Příspěvky uživatele

,,No tak dobře" Mávne nad tím rukou, tohle by mohli řešit do nekonečna a i když je občas tvrdohlavá, teď nemá sílu stát si za svým názorem, proto mu to raději odkývala. Když domyjou malého Bonda, tak mu poděkuje a usměje se. Jakmile Bond opustí koupelnu, je celá jen pro ně. Alex umývá vanu a ona si mezitím svlékne vše co má, aby pak mohla napouštět vodu s pěnou do koupele a lehnout si rovnou do vany. Její milý se k ní připojí během chvilky. Jako první na něj foukne pár bublinek a u toho se i usmívá a potom zvážní. Musí mu tohle vše říct, jak to bylo, co se stalo. Vidí na něm, že ho to trápí, i kdyby se to pokoušel všelijak skrýt. A o to více se jí chce brečet. Když se jí pak zeptá, tak na chvíli ucukne pohledem, než se vrátí k němu. ,,Já nevím Alexi, asi ho budu vždy milovat, byl to můj první kluk se vším všudy. Ale ta láska se vytratila a to hlavně kvůli tobě. Miluju tebe, i přes to všechno trápení. Ale o to více mě to ničí, protože tě nechci měnit, ale i přes to mám své potřeby" Vydechne a div, že nezačne řvát, jak moc je na sebe naštvaná. ,,Já nevím co mám dělat" Řekne už trochu více zoufale. ,,Chceš volný vztah? Takový, kdy by jsme si oba mohli užívat? To chceš?" Zadívá se mu do očí. ,,Je to opravdu to co si přeješ? Mohl by jsi pak chodit za jakoukoliv ženskou a byla by to vlastně pohoda, protože já bych zase pro změnu chodila za muži.." Vyhrkne, i když je to to poslední, co by vůbec chtěla. Nemá ráda volné vztahy, to už podle ní prostě není vztah.

Podívá se na něj trochu pochybovačně. ,,Nikdy jsi neměl romantiku rád, takže se do toho nutíš jen proto, aby jsi mi udělal radost" Řekne mu tak nějak zamyšleně, než si začne sundávat košili a pak se vrhne zpět na Bonda. Tohle je opravdu práce pro vrahy. Nakonec se to přece ale jen povede. ,,Děkuji za spolupráci" Pousměje se na Alexe, než se začne vztekat nad jejich psem, jak moc je hyperaktivní. To se začne Alex ohrazovat, že musela být i Lott hyperaktivní, ale to není pravda, byla až moc klidná. Vše se ukázalo, až se stala upírem. Díky té otázce se na chvíli zamyslela nad rodiči. Bolelo to stále, ale nedokázala o tom mluvit, možná by měla. Alex by jí s tím mohl pomoct. Pomalu se začne zbavovat oblečení tak, jako by ho chtěla svádět, ale spíše je to jen proto, aby si taky uvědomil, co má doma. Jakmile byla nahá, pomalu si vzlezla do vany a očima vyhledala jeho. Sledovala, jak se její dokonalý přítel svléká a pomalu zamíří za ní. Sedne si přímo naproti ní. Pomalu si začne do ruk dávat vodu a vždy si trochu polije ramena. Pak vodu zastaví a vezme do dlaně pár bublinek a foukne mu je do tváře. ,,Byla jsem se Sebastianem" Řekne mu napřímo, nač otálet. Zadívá se mu do očí, aby viděla jeho reakci. ,,Vzpomněla jsem si na vše, co mezi námi bylo a jaký byl přítel, byla jsem opilá a nechala se unést." Lehce si zevnitř zkousne ret. ,,Alexi já.. v té chvíli jsem se toužila s ním vyspat." Řekne to nejhorší, co jí trápí a do očí se jí nahrnou slzy. ,,Jsem hrozná, vím to a taky vím, když už se mnou nebudeš chtít nic mít" Sklopí hlavu, protože jí to opravdu hodně mrzí. To, že projevila svojí slabost.

,,Jsem rád, že to uznáváš" Řekne spokojeně, než vstane a začne nějak jakoby nic. To už si vezme Bonda, jako by nevážil ani kilo, ona jako upír moc nevnímá váhu, takže pro ní je opravdu lehký. Sebevědomým krokem zamíří do koupelny, kde ho položí do vany a začne se starat o to, aby nebyl od bahna a trochu se umyl. Po nějaké chvíli je z něj celá mokrá a vlastně i naštvaná, ale jen v dobrém. Ještě začne naoko nadávat Bondovi, že je jako jeho páníček, zvedne oči k Alexovi a jeho pohled jí pobaví, jen našpulí rty a zase se začne věnovat malému. ,,Udělat vyjímku" Přežmoulá ty slova po něm a zvedne k němu oči. ,,Nechci, aby jsi dělal nějaké vyjímky a do něčeho se nutit" Upozorní ho, než vstane od Bonda a začne si vyslékat košili. Udělá to pěkně pomalu a košili hodí do koše na prádlo. To už se vrátí k Bondovi a pořádně ho vydrhne. To už pak Bonda usuší a pustí ho pryč, mezitím se obrátí na Alexe a oddechne si, skočí si umýt ruce a tvář. ,,Hyperaktivní jsem hlavně jako upír, dříve jsem byla jen hodná holčička, co poslouchala" Pousměje se a při vzpomínce na rodiče ucukne očima. Proč jí to stále tak bolí? Protože to není zase tak dlouho, co se to stalo. Otočí se čelem k zrcadlu a zády k Alexovi. Lehce se předkloní a začne si vyslékat legíny. Během chvilky je bez nich, to že to bylo svůdné je samozřejmost. Ve spodním prádle přejde k vaně, kterou umyje sprchou a pak už začne napouštět teplou vodu a do toho přidá pěnu do koupele. Pak už se začne pomalu vyslékat ze spodního prádla. První podprsenka, pak kalhotky a když je nahá, tak přejde k vaně a pomalu se do ní uloží.

Usměje se, ono to ani jinak nejde, když jí řekne, že je za to rád. Opravdu je rád, že je optimistická? ,,Jeden z nás dvou musí být" Reaguje ještě trochu škádlivě, to už si k ní sedne a řeší se jeho vlasy, obvyklé téma, bez kterého asi vlastně nemůžou být ani den, ale jí to nevadí, ty vlasy prostě patří k němu a bude se to řešit pokaždé. Raději po tom všem otočila, jako by nic. Je to tak příjemnější a však ona se k tomu zase vrátí. Zeptá se ho, jestli půjde s ní okoupat Bonda a on souhlasí, takže vezme malého a zamíří s ním do koupelny, kde ho postaví do vany a pak už ho začne umývat. Je tak neposedný. ,,Bonde! Sakra! Jsi stejný neposeda jako tvůj páníček." Zavrčí na něj a chce ho znovu omýt, ale to už jí postříká, až vyjekne. Pak už se zmíní o vaně a filmu. ,,Skvělý nápad? Nenávidíš romantiku" Zpytavě se na něj zahledí a to už jí postříká Bond znovu. ,,Já se na to..." Řekne naštvaně, ale zároveň se musí smát tomu, jak Bond působí nevinně, jako by to nikdy neudělal. Pomalu si rozepne knoflík po knoflíku a sundá si svojí košili a zůstane jen v podprsence a legínách. Natáhne se pro gumičku a udělá si drdol, pár pramínků jí spadne kolem jejího obličeje. Znovu se vrhne do umývání Bonda a po chvíli to vypadá, že už je celý čistý. Pomůže Bondovi z vany a ručníkem ho celého vydrbe, sice ten ručník můžou pak hned vyhodit a nebo ho umýt a nechat ho nula nula sedmičce. Nechá ho odťapkat pryč a podívá se na Alexe, utře si opocené tělo. ,,Tohle mě jednou zabije. Jak může být něco tak malého tak hyperaktivního, to nechápu!!" Zasměje se a stoupne si k zrcadlu. Umyje si ruce a pak si do nich napustí vodu a otře si tvář.

Jak tak sedí na schodech a před sebou Alexe, v hlavě má docela prázdno. Myslí jen na to, co je dobré a co ne. A co je vlastně teď pro ní dobré? Poslat muže, kterého miluje k šípku? Ne, to není dobré a vlastně by to asi ani ničemu nepomohlo, jen by se trápila více. ,,Optimismus, to je moje, však mě znáš" Usměje se na něj a je to pravda, vždy se snažila hledat jen to dobro. To už k ní ale přiběhne Bond a ona se s ním začne mazlit. Je to prostě dokonalý pejsek, kterého by se už nechtěla vzdát. Zavtípkuje na Alexovu adresu ohledně vlasů a to už si k ní přisedne se slovy, že už by to nepomohlo. S úsměvem pokrčí rameny. ,,Stejně ti to sluší i takhle" Řekne mu upřímně a dá si pramen vlasů za ucho. ,,Tak jdeme domů a Bonde, jdeš se koupat" Zasměje se a raději ho vezme do ruk, aby nepoťápal celý dům. ,,Jdeš taky zlato??" Pousměje se a to už pevně drží Bonda. Trochu se jí vzpírá, ještě, že má upíří sílu. Otevře si dveře a zamíří s ním do koupelny, kde ho položí do vany. Bude se pak muset Alexovi ještě omluvit za to vše, co udělala, stále jí to trápí a není to dobrý pocit. Teď ale myslí jen na to, jak ho okoupat. Vezme sprchu a začne na něj lít vodu. Voda stříká všude. ,,No tak, Bonde! Buď hodný" Zkouší na něj přísným hlasem, ale musí se smát. Ten pes je naprosto kouzelný a jí se celá tahle situace líbí, v očích má jiskřičky. Podívá se na Alexe, pokud šel s ní. ,,Těším se, až v té vaně budu já" Řekne mu už natěšeně, sice byla ve sprše, ale teď promokla a mohli by si dát vanu hlavně spolu a udělat si pohodový večer. ,,Pak by jsme si mohli pustit nějaký film, co říkáš?" A ještě se ti musím omluvit.. Prolétne jí hlavou a sleduje ho s jemným úsměvem.

Věděla, že by mu měla taky hodně co vysvětlovat, ale nějak o tom nepřemýšlela. Chtěla ho jen vidět, což se jí za chvíli i splnilo. Bond přiběhl hned k páníčkovi a ona na něj upírala své oči. Slyšet z jeho úst své jméno, to naprosto zbožňuje. Ale teď není moc vhodná chvíle. Postaví se a přejde k němu, aby ho obejmula a řekla mu, jak moc jí chyběl. Obejme jí zpět a potvrdí jí to samé. Nechtěla rušit tuhle chvíli, ale musela, nedalo se prostě jinak, měla toho v sobě opravdu hodně a muselo to ven. Jako vždy to začalo musíme si promluvit a pak šel tok myšlenek, to, že se nezmění, něco o pauze a mnoho dalšího. Jakmile byl kulomet venku a ona se nadechla, nechala mluvit i jeho. ,,Lepšího, než ty?" Podívá se na něj překvapeně. ,,Alexi ty jsi dobrý sám o sobě, jen to celé potlačuješ. Máš to v sobě, ale jsi příliš dlouho chladným upírem. Nevzpomínáš si na svůj lidský život a to je chyba. Já jsem nový upír a moc dobře si pamatuju, jak jsem toužila po svatbě, dítěti, rodině" Mimoděk se jí nahrnou slzy do očí. Nejspíše už nic z toho mít nebude. ,,Já... nevím co chci" Odtáhne se od něj a sedne si zpět na schody, paže si obejme rukama a v té chvíli je u ní Bond a začne se k ní lísat. Pomazlí se s ním (Do Huskyho to má daleko, já vím :D) A to už zvedne oči k Alexovi. ,,Měl by jsi jít dovnitř, než ti namoknou vlasy ještě více" Lehce se pousměje, spíše jakoby smutně. I ty jeho vlasy by jí neskutečně chyběly, ta jeho přehnaná péče.

Když otevře dveře jejího nového domova, slyší to ticho. Skoro ničím nerušené ticho, jen Bondem. Zůstal tady zase sám, musí se o něj více starat a teď bez něj prostě nedá ránu. To ticho jí trápí, je to dlouho, co odešla a ani Alex ještě není doma. Ale zase si může dát nerušeně sprchu a udělat ze sebe člověka. Kéž by se daly vymazat vzpomínky. Nechce si pamatovat na to, jak si užívala. Cítí se teď hrozně provinile a jestli se takhle cítí pokaždé Alex no tak to ho upřímně lituje. Ani sama neví, kde se to v ní vzalo, aby prostě jen tak odešla z práce a s jiným chlapem než se svojím. Tyhle výčitky jí zaručeně zničí, to prostě ví. Nechtěla mu nijak ublížit, ani to nebyla pomsta za nic, jen prostě.. Možná jí pobídlo i to, že se opět začal bavit s nějakou ženskou, nebo ona s ním, to je fuč. Ale on se nikdy nezmění a stále to bude ten samý Alex, který bude chtít létat za každou sukní. Má něco takového vůbec budoucnost? Proč se kvůli tomu jen trápit? Tohle bude hodně těžké rozhodnutí, ale bude to muset uděla. Každá žena k sobě potřebuje muže, na kterého se dá spolehnout. Ale je jím vůbec Alex? Při sprše přemýšlí dále a vlastně i při převlékání. Bond nebyl dlouho venku a tak ho tam i vezme. Sama si sedne na schody, drobný deštík jí máčí její vlasy a Bond si to vyloženě užívá, létá po zahradě jako střela. Když se objeví Alex a promluví, jen k němu zvedne oči. Trochu unaveně se pousměje a napije se ještě vody, kterou si předtím nachystala. Sklenici odloží na schody a vstane. Vydá se pomalinku k němu a jen ho silně obejme. ,,Chyběl jsi mi" Zašeptá a ignoruje to zjištění, že zase celý smrdí ženskou. Jak ho tak objímá, naženou se jí slzy do očí, ale to on nemůže vidět. ,,Musíme si promluvit" Řekne tiše a odtáhne se, aby mu viděla do očí. ,,Alexi nechala jsem se unést, udělala jsem něco, na co nejsem pyšná a to mě donutilo se zamyslet, jestli bych to udělala, kdyby jsi byl takový, jakého jsem si tě vysnila. Ano, věděla jsem, do čeho jdu, ale asi jsem si to opravdu vše nepromyslela a nebo prostě jen doufala, že tě aspoň ta láska trochu změní.." Podívá se na chvíli jinam a kousne se do rtu, než se podívá zpět na něj. ,,Asi to bude chtít pauzu, prostě čas bez sebe, aby jsme si určili, jestli to opravdu má cenu nebo ne. Sám si pak třeba i uvědomíš, jestli tě baví běhat za jinýma a i já si třeba uvědomím, že někde jinde můžu najít to, co mi bude vyhovovat" Vydechne a podívá se na chvíli k obloze. Začíná pršet čím dál víc a z dálky slyší hromy.

Upíří rychlostí se vrátí domů a jak jinak než opět tak trochu v negližé. Ne dobře, posbírala si nějaké věci a rozhodně nejde jen ve spodním prádle, jak tomu bylo minule. Jakmile si otevře dveře, tak se zaposlouchá, ale doma jí vítá jen Bond. ,,Alexi??" Zavolá přece jen, ale nic neslyší a tak si trochu oddychne. Pohladí Bonda a zamíří do koupelny, tam ze sebe strhá všechno to oblečení a hodí ho do koše. Vleze si do teplé sprchy, ve které stojí nějakou dobu, smývá ze sebe vše, ale ten pocit nejde smýt. Po hodně dlouhé době zastaví vodu a zamíří ze sprchy ven, obmotá kolem sebe ručník a zamíří do pokoje, tam sundá ručník a obleče si na sebe spodní prádlo, na něj košili a k tomu černé upnuté legíny. Jakmile je oblečená, pomalu projde celým domem až do kuchyně, kde si nalije velkou sklenici vody, půllitrovou. ,,Bonde" Zavolá na malého a ten přiběhne rychlostí, takže se usměje a podrbe ho. ,,Jdeme ven" Řekne mu mile a malý začne skákat radostí. Zamíří s ním před barák a nechá ho běhat po trávníku a sama si sedne na schody a pije vodu. Je jí jedno, že prší, však jí déšť nevadí a malému očividně taky ne.

Je to něco neskutečného, je to, jako by se vrátila v čase a konečně prožívala to, co měla. Byla s ním, jako by se nic nestalo, jako by jí nezavraždil rodinu, neznásilnil jí a prostě byli jen oni dva. Přeměnil jí v upíra a žili si svůj šťastný život. Ale tak to prostě není. Oni už nejsou jako dřív, nejsou už pár a není jim souzeno být spolu. Myslí na to celou dobu, co v ní má prsty a ona se dotýká jeho chlouby. Odtáhne se jako první a ona se mu podívá zamyšleně do očí. Vlastně má stejný názor, nechtěla by to udělat Alexovi, ale nechala se až příliš unést. ,,Já.. taky nemůžu" Zašeptá tiše a zabalí se do té peřiny, co jí podá. Tiše vydechne, i když by nemusela dýchat a to už jí řekne, že ho to mrzí. ,,I mě, to mi věř.. ale ne tohle.. jiné věci" Řekne upřímně a zvedne se. Nějak jí roztrhal oblečení a tak si půjčí jeho triko a jeho trenky. Jistě, nevypadá to nějak extra, ale ona se jen potřebuje dostat domů. ,,Neubliž jí prosím" Zašeptá svou prosbu a nahne se, aby ho políbila na tvář. Jako by byli staří přátele, kteří se prostě jen tak pobavili a šli dál. Ale takhle to nebylo. Bolelo to a moc. To vědomí, že už vlastně nikdy nebude její. Že už to nikdy nebude Charlotte a Sebastian. Budou to jen dva cizí lidé, co se budou přecházet a možná se ani nepozdraví. I tak si ho váží, že to stopl, ať už vážně kvůli Casey, nebo proč. Kousne se do rtu a to už se dá na úprk. Vezme všechny své věci a upíří rychlostí zamíří domů.

-->> Domov.

Není jediný, kdo má výčitky svědomí. Bohužel u Lott je to možná tak desetkrát větší. Ale snaží se je dát někde daleko, aby na to nemusela myslet. Ví, že tohle prostě není správné, vše, co s ním dělá není správné, ale jak tomu má odolat? Je to pro ní jako zakázané ovoce, jablko, do kterého nesmí kousnout, ale ona si do něho chce kousnout! Aspoň ještě naposledy. To už se ocitne jazykem a rty na jejích prsou. Přivře oči a zvrátí hlavu. Tiše zakňourá a celá se prohne, pánví mu výjde vstříc. To už se dostane až k jejímu intimnímu místu a teď už vzdychne nahlas. Začne se pod ním prohýbat a když jí zbaví riflí a rovnou spodního prádla, tak mu vlastně nebrání, ale ještě pomáhá. Je normální? Asi ne, dnes prostě ne. To už se dostane do ní a začne pomalu pohybovat. Po nějaké chvíli zrychlí a ona si ho přitáhne k polibku, kouše ho do rtu, saje jeho krev a hraje si s jeho jazykem. Rukou nahmatá jeho chloubu, která je stále v trenkách a vklouzne mu pod ně. Přejede mu po něm po celé délce a pomalu začne pohybovat. Do toho nepřestává s polibky.

Jak se to stalo, že je tady? Vždyť se ho bála..A co Alex? To už má dost jeho vrtochů? Vlastně i jo. Jako ono je skvělé, jak je sebevědomý a podobně, ale někdy už to leze na nervy a trocha té romantiky by vůbec neuškodila. Ale ví, že když trocha přijde, je to jen na chvíli, než ho to přestane bavit a je zase starý Alex. Ale se Sebastianem to bylo jiné. Když teda byla ještě člověk. Byl to tak nádherný vztah. Proč to zničila? Proč jen jí to třeba on neřekl dříve? Vše přišlo ve špatnou chvíli, ona byla rozhozená a roztřepaná a on se neovládl. Nemohlo to dopadnout prostě jinak. Překulí se s ním tak, že je na jeho rozkroku a rty má přilepené na jeho. Cítí jeho pevné stisknutí a líbí se jí to, nenahání jí to hrůzu, není to prostě jako minule. Tiše vydechne, když jí potěžká její prsa a to už je bez podprsenky. Nechá si promnout bradavky a celá se u toho napne. To už ale Sebastian přebírá iniciativu a je nad ní. Tiše vydechne a podívá se mu do očí. Je nádherný jako v den, kdy ho poznala. Ten den v baru. Doprovodil jí a nic na ní nezkoušel. Čestný muž, který na ní udělal neskutečný dojem.. Jednou rukou mu zajede do vlasů a přitáhne si ho zpět k polibku, druhou rukou mu putuje po těle, zkoumá každý jeho centimetr, jako by ho snad ani neznala nazpaměť. A je jasné, že zná. Ten muž si jí umí podmanit, když teda není extra hrubý. Ale ta průbojnost je tam stále. Vloží se do polibku a změní styl na nedočkavé a vášnivé, jako by to měly být poslední polibky. Volnou rukou mu přejede přes záda až pod jeho trenky na zadek a tím si ho přitáhne více mezi rozkročené nohy.

Sama nechápe, kde se to v ní bere. Proč prostě nevezme nohy na ramena a nezdrhá po tom, co jí sakra všechno udělal a že toho nebylo málo. Možná je u ní to podvědomí, že si za vše mohla sama. Kdyby neměla přehnané reakce a nechala ho jí to vysvětlit, asi by to bylo lepší, než ho rovnou odsoudit. S postupem času přišla na to, jak se musel cítit a bylo jí to líto, tolik líto. Ale už se nedalo nic dělat. A pak se to vše stalo. Ano, mohla si za to sama a ví to. Ví to moc dobře. A to už cítí opět jeho rty, jeho jazyk, jeho ruce a celá se chvěje, proti své vůli. Vždy to s ní uměl moc dobře. Její slova neměli by jsme to dělat myslí opravdu vážně. ,,Já.. taky ne" Uzná tiše a nechá se vytáhnout, obmotá mu ruce kolem krku a líbá ho. To už jí hodí na postel, takže jen vydechne a čeká na něj. Zanedlouho je těsně u jejich rtů. Potřebuje se přes to vše přenést a třeba jí tohle otevře oči. Na chvíli se odtáhne. ,,Sebastiane, to, že spolu nejsme, neznamená, že tě nemiluju. Nikdy nezapomenu na to, že jsi byl můj první.. jen.. jsme každý teď jinde" Vydechne a vypadá to, že se odtáhne a prostě odejde, ale ona to neudělá, ba právě naopak v upíří rychlosti si s ním prohodí místa a obkročmo si na něj sedne, jeho rty zahrne polibky a ve vteřině ze sebe serve své triko, aby byla jen v sukni a podprsence. Hladově se opět vrhne na jeho rty a zavrtí se mu na rozkroku. Cítí narůstat jeho chloubu.

Teď jsou to jen oni dva. Jako by se předtím ani nic nestalo, jako by byli šťastný pár a on neměl Casey a ona neměla Alexe. Ale teď je vše jinak. Oba jsou zadaní, on jí až moc ublížil na to, aby s ní byla, ale přece tady je a přece ho má namáčknutého na zdi a líbá ho. Nenasytně, vášnivě, tak jako dříve. Alexi odpusť.. Honí se jí v hlavě, protože za tohle se na ní asi vážně vykašle. Nejhorší přítelkyně ever. Jo, to je ona. Polibky si ještě chvíli vychutnává, než uzná, že by měla opravdu jít. A tak se odtáhne a promluví. Přesně to, na co myslela. Že už musí jít. A tak se vydá k východu, ale on jí pustí. Semkne oči a otevře je hned, jak jí zastaví a ona se mu podívá do očí. ,,Sebastiane" Zašeptá stejně jako on a dívá se mu zpříma do očí, než jí začne líbat. Začne mu polibky oplácet, vtahuje jeho ret mezi své a jemně ho líbá. S láskou.. moment??? S láskou?? Celá se zachvěje. Alex není na romantické a něžné polibky, Seb byl vždy takový a zároveň vášnivý. Polibky mu stále opětuje a nedokáže se odtáhnout, stojí jako ovečka. A ví, že ubližuje Casey, ví, že ubližuje Alexovi, ale nedokáže se odtáhnout, ne teď a ne tady. Rukama mu jede po jeho nahém těle, po jeho hrudi az na záda a výše do vlasů a přitáhne si ho ještě blíže. ,,Neměli by jsme" zabrble mu do polibku, ale zatím se neodtahuje.

Cítí jeho dotek a popravdě jí znervózňuje. Tohle není dobré, stále se jí opakuje v hlavě. Neměla sem chodit, neměla ho vůbec vidět, protože jí to dostává do kolen a to ona nechce. Chce být silná holka, aspoň pro jednou. Nemusí se mu stále ukazovat jako ta naivní holčička, kterou bývala, opravdu ne. Ale jak má tomuhle všemu sakra odolávat? Kdo by tomu odolal? Takhle to prostě nejde, ne když je v jeho blízkosti, která jí mate. ,,Máš pravdu, byla.." Řekne tiše a pak odvrátí hlavu. Má pravdu. Byla blbá. Tolik blbá. ,,Já vím Sebastiane, přestaň prosím" Zašeptá a podívá se jinam. Nevydrží ten jeho pohled, ne teď a ne tady. Jenže on se k ní ještě přiblíží. Ztratí se v jeho očích a mimoděk si zkousne spodní ret. ,,Já.. nezkouším tě Sebastiane.. měl jsi pravdu.. měla bych odejít" Říká pomalu, aby tomu snad uvěřila. A nevěří tomu? Opravdu se jí chce odcházet? Její tělo stojí jako přikované a ona se nehýbe. Neudělá krok dozadu a ani dopředu. Prostě jen stojí. Na co čeká? Na nějaké rozhřešení? Na jeho reakci? Vždyť tady proboha stojí před ní jen v trenkách. Alexi odpusť.. Řekne si v hlavě a ve vteřině se k němu přitiskne, upíří rychlostí ho narazí na stěnu a vpíjí se do jeho úst. Odtáhne se ale během sekundy, kdy si uvědomí, že to byla chyba. Chytne si pusu a podívá se na něj provinile. ,,Máš pravdu.. měla bych jít" Podívá se mu ještě jednou do očí a vydá se k východu z pokoje.

I když on se směje, teda aspoň v duchu, tak ona to bere vše strašně vážně. Příjde jí, že chce Casey jen využít a že to dělá opravdu jen proto, aby se pomstil Lott, ale jsou to jen domněnky. Nemůže vědět, co se mu honí v hlavě, i když by to věděla moc ráda. Ale to by se mu musela nabourat do hlavy a to nedokáže, bohužel. Chce ho ale přesvědčit, že si to všechno namlouvá a že Casey prostě nemiluje. A proto ho taky začne líbat. Je to naprosto jiný pocit, než předtím, když jí znásilňoval. Tentokrát to chtěla, chtěla mu dokázat, že tam mezi nimi něco je. A co si dokázala sobě? Že nejspíše Sebastiana jen tak ze srdce nevymazala. Kdyby měla doma muže, který by měl opravdu vše proto, aby ona nechodila pryč. Byla by hodná. Ale takhle.. to co se stalo předtím a to co se děje teď. Sama sebe nechápe. On se odtáhne a řekne jí slova, která jsou, jako by jí zfackoval. Zamrká a nahrne se jí do tváří růž. ,,Já... nechtěla jsem" Řekne tiše, opravdu nechtěla ublížit Casey. Sleduje ho, jak si prohrabává vlasy a pak už ho jen poslouchá. ,,Chtěla, ale.. proč zrovna Casey? Je tak mladá a tak nezkušená.." Řekne svůj názor a když k ní přistoupí, tak k němu zvedne oči. Jakmile jí přejede po paži, na tom místě se jí udělá husí kůže. A nejenom tam. On má asi pravdu. Ale nikdy by to prostě neřekla nahlas. Nepřiznala by si to. ,,Sebastiane já.. ano, moc dobře vím, že tam jsem a vím, že ty jsi i v mém srdci. Milovala jsem tě, byl jsi mým prvním a na to všechno se nedá jen tak zapomenout. Na to, jak jsi na mě čekával po práci a nebo mi nosil květiny. Na naše výlety, na vše.. já.. všechno jsem to zkazila a vím to.. Ale ty jsi pak taky ukázal svou stránku.. Tu, které bych se měla bát" Pronese smutně a dívá se mu do očí. Drží její ruku a ona se ho dotýká a nějak se nemůže donutit, aby tu ruku prostě jen tak oddělala. Nejde to.