolů, tak nějak po cestě slyší Alexovu větu a musí se uchechtnout, on si prostě nedá pokoj za žádné situace. Pak už se vrátí a rovnou si sedne, pobídne Alexe, že může točit. Nohy si zkroutí pod sebe a tak nějak přemýšlí. Je tohle všechno dobře? Měla by obětovat vše jen proto, aby se snažila změnit nezměnitelné a to konkrétně Alexe? Nechce ho změnit, ale je to žena, potřebuje, aby jí někdo dokazoval, jak jí miluje a kolik pro něj znamená a podobně. Z myšlenek jí vytrhne až lahev, která se zastaví na Willovi.. jakmile se pak Alex zeptá, tak k němu musí zvednout oči. Tohle jednou muselo přijít, měla to čekat, ale když je to tady, tak jí to děsí. Podívá se pak na Willa a lehce přikývne, spíše nepatrně, tak nějak mu dává volnou ruku, ať mu klidně vše řekne, nač to tajit. Oči zavrtala pak do podlahy. Bála se.. čeho? Že jí Alex bude nějak odsuzovat, nebo spíše že ho bude mrzet, že mu to neřekla.. měla mu to říct, ale netušila, že Willa ještě někdy v životě uvidí.. Rychle se pak natáhne pro flašku a rovnou se hodně napije, začíná být hodně nervózní a potřebuje krev.. Za chvíli to bude docela akutní.

Přesunout se do obyváku nebylo zase tak těžké. Sednou si a udržet chladnou hlavu, že nemá chuť na krev už bylo těžší. Ovšem stačí si jen dát sklenku. Nalila si bourbon a ochutnala, hned jí bylo lépe, i když se jí trochu třásly ruce, pohledem vyhledala Alexe, věděl o co jde, co jí je. Bylo to tak i poprvé, když se viděli. Bože je nemožná, má se toho stále tolik co učit. No což. Aby zahnala myšlenky a podobně, vymyslela něco bláznivého. Jasně, flaška, rovnou jsi je mohla pustit do sebe, aby se pozabíjeli ušklíbne se na ní podvědomí. Zkusí to teda nadhodit na hlas, u toho si ještě nalije panáka, se kterým si pak bude pohrávat. Jakmile to řekne nahlas, nejde to vzít zpět. Oba muži souhlasí, překvapivě. Ale to se dalo čekat, kdo by neměl rád výzvy, že? Proto vstane a aktivně přejde do kuchyně pro prázdnou sklenici. Když se tak stane, věnuje jí Willovi, je tady tak nějak nový v jejím domě, má právo točit první. Pak už se uvelebí tak, že se opře zády o gauč, vedle sebe má tak nějak Alexe a z druhé strany Willa, dobrý trojúhelník. Když se pak láhev roztočí, na chvíli přivře oči a raději se napije ze skleničky. Jakmile je otevře, vidí hrdlo u sebe. Zvedne oči k Willovi a skleničku nějak po paměti postaví na zem. Na jeho úsměv reagovala úsměvem, pak si ale všimla, jak se usmál na Alexe, už to jí mělo varovat. Chvilka napětí. Sakra Wille .. pak se jí zadíval pevně do očí a řekl úkol, jen přikývla. ,,Do toho" Pobídla ho a čekala co se bude dít, opět pohled na Alexe a zpět na ní. Pak už to vyslovil, něco co čekala. Po jeho větě se nadechla, viděla ten jeho pohled, přál by si, aby to bylo jako tenkrát. Možná to někde v ní taky je, kdy po tom touží, aby to bylo jako předtím bezstarostné. Ale odešel..
Její pohled se otočí na Alexe. Jestli čekala, že dá nějak najevo své city, tak se šíleně pletla. Díval se na ní neutrálně, jak jinak. Ještě spíše z jeho očí vyčetla něco stylu, že to čekal. To jí taky moc neusnadnil. Povzdychne si a podívá se opět na Willa. Lehce si zkousne ret a vydechne. Má to skvěle vymyšlěné, buď ho políbí a nebo si bude muset něco vysléct, rozhodně tím nic neztratí. Její pohled opět zamíří k Alexovi. Měla by to udělat. Je to to, na co čeká, je si určitě jistý, že to po celém tom dni udělá. Navíc kdyby měl příležitost on, co by udělal? Jistě, že by neváhal a šel do toho. Proto odsune trochu skleničku a po čtyrech příjde až k Willovi. Tak nějak se k němu přitiskne, ruku mu dá na tvář a zadívá se mu do očí. Teď už je jen ta chvilka, kdy by to měla udělat, očekává se to od ní. Na chvíli zavře oči, než je opět otevře a zadívá se na něj, pootevře ústa, ale dál nic. Neudělá to. I když možná Alex čekal, že to udělá. ,,Já.. nemůžu Wille." Zašeptá. I když by si ráda připomněla, jak chutnají jeho rty, nebo nějaké ty city, co k sobě chovají, chovali.. ne.. nejde to. Miluje Alexe, tak to je, tak to bude a nezmění se na tom nic. Nebude jako každá jiná, co by se po něčem takovém vrhla. Tohle je ona, hodná citlivá holka a ani upíří podstata na tom nic nezměnila. I když možná ano, bývala mrcha. Ale to se opět změnilo, když se zamilovala. Snad Willa nějak nezklame, pohladí ho ještě po tváři a v očích se jí zračí jediné.. Promiň .. Pak už se odtáhne, chytne drink a dopije ho. Aby splnila co musí, přetáhne si přes hlavu tyrkysový přehoz a zůstane jen v podprsence bez ramínek a sukni, celý komplet je proužkovaný. Pak chytne flašku a dá jí k Alexovi. ,,Můžeš točit, ovšem chvíli počkejte prosím" Pousměje se, ale nedokáže se ani jednomu podívat do očí, vstane a zamíří na wc. Utíká sama před sebou. Jakmile je v koupelně, pustí silně studenou vodu a rukama se opře o umyvadlo, oči zvedne k zrcadlu.. Ty jsi pitomá.. láska tě dožene do hrobu.. myslíš si, že by pro tebe tohle někdy Alex udělal? rychle zatřese hlavou.. Nechce ty myšlenky, nechce. Nabere si do dlaní studenou vodu a přitiskne si jí na tváře. Na chvíli vydechne a vypne vodu. Pak už se utře a nějak vyrovnaně se vrátí zpět dolů. Sedne si na své místo, mlčky si nalije drink a podívá se po obouch. ,,Můžeme pokračovat.. Alexi" Pokyne mu, aby točil, jistě, měla by ona, ale musí pochopit, že teď nemůže.. snad to pochopí a bude točit on a nebude se s ní hádat.

Je pravdou, že toho ví o něm asi opravdu hodně, ale prostě si myslí, že by bylo stále něco, co by se ještě mohla dozvědět. Ale nejspíše ne. No kdoví. Pak už na to nemyslí, věnuje se jen polibku a jim dvoum, ovšem do doby, než uslyší Willa, oba tak instinktivně se odtáhnou a pak už vypne vodu. Poprosí Alexe, aby vzal panáky a sama se vydá do obyváku a cestou se usměje na Willa, ještě předtím stihne na Alexe hodit prosebné očko. No uvidíme. Pustí hudbu a jakmile se dostane do obyváku, sedne si a počká na oba muže. Když se tak stanea oni příjdou a sednou si za ní, rychle nalije tři panáky, potřebuje si dát ten svůj, je opět nervózní, jo potřebovala by krev. Když vypije svůj drink, tak se trochu uklidní. Pak už se podívá po obou a napadne jí jedna hra, je to sice blbé, ale co už, už je to venku. Když oba souhlasí, tak si trochu oddychne a vstane. Zamíří pak do kuchyně, kde vezme prázdnou flašku a vrátí se opět k mužům. Flašku pak podá Willovi. ,,Můžeš točit jako první" Usměje se na něj, dává mu příležitost to celé začnout. Mezitím se uvelebí a tak nějak zády se opře o gauč. Nadechne se a sleduje hru. Je zvědavá, jak se to celé bude vyvíjet. Ještě si nalije drink a vezme si k sobě skleničku, aby mohla popíjet.

Měl největší právo si myslet to, co si myslí, Ona mu o něm neřekla a nejspíše to byla chyba. Ovšem kdyby o něm věděl a o všem co se mezi nimi stalo, neví moc jistě, jestli by stále byl ještě Will nebo Alex tady. ,,Chceš mi říct, že já o tobě vím úplně všechno?" Opáčila mu podle ní smyslplnou otázkou, o něm rozhodně neví vše a určitě jsou tam nějaké zásadní věci, které jí neřekl. Nějak by stejně neuvěřila tomu, že je jediná, kdo toho ví tolik. Alex má své tajemství a jediný, kdo to ví je on. To už se jí ale nechce řešit a proto vyhledá jeho rty. Potřebuje to. Sama nechápe, jak s Alexem mohla skončit, ale pak ho políbí, nebo s ním stráví chvíli a hned moc dobře ví proč. Je to člověk, kterého miluje, dokázala to i přes to všechno odmítání, přes všechno varování, jak neumí být věrný, i přes to, jak je namyšlený a arogantní. Ví moc dobře, že je v něm dobro. Kdyby nebylo, dokázal by se do ní zamilovat? Dokázal by se snažit, dělat jí šťastnou? Zpíval jí píseň? Jistě, že po tom co se stalo na hřbitově by ho měla opustit, ale ona to neudělá. Neudělala by to teď vlastně za žádných okolností. Prostě to s ním nevzdá, ovšem Alex to nemusí vědět, jen ať si chvíli zažije ten strach, i když je to jiný strach, než měla ona. Polibek na chvíli prohloubí a pak už při něm zapomene na všechny problémy. Přes to vše je to on, kterého si vybrala a už tím musí být výjmečný. Jakmile uslyší z vrchu kroky, tak se odtáhne a vypne vodu, jako by nic. Na Alexe ještě zkouší pár prosebných pohledů, ovšem asi to moc nezapůsobí, je to Alex, bude si vždy dělat co chce. Pak už ho poprosí, jestli vezme jak panáky, tak bourbon a sama zamíří do obyváku, cestou se usměje na Willa, už na dálku voní, má triko, které mu přichystala, mokré vlasy, bosé nohy a vsadila by se, že pod kalhoty je na ostro, tak jak to vždy bývalo. Ale pryč s těma myšlenkama. Jako první navolí Imagine dragons, ať už se to klukům líbí nebo ne. Teď je paní domu ona. Jakmile se přemístili do obyváku, pohladí Alexe po paži, je hodný, že vzal tři panáky, tak nějak jí v hlavě hrála myšlenka, že prostě vezme dva a pro ten třetí bude muset jít ona. Jak už to tak bývá zvykem, jako první se rozvalí ona a to přímo na zemi. Zem je samozřejmě čistá, celý dům je krásně čistý, stará se o něj, i když v poslední době co je s Alexem na to není zase tolik času. Jako první si uvědomí, že dlouho nejedla a proto se zhluboka nadechne. Těch pár kapek, co ochutnala od Alexe jí rozhodně nemohlo stačit. Snaží se potlačit nutkání hrát si s prsty. V jejích očích to ale jde vidět a oba muži by museli být blbí, kdyby to nevytušili. Musí rychle převést myšlenky na alkohol, to by jí mělo pomoct.Natáhne se ke stolíku, takže je tak nějak na čtyrech, pak už si sedne tak, že dosedne zadkem na paty a vezme flašku, kterou otevře a rovnou nalije do skleniček bourbon, na nic nečeká a i když je to nevhodné, svého panáka rovnou vypije. Trochu si oddechne a zaposlouchá se do písničky. Právě hraje It´s time, její oblíbená, ovšem ty slova.. I don't ever want to let you down..I don't ever want to leave this town........Now don't you understand..That I'm never changing who I am .. Ano hlavně ta poslední slova jí znepokojují, cožpak jí bude i píseň připomínat, že se prostě Alex nezmění? Je prostě ztracená a nevzdá to. A teď by bylo dobré mluvit, za prvé je tady moc ticho a za druhé se alespoň zaměstná a nebude opět myslet na krev nebo na slova písničky. ,,Takže" Usměje se na oba a každého obdaruje svým pohledem. ,,Hele vím, že je to blbé a dětské a nic moc mě nenapadá a proto to zkusím. Co si zahrát flašku? Klasika, jeden točí, druhý, na kterého to padne dostane úkol nebo otázku. Když nebude chtít odpovědět nebo udělat úkol musí sundat nějaké šatstvo. Co vy na to?" Podívá se po obou, jo je to pitomý nápad, ale zase je to jen hra, při které se můžou toho tolik dozvědět. Ani neví, jak moc šlape po tenkém ledě, ale už je to venku, tak co. A navíc stále nemusí muži souhlasit, že?

Navrhla první co jí napadlo a hlavně chtěla, aby se trochu více seznámili. Je to sice blbost, když jdou tolik proti sobě, ale ona má v sobě stále naději. Jinak to prostě není. Když pak Will odejde, má čas jen na sebe a Alexe. Pro jistotu pustí i vodu, nic proti Willovi, ale jsou věci, které nemusí slyšet. Raději.. Pak už ho obejme a rty přiloží k jeho uchu. Svěří se mu, aby byl milejší na jejího kamaráda, ovšem jakmile pronese tu větu, tak se lehce naježí. ,,A nebo pro mě znamenal hodně, ale nechtěla jsem pro jistotu o něm mluvit" Řekne tiše, už bylo dost urážení na jeho stranu, mohl by si to Alex uvědomit. Pro jistotu mu ale nebude říkat, že byli milenci, aspoň ne teď, když je čeká společný večer. Pak už mu řekla druhou věc, jelikož to teď opravdu nechce řešit. Tím, že souhlasil jí potěšil, aspoň myslí na to samé. ,,To jsem ráda" Vydechne a pak už se mu svěří, že doufá, že už se bude ovládat. Nakonec vyhledá jeho rty a políbí ho. Něžně. On jí to oplácí. Není možné, stále to v sobě máš Pomyslela si a spokojeně mu polibek oplatila, než uslyšela kroky. Odtáhla se od něj a usmála. Podívala se na něj stylem ,,Prosím už ho nech" a pak už vypnula vodu a podívala se na Alexe. ,,Vezmeš prosím flašku a panáky? Děkuji zlato" Usměje se na něj a sama se vydá do obyváku, aby pustila hudbu, když míjí Willa, usměje se na něj mile a pak už jde k rádiu, aby navolila Imagine dragons, právě si na nich ujíždí.

Jakmile už byla dole, zvolila se nová taktika, jako by se tady vůbec nehádali. Je to tak lepší, než to do nekonečna řešit. Jako první se zeptá na drink, ocení Willovu poznámku, pochvalu a pak už se přemístí za Alexem. Usměje se na něj a vezme si od něho drink. Ještě než ho vypije, tak si s ním pohrává a Willovi nabídne sprchu. Dokonce vymýšlí i další plán, ani nečekala, že by to vyšlo, ale jak to tak vidí, tak asi ano. ,,Hudbu miluju, však to víš" Usměje se na něj a pak už jen přikývne a nechá ho odejít. Vydechne si, i když nemusí dýchat, je to asi zvyk, když to není tak dlouho, co byla člověkem. Ignorovala Alexovy pohledy stylu to jako vážně, ale teď to chce vyřešit. Jakmile tedy Will zmizel, udělá krok k Alexovi. Vypije drink na ex a sklenku položí na linku. Přejde k umyvadlu a silně pustí vodu, pro jistotu, aby to i přes sprchu Will neslyšel, příjde až k Alexovi, obejme ho a rty přilepí na jeho ucho. Není to tak, že by se s ním chtěla muchlovat nebo něco podobného, spíše mluvit. ,,Nevím jak ti říct, aby ses k němu choval slušně, ale přeháníš to. Alexi je to můj kamarád, tak to prostě musíš příjmout jak to je" Zašeptá a rukama mu přejede po pažích. ,,To co se stalo na hřbitově pak vyřešíme až sami, pro teď bych na to ráda zapomněla." Řekne a pak už se odtáhne, aby mu viděla do očí. Nejspíše se dost podkopala a ho může napadnout jen jedna otázka a to proč mu Willa tajila. Ještě se pak vrátí rty k jeho uchu. ,,Doufám, že už se dokážeš ovládat" zašeptá a rty přejede přes tvář k jeho a jemně ho políbí. Jako by si snad chtěla připomenout, jestli to v sobě ještě má, nebo už stále bude drsný.