"Mmm, to se mi nechce. Po dlouhé době se bavím" odpověděla jsem mu a už jsem kráčela po cestičce k baru.
"Nemůžu tě nechat být, seš teď můj pacient." A všimnu si, jak jdeš pomalu. "Jestli tě ještě bolí nohy, tak ně můžu nést." Pobaveně, protože vím, že by na to nikdy nepřistoupil. Prostě jsem ho škádlila a to se mi líbilo.
Poté jsem zatáhla za vchodové dveře do baru a pustila tě dovnitř. Tady mě nikdo nezdravil, spíš se všichni začali krčit a něco si šeptat. Hned přejdu k baru a usednu na barovou židličku. Sundám si plášť a ty si můžeš všimnou jemný jizev na mých rukách, jelikož mám tílko.

Cestou z domu si dává načas a jde do práce pěšky. Když po nějaké době přijde, otevře dveře a rovnou vejde, pozdraví svojí kolegyňku a zamíří do šatny, kde si odloží nejprve kabelku. Pak už si vysleče koženou bundu, kterou si pověsí do skříňky, zůstane tak jen v kožených černých kalhotech a bílém triku. Přes boky si uváže zástěru a ještě si v zrcadle zkontroluje svůj účes a jestli není rozmazaná. Boty si přezuje na balerínky a s úsměvem se vydá na plac, aby rovnou začala obsluhovat lidi. I když je tam po delší době, jde jí to od ruky, neplete se a všechny objednávky vyřizuje opravdu rychle. Někdy se i zapomene u stolu a podívá si s lidmi, je vtipná a zábavná, jde na ní poznat, že je šťastná a v dobré náladě. Když jeden muž rozlije pivo, moc by neprohádala, kdyby hádala, že to udělal schválně, pokukuje od ní od té doby co přišla. S hadrou a úsměvem přešla až k jeho stolu a vše dala do pořádku, ještě mu natočila nové pivo, které mu rovnou přinesla. Velice se omlouval a nakonec z něj vypadlo, jestli by někdy nešla na kávu. S díky odmítla a šla se věnovat dalším lidem. Večer jí utíkal závodním tempem, až po nějaké chvíli si vydechla a napila se vody za barem, než začala obsluhovat další lidi.

Zamává na svého kolegu, ukáže na něj dva prsty. Jakože že chce dvě další piva. Po ní a pro sebe. Pohodlněji se opře o pult, mohl si klidně sednout na barovou židli ale zas on dlouho neposedí. Jemně ze stany na strany kývá hlavou nějak ho začlo bolet za krkem. Ušklíbne se.
"Mám smůlu na vlky. Vždy narazím na upírky. Archer znal dva vlky ale já bohužel nevím jak se jmenovali ani už nevím jak vypadali." Pokrčí rameny. Asi je zapomnětlivý. Zase si jednou rukou třel oči ale jen chvilku. "Já nevím, sice se mi líbí mít nadvládu nad tělem ale vím že je to nesprávný. Chci mu jen pomoc, už v koutě je nějaký ten měsíc. Asi by už chtěl jít ven, co?" Zeptá se jen tak, hned na to před ním je pivo ze kterého si upije.

Napije se piva. Neví proč jí to říká, zdá s emu že jí s tím znepokojil. Povzdychne si smutně a podívá se na ní. Prohlédne si jí až si lokne zase z piva. Poslouchá prvně všechno co říká, aby věděl jak správně volit lova a odpovídat tak aby to nebylo zmatené a chaotické.
Upřímně... Nechtěl jsem tě tím nějak zatěžovat, znepokojovat. Ani nevím jak to funguje. Jen vím.. tedy myslím si, že každý vlkodlak je napůl vlk a člověk. Vlk by se měl umět domlouvat se s lidským já a naopak. Jsou to jako dvě duše. Tady, myslím si to já. Já kvůli jednoho důvodu, ovládám tohle tělo. Archer se hroutil a někdo se musí starat o jeho tělo. Sice už má jakžtakž sílu a sem tam semnou bojuje o nadvládu na tělem... ale stále není v pořádku, až bude budu připraven ho zas pustit na povrch a objevovat se jen v zákoutí jeho hlavě a ve vlčí podobě." Pokrčí rameny a na ex vypije pivo. "Možná jsem cvok, možná bych to neměl si myslet.. já nevím." Pokrčí rameny.

"Snad nevadí že jsem nepočkal na Váš souhlas ohledně piva, jen by mě mrzelo kdyby jste odmítla." Poví slabě a rukou si jemně začne jezdi po nosu až končí u očí, slabě si tře jedno oko. Jako by mu vadily ty brýle, asi mu už fakt vadí. Přeci přes ně vidí huř, neví co na nich vidí lidé. Přestane a když se slečna přestaví, usměje se od ucha k uchu. "Máš nádherné jméno, Janette." Poví jí vážně, opře se o pult ale tentokrát tak aby o něj nikdo nezakopl. Podívá se na barmana a pak na Jane. Prohlídne si jí. Stále na sobě cítí to mokré oblečení, asi by se měl jít domu převléct ale nechce se mu. Kašle na to.

V baru, přesněji u půltu se pohodlně o pírá o něj a čeká na svoje pití. Do toho poslouchá hudbu, nevadí tu že má nohy nějak dané že je o něj snadné zakopnout.Nějak s ím nepočítal. Poupraví si brýle na očích protože mu už trošku padali. Když dostane ten svůj alkohol, poděkuje a hned se mu na tváři objeví úsměv na rtech. Otočí se od pultu a to už na sobě cítí nějaké mokro. Podívá se dolů a uvidí slečnu co je rozmajzlá na zemi a na sobě vidí mokrý flek. Takže ten pocit mokrosti se mu nezdálo. Povzdychne sei, položí svůj nápoj na pul a nabídne pomocnou ruku. Je to vlkodlak. "Slečno nestálo se vám nic?" Jde i na něm znát že je nadšený že potkává dalšího vlka, dokonce vlčici!

//chvilku jsem tu nebyl, omlouvám se. :)

"Jo chápu to. Minulost není vždy to nejlepší." přikývne. Uchichtne se. "Hotel? Páni. Člověk by čekal domek." pokrčí rameny. Nevypadá, že by dělala problémy. "No každopádně, kdybys někdy potřebovala, já bydlím sama a mám dům." pousměje se mile. Vždy ji těšilo pomáhat ostatním a došlo jí, že tak pěkná dívka by vážně neměla spát venku a už vůbec ne s nadpřirozenem, co se tu hemží všude kolem. Podívá se jí do očí a ten pohled je upřímný a milý. Rozhodně neměla v plánu dát si ji k večeři ani tak. Mírně se tomu zasmála a pak nahodila vážný výrazt´. Na papírek napsala své číslo a podala jí ho. "Kdyžtak napiš, já už půjdu." pousměje se a vstane. "Pití je na účet podniku," podotkne a pak zmizí.

//Omlouvám se, ale už musím jít.. :)