Bar
"Je tam opravdu nádherně, ale už jsem tam nemohla být, udusila bych se" přizná se jí a panáka odloží na pultík. Mezitím se na ní podívá a lehce se zasměje, asi nepostřehla, že se jí před chvílí představovala. "Já Charlotte" řekne teda znovu s mírným úsměvem a sjede pohledem i Alexe, než obrátí pohled zpět na Maliu. "Pracuješ už?" zeptá se a pousměje se na barmana, jejího spolupracovníka, mezitím si stihne i stáhnout gumičku a pročísnout prsty vlasy, přece jen už není v práci, tak je může mít rozpuštěné, což jí více vyhovuje.
Přikývne a je ráda, že už to dále nerozebírá. "Tam je krásně, že?" usměje se a sleduje ji. Zjevně ji taky něco trápí, stejně jako ji samotnou. Zavrtí hlavou, aby rychle zahnala vzpomínky. "Jasně, na nový start," uculí se a ťukne si s ní. "Jak se jmenuješ? Já jsem Malia.." řekne po chvíli, kdy jí dojde, že vlastně ještě nezná její jméno. Otočí se na barmana a objedná dvakrát vodku s džusem. Prohlédne si ho jen rychlým pohledem, nevzbudí její zájem tolik jako Alex nebo Charlotte.
Na to její tak ruzne už nereaguje, vypadá, že o tom nechce mluvit. "Původně jsem žila v LA" přizná se, nemá se za co stydět. Tim ze to ale řekne nahlas se ji vrátí vzpomínky a musí se pořádne nadechnout, jak moc ji chybi rodiče a stejne tak i muž, díky kterému o ne přišla. Kéž by se dalo na vse zapomenout. Rychle se ale usměje, aby na ni nebylo nic poznat a objedná dva panáky, jednoho posoupne k Malii. "Tak na novy start" lehce pozdvihne sklenku než celý její obsah obrátí do sebe
"No.. ano, jsem." přikývne a kouká na ni. Pousměje se. Nevypadá zas tak špatně a mohly by z nich být i kamarádky. Koukne na tak trošku nevnímajícího Alexe a uchichtne se. "No.. tak různě." mávne nad tím rukou. Nechce o tom mluvit, tohle je její typická odpověď. "A co ty? Odkud jsi?" řekne s mírným úsměvem a se zájmem si jí prohlíží.
Když se vrátí usměje se na Mailu. "Takže jsi nová?" zeptá se s usměvem, no a co, že vyjíždí po Alexovi, stejně jí to nevadí, jen ať se snaží, chce si ale udělat kamarádky a tahle upírka není zas tak špatná, aspon se jí nebude chtít stále zakousnout do krku. "Jsem Charlotte" představí se jí teda, aby se neřeklo, i když po tom asi nějak dvakrát netouží, ale snaží se být příjemná. "Z kama ses přistěhovala?" zeptá se lehce se zájmem a aby řeč nestála.
Dál sedí u baru a pozoruje přicházející lidi. Nijak to nekomentuje, jen se občas napije. Trošku nevnímá Alexe a celé okolí. Přemýšlí a kouká po lidech, kteří se zjevně dobře baví. Povzdychne si. Ona tu moc lidí nezná. Vlastně zatím nikoho, kromě Alexe. "Tipuju tak.. mm.. 22?" uculí se sladce a pak se ušklíbne. "No, já teprve přijela, tak čekám, kdo mě tu po městě provede.. nebo mi koupí mapu." zasměje se a odstrčí od sebe prázdnou skleničku. Očima přejede bar, který se po odchodu těch všech zase vyprázdnil.
"Tak to je v pořádku, jen běžte, já půjdu domů" usměje se na všechny, přece jen, Alex zůstává v baru a ona nechce křenit Ver a Kellovi, bylo by to dost nevhodné, ještě si poupraví kabelku a na cestu si objedná u barmana jednoho bourbona, kterého vypije tak nějak na ex, nakonec si ještě odskočí a pak se vrací do baru, aby se tak nějak rozloučila.
Pobaveně jsem se usmál nad Veritinou poznámkou. Ne, že by mě to nějak překvapovalo, my dva jsme se provokovali neustále. "No bude mě to sát sice hodně úsilí, ale myslím, že to zvládnu" odvětil jsem a když se všichni připravovali na cestu, já se zvedl taky, nemohl jsem přece na nějaký rádoby párty chybět. "Jistě" usmál jsem se na Lott, ale pak se zastavil. Úplně jsem zapomněl na Maliu, která momentálně trochu nevnímala. "Víte co, myslím, že vás doženu" uvažoval jsem. "Tedy pokud mi někdo z vás řekne, kam mám potom jít" dodal jsem s úšklebkem.
Sleduje jejich debatu, tak nějak si neuvědomuje, že jsou to obyčejní lidé, ale nemá nic proti nim, dokonce jim ani nechce ublížit, když se Ver zeptá, tak se pousměje. "Už dříve jsem dělala za barem a bavilo mě to, tak proč ne. Chtěla jsem se trochu vrátit ke starému životu" pousměje se a dál už to nechce komentovat. Nakonec se lehce zasměje a podívá na Alexe. 'Půjdeš taky, abych jim nekřenila?" zeptá se a přehodí si kabelku přes rameno, kterou má barevně sladěnou s černýma krajkovýma šatama a k tomu lodičky.
Nevím proč, ale měl jsem tendenci Kellovo pozvání nebrat vážně. "Samozřejmě že ne" ujistil jsem ji. "Tobě? Ty ji dostaneš jako první, jsi přece moje pravá ruka jestli si pamatuješ" ušklíbl jsem se, koneckonců byl to přece původně její nápad, tak ať si nemyslí, že se budu snažit sám..ne že bych se zatím nějak snažil.
"Skvěle" usměje se na Verity a pak už jen přkývne a začne jí nalévat sklenku kvalitního bílého, postaví ho před Ver a pak už se podívá na Kella. "Proč ne" pokrčí rameny a podívá se na hodinky. Padla. Jde se domluvit s druhým barmanem a nakonec si jde pro věci a připojí se k ostatním, stoupne si vedle Alexe k Ver a Kellovi.
Brzy do baru vstoupí další známá tvář, Verity a pochopitelně měla nějakou poznámku. "To se neboj má úžasná párty teprve bude...tomuhle se říká využití příznivé situace" řekl jsem s úšklebkem a dopil svou skleničku. Upřímně nějakou párty už jsem dávno pustil z hlavy, ale to jsem samozřejmě říct nemohl. Celkově mě trochu překvapilo, že jsme se tu opět tak náhodně sešli.
Když do baru vejde Ver, tak se usměje. "Ahoj Verity, dáš si něco? " zeptá se tak nějak způsobile a začne chystat skleničku, mezitím se stihne podívat na Alexovu, která je stále plná a oběhnout ještě pár lidí na baru, než se vrátí k ostatním, všichni se baví, tak je spokojená, ale najednou si příjde tak nějak sama, ještě, že za chvíli končí, otočí se, aby si ještě napustila trochu vody a rovnou se i napila, znovu začíná mít chut na krev, i když přešla jí vůbec někdy? ..
Než jsem odpověděl krátce jsem se zasmál. "Tak to neni tak úplně pravda, já byl s alkoholem kamarád vždycky" ohradil jsem se, i když samozřejmě částečně pravdu měla, lidé přirozeně vydrží méně než upíři...další důvod proč už bych nechtěl být nikdy více člověkem. Reakce Kella mě trochu překvapila, teď spíš vypadal jakoby právě viděl ducha. Nějak jsem vůbec neměl náladu se s ním hádat, takže to všechno šlo trochu mimo mě, protože v opačném případě..za to jméno bych by schopen zabíjet. takhle jsem měl jen jasně postřehnutelný vražedný pohled, než jsem toho nechal a čekal, k jakému závěru mezitím dospěla Malia.
Na vteřinu musí odběhnout za zákazníky, proto ukáže Kellovi, ať minutku vydrží, pak už obslouží dva muže a nějake hihnajici holky které chcou nalít, když po nich chce občánku,setká se s nelichotivymi gesty,nojo slečny ještě neměly 18, s úsměvem jim nabídne džus, který si nakonec objednají, s úsměvem se vrací ke Kellovi. "Rada se k tobě pak přidám, když teda chvíli vydrzis" usměje se a doumývá par nove zaspinenych sklenek.