Polibek mu oplatím, nedokážu svůj pohled odtrhnout od něj, stále se na něj musím dívat.

// No jo škola :D

Po dvaceti minutách co odešla Ell, mi došla SMSka od Ell. Cau, uz je ve staji. Ell. Vzápětí jsem jí odepsala, že jí děkuji. Třísknu mobilem omylem o zem, ale nemohu se zohnout. Zníšila jsem si lůžko, a to už šlo. Podala jsem si ho, dala si sluchátka a pustila největší hity. Automaticky jsem vyškrtala hity od 5SOS a 1D. Pustím si hudbu a zaposlochám se, až jsem usla. ,,Bolest, bolest, bolest! Buď v klidu, smrt je to nejlepší, věř mi!" řekl nějaký hlas. ,,Zo-Zo-Zoe?" Zakoktám se. ,,Ano, jsem to já, Ness. Slyší tvé orgány, vše! Vím, že ti právě mozek selháv..." Probudí mě nějaké hlasy. ,,Nesso! Vzbuďte se!" Pomalu otevírám oči. Zase vidím toho stejného doktora, ale... to mě udivilo. ,,Zoe? Ty nejsi mrtvá?" Vytřeštím oči. ,,Ne. Ve skutečnosti jsem na tom pikniku byla, ale stihla jsem utéct. A jak nemohli najít mé tělo, tak mě prohlásili za mrtvou." Přeruším ji. ,,Odejdete, prosím?" Doktor kývl a odešel. ,,Mluv." pobídnu jí. ,,No, takže je to tak, jak to slyšíš." Kouknu na ni nesrozumitelným ksichtem. ,,Proč jsi se neukázala dřív?" Ptám se. ,,Chtěla jsem se vrátit až za 200 let. Respektive jsem tě chtěla potkat na hřbitově. Už jsem měla vše nachystané, ale ty jsi spadla. Schovala jsem se a sledovala, kam jede sanitka." Koukám na ni úplně nesrozumitelně. ,,To je jedno, alespoň, že tě vidím." Zasměju se. ,,Máš tu nějak chladno." Řekla. ,,To víš, Led vítězí!" Zasmějeme se optimisticky. ,,Přijď zítra ráno," pobídnu ji. ,,Jelikož mě pustí." Usměju se. ,,Tak zítra." A mrkla na mě. Mrknutí jsem jí oplatila. ,,Ahoj." A odešla. Pak vešel do dveří doktor. Zas ten samej. ,,Zajímavé setkání." Zasměje se. ,,To ano. Když se sourozenci nevidí 200 let..." Zasměji se. ,,Zdá se, že je vám dobře. Zítra vážně půjdete domů. No nic, už půjdu." Usměje se. ,,Počkejte, kdo mi udělal takovej šílenej sen?" Zeptám se. ,,Nic moc nevím... Už jdu domů, zatím." Řekne a odejde.

"Promiň, že jsem tě položil na zem, ale měl jsem žízeň a potřeboval jsem se zahojit." zasmál se. "Počkej.. něco tu máš." sáhl jí pomalu na bok hlavy. Díky tomu, že se k ní přiblížil a díky jeho zbystřeným upířím smyslům ucítil, jak jí voní vlasy. Nadechl se a zapomněl co chtěl udělat. Zadíval se Lucy do očí a hlavu jí lehce chytl i z druhé strany a pomalu se k ní začal naklánět.

Po nějaké době jsem se probudila. Protáhla jsem se. To je poprvé, co jsem se dobře vyspala..přece jenom bydlím v domě, který se každou chvíli rozpadne...Pomyslím si, stoupnu si a podívám se na Dannyho a pousměji se, všechny rány od skla mám zahojené. Krev už nepotřebuji, piji jen když je potřeba, což je většinou jednou za tři dny, to mi stačí. Zůstanu stát a dívat se na Dannyho, přitom si poupravím vlasy.

// Totálně jsem nevěděla co napsat a strašně se u toho smála, snad to dává smysl

Když se neprobouzel, začala jsem se smát. " Co s ním mám, dělat ?!" Řeknu a začnu přemýšlet, normálně bych ho třeba odtáhla někam pryč, ale přece jen je nahý a nějak se mi nechtělo na něj moc šahat, abych ho například oblekla. Stoupla jsem si a podívala se do jedné ze skříněk, vytáhla jsem z tama doktorský oblek, stoupla jsem si před Dannyho a dala oči v sloup. " To dám, snad neomdlím..." Řekla jsem polohlasně, posunula jsem mu plášt navrch, tak abych zakryla tak tak jeho chloubu natáhla jsem mu gatě, poté zavřela oči a dooblékla jsem ho, nejtěžší mám za sebou a tak jsem si oddychla, pod něj jsem dala triko a překryla ho pláštěm, z té dřiny jsem byla unavená, položila jsem si hlavu na jeho hruď a usnula.

// Sorry, dělala jsem nový blog a nevšímala si

Dopiji krev a jenom se zasměji, tomu jak Danny vyprskl krev. Když zajde za závěs, najdu si sesterské oblečení a obleču se do něj, poté uslyším ránu. Vezmu svůj plášť do ruky, uvidím jen Dannyho nohy a hned tipuji, co se asi stalo, se zavřenýma očima na Dannyho hodím ten plášť, když otevřu oči oddechnu si, naštěstí jsem měla dobrou mušku a hodila jsem plášť na dolní čast těla, dřepla jsem si k Dannymu a začala do něj rýpat." Danny ! Danny ! "

" No já to moc neřeším, která je moje oblíbená...mě jde hlavně o to jestli je čerstvá a chutná, ale možná že stejná..jakou máš ty." Odpovím a pousměji se. Přestanu se červenat.