Bar
Uznale kývl nad její volbou. To bude rychlé. Anebo možná ne, pokud mluvila předtím se svojí výdrží pravdu. Přikývl na její stručný popis a prohlédl si tekutinu ve skleničce, než si lokl. Ale nebylo to špatné. Docela mu to zachutnalo, jen to bylo poměrně silné. Takže rok tu byla. To byl dostatečný čas na to, aby to tu pořádně poznala. "Já? Pár měsíců. Tak dlouho zase ne," odpověděl a mírně se pousmál. Připadalo mu to jako věčnost a přitom dny trávil obvykle pryč od civilizace.
Pak se u nich zjevil nějaký človíček. Nate měl nutkání ho sjet pohrdavě pohledem, ale udržel se. Před Lyrou. "Dobrý," zabručel jen a hodil do sebe zbytek svého pití. Objednal jim dvojitou vodku a vrhl pohled na toho lidského muže. Alespoň to nebyl vlkodlak.
Nad jeho otázkou pokrčil rameny. "Mhmm, třeba," a střelil pohledem po Lyře. S příchodem neznámého nějak ztratil chuť do mluvení, což bylo také poznat.
Pak se u nich zjevil nějaký človíček. Nate měl nutkání ho sjet pohrdavě pohledem, ale udržel se. Před Lyrou. "Dobrý," zabručel jen a hodil do sebe zbytek svého pití. Objednal jim dvojitou vodku a vrhl pohled na toho lidského muže. Alespoň to nebyl vlkodlak.
Nad jeho otázkou pokrčil rameny. "Mhmm, třeba," a střelil pohledem po Lyře. S příchodem neznámého nějak ztratil chuť do mluvení, což bylo také poznat.
Nechápala, že máš štěstí na bohaté lidi okolo sebe. "No dobrá" řekne a hned po něm do sebe hodí také panáka. "2x apsinth prosím" řekne a otočí se k Natovi. "Tady chutná jako hašlerky " řekne mu "a je to celkem pecka na probuzení." dodá ještě. Pak uvažuje nad odpovědí pro jeho otázku. "No už to asi možná za chvíli bude rok," řekne i když si to nepamatuje zrovna moc přesně. "Jak dlouho jsi tu ty?" oplatí mu otázku.
Pousmál se. "Výborně," zamumlal v odpověď. Přikyvoval nad její odpovědí. "Myslím, že peníze opravdu problémem nebudou," ujistil ji. Hodil do sebe celého panáka. "Druhé kolo, vybíráš," vyzval ji k vypití toho jejího. "Jak dlouho už v Shadowhillu jsi?" zeptal se jí s viditelným zájmem.
"No chvíli tu už jsem, takže ano asi se tu vyznám" řekne mu prostě a on se pak zeptal jak je na tom s pitím. na to si vzpomněla jak tu Pila s Johnatanem.. Jak se tu věčně smály apod. "Já mám velkou výdrž. Hodně jsem trénovala, takže jestli mě budeš chtít opít budeš muset i hodně zaplatit" poví mu , ale byla to pravda. I to že je upírka ji pomáhalo k tomu aby měla větší výdrž.
Uchechtl se. To znělo hodně divně. Zvlášť k němu, jelikož on staře moc nevypadal. Jo kdyby byl ještě o něco starší - tedy vzhledově, tak by to nevadilo. Ale takhle... "Ehm, to radši ne," zavrtěl hlavou. V duchu se smál nad jejím ostrým pohledem při jeho dvojsmyslu. Prostě ho bavilo ji škádlit. Nakonec by ani nemuselo dojít k tomu, k čemu to tak trochu směřovalo. "No dokonce, tak to se vyznáš, ne? Můžeš něco navrhnout, prostřídáme to, i když se nemá míchat..." odvětil s úsměvem. Od začátku znatelně ožil. Mnohem víc používal mimiku obličeje a hlavně se usmíval. "Fajn," kývl a hodil do sebe zbytek whisky. Nechal nalít dva Morgany. "Jak na tom s pitím jsi? Máš velkou výdrž?" optal se čistě ze zvědavosti bez postranních úmyslů.
"A to vás mám nazývat Starý pane?" pozvedla pobaveně obočí. Vzhledem k společnosti by to bylo asi blbé. Jistě kdyby byli někde sami tak proč ne. Upírovi to říct může, ale takto ji to nepřišlo moc vhodné. Když pak pronesl následující větu, změřila si ho ostrým pohledem, stále měl narážky a dvojsmyslné! Asi se bude muset ke konci hodně bránit aby to nedopadlo tak jak si myslí že to nakonec dopadne. "Vím, co tady máme za Whisky, pracuju tu občas" řekne a uchechtne se. "Mě bude v klidu stačit Morgan" přikývne, a když tak zapřemýšlí vlastně má na něj i celkem chuť.
Povytáhl obočí. To nebyla zrovna uspokojivá odpověď. Nevěděl, jak si ji má vyložit. Možná to myslela svým skrytým způsobem a on si to vyloží špatně, takže z toho vznikne nedorozumění, konflikt, hádka, možná se i poperou... Těžko říct. Anebo to myslela prostě přímo. Nic jí na to neřekl. Však oni se k tomu beztak ještě vrátí. Místo toho se v duchu dobře bavil nad jejím nevěřícným azmateným pohledem. Zjevně nevěděla, jak si to má vyložit. "Mladý?" málem vyprskl smíchy. On a mladý? To určitě. "No nevím, slečno, podle toho, jaké máte chutě," odmlčel se. Další provokace. "S dobrou whisky neuděláte chybu, ačkoli ta zdejší není úplně ideální," pokračoval, čímž chtěl tak trochu naznačit, že on má lepší. U sebe. "Nebo klasická vodka či ochucená - takové to sladké lepidlo. Nebo Morgana?" nadhazoval nejrůznější alkohol.
"No můžeš to zkusit" dala mu neurčitou odpověď ale víc mu říct nějak nechtěla, kdyby chtěl mohl by si to vyřešit sám. podívala se na něj pohledem - To jako vážně? když pověděl že je velký romantik. Podle toho co slyšela moc na to nebyl, ale taky tohle může být přetvářka, nebo může být přetvářka to že je takový jako se chová teď. Neví jak si to vyložit a radši nad tím ani moc nechce uvažovat. "Co mi doporučíte mladý pane?" zeptá se ho jako kdyby byli na nějaké pracovní schůzce.
Nad jejími slovy se ušklíbl. "A dovolíš?" Ač očekával zápornou odpověď, tajně trochu doufal v kladnou. Proč by taky měla souhlasit, že ano. Beztak si s ním jen pohrává - podobně jako o s ní. "No ano, opravdu velký romantik jsem," odpověděl a ironie z jeho tónu jen kapala. Bylo částečně takové varování. Ne že by nedokázal být něžný a hodný, ale to si to ta dotyčná musela zasloužit. Asi jako Bonnie, ta si to zasluhovala. Taky když to bylo její poprvé, že. "Takže copak si dáte, slečno?" zeptal se jí přehnaně formálně.
Na to co jí odpověděl se jen překvapeně podívala nemyslela, že to vezme takto. A nakonec se ukázalo , že se od něj moc nedozví. Prý lepší ukázat. Na to teda nic taky nepověděla. Naco se k tomu taky vracet. "Ty ses mě ještě neptal zda ti to dovolím" pousměje se. "No až na to křoví si tedy velký romantik jak vidím" poví mu a bere to spíš jako vtip jelikož si je vážně neumí představit někde ve křoví tak se malinko uchechtne.
Ušklíbl se. "Ale to nezní špatně. Rozhodně to zní lákavě," odpověděl pobaveně, ačkoliv to teď nemyslel ani trochu vážně. Tedy spíš tu meziřádkovou výzvu - to, že by jistě vypadala dobře, vážně myslel. "No, ukazovat tady raději ne, ale vyjmenovat..." nechal větu vyznít do ztracena, jako kdyby o tom vážně přemýšlel. "Lépe ukázat," zakroutil hlavou. Ale ne tady, to se rozumělo. "Já bych si to i zjistil, ale to bys mi to musela dovolit," odvětil prostě s úšklebkem. "Víš, na nic jiného od začátku ani nemyslím. Už když jsem tě tu viděl sedět, měl jsem v plánu tě opít a pak odtáhnout někam do křoví," potvrdil naprosto vážně, ale pak se uchechtl a v očích se mu zatřpytilo.
Zavrtí hlavou. "Nepřipadá v úvahu, abych se předváděla, to si tu potom rovnou můžu stoupnout k tyči " řekne a uchechtne se. "Jestli ji znáš tolik tak ji nějaké ukaž nebo vyjmenuj" trochu do něj rýpne a ušklíbne si. "Vždyť já nemám dám cíl , tě přesvědčit o své dokonalosti, kdyby si chtěl zjistil by sis to sám" řekne prostě a poté mu příkývne. "Ano, můžeš mě na něco pozvat, teda pokud nemáš v plánu mě opít a zneužít" řekne ironicky a nahodí svůdný pohled.
"A co když moudrý nejsem?" zeptal se s lišáckým úsměvem. "A myslím, že přede mnou byste klidně mohla, abych vám uvěřil na sto procent," dodal. To, že ho vlastně dost dobře odpálkovala, ho netrápilo. V konečném důsledku ji ani nepotřeboval. Mohl si najít nějakou přeochotnou člověčici. "Samozřejmě že znám a spoustu," ujistil ji. Což byla taky pravda. Mohl jí to dokázat hned několika způsoby. "Proto bys mi to mohla dokázat, abych tě tak mohl nazývat," odvětil jednoduše a lokl si. "Můžu tě na něco pozvat?" zatočil skleničkou na pultu.
Pousmála se nad tím jak z toho vybruslil. "Pokud jste moudrý, nemusím nic dokazovat. Nechci se přeci předvádět a vytahovat. " řekne, trochu ho odpálkuje a sladce se usměje, "Stačí, že jste s tím obeznámen," dodá k tomu ještě. Poté pobaveně pozvedla obočí když se jí tázal zda ji to má dokázat. " A znáš snad nějaký dost dobrý a přesvědčivý způsob Nathanieli?" optá se ho a ušklíbne se. "A přece mi nemůžeš říkat dokonalá, když nevěříš v to, že opravdu jsem. " popíchne ho a nenápadně se pousměje.
Nerozhodně pokrčil rameny. "Neznám vás natolik dobře, abych mohl posuzovat zrovna tohle," vybruslil z toho a opět na jeho obličeji problikla kamenná maska. Zvědavě naklonil hlavu a na rtech mu pohrával úšklebek. "Opravdu? Dokažte to," vyzval ji lehce škodolibě. Zčásti vtip, ale kdyby mu to opravdu chtěla dokázat, nebránil by se. Byl ovšem rád, že jeho narážky pochopila. A proto ji teď mohl popichovat. "Mám ti to snad dokázat, Lyro?" zeptal se se zábleskem v očích. "Nebo mám říct dokonalá Lyro?" dodal s náznakem úšklebku.