"Aha, tak to jo, to mě mrzí" řekne na to, když mu svěří, že o rodiče přišla brzy a musela žít s pěstouny, nejspíše ani pořádně své rodiče nepoznala. Na další otázku zakroutí hlavou. "Vůbec ne, jejich reakce byla stejně překvapující jako já, byl jsem rád, že mi věřili, že mi pomohli zjistit, co se děje. Nejvíce v šoku asi byla matka. Ale pak bylo vše ok, vzali mě takového, jaký jsem a nijak to neřešili. Sousedům a podobně, samozřejmě nikdy nic neřekli." Měl štěstí, samozřejmě se bál, že mu neuvěří, ale vše bylo jinak, vše proběhlo v pořádku. Měli takové malé rodinné tajemství. Vlastně by se dalo říci, že rodina a jeho nejlepší kamarád byli jediní, kdo o jeho magii věděl. A teď April. "Takže se to nejspíše stalo s tou proměnou." Řekne si spíš tak pro sebe. "A jak jsi na ni přišla? zapálila jsi něco? nebo co se stalo? jestli se smím zeptat. U mě to třeba nebylo skoro jasné, jen se na hladině vody objevili kruhy. Nefoukalo, voda byla klidná a když jsem se rozčílil, začala se hýbat a tvořit kruhy." Svěří ji svou vzpomínku. Jasně, nic záživného, ale prostě to tak bylo. Kdyby ho tenkrát učitelka nenutila, aby šel do bazénu, nikdy by se to nejspíše nedozvěděl. Když se April zeptá, jestli někam nevyrazí, pokrčí rameny. "Proč ne" usměje se "s tím převlékáním je to dobrý nápad, asi bych taky mohl jít trochu slušněji." Usměje se. "Kam bys chtěla? a co budeme dělat? nějaké plány?" zeptá se a dopije pivo. Potom mávne na servírku, že chce zaplatit.

// Kdybys chtěla jít hrát s někým jiným, nebráním ti

Na její to bych ti radila, jen přikývne, přeci jen, s kým by o tom měl mluvit? možná s psychologem. Na její větu o placení se usměji "to bych ti radil" zasměje se. "Přirozené, krásné slovo" usměje se. Ani neví proč, ale myslí si to. Moc nemusí holky, který se zmalují, obarví vlasy a podobně. Ale to je jen jeho názor. Pravda je, že některé holky to prostě potřebují, ale u April nebylo třeba. "S mojí rodinou?" zopakuje otázku a povytáhne obočí, není zvyklý, že se ho na to někdo ptá. Potom pokrčí rameny. "Řekl bych normální. Vycházíme spolu dobře. Můžeme si říct skoro vše. Jelikož to mám kousek do San Franciska, tak se občas navštívíme. Nedávno jsem tam byl. Na pohřeb své prababičky. V San Francisku žijí již několik let." napije se piva a objedná si další. Vůbec neví, co by měl o své rodině říci. "Moje rodina je normální." Řekne nakonec shrnutí. Vážně neví, co odpovědět na tu otázku, možná by to chtělo konkrétnější otázku, aby mohl konkrétněji odpovědět. Tím ale April nebude zatěžovat a pokračuje. "Jsem jedináček a nejlépe asi vycházím se strýcem, je kamioňák a jezdil jsem s ním na cesty." To je asi vše, co poví, dál neví. Jestli něco April bude zajímat, tak se ho zeptá.

"Děkuji" odpoví na to, že ho chápe, je rád. Když zopakuje, že pochroumalo a pak se ušklíbne, řekne "promiň, nechtěl jsem tě urazit, pokus o vtip" usměje se, aby věděla, že to myslí vážně. "Zatím, ale já to myslel tak všeobecně, nebo tu jsi snad jediná upírka?" třeba pochybně. Přeci jen si nemyslí, že by tu byla jediná. "Změníme téma, ano, to je dobrý nápad, ale nemusíš být naštvaná, nebylo to myšleno proti tobě. " řekne omluvným tónem, abyc pochopila, že to myslí vážně. Vždyť vidí, že mu nic neudělá, proč by to mělo být myšleno proti ní? Na její další otázku pokrčí rameny "vís, že ani nevím" zasměje se. "V nové společnosti se moc nevyskytuji a s kamarády a rodinou se bavíme o kravinách, který bych nevytahoval." Zasměje se při vzpomínce, jak se klukama chodili na pivko a řešili samé kraviny, škoda, že to už jsou starší časy a rozešli se každý jinam. "No, ale to neznamená, že budeš platit" usměje se na ni, zas tak obráceně to být nemůže, to by si připadal trapně. Napije se piva. "Proč bych tě měl ukamanovat?" povytáhne obočí a zasměje se. "Naopak, budu rád, poznám tvou pravou tvář" usměje se. "To bych se měl asi taky jít umýt" popřemýšlí nahlas. "A nemám důvod, nic jsi mi neprovedla, proč bych to měl dělat" usměje se. Když April odejde, zvedne se taky a dojde si na pánský, toho makeupu moc nemá, takže se jen opláchne vodou a jde hned zpátky. Napije se a počká, až se April vrátí. A budou se třeba bavit, jako normální lidé. O nadpřirozenu už mluvit nechce a nejspíše je to na něm i vidět, když April vyrhla, že se už o tom nebudou bavit. I když její návrh spočíval spíše v tom, že ji to bylo nepříjemné, což Darrylovi došlo až teď. Hned jak přijde, musim se ji omluvit.

Polibek jsem si naprosto užíval, ať už to bude jakkoli dlouho, co se naše rty spojily naposled, já toho stejně nebudu mít nikdy dost. Na mou odpověď odpověděla se smíchem, takže jsem si podvědomě trochu oddechl, na chvíli, hlavně poté, co se zamračila, jsem se bál, že by to mohla brát vážně a mohla by se třeba urazit, ale tak se naštěstí nestalo. Stále v rámci jakéhosi našeho vzájemného provokování jsem se na ni vyděšeně podíval. „Neboj, už mlčim“ odvětil jsem pobaveně. Zase. Občas vážně přemýšlím, jestli jsem vůbec schopen někdy něco brát vážně, poslední dobou všechno beru s humorem. I když jsem věděl nebo jsem si alespoň myslel, že by mi to stejně neudělala, představa, že by mi vážně nějakým způsobem zničila můj dokonale upravený účes, se mi vůbec nelíbila a Lott to věděla, ale byla originální, to se musí nechat. Na vlasy jsem zkrátka hodně háklivý, vím to o sobě a ani to nehodlám nijak napravovat. Tohle prostě ke mě patří jako mnoha jiných věcí, které taky napravovat nemíním. Poté, co jsem tedy zaplatil naši útratu jsem se jen letmo usmál na barmanku, které jsem to platil a vydal se za Lott ven z baru.

--> Alexův dům

Pozoroval jsem, jakým způsobem se Lott s Claire loučila a mě jakožto muži a navíc ještě takovému, který se ničeho takového v minulosti kvůli tomu, že dřív nikdy s holkou tolik času netrávil, neúčastnil, přišlo hrozně komické, ale snažil jsem se zůstal v klidu a nijak to nekomentoval, jen mi lehce cukly koutky. Když tedy Claire odešla, Lottin polibek jsem jen a jen uvítal a samozřejmě ho prodloužil. Poté, co zmínila, že by si mě de facto měla jít zkontrolovat, jsem se musel zasmát, dokonce mi už ani nepřišlo nijak zvlášť divný to oslovení broučku. „No tak to abych začal uklízet“ dodal jsem vzápětí. Samozřejmě jsem neměl co uklízet, teda jistě že měl, ale ne to, co měla na mysli a to mě udivovalo ze všeho nejvíce. Já jsem to alespoň prozatím vážně zvládal, k žádnému podvádění nedošlo, já jsem vážně zůstal holce věrný déle jak jeden den, což je vážně úspěch. Jakmile jsem dostal do ruky drink, tak jsem ho vypil a prázdnou skleničku odložil zpět na bar. "No tak klidně můžeme jít ke mě, když mi nevěříš" odvětil jsem, ale rozhodně to nevyznělo nijak uraženě, spíš jsem se stále ještě usmíval. Mezitím jsem si nechal přinést účet a zaplatil naši celkovou útratu. Jasně, Lott tady pracovala, takže by to možná opět šlo nějak vyřešit minimálně nějakou slevou, ale přece jí nemůžu pořád takhle využívat. Když jsem o tom tak přemýšlel, tohle bych nikdy dříve taky neřešil a hezky využíval veškerých momentálně dostupných výhod. No jo no, Charlotte mě přece jen změnila víc než dost, ale bez ní jsem se choval pořád vesměs stejně jako předtím, což alespoň mě přišlo jen a jen dobře.

Brzy se Lott zeptala na nějakou dívku, kterou jsem vůbec neznal, avšak to neznamenalo, že by mě odpověď Claire vůbec nezajímala. Podle mě není nikdy na škodu se o někom něco dozvědět, i když ho vůbec neznáte, protože to přece neznamená, že se někdy v budoucnu nepoznáme a až tomu tak bude, aspoň už o nějaké té Casey budu něco málo vědět. Navíc ta dívky minimálně ráda zpívala, takže mě okamžitě zaujala, neboť doba, kdy jsem ještě hrával v kapele je pryč a já už si dlouho s někým jiným nezazpíval, což mi vlastně docela chybí. Poté, co jsem si vzal Lott k sobě na klín, mi nemohl ujít Claiřin takový jakoby rozzářený úsměv, evidentně si byly hodně blízké, takže má nejspíš opravdu radost ze štěstí své kamarádky a já sám jsem z toho, že někoho dělám šťastným, měl kupodivu vážně dobrý pocit. Než jsem vůbec začal přemýšlet nad tím, kam bychom se mohli takhle ve třech vydat, se začala Claire omlouvat, že bude muset jít. Mě osobně to bylo celkem jedno, Claire mi přišla přátelská a sympatická, takže bych neměl nic proti, kdyby s námi zůstala stejně tak jako nemám nic proti tomu, že zůstaneme jen já s Lott. „Já tě taky rád poznal, Ahoj“ rozloučil jsem se s ní a obrátil se zpět k Lott, přičemž jsem jí dal ruce kolem pasu. „No..tak to vypadá, že jsme tu nakonec přece jen zůstali jen my dva“ šibalsky jsem se usmál.

//No tak na to ani nemysli :D

Když Claire položila pro mě celkem očekávanou otázku, nad odpovědí jsem ze začátku moc neuvažoval. „No nějaký ten pátek už to bude“ odvětil jsem po pravdě a i když to tak nevypadalo, celkem mě to donutilo k přemýšlení. S Lott jsme se znali opravdu celkem dlouho, je to určitě víc jak polovina mého celkového pobytu v tomto městě, takže je to na mě až moc dlouho na to, aby náš vztah mohl nakonec dopadnout jinak, než jak dopadl. Teď už zbývá jen otázka, jak dlouho nám to vydrží. Následně už se Lott vrátila z šatny, usmál jsem se a musel uznat, že jí to vážně sluší. Nechal jsem se obejmout a opravdu na ní bylo vidět, že je šťastná, takže jsem musel posléze souhlasit s Claire, která konstatovala, že je dnes jako sluníčko, i když jsem moc dobře věděl v jakém smyslu to myslela. Nicméně jsem to nekomentoval, jen mi lehce cukly koutky nad veškerými těmi opravdu nenápadnými gesty, ale vesměs jsem jí musel dát za pravdu. Mezitím jsem možná i díky tomu, že jsem to viděl u Lott a pochopitelně na to taky dostal chuť, vypil svou sklenku bourbonu a položil ji zpět na bar. Když se o mě Lott znovu otřela, téměř neznatelně jsem nadzvedl obočí, evidentně taky moc neví, jak se má chovat, ale kdo jiný by to měl vědět, já snad? Na druhou stranu mě už to teď stejně všechno mohlo být jedno a co se týče Claire, ta to nespíš stejně ví nebo by se to v nejbližší době stejně dozvěděla, tak co. "Lott přece tady nebudeš takhle u nás postávat..?" řekl jsem, přitáhl si ji k sobě a posadil si ji na klín tak, že jsem stále dobře viděl na proti sedící Claire.

// Claire: Alíka?! Really?? :D

„Tss to není možný, v tom bude určitě něco jinýho“ dodal jsem ještě k našemu starému tématu a dál už to neřešil. Ohledně toho přiobjednání dalšího drinku už jsem se nijak nevyjadřoval, pokud budu mít jinou zábavu, tak možná vážně tu její sklenku nechám na pokoji a žádné další objednávání nebude potřeba. Pozorně jsem pozoroval chování Lott a té druhé holky, kterou mi později představila jako Claire a zatím jsem z toho vydedukoval to, že evidentně nejsou jen tak nějaké známé spíš tak od vidění, ale naopak to vypadá jakoby se znaly již hodně dlouho, tudíž by měly být dobré kamarádky. Až v tuto chvíli mi došlo něco, co jsem doteď nějakým způsobem přehlížel-Claire je člověk, což mě vlastně trochu překvapilo. Uvažoval jsem mj. taky o tom, jestli ví něco o upírech a jestli to ví konkrétně o Lott, to by totiž znamenalo, že by pak čistě teoreticky mohla poznat i mě. No prozatím jsem toho uvažování nechal, však ono se to časem nějak projeví. „Ahoj Claire“ pozdravil jsem se s ní a přivítal se s ní stylem, jakým to zde úplně běžné nebylo. Vlastně za celou tu dobu, co jsem zde, se mi tohle ještě nikdy nestalo, oproti tomuhle byli všichni dá se říct takoví odměření. Každopádně mě to ani v nejmenším nevadilo, vždyť šlo pořád jen o přivítání, takže jsem nijak neprotestoval. Lott se mezitím šla převléct, což znamenalo, že její směna už skončila, ale abych vymýšlel nějaký plán, co podnikneme dál, to mě ani nehne.