Bar
"Dobře, tak já mám asi trochu jiný myšlení" usmál jsem se pobaveně. Chvíli jsem přemýšlel nad tím, jestli si stále dělá jen srandu nebo to tentokrát myslí vážně. Každopádně, že jsem skvělý jsem věděl už předtím. "No alespoň se jednou zase plně ukázala moje naprostá dokonalost" sebejistě jsem se usmál. Už jsem se chtěl zeptat "Co?", ale v tom mě začala líbat. Neměl jsem důvod jí to neopětovat, to se asi nestane, abych od sebe odehnal hezkou holku, co se mě snaží líbat, ale přesto jsem byl trochu překvapený.
"Tvoje mínus, já to pochopila jinak" usměje se na něj, tak ráda ho provokuje, přece jen nebude to platit jenom on, to je samozřejmé, navíc není jedna z těch holek co by kluky využívaly kvůli penězům. Pak se lehce zamračí. "Ano Alexi, nejenom, že byla úžasná, dokonalá, nejlepší, navíc každou minutu nemyslím na nic jiného" přikývne s tak moc vážnou tváří, že by jí to měl i věřit, uvnitř se ale směje. "Ale víš na co vzpomínám více jak na masáž?" nadzvihne lehce obočí a pak už se k němu nahne a docela něžně ho začne líbat.
"Tím jsem ale nemyslel, že rovnou koupím celý bar" zaprotestoval jsem, i když jsem měl spíš co dělat, abych se nezačal smát. "No já sice vím, že byla úžasná, ale že bys po ní musela od té doby pořád toužit, to jsem zase nečekal" pousmál jsem se, ale jinak nijak nereagoval. "Jistě, na toto téma můžeme slavit pořád" usmál jsem se a natáhl se pro svou skleničku.
"Tak v tom případě" zasměje se a mávne na barmana, aby přinesl ještě další skleničky, takže se před něma objeví čtyři panáky. Lehce se zavrtí. "Víš, že už mi chybí masáž?" a krev dodá si v duchu a pousměje se, nepatrně se k němu přitáhne a pohladí ho jemně po stehnu, pohled na chvíli stočí do jeho pohledu, aby se zas po chvilince podívala někam jinam, nakonec si vezme jednoho panáka, druhou ruku ale nechává stále na jeho stehnu. "Takže stále na nás?" zeptá se znovu s nadzvihnutým obočím.
Položil jsem prázdnou skleničku zpět na bar. "Myslím, že postačí když si to prostě zapamatuješ" ušklíbl jsem se i když měla tak trochu pravdu. Já obvykle lidi nechválim, i když by si to možná zasloužili. "Svým způsobem jo" usmál jsem se a pozoroval, jak barman odnáší a přináší nové skleničky. "Ale prosim tě, stejně to nakonec budu muset zaplatit já už jenom proto, že to vypadá blbě" ušklíbl jsem se.
"Není možné, ty jsi mě pochválil? Kam jen si to mám zapsat" lehce ironicky se ušklíbne, než si s ním tukne a konečně do sebe obrátí sklenici bourbonu, který opravdu miluje. "Takže na nás jo?" podívá se na něj lehce pobaveně a rovnou mávne na barmana, aby to otočil ještě jednou. "Příjdu kvůli tobě na mizinu" uklíbne se na Alexe, i když je to myšlené obrazně, peněz má docela dost, nikdy si nějak nestěžovala, i když vždy by se hodilo mít více. Ještě, že má i nějakou slevu jako pracovnice.
"Ano já vím, ale je pravda, že ty docela taky" ušklíbl jsem se. Ne vážně, kdybych se někdy potřeboval opít, byla by asi první, komu bych zavolal. Když se mě zeptala, na co si připijeme, na chvíli jsem se zamyslel, i když mi bylo jasný, že stejně plácnu nějakou kravinu, neumím mluvit vážně. "No přece na nás, takovou skvělou dvojici na pití těžko najdeš...a taky na to, aby nikdy nedošlo tohle úžasný pití" usmál jsem se, spíš tak jako symbolicky si s ní přiťukl a kopl to do sebe.
Vděčně se na něj usměje "Jsi skvělý partner na piti" přizná mu body,vypije toho hodně, navíc má rád stejne pití jak ona, což je jen plus. Když dostane drink,tak ho pozdvihne. "Tak na co Alexi?" pousmeje se,potřebuje zlepšit náladu a věří, že se mu to povede. Ještě k tomu začíná mit chuť má krev. Jak je tohle mozne. Mela by si fakt zajít do nemocnice a udělat si nějake zásoby, i když kdoví jestli je natolik blazniva, že by to udělala sama.
Než mohla jakkoli odpovědět Malia, ozvala se Lott a já pochopitelně nemohl a nechtěl odmítnout. "No jasně, rád" usmál jsem se a s těmito slovy jsem mávl na barmana a ukázal mu dvě jasná stručná gesta, aby přinesl dvě skleničky toho samého. V bezeslovné komunikaci ohledně objednávání alkoholu jsem byl zkrátka mistr. Barman za chvíli přišel a položil před nás dvě skleničky. Tak přece jen budu muset dnes něco platit.. pomyslel jsem si, natáhl se pro jednu a druhou podal Lott.
Jelikož má dobře vyvinutý sluch, nemohla přeslechnout, jak Alex pozval i Maliu, nějak jí to nevadilo, čím více lidí, tím lépe. Měla pozvánku i ona a tak nějak přemýšlela, jestli jí využije, nebo ne, z jejího přemýšlení jí vytrhne až barman, který postaví skleničku přímo před ní, chvíli si s ní hraje, až obrátí její obsah do sebe, pak otočí hlavu na Alexe. "Dáš si se mnou jedeš jeden drink?" zeptá se ho s mírným úsměvem, jak ráda by se chtěla opít. Vyvolaly se v ní všechny vzpomínky a ne a ne pryč.. Neměla vzpomínat na své rodné místo.. Opravdu tolik jí to bolí, pořádně se nadechne a má sto chutí vypít aspon celou láhev, třeba by jí pak bylo lépe.
„Zcela správně..no teda alespoň částečně“ odvětil jsem Malii ohledně svého věku, můj věk byl skutečně zastaven na 22 a to jak dlouho už je mi 22 jsem radši nezmiňoval. Zatímco holky se rozhodly nevraždit se navzájem a místo toho se seznámit, já jsem poodešel ke Kellovi, vzal si od něj papírek s adresou a po chvíli se vrátil k nim. „Tak co jsem prošvihl?“ prohlásil jsem a naklonil se k Malii. „Mimochodem mapu sice nemám a nejsem zrovna vyhlášený průvodce, ale zrovna dneska bych tě v rámci provedení po městě mohl vzít na nějakou jakoby párty“ řekl jsem a u slova párty nasadil takový zvláštní nevěřícný tón. Nabídl jsem jí to i přes to, že větu o jejím odchodu už jsem zaslechl, neměl jsem co ztratit. Rozhlédl jsem se kolem a všiml si, že u baru sedí nějaký neznámý kluk, podle pachu vlkodlak.
"Až tu nějaká akce bude, tak ti určitě řeknu" usměje se na ni a vypije drink, který má od ní. "Už? Co tak brzy" zeptá se překvapeně a ohlédne se taky po muži co vstoupil, ale ne moc pochvalně, už podle pachu jde cítit, že je to vlkodlak, nic proti nim nemá, ale nikdy se s nima moc nebavila, přece jen se na něj lehce pousměje a pak si u barmana objedná ještě jeden bourbon na spravení chuti, rozhodne se, že už nebude stát, tak si teda sedne na barovou stoličku.
Zasměje se tomu, že si pití málem nevšimla. No naštěstí ho zachytila. "Práce za barem zní zajímavě. Hele, kdy se tady pořádají nějaké super akce? Abych přišla.." zeptá se s úšklebkem a přikývne na její potvrzení, že čas rychle utíká. Otočí se ke dveřím a všimne si přicházejícího kluka. Přelétne ho pohledem a uculí se. Vypadá dobře, ale netuší, co je zač. Tak něco ostřejšího, jo? uchichtne se pro sebe a pak koukne na Charlotte. "Asi brzy půjdu," konstatuje, když se podívá na hodinky.
Stiskne jí ruku o něco více jak je zvyklá a pak se usměje "Děkuji" zareaguje na pití co je pro ni a pak se zasměje. "To já věděla, že mě práce za barem bude bavit a taky, že baví, proto u ní zůstávám" řekne jí a sjede pohledem Alexe, vzpomene si na minulý večer a lehce zčervená, díky němu je ted v lepší kondici, přece jen masáž je něco co potřebovala i na psychiku. "Máš pravdu, čas utíká rychle" uzná, přece jen dnes jí to v práci docela rychle uteklo a hlavně i ta společnost jí udělala radost, ani se jí nějak nechce domů.
"Aha... to chápu," přikývne a postrčí k ní vodku s džusem. Ne, opravdu nepostřehla, že se představovala. Pousměje se. "Těší mě, Charlotte." natáhne k ní ruku, aby si potřásly. Po očku koukne na Alexe. "Co? Ne.. já ne." pokrčí rameny. "Ještě jsem nenašla práci, která by mě bavila." pousměje se mile a napije se. Prohrábne si vlásky a koukne na displej mobilu. "To už je tolik?" zasměje se roztomile. "No, ve společnosti s tak milými lidmi to rychle utíká.." mrkne na Alexe i na Charlotte. Trošku se ušklíbne. Pak se vrátí ke své předchozí myšlence. "Práci bych si našla ráda, ale jsem tak trošku náročná." zasměje se znovu.