Příspěvky uživatele

<-- Vodopád

Nějak se k tomu už nechtěla vracet, prostě nemusí ani jednoho z jejích kamarádů, vlastně jen Will je kamarád, Sebastian je.. Muž, co jí ublížil a na kterého by tolik ráda zapomenula. Proč to ale nejde tak jednoduše? Měla by se na to vykašlat, ale to je ona, je starostlivá a bude se starat, aby Casey nikdo neublížil. A pokud je natolik pitomá, že si nedá říct, tak to s ní asi vážně vzdá. Když si to tak veme, Claire bude mít ještě více práce a hlavně bude dost překvapená. Však už taky měla tu čest se se Sebastianem sejít. Na jeho no jistě se na něj podívá trochu překvapeně. ,,No vážně. Neviděl jsi jeho výraz. Myslím, že můžeš být naprosto v klidu" Ujistí ho, byl chladný, tak jako nikdy a proto je jasné, že už jí vlastně ani nechce, třeba se opravdu zamiloval do Casey. Ale i tak by si na něj měla dávat ten největší pozor. Potom co ho políbí se začnou řešit Vánoce a kolik toho musí ještě stihnout a nakoupit. Pomalu se spolu vydají pryč od vodopádu. ,,No a? Jen proto, že jsem upír, tak nemůžu slavit Vánoce?" Podívá se na něj nechápavě. ,,Pokud to ale tobě tak vadí, tak si klidně najdu někoho jiného na slavení.." Třeba Willa, nebo takovou Claire.. aspoň by jsem jí byla oporou.. dodá si v duchu a pak si uvědomí, že nejspíše bude skoro vše zavřené a kde ne, tam by z nich nebyli moc nadšení. Ukáže se její ohleduplnost a taky to tak řekne. Naštěstí to uznal, takže se společně vydali k "jejich" domku. Nechytla ho po cestě za ruku, ani nic podobného. Když byli u dveří, sledovala, jak odemyká a překvapivě jí pustil jako první do domu. Hned jak vešli, tak si vyzula lodičky. ,,Je to příjemné se vyzout po celé směně" Zavrní a zasměje se. ,,Tak kdepak máme nula nula sedmičku?" Zeptá se a zaculí http://33.media.tumblr.com/tumblr_m6m0xjY6Rk1rri87i.gif Jako první se vydá vyhledat jejich mazlíčka, vstoupí do obyváku a zhrozí se. ,,Pane bože, viděl jsi, co udělal?" Řekne opravdu zděšeně a po nějaké chvilce se začne smát, byl to jen vtip, Bond leží na gauči a vše je na svém místě. Jako štěňátko je stále ochrápaný, což je tak rozkošné. Pomalu k němu přejde a pohladí ho po hlavince a ouškách. Musí být na ně opravdu kouzelný pohled. Pak už se otočí na Alexe. S jemným úsměvem a tolik láskyplným. Pomalu se odtrhne od Bonda, aby zamířila k hudbě. Pustí tam nějaké rádio, takovým vemlouvavým šepotem, který neruší, ale zase není úplné ticho.

Nemohla mu zatajovat, nebo snad nakecávat, že s Willem vůbec nebyla, když to tak není. Navíc ho z ní musí cítit, je to vlkodlak, dotknul se rukou její tváře, musí to na ní zůstat. Takže bylo nejlepší mu říct pravdu, což i udělala. Nevidí v tom nic špatného, byla v práci, tak proč by za ní nemohl přijít, však Alex si odešel, měl možnost s ní být a nevyužil toho, tak co. Pak už mu to řekne tak, jak si to myslí, že by teda měli být nakonec od sebe, aby si nelezli na nervy a podobně, kdyby každý bydlel tam, kde bydlí, nejspíše by to bylo jednoduší. Jeho reakce jí překvapí, to je prostě ona, myslí na ostatní a myslí na to, komu Sebastian ubližuje a podobně. Proto mu to taky řekne upřímně, vysvětlí to a tak nějak svede na sestru, i když to není její, prostě jí na ní záleží, je to 16 ti letá holka, která má celý život před sebou. Řekl přesně to, co očekávala, že nikdy žádnou sestru neměl. Takže to vlastně nepochopil. Raději nad tím povzdychla a zadívala se mu do očí. ,,To pochybuju, neviděl jsi ho, už mu to bylo všechno jedno. Já jsem mu byla jedno" Řekne to, co vypozorovala. Docela jí to i zarazilo. Další co jí zarazí jsou Alexova slova, takže jen vydechne a řekne mu to, pak už ho políbí a nakonec se odtáhne, aby mu řekla, co vše je teď na programu. ,,Ano, vážně chci péct cukroví, čemu na tom nerozumíš?" Zasměje se, je jí jedno, že jí nebude chutnat, prostě ho chce upéct, tak ho upeče. Pozor, upečou! Vzala si teda ze země kabelku a vyrazila s ním do města. Po cestě se ale zasmála. ,,Však je večer a my chceme jít nakupovat? Vím, někde mají nonstop, ale asi bude lepší je neotravovat. Tak pojďme domů teda a zítra se na to vrhneme" Pousměje se a zamíří teda k němu domů, schválně ho ani nechytne za ruku a nic podobného, aby viděl, aspoň trochu, že jí to vlastně i mrzí, že odešel s jinou.

-->Domek Alexe

Chvíli sedí sama na kameni a čeká, vlastně už Alexe cítí, ale nejspíše se odhodlává, nebo kdoví co. Když ho pak uvidí, na jeho omluvu pronese trochu něco ironického, ale potom už se snese za ním dolů a políbí ho. Neodpustí si jednu poznámku a vlastně ani on se nedrží stranou. ,,To víš, Will se stavil na kus řeči" Pousměje se, jen ať to ví, i když mu to vlastně musí být celé jasné. To je tak trochu za to, že si odešel s nějakou holkou. Pak už pronese tu větu, že mu dá prostor. Je to asi to nejlepší, co by mohla udělat. Zvedne k němu oči, když začne mluvit. ,,Ale.. Pochop, že bych ráda, tolik ráda.. Ale ten muž mi ublížil a teď chce ublížit 16 ti leté holce. To to mám nechat jen tak? Kdyby to byla tvoje sestřička, nechal by jsi jí chodit s někým, jako je Sebastian?" Zeptá se ho narovinu, i když ví, že to stejně nepochopí, když nikdy žádnou sestru neměl..nejspíš. Je opravdu rozhodnutá, že by mu dala prostor, ale když slyší tu větu a jakým stylem to řekl, tak se na něj podívá poměrně zvláštně. ,,Nečekala jsem, že bych to od tebe slyšela, spíše jsem čekala, že budeš rád, že odejdu" Pousměje se a pohladí ho po tváři. Nahne se, aby ho políbila. Políbí ho jemně a něžně, zároveň ale přidá trochu vášně. Pak když se odtáhne, tak se na něj odhodlaně zadívá a zasměje se. ,,Takže milej zlatej, jdeme koupit stromek, baňky a nějaké suroviny na to, aby jsme mohli péct" Řekne mu tonem, na který se ani neoplatí namítat.

--> Asi obchod :D

Její nohy jí zavedly k vodopádu. Ani neví proč, možná je to i tím, že tam vlastně ani nikdy nikoho neviděla. Přijde jí to jako magické místo, kde si může odpočinout od všeho, od všech problémů. Vlastně ona celá je jeden velký problém. Nejspíše to tak vnímá i Alex a proto se snaží všemožně utéct někam pryč, jen aby si na chvíli odpočinul. Jakmile si pak vyšplhá na jeden z kamenů, bylo by tak jednoduché skočit a kdyby byla člověkem, tak by jí to i zabilo. Teď ne, jen by si zničila své krásné šaty a za to jí žádné problémy nestojí! Opře se rukama a opaluje se zářením měsíce, je opravdu chladno, které cítí na kůži. Je to vlastně příjemné, super změna. Když jí zapípá sms, přečte si ji, no tak přece jen si vzpomněl. Odepíše mu tak trochu v pobaveném duchu, lepší, než nějaké výčitky, nebo aby to třeba ignorovala, či podobně. Mobil schová a pokračuje ve své práci, která je tak jednoduchá, vlastně jen sedět. Po nějaké chvilce ho ucítí. Nedělá nic, jen sedí a čeká, kdy se vynoří. Jakmile ho pak uvidí, tak se pousměje. Na jeho větu jen zavrtí hlavou. ,,To ne. jen jsi to málem nestihl zase kvůli té samé holce, to je vlastně obvyklé" Mávne nad tím rukou, ale tu ironii si z toho nedokáže odpustit. Pomalu sleze z kamene a upíří rychlostí přímo k němu, než se naděje, tak ho políbí, pak se ale se zašklebením odtáhne. ,,Proč jen na tobě cítím upírku" Zavrtí nad tím hlavou, nejspíše pusa na tvář, nebo něco podobného, snad.. Jemně se mu prohrábne ve vlasech a na chvíli se ztratí v jeho očích. ,,Alexi vím, že je toho teď moc, spoustu změn a všeho. Proto ti asi dám prostor a odstěhuji se k tobě, budeme se vídat méně a.. myslím, že to tak bude lepší" Usměje se na něj, chce pro něho jen to nejlepší a třeba je to právě tohle. Nebude se pak mít stále na pozoru, jestli něco udělal špatně nebo ne, či podobně. I když je starší, měl by mít nějakou tu zodpovědnost, ale zdá se jí, jako by snad Alex ještě ani nevyrostl. Stále je to ten nevybouřený puberťák. Ono taky nevypadá nejstarší, přeměnili ho asi, když byl hodně mladý a proto je tomu tak.

<--Bar
Díky tomu, že proklouzla zadním východem jen pro zaměstnance, kterým sice často nechodila, ale teď se jí to hodilo, nemusela Willovi vysvětlovat podrobnosti o tom, jak chce být sama. Celou cestu utíkala a že je upír, netrvalo jí to nějak extra dlouho. Jako první vstoupila do lesa. Pořádně se nadechla, cítila tolik zvířat, ale žádnému nechtěla ublížit, i když hlad má zase, vlastně skoro pořád, takže je to těžko. V lese už neběží, ale pouze opatrně našlapuje, na sobě má vysoké lodičky, takže si nechce zlomit nohu, i když v jejím případě by se jí hned zhojila. Dává jednu nohu přes druhou a možná se i jemně usmívá. Je to tím vzduchem a vlastně i tím, že je chvíli sama. Když konečně příjde na místo, kde chtěla, opravdu spokojeně se usměje. Naposledy byla u vodopádu s Alexem a od té doby si nenašla ani chvíli na to, aby se tam podívala. Je to zvláštní, ale na tom místě je jí zima. Je to asi první místo, kde cítí chlad a možná i tím je to pro ní prostě vzrušující. Jako první si vyleze na jeden z kamenů, který trčí. Kabelku nechala dole, jen mobil si dala do kapsy od kabátku, dá si nohu přes nohu a ruce dá za sebe, aby se o ně opřela. Zadívá se na nebe a na měsíc. Kdyby tady tak mohli být její rodiče. Opět myslí na svátky, na Vánoce, které trávila s nimi. Byly to opravdu kouzelné chvíle, které se prostě nevrátí. Musí se kousnout zevnitř do rtu. Někdy jí příjde, že ani není upír. Má tolik emocí. A přitom kolikrát přemýšlí, že se těch emocí prostě zbaví. Mohlo by to být tak ulehčující. Lehce zatřese hlavou a uslyší známý zvuk pípnutí sms. Vytáhne si mobil z kabátku a přečte si sms. Musí dvakrát, protože se jí zdá, jako by to psal někdo jiný, ale budiž. Pousměje se, může se na něj vůbec zlobit? Však neudělal nic špatného. Jde spíše jen o princip, že jí tam nechal se Sebem a odešel s ženskou. Spíše jí hrají v hlavě myšlenky, co jí řekl Sebastian. Co když Alexovi opravdu za to nestojí? Jsou přece o tolik lepší ženské. Po nějaké chvilce se rozhodne odepsat. Nejdřív ho chtěla aspoň trochu vytrestat, napsat něco ve stylu, že je na místě, kde už spolu byli. Ovšem to by si chudák zašel, jelikož to mohlo být cokoliv, že? Louka, nemocnice, les.. Kdoví, jestli by ho napadl vodopád. Proto se rozhodne mu to napsat rovnou. ,,Jsem u vodopádu a neboj, nechystám se skočit :) " Odešle mu lehce ve vtipu, je to tak lepší, než aby se hádali nebo něco podobného, ale bude jí stát hodně úsilí, aby dělala, že nic. Hodně jí zasáhly slova od Sebastiana, ví přesně co říct, aby ublížil. Mobil pak schová do kabátku a znovu se opře rukama o kámen. Tak přece jen nebude muset spát na hotelu. Ovšem třeba to bylo jen informativní a vůbec se za ní nechystá. Jo to je druhá věc.

Zavrtí hlavou, nemá se čeho bát. Je to opravdu velká holka, které se o sebe dokáže postarat. No dobře, i když v posledních situacích to tak nebylo, bylo to právě naopak, kdy jí jeden muž ublížil a ten druhý vlastně taky. Shodou okolností jsou to dva, které milovala. Teď už by se jen měla bát, kdy jí ublíží i Will, další člověk, ke kterému něco cítila.. Ale u toho jediného ví, že ten by toho nebyl nikdy schopen. Vyruší jí z toho přemýšlení až jeho ruka, co se objeví na její tváři. Trochu přivře oči a užije si ten kratičký moment, protože kdoví proč nemá zrovna nejlepší náladu. Je to i tím, že tam stále sedí Sebastian právě s Casey. Když se tak na ně zadívá, Seb nevypadá, že by jí chtěl nějak ublížit. Ono je taky těžké ublížit takovému stvoření. Možná by je opravdu měla nechat na pokoji a neplést se do toho, ale to by nebyla ona. Až moc dobře ví, co je Seb zač. Ale bohužel, když Casey ví, co je zač, nepomůže ani, když jí řekne, že jí zabil rodinu, nebo že jí znásilnit. Pravděpodobně by jí to ani nevěřila a v tom je ten problém. Pak se trochu zamračí. ,,Williame Halle, nechci slyšet už tyhle řeči, žádné zabíjení ani nic podobného nebude" Varuje ho se stejným pohledem jako on. ,,Věř mi, jestli se něco takového bude opakovat, klidně ho zabiju i sama" Procedí tiše mezi zuby, nechce být brána jako chudinka, kterou musí někdo opatrovat na každém kroku. Svěří se mu pak, že si myslela, že už ho nikdy neuvidí. Vidí to stejně, takže jen přikývne, nač to dále řešit. Pak už se jí zeptá na klíče. Vysvětlí mu, že své klíče od bytu má u něho doma, což znamená, že u sebe má jen kabelku s nejnutnějšíma věcma. Tudíž klíče se bohužel postrádají, ovšem mohlo jí napadnout, že by si je měla vzít. Příště už takovou věc rozhodně neudělá. Když Will řekne, že třeba příjde, zvedne k němu oči a jemně se pousměje. ,,To máš vlastně jedno Wille, stejně jsem chtěla být spíše sama." Trochu mu zalže, samozřejmě, že chtěla být s Alexem, udělat si pěkný večer, pěkný den, blíží se Vánoce, na které se tolik těšila, ale začíná to z ní rychlostním tempem vyprchávat. Když o tom všem tak přemýšlí, vzpomene si na slova Sebastiana. Myslím že ten tvůj Don Juan právě odešel s nějakou fakt pěknou kočičkou ...asi nejsi tak dobrá v posteli jak si myslíš... Ty slova jí znějí v hlavě jako nějaké zaklínadlo. Na chvíli musí zavřít oči, aby se z toho všeho dostala. Pak už se podívá na hodinky, konečně jí skončila směna. Ne, dnes to opravdu nebylo dobré. Pobere ještě pár skleniček, které stály na baru a aspoň je poumývá. Podívá se ještě jednou na hodinky, opravdu je tolik hodin. Lehce si povzdychne. ,,Wille, děkuji, že jsi mi tu dělal společnost a vlastně za vše, za to, že jsme si konečně promluvili. Oceňuji, že by jsi mě chtěl doprovodit, ale ráda bych teď opravdu byla sama a na hotel se mi ještě nechce. Neboj, nic se mi nestane, přinejhorším skončí někdo pokousaný" Tiše se zasměje a obejde bar, aby ho silně obejmula. ,,Zůstaň stále takový, jaký jsi." Pošeptá mu a odebere se do šatny, kde si jako první sundá zástěru. Otevře si skříňku, ze které si vezme kabátek, který si na sebe rovnou obleče. Pak si vezme kabelku, před zrcadlem trochu poupraví vlasy a zamíří ven. Pozdraví se s novou barmankou, která má směnu až do rána. Rovnou se s ní ještě rozloučí a i když to není fér, zmizí Willovi zadním vchodem. Jakmile je na čerstvém vzduchu, rozhlédne se kolem sebe. Vzduch čistý a proto na nic nečeká a běží rovnou pryč. Co nejdál.

--> Nejspíše k vodopádu

,,Ale.." Zavrtí hlavou. ,,Já to s ním prostě nevzdám, budu to trénovat a klidně se nechám i zabít, protože vím, že je to pro dobrou věc. Že to v sobě má to ovládání, kontrolu a i tu lásku, co mi dává. Vím, zní to neuvěřitelně, ale já jsem s ním opravdu spokojená a šťastná" Povzdychne si a na chvíli se podívá jinam a pohled pak vrátí zpět na něj. ,,Věř mi prosím Wille- Já vím, že se zamilovávám do nesprávných, ale.. nedokážu to ovládat. Musíš to prostě pochopit" Řekne mu trochu více naléhavěji, než chtěla. Nejspíše to moc nepomohlo. ,,Nemusíš mě ztrácet nijak. Já nechci přijít ani o tebe, ani o Alexe, takže se prosím neperte. Alespoň kvůli mě" Požádá ho, protože ví, že je zodpovědný, za což je jen ráda. Pak už jen přikývne a nachystá mu požadované, jde jí to, je rychlá a pečlivá. Když před něj postaví dvojitou Whiskey s ledem, tak se snaží rychle otočit jejich dosavadní debatu a poprosí ho, aby jí řekl něco veselého. ,,Ty to určitě zvládneš" Potvrdí mu s potutelným úsměvem. ,,Tak to jsem ráda a jsem ráda, že jsem našla já tebe. Bála jsem se, že tě už nikdy neuvidím." Řekne upřímně. A je to pravda, nemuseli by se už nikdy vidět, to že jsou oba v SH je opravdu velká náhoda. Pak už se zamyslí. ,,Proč??" Lehce nervózně se podrbe ve vlasech. ,,No jde o to, že klíče mám u něj doma od svého bytu, v kabelce co mám sebou mám jen mobil, peněženku a pár šminek" Rozpačitě se pousměje a potřebuje zaměstnat ruce, proto umývá skleničky. ,,Ale třeba ještě příjde. Moc dobře ví, že nemám klíče" Řekne přesvědčeně, věří tomu, nenechal by jí tady jen tak ne? Ovšem jestli to nestihne, to zase pak bude hádka. A není nic horšího, než uražená ženská.

,,Když já.." Snaží se najít věrohodnou větu, takovou, které by opravdu mohla uvěřit i ona a nejen on. ,,Nevím, možná mě právě přitahují ti, které bych mohla nějak napravovat. I když.. celý vztah se Sebem byl dokonalý, tam se to pokazilo až na konec.. a s Alexem.. to nemůžeš pochopit" Povzdechne si a zakousne se zevnitř do rtu. ,,Prostě vidím, jak se mění. A vím, že je to i díky mě. A líbí se mi ty změny sledovat." Pousměje se a sleduje, jak upíjí drink. ,,Je nezodpovědný a kdo není? Jen v každém se to projevuje jinak. On už má dvě dozpovědnosti, psa a mě" Zasměje se tiše, jako by snad tomu chtěla věřit a přitom jí tu nechal.. No dobře, to se nepovedlo. Raději ho znovu omlouvá, to je prostě ona, přes to vlak nejede. ,,Myslím to vážně, znáš mě moc dobře" Lehce zavrčí a trochu se k němu nakloní. ,,A nesnaž se na mě zvedat hlas Williame" Upozorní ho, ví jak to nemá ráda a nedělá to často, jen když jde o něco důležitého. ,,Ovládnul se a je to za námi. Nenechala bych se zabít" Řekne mu upřímně, mohla to zastavit, stačilo se jen chovat jako hodná holka. Cítí moc dobře, že se mu derou do očí slzy, raději jde obsloužit pár lidí, aby se tu ještě nerozbrečela i ona, to je pech, tolik starostí.
Zavrtí hlavou. ,,To neuděláš Wille, pak by jsi mohl zbavit hlavy i mě" Řekne mu odhodlaně s pohledem upřeným do jeho. ,,Opravdu jsi mi pomohl, tak takhle nemluv. Prostě.. nám nepřálo" Shrne to a pak se usměje. ,,Vidíš, jak jsi hodný. Ovšem od tebe bych ani nic jiného nečekala." Stále se usmívá a ohlédne se ke dveřím. Třeba by se mohl i Alex vrátit, ale nejspíše ne. Je opravdu tak nezodpovědný, nechal jí tady, nedal jí ani klíče, nerozloučil se. Když pak obejde ještě pár lidí a vypadá to, že jsou všichni obsloužení, sama si nalije skleničku a loktama se opře o bar naproti němu a popíjí. ,,Řekni mi raději něco radostného, vždy si mi dokázal zvednout náladu" Usměje se na něj a nechá do sebe téct ten výborný bourbon. Sebastiana už nevnímá, nesmí. To by jí bolelo ještě více.

Jako by snad cítila nebo viděla, jak moc to ve Willovi vře, rychle ho obejmula na uvítanou, držela ho v náručí, než se odtáhnula a táhla ho k baru, na jeho otázku si jen povzdychne. ,,To je na dlouhé vyprávění, nevidím ho poprvé" Zabrble, jo kdyby věděl, že jí Sebastian znásilnil, nejspíše by už Seba nikdo v životě neviděl, protože za tohle by ho nejspíše opravdu zabil. Pro jistotu ho táhne co nejdál od něj a to k baru, kde ho bude i dobře hlídat. Pustí ho a sama se vydá za bar, kde se ho zeptá, co si dá. Na jeho objednávku kývne a udělá mu požadované, drink položí před něj a opře se o bar. ,,Nikomu rvát hlavu nebudeš" Trochu smířlivě se na něj pousměje, než se začne omlouvat a vysvětlovat mu, jak to tady vypadá. Když se jí zeptá, co blbne, tak jen na chvíli otevře pusu a pak jí nechá zaklapnout. Nakonec jí teda otevře. ,,Já ho miluju Wille a jen tak to s ním nevzdám. I když mě tolik štve.. proč jen chodí s nějakou ženskou pryč? Jo já vím, nemůžeme spolu být stále, ale to s ní musel odcházet?? A ještě k tomu nemám ani klíče od baráku" Povzdychne si. ,,Takže to vidím dnes tak na hotel" Ušklíbne se, to je ale nemilá situace. ,,Budu dělat stále, jakoby nic, prostě se neovládnul, ale neublížil mi.. věř mi.. jen.. nějak jsem to prostě nezvládla. Víš moc dobře, jak jsem citlivá. On za to nemůže" Stále ho brání, jako mezek. Pak se mu zadívá do očí. Připomene se jí vše. Jak by to asi bylo, kdyby jí vzal sebou. Chytne jeho ruku co má na baru a usměje se něj. ,,Wille jsem ti opravdu moc vděčná, změnil jsi můj život. Ukázal jsi mi, jak se ovládat a naučil jsi mě znovu něco cítit.. Nebýt tebe.." Nechá větu vyznít do ztracena, pustí jeho ruku a skočí obsloužit pár lidí, posbírat prázdné sklenky a pak je přímo před ním utírá.

Tohle je prostě blbá situace, stojí naproti Sebovi a najednou jde ven ze šatny se slovy, aby přišla v sobotu. No aspoň by mohla zachránit život svojí kamarádce. Nemůže si dovolit, aby jí přeměnil, nebo něco podobného, to prostě nejde, nezaslouží si to a je příliš mladá. Výjde pár kroků za Sebastianem a vidí pohled Casey. Jemně si zkousne nervozně ret a na chvíli přivře oči. Tohle vůbec není dobré, teď to ještě vypadá, jako by snad chtěla Casey Sebastiana přebrat. Ale tak to přece není, jen jí chrání. Člověk nechce být upírem, ne dobrovolně a kdo jo, tak to je asi naprostý pitomec. Začne raději dále obsluhovat lidi, všímá si jen okolí a ničeho jiného, jakmile se otevřou dveře a ona ucítí ten známý pach, všeho nechá a jde mu rovnou naproti. ,,Wille" Řekne pomalu skoro zoufale a silně ho stiskne v náručí. Drží se ho dobrou minutu, než se od něj odtáhne. ,,Tak ráda tě vidím. Pojď k baru, něco ti namíchám" Chytne ho za ruku a pomalu vede k baru, kde ho pustí a přejde sama za bar. ,,Co by sis dal? Raději alko či nějaké nealko?" zajímá se a ještě jednou se rozhlédne, stále nemůže uvěřit tomu, že jí tu Alex nechal a odešel s nějakou ženskou. Její tvář se na vteřinku zkroutí v úšklebku, než se její pohled vrátí na Willa. ,,Promiň za to minule, bylo to.. nezdvořilé, neměla jsem tě vyhazovat. Ale nechtěla jsem, aby jsi viděl, jak jsem to nezvládla" Na chvíli sklopí zrak, než ho k němu opět zvedne. ,,Zklamala jsem. Vlastně každým dnem zklamávám sama sebe. Nedokážu se ovládat, Sebastian chodí s malou sestřičkou od mojí kamarádky a Alex odešel s neznámou holkou kdoví kam." Shrne to všechno s trochu nepřítomný, pohledem. Ale pak se jen smutně pousměje.

Jakmile jí potvrdí to, co nechtěla a to je to, že Casey ví, že je upír, tak se jen silně nadechne, i když by nemusela, ale dělá to, aby se uklidnila. ,,To nemyslíš vážně. Ty jsi takový pitomec, říkat jí takové věci.." Zavrtí hlavou a pak se mu zadívá do očí. ,,Bezcitná mrcha? Dávala jsem ti lásku a ty jsi mi jen lhal.. Rozhodně nejsem mrcha" Zavrtí hlavou, ne tohle si vážně nemyslí, ale nač se s ním hádat že. Přitáhne si ho k sobě, musí mu ukázat, že ho jakože chce, nebo něco podobného, aby nechal Casey na pokoji. Neskočí jí na to, ani krev na rtu nepomůže. Na jeho slova neodpovídá, nechce ho ještě více naštvat, hlavně aby Casey neublížil. Dívá se za ním, jak vychází pryč ze šatny a v tom se zastaví a začne mluvit o sobotě. ,,Dobře.." Řekne tiše a nechá ho vyjít. Výjde hned po něm a vidí výraz Casey. Ne tak to není dobré, ještě na ní bude naštvaná. Ale vůbec neví o co jde a měla by to vědět. Musí si jí pak odchytit, až bude někdy od Sebastiana, nesmí jí nechat v jeho spárech. Pomalu se dostane zpět k baru a pak obsluhuje lidi, ale je prostě jiná, neusmívá se jako předtím, může za to fakt, že vidí Seba s Casey a taky ten, že Alex opravdu odešel s tou holkou.. Jak milé..

Zamiri se Sebastianem do šatny, jde rozrušená, je opravdu velmi naštvana, že si vůbec dovolil s ni začít. Vejdou spolu do šatny, sleduje ho, jak zavírá dveře a pak se na nej mužou sesypat všechny její výčitky. Má Casey opravdu ráda, stejne jako Claire. Jsou to sice lidé, ale záleží ji na nich opravdu hodně. Upozorní ho jak je mlada. Opravdu ji zere, že je tam možná i trochu více než jen ochranitelsky pud, ale možná i city, vždyť s nim byla tři roky a to prostě není chvilka. I přes to jak se to s nim pokazilo to byly ty nejkrásnější chvile, naučil ji milovat se vším všudy. ,,Já. . To bylo něco jiného. Casey je mlada holka a Já. . Nedovolim, aby jsi zabil někoho v jejím živote, az se dozví, že si upír" usklibne se a když ji donutí ho pustit a triskne s ni teď pro změnu on tak vydechne. Hodně ji vyprchá bojovnost po tom co řekl, je to jako by ji uletely včely. On ji tu vazne nechal zrovna se Sebem. No super. Když začne odcházet, musí něco udělat, nesmí dovolit, aby ublížil Casey. Chytne ho za ruku a pritahne si ho těsne k sobe. Druhou rukou ještě zavře dveře. ,,Sebastiane " zasepta jeho jméno a zkousne si ret, opravdu omylem ji přejede špičák po rtu, takže tam zanechá kapky krve. Stoji proti němu a diva se mu upřeně do oci.

Čekala obvyklou směnu, ale té se nejspíše nedočká. Jako první vejde nějaká bruneta, která pak zamíří za Alexem. Nejspíše by jí to jindy rozhodilo, ale teď ne, jelikož když se otevřou dveře znovu, vidí v nich Sebastiana právě s Casey. Tohle s ní dost zamává, až upustí sklenku, ze které chvíli pila. Tohle není dobré. Musí si to s ním co nejdříve vyřídit. Mávne na pozdrav Casey, jako by nic a když jí nahraje a zamíří na wc, tak se vydá přímo k Sebastianovi, cestou položí panáka bourbona na stůl Alexovi a pak konečně stane před stolem Seba. ,,Ničeho se neboj, obsluha funguje dokonale" Procedí mezi zuby a pak už na něj začne apelovat, aby s ní šel do šatny. Pak jen protočí očima. ,,K tobě se lépe chovat nedokážu" Potvrdí mu a na chvíli zapřemýšlí, jestli je opravdu tak naštvaná, že je tu s Casey a nebo ty nejnitěrnější pocity, co má v sobě, že by na ní žárlila? Ne to není možné. Když se Sebastian uráčí a zvedne se, společně s ním vejde do šatny, nechá ho zavřít a zadívá se mu do očí. ,,Dal jsi sice pokoj mě, ale přišel jsi tady se sestrou mojí kamarádky, takže je to moje věc. Bože Sebastiane, vždyť je jí 16 let, to ses naprosto zbláznil?? A nejen to, je to člověk.." Vydechne, tohle jí prostě štve, Casey si nezaslouží, aby jí někdo ublížil, na to je až moc zlatá. V upíří rychlosti ho chytne a švihne s ním o zeď. Ruce nechává na jeho ramenech a dívá se mu odhodlaně do očí. ,,Necháš jí na pokoji, rozumíš?" Vycení na něj lehce své špičáky. Z dálky slyší jen rozhovor Alexe s tou holkou, ale teď má jinou práci, proto moc nevnímá, ale je jí jasné, že půjde pryč a nechá jí tam, tohle je prostě on. Ona by to neudělala. Zpět k Sebastianovi, lehce na něj zavrčí a dívá se mu stále do očí. ,,Prosím, nechci, aby jsi jí zkazil život" Řekne pak trochu poraženě, ale stále ho drží.

Lehce pobaveně se zasměje. Máš pravdu, když máš to VIP místo, tak ho běž prostě využít" Pobídne ho a schválně sleduje skleničku, která stojí před ním s perlivou vodou. A tak jak si myslí, ani se jí nedotkne. Musí se tomu zasmát, to je prostě celý on. Jen nad tím mírně prokroutí očima a vezme si vodu, které se rovnou napije. Když se otevřou dveře na vteřinu zvedne oči a div, že se jí neotevře pusa.. Co to do háje... Pomyslí si, protože v té malé půvabné holce pozná Casey, sestru Claire, ta tak vyrostla. Ale nejhorší je to, co je vedle ní. To monstrum, to zvíře, Sebastian. Ne to není možné.. Pomyslí si a vypadne jí z rukou sklenka s vodou. Sakra Zakleje a hned se zohne a začne utírat podlahu, možná i proto se zdrží s obsluhováním, jak slyší, že si Seb stěžuje Casey. Moment on jí oslovil drahá? A chce, aby spala u něj?? Do háje, to musí být špatný vtip!! Zatne zuby a vstane, s úsměvem Casey zamává, ta za nic nemůže. Vyhodí hadru, kterou to utírala a podívá se k boxu, kam míří nějaká bruneta pro změnu za Alexem. Ten večer opravdu nemůže dopadnout lépe. Nalije panáka bourbona, kterého vezme sebou, cestou ho hodí Alexovi přímo pod nos, ale ani se na něj nepodívá, ne že by byla na něj naštvaná, nebo něco takového, ale prostě má teď v plánu jít za Sebastianem a vyřídit si to s ním. Když jí Casey tak nahrála a šla na wc. Rázným krokem si to míří k Sebastianovi. Když je u něj, trochu se ohne. ,,Můžeš mi do háje říct, co děláš Sebastiane???" Procedí mezi zuby, snaží se na něj nezařvát. ,,Okamžitě pojď se mnou do šatny, kde mi to vysvětlíš. A jestli nepůjdeš, věř, že si tě klidně odtáhnu i za vlasy!" Mluví rázně a tiše, je hodně naštvaná a jde to na ní vidět.

,,Možná by jsi mi nemusel dávat důvody" Opáčí a pak už to raději neřeší, jen by se dál hádali a to by nebylo dobré. Aspoň né tady v baru, lepší by to bylo doma, tam mu toho řekne i více. Odskočila se nachystat a pak už se řešila jeho arogance, to je taky téma na sto let, takže to musí rychle ukončit. ,,Nemusí tě to mrzet, vybrala jsem si tě i tak" Řekne zamyšleně a ona je to vlastně i pravda. Kdyby s ním nechtěla být, tak s ním není. Ale ona chtěla a na tom se zatím nic moc nemění, no tak se teď nepohodli. Dál se řešil Will, musela mu to konečně vše říct a docela se diví, že jí na to nic neřekl, takže je to super, nemusí se dál hádat. Dodá taky, že je to minulost a on je její budoucnost. Pak se na chvíli ztratí a když se vrátí, tak se jí omluví. To nějak nebere, příjde jí to spíše jako provokace. Takže mu řekne další větu a zamyslí se nad jeho odpovědí. "Já vím, že se snažíš." Řekne teda nakonec a trochu se pousměje. ,,Nějak to zvládneme. Nechtělo by se mi znovu stěhovat" Zasměje se a přemýšlí, jak dlouho tohle vydrží. Vždyť se vesměs stále hádají. Možná by měla tyhle věci hodit za hlavu a být stejně arogantní jako on a pak by bylo vše dokonalé. Vezme perlivou vodu a postaví jí za trest před něj. ,,To víš, že myslím" Řekne sladce a pak už se nakloní přes bar až k němu. "Musím pracovat, takže už se ti nebudu věnovat. Ale jestli chceš, tak ten box v rohu je na mé jméno, tak se tam klidně přesuň" Mrkne na něj a pak už ho s vášní políbí, zkousne mu ret a pustí ho. ,,S placením si nedělej starosti" Upozorní ho ještě a už se začne starat o lidi, bar se plní, takže musí létat a snažit se. Když je u baru, tak malinko nahlasí hudbu a kroutí si do rytmu zadkem.