Nemocnice
Podívala jsem se po místnosti, jestli tu se mnou není Maya. ,,May? Jsi tu?" Spadla mi únavou hlava do polštáře, a zavřela jsem na minutku oči. Ovšem, hned se mi promítlo v hlavě co se stalo. Šly jsme s May do baru, tam se ožraly a teď ležím na proti alkoholové léčebně...
Rychlím krokem dorazím do nemocnice, už teď ale krádež krve nejspíše nestihnu. Nespokojeně zamručím a vydám se po hlavní chodbě, najít nějakýho ředitele nebo tak něco. Vejdu hned do prvních dveří, kde se na mně hned otočí nějaký chlápek.
,,Oh, pacient!" vyskočí ze židle. ,, Tákže, posaďte se, slečno. Cítíte se ve stresu? Co se vám stalo v posledních dnech?" vypálí na mně. Co to?- hledím na něj jak vyoraná myš.
,, Nenene, to je nedorozumnění." ujistím ho . ,, Blbost!" vykřikne ten chlápek, chytne mně za ramena a stáhne na židli.
,, Hledám ředitele, pane." zavrčím naštvaně. ,,oh, aha." zamručí trochu zklamaně. ,, Jděte na konec chodby, pravé dveře." broukne, znovu si sedne k počítači a začne něco horlivě psát.
Protočím očima a bez pozdravu vyjdu, až k ředitelně. S obtlouslým chlapíkem se tam domluvým na různých směnách , dny , časy, blablabla...
Budu sestřička u nějakých různých doktorů, blablabla. ,, Jistě, děkuji." brouknu, když skončí, stoupnu si a vydám se někam ...pryč. První sménu mám večer.
>> Vodpád
,,Oh, pacient!" vyskočí ze židle. ,, Tákže, posaďte se, slečno. Cítíte se ve stresu? Co se vám stalo v posledních dnech?" vypálí na mně. Co to?- hledím na něj jak vyoraná myš.
,, Nenene, to je nedorozumnění." ujistím ho . ,, Blbost!" vykřikne ten chlápek, chytne mně za ramena a stáhne na židli.
,, Hledám ředitele, pane." zavrčím naštvaně. ,,oh, aha." zamručí trochu zklamaně. ,, Jděte na konec chodby, pravé dveře." broukne, znovu si sedne k počítači a začne něco horlivě psát.
Protočím očima a bez pozdravu vyjdu, až k ředitelně. S obtlouslým chlapíkem se tam domluvým na různých směnách , dny , časy, blablabla...
Budu sestřička u nějakých různých doktorů, blablabla. ,, Jistě, děkuji." brouknu, když skončí, stoupnu si a vydám se někam ...pryč. První sménu mám večer.
>> Vodpád
Probudila jsem se v garáži vedle saniťáckých vozů. Zatřepala jsem hlavou a pomalu se posadila. Byla jsme opřená o zeď. A zrovna na takovém místě, kde by si mě nikdo nevšiml. Jéžiš. Zdálo se mi to? Rozhlédla jsem se a hledala důkazy polední scény. A stále tm stály. Vozík a pár sáčků krve. Ne, nezdálo. Zamračila jsem se a pomalu se postavila. Hlava se mi zatočila ale i tak. Chytla jsem se za čelo a chvíli se opírala o chladnou zeď. Zdálo se, že teplotu mám zase normální. Vzdychla jsem a rozešla se pryč. Měla jsem hlad a na vaření nebyl čas. Takže zpátky do středu města.
>>> Náměstí
>>> Náměstí
Podám Daxovi ruku a řeknu mu: Jojo... jasně. Rozhlednu se a jakmile taxi odjede tak se zmením na netopýra a odletím domů. -Domek Dannyho
//brou
//brou
Když upadne do bezvědomí, uleví se mi.
Opřu ji o zeď a naberu do kapes co nejvíc krve. Pak vezmu civilní oblečení, co jsem samozřejmě vzal s sebou a zavolal taxi.
"Až se probere bude myslet že to byl sen." Nebo halucinace." Vysvětlím svému společníkovi. Převléknu se. Když přijede taxi, podám Dannymu ruku. " Bylo to bezva. Zase někdy?" zašklebím se na něj a nasednu.
Domek Daxe Blacka----
///: Dobrou. :D
Opřu ji o zeď a naberu do kapes co nejvíc krve. Pak vezmu civilní oblečení, co jsem samozřejmě vzal s sebou a zavolal taxi.
"Až se probere bude myslet že to byl sen." Nebo halucinace." Vysvětlím svému společníkovi. Převléknu se. Když přijede taxi, podám Dannymu ruku. " Bylo to bezva. Zase někdy?" zašklebím se na něj a nasednu.
Domek Daxe Blacka----
///: Dobrou. :D
// Tak fajn. =D
Dorazila jsem k nim a sledovala je. Bylo mi čím dál hůř. Trošku jsem zavrávorala, ale udržela jsem se. Ruce jsme si raději nechala spuštěné podél těla. Oba dva přede mnou stáli a dívali se na mě. A já na ně. Ani jeden z nich nebyl od krve. Podívala jsem se na vozíček. Plátno odkrývalo pár balíčků krve. Zamračila jsem se a otočila se zpátky na ty dva.
"Proč utíkáte s vozíkem plným kr-ve...?" Při konci věty se mi začalo dělat mdlo. Zamrkala jsem a snažila se udrže vzhůru. Brzy se mi ale oči převrátily, nohy se mi podlomily a já upadla do bezvědomí.
Dorazila jsem k nim a sledovala je. Bylo mi čím dál hůř. Trošku jsem zavrávorala, ale udržela jsem se. Ruce jsme si raději nechala spuštěné podél těla. Oba dva přede mnou stáli a dívali se na mě. A já na ně. Ani jeden z nich nebyl od krve. Podívala jsem se na vozíček. Plátno odkrývalo pár balíčků krve. Zamračila jsem se a otočila se zpátky na ty dva.
"Proč utíkáte s vozíkem plným kr-ve...?" Při konci věty se mi začalo dělat mdlo. Zamrkala jsem a snažila se udrže vzhůru. Brzy se mi ale oči převrátily, nohy se mi podlomily a já upadla do bezvědomí.
"Co by jsme ti měli vysvětlovat?"
Podívám se na něj.
"Do háje proč mě to nenapadlo dřív"? Zašeptám a sleduju ho. PŘipraven tu holku chytit, kdyby padala.
Zvíším její teplotu ještě o kousek. Teď by teoreticky mohla mít halucinace, dehydrataci.
"Do háje proč mě to nenapadlo dřív"? Zašeptám a sleduju ho. PŘipraven tu holku chytit, kdyby padala.
Zvíším její teplotu ještě o kousek. Teď by teoreticky mohla mít halucinace, dehydrataci.
odpověděl(a) (3.11.2014 20:42)
//co říkáš, zapálíme ji?:DDDD
odpověděl(a) (3.11.2014 20:43)
// Si zkusíte a zakroutím vám krkem. =D
Mimoto bych byla ráda, kdyby jste zareagovali na její otázky. =)
Mimoto bych byla ráda, kdyby jste zareagovali na její otázky. =)
odpověděl(a) (3.11.2014 20:49)
//: Ne. Jen dehydratujem. :D
No. Já se momentálně soustředím na magii, tak nemám čas a kapacitu. :D
No. Já se momentálně soustředím na magii, tak nemám čas a kapacitu. :D
Letěla jsem chodbami jako navigovaná střela. Dosti mi k tomu pomáhalo i to, že nemocnice byla malá a lidé byli ochotní mi prozradit, kudy poněkud macatější sestřička s vozíkem šla. Za chvíli jsem dorazila do garáží. To, že jsem tady neměla co dělat mi vůbec nevadilo.
Chvíli jsem chodila okolo sanitek a hledala ty dva uprchlíky. A za chvíli je taky našla. Najednou mi začalo být jaksi špatně. Zpomalila jsem a chytla se za čelo. Úplně jsem hořela! Na sebe budeš brát ohled potom! Tohle se musí vyřešit za každou cenu! Zamračila jsem se a šla k nim. Kvůli rychlé změně teploty jsem šla poněkud pomaleji a oči se mi klížily. Došla jsem k nim a zastavila se vedle nich. Založila jsem si ruce na prsou a klidně se na ně dívala. "Chmm? Jak mi to vysvětlíte?" Řekla jsem tomu transvetistovi. Pohledem jsem loupla i po takzvaném pacientovi a změřila si je od hlavy k patě. Netvářila jsme se ale naštvaně. Pořád jsem měla onen klidný a ledový výraz. V očích mi ale pohrávaly jiskřičky. Bylo mi to totiž k smíchu, ale zároveň jsem měla trochu i vztek. A navíc mě začalo všechno bolet.
Chvíli jsem chodila okolo sanitek a hledala ty dva uprchlíky. A za chvíli je taky našla. Najednou mi začalo být jaksi špatně. Zpomalila jsem a chytla se za čelo. Úplně jsem hořela! Na sebe budeš brát ohled potom! Tohle se musí vyřešit za každou cenu! Zamračila jsem se a šla k nim. Kvůli rychlé změně teploty jsem šla poněkud pomaleji a oči se mi klížily. Došla jsem k nim a zastavila se vedle nich. Založila jsem si ruce na prsou a klidně se na ně dívala. "Chmm? Jak mi to vysvětlíte?" Řekla jsem tomu transvetistovi. Pohledem jsem loupla i po takzvaném pacientovi a změřila si je od hlavy k patě. Netvářila jsme se ale naštvaně. Pořád jsem měla onen klidný a ledový výraz. V očích mi ale pohrávaly jiskřičky. Bylo mi to totiž k smíchu, ale zároveň jsem měla trochu i vztek. A navíc mě začalo všechno bolet.
//jsem na mobilu tak sry za překlepy :D
"Počkej. Mám nápad." Shodil jsem ze sebe plátno a otočil se. Viděl jsem na tu holku. Pomaličku, ale jistě nás dobíhala. Nepatrně jsem mávl rukou a tělo té holky jsem ohřál tak na 39°C. Doufal jsem, že se jí udělá špatně a omdlí nebo se aspoň zastaví.
"Počkej. Mám nápad." Shodil jsem ze sebe plátno a otočil se. Viděl jsem na tu holku. Pomaličku, ale jistě nás dobíhala. Nepatrně jsem mávl rukou a tělo té holky jsem ohřál tak na 39°C. Doufal jsem, že se jí udělá špatně a omdlí nebo se aspoň zastaví.
Málem vyprsknu smíchy.
Bohové, jak se z toho vymotáme? Už jsem unavenej. Navíc nemůžu najít východ.t
Ale nakoneb jsme se přimotali do garáží. V rohu je telefon.
"Zavoláme si taxi?" zašklebím se.
Bohové, jak se z toho vymotáme? Už jsem unavenej. Navíc nemůžu najít východ.t
Ale nakoneb jsme se přimotali do garáží. V rohu je telefon.
"Zavoláme si taxi?" zašklebím se.
Strašně jsem se lekla a poposkočila dozadu, když se otevřely dveře dál ode mě a s prásknutím se zavřely. Počkala jsem až dotyčný s vozíkem zmizí a opět zaklepala na dveře. Nikdo tam nebyl. Nebo se neozývali. Když už jsem je asi po páté nabádala, aby vylezli, vzdala jsem to. Nakonec jsme šla směrem, kudy odjela ta mohutná sestřička s tím pacientem. Proč ho měla přikrytého rouškou, když ho vezla na sál? Neměly by mu rány... Dýchat? Zamračila jsem se a otevřela dveře, odkud vyšli. Prošla jsem místností a moc se po ní nerozhlížela. Náhle jsem vešla do šatny. V tom mi to docvaklo. To byli oni! Vykulila jsem oči na podlahu. Byla tam krev. (//Ta, kterou myslím Danny vyplivl.)
Prudce jsem se otočila a pelášila za vozíkem.
Prudce jsem se otočila a pelášila za vozíkem.
Lehl jsem si a položil jsem si k nohám asi 6 sáčků s krví. Dax mě Přikryl plátnem a jeli jsme.
Bylo ticho. Zamračila jsem se a pokusila se otevřít. Pořád bylo zamčeno. Pravděpodobně chtěli utéct. Kdybych hledala okno, asi bych ho nenašla. A předpokládala jsem, že šatna má jen jedny dveře dovnitř a ven. "Hej! Otevřete!" Přestala jsem to už hrát. Mluvila jsem klidným a ledovým hlasem, který prořízl ticho chodby jako kus ostrého rampouchu. Přiložila jsem ucho ke dveřím a poslouchala. Zaslechla jsem jen nějaká slova. Mrtvola a ženská. Odlepila jsem se ode dveří a zašklebila se. Oni na tom vozíku fakt majíí mrtvolu. A ještě nějaké ženy. Fuj! Nekrofilové!
Přikývnu. "Fajn, lehni si."
Pokynu mu, aby se položil na stolek. Pak sám sebe nasoukám do uniformy pro sestřičky, ale roušku si pořád nechávám na sobě.
Bože, zažil jsem hrůzy za druhý světový, ale tohle by po mě nechtěli ani nacisti.
Pomyslím si a vyjedu do vedlejší místnosti. Šatny mají vždycky průchod do sálu na přípravu k operacím, aby když rychle přiběhne doktor v civilu, nemusel běhat přes celou budovu.
Projedu místností ke dveřím a opatrně vyjedu ven. Jedu na opačnou stranu než se dívá ta holka.
"S dovolením, s dovolením. Vezu pacienta na sál." Říkám přitrouble vysokým hlasem a začínám se potit.
Pokynu mu, aby se položil na stolek. Pak sám sebe nasoukám do uniformy pro sestřičky, ale roušku si pořád nechávám na sobě.
Bože, zažil jsem hrůzy za druhý světový, ale tohle by po mě nechtěli ani nacisti.
Pomyslím si a vyjedu do vedlejší místnosti. Šatny mají vždycky průchod do sálu na přípravu k operacím, aby když rychle přiběhne doktor v civilu, nemusel běhat přes celou budovu.
Projedu místností ke dveřím a opatrně vyjedu ven. Jedu na opačnou stranu než se dívá ta holka.
"S dovolením, s dovolením. Vezu pacienta na sál." Říkám přitrouble vysokým hlasem a začínám se potit.
odpověděl(a) (3.11.2014 20:00)
//: Když si to představím v reálu. XD