Příspěvky uživatele

„A co tě to zajímá, Alexi? Je to moje věc.“ Odseknu mu stejně neklidně. Co si jako myslí? Že si sem nakráčí a bude mě poučovat? Jistě, byla to hloupost, což postupem času vážně přiznávám. „Byl to adrenalin..příjemná změna.“ Rýpnu si trochu a na malinký moment mu pohlédnu do očí, než zase ucuknu. Nevím, kde právě v našem vztahu jsme a to mě štve nejvíce. Ráda bych věděla, jak se k němu mám chovat. Jestli to odstěhování znamenalo úplný konec, nebo snad máme šanci to všechno napravit? Na měsíc? Dva? Zavrtím smutně hlavou. „Bojím se, že těch chvílí, kdy to klape, není dost.“ Zamyšleně hladím Bonda a přemítám v hlavě všechny možné scénáře, jak náš vztah zachránit. Jenže nedělám to právě celou dobu? Snažila jsem se a teď? Už jsem se dokázala i odstěhovat a to mě stálo nejvíce odvahy a sil. Vyhodím poslíčka pizzy a zaměřím se pomalu na Alexe. „Pochopitelně.“ Když ty tu věčně nejsi. Ten dodatek rychle spolknu. Raději se zeptám na nás dva. Tuhle odpověď jsem přesně čekala. Mé záporné zavrtění hlavou musel pro změnu čekat on. „Nevím, jak to bude dál. Nechci ale pronášet ty blbé řeči, jak ti dávám poslední šanci a podobně. Stejně tak nevím, jestli bych se ti vůbec v novém já líbila. Jestli tě právě na mě nepřitahovala...ta nevinnost.“ Smutně pokrčím rameny. Dříve jsem se bála ublížit člověku a teď? Je to jinak. Já si to vážně užívám. Musela jsem se zeptat na jinou. Pálilo mě to na jazyku už příliš dlouho. Mé tělo se celé napnulo, jak moc jsem očekávala odpověď. Až pak jsem vydechla. „Tak chvíli zůstaň..A dokaž mi to.“ Vyzvu ho pohledem a užívám si konečně dotek jeho prstů ve vlasech. Upravím mu vlasy a spokojeně se pousměji, když mi přejede po ruce. „Já vím..Je pro tebe těžké zůstat na jednom místě. Nemám ti vlastně co vyčítat.“ Ach stará, hodná Lott je zpět. Kašlu na nějaký odstup, prostě si ho k sobě přitáhnu a pevně ho obejmu. Hlavu mu zabořím někam do ramene a zhluboka nasaji tu pro mě známou vůni. Nezměnilo se nic, i když bych sakra chtěla. Je to on, ten, co drží mě srdce už několik roků. I když s ním nezachází nejlépe, stále je to on. „Pojďme někam..na drink, nebo třeba do jezera na noční koupání, cokoliv. Věnuj mi večer.“ Poprosím ho stále v té samé pozici, pokud mě už tedy sám od sebe neodstrčil. Chci být s ním a dělat cokoliv. Hlavně si chci užít té chvíle, co je tady. Než mě zase opustí.

Jeho zavrčení bylo pro ní jako maličká výhra. Spokojeně se usmála. Také vyslovení jejího jména jí vyneslo naprosto někam jinam. To, jak to uměl říct. Možná má pravdu v tom, že si budou zítra zase cizí. Jenže teď tomu tak není. Teď ho potřebuje co nejblíže sobě. Sedne si na něj obkročmo a políbí ho. Nechá si stisknout zadek a od polibku zamíří k jeho krku, kde mu párkrát stiskne mezi zuby místo, ale ještě ho nekouše. I když by moc chtěla. Právě, když se k tomu chystá, tak jí to celé zkazí. Shodí jí ze sebe a otočí na všechny čtyři. Tahle dominance jí vážně chyběla. Prsty se chytne peřiny a zavzdychá, když jí chytne za vlasy. Jeho tvrdým vniknutím docílí toho, že zanaříká. Celé její tělo se chvěje a potřebuje více. Začne se pohybovat proti němu. Vždy byli sehraní. Na mysl jí vystane pár jejich milování. Někdy to bylo rychlé, jindy to trvalo celou noc. Také se u toho někdy i nasmáli a nebo si jen užívali přítomnost toho druhého. Milovala jen tak ležet v jeho obejmutí, s hlavou na jeho hrudi a poslouchat tlučení jeho srdce. Možná jí už v té době mohlo dojít, že netluče tak rychle, jako obyčejnému člověku. Jenže i tak mu tlouklo. Nikdy by jí nenapadlo, že je upír a také by jí nikdy nenapadlo, jak to celé dopadne. Oddává se mu a vzdychá přes celou místnost. Také si vyslouží, aby řvala jeho jméno, což dělá. ,,Sebastiane...zakousni se do mě" Poručí mu. Kdy se do ní zakousl naposledy? Právě ten večer, kdy se to celé pokazilo. Už je to tak deset let zpět. Potřebují to překonat. Navíc to pro něj bude ještě větší slast.

Půjde za tohle do pekla? Možná. Zaručeně se tam ale setká s ostatníma lidma. Nikdo není bez viny. Když by jí Alex nepodváděl, tak by tohle nikdy neudělala. Výčitky přijdou na řadu ale až později. Teď si jen užívá Sebovu přítomnost. Přesně ví, co má dělat a proto se ani není co divit, že je naprosto mimo. Celým domem se táhne její vzdychání. Snaží se vnímat jen jeho. Když do ní pronikne prsty, tak zalape po dechu. Nakloní se nad ní, tak toho využije a rukou si přitáhne jeho tvář k sobě. Začne ho líbat, vášnivě, jako by to snad bylo naposledy. Do toho se mu začne tříštit v jeho náručí. Odtáhne se od polibku jen na takovou chvilku, aby mohla vydýchat to, co se právě stalo. Pak si ho ale přitáhne znovu k polibku a rukou mu sjede na jeho největší chloubu. Je tvrdý, nic jiného ale ani nečekala, po tom všem, co tady spolu dělali. Otočí se s ním upíří rychlostí, takže skončí na něm. Olízne si rty a sjede svou hlavou níže, aby se mohla přisát k jeho chloubě. Ona ale narozdíl od něj ho nechce trápit donekonečna, takže jen obkrouží jazykem jeho špičku, párkrát se přisaje, než vystoupá polibky až k jeho krku. Pomaličku si na něj dosedne. Potřebuje ho cítit v sobě a on určitě potřebuje cítit jí. Polibky vystoupá až k jeho rtům, kde proplete jazyk s tím jeho. Pomalu, ale silně začne dosedat. Prsty jedné ruky mu vplete do vlasů a druhou má položenou někde kdoví kde, ale tak, aby se zapírala.

Sama by to nahlas nejspíše nepřiznala, ale chyběl jí. I jeho činy nemůžou zastavit její city. Někde uvnitř ho bude vždy mít. Však byl její první láska. To se jen tak nedá vymazat. I přesto se snaží nemyslet na to, jak se tenhle večer ubral. Začalo to jen v baru, kde měla směnu. Pokračovalo to ke Killovi, kde hráli tu blbou hru, kterou samozřejmě vymyslela ona. No a skončilo to u Sebastiana. Měla odejít? Nebo měla opravdu zůstat a skončit tam, kde je teď? Každopádně si užívá vše, co jí Seb dělá. Oddává se mu a když si jí otočí čelem k sobě, tak si moc dobře může všimnout jejích jiskřiček v očích. Nechá se zvednout do náruče a ruce mu obmotá kolem krku. Odnese si jí do postele, kam jí také hodí. Pokojem se roznese její zvonivý smích. Pak ale zvážní a zapře se o lokty, aby na něj viděla, když se jí dostal mezi nohy. Ten syčák jí provokuje. Líbá snad každé místo na jejích stehnách, jen tomu jednomu se vyhýbá. Nejspíše záměrně a že se mu to vše daří. Tiše vzdychá a když se pak dotkne toho jednoho místečka, jako by se vše soustředilo jen na něj. Prohne se v zádech a padne na postel. Rukou mu zajede do vlasů a druhou se chytne peřiny. ,,Sebastiane.." Vykřikne jeho jméno a nechá se unášet někam pryč, mimo realitu. Po nějaké chvíli je toho na ní opravdu moc. Hýbe se a tlačí stehna k jeho hlavě. ,,Sebastiane..prosím..nemuč mě" Určitě si moc dobře vzpomíná, jak ho vždy prosila. Musela si o to říct, byl schopný si s ní hrát tak dlouho, až byla nepříčetná.

Sebastian netuší, co vše se u Killiana dělo. Ani neví, že Lott odešla jako první, hned co se jít to zdálo už moc vyhrocené. Všechny úkoly se snažila plnit co nejslušněji a dá se říct, že se jí to i dařilo. Mohla Alexe podvést, ale neudělala to. I tak to byl ale fajn večer. I tenhle by mohl být. Sice jsou všichni takové přejetí, ale alkohol pomáhá. Muži souhlasí s její vymyšlenou hrou a Rosie nejspíše taky. Proto se jen mile usmála. Když jí Rosie přenechala tu možnost říct první úkol nebo pravdu, tak jen pokrčila rameny, nevadí jí to, ani trochu. Nápadů má spoustu. Jelikož je to ale začátek, tak to bude něco jednoduššího.. Podívala se na Sebastiana a usmála se. Už chtěla říct úkol, když se zvedla Rosie a odešla do kuchyně. Počkala si tedy, než se vrátí a poté už se zaměřila na Sebastiana. „Takže abych tě zezačátku šetřila Sebe, tak ti tady naliju šest panáků. Dáš si ruce za záda, abys to neměl tak jednoduché. Tudíž budeš muset vzít panáka do úst jen pusou. Jsem zvědavá“ Usmála se na něj a vstala. „Killiane, půjčím si pár věcí“ Oznámila mu, jakoby nic. Od minulé návštěvy se tu chovala skoro jako doma. V kuchyni vzala šest panáku a skotskou. Vrátila se k nim a panáky postavila na stůl. Jeden za druhým úhledně nalila, jako profesionální barmanka, kterou samozřejmě byla. Poté už položila flašku na stůl a sedla si ke Killianovi. Nejzvláštnější na tom všem bylo, že si na Alexe vzpomněla jen v té chvíli, kdy se jí Killian ptal po cestě. Jinak na něj nemyslí. Kdyby si t to teď uvědomila, tak by jí to nejspíše děsilo. Jenže teď jí děsí jiný pocit a to konkrétně ten, že žárlí na Sebastiana. Je z toho celá nesvá.

<< Z parku

Zeptala se Killiana na bazén a rovnou všem řekla historku, která se jim stala. Poznámka Seba jí donutila se usmát. Moc dobře si pamatuje, jaké je nemehlo. "Můžu být ráda, že se upíři nedokážou utopit" Její jediné štěstí. Slova Rosie jí mimoděk naštvou. Takže ona si byla jen tak se Sebem u vody? Proč jí to vlastně nepřekvapuje. Sebastian šel do Casey, teď se mu nejspíše zalíbila Rosie? Když spolu začínali, tak byla taky mladá a nevinná. Že by měl nějakou speciální úchylku? Zbytek cesty projde mlčky, až ke Killianovu domu. Nechala vejít Rosie a poté vešla ona. "Whiskey" Nebo klidně něco tvrdějšího...potřebuji co nejvíce.. Posadila se na gauč a sledovala okolí. Hlavně tedy Sebastiana. Celé tohle divadlo jí přišlo vtipné. Proč jí vůbec napadlo je brát sem? Vždyť jí pohled na ně dva ubližuje. Killian se vrátil a tak si od něj převzala skleničku a když si k ní přisedl, tak měla sto chutí ho bouchnout do ramene. Moc jí to neusnadňoval, ale ani se nepohla. Raději se rychle napila ze skleničky. "Takže..co tedy budeme dělat? Mám plnou hlavu nápadů, buď je tady ten kulečník, což bylo původní, nebo jak už jsem zmiňovala, tak má Killian bazén." Pak jí napadne něco velmi bláznivého, co hrála kdysi s Alexem a Willem. V té době to bylo hrozné. "Či hra na pravdu a úkoly?" Střelila pohledem po každém v místnosti. Dříve by měla přemýšlet, než něco vypustí z pusy. Třeba na to ale ostatní ani nezareagují. Každopádně by to mohlo být zajímavé.

„A to si představ, že se ti zabodnou třeba do zadku“ Vtípkovala ve společnosti Killiana a ani trochu jí nedělalo problém jít v těch vysokých botkách. Těch dvou jsem si taky všimla až moc rychle. Sebastian s nějakou mladou holkou, která je jí pak představená jako Rosie. Je to zvláštní pocit tady takhle stát všichni tři. Na chvíli se přistihne, jak by si přála, aby ta ruka, kterou jí drží Killian, byla Sebastianova. Nechce si přiznávat ani to, že opravdu žárlí. Vždyť by neměla, má svého Alexe, kterého miluje. Tak proč se cítí takhle zrazeně, že Seb drží Ros? Možná je to tím, že se nedávno políbili? „Děkuji Sebe, i tobě“ Pochválí ho upřímně. To strniště mu neskutečně sluší. Tahle situace začíná být neskutečně trapná a tak se z ní snaží Lott vybruslit, jenže to spíše více posere. Uvědomí si to, až když vysloví svá slova. Není moc slušné zvát někoho do cizího domu, ale co. Třeba i Killian bude rád s Rosie. Lott bude šťastná po boku Sebastiana a všichni budou spokojení. Je to jen na Rosie, jak to celé dopadne. Vsadila by si, že řekne ne. Ale ta mladá jí krásně překvapí. Díky tomu vykouzlila úsměv. „Tak super, jdeme“ Zavelila a podívala se na Killiana a rovnou se vydala směrem k jeho domu. Teda domu jeho otce, ten moc dobře znala. Vlastně ani nevěděla, že už si stihl pořídit svůj vlastní dům. No kdyby šla nějak špatně, tak by jí snad upozornil. Samozřejmě, že se stále drží Killa. Je to tak nějak automatické. „Doufám, že jsi od minule udělal něco s tím bazéne, Killiane“ Zasměje se při vzpomínce. Aby chápala i Rosie a Sebastian, tak jim to vysvětlí. „Jednou jsme byly s kamarádkou u Killiana doma, odskočil telefonovat a jak jsme na něj dlouho čekaly, tak jsme se nudily a udělaly mu z bazénu tak nějak jen bubliny“ Vždyť do toho bazénu vylily nejednu flašku pěny do koupele.

<Z baru
„To si piš, to největší“ Zazubila se na něj. Jeho přítomnost působí tak bezprostředně. I minule se cítila opravdu fajn, byl to sice šílený večer, ale stál za to. Přikývne na jeho případné ohlášení. „Já mám ráda horské dráhy“Mrkne na něj pobaveně, možná je to jen pro odlehčení situace. Oba se trápí, ale ona se neptá. Těch kruhů pod očima si moc dobře všimla, je to přece ženská. A dala by krk za to, že je v tom jiná. Po jeho zařízení se zašla ustrojit a během chvíle byla u něj. Už jim nic nebránilo odejít. Možná je to tak dobře, ještě by byla schopná svou nepozorností v práci něco rozbít a to nechce. Venku ho poprosí o procházku a po jeho otázce se podívá dolů. „Co bych to byla za ženskou, kdybych nedokázala ujít kousek na podpatcích?“ Nadzvihne pobaveně obočí. Na chůzi v podpatcích je až moc zvyklá. Nejednou v nich obsluhovala klidně celý večer, nedělá jí to problém. Otázka na Alexe jí donutí se prudce nadechnout. „Vlastně skvěle..přijel po delší době, jen se bohužel moc často nezdržuje doma.“ Což dost bolí. Chtěla by s ním určitě trávit více času. Nedá se, třeba se nějak vzpamatuje. Ovšem než se vzpamatovala Lottka, tak už šla ruku v ruce s Killianem. Mrskla po něm pohledem a chtěla něco říct, ale rovnou se podívala tam, kde směřoval jeho pohled. Není blbá, nemohla si nevšimnout, jak se podíval po blondýnce a celkově důvod, proč jí chytil. Jelikož vedle mladičké blondýnky stál Sebastian, nezbylo Lottce nic jiného, než hrát hru s Killem. Ani neví proč, ale pocítí silné žárlení. I přesto, že už spolu tak dlouho nejsou. Takhle se cítila naposledy, když ho viděla v baru s Casey. Myslela si, že už je to celé za ní. Po chvíli se oba objeví u nich a tak je Lottka jako vždy příjemná a milá, na rtech úsměv. „Sebastiane“ Osloví Seba a podívá se po Ros. „Jsem Charlotte, moc ráda tě poznávám“ Natáhla k ní ruku na potřesení. Blondýnka neváhala a ruku jí s úsměvem vrátila a představila se. „Právě jsme se chystali ke Killianovi na kulečník, nechcete se přidat?“ Zeptala se obou a na znamení stiskla Killianovi ruku. To je to její rychlé myšlení. Myslela si, že by Killianovi prospělo být chvíli ve společnosti té blond krásky. Nebo si chtěla sobecky ukradnou trochu času v Sebastianově společnosti.

Díky jejím myšlenkám si nestihla všimnout příchozího Killa. Normálně má na takové lidi čuch, ale dnes byla prostě mimo. Až, když promluvil, tak na něj otočila hlavu. Na tváři se jí rozlil úsměv. Minule se s ním pobavila, byl to jeden z těch fajn upírů, které ráda vidí znovu. ,,Killiane. Příště si kvůli tobě dám rudou, to by jsi ale musel ohlásit svou návštěvu, abych byla připravená" Zazubí se na něj a odloží skleničku, kterou dokonale vyleštila. Je poctivá, její práci miluje a o dokáže ze sebe vydat opravdu maximum. ,,Tak nějak normálně, Killiane. Přežívám. Co ty? Máš pravdu, jsem teď nějaká rozlítaná, ale však víš, kde mě najít, dnes se ti to povedlo" Nemá cenu mu tady vykládat všechny její problémy. Lidi to stejně nezajímá a ty, které ho, tak ti z toho mají jen dobrý pocit. Ne že by odsuzovala jeho. Je fajn, samozřejmě. ,,To jsi tady nebyl před hodinou, nezastavila jsem se" Zasmála se, když si vzpomněla, kolik toho bylo a jak moc proklínala vedoucího, že jí na tu nejhorší hodinu dal samotnou. Na jeho pozvání mu hned chtěla odpovědět, že jí čeká ještě pár hodin v práci, ale než to vůbec stihla, tak už měl mobil u ucha a volal. Zhrozila se. Kde sakra vzal číslo na Viktora? Nevěřícně sledovala jeho rozhovor. Při vyslovení jejího jména se na něj jen ušklíbla a zavrtěla hlavou. Ten člověk si opravdu vždy získá vše, co jen chce. Kladná odpověď Viktora jí donutila se zasmát. Jakmile Killian odložil mobil, tak si jen povzdechla. ,,Killiane, ty zlobivý kluku" Zasmála se a pomalu si sundávala zástěru. Zamířila do zadního prostoru baru, kde zástěru pověsila do skříňky a obula si své lodičky. S kabelkou se pak vydala za Killem. ,,Tak můžeme" Usmála se. Stejně jí doma čekaly asi jen čtyři stěny a ticho. Jakmile vyšla ven společně s Killem, tak se podívala na jeho auto a pak na něj. ,,Vadilo by ti, kdyby jsme se prošli?" Snad nebude odporovat. Přece jen byla poměrně hezká noc. Nechtělo se jí kdoví proč nastupovat do auta a jezdit.

>>Park

<<Z domova

Přišel jeden z těch dní, kdy musela jít do práce. Nevadilo jí to, svou práci nadevše miluje. Její Alex to ani trochu nechápe. Je sice doma, ale kolikrát je to, jako by ani nebyl. Míjejí se a Lottce to začíná lézt na mozek. Trápí jí a bolí to, jak je odstrkovaná. Chtěla by nejraději trávit co nejvíce času s ním. Do toho jí trápí Sebastian. Zdá se, že má v sobě všechnu tu dobrotu, jakou mě, když se setkali. Až jí to chvilkami děsí, jak moc jí připomíná tu osobu, do které se zamilovala a které dala své mládí. Jsou věci, které se vrátit nedají. Už jen to, že jí zabil rodiče. Nejspíše vždy by to měla před očima, chtě nechtě. i přesto, že byla trochu smutná, tak se chtěla líbit a proto si oblékla bílé upnuté šaty. Na nohy samozřejmě podpatky, které pak v práci přezuje za balerínky, aby se jí lépe běhalo mezi stoly. Oznámila jejich psovi, že jde do práce, jak by také mohla Alexovi, když tam opět nebyl. Ztratila i snahu mu psát, aby si pro ní přišel, jako to dělával dříve. Raději se pak projde sama a utřídí si myšlenky. Do práce se dostane během dalších pár minut a nezabere jí dlouho ani chystání, kdy si dá vlasy do culíku, přezuje se a přes bílé šaty si přehodí zástěru. Dnes se dokonce hezky namalovala, trochu výrazněji, než obvykle, ale ne jako kurva. Sluší jí to. Za barem opět rozdává úsměvy. Bolest nebolest, pro zákazníky chce být tou nejlepší pacantkou. Chce jim dát pocit, že jsou tady vítaní a že se mají s radostí vracet. Jde na ní vidět, že jí ta práce opravdu baví. Po půlce večera už je nalétaná, dnes je docela frmol. Objeví se tam druhá barmanka, takže si trochu oddychne a na chvíli se i zastaví, aby se mohla napít. Jako mávnutím proutku je najednou klid. Jak vtipné. V téhle chvíli pobere prázdné sklenky ze stolů a za barem je začne umývat. Snaží se nemyslet na to, co jí v poslední době dělá šťastnou. Její myšlenky zalétávají už i k mrtvým rodičům. Co by teď na její život řekli? Byli by pyšní na svojí dceru, která je upírkou? Zasekla se v Shadowhillu, s naprosto nespolehlivým přítelem, který jí podvádí, v práci, která jí sice baví, ale není nějak extra prestižní. Nejspíše by na ně moc dojem neudělala. Nebo právě naopak by byli šťastní, že i přesto, že je upírem, v ní zůstala ta milost.

Když zamíří Alex ven s Bondem, tak si najednou uvědomí, kolik má času. Mohla by dělat spoustu věcí, třeba si pustit film, něco číst, jít nakupovat, nebo si třeba vzít jednu směnu navíc. Ale to by byla blázen. Raději se rozhodne pro procházku. A kde by jí bylo lépe, než v lese? Tam je krásně ticho, dá se přemýšlet. Rozhodnutá byla prakticky během minuty. Oblékla si tmavé rifle, černé triko a na to koženou bundu. Vlasy nechala rozpuštěné. Už když mířila krokem z domu, tak přemýšlela nad Jordy. Je tak ráda, že svojí milovanou sestřenku opět potkala. Teď už se jí jen tak nezbaví. Jakmile jí má tady v Shadowhillu, tak s ní bude chtít trávit co nejvíce času. Pomalým krokem vstoupila do lesa. Hned jí udeřila do nosu vůně jehličí. Spokojeně se usmála a mířila více do středu. Maličko se začalo stmívat, ale nic hrozného. Vidět šlo stále. Občas jí přelétl studený vánek. Když zvedla oči, tak si všimla, že bude nejspíše pršet. Měla by se schovat více do lesa, tak, aby nezmokla. Nebo se prostě upíří rychlostí pak dostane domů. Cítila, jak pod jejíma nohama praskaly větvičky. I přesto se snažila našlapovat lehce. Když se jí zdálo, že něco slyšela, tak se ohlédla. Nikdo tam nebyl, nejspíše už začíná bláznit. Po dalších pár krocích k ní zavanula až moc známá vůně. A pak ho uviděla. Jak si tam sedí na pařezu. Měla sto chutí se otočit a nenápadně zmizet, aby si jí ani nevšiml. Jenže jí k němu něco táhlo. Nejspíše stále ta minulost, nebo prostě chuť se zeptat, jestli se cítí lépe. Ano, i po tom všem, co jí udělal, má o něj starost. Takže přece jen odlepila nohy od země a zamířila směrem k němu. ,,Ahoj Sebastiane.." Pozdravila ho a připojila úsměv. Popravdě ani netušila, že zůstal v SH. ,,Jak se cítíš?" Zeptala se ho hned na stav. Doufala, že mnohem lépe. Když si ho tak prohlíží, až moc jí udivuje, že ho nikdy nedokázala úplně dostat z hlavy. Po tom všem, co se mezi nimi stalo. Co všechno jí udělal. Jenže ani ona nebyla bez viny. Ublížila mu.. ,,Co tady děláš tak sám?" Pomalu se opřela o strom a s úsměvem ho sledovala.

Je za svojí kamarádku opravdu šťastná a ráda s ní bude plánovat svatbu, i přesto, že je to to, co si ona sama přeje jak dlouho. Nedává ale svůj smutek najevo a právě naopak, těší se ještě více. Může se trochu vyřádit na cizí svatbě a třeba bude mít Alex chvíli pokoj. ,,Šaty se vyberou, navíc ty by jsi vypadala jako princezna i v pytli od brambor" Mávne nad tím rukou, že opravdu nemá strach, že by si nedokázala vybrat. Úplně už si jí dokáže představit a na jednu stranu jí vážně závidí. Na druhou je upírem, žije věčně, může se vdát klidně i stokrát za život. Obrazně řečeno, to by nikdy neudělala. ,,Jen plánuj, každá holka o tom sní už od malička a v hlavě má tisíce myšlenek a chce to jen převést do reality, takže ti ráda s čímkoliv pomůžu" Nabídne se jí s úsměvem, opravdu by pro ní udělala cokoliv by jen chtěla. Je to její zlatíčko.
Nemá cenu jí odsuzovat, proč by? Claire má přesně to, o čem Lott vždy toužila. Za tohle se snad odsuzovat nedá. I když věří, že se najdou takoví, co to udělají. ,,V tomhle se rozhodně neomlouvej, Sienn je navíc tvá rodina a vím, že jsi potřebovala vědět co a jak. Není to jen tak." Chlácholivě jí pohladila po vlasech a nevzdalovala se od ní. ,,Claire ale slib mi, že kdyby jsi měla nějaké velké bolesti, že nám to řekneš. Netrp sama prosím" Pronese starostlivě, má o ní strach, přece jen člověk a vlkodlak, opravdu se bojí, že bude mít nějaké ty bolesti. Pak se zlehka zasměje. ,,Claire, Noel bude rozhodně šťastný, věř mi. Před chvílí byl tady a právě jste se minuli. Bude za tebe rád" Nedokáže si představit, že by se snad Noel zlobil, určitě své dceři přeje jen to nejlepší. Pak se zasměje na její uražení. ,,No dobře, budu muset hlídat, je mi to jasné. Však já ti ty dětičky pěkně vycvičím" Přislíbí jí naoko se smíchem. ,,To je dobré Claire, udělám si svoje" Mávne nad tím rukou, jako by to byla běžná věc, ovšem moc dobře ví, že s Alexem to nebude jen tak. Pak už se rozhlédne po baru. ,,Zlato musím obsluhovat, už tak jsem se sekla dlouho a Mikel to tady chudá běhá za mě" Omlouví se jí a stiskne ruku. ,,Jsem za tebe opravdu moc šťastná" Řekne ještě jednou upřímně to, co myslí vážně a pak už jde běhat mezi stoly.

Zbožňuje Claire a je ráda, že je šťastná, nikdy by jí nepřála nic zlého a špatného, vždy jen to dobré a právě díky tomu jsou i nejlepší kamarádky. Nevyměnila by jí. Sice se to někomu může zdát uspěchané, ale jí ne. Když se dva mají rádi, je jedno, jestli se vezmou po půl roce, roce, nebo třeba pěti letech. Rozhodně ví z povídání, že třeba svatba po pěti letech nevydržela ani půl roku, ale zase naopak svatba po roce drží do teď. Tohle by neměl člověk řešit. Takže je šťastná s ní. ,,Neděkuj zlato, to je samozřejmost" Řekne jí co nejvíce upřímně, tak, jak to cítí. Pak se musí zasmát jejímu vyprávění. ,,Neboj se, poradím si se vším, to mi věř" Mrkne na ní, je jí to naprosto jisté, že chce mít tu nejlepší a nejkrásnější svatbu a tam záleží hlavně na detailech. V tomhle jsou si dost podobné. ,,V uklidňování, já jsem mistr" Div, že si nezabuší do hrudi, jako King Kong, ale směje se aspoň u toho. Když jí upozorní, tak jen zavrtí hlavou. ,,Claire jsi moje kamarádka dost dlouho na to, abych věděla, jak moc praštěná jsi" Vyplázne na ní pobaveně jazyk.
Když se dostanou k druhé novině, to už jí naprosto zasáhne. Je tak šťastná, jako Claire. Obejde i bar, aby jí mohla obejmout. Když jí znovu děkuje, tak jen zavrtí hlavou. ,,Za tohle se neděkuje, opravdu je to od kamarádek samozřejmost, hlavně od těch nejlepších" Řekne i to nejlepších, aby věděla, jak moc je pro ní důležitá. ,,Chápu to, Sienn je rodina. I tak si vážím toho, že jsi mi to řekla dříve, než Cedovi" Zazubí se na ní spiklenecky a pak vykulí oči, když řekne, že ještě to hlavní přijde. Co ještě?? Zadívá se na obrázek a až pak jí to dojde. ,,Cože??" Div, že se nezakucká a začně se smát. ,,Claire, ty když něco uděláš, tak už pořádně co" Popíchne jí pobaveně a znovu jí obejme. ,,Doufám, že tetička Lott může chodit hlídat" Rezervuje si místo jako teta, děti zbožňuje a ráda bude hlídat, pokud jí to Claire dovolí.

,,Tak to je nejdůležitější, když tě práce baví, hned jde vše lépe!" Oznámí Deanovi, než mu pak uteče a baví se s Claire. ,,Taky by se to netýkalo jejich narozenin, bylo by to ohledně hudby. Tak nějak mě napadlo propašovat jí k nějakému producentovi, či na koncert její oblíbené kapely, už jsem si i zjišťovala, že není zase tak složité se k nim dostat a pak ti vše ukážu, co jsem vypátrala" Mrkne na ní spiklenecky a pak už jen vytřeští oči. ,,Claire!!" Vypískne nadšením a hned sleduje prsten, který dostala. Je za svojí kamarádku nesmírně šťastná. Nechá jí vyprávět celý příběh a hltá slovo od slova. Mezi vyprávěním se objevil Mikel a tak na něj přikývla s úsměvem a dále se věnovala svojí kamarádce. Je to neskutečně nádherné a opravdu jí to strašně moc přeje, což jí hned i vzápětí řekla. ,,Claire zasloužíš si být nejšťastnější a kdo jiný by to dokázal, než Cedric" Září jí oči štěstím za kamarádku a nakonec se zasměje. ,,Ale no tak, na přijmení nesejde" Mávne nad tím rukou pobaveně a mezitím se napije aspoň vody. Když jí Claire nabídne, jestli by nešla za svědka, tak celá jen září. ,,Moc ráda!!" Přijme hned a pak už sleduje, jak hledá něco v kabelce, hned po její větě, že to není všechno. Co by to ještě mohlo být? Napadlo jí vše možné, ale že by dítě? Dětí? Když před ní položí fotku z ultrazvuku, tak jí vezme do rukou a v té chvíli jí div nevletí slzy do očí. ,,Calire.." Zašeptá tiše a oběhne bar, aby svojí kamarádku mohla silně obejmout. "Broučku ani nevíš, jak moc ti to přeju, opravdu a upřímně!" Odtáhne se od ní a pohladí jí po vlasech. Není nic důležitějšího, než spokojená kamarádka.

,,Ale prosímtě" Mávne rukou nad Claire, ale usmívá se, jsou to opravdu dobré kamarádky, ba co více, nejlepší. Obě vypadaly spokojeně a očividně taky i byly. Hned se jí začala vyptávat a pak pozorně poslouchala. ,,Tak mi musíš ale všechno říct!" Řekne jí nekompromisním tónem stále s nadšeným úsměvem. ,,Ohledně Cas mám radost a doufám, že už je to normální člověk" Polkne, když si vzpomene na Sebastiana. ,,Je to neskutečné, musíme pak vymyslet nějaký dobrý dárek.. Což mě napadá, že by jsme spolu měly probrat jeden můj nápad, ale to jinde, než tady v baru" Mrkne na ní spiklenecky, týká se to samozřejmě Cas. Obslouží pak Sofii a vrátí se za Claire. ,,Nene z toho se nevymluvíš!!" Zasměje se a zavrtí hlavou. ,,Navíc u mě je to stejně furt to samé, spokojená s Alexem, vlastně je teď můj život tak nějak v normě a klidu, až se bojím to zakřiknout. Tak a teď vykládej ty, šup! Co jsou to za novinky, povídej" Vybídne jí a rozhlédne se po baru, který se pomalu začíná plnit, ale naštěstí to zatím vypadá, že všichni mají vše a tak se věnuje pouze Claire, ale jinak vnímá vše.