Příspěvky uživatele

Proč se každá dívka červená pod jeho slovy? Nechápal to, možná jeho slova jsou moc staromódní a tím lidi uvádím do rozpaků kdo ví, na to jsem odpověd neznal ,ale ani nehledal. Najde se sama, časem jako to, co vlastně na tomto světě pořád dělám.
Nu, ale ted nebyl čas se zaobírat něčím takovým a navíc smutným a tak se pousměji se pohlédnu k dívce. "Hmm.. tak v tom případě, jsem asi vidět, mnoho tváři." které doslova časem začínali splývat do sebe, ale však vřelost některých z nich stále zůstávala. A jak by jí mohlo být mé jméno povědomé, mohla ho znát leda tak z obrazů či malé části historie, domu ve kterém jsme žili.
Ale to nebylo nijak podstatné, stejně jako o odkud jsem, ale i přesto odpovím. "Z Anglie, aspoň pokud si dobře má mysl pamatuje, jinak Francie mi byla pak mým domovem." povím upřimně a sepnu ruce.
Když si přitáhla svůj kabát povzdechl si a sundal si svou mikinu, kterou přes ní přehodil. "Nebylo by lepší se odebrat někam do tepla?" nabídnu ji, protože ani mě samému se nechtělo tu stát v dešti.

Ne, nepřipomíná kotě možná straku, kterou zajmou lesklé předměty nebo snad i něco jiného, co nedokážu sovy nijak nazvat, bohužel, jsem nenašel to vhodné slovo. Ale určitě je to jedna z mála upírů, kteří jsou tak mladí, což mi připomnělo jak jsem i já býval zvědavé dítko, vtipné! Proč si na to, ale vzpomínám, zrovna ted? Kdo ví možná má něco v sobě z malého dítěte, což mě přimělo se zamyslet nad tím jaké dítě jsme býval já. Bylo super nemít žádnou zodpovědnost hlavně rodinu.
Ale od doby, co jsem o oba rodiče přišel, jsem tak nějak o rodině nepřemýšlel a ani o dalším zvířeti, vyhovovalo mi zůstat takto, už jen protože jediné co mohu ztratit je vlastně nic.
Možná se to někomu může zdát smutné, ale mě ne nezáleželo mi na tom, ale uznávám že společnost živých bytostí je mi příjemná, však do určit míry.
"Nevím, co jsi čekala, ale jistě, že to nebude vonět po fialkách. Nýbrž po popelu. "zasmál se tiše, skoro až neslyšeně a ochotně si vezme krabičku zpět a schovám jí.
Zdálo se mi to nebo sleduje každý můj pohyb. Bojí se mě? To jsem netušil, ale také jsem nad tím nějak extra nedumal. "Neviděli jsem se už někdy náhodou?" nadzvedl obočí, protože to jméno mi bylo známé, ale v té době se mohl, tak jmenovat kdokoliv.

Pobaveně a hlavně nepatrně se usměji, když spatřím její úsměv, který připomínal dítě. Vtipné že? Ale o to víc, mě zaskočí její prudký pohyb. "No.. je to jen krabička od mentolek, dávám tam nedopalky." řekl poněkud nejistě a vytáhl jí opět z kapsy a zvědavě jí položí kus od sebe na opěradlo, byl zvědav, zda se po tom vrhne nebo to bude zkoumat i nadále pohledem.
Je směšné, že upírka jako ona umí připomenout dítě, ale malé kotě. Nevadila mu její zbrklost, dokud mu nehrabe do skicu nebo nesmějdí v atelieru, je mu to zcela jedno jak unáhlená je a kdo nebyl v jejich letech, vypadal poněkud mladě a o proti mě určitě.
Začalo mi být poněkud teplo, tak mikinu svleču mezitím, co si zapálím další s cigaret. Opřu se lokty o zábradlí a nespouštím pohled z neznámé dívky. "Jak se jmenute se slečno? Caleb Iwee" představím se i rovnou zdvořile.

Bylo to skutečně překrásně, zajímalo by mě, jak to tu vypadá uprostřed léta a natož jsem se hodně těšil, když se začne plně podzim a zbarví jistý všemi barvami. Bude to určitě překrásné a chtěl bych to nakreslit či ne i vyfotit. Hmm těžká volba, ale není na škodu udělat obojí. Opět jsem si potáhl cigarety, když v tom kousek ode mě zazní dívčí hlas, kdyby nepromluvila, ani bych si neuvědomil, že tu někdo se mnou je. Kam se zas má mysl ubírala? No, ale rozhodně to nebyla realita, když jsem nevycítil její přítomnost. „Zdravím, upíří slečno.“ Natož se lehce nakloním, jako kdybych se jí klaněl.

Můj pohled na ní chvíli spočine, ale pak se vrátí zpět k cigaretě, , z níž setřepu přebytečný popel, no ale bohužel se zlomí a já ze vzdechem jí ,celou zahasím do zábradlí, nu ale nedopalek nikam neodhazuji, vytáhnu z kapsy malou kovovou krabičku, kam nedopalek uložím, měl jsem respekt k přírodě a tak jsem jí nechtěl zbytečně znečišťovat, oproti popelu, by trvalo než by se část cigarety zcela rozpadla. Když krabičku opět schovám do kapsy u jeanů, obrátím se pozorností k brunetce a opřu se o zábradlí mostu, kde k ní natočím hlavu a sleduji ji. Copak si chtěla, když na mě promluvila? Nebo jen běžná zdvořilost, pozdravit, každého na potkání. Neměl jsem potřebu k ní mluvit jako první, protože jsem ani netušil, co přesně. Nikdy jsem nebyl neformalní večírky, kde byla třeba schopnost mluvit, jediné čím jsem vynikal, byla zdvořilost, ale to většinou platilo na ženy než na muže, kteří se netvářili nadšeně, ale vždy je potěšilo mě zesměšnit, co se týče mých názorů. Snílek ve světě realistů, je hold blázen.

Domov --->

SH bylo opravdu zvláštní město s mnoha překrásnými místy a tak jsem se dnes vydal na menší procházku, protože jsem chtěl někde najít novou inspiraci, místo, které jsem ještě nekreslil. Ale však jsem si sebou nevzal brašnu s kreslícími potřeby, protože dnes jsem si řekla, že půjdu na takovou pochůzku a trošku si užit zábavy, někdy je hold třeba se vrátit do čiré reality a čelit jí, i když mi mnohem víc byl sympatický můj vlastní svět. Za stěnou reality.
Oblékl jsem se do šedého trika s krátkými rukávy a na mém krku se houpal křížek ze železa, však ne čistého, tak dokonale čistý kov v mé době zas tak nebylo, ale za to je to úžasná ruční práce a hlavně detailná. Trošku volnější tmavě modré jeany a kožený náramek s černou mikinou. Byl jsem rád v tmavých barvách, pak si vás moc lidí nevšímá a nechá vás být.
Když jsem došel k mostu zastavil jsem se uprostřed něj a opřel se o zábradlí přitom si vyhrnu rukávy mikiny, skoro až k loktům. Kdy tak učiním vytáhnu si z kapsy krabičku cigaret a jednu si vytáhnu, obratně nahmátnu zapalovač. Však cigaretu zapálím, až na podruhé kvůli větru, někomu se to může zdát jako hrozný zlozvyk, ale jedině tak jsme dokázal odbourat stres a to jedinou cigaretou, i když se to časem stalo stálým zlozvykem.* Hmm.. co ted Calebe?* optal jsem sám sebe uprostřed ticha, jediné co tu vydávalo zvuky byla okolní příroda a řeka, jež proudí pod mými nohy.

Najednou mě zaskočila, už několikrát jí řekl Frey a až ted jí to začalo vadit? No nijak jsem to neřešil, byl jsem rád, že mi má múza odpustila a tudíž se cítil lépe. "Nechtěl jsem ti ublížit, Freyo. Tohle je čeho se bojím, že někomu ublížím jakmile se rozruším neumím sa ovládat." přizná poklidně a pak se jen usměje a pokývnu hlavou, že chápu.
Přeci jen, ten ohromně velký vlk potřeboval pohyb jako každá živá bytost. "Pořádku, neomlouvej se , jen jsem chtěl ti trochu zlepšit náladu." a pak jí jen zamává a dá se do uklízení, když je tak dokonáno vrhnu se do sprchy a převléknu se.
Ještě jsem měl trochu mokré vlasy, ale to nijak neřeším a tak jsi jdu udělat něco k jídlu, no přesněji jsi jdu nalít do skleničky krev, abych se po delší době pořádně nasytil a nebyl hladivý. Hladový upír, není zrovna to nejlepší a nerad by někoho ohrozil.

Pokývnu hlavou, rád bych pomohl, ale ted jsem si to musel vyžehlit u Frey. "Jasně, opatruj se." povím poklidně a věnuji Dii, krátký úsměv.
Že nepotřebuje ošetřit? To možná, ne ale přeci jen je to trošku nateklé a zůstali jí tam otisky po mém stisku a to se mi nelíbilo a tak jsem šel do skříně, kde vytáhnu chladící náplast a nalepím jí okolo zápěstí, možná je to poněkud nepohodlné, ale tím dřív jí to zmizí. "Opravdu mě to mrzí Frey já zpanikařil jsem a nechtěl jsem,aby o tom věděla Diana. Nemám rád, kdy se mi někdo cizí hrabě k soukromí u tebe jsem si zvykl, že jsi zvědavá a živá, ale neznamená to, že u někoho jiného mi to nevadí." řekl jí ne poklidně, jakmile si byl jistí, že Diana nás neslyšela, protože jí nechtěl urazit, už jen protože se mi zdála pohodě.
Přemýšlel jsem jak jí to vynahradit a v tom mě to napadlo. "Frey, zůstan tu na takový pozdní oběd, pokud tedy chceš." vybídnu jej nenuceně.

Věděl jsem, že jsme to přehnal, ale nic jsem neřekl, kdyby tady nebyla Diana a trochu méně světla ani by mi nevdalo,že tu Frey šmejdí,ale jak jsme řekl nemám rád, kdy někdo sahal na mé věci, i když mi to od Frey nevadí, ale nechci aby mě Dian brala na lehkou váhu a dovolila si to co Frey.
A tak když jsem před některé části těla pohazoval plátno,tak jak se sehl blíž k jejímu uchu se šeptl. "Mrzí mě to, pak se na tvou ruku podívám, pokud mi to dovolíš. Zdá se, že to trochu oteklo."šeptl tiše.
Nakonec jsem šel usednout na židli a pustil jsem se do díla.
Nad hlavami se jim tyčilo kulaté okno,které je osvěcovalo, však půlka obrazu byla ze dne druhá za noci vyobrazená, Frey byla na slunečné straně jelikož se mi líbilo,jak její ohnivé vlasy za dnes ožívají jako plameny ohně a přidává jí to na divokosti mezitím, co zády k ní byla Diana její vlasy se rozplývali ve tmě a tak jsem jej nechal ozářit směsicím světle, kde se leknou bělavými odlesky. I přesto, že měla na těle jizvu detailně ji zachytím.
Obraz mohl připomínat protiklady, však tomu tak bylo ,ale měl i jeden skrytý význam a byl zvědavý, zda na to přijdou.
Dílo téměř dokončeno přesně po západu slunce, jediné co zbývalo bylo ,aby barva uschla. Unaven si promnu nos,kdy zůstane otisk mých prstů, ale bylo mi to jedno, byl jsem od barev, tak celkově a tak vstanu a otřu si je do nejbližší hadry a to na stole. "Tak hotovo dámy, děkuji že jste mi tak krásně pózovaly." řeknu s úsměvem na tváři a kouknu k Frey a ukazováčkem naznačím,aby šla za mnou. Chtěl se podívat na tu její ruku,doufal, že jí nijak neublížil.

Když najdu ideální plátnu postavím jej na stojan a ujistím se, že tam pořádně, pevně drží. Jako poslední zkontroluji, zda mám dostatek barev, však ty zatím nejsou potřeba stejně tak štětce. Hlavním bodem je tužka a guma, abych mohl udělat náčrt a pot se pustit do kresba s olejovými barvami.
Nu, ale jak to vypadalo, ani jedna z nich mě neposlechla a tak jsem se u nich objevil upíři rychlostí a Frey surově chytím zápěstí ,aby pustila záclonu. "Nesahat.." pověděl jsem skoro, až podrážděně. Byl jsme poněkud nepříjemný, protože, ten obraz byl hodně starý a křehký, nemá rád sluneční záření,proto je pod plátnem,aby se nepoškodilo. Však bez dalších slov se proderu mezi nimi ke stoličce u plátna a po nějaké chvíli povím. "Lehnete si na zem,kde je blbé plátno a zády k sobě, dál vás porovnám." dál jsem nic nepovídal a mnul jsem si nervozně ruce, ano vykolejilo mě vidět ten obraz, ale o to víc myšlenka, že by se mohl zničit.
"Na ten obraz prosím, už nesahejte. Je hodně starý, tu dívku jsem kreslil ve svých 18 letech, chtěl jsem si ji zvát,ale utekla jméno si bohužel už nevzpomenu, je jen obrázkem minulosti." opravdu jsem ,ale neměl zapotřebí to, aby mě litovalo, tak tomu už bylo. A minulost je, někde tu tam.

Cukrárna >>

Nakonec přeci jen i Diana odsouhlasila můj návrh a tak jsme se vydali ke mě domů, kde mám i svůj atelier. Když dojem k bílemu domu, může se zdát z venku poněkud moderně,ale uvnitř byl zařízen do klasického stylu. Elegantní dřevěné skříně, dřevěná podlaha a mramorový krb, který se pyšní v obyváku,stejně tak těžké koberce. Ano měl jsme tu pár moderních věcí jako televize a podobné, ale jinak jsem si moc nepotrpěl na moderní věci, nýbrž naopak.
Projdu podlouhlou chodbu, až ke schodišti, kde vyjdeme do prvního patra a pak po menších schodech na krásně osvětlenou půdu ze dřeva,všude kolem byli barvy, mály stolek,plátna,záclony a jiné věci. "Věci si odložte tam." ukážu na skřín,kde jejich obleční bude zajisté čisté,aniž by se omylem zašpinili od barev.
Tak mezitím na zem natáhnu bílou záclonu a jednu hodím doprostřed. Pak vzadu hledám vhodné plátno. ted mohu doufat, že mi tu nebude ani jedna čichat kolem,co tu je za obrazy.

Lehce si povzdechl, jelikož věděl, že řekl něco nevhodného, spokojím se jen s Frey. Ale co, už jsem to řekl,ovšem bych se spokojil jen s Frey kdyby Diana odmítla, v tom jsem nelhal, ale bylo to prostě nevhodné. A tak,když poví, že umění nerozumí zamračím se. "No, před chvíli,kdy jsi sis prohlížela skic to vypadalo jinak." člověk co se zajímá o umění, určitě o něm něco ví. Ale nemohl jsem se na ní zlobit, nestudovala to, tak dlouho jako já a ještě vypadala jako dítě, kdo ví kolik jí je. To mě celkem zajímalo, to sem musel uznat.
Nad Freyiným nadšením se pobaveně rozesměji. "Ty jsi opravdu jako štěně, raduješ se i z malé pochvaly." a tak jí lehce pocuchám vlasy, bylo zajímavé jak její vlny mi proplouvali mezi prsty tak hladce.
Nu super, nevadí jim to a tak vstanu a vezmu tašku. "U mě v atelieru,protože jinde by se to ted nehodilo.Tak půjdem?" řekl poklidně.

Ano, byl jsem si vědom, že jsem Dianu svou odpovědí zklamal, ale tak jsem to opravdu cítil a nehodlal jsem jít někam, kde se nebudu cítit příjemně. "Omlouvám se Diano. Opravdu nerad říkám dámě jako ty ne, ale je to už tak." povím poklidným hlasem, aby si to nevynaložila nijak zle. Nikdy jsem nebyl na večírky, jež pořádali rodiče, už jen kvůli těm formalitám a bla,bla. Začínal jsem se cítit uvolněně a to už jen proto, jakou atmosféru ty dvě tvořili a poklidně debatovali jako obyčejný lidé, jak krásné slyšet to, než jen upír to a vlkodlak tamto. A tak jsem ty dvě mlčky sledoval a především poslouchal, občas jsem jen souhlasně přikyvoval či se zarazil.
Když se nad tím zamyslím v Shadowhill se mi začínalo den ode dne líbit více, doufám, že zde pobudu velmi dlouho, už jen protože je to záhadné město samo o sobě.
Zdálo se, že jsem souhlas získal snadno. Dokud se Diana nezakuckala horkou čokoládou a nenamítala, proč tak a ne tak. Lehce jsem se zamračil, než jsem však stihl řic nějakou nevhodnou poznámku, tak se mého nápadu zastala Frey.
Musel jsem se nad tím pousmát, opravdu rozuměla mému myšlenkovému pochodu, co se týče umění, jak jinak. Už chápu proč se stala mou múzou. "Děkuji, Frey. Lépe bych to sám neřekl. Ano vskutku, chci zachytit plně ženskou krásu a nemysli si Diano, kdy jsem studoval ve Franci nakreslil jsem mnoho žen a mužů nahých. Pokud však nesouhlasíš, prosit nebudu. Spokojím se klidně jen s Frey." povím naprosto vážně. Už dřív jsem Frey žádal, zda jí mohu vyobrazit nahou s jejím vlkem.
Ano, byl jsem dost přímí, někdo si řekne super mít okolo dvě nahé ženy, však kdy šlo o práci bral jsem to vážně a takové myšlenky byli někde tu tam.

Jak jsem již řekl, popřemýšlím o tom. Ale její naléhání mě přiměje o to víc přemýšlet. "Omlouvám se Diano, moc rád bych šel, ale tohle není nic pro starého upíra jako já." ano zábavu jsem si představoval poněkud jinak, zajít s přáteli do baru či do nevěstince, to bývali časy, ale ted no věnoval jsem se více své práci a začal jsem pracovat na sobě, což jde znát. Neničím své kresby a skoro už nepiji, ale takových zlozvyků se zle zbavuje, jako je pití a kouření.
A druhým důvodem bylo to, že jsem se nikdy necítil jako plnohodnotný upír, jelikož má matka byla člověk, ale však v těhotenství byla proměněna v upírku, což mi poskytlo možnost se pohybovat na slunci do určité doby dokud mi nebylo nevím asi 7 let.
Tok mých myšlenek se přeruší v okamžik, kdy Frey vezme skic a najde kresbu a já odvrátím pohled. "No.. tak trochu jsem kreslil podle toho obrazu u tebe doma, jestli si pamatuješ." tohle byl dost trapný okamžik, však zachovám chladnou hlavu a skic schovám, když mi jej vrátí. I když musím uznat, že mi polichotilo, že to vypadá tak realisticky. Příště to chci udělat pastelama a zachytit, její zrzavé vlasy a jasné oči.A tak nějak jsem si zvykl, že Frey sahá na mé věci bez dovolení, to by nebyla ona.
Dopiji zbytek kávy a založím ruce. "Nu, chtěl bych vás společně nakreslit, jde krásným příkladem protikladu, ale však je tu maličkost. Museli by jste být nahé." povím zcela nezaujatě, však jediné co jsem toužil bylo nakreslit onu myšlenku, jež jsem měl v hlavě.
Ovšem obraz pak neprodal, sloužil by jen na soukromé výstavy, jinak bude u mě v dílně pečlivě uschován jako pár dalších.

Nakonec jsem si uvědomil,že si nevědomě pohrávám ze lžičkou od zákusku, kterou jsem skoro namočil do kafe a tak jí raději odložím na prázdný talířek. "Nu přiznejme si, kdyby tu byl prales, mohla by jsi být Amazonkou." trvá na svém, ale však se usmívám. Ano uměl jsem se i usmívat.
Kdy prohlásí, že měla chut na něco sladkého, ani mne to nepřekvapuje, protože skoro slintala vidět kresbu lízátek, bylo mi jí v ten moment líto. Odepřel jsem jí sladkost tím, že byla na papíře a nejedla. Muselo se nechat, že tohle zrzavé štěně mi umělo zvednout náladu, jelikož její oči připomínají ty dětské, jež jiskří radostí i z maličkostí.
Upiji lehce kafe, měl jsem chut si jít zakouřit, ale cigarety jsem bohužel nechat doma v dílně jako obvykle, jak jinak že? *To jsi celý ty Calebe..* proběhlo mi hlavou jen. V ten okamžik přede mne Diana něco položila, pečlivě jsem si to přihlédl."Upíří party? Fiha, takže i takové akce jsou?" zakřenil jsem se., pak sel můj výraz ve tváři změní na poněkud zamyšlený. "Nevím, nikdy jsem se nezajímal o rasové akce. " povím upřimně, opravdu se mi tam moc nechtělo, co bych tam dělal. "Nechám si to projít hlavou, napiš mi někam své číslo,ale do skicu prosím ne." ano byl jsem citlivý na svůj skic a tím jsem se konečně dostal ke své otázce.
"Dámy mohl bych vás o něco požádat?"nu tak uvidíme, u Frey vím že jít nevadí, ale přeci jen upíři to vnímají jinak než vlkodlak, jež je zvyklí.

Nakonec, když si prohlíží sic usoudím,že je dobré sníst svůj zákusek, sice nebyl dokončený, ale nevadí pamatuji si každičký detail a lesk. Možná, kdyby to bylo něco těžkého, tak bych dumal nad tím zda to dokreslit nebo nechat být, jako vždy.
I během jídla jsem však po očku koukl na Dianu, vždy mne zajímala reakce lidí na mé kresby a chtěl jsem si je zapamatovat, ale nikdy si nezapamatujete všechny tváře do podrobna a to proto,´že jich je moc. Když jsem jí tak pozoroval z její tváře jsem jasně vyčetl, že se o umění opravdu zajímá, jej tvář se mi zdála poněkud vážná a tak jsem se tiše nad tím uchechtl, jak miloučké. Však jsem se skoro zadusil kouskem, kdy se optá, zda ta dívka na obrázku je má přítelkyně. "Nikoliv. Ta dívka na obraze se jmenuje Freya, našel jsem v ní svou múzu a bylo mi ctí, že jsem jí mohl nakreslit." nastala krátká odmlka, jelikož jsme zrovna upíjel kávy. "No jinak lidi nekreslím."
Diana, jak překrásné jméno. "Těší mě, Diano. Caleb Iwee" a jemně uchopím její ruku a políbím ji hřbet ruky. Nevině se usměji. Někomu může přijít, jako bych nebyl z téhle doby, což je fakt a libí s mi být jiný.
I když jsem postřehl, že zazněl zvonek při vstupu do cukrárny, věnoval jsem svou pozornost Diane dokud, neuslyším ten známý hlas. "Ah! Amazonko, ty jsi nakonec vystrčila paty z lesa?" řekl jsem lehce škádlivým tonem hlasu, ale nemyslel jsme to nijak zle. "Jo, Diano tohle je Freya a dívka z obrazu." povím s lehce hrdým hlasem.
"Ale Frey neutíkej, posad se. Tedy pokud ti Diano to ovšem nevadí, že nás tu bude víc." když jsem se na ty dvě tak díval, něco mne napadlo. Sice mne Diana nijak neupoutala po uměleckém hledisku, ale až do ted, kdy se za ní postavila Freya.
Hned na tím zavrtím hlavou *Nikoliv* pomyslím si, ještě by mne ukamenovaly.
I když mám se zeptat? Nu uvidíme.