Nah, děsivý pohled já ani nemohu mít. I když už mi pár lidí řeklo, že mám oči stejné, jako Ledový král ze Hry o trůny. Já to bral spíš jako lichotku, modrá je dobrá a já mám vskutku výrazné oči. A pohledu do nich náležitě využívám, stejně jako jiných svých předností. Počkat, já mám vlastně jenom přednosti že.... Heh, mno nechal jsem to už být a když mi potvrdila doměnku o okolí, usměji se a přikývnu, zatímco se vypotácíme z nemocnice a mno, Casey si tam málem rozbije zobák. A nejvtipnější bylo ,že to bylo při představování. Jasně, že jsem se začal smát, no co mám dělat. Kámoš se nejdřív směje, pak se zeptá, zda je ok a pak se směje dál a možná i pomůže. Ale jen možná. Jo, tak se t odělá. Ale nakonec se vyvedlo a my si tedy podali ruce a představili se, Tady Casey jako první a já si v duchu vynadal, jakýže to jsem gentleman, ačkoli to o sobě tvrdím vždy a pořád. Ale když příjde s tím věkem, nahodím uraženého brouka. Jasně, že opět hraného. "Pffff mě je 30, to je věk úplně akorát! Já jsem totiž vyzrálý víš?" pronesl jsem jako největší pán, pak se zarazil a rozesmál se na celý taxik. To je strašný kec a strašná hovadina toto. Přesto se cítím mlád, velice, i když mi léta ubíhají a stále se snažím dokopat a nechat se proměnit. No a pak už se zadala adresa a my jeli směrem k lesu, kde by se někde poblíž měl tedy nacházet její domeček a ona se rozpovídala o sobě a trochu se politovala a seznámila mě s Jimem. "To teda budeš muset. Ale Jim to zvládne na zahradě a jistě pochopí. Určitě by tě nerad viděl se někde válet na zemi, když tě to začne zase bolet," pousmál jsem se. Jo, ono to bude chvíli trvat, než se ta kost spraví a bolet to přestane. Ale bolest je varování, že je něco špatně. KDyby tu nebyla, jak by člověk dopadl že... Zeptala se mne na zvířata a já přikývl. "I když doma žádného společníka nemám, mám rád zvířata, hlavně vlky. Jednoho mám vytetovaného tady na rameni, ale t oybch si musel sundávat košili a to se mi teď nechce," zasmál jse mse.

"Já a děsivý pohled?" Zatvářím se teď dost vyděšeně a abych to okořenil, ještě se od ní dtáhnu dál pryč, zapřený rukama v opěradlech sedačky. ALe pak se zasměji a zase se k ní nakloním a jednou rukou jí lehce plácnu přes stehno té zzdravé nožky a nakloním se zase blíže. "ALe ne, jen možná trochu... propalující, co jse mtak slyšel od okolí," povím a cuknu rameny, hlavu natočím trochu ke straně a ruku zase stáhnu pryč. Pak domluvíme taxika a ona žem i peníze zase vrátí, já jen přikývnu, tohle neřeším. Shadowhill je malý, tady se taxikem dostanete za solidní cenu všude a to je jedna z věcí, co se mi na něm taky líbí. No a pak jsem vyskočil a pomohl jí vstát, aby jsme se dostali ven. Nabídl jsem jí rámě, ať se může držet a zamířili jsme spolu ven. A když se představovala, div si nerozbila čuchometr, takže jsem jí zase chytil a ona se chytili druhou rukou mě. Nakonec jsem jí ale ruku podal. "Tak Peter a tykej mi, připadám si při tom vykání moc starej," povím. Ale alespoň byla slušně vychovaná, což se v dnešní době o těch smradech moc říct nedá... Je to mladá, hodná slečna, kterých je v dnešní době prostě málo. Ale dobře pro mne, asi, protože takovouhle křehkou dívenku bych do postele prostě ani nechtěl. Já si vybírám takové, jako já, prostě co počítají s jednou nocí, Nebo se o to snažím, už se mi to taky občas vymstilo mno ale tak, stává se a hold si člověk musí dávat pozor. A to už se tu objevil taxik, takže jsem nečekal, otevřel dveře a pomohl Casey, jak se představila tím zajímavým jménem dovnitř. Nakonec jsem si sedl vedle ní. Nechal jí nadiktovat adresu a pak se k ní zase otočil. "Neřekl bych ani nemehlo, jako spíš fakt smolař. Buď ráda, že ještě nezačalo pršet nebo něco, by jsi to ještě odmarodila," zasměji se.

Odvezli si ji, já se jen v tichosti smál, když dostala zprda za tu kartičku pojištěnce a občanku a všechno. Evidentně tedy neměla sebou ani peněženku, no to je hezké. Jako jo, ale peněženku ještě chápu... Ale ošetřit jí přeci museli, takže si jí odvezli a hold si to bude muset dodat někdy jindy. A já, já si kecl na zadek do čekárny s telefonem v ruce. Dal jsem vědět šéfovi i Christie, že se prsotě o tu hodinu či dvě zdržím a pak čučel na ty sociální sítě a zjišťoval, co je nového. Dal bych si pivko, budu muset někoho nahnat... Asi to bude problém, protože moc kámošů tady přeci jen nemám, bohužel. Já spíš tu ženskou společnost mno... Netrvalo to ani dlouho, hádám ,že na rentgenu nebyla valná fronta a tak se dostala rychle ven s tou fiksační onou ptákovinou. Alespoň je to sundávací, takže buď naražené, nebo si vážně natrhala vazy. Sledoval jsem jí a když dopajdala až ke mne, usmál jsem se. "Tak povídej, přeháněj, není to zlomený co?" otázal sjem se a ona potvrdila, že tedy naražené. A pak začne děkovat, že jsem to nemusel dělat a ty oné další věci. Nemusel a jsou tací, kteří by se asi otočili, ale já ne. Možná jsem zmrd a děvkař, ale když dojde na ženské alá, že se něco děje nebo nedej bože že někdo na dívku sáhne, tak t ose pak neznám. A jo, že takových idiotů už z baru letělo ven. Pak se taky zeptá, jestli bych jí ještě mohl doprovodit domů, že se prý se mnou cítí v bezpečí, když tu tak pajdá. COž je ironické když vezmete v potaz, že mne vůbec, ale vůbec nezná. "V bezpečí och jsem poctěn. Na to ,že mne tedy vůbec neznáte..." zasmál jsem se a zacukal obočím, až tak trochu tajemně a možná děsivě, ten creepy face. "Jistě, jen se nezdržím, vážně musím pak do práce. Zavolám nám taxika," povím, když začnu hledat v telefonu uložené číslo a domlouvám nám odvoz.

---- Les

Ano, i to je další varianta. Kdžy ho potřebujete nejvíce, vybije se, protože se zakousne nějaká aplikace nebo podobné krávoviny. No a nebo prostě místo toho, aby jste makal, se flákáte a za barem čučíte na Fejcbůček a podobné krávoviny, pouštíte si kompilaci funny failů a pádů a usmíváte se, když za vás dělá práci někdo jinej. Jako ta bukvice posledně, která ale dokonce i začala něco namítat. Ale jo jo, já přeci nejsem zas takový lenoch, i když mě ten úklid a mytí skleniček a otírání stolů fakt nebaví. Ještě, že po nás nechtěj uklízet zeblité hajzlíky, no to bych si asi hledal práci jinou, na to jim mrdám, ať si seženou uklizečku. Já jsem barman a basta. Pak jí trochu škádlivě napomenu, aby se nebála a ona se ohradí. Šikulka, alespoň s tím jazýčkem to tímhle užvatlaným stylem umí, to je dobrá věc. "Není proč, většinou," trhnu rameny, jak jí tam tak držím. Cítil jsem, jak se na mě nalepila a ten výraz, no fakt se bála. "Neboj, jen ti dají do kupy tu nohu a vyšlou tě domů. DOktoři se s tím neserou nebudou tě tu mít dokud by z tebe nemohli tahat prachy," mrknu na ní a povzbudivě se usměji, když jí odnesu dovnitř až k recepci. Vyřídíme, co je třeba no a sestřička přijede s kolečkovým křeslem, do kterého jí posadím. "Drž se prtě," povím, když si jí odvážejí a ještě se na mne ohlídne, věnuji jí úsměv. Pak si sednu na zadek a vytáhnu telefon a začnu ťukat smsku šéfovi, že jsem v nemocnici že se zpozdím, ať si to zařídí. Dneska tam je tuším CHristie, tvl to zase bude keců... No co, dostane jednu přes prdel a bude zticha. Moc dobře vím, jak to ona ráda.

Konečne preštudovala všetky spisy, pozdvihne zrak, ktorý uprie na otvorené okno a z hlboka sa nadýchne. odloží spisy a odchádza

Pri upratovaní obväzov jej zrak zablúdil k krvným konzervám...*ach jo* povzdychne a odvráti svoj pohlad na lieky.

"No jo no. Třeba se ti to jednou povede. Urazit mě. Zasmál se nad tím a koukal se na ni. On si prostě tu dobrou náladu zkazit nenechá. A jestli ho chce urážet? Tak to bude muset najít jiný způsob urážení. Slova jsou nic. "Ahá..tak slabá chvilka. No ono až se pode mě zase natáhneš tak ti tohle připomenu to se neboj" zasmál se. Vážně čekal na ten den kdy si zase pod něho lehne a bude prosit o víc. Určitě se dočká. Je si 100% jistý. Jakmile po jejích slovech se začala snažit o vytrhnutí. Stisk povolil, až nakonec její ruku už nedržel. "Kotě věřím, že se to opakovat bude. To jsem si jist." uchechtl se nad tím a koukal se jak od něho utíká. Nechal ji být a šel si zase po svých.

->Pryč

"Jestli si myslíš má drahá, že tvoje slova co vypustíš z té své nevymáchané huby, mě nějak urazí, nebo mě to zabolí u srdíčka? Asi tě zklamu." řekl to úplně klidně a po poslední slově se ušklíbl. "Co to, že jsi dneska taková hnusná. Vzpomínám si, že když jsme se viděli naposledy s úsměvem sis lehla pode mě a to k tomu nahá" mrkl na ni. Musel se ale nad tím zasmát. Přišlo mu to dost vtipné. Naposledy chtěla víc a teď? Odmítá. Jak ji držel silně pod krkem, najednou ho chytla za zápěstí. Ze začátku mu to nic nedělalo ale jak se její stisk stupňoval snažil se bolest nevnímat. Nešlo to ale. Musel uznat, že sílu v těch svým křehkých ručkách měla. Tiše sykl bolestí a nakonec ji pustil. Zatřepal několikrát rukou a když bolest ustoupila podíval se na ni. "Varoval jsem tě. Vážně nemám dneska náladu na nesmyslné rvačky." Jakmile začal s druhou větou tak ji chytil za ruku pavně a začal ji ji drtit.