Věnovala jsem jí samolibý úsměv, když odvětila, že naprosto. To mě těšilo. O nic víc mi vlastně nešlo. Čím dýl jsem zůstávala v Shadowhillu, tím víc jsem si připadala jak tygr v kleci. Sexy tygr. Ale to je teď vedlejší. Nesměla jsem zabíjet, nikdo z nás nesměl. Tím nám vzali naši nejzákladnější potřebu a instinkt. Ano, vzdali jsme se toho vlastně dobrovolně tím, že jsme se sem nastěhovali a rozhodli i přes to zůstat, jenže stejně se mi to nelíbilo. Chápala jsem, proč to tak je. Kdyby každej upír denně zavraždil minimálně jednoho člověka, za chvilku by tam nikdo nezbyl. A tak nám nezbývá než dodržovat pravidla a hrát si na ovečky. Hnusilo se mi to čím dál víc. Připadala jsem si jako někdo jiný, jako kdybych popírala samu sebe, hrála si na člověka a lhala si do kapsy. A proto jsem taky plánovala, že si tenhle výlet užiju. Se vším všudy. K tomu mi dopomáhej Sofia. Heh. Cigaretu si nevzala, ale já jsem si zapálila. Poslední dobou se z toho stal otravný zlozvyk. Nic mi to nedělalo, ale zabavilo to ruce aspoň na krátkou chvíli, když už nic jinýho. Měla bych je zaměstnat něčím jiným, užitečnějším a příjemnějším. "Tak to mám dost podobně. Fakt už si tam připadám jak ochočený kotě místo toho tygra, kterým mám být," povzdechla jsem si. "Kterým máme být my všichni," dodala jsem s pousmáním a mrkla jsem na ni. Jo, to ona tygřice rozhodně je, tím jsem si byla jistá. Nad tím, že ji do spolku nedostanu, jsem se pouze ušklíbla. "Nad tím jsem nikdy ani neuvažovala. Na co poutat takovou divokou krásu?" odvětila jsem sladce. Zato do postele by mi stačilo ji dostat... Ale to se nestane, pokud to nebude chtít. Což by mohlo být dost zajímavý vzhledem k tomu, jaké obě dvě jsme. A taky za předpokladu, že si nenašla nějakého věrného a po uši zamilovaného přítele, který ji změnil na poslušnou a věrnou přítelkyni. Asi by mě to docela zklamalo. Ale ne z toho důvodu, který se nabízí. Nijak by u mě neklesla, sice bych nechápala to, jak se někdo může druhýmu takhle oddat a vzdát vlastní přirozenosti a volnosti, ale asi bych chápala, že chce cítit nějakou tu jistotu. Časem k tomu asi každej dozraje. I když... těžko říct, u mě to na to zatím fakt nevypadalo. "K ničemu by to nebylo, ty nejsi materiál pro klan," dodala jsem naprosto upřímně a svá slova jsem završila úšklebkem. "To se mi ale na druhou stranu líbí," pokrčila jsem rameny a moje skotská v tu chvíli konečně dorazila. Sjela jsem servírku pohledem. Vlastně byla docela hezká. Taková vyplašená bloncka s problémem s nízkým sebevědomím, bych si tak tipla. Možná by i stála za hřích. Ale až později. Někdo nás musí obsluhovat.

V hotelu jsem se ubytovala během chvilky, nebyl s tím problém. Vynesla jsem si nahoru kufřík a převlékla se do kožených obtažených kalhot, tílka těsně nad pupík se širokými překříženými ramínky na zádech. Na to kožená bundička se zipem na boku nahoře lemovaná světlou rádoby vlnou. Kdybych si vyšla ven jen tak, asi bych přilákala moc pozornosti. No, smůla, holt mi chlad nevadí tolik, jako človíčkům, co nic nevydrží a ke všemu jsou příšerně náchylní. Jak jsem to tehdy vůbec mohla vydržet? Každou zimu rýmička, pořád se chvět zimou, bát se každé riskantní akce... Tfuj. Ještě, že tahle léta jsou dávno za mnou.
Mířila jsem do baru, o kterém Sofia říkala, že tam bude. Chtěla bych s ní dát pokec, jen tak nezávazně. Dlouho jsme se neviděly, což je docela smůla pro nás obě vzhledem k tomu, jaké plány jsem posledně měla. Co když si ale Sof mezitím někoho našla? A je ve vážném vztahu? To by mě asi docela pobavilo. Nepřipadala mi jako holka do vztahu. A už vůbec ne do vztahu naplněného láskou, něhou a vzájemnou věrností. V tomhle se mi dost podobala. Mimo jiné další aspekty. Takový vztah by prostě ani jednu z nás nenaplňoval. Vždycky tady bude nějaké to fucking around. Nicméně. Do baru jsem dorazila s už pěkně velkou chuť na dobrou skotskou. Okamžitě jsem se zaměřila na Sofii, byla jediná, kdo mě v té celé místnosti právě zajímal. S úsměvem na rtech jsem došla až k ní. "Spokojená?" utrousila jsem k ní a věnovala jí mnohem víc pozornosti než za celou dobu. Teď už jsem si totiž nemusela připadat blbě, že na ostatní kašlu. Moment. Já bych si blbě nepřipadala. Ale jako Veri to musím nějak udržet a věnovat se všem. Navíc jo, po Maye se mi stýskalo, ať už to ode mě zní sebesměšněji. I když stýskáním bych to asi úplně nenazvala, to je na mě moc silný slovo. Spíš jsem měla starost. Ono není úplně fajn přijít o dobrýho upíra. Vytáhla jsem z kapsy krabičku cigaret a nabídla Sofii. "Chceš?" nechala jsem ji, aby si vzala, pokud chtěla, a sama jsem si jednu vytáhla a podržela mezi zuby, zatímco jsem ji zapalovačem připalovala. Pak jsem zapálila i Sofii, pokud si vzala, a udělala posunek na číšnici, aby hodila zadkem a naklusala. Objednala jsem si skotskou a podívala se se zájmem na Sofii. "Tak. Co tě dovedlo k nápadu jet taky?" zajímala jsem se s náznakem úšklebku, rozvalila se pohodlně na židli a poklepáním nad popelníkem jsem z cigarety odstranila popel, než jsem znovu potáhla.

Spokojeně se usmála a děkovně kývla jak na barmana, tak na Ciana, když jí barman dolil sklenici.
"Zajisté, zajisté, vaši nejhlubší omluvu přijímám, jak bych taky nepřijala, když jste tak pěkně přispěl do kasičky mého zoufalého opilectví." Pokývla jsem hlavou uznale, na tváři si mi však pořád pohrával úsměv, který tomuhle všemu jenom dával takovou zvláštní korunu a dával tomu muži jistotu, že hraji stejnou hru jako on.
"Zvláštní jméno.. Jste cizinec, Ciane?" Bylo to zvláštní se s někým takhle bavit. Tohle jsem zažila naposledy snad před několika lety. Nebo v nevěstinci, když se nějaký ze zákazníků snažil být rádoby nápaditý. Kdybych nemusela předstírat zájem a podřídit se.. Jediná věc, která mě pěkně štvala na mojí bývalé práci.
"Možná za další sklenku.." Mrkla jsem na něj a krátce jsem se zasmála. Tohle mě vlastně docela bavilo. Nechat se opíjet. "Jmenuji se Roelie, těší mě Ciane." Usmála jsem se a napila jsem se ze sklenice z whiskey. Detailně jsem si ho prohlédla. Byl pěkný, velice pěkný a bylo na něm i něco tajemného, z čeho by mě normálně snad i mrazilo.

On si hezké lidi (hlavně holky) pamatoval a Jade patřila k nim. Jen si nejspíš nepamatoval její jméno. Což zas tak hrozné nebylo. Kočky neměl rád, ale i přes to se rozhodl pomoct ji. Jediné co nechápal,proč si pro to kotě neskočila, když byla upír a měla víc možností a výhod než obyčejný člověk.
"Výhoda pro upíry." Zasmál se. Věděl, že je to upír tak jako on. Nad dalšími jejími slovy + ten její tón... protočil panenkama a ukázal na její foťák. "Co já vím? Třeba se ti rozbil foťák." Řekl trochu znechuceným tónem. Mluví spolu dvě minuty a ona už vystrkuje špičáky. Z toho jak mluvila o té kočce pochopil, že nejspíš má kočky ráda a je ji smutno, když takhle kočku vidí. Jsou to proboha jen kočky - pomyslel si. Sama kotě mohla zachránit, když byla upír, trochu nechápal proč to neudělá sama. Když už je tady, proč ji teda nepomoct i když on nepomáhá. Pomáhá jen v případě, že z toho něco má. "No dobrá, doufám že odměna bude pěkná." Uculil se jako neviňátko a otočil se čelem ke stromu, zvedl hlavu a podíval se na to otravné kotě, které se dostalo na strom a dolů slézt už neumí. Proč tam tedy leze? Pomyslel si o tom kotěti a zavrtěl nad tím hlavou. Dokonce i zvířata jsou hloupé, néé jenom lidi. Vyhrnul si rukávy od černé - kožené bundy a přešel blíž ke stromu. Zkoušel vyšplhat na strom jako člověk, ale sklouzlo se mu to."Dobrá tak jinak.." Zamumlal si sám pro sebe a použil svoji lepší rychlost i sílu než mají lidi, vyhoupl se na strom a netrvalo dlouho, kotě vzal do ruky a seskočil z větve zpět na zem hezky na nohy. Držel toho chlupáče v rukou a podíval se na ni. "Pro upíra hračka nemyslíš?" Uchechtl se a pozvedl jeden koutek do úšklebu. Trochu si musel rejpnout, přeci jen ona "smrděla" jako upír, byla upír a neuměla si poradit? Zvláštní.

On neměl moc rád kočky. Jsou to takové chlupaté, vyčůrané stvůry. Alespoň takto je Trevis viděl. Sice se jich dotkne, ale že by je měl v lásce, to opravdu nehrozí. Tohle město bylo opravdu krásné snad hezčí než Shadwhill. Klidně by se sem i přestěhoval, ale Shadowhill je Shadowill, tam se narodil a jen tak nezmizí. Možná by se radovalo hodně lidí, ale takové potěšení jim udělat nemůže. Na sobě měl černé kalhoty, bílé tričko a černou koženou bundu. Jeho oblíbená barva byla černá, která k němu prostě patřila a takové oblečení nejčastěji nosil. Netrvalo dlouho a dívenka se objevila. Muse si ji prohlédnout, i když tak blízko k ní nebyl. SI z té dálky poznal, i podle pachu, že je to upír. Netrvalo dlouho a dokonce poznal kdo to je. Potkal se s ní v ulicích a má za to, že se z ní chtěl napít. Nic takového však neudělal, bylo to docela krátké setkání a je rád, že ji tu zrovna potkal. Chvilku ji sledoval a nakonec se dal do chůze a přibližoval se k ní pomalu. Po oslovení mu došlo, že si ho nejspíše nepamatuje a nezná ho. Aspoň mu to tak přišlo a proto toho využil. Pokývl hlavou, když ho oslovila. "Ano?" křikl jejím směrem a do vteřiny byl před ní. "Pokud myslíte to kotě.." Ukázal prstem nahore nad sebe, kde se nacházelo kotě, ale přitom se na ni pořád díval. Ano, to kotě slyšel a co jiného by nejspíš chtěla, když stojí u toho stromu.

Byl rád, že vypadl z města někam jinam, kde nejsou žádná pravidla a on si může dělat co chce a zakousnout se do koho chce. Když přijeli do města, samozřejmě si byl hnedka hledat nějaký pěkný hotel, ne nějakou díru, kde lezou krysy a šváby. Na tohle on opravdu není a nedělalo mu vzít peníze a nějaký pěkný, lepší hotel si na těch pár dní zaplatit. Pěkný, super hotel našel. Nakonec na to měl štěstí. Vešel do svého pokoje, ve kterém stejně spát nebude, potřeboval ten pokoj jenom pro své oblečení, které potřebuje. Usmál se nad tím, když viděl tu nádheru, která tam pro něho byla připravená. Své oblečení si hned vyndal z tašky, uklidil si ho, aby nebylo nějak zmuchlané a vyrazil ven. Nejel sem jen proto aby byl zalezlej v hotelu a neužil si tu zábavu. Zbíhaly se mu sliny, když si vlastně uvědomil, že se zde může napít z kohokoliv. Procházel se ulicemi, díval se kolem sebe až se nakonec dostal do parku. Rozhodl se to zde projít a když by na někoho chutného narazil, nečekal by ani minutu. Jak tak pocházel parkem, zaslechl mňoukání. Nebyla to však kočka, která mňoukala z radosti. Jak šel dál, mňoukání bylo silnější a silnější. Možná ho lépe slyšel díky dokonalému sluchu. Také ucítil příjemnou ženskou vůni. Tohle prostě nemohl jen tak projít, proto se kousek od toho všeho zastavil, přičemž byl na očích a čekal, kdy se ta holka s příjemnou vůni ukáže.

(Mířeno na Jade)

Zatímco seděla Roelie v baru, dovnitř vešel tmavovlasý muž nadprůměrné výšky s ostře řezaným, ovšem pěkným obličejem. Na sobě měl tmavě hnědou koženou bundu a pohyboval se elegantně jako šelma, jeho oči byly oči dravce a z dokonalého úsměvu sálalo sebevědomí. Přejel pohledem celý bar a zastavil se právě u Roelie. Nepatrně pozvedl koutek a přimhouřil oči. Z jeho pachu bylo jasné, že je to upír. Udělal pár kroků, vyhoupl se na barovou židli a objednal si stejně jako ona whiskey. Nic neříkal, pouze se po ní sem tam podíval a v jeho očích bylo cosi vyzývavého, divného, co by přilákalo pozornost každého, na koho by se podíval. Nakonec však přece promluvil. "Smím dáme koupit pití?" utrousil a na jeho tváři hrál náznak úšklebku.

Jade byla tak trochu nervózní, když byla v přítomnosti tolika upírů. Nebyla na to vůbec zvyklá. Přeci jen.. když byla v přítomnosti lidí, tak se nemusela cítit nijak zranitelně. Ztěžka vydechla a raději pohled od všech odvrátila, načež jej zaměřila do země. Netrvalo však dlouho a Sienna se ujala slova. Jade ji samozřejmě pozorně poslouchala, jelikož nechtěla přijít o žádnou důležitou informaci či tak něco. Vypadalo to, že jim nechala v podstatě nekontrolovatelné volno, což se Jade velmi zamlouvalo. Nerada dělala něco z donucení. Kývla nad slovy Sienny na znamení toho, že je pochopila, načež tedy společně s ostatní nastoupila do vlaku. Sedla si někam bokem, jelikož si plánovala číst knížku, kterou si sbalila s sebou. Jak taky jinak, že..
Po pár hodinách dojeli do Concordu. Jade společně s ostatními vystoupila a následovala je bůh ví kam, přičemž se neustále rozhlížela kolem sebe. Za sebou si samozřejmě táhla svůj malý kufříček ve kterém měla všechny nezbytné věci. Nakonec se zastavili na místním náměstí a Sienna opět začala mluvit. Jade jen přikyvovala, jako že to všechno zaregistrovala. Poté jim dala rozchod a tak Jade zamířila tam kam většina - a sice do hotelu. Zde si zaplatila jeden z pokojů, načež se v něm ubytovala. To jí zabralo poměrně mnoho času, jelikož byla při svém vybalování ve všem velmi pečlivá. A tak, když společně s foťákem visícím na šnůrce omotané kolem jejího krku vyšla ven, byla už tma. Večerní fotky města jsou nakonec přeci ty nejlepší.. Ušklíbla se nad tím, načež vyrazila prozkoumávat město. Pokud jí přišlo něco zajímavé, tak to samozřejmě nezapomněla vyfotit - přeci jen neví, kdy se sem dostane znovu, že ano..