Příspěvky uživatele

Jasně, že to zakoulení očima mi nijak neuniklo. *Jako malé dítě.* pomyslím si s lehčím odporem, ale i pobavením. Jistě, že jsem to nemusel zavírat, ale mohu ne? Jindy bych své dílo hned před onou osobou zničil, jelikož jsem takový nedokončená viděna podle mě nikdy pak nebude dokonalá, ale ku štěstí tento zlovyk mne přešel. I když mám chvíle, kdy přemýšlím, jak jsem své díla bez rozmyslu mohl ničit. K většině obrazů ve skicu má pro mne velikou citovou hodnotu.
"Možná." odpovím jí na její otázkou neurčitou odpovědí, jí opravdu nic neunikne že? O to vím mne to přimělo být ve střehu, ale na mm těle to nemoha poznat, jelikož je lehké klamat řečí těla. Ale oči nikdy nelžou.
Zhluboka jsem se nadechl, abych zaprotestoval, ale nakonec si jen povzdechnu a vytáhnu skic s tašky a dám jej před ní. Ne že by na mě měla nějaký vliv, ale nemohl jsem žádost dámy jen tak odmítnout, takto jsem byl hold vychován a takovouhle maličkostí jí mohu vyhovět.
Však se ještě ujistím, jestli vyhnutá stránka je v mí tašce, kdy jsem si jist spokojeně se pousměji, protože to takový můj malý poklad.
Když listuje skicem může si všimnut, že nikde není zachycen ani jeden člověk, jinak je tam vše co mi přišlo zajímavé či krasné od lízátek,brouku, krajin, zvířat atd. Však jedna kresba lidská se tam najde a to dívky.
A to Freya, moje múza, jež jsem vyobrazil i s vlkem u lesa, však tuhle kresbu jsem jí věnoval, už jen protože mi dovolila mi jí nakreslit. Jen jsem doufal, že ta dívka v tom nebude hledat, nějaký ten podtext, ta kresba byla udělaná z čistě uměleckého hlediska. Hledal jsem přirozenou krásu a tu jsem našel, chtěl bych nakreslit takových obrazů víc.
Nemohl jsem řic že ona (Diana) není krásná, ale spíš naopak mi někoho připomínala. Osobu z minulosti jejíž tvář mi každým dnem mizí, ale určité detaily zůstávají.
Zavrtím nad tím hlavou a napiji se kávy. "Mohu se zeptat jaké je tvé jméno?" přeci jen jsem byl trochu zvědav.
(Freya)
http://www.artodox.eu/components/com_joomgallery/img_pictures/kresba_12/dvka_20140905_1507625793.jpg

Jistě jsem si všiml, že nejsem jediný upír v místnosti, ale nijak jsem to neřešil. To jsem byl celý já pokud po mě někdo nejde jsem zcela nekonfliktní a někdy mohu působit jako ignorant, kterému je všechno jedno.
Ale jakmile se ponořím do kreslení zcela se ztratím ve vlastním světě, tudíž nevnímám své okolí. Nojo talent se stal mou slabinou, ale tak nějak jsem se smířil s tím, že to nikdy nepopřu. No, i když jsem byl plně soustředěný vytrhl mne dívčí hlas z mého světa fantazie a rychle zaklapnu skic. "Není slušné někomu zírat přes rameno a natož se plížit zezadu." povím káravým tonem hlasu. *Tak bodlé...* pomyslel jsem si, opravdu mi nevadilo, kdy si někdo prohlížel mé díla, ale nikoliv rozdělané, na tohle jsem byl opravdu alergický.
A tak neochotně odložím skic zpět do tašky a upiji poklidně kávy, na mé tváři byl neutrální výraz. Chvílí hledím do prázdna dokud nepovím. "Klidně se posad." vybídnu jí jednou, ze zvědavosti jsem si jí prohlédl od hlavy k patě. *Hmm..* ne nic, žádná změna.

Odněkud --->

Od doby co zmizela Freya, můj zájem kreslit lidskou bytost opět pohasl. *Jaká nuda* pomyslím si zničeho nic, okolo nebylo nic zvláštního, vše jak má být. Však naproti přes ulici zahlédnu cukrárnu, hmmm kdy to bylo naposled co jsem byl v cukrárně, asi hodně dlouhá doba a tak jsem si řekl, že není naškodu tam zajít na něco sladkého.
Když vejdu do nosu mi udeří sladká vůně cukrovin, někdo by mohl řic, že už cítit jak se mu kazí zuby, ale mne ne.
Pak jsem spočinul u stolu, který byl pěkně v hor,kde mne nikdo nebude vyrušovat a tak si odložím tašku s kreslicí výbavou a napiji se spokojeně kafe, však limetkového zákusku zalitý želatinou a čokoládou se nijak nedotknu. Namísto toho, abych jej hned snědl jej chci zachytit na papír. No lepší než přemýšlet nad tím, proč zmizela. *Takové deja vu.* pomyslím si jak smutné, každá dívka jež mne ohromila či zaujala, tak prostě zničeho nic zmizela, jak jsem tak listoval na volnou stránku narazil na poslední obraz její tváře, pousmál jsem se. "Děkuji, že jsem mohl nakreslit něco tak krasného má múzo." šeptl jsem spokojeně a pustil se nakonec do kreslení.

Ale je mazaná, no uvidíme jak se rozhodne. Nehodlám jí do toho tlačit, ale neomítl bych takovou nabídku, již to byla nějaké ta doby, kdy jsem naposled něco takového kreslil. "To mi je jasné." zakřenil se nevině a rozhlížel jsem se po skromné ložnici. "Každý nemá něco rád. Nom." což byla pravda a to nemluvme o fobiích. Třeba taková fobie z dlouhých slov, chudák ten člověk ani nemůže říc co má za fobii,když její název je dlouhý. Jak vtipné že? Ale zas přemýšlím nad nesmysli jako vždy.
"Tak co bys ráda věděla?" optám se a když vidím křeslo, kam odhodila podprsenku zamračím se pod tím oblečením, co tam měla naházený nešlo skoro vidět. Došel jsem k němu a začal jsem jí skládat oblečení na hromádku. Měl jsem rád pořádek a to doslova, svou dílnu, kde kreslím jsem si udržoval takovou jak se patří.

Bylo mi očividné, že jí nahota nebyla cizí, přeci jen jako vlk je teoreticky celá nahá, když nepočítám srst, kterou je pokryté i lidské tělo jen ne v takové míře jako u zvířat. Aha? To je vše co mi na to poví? Jak zvláštní to odpověd, nevím co si myslet. Pak mi mi neurčitě odpověděla, no to se ani nedalo brát jako odpověd. "Ano a ne?Co je to za odpověd vlče?" usmál se nevině.
Posadila se poměrně rychle, takže to vypadá, že jí je dobře a nebo se bojí bouře podle toho jak se koukala. "Snad se nebojíš malé bouře." a jemně do ní dloubl prstem.
Zvednu se a dojdu k oknu, ovšem že se i v bouři nechce jít domů a co se týče mých drahocenných skicu to bych si neodpustil. Tolik stráveného času nad tím vším.
Raději svou pozornost věnuji opět Freyi a zamyšleně jsi ji prohlížím.

Pousmál se, jistě že to věděla, ale ta lidská byla zcela jiná a no lepší než ta zvířecí. Ale to ona zřejmě nevěděla, tedy pokud to nevnímá jinak. Zvířecí krev mi ani moc nechutnala nebyla tak lahodná. Prostě mi přišla bleeh. Opravdu si dokázala získat mou pozornost a odpoutat mne od malovaní, potvůrka jedna.
A tak jsem neochotně zaklapl skic, při její otázce se lehce zarazím a váhavě přikývnu. "Ano kreslím, je to umění a nestraním se mu. Ale hold to není pro každého. Málo kdo se nechá v dnešní době nakreslit zcela nahý." což byla škoda dřív se tak vyobrazoval pravá krása člověka. Jasným důkazem jsou takové římské sochy, které se ukazují v plné kráse. "Copak ty chceš, abych tě tak snad nakreslil?" zakřenil se pobaveně, trošku se jí rozhodl poškádlit, protože ho dost zajímalo proč se na to ptala.
Ajaj! Ten ublížený pohled ho dostal, nakonec zavrtí hlavou. "Už není třeba dokreslím to jindy. Promin, někdy se do toho hold moc zaberu." řekla mile a pohladil ji po vlasech. I když jsem někdy dokázal působit arogantně, tak jsem byl vcelku soucitná bytost, ale i muž který občas ženám hold nerozumí.

Uchechtnu se tiše. "Víš, i pouhý člověk když ucítí krev na jazyku řekne ti, že je krev sladká nebo cítit po železu, hořká. Záleží na krevní skupině. Zřejmě nejsem doktor." povím jen a dál se věnuji svému skicu. Však na její další otázku neodpovím a pouze jen pokývnu hlavou, bylo vidět, že se skutečně snažím soustředit a její povídaní mi moc v tom nepomáhalo spíš mne vyrušovalo. Při další otázce si povzdechnu. "Kreslím tě nahou přestav si to." řeknu jí, ale ovšem to nemyslím vážně, jen jí chci umlčet a doufám, že tohle aspoň na chvíli zabere.
Bohužel opravdu mi nedá chvíli ticha a skic odložím. "Budeš mlčet,kdy ti něco o sobě povím?" opravdu jsem toužil po tom aby byla chvíli s ticha abych mohla zachytit detailně její rty.
Však jsem se na ní nedokázal zlobit, bylo mi jasné již od pohledu, že je to veselá ukecaná dívka a tak si ted musím vytrpět její upovídanost, však mne ta nevrlost přejde. Někdy se dokážu chovat jako nabručený stařík, když mi něco nejde, ale to je tím že to chci mít dokonalé.

Uklidnil jsem se, když vidím že začíná být při smyslech a hlavně, že je pořádku. Jen tak jí pozoruji, kdy se však optá jaký mám pocit, když piji krev odpovím jednoduše. "Tak jako ta, kdy jíš své jídlo. Až z rozdílem, že mi přidá jako bych prožíval nějaké nebezpečí a přitom je to nepopsatelný pocit. I když třeba tvá krev chutná jako sladké cukroví." zašklebil se nevině. Opravdu netuší jak by jí to popsal a opravdu jí nechtěl dát napit vlastí krve, už jen z toho důvodu, že je to prý lepší jak sex.
Jak se tam tak povalovala nedalo mi to a já musel vzít skic a začit ji kreslit. Nojo, i když jsem snažil odolat tomu pokušení tak jsem prohrál. Jeji vlas byli rozprostřený jako slunečná koruna okolo její hlavy.

Malo? Podívej se jak taková troška tebou zamávala, není divu je to poprvé co něco takového dělá a asi jsem se jí měl zeptat jestli není chudokrevná, ale to těžko. Sesunula se mi do náruče a já se zmohu jen na konejšivé pohlazení. Mlčel jsem, dokud nepromluvila. " Jo vidím, že jsi mimo a ano stačilo a tobě taky jak vidím." řekla rozlobeně a tak jsem jí vzal do náruče a odnesl jsem jí dovnitř domu. Sice mi trošku dělalo problém najít její ložnici, ale nakonec jí přeci jen najdu a tam jí též uložím. "Lež jdu ti pro vodu." řekla jsme pohotově a zajdu tam pro sklenici vody, však jsem se během cesty stihl trošku porozhlédnout po domě má to tu vskutku krasné. "Tady, načekal jsem, že ti to dá zabrat promin... A ted pij." vybídnu ji jednou.
Sednu si na okraj postele a pomohu jí trošku nepatrně do sedu, doufal jsem že jsem to s pití krve přeci jen nepřehnal. Hloupost, nemohl jsem to přehnat. Snad..
Možná jsem si dělal obavy zbytečně, ale také to bylo pro mne nové bylo to poprvé, co jsem pil z vlkodlaka a nečekal jsem, že endorfiny na ní tak působí. U lidí to pro mne bylo běžné, ale hold jsem se bál, abych jí neublížil.

Nepřestala mne překvapovat, klidně si tu seděla na mém klínu a nijak se nebránila. Jiné stvoření by si tu jen tak klidně nesedělo a bylo aspoň trochu nervozní, ale ona se ještě přitiskla blíž, což mne vyhecovalo jí obejmout pevně k sobě, ale ne zas tolik, abych jí neublížil. Však vrchol večeře je již u konce, jelikož kdybych pil dál mohlo by jí to ublížit sice ne moc, ale nebylo by jí zrovna nejlíp. A když se odtrhnu od jejího ladného krčku, olíznu jí ranek z nich vytékala krev, dokud zcela nepřestala.
Otřel jsem si koutek úst a lehce se opřu o její rameno. "Pohodě? Vypadá, že sis to užívala víc jak já." šeptla pobaveně a ještě dodal. "Cukrátko." ano vskutku chutnala jako sladké, ale zároveň lahodně.
Raději jsem jí pustil, aby se necítila nějak ohroženě, přeci se známe jen chvíli a proto bylo překvapující, že nechala upíra se napít její krve a to jsem jí mohl kdokoliv ublížit.

Ano málokomu, ale aspoň že sám o sobě ví, že tomu tak není dokud tomu daná osoba věří, že taková není, tak je vše pořádku. Tedy aspoň po té psychické stránce, i když někdy měl chvíle kdy se viděl jako něco zrůdného, ale to byli chvilkové slabosti, po naštvaní. Zvláštní, že někdo jako on má takovou slabou stránku že? A tak jen souhlasně přikývnu nad jejími slovy, jelikož měla též pravdu, kdyby to nepřiznal, jen sám by si nalhával, že tomu tak není.
Překvapila mne tím, že se optala co si vlastně dám. "Je mi to jedno neopovrhnu lidským jídlem, ale však bude stačit něco malého." pousmál se, jelikož nechtěl plýtvat jídlem, už jen protože když se nasytí nebude mít potřebu se najít tak moc. Pohrával jsem si s prstenem na své ruce a vyčkával odpovědi, jen jsem doufal, že jí to nevyděsí a neuteče. Ale nikoliv, souhlasila a já na ní překvapeně podlehl "Opravdu?" řekl jsem skoro nevěřícně.
Však neotálím a opatrně k ní dojdu, když se mě zeptá zda to bude bolet, pokrčím rameny. "Je to různé, někoho to muže bolet, vzrušit a nebo přivést rozkoš. Nevím jak to bude u tebe nezlob se nevidím budoucnost. Ale pokud se budeš bát, řekni přestanu." víc jsem jí opravdu uklidnit nemohl, i když bych rád a v tom jí bez varovaní vezmu do náruče a posadím se spolu s ní na židli. Usadil jsem si ji na klín, abych měl lepší přístup k jejímu hrdlu.
Odhrnu jí vlasy na bok a něžně ji přiměji naklonit hlavu na stranu. Však nevědomě ze zvyku špičkou jazyku přejedu po šiji, natož mohl lehce pak ucítit, že se mi vysunuli tesáky, které spočinuli chvíli na to v ní. Chytil jsem ji něžně na ruce a sál její krev, byla sladká a tak dobrá, až moc.

Kdo by řekl, že se tahle vlčice umí i naštvat, ale to jsem nějak neřešil, prostě jsem řekl tak jak já to vidím. I když jsem jí musel nechat za pravdu, že ne každý je stejný, však zachovaní čistokrevnosti mi přijde tak moc.. zvířecí. Podle mě at už je čistokrevný nebo je je vlkodlakem a upírem tak jak nejlíp umí. Nad jejím prohlášením, že je každý vidí jako bestie zakroutí hlavou. "Tuhle vizitku si udělá každý jedinec sám, zda ho vidí jako zrůdu je třeba ukázat, že tomu tak neni ne? Tak hold dnešní svět funguje." aspoň tedy podle toho, co si prožili jeho blízci a on sám.
I když jsem se jí snažil poslouchat, spíš mne zaujala ta část o jídle, jak nečekané že? Chtěl se zasmát nad jejím návrhem, ale to jídlo znělo dobře. "Hmm myslím, že bych si i dal normální jídlo, ale až pak." usměji se vřele. Byla milá, že si dělá starosti, ale zvířecí krví jsem se snažil vyhýbat, jelikož se mi nechce zbytečně zabíjet zajíce, který mi poskytne krve tak akorát na nasycení.
"Ty Freyo.. poslyš.. Je mi hloupé tě o to žádat, ale mohl bych si vzít krev o tebe?" a svůj pohled stočil jinam, nechtěl aby věděla, že mu je hloupé držet zvěř násilně jen kvůli krví, měl zvířata rád a díky nemocnici mu to poskytlo možnost no.. jinou.

Dojdu jí jakmile se odebere nahoru a přisune židli, mezitím co já se opřu o zábradlí a rozhlížím se kolem, dost jsem si to užíval. Ovšem jsem nezapomínal vnímat Freyina slova, bedlivě jsem poslouchal její příběh jako ona mne, když jsem mluvil.
Celku jsem se zamyslel nad jejími slovy, ale neubraním se pobavenému smíchu. "Čistokrevnost? Ti co touží po čistokrevností jsou podle mne odpad, chtějí silné jedince. Podle mne by každý měl jit za svými city nikoliv sílou.. Promin, jestli jsem se tě ted nějak dotknul, ale na mou matku se do její smrti hledělo jako na děvku, i když jí nebyla. Jen kvůli tomu že se narodila nevěstce." pověděl jsem neutrálním tonem a spráskl jsem ruce a mračil se. "Zasnoubit tě mohli, ale tahle země funguje jinak, jsi volní Freyo a nikdo ti to nevezme." a když se o to někdo pokusí, tak je třeba bojovat za to v co věříme ne? Aspon já byl toho názoru.
Sledoval jsem jí ,ale však si uvědomím, že nikoliv s obdivem,ale hladově rychle stočím svůj pohled pryč. Jak dlouho jsem vlastně nepil krev? Byl jsem si jist,že tak dlouho až jsem dostal hlad. Měl bych co nejdřív podejit než jí vyděsím.

Louka -->

Musel jsem uznat, že její dům se opravdu nacházel daleko od města a hluboko v lese, mezitím co můj dům se nacházel blízko vody a jen pár km od města, i když to nebylo až tak odlehlé místo, mám tam vlastní klid.
Dost mne pobavila tím, že bych se tu ztratil. "Nemyslím si, že se tu ztratím a i kdyby jo, myslím že by jsi mne hned našla není-li pravda?" usměji se nevině a rozhlížím se zvědavě kolem, její dům byl pro mne jako neznámí svět už jen tím jak byl postaven. Zatavil jsem se uprostřed cesty a zavřel oči. "Hm.. máš pravdu, pověz mi svůj životní příběh." vybídnu ji a pohlédnu jí přímo do očí.
Však ale mou pozornost náhle upoutá ještěrka na mé botě, byla jasně zelená a já neodolal a vzal ji do rukou. Prohlížel jsem se si. A v tom se mu zakousla do palce a to se tiše zasměji bolest, ale je směšné vidět ještěrku, která si myslí že bude silnější než protivník a tak ji položím na zem, abych jí dál netrápil. Hned se rozutíkala pryč.