Příspěvky uživatele

Když se vrátil Dean, měla už pouklízený celý bar, díky bohu to šlo rychle a hlavně neměla chuť na krev, což bylo jediné štěstí, jinak by byl chudák Carl překvapený, co by se z ní stalo. Nachystala Deanovi nové mojito, jako takovou náhražku za to staré, rozbité. ,,Nemusím, ale chci" Dodá s úsměvem na mojito na účet podniku a dál si dělá to své, občas je poslouchá, ale ne úmyslně, prostě tak nějak jako člověk za barem. Když jí Carl nabídne cigaretu, tak jen zavrtí hlavou. ,,Ne, děkuji, nekouřím" Sama si vlastně nedokáže představit samu sebe s cigaretou, vždyť to k ní vůbec nejde. Nikdy na to nebyla a nejspíše ani nikdy nebude. Když se jí představí, tak se usměje. ,,Těší mě Carle." Nechá domluvit ještě Deana, mile se na něj usměje za jeho lichotku a pak se teda představí i ona. ,,Jsem Charlotte. Práce za barem mě neskutečně naplňuje. Ale teď to říkám, jako bych snad byla někde na pohovoru" Musí se tomu i zasmát. ,,Ne, opravdu, ráda tady pracuji a chodím. Jinak v Shadowhillu jsem už tak třetím rokem, po nějaké době si na to město zvyknete, neměnila bych" Zavrtí hlavou a už se pomalu nadechuje, že bude mluvit dál, ale to do baru přijde až moc pro ní známý pach, div, že nevyjekne nadšením. ,,Omluvte mě pánové" Omluví se jim a rovnou se vydá ke Claire. ,,Hned to bude" Zacvrliká na Claire a začne jí čepovat colu, do toho k ní zvedne oči. ,,Neskutečně ti to sluší, vypadáš spokojeně. Jak se máš Claire? Co nového? Co Cas? Povídej" Vybídne jí a postaví před ní Colu s ledem. Nějakou dobu poslouchá a určitě už reaguje, ale pak jí ukáže minutku, jen co se v baru objeví další host. Žena, opravdu krásná žena, díky které si připadá trochu jako cuchta, ale což. Rovnou přejde před ní a přikývne. ,,Dobrý večer, dobře" Začne chystat v Whiskey a v té chvíli sebou malinko nepatrně cukne, když si narozdíl od Sofii dokáže zařadit ten pach. Takhle to smrdělo u nich doma, když mluvil Alex o nějaké kamarádce. V té chvíli její sebevědomí trochu padá dolů. Takže to je ona, ta Alexova kamarádka. No, musí uznat, že je fakt dokonalá. Raději před ní postaví drink, ještě se na ní usměje, profesionalita a pak už se odebere zpět za Claire.

,,Ano, opravdu, je málo věcí, co by jsme tady neměli" Řekne s úsměvem, bar má ráda a je to její druhý domov, zná tam všechen alkohol nazpaměť a jde opravdu vidět, že je to snaživá barmanka a že jí to baví a to je na tom asi to nejdůležitější. ,,Dobře" Přikývne a rovnou mu pivo i nalije. Když se pak stane to se skleničkou a ona se musí odvrátit, uvědomí si, co se stalo hlavně, až na ní promluví Carl. ,,Jistě" Otočí se hned a snaží se dělat, jako by nic. ,,Já to uklidím" Řekne Carlovi, aby se s tím nemusel dělat on, navíc je to její práce. Uklidí střepy a umyje vše od krve. Hadr pak rovnou vyhodí, aby se na tu krev ani nemusela dívat, spolu se střepy. Když se pak Dean vrátí, už je vše v naprostém pořádku. Sleduje muže, jak ochutnává pivo a musí se zasmát jeho reakci. ,,Každému, co mu chutí" Reaguje a začne chystat nové Mojito, které pak před něj po nějaké chvilce postaví. ,,To je na účet podniku, nejspíše bylo problém se skleničkou, moc se za to omlouvám" Omluví se za celý podnik, i když to nejspíše bylo silou toho vlka, ale to ona neřeší, navíc Carl je obyčejný člověk, kdoví jestli o nadpřirozenu něco ví a tak ho raději nechá myslet, že to bylo skleničkou, než tím, že je Dean vlkodlakem. Nenápadně a spiklenecky mrkne na Deana a pak už se jde zeptat těch pár lidí, co tam zbylo, jestli ještě něco nepotřebují. Všichni vesměs vše mají a tak se může nerušeně vrátit za bar. Jelikož už tam není ani tolik lidí, tak pošle druhého barmana domů, tohle už určitě zvládne a dnes tam může i zavřít, není problém. Není ten typ barmanky, co by si třeba začala psát smsky, když tam má klid, ani by jí to nenapadlo, mobil u sebe nemá, má ho v šatně. A tak raději přerovnává různé věci, umývá, sklízí a dělá pořádek. Potichu si brouká písně, které hrají z jukeboxu a tak nějak jako klasicky pohupuje svým tělem do rytmu hudby.

,,Snad ano, každopádně ti budu určitě držet palce. Zasloužíš si být šťastný" Řekne mu upřímně, Lott je v tomhle zlatíčko, přeje všem jen to nejlepší i přesto, jakou měli třeba minulost. Proto i Sebastianovi přeje to nejlepší a to jí znásilnil. Ale taková ona je. Po obslouží vlka a vrátí se zpět k Noelovi, aby mu mohla nalít nový drink, v tom mu oznámí, že je to na ní. ,,Budu si to pamatovat" Mrkne na něj a dopije svojí vodu, aby pak mohla umýt sklenku. ,,No už by jsi měl, otravuješ tady už dlouho" Pronese se smíchem, aby věděl, že je to samozřejmě jen vtip. Nechá si políbit ruku a usmívá se. ,,Beru na vědomí" Přislíbí mu svojí účast, i kdyby měla jít bez Alexe. Když tam zůstane sama, osloví jí opět vlk, tak k němu zvedne oči a mile se usměje. ,,Ano, máme Bernarda, ovšem jen láhev, není čepované, tak jestli Vám mohu nabídnout aspoň to?" Zeptá se ho a rovnou se otočí, aby mohla jednoho Bernarda vzít a ukázat mu ho.
Jestli si ho bude přát, to mu ho i rovnou nalije. Když pak umývá skleničky, šlehne jí do nosu vůně krve. Do háje.. Rychle se otočí a počká, než Dean opustí místnost. Překvapivě nemá chuť po něm skočit, asi je to díky předešlým událostem. Když se pak vrátí, zaregistruje ho podle pachu. Ale je stále k němu otočená zády a tančí si do rytmu hudby. Vycítí ale jeho pohled a tak se otočí, aby mohla umývat skleničky a usměje se na něj.

,,Ale zato pak budeš ještě raději, až se to konečně splní. Na dobré se vyplatí čekat." Mrkne na něj s úsměvem. Taky jí to trvalo, než dokopala Alexe třeba jen ke vztahu, ale stálo to pak za to. Člověk občas musí počkat, než dostane to nejlepší. ,,Vem si to tak, že kdyby byla jako ostatní, tak tě tolik ani nezaujme" Podotkne pobaveně, než si ještě sama nalije vodu a napije se. Nejraději by si dala i nějakou sklenku, ale v práci nikdy nepije, i když to tak ostatní dělají. Možná vždy jen ke konci. Pak se zasměje, má ráda takové vtípkování. ,,Nojo, dokonalí lidé to mají v životě ták těžké" Řekne naoko zklamaně.
Když spolu začnou tančit, je to příjemná změna, i tou hudbou a podobně. Je opravdu ráda, že by jí neublížil, chce se obklopovat jen dobrýma lidma a tím Noel je a celá jeho rodina. Asi má pro ně slabost, pro všechny. ,,Není čas ztrácet čas" Pronese na to číslo s lišáckým úsměvem. ,,Dobře, budu s tím počítat" Pokývne hlavou a nakonec se ukloní, jeho gestu se tiše zasměje. Oba se vrátí k baru a to už si všimne nového příchozího, vlka, nikdy proti nim nic neměla. ,,Dobrý den, hned to bude" Usměje se na něj a hodí ještě očkem po Noelovi, aby chvíli vydržel. Pak už nachystá Mojito a postaví ho před Deana. ,,Prosím, ať chutná" Popřeje mu a vrátí se k Noelovi. ,,Naprosto chápu, však tu nejste naposledy" Mávne nad tím rukou s úsměvem a nadiktuje mu číslo. Nachystá mu poslední bourbon, který dá před něj. ,,Dnes je to na mě" Zazubí se na Noela a odklidí ještě poslední sklenky z baru a pak si vezme hadřík, aby ho mohla utřít.

Hlásím Lott :)

,,Jo tak mladý zelenáč by si asi těžko pamatoval tvojí barvu očí a co máš rád, to máš pravdu" Zasměje se jen té představě, max by to šlo, kdyby byl na muže, ale nikdo takový tady není. Aspoň o něm neví. Nemusí se ale bát, dokud tu pracuje, tak bude ráda jeho osobní barmankou, nemá důvod nebýt. ,,Technicky vzato je tvoje, nebo si snad myslíš, že by měla něco i s jinými muži? Když jsme u toho, hlavně musíš být věrný, to jí taky hodně dokáže" Dodá ještě, než se zmíní o kytkách. ,,On Alex takový není" Pousměje se. Nevadí jí to, zvykla si na to. Jistě, udělalo by jí to radost, ale ho samotného to nejspíše jen tak nenapadne. ,,Ale dostala jsem od něj řetízek" Prstama ho vyhledá, jsou to dvě krásné propletené srdce, jedno klasické, druhé s kamínky. Je opravdu nádherný a vzpomíná na ten krásný večer, kdy ho dostala. To měl na sobě Alex vínovou košili a neskutečně mu to slušelo. Už je to ale přes rok zpět. Zajímavé, jak si pamatuje každé maličkosti. ,,Věřím, že i on je z těch let unavený, i když to nechce přiznat" Pousměje se. ,,Myslím, že by jste si mohli rozumět" A taky v to doufám.. Pomyslí si. ,,Každý by ti mohl závidět" Zasměje se s ním, spojení učitel model je vážně vražedná kombinace. Ale u Noela to tak prostě je. Když chce jazz, má ho mít. Navolí Marilyn a barem se rozezní první tóny. V té chvíli už uklízí skleničky a během chvíle se pak objeví u Noela. Nechá si políbit ruku a udělá s ním pár kroků do prostoru a nechá se přitáhnout. Začnou tančit a cítí se dobře. Sice je to jiný pocit, než s Alexem, ale i něco takového potřebuje. Potřebuje muže kamaráda a Noel je opravdu fajn, má ráda jeho přítomnost, tak proč ne. Když jí i Alexe pozve na večeři, tak se uculí. ,,Bude nám potěšením, pane" Přijme jeho pozvání a opravdu ráda. Všimne si i barvy jeho očí a musí se více uculit, nebojí se, ho ne. Věří, že by jí neublížil. ,,Po skončení písně jsem ochotná Vám dát číslo, aby jste mne mohl kontaktovat.." Rozhodně by to bylo jednodušší, kdyby na ní měl kontakt, sice jí potkává tady, ale zase tu není každý den. Píseň pomalu končí a tak se i ona pak zastaví, ukloní se mu tak, že si chytne sukýnku a lehce si přidřepne. ,,Děkuji za tanec" Poděkuje slušně a mile a lépne mu pusu na tvář.

,,To jsem ráda, je dobré mít takové přátele, jako jsi ty a Claire a Casey" Vlastně celá jejich rodina. Ať už si to přiznali nebo ne, jsou si podobní a Claire je tátovi opravdu podobná, hlavně povahově. Proto je jasné, proč si s obouma tolik rozumí. ,,Nebála bych se toho, jak znám Claire, co více lidí, tím lépe" Zasměje se při vzpomínce na ní, zbožňuje jí. ,,Přesně, když se za námi každý otočí, občas už je to vážně otravné" Řekne schválně hodně namyšleně a stejně jako on i ona zakroutí pobaveně hlavou. ,,No to by bylo hrozné. Ono je totiž těžké si zapamatovat, že ten krasavec s modrýma očima pije bourbon" Mrkne na něj pobaveně a zároveň ho pochválí, ty jeho modré oči nejdou přehlédnout. ,,Ale s tou příjemností máš pravdu, tady jde hlavně vidět, že mě to baví. Navíc zastávám to, jak ty k člověku, člověk pak k tobě. Takže většinou, když se usmívám, dostávám i úsměvy zpět" Pronese upřímně jak jinak, než s úsměvem. ,,Ale zase ber to tak, že to nakonec přiznala. Stejně jako Alex. Můžeme být vůbec rádi, že takový typ lidí se dokázal zamilovat. Já jsem vděčná každý den a stále to nějak nechápu, ale o to více si toho vážím." Pousměje se. Pak dále poslouchá jeho pochvaly na Roelie a musí se zasněně usmát. ,,Roelie má opravdu štěstí, že tě má, nevzdávej to" Stiskne mu povzbudivě ruku s úsměvem. ,,Vidíš to a třeba květinu jsem ještě nedostala. Každopádně mi to nevadí, stačí mi láska, kterou mi dává. Je to až neskutečné, jak se dokázal změnit a to je.. upírem.. už několik staletí" je to hezké pomyšlení, že vlastně ona ho dokázala změnit, po tak dlouhé době. Cítí se opravdu vyjímečně. ,,Občas není špatné se snažit, hlavně si toho člověk váží více, než kdyby mu to spadlo do klína" Aspoň jí to teda tak připadá, i ona se musela snažit, než Alexe získala. ,,Přesně, tak asi jsme oba workoholikové" Zasměje se tomu, i takoví se najdou no. Každý na to má jiný názor. Pak už se musí smát s ním. ,,Takže učitel, alias model. Koho by to nebavilo" Popíchne ho pobaveně a pak už se zeptá na jeho oblíbenou hudbu. Nakonec tam navolí píseň My heart belongs to daddy a pobaveně se na Noela otočí. Prosmýkne se kolem baru a jde posbírat skleničky, u toho se vrtí do hudby. Bar je poloprázdný, tak to má za pár sekund, skleničky položí na bar a natáhne k Noelovi ruku, aby si mohli zatančit, když je tam tak prázdno.

,,To je těžko, jestli si to nedokáže přiznat, nejspíše už jí někdo ublížil a bojí se věřit někomu dalšímu. Znám to, je to opravdu těžké, ale jakmile jí přesvědčíš, že za to opravdu stojíš, tak se ti otevře." Usměje se. Taky jí to trvalo dlouho, než Alexovi začala věřit a to jí podváděl a i přesto spolu stále jsou. ,,Dej jí prostor, koneckonců, kdo by nechtěl sexy učitele?" Převede to ve vtip, aby ho trochu rozveselila. ,,Když čekaly do teď, tak počkají dále. Navíc víš jak se to říká, na dobré se musí čekat." Mrkne na něj. Pak se zeptá na Claire, opravdu jí to zajímá, těší se, až se konečně zase uvidí. ,,Je možné, že se pak někdy sejdeme u stolu všichni" Zasměje se té představě. ,,Přece jen jsme si s Claire dost blízké." Osvětlí mu něco, co buď už ví, nebo mu to musí docházet. Snad už je na tom i Casey lépe, po tom, co jí Sebastian udělal. Nenávidí ho za to, opravdu. ,,No samozřejmě za to nemůžeš, jak by jsi jen mohl" Div, že na něj nevyplázne pobaveně jazyk. ,,To víš, taky s tím mám problémy" Pohodí se smíchem vlasy, takže jde vidět, že si dělá jen srandu. I když hezká je, sebevědomí má, nebude říkat, že ne, když to není pravda. Pak už se stará o další lidi a usměje se na vlasatého muže, kterému donese nové pivo. Usměje se na něj mile a hned se pak vrátí na Noela, na kterého se po cestě zazubí, moc dobře slyšela jeho poznámku. ,,Chráníš si svojí barmanku jo" Poznamená a hned, co se vrátí, tak mu dolije další bourbon. ,,Tak vidíš, každý má něco. Co já bych dala za tu žádost o ruku a co ty by jsi dal za to bydlení. Ale nemysli si, nevíš, jak dlouho to trvalo, než jsme spolu začli bydlet. Ono, než si Alex vůbec přiznal, že mě miluje.. Byl to děvkař a bylo to opravdu těžké. Ale nějakým zázračným způsobem jsem to dokázala a díky tomu jsem teď opravdu šťastná a nevyměnila bych ho" Řekne mu tak upřímně, jak jen jde. Je opravdu zamilovaná, i po letech a jde to na ní vidět. Pak se otočí na nějaké ty studentky a musí se zasmát. Jak stádo slepic. No což. ,,Aspoň máš holky, to je hezké. Na každém špatném hledej něco dobrého.. A s Roelie se to vysvětlí, určitě. Jen jí ukaž, jak moc ti na ní záleží a to by v tom byl čert, aby to nezabralo" Je to pravda, když dává muž ženě prostor, tak jí jen učí žít bez něj. Ale když ukáže zájem. To je to pravé ořechové. ,,Práce super, jsem tady spokojená, ale Alexovi se to moc nelíbí. Chodím sem poměrně často a on je zase ten typ, co nepracuje a nejraději by, kdybych ani já nepracovala. Jenže to bych se naprosto unudila" Ušklíbne se. ,,Navíc tu mám své kamarády a vždy mi ta směna tak krásně uteče, tak proč bych toho nechávala" Pokrčí nad tím rameny a mezitím dopije svůj džus a umyje sklenku. ,,Přemýšlím, co bych pustila, máš nějakou oblíbenou píseň?" Zeptá se ho, aby to tady trochu oživila.

Moc dobře jí došlo, co se stalo. Ale taky co mohla čekat? Však byl úplněk a Noel je vlkodlak, takže.. Když měla ten zvláštní pocit, asi to bylo oprávněné. Ona sama si zkusila večer naprosto něco odlišného a ne, už se k tomu nechce vracet. Jako zkušenost dobrá, ale stále bude mít v hlavě ten výraz dívčiny, která už jak se zdá nikdy nepřijde domů. ,,Já tenhle problém ještě neměla a ani mít nechci.. jsem sice, co jsem..ale nikdy jsem se k tomu moc nepřiznávala, nebo se tak ani nechovala. Jsem prostě jiná" Pokrčí nad tím rameny. Nechce slovo upír vůbec vyslovovat, přece jen nikdy člověk neví, kdo poslouchá. Sleduje sklenku, se kterou si pohrává a pak se mu podívá do očí. Obrátí téma na něj a poslouchá. ,,Jestli není zvyklá na příval lásky, tak se nediv. Budeš muset počkat a dát jí nějaký prostor" Usměje se na něj povzbudivě. ,,A holky počkají.. Taky to pro ně nebude nejspíše nejjednodušší, ale zvládnou to" Ještě aby to Claire a Casey nezvládly, však jsou to šikovné holky. ,,Jak se má vůbec Claire? Nějakou chvíli jsem jí neviděla, už mi moc chybí" Zakaboní se na chvíli. Je to její nejlepší kamarádka a tak to i zůstane. ,,Ty a ty tvé studentky" Zasměje se upřímně a opět si odpije džusu. ,,Nediv se, takový sexy učitel, kdo by po něm neslintal" Mrkne na něj a ukáže prstem, že jí má dát chvíli. Vzdálí se, aby mohla odnést další sklenky a vyřídit pár objednávek. Pak i se sklenkami se přemístí k Noelovi a umývá je, zatímco s ním mluví. ,,Nejsi jediný, co se tady chodí uklidnit. To hodně lidí. Ale ani se nedivím, alkohol tu teče, dobrá hudba, dá se říct i místnost.. Mám to tady ráda" Pronese zasněně a umyje dalších pár sklenek. ,,Alex?" Zopakuje a nadechne se. ,,No skvělé..Jsme spolu už docela dlouho, bydlíme spolu, dokonce jsme si pořídili psa. Ovšem o nějaké rodině, svatbě a podobně nechce ani slyšet. Já vím, měla bych přijmout hlavně to, jak moc se už pro mě dokázal změnit a věř nebo ne, vážím si toho, opravdu hodně. Ale jsem žena se svými sny. A to se asi jen tak nezmění" I kdyby sebevíce chtěla, vždy bude toužit po svatbě a po dětech.

Obsluhuje své zákazníky a ke každému je stejně milá. Nedělá v tom rozdíly. Když se objeví nějaký opilý člověk, rozhodně jí nedělá problém ho z baru i vyhodit. Na sobě má černé šaty, na nohách podpatky, ve kterých chodí už automaticky. Zrovna když utírá bar, tak se tam objeví Noel. Věnuje mu důvěrnější úsměv, než všem tady, je to i tím, že ho zná. ,,Kohopak nám sem čerti nesou" Pronese na úvod a následně svraští obočí na jeho slova, v té chvíli už mu automaticky chystá bourbon, jako obvykle. ,,Někdo..neměl to štěstí?" Zašeptá hned potom, co se k němu trochu nakloní blíže, aby to bylo určené jen pro jeho uši. Na jeho objednávku přikývne a se zazubením před něj rovnou postaví bourbon. Jako barmanka má dobrou paměť. Kór, když tam někdo chodí pravidelně. Hned potom se od něj na chvíli trhne, aby mohla obsloužit další lidi. Jde jí to od ruky, do toho vrtí zadkem do rytmu hudby a vrátí se pak zpět k Noelovi. ,,Zajímavě.. Na jednu stranu spokojeně a na druhou..nechci na to myslet. Udělala jsem něco, na co opravdu nejsem pyšná a nejspíše si to budu do smrti vyčítat, ale.. Asi to bude znít zvláštně, ale cítím se dobře, po dlouhé době. Jako bych to i na jednu stranu potřebovala. Ono je to těžko, když jsme byli předurčení pro něco a měli by jsme si to upírat. Tím se nechci samozřejmě nějak ospravedlňovat..ale však mě určitě chápeš" Trochu smutně se pousměje, jistě, dívčina by zemřela tak jako tak, ale nemusela by se na tom podílet i ona. Každopádně se teď díky té krvi cítí opravdu dobře. Je upír a ten krev potřebuje. ,,Spíše mi řekni, jak se máš ty? Něco nového? Minule jsi mi toho nestihl zase tolik říct, tak můžeš začít, poslouchám" Nalije si džus s vodou, napije se a pak se k němu opře lokty, přímo naproti něj, aby mohla poslouchat. Zatím má všechny lidi oblétané, bůhví proč je jich tady tak málo.

Toto se líbí Charlotte Morris.

<<-- Od Alexe

Stalo se to, nedalo se s tím nic dělat a hlavně se nedalo odtrhnout. Že by v té chvíli chtěla? Ani náhodou. Chtěla právě více a více a tak ani netušila, že už má v náručí mrtvé tělo. Kdyby jen věděla, co právě dělá, hned by si to vyčítala. Ale takhle ne. Vždyť to bylo právě to, co chtěla udělat. I když to nebylo správné a bylo to proti všem jejím přesvědčením. Nikdy nechtěla zabít člověka. Ovšem je to upír, měla by se tak začít chovat. Navíc vedle sebe nemá moc dobrý příklad, její přítel už zabil tolik lidí, že by se to snad ani nedalo spočítat. Tak jako tak jí ale mohl zastavit. S nově nabitou silou ho přirazila ke stromu, ale i tak to nebylo něco hrozného. Ovšem to její stisknutí mělo grády, díky krvi, která jí právě kolovala v těle. Začala vyčítat, co taky jiného. Byla naštvaná a nejraději by mu urvala hlavu za to, že jí vůbec nezastavil. ,,Ale nemusela jsem být za to zodpovědná já! Jsem zrůda!" Zařvala na něj. Její rozhořčení ovšem netrvalo dlouho. Tvář se jí změnila, naprosto. Nakonec se začala i smát. Je to až neskutečné, jak moc to na ní působí, uklidňujícím dojmem, hlavně teda. Políbí ho a polibek prohloubí, má něco do sebe, s příchutí krve a vášně. Spokojeně se pak odtáhne, stále s úsměvem na rtech. Ty výčitky nejspíše přijdou jindy, ne dnes. ,,Jak? Silně, dokonale, jako bych právě mohla cokoliv, co mi vyskočí v hlavě" Pokrčila nad tím ledabyle rameny. Opravdu se cítila všemocně a tak i vypadala. Sebevědomý postoj a úsměv od ucha k uchu. Pak už jim nebránilo nic k tomu, aby pokračovali k baru. Netrvalo už to ale dlouho a objevili se přímo před barem. Tam dostala další polibek. Spokojeně mu ho vrátila. ,,Ozvu se ti, kdy si mě máš vyzvednou" Slíbí mu a pak se skloní ještě k Bondovi a poškrabká ho na hlavince. Pak už jim oboum mávne a zmizí v baru.
V baru zamíří automaticky do šatny, aby se mohla připravit na směnu. Odloží si své věci do skříňky, vlasy stáhne a zamíří k zrcadlu, aby zjistila, že má kolem rtů ještě trochu krve. Taky jsi mi to mohl říct Alexi.. Obrátí očima a vodou se omyje. Pak už je čas jít na plac. Sebevědomě si to nakráčí k baru, kde se cítí jako doma a taky tak i vypadá. Jako vždy si navolí hudbu podle sebe a mávne na spolupracovníka, že už je tady a nemusí se tedy bát, že by na to vše byl sám. V té chvíli už začne pracovat, jako obvykle začne odnášet dopité sklenky a ptát se na objednávky, které automaticky začne plnit. Jde na ní vidět, že je něco jinak, stále se kření a je taková hodně energetická (jako by normálně nebyla,haha). Ale dnes je to jiné, je ještě více, pokud to snad jde.

I když to nebylo zase tak překvapující, nemusí s tím naopak počítat jako se samozřejmostí, takže je moc ráda, že na to ještě nějak reagoval jinak, než nějakým samolibým úsměvem. Ten jeho spokojený má moc ráda. Stejně je zajímavé, jak moc dlouhou cestu spolu prošli. Sice o tom přemýšlí docela často, ale ono se není čemu divit. Začínala s ním jako s děvkařem a postupem času nejen, že se do něj bezhlavě zamilovala ona, dokázala i, aby se on zamiloval do ní. V tomhle je opravdu šťastná. A nedá ho, za žádnou cenu. Venku už se teda rozhodli pokračovat v chůzi i přesto, že jí něco nutilo stát na místě. Měla opravdu zvláštní pocit a nešlo to jen tak zahnat. Bylo to divné a zvláštní a tak silné. Všechno se jí potvrdilo o hodně kroků dále. Čekala opravdu všechno, ale dívku, sotva držící se na nohou, od krve..to rozhodně ne. Kdyby mohla, nejspíše by Alexovi tu ruku rozdrtila. Zašeptala jeho jméno, načež on reagoval slovy já vím. Já vím? Co víš? Že neodolám? Že ta krev neskutečně voní? Do háje!! Nemělo cenu jí zadržovat, opravdu dlouho necítila lidskou krev a když, tak jen kapky a ne tolik, co teď. Navíc byla chyba, že se před odchodem doma nenajedla. Ano, opravdu velká chyba. Alex jí nezadržel a tak se stalo to, co se stát muselo. Objevila se u dívčiny a během pár sekund do ní zabořila své špičáky a začala opravdu hltavě pít. Ani si neuvědomovala, že jí v náručí visí už bezvládné tělo. Bylo jí to v tuhle chvíli jedno a jen dále pila a nemohla se nabažit té dokonalé chuti, díky které získávala tolik a tolik síly. Ani si neuvědomovala, že tu dívčinu zabila. Byl to pro ní nový zážitek, takhle blízko se k tomu nikdy nedostala. A teď je to tady. Jak se s tím jen vypořádá? Když už nemá co pít, nebo spíše když už je opravdu nasycená, tak jí tělo vypadne z rukou a zůstane jen klečet, jak opařená. Všechno jí začíná docházet. Na jednu stranu si to vyčítá, na druhou by nejraději chtěla více a na třetí je teď krásně silná. Zvedne se a otočí pohled na Alexe. S pusou stále od krve. Upíří rychlostí ho přirazí ke stromu, který není daleko od toho, kde stojí, takže se Bond neuškrtí na vodítku. Chytne ho pod krkem silou a dívá se mu do očí. ,,Jak jsi mohl? Proč jsi mě nezastavil??" Zasype ho výčitkami. Ty ale netrvají dlouho, protože z její vážné tváře se vážnost vytratí a ona se začne smát. ,,To je neskutečný pocit moci" Pronese následně a rovnou ho políbí. Vášnivě, nedočkavě, s chutí krve.

Je to až neskutečné, sama nechápe, jak mohla skončit na zadku a Alexovi se v tom tak moc daří. Možná je to opravdu tím, že jsou si s Bondem podobní. Lott by Bond jen tak neposlechl, i kdyby se snažila sebevíce a nasadila by třeba i ten nejvíce autoritativní tón. Za to u Alexe to trvalo pár minut a už byl James zklidněný. Jo ten pes je prostě jeho. Na vítězný pohled Alexe jen protočila očima a trochu se i ušklíbla, ale s úsměvem samozřejmě. ,,Jsi jediný, od koho to na mě zabírá" Mrkne na něj, ať si to i on přebere po svojem. Pak už se konečně dostanou ven a tím pádem skončí Bond ve sněhu a oni tak mají chvíli i sami pro sebe. Musí ho obejmout, necítí se dvakrát dobře. Je to asi tím měsícem, ale nic se s tím nedá dělat. ,,Bonda z tadyma už nedostaneme, to mi věř" Pousměje se a ohlédne za jejích miláčkem. Stále ale Alexe objímá, v téhle chvíli nějak nechce dělat nic jiného. ,,Ne, já.. stejně musím do práce" Nemůže před vším utíkat, jen proto, že nemá dobrý pocit. Navíc v práci musí být, kdo jiný by to tam za ní teď vzal, když se ani nestihla omluvit? Ale přece jen, celkově je to teď zvláštní, celá ta atmosféra. ,,Tak půjdeme" Rozhodne teda a s nadechnutím se pustí jeho náruče a vydá se od domu, ještě pískne na Bonda, který překvapivě poslechne a běží za nimi. Po pár krocích vyhledá Alexovu ruku, aby se ho mohla chytnout. Ještě, že upíři netrpí na zimu, jelikož je fakt kosa. Ale jim ne, no v tomhle je to pozitivní. Po pár minutách, když už jsou dále od domu, ale znovu ztuhne. A teď to není ani zimou, ani snad divným pocitem, ale vůní. Normální člověk by řekl třeba vůní nějakého jídla, či parfému a podobně. Ale jí ne. Jí voní krev. Asi jako každému upírovi. V té chvíli se ale zastaví. ,,Alexi.." Zašeptá tiše a ukáže na místo před sebou. Je tam mladá dívčina, sotva se potácí. Sníh už není krásně bílý, ale jsou v něm kapky krve. Někdy i více než kapky. Holčina je dobitá, jako by si na ní smlslo nějaké zvíře, ale dokázala utéct. Jak se má takhle ovládat? Dlouho necítila lidskou krev a ta touha je tady zpět. Chce se vůbec ovládat? Dokáže to ještě? Drží Alexovi opravdu silně ruku. Ne, hlad je silnější, kor, když dlouho nepila. V té chvíli se upíří rychlostí přemístí k dívčině, pokud jí Alex nijak nezastavil a začne pít. A ne lehce, ani po troškách, ale hltavě, jako pravý upír.

Střelila po něm pohledem. ,,Nebuď na něj zlý" Zavrtěla nesouhlasně hlavou. Ať už byl Sebastian jaký byl, stále to byl člověk, kterého kdysi milovala a nemůže si ho jen tak vyndat z hlavy proto, jak se choval. Jistě, udělal zlé věci, moc zlé, ale taky proč? Vždyť na tom má zvětší části vinu ona. A bude si jí sebou nést celý svůj upírský život. Tohle Alex nemůže pochopit. Jistě, teď je schopný nějakého citu, díky ní. Ale co předtím? Předtím byl jen děvkař, který by lásku nepochopil. Každopádně budou mít vždy rozdílné názory na tohle. Ještě ho pohladila po tváři a láskyplně se usmála. Nechce ho trápit, zase chápe jeho pohnutky, že ho nenávidí, není se taky na druhou stranu čemu divit. Ovšem Lott bude vždy takové hodné telátko, takže by nepřiznala o někom, že je to vážně hajzl. ,,Alexi Rodriguezi" Přihmouřila na něj oči, ale usmívala se. Kdoví, jestli by se to bez ní v práci zbořilo, hlavní je, že je tam spokojená a chodí tam ráda, i když tam tráví tak moc času. Každopádně stejně měla už myšlenku, že to omezí. Hned co se převleče ona se na to vrhne i její tentokrát zpomalený mužík. Čeká na něj a když se objeví, tak musí pronést tu větu. Každopádně s tím temperamentem měla pravdu, opravdu jsou oba stejní. Ví to určitě i Alex, proto ten smích. Nebude ho prostě stále chválit, každopádně v hlavě už to udělala snad milionkrát. Je perfektní, jak jinak, proto s ním taky chce být ne? Místo polibku ho cvrnkne a chce utéct, jenže on jí zastaví. Překvapeně se po něm ohlédne a pootevře ústa, aby něco řekla, ale to už má jeho rty na svých. Spokojeně zavře oči a opětuje mu krátký polibek. Jako by tím chtěl dokázat, kdo je tady pán. Tak to ne. Ke konci si nechá vyrůst špičák a štípne ho do rtu, až mu vyteče pár kapek. Nevinně se pak na něj podívá. ,,Nehoda.." Pronesla spokojeně a olízla si ret od jeho krve, než se společně vydali za Bondem. Její pokus vzít mu vodítko byl, no prostě neúspěšný. Že ale skončí na zadku to opravdu nečekala. Když jí Alex provokuje slovy, tak k němu zvedne oči a nasadí varovný výraz, aby už to dále nekomentoval. Pak si nechá pomoct na nohy a sleduje jeho počínání. Tentokrát to byla ona, kdo sledovala. Založila si ruce na prsou a jen čekala, co z tohohle může vzejít. Alexovi se podařilo získat vodítko a tak se dočkala jen jeho samolibého pohledu, hned potom, co připnul vodítko. ,,No jistě, pan dokonalý. Aspoň jde vidět, že ten tvůj autoritativní tón zabírá i na někoho jiného, než jen na mě" Vyplázne na něj jazyk. Pak už otevře dveře a vyjde ven. Počká tak na Alexe i Bonda, který hned skončí někde ve sněhu. Mezitím, co ho nechají hrát se sněhem udělá pár kroků k Alexovi a než půjdou, tak ho obejme. ,,Nejraději bych nikam nešla. Mám takový..divný pocit.." Pronese tiše a mezitím, co ho objímá jí oči vystřelí k nebi. No jasně, chystá se úplněk. Jestli to jen nebude tím. Pamatuje si na Willovy přeměny o úplňku, měla zakázané se k němu přibližovat, aby jí neublížil. Proto stojí jak zařezaná a neschopná pohybu.