"Myslíte si snad, že já vypadám jako jedna z těch co jste teď popisoval?" pozvedne obočí a ušklíbne se. Poté se napije. Pak se k němu nepatrně přiblíží. "Ve všech směrech jsem dokonalá " poví mu šeptem, nepatrně na něj mrkne a zase se oddálí. Chápala jeho narážky a tak proč tu hru nemohou hrát oba, že ano. Když pak pronese jak by jej měla oslovoval musí se pousmát. "Nemohu tě Nathanieli nazývat božský, jelikož nevím zda takový opravdu jsi" odvětí mu krátce a povýšeně. "A jsem Lyra" řekla mu teď už bez jakýchkoli velkých promluv okolo.

Pouze mu přikývla když jí pověděl, že je poctěn. Když se jí pak optá zda tu na někoho čeká odpoví mu na otázku otázkou. "Myslíte, že kdybych tu opravdu na někoho čekala a dokonce na žárlivého partnera, že bych se tu s vámi jen tak vybavovala a tím riskovala případnou hádku ?" pozvedne obočí , je celkem zvědavá co jí na to odpoví. Poté zavrtí hlavou a sladce se pousměje. "Mě přeceňovat nejde, já už jsem hold prostě úžasná" řekne egoisticky a dokonce i naprosto vážně, že by možná jen její nejbližší poznal, že to nemyslí vážně. "Myslíte, že si nějaký cizí hezounek zaslouží znát mé jméno ?" optá se ho a malinko ji cuknou koutky.

Nevypadalo, že by její prohlášení muže nějak odradilo a že by se měl na odchodu spíš ho to ještě víc přilákalo. "Nedělám to moc často, ale omluva je přijata." poví mu a krátce se pousměje. Když se pak zeptal na tu kategorii, tak zahrála velice překvapenou. "To snad není už od pohledu jasné ?" pozvedne překvapeně obočí a snaží se to hrát velice vážně. Ale musela uznat, že takové pobavení ji právě teď bodlo. A tak proč si s tím upírem takto trochu nepohrát že.

Přátele za barem měli moc práce a zrovna když seděla potichu k ní někdo promluvil. Otočila se za hlasem a pozvedla jedno obočí. Spatřila celkem pohledného muže. "Nemůžete přece tušit jestli můj doprovod nemá ještě dorazit, třeba tu vůbec nesedím sama" řekne mu a malinko se pousměje. "Krásné dívky možné, ale dokonalé dívky si vystačí klidně i samy" poví ironicky, ale snaží se aby to tam moc nevyznělo.

Doufala, že když dojde do Baru nebude se tak moc nudit jako doposud. Když vešla dovnitř a ohlédla okolí zjistila, že tu moc lidí není. Vlastně nikdo známý. Až na obsluhu. Na své kolegy se usmála a přisedla si na stoličku k baru. Nechala si natočit svijany a povídala si s nimi co nového v práci, v životě a tak dál. Nicméně nebyla jediná v baru tak i občas tam seděla sama a potichu.

Pokrčila rameny. "To podle úhlu pohledu. Jednoduchý se zase nemusí rovnat nudnému, že ano. Ale těžko říct, každý to má jinak. Nebudeme si tím kazit den, takovými filozofickými úvahami," mávla nad tím rukou a pousmála se. Načež usrkla ze své skleničky a převalovala na jazyku lok oné tekutiny. Whisky se to stejně nevyrovnalo. Ale alespoň to dopije. Navíc to už byl druhý panák, zase tolik toho po takové abstinaci vypít nemůže.

"Záleží na tom, jak to bereš. Můžeš si říct, že už ti pan Život nenaservíruje žádné další útrapy. Jinak ho odkopneš pryč a držíš se dál. Věř nebo ne, jde to," odpověděla a oplatila jí úsměv. Ačkoli ji pak trochu vyvedla z míry náhlá změna výrazu. Ale i tak by usměv opět stáhla. Spíš než se usmívala, se ušklíbala. A úsměv její společnice ji moc neznervózňoval. Byla zvyklá na leccos přeci jen.

Pokrčila rameny. "První dojem umí být zavádějící," kývla a zakroutila prázdnou skleničkou na pultu. Možná už by neměla dál pít. Cítila, jak se její chuť na krev stupňuje. Pomalu a lehounce. A hlavně velmi nenápadně. Bůhví, co by pak prováděla. "Ale většina lidí je zde přátelská, pokud jim zrovna nevadí, co jsi zač. Nebo pokud neuděláš něco, čím si ostatní obrátíš proti sobě." Čásfečně ji tak i varovala, aby si dávala pozor na unáhlené činy. Nemuselo by to s ní skončit dobře.

S pousmáním přikývla. "Stejně to mám tím směrem domů, takže mi to ani tolik vadit nebude v tomhle smyslu," ujistila ji, čímž také chtěla říct, že ji do hotelu klidně zavede. "Myslím, že my dvě bychom si s někým takovým poradily..." odvětila s pobaveným úšklebkem.
Až teď si všimla letmého závanu od Meredith. Vlkodlačina? Předtím ji necítila - skrz cigarety to moc nešlo. Brala ji jako smrtelnici. Ale zdálo se, že to je vlkodlačice. Ne že by to ovšem něco měnilo, to ani náhodou. Sien proti vlkodlakům nic neměla, což také dosvědčoval její vztah s Archerem a poté krátká známost s Dominickem.

V duchu se nad jejími slovy rozesmála. Kdyby jen věděla... "Ále, každý má něco. Sama jsem tak trochu zvláštní, byť to tak nevypadá," mávla rukou nad jejími slovy a trochu se zarazila, když jí došlo, co to Meredith řekla. "Opravdu ne? Škoda," uchechtla se pobaveně nad jejím ujištěním. Bylo by to velice zajímavé mít druhou hlavu. A co teprve třetí? A ocas? A psí uši? Hotový Kerberos, strážce Podsvětí.

Trochu překvapeně se na ni zadívala, což ovšem Meredith stejně vidět nemohla, když stála zády. "Pročpak?" zeptala se poněkud nechápavě. Načež ji následovala k baru.

Díky upířímu sluchu slyšela barmanovu zápornou odpověď. Trochu jí bylo Meredith líto. Ale tato dívka nevypadala na to, že by oceňovala lítost. Hodila po ní pohledem, když se k ní opět přibližovala. "Nemají? To je škoda," utrousila a dala si vydatný lok svého božského pití. Docela dlouho si nic nedala. Ale prospělo jí to. Trochu trpce si vzpomněla, že ani během těhotenství neabstinovala. Dunění puštěné tašky ani nekomentovala. Kdovíco v tom tahala.

Přimhouřil oči. "Neukazoval," odvětil a přejel si prsty přes vousy na bradě. "To ty máš dobré oči. Nikdo tu nebyl," dodal s trochou toho sebezapření, jelikož mu do řeči evidentně moc nebylo. Stejně jako ona si i on lokl ze své skleničky a nechal si dolít. Celou dobu mlčel a až obsluha odešla, teprve spustil. "Tušíš už něco?" zeptal se. Dál se k ničemu moc neměl, ale ještě neskončil, což bylo v jeho výrazu výjimečně poznat. "Ano. Máš s tím snad problém?" zeptal se naprosto normálním tónem a klidně se jí podíval do očí.