Wren nepotřebovala příliš mnoho času k tomu, aby se v Shadowhillu usadila a začala poznávat každičký koutek tohoto zvláštní města, kde se rozhodla na nějakou tu dobu zůstat a pobýt tu co možná nejdéle. Z toho důvodu si také sehnala domek, a ne pouze nějaký podnájem. Pro ni samotnou to už od samého začátku bylo něčím, co jí zde donutilo zůstat a necestovat dál pro státě za účelem si najít nový a lepší domov. Ten starý ji sice pomohl svým příspěvkem, díky kterému se mohla vůbec postavit na vlastní nohy, přesto se tam neplánovala nikdy vrátit. Stejně tak jako na vysokou, kterou tak brzy ukončila a nechala v těch místech hodně příjemných, ale i nepříjemných vzpomínek.
Teď už ale byla tady – v Shadowhillu. A mohla pokračovat dál. Veselá, pihatá dívka si vcelku rychle navykla na to, že i tady nebude většina hledět na její bosé nohy s nadšením a v tom jí usvědčil i Sebastien, kterého zde jako prvního poznala a jež jí také hned upozornil na nebezpečí, které by jí tu mohlo čekat. S ním také ještě ten den navštívila poprvé kavárnu a také jeho dům, ve kterém se jí stihlo přihodit jedno menší zranění. Za chvíle, jež spolu strávili i u jezera, ho stihla vcelku dost poznat a také se o něm dozvěděla spoustu věcí, které ještě do této doby nebere tak vážně, jak by zřejmě měla a přesto s ním ráda tráví čas, když může. Jednoho dne u něj doma taktéž potkala velice milou dívku se jménem Grace, kterou potkala i na jízdárně, kam se jednou zatoulala při pozorování těch nádherných zvířat – koní. Jednoho z nich jí Grace také stihla představit a Wren si ho hned zamilovala, stejně jako v ní i zůstala touha se na jízdárnu někdy znovu vrátit.
Objevování zajímavých a příjemných míst v Shadowhillu pokračovala, takže Wren nemohla odmítnout ani nakouknutí do cukrárny, jejíž výloha jí do toho přímo nutila. Právě tam potkala a poznala Mika, který ji následně v knihovně dal tip na svou oblíbenou knihu, stejně jako ona na ty své a poté, co jí zařídil party taxík až domů, se po něm slehla zem a Wren ho už znovu ve městě nepotkala.
A následovala večeře ve spolku pro lidi, ze které byla už od začátku dosti skeptická a příliš se jí nechtělo mezi spoustu lidí, které neznala. Všechno to se ale změnilo ve chvíli, kdy si jí červenovlasý muž jménem Scott, spletl se svou kamarádkou. S ním pak strávila zbytek večera a stejně tak i brzké ráno, které nezačalo nejlépe, ale skončilo lépe, než by si dokázala představit. Z těch několika hodin si odnesla spoustu příjemných vzpomínek od tančení na hudbu, kterou nemohla slyšet, přes kouření trávy a hledání volného pokoje až po stavění sněhuláka před shadowhillskou kavárnou. A z toho, jak se jim ani jednomu nechtělo do loučení je jasné, že se určitě znovu někdy potkají.
Ovšem i Wren mívá špatné dny a jedním takovým byl zrovna ten, kdy vylila horkou kávu na nevinného kolemjdoucího – Connora. S ním si dokonce pak i příjemně popovídala a právě on má zásluhu za to, že Wren začíná svůj strach ze tmy vnímat o trochu jinak, i když ani tak nezmizel.
Nezdá odsud zatím tolik lidí, ale i ti, které do této doby poznat stihla, v ní zanechali hodně příjemné vzpomínky, ke kterým se ráda vrací a doufá, že budou každým dnem přibývat další a další.

Po přistěhovaní do Shadowhillu se Vianne vydala na průzkum města. První míst, které navštívila byl bar a tam potkala prvně Trevise s Danielou. Nebyli jí zrovna dvakrát sympatický, už jen kvůli tomu že jí sledovali poněkud hladově, takže chvíli na to hned bar opustila. Však to nebylo naposledy, co ty dva potkala, ještě ten samý den zamířila na louku, kde si dopřávala krátkého odpočinku, dokud k ní nepřiběhl tříhlavý pes. Díky němu se seznámila se Sienou, jež na Vianne působila poněkud jinak, než ostatní upíři a v její přímosti se cítila klidně a vyrovnaně. I když s ní osobně strávila jen chvíli, přijde jí jako velice milá osoba s dobrým srdcem. A když jsem šla parkem ten den jsem opět potkala Danielu, která bohužel byla na mol a blábolila a tak jsem jí ochotně pomohla domů, kde jsem se chvíli zdržela a poté se vypadal svou cestou.
Během svého krátkého pobytu v SH jsem se rozhodla protáhnout své vlčí já, které bylo nedočkavé, a zvědavé stejně jako já, během procházky lesem ve vlčí formě jsem narazila na upíra, který dloubal do stromu, ale pak se ukázalo, že zjišťoval kvalitu dřeva na výrobu lyží. I přesto, že jsem připadala Julienovi jako otrava, tak měl co dělat aby nevybouchl, tedy aspoň mi to tak připadalo. Kdy se mu naskytla šance se mne zbavit hned jí využil a já se nestačila divit, tím mi dal brouka do hlavy, zda jsem skutečně tak otravná.
Ze špatnou náladou jsem se odebrala do kavárny, kde v nesprávnou chvíli na mě narazí Trevis. Jindy bych jeho kousavé poznámky ignoroval či mu je oplatila, ale tím že jsem nebyla v náladě byla jsem jako bouře, jednou taková a podruhé ona. Přičemž si Trevis při nevhodném gestu vysloužil facku i přesto jsem požádala Trevise o pomoc s terasou, která byla hned spravena.
Mezitím jsem se vydala na procházku, na které však zabloudím a objevím se, kdo ví kde. Někdy se hold nevyplatí následovat kocoura, který následovně shodí květináč a tím vyruší obyvatel domu. N o přesněji Johna. Upír, jež na mě působí podobným dojmem jako Sienna. Na jeho žádost uklidím způsobený nepořádek a přijmu pozvání dovnitř. Po příjemné návštěvě mu nabídnu, zda si nepůjde zaběhat, však bez upíří rychlosti, ale i přesto jsem závod prohrál, ale slíbila jsem, že příště vyhraji.
V blízké době se konala Oldies party, na kterou jsem ovšem zamířila, když sama. Ale rozhodně jsem si ji užila. Poznala jsem tam plachého Zuzaka. No, ale nebylo to s ním snadné, i přesto, že je na jedno oko slepí nepřišel mi nijak méně cenný spíš naopak, no však naše setkání netrvalo dlouho, protože jsem zahlédla koho si známého. Přesněji svého bratra, kterého jsem neviděla věčnost, ale nebylo to nejštatnější shledaní. Obvinila jsem Malii neprávem a bratra vytočilo mé přehnané chování. A tak jsem rozhodla z párty odejít dřív, ale můj odchod se odložil, jelikož mě Daniela chtěla seznámit s její dcerou a přítelem.
Když jsem konečně odešla odebrala jsem se do baru, chtěla jsem trochu upustit páru, nu a stalo se. Poznala jsem tam milou vlkodlačici Coru s jejím doprovodem, Peterem. Zprvu se zdálo, že budu mít na dnešní večer zábavu dokud se neobjevila Sofiie a Peter nepálil za ní. A tak jsem svůj zájem otočila na Coru a pokusila jsem se jí trochu více poznat, dokud ke mně nedošla Sofiina slova jeho štěňátka čekají a další narážky. Chtěla jsem té Pijavici zakroutit krkem, ale za tuhle situaci mohl Peter a tím že Sof hltal pohledem,zrovna moc nepomáhalo. A tak jsem smutnou Coru táhla ven z baru, však můj odchod nebyl jen tak. Vylila jsem na Petera jakýsi alkohol, který mi přišel pod ruku a pak jsme odešli.
Po delším pobytu v SH a po udobření s bratrem se ze mě stala Teta. Byla to pro mě radostná novina, však při jeho porodu jsem nebyla, tak hned po menší návštěvě u Petera jsem se pospíchala na něj podívat.
(Pardon psané z mobilu)

Moje další herní historie:

April s ním v misi pokračovala dál, za což byl rád, jelikož sám by to nezvládl. Potkali skřítka, kterého museli uklidnit, podařilo se jim to. U vodopádu přišel na to, že neexistují jen upíři a vlkodlaci, ale i další bytosti. S April si navzájem zachránili život. Misi zvládli.
Po náročném dni a noci si musel odpočinout. Další den se šel projít a potkal fajn holčinu, Casey. Zažili spolu krásný den. Ošetřila mu zranění. Během dalších dnů zjistil, že zde existuje zahrádka, kam zasadil svá semínka, darovali mu sílu a další věci, za který byl rád. Objevuje stále něco nového a už se mu nechce odejít, jelikož zde je plno věcí na objevování. Jeho strach se začíná mírnit.
Přišel na další místečko, cvičiště, které mu pomáhá objevovat nové schopnosti a vylepšovat se. Tam zjistil, že ovládá živel zemi, neví, kde na ni přišel, jak ji získal, ale rozhodně se toho jen tak nevzdá. Dokonce navštívil starou známou, Senedii, která mu pomohla zdokonalit jeho magii čtení myšlenek, naučila ho rozumět cizím myšlenkám. Postupně se zdokonaluje.
Krámek s kořením již nebyl krámek s kořením, jelikož je zasvěcen do světa magie a nadpřirozena, je to kouzelnický obchůdek, kde se dá získat spoustu věcí, jakou jsem magie a schopnosti, ale také zjistil, že koření, které si zde kupoval, mu dodalo sílu, rychlost a další dovednosti. Krámek zavšivuje častěji, aby se dokázal ubránit a v tomto obchůdku mu bylo prozrazeno od prodavače Herolda, že umí léčit zranění, ovšem ještě to nezkoušel.
Darryl se vydal na dva měsíce za svou rodinou do San Franciska a dojížděl do práce až do SH, jen se tu nezdržoval. Když se vrátil po té době domů, byl rád, že je zase ve svým, když si celé dva měsíce užil.
Stále neví o všem, co umí, co může dokázat a jak je silný, o některých svých schopnostech nemá ani tušení, ale snaží se své schopnosti vyvíjet a přicházet na ně. Kde je mohl získat? Dostal je od někoho? Vybojoval si je? V tomto světě je možné všechno, však se zúčastnil už plno dobrodružství a potkal plno "neexistujících" věcí a osob. Stát se mohlo cokoli.

První osoba, kterou Mikel v Shadowhillu potkal, byla Jammie. Moc toho spolu nenamluvili, dalo by se to považovat pouze za krátkou známost z kavárny s kterou si dal jedno kafe, které mu navíc ani nechutnalo.
Druhá známost byla už však trochu zajímavější. V práci potkal upíra Nathaniela, který po něm chtěl víno, což byl pro Mikela problém, jelikož se ve vínech ani trochu nevyzná. Samozřejmě vybral špatně, to však není to hlavní. S Nathanielem to pro něho nebylo příjemné setkání, možná šlo o atmosféru nebo o to, jak Nathaniel mluvil, každopádně se Mikel tak nějak zapřísahal, že se bude práci vyhýbat, pokud bude ten upír uvnitř.
Po aférce s vínem se Mikel vydal do knihovny s tím, že si zkusí o vínech alespoň něco přečíst, tak potkal Mayu. Vlkodlačici, která do něho ryla ohledně smečky a vlkodlaků celkově. Mikel nemá sebe samého jako vlkodlaka v lásce a snaží se všemu vlkodlačímu vyhýbat, ale Maya se ho tak nějak snažila „donutit“, aby se přidal k místní smečce, což však odmítl a stejně tak to odmítl i při jejich následujícím setkání.
Nějaká hloubější známost přišla až s Alexandrou. Setkali se náhodou, když Mikel ztratil sotva vypůjčenou knihu z knihovny a nakonec spolu zašli i do kavárny. Tam nějak i Alex uhádla, že je Mikel gay, ale více to neprobírali a raději se šli podívat k vodopádu. Z těch všech známostí to byla pro Mikela ta nejpříjemnější.
O něco příjemnější společnost přišla až o nějakou tu chvíli a pár lidech později. To potkal Danielle. Přesněji to bylo v bazénech v hotelu. Potkali se posléze ještě dvakrát a i Danielle se zeptala na to, zda je Mikel na kluky. Ano je. Zatím asi jako jeidnou Danielle může považovat za kamarádku, nereje do něho ohledně vlkodlaků, není bezvýznamně agresivní a ani za divnou se považovat nedá, což je pro ní jedno velké plus. I když je pravda, že mu rejpala do jizvy.
Dá se říct, že z ostatních známostí si Mikel zrovna moc neodnesl. Možná tak s jedním rudovlasým si docela zajímavě popovídal na téma nesmrtelnost, šílenství nesmrtelných a vymývání mozků po padesáti letech života.

Dva roky. Tak dlouhá se zhruba udála doba od toho, co se Maya nastěhovala do městečka Shadowhillu, ubytovala se tenkrát na studentských kolejích a začala studovat medicínu, tady, ve škole. V tu chvíli byla nováčkem a měla plno času objevovat toto město, do čehož se také hned pustila. Jako první zamířila do kavárny, kam jí zavedly nohy, páč se vůbec neorientovala. Nemohla daleko od školy a kolejí jelikož se bála, že zabloudí a cestu zpět nějak... nenajde. A zrovna v kavárně si přisedla k sympatické Maye Estrades. Byla to jen pouhá náhoda, že první člověk kterého dosu spatřila se jmenoval stejně jako ona, což se jí zdálo vtipné. Byla to vlkodlačice a vedla s ní poměrně dlouhý a záživný rozhovor. Kavárna se stala jejím oblíbeným městem kam se ráda vrací. Společně s Mayou se přesunuly i k ní domů, kde jí představila ještě malinkou Keysy, kterou si Maya Estrades očicidně oblíbila. Nevynechaly společně ani bar, kde se nezapomnělo na pár skleniček a potom už se s telefonním číslem a dobrou náladou rozešly každá svou cestou. V tu chvíli byla ta modrooká blondýnka vůbec ráda, že našla nějakou kamarádku ale její život šel dál a jmenovkyně nebyla jediným člověkem, kterého v Shadowhillu spatřila. Hned na to se totiž potkala s kamarádkou Nessou, která měla až děsivě podobnou povahu jako ona. I s ní se velmi skamarádila a i s ní navštívila bar, který se však stal katastrofou. Bohužel hned co vstoupily tyto dvě dívky do baru, trošku to přehnaly a po několika skleničkách se dopotácely až do nemocnice, kde si jeden den proležely. Pro Mayu to byl strest, jelikož tam měla za pár dní nastoupit do práce. Jak tam mohla jít, když se objevila s tak špatnou pověstí?
Nakonec její trapas nějak přešla a ihned po zotavení se vydala do přírody, aby si pročistila hlavu, což potřebovala v tu chvíli nejvíc. Kráčela okolo jezera, kde se potkala s okouzlujícím Johnatanem, do kterého omylem narazila. Naštěstí to bral s humorem a od něj se také dozvěděla něco více o tomto samotném městečku. Prošli až k mostu, skvěle si popovídali a Maya tušila, že se z nich stanou dobří přátelé. Bohužel se rozloučili bez jakéhokoliv kontaktu a ona Johna od té doby nezahlédla, ikdyž se jí jeho jméno kolikrát vybaví, když se řekne "Johnatan." Potom nastává jedna z důležitých etap jejího života a fo setkání se sympatickou Siennou Lee, kterou vyhledala kvůli klanu. Usoudila, že je hodně sympatická, zvlášť poté, co jí přijala do klanu. A tak se Maya přidala do Noctem Domini, tenkrát jediného klanu v historii Shadowhillu. Byla z toho vcelku šťastná.
Než se Maya nadála, byky tu vánoce. Její vůbec první vánoce v Shadowhillu! Ikdyž je trávila sama, neobešla se bez vánočního stromku, přeslazeného cukroví a samozřejmě staré dobré vánoční pohádky, co běží v televizi každý rok stále dokola. Ikdyž jí Keysy, tenkrát ještě štěněcí Keysy, stačila, rozhodla se že si pořídí koně. Jezdectví milovala už od malička, takže si pořídila fríse, kterého pojmenovala Black Angel. Toho koně si zamilovala a jelikož už dostudovala, koupila si domek a společně s Keysy a Angelem se do něj přestěhovala. Chvíli jí trvalo než si vše zařídila, nakonec se ale úspěšně zabydlela a potkala několim dalších skvělých tváří. Dominick Harper, přitažlivý vlkodlak, kterého z vodopádů přizvala k sobě domů nebo třeba Terru Morco, se kterým se taktéž seznámila u vodopádů. Zrovna toto místo si velmi oblíbila, stejně jako kavárnu. Přijde jí neskutečně kouzelné.
Samozřejmě se událo mnoho věcí a poznala plno úžasných tváří. Absolhovala první sraz klanu Noctem Domini, kde potkala všechny tehdejší členy a dokonce byla povýšená, což jí udělalo radost. A potom, tramtadáá! Přichází naprosto nejdůležitější část jejího pobytu v Shadowhillu. Vyšla si totiž na procházku do parku, což by samozřejmě nebylo nic neobvyklého, jenže něco neobvyklého se tam stalo. Nejdříve potkala sympatickéhp Dannyho McFana, který ale potkal v parku starého známého- Daxe Blacka. Všichni tři šli tlachat na lavičku, vedli poměrně intimní rozhovor, dokud se k nim nepřidal i Natahaniel Dee Seth, tenkrát ještě s homosexuální orientací. Dannyho zřejmě nenapadlo nic lepšího :D než začít s Nathanielem lehce intimnější záležitost a jelikož na lavičce nezbylo místo, Maya si přisedla na Daxův klín. Zase tlachali a násmali se toho tolik, jako zatím nikdy. Maya považovala tyto tři za skvělou partu, kterou si ihned osvojila. Když se parta s telefonními čísly rozpustila, zamířila Maya k Daxovi domů. Nešlo o nic víc než jen o přátelskou vyjížďku, jelikož oba měli fríse. A vyjížďka byla úžasná! Dax měl obrovský dům s jízdárnou a nádherným okolím, kde si dali - Taiwan Wing s Daxem a Maya s Angelem- závody. Dax mi nejspíše vyhrál, kdyby tenkrát nespadl. Nic vážného se nestalo, jen si nepříjemně narazil ruku. Šli si tedy odpočinout k němu domů, koně nechali v boxech, lehli si na postel a sledovali film. Při filmu si povídali, smáli se a Maya ani neví jak na to došlo ale Dax se k ní najednou nakláněl a líbal jí na krku. Všichni si můžeme domyslet, jak to mohlo dopadnout. Než na to ale došlo, Dax odjel. (//v tu chvíli se smazal, takže se takhle blbě useklo) Z Mayiny mysly se bohužel nikdy nevystrnadil a ona si uvědomila, že ho stále miluje. Se slzami v očích zamířila pryč s tím, že do jeho domu už se nikdy nevrátí. Jeho kůň i pes byl prodán a Maya prožívala nehezké chvíle. Potkala se i s Leem, který jí přivítal se slovy, zda ho nesežere. Tento muž se právš dozvěděl o existenci upírů a vlkodlaků ve městě a Maya mu vše podrobně vysvětlila. O pár týdnů později se potkali i v ulici, kde jí oslovil s větou „někdo jako ty se bojí myší?“ kterou si Mayu nějak tak získal. Stali se z nich dobří přátelé. Také zažila úplňkovou noc, kde se proměnila v kluka. Všechny holky byly muži a všichni muži byli ženy, což vyvolalo obrovské zmatky. Nakonec z toho ale byla sranda, kterou si všichni náramně užili.
Ale nebyla to jediná zvláštnost ve městě, Maya totiž našla vajíčko, rudé vajíčko jako krev. Vychovávalo ho, předčítala mu a snažila se o něj postarat. Pojmenovala ho Reddy, když se z něj ale vyklubala namyšlená Diana, už ho neměla tak oblíbené. Diana totiź byla nesympatická, stále na ní syčela a ... byla to hydra. Milovala vše třpytící se, takže jí stále kradla šperky, nakonec to spolu ale nějak přežívají.
Maya pak dlouho nevycházela mezi lidi, částečně i kvůli své zkušenosti s Daxem. Když se ale odvážila, potkala třeba Everetta Raye, se kterým má plno věcí společných. Bohužel ho brzy musela opustit, jelikož potkala starou známou Mayu Estrades. Tu holčinu už pěkně dlouho neviděla! Maya objevila levitující tatranku na náměstí a obě Mayi se tak pustily do dobrodružství za pokladem. Zda se jim ho ale podaří získat, to je ve hvězdách.