Bar
<--Od Jula, přes svůj dům
Musela mu zdrhnout, potřebovala opět tu svojí volnost, která jí zase po tak dlouhé době chyběla. Na tohle si prostě musí zvyknout, jiná nebude, nebo alespoň ne hned. Domů se dostala poměrně rychle, jak jinak, než upíří rychlostí, když to bylo večer a nikde nikdo. Den pak strávila procházkou po lese, posilováním doma, nakonec si udělala den pro sebe a cítila se opravdu dobře. Když pak byl večer, dostala chuť na drink a jelikož opravdu dlouho nikde nebyla, tak se musela vydat kam jinam, než do baru. Do nočního klubu se jí moc nechtělo, přeřvaná hudba je teď to poslední, co ona potřebuje. Ale sklenku? Tu si dá ráda. Ne, že by neměla doma, ale v baru je to vždy něco jiného, samozřejmě. Když už se teda rozhodne pro bar, musí se sebou něco udělat. A tak si vybere jedny z šatů, konkrétně černé, upnuté, pod které se dá dát jen podprsenka bez ramínek. Má je ráda a prakticky je ještě neměla ani pořádně na sobě, tak je musí vyvětrat. Ještě si udělá vlasy, namaluje se, rudá rtěnka nesmí chybět, navoní se, dá si šperky, do kabelky pak nejdůležitější věci, na nohy vysoké podpatky a už se může vydat ven. Cestou si stopne taxík a nechá se zavést přímo až do baru, kde vejde jako královna, svojí sebevědomou chůzí a nosánkem nahoru. Sedne si někam na kraj baru, ode všech. Cítí tady nějaké vlky, upírku, člověka. Rozhodně si jí museli všichni všimnout a je jí to naprosto jedno, je nad nima, ostatně jako vždy. Když si jí barmanka všimne, tak si rovnou objedná. ,,Jednu Whiskey, prosím" No páni, slovo prosím z jejích úst je až neskutečné, ale tak co, proč by projednou nemohla být trochu milejší, kor na barmanku, která jí pachem neskutečně někoho připomíná, ale nemůže jí zařadit a tak to raději neřeší. Když už teda má chvíli, tak se rozhlédne po baru a všimne si vlka s obvázanou rukou. Musí teda uznat, že nevypadá vůbec špatně a je to dlouho, co se nebavila s nikým cizím a tak se na něj chvíli pronikavě dívá, než odvrátí zrak. Ona sama za nikým nechodí, není to její styl.
Musela mu zdrhnout, potřebovala opět tu svojí volnost, která jí zase po tak dlouhé době chyběla. Na tohle si prostě musí zvyknout, jiná nebude, nebo alespoň ne hned. Domů se dostala poměrně rychle, jak jinak, než upíří rychlostí, když to bylo večer a nikde nikdo. Den pak strávila procházkou po lese, posilováním doma, nakonec si udělala den pro sebe a cítila se opravdu dobře. Když pak byl večer, dostala chuť na drink a jelikož opravdu dlouho nikde nebyla, tak se musela vydat kam jinam, než do baru. Do nočního klubu se jí moc nechtělo, přeřvaná hudba je teď to poslední, co ona potřebuje. Ale sklenku? Tu si dá ráda. Ne, že by neměla doma, ale v baru je to vždy něco jiného, samozřejmě. Když už se teda rozhodne pro bar, musí se sebou něco udělat. A tak si vybere jedny z šatů, konkrétně černé, upnuté, pod které se dá dát jen podprsenka bez ramínek. Má je ráda a prakticky je ještě neměla ani pořádně na sobě, tak je musí vyvětrat. Ještě si udělá vlasy, namaluje se, rudá rtěnka nesmí chybět, navoní se, dá si šperky, do kabelky pak nejdůležitější věci, na nohy vysoké podpatky a už se může vydat ven. Cestou si stopne taxík a nechá se zavést přímo až do baru, kde vejde jako královna, svojí sebevědomou chůzí a nosánkem nahoru. Sedne si někam na kraj baru, ode všech. Cítí tady nějaké vlky, upírku, člověka. Rozhodně si jí museli všichni všimnout a je jí to naprosto jedno, je nad nima, ostatně jako vždy. Když si jí barmanka všimne, tak si rovnou objedná. ,,Jednu Whiskey, prosím" No páni, slovo prosím z jejích úst je až neskutečné, ale tak co, proč by projednou nemohla být trochu milejší, kor na barmanku, která jí pachem neskutečně někoho připomíná, ale nemůže jí zařadit a tak to raději neřeší. Když už teda má chvíli, tak se rozhlédne po baru a všimne si vlka s obvázanou rukou. Musí teda uznat, že nevypadá vůbec špatně a je to dlouho, co se nebavila s nikým cizím a tak se na něj chvíli pronikavě dívá, než odvrátí zrak. Ona sama za nikým nechodí, není to její styl.
Není tomu tak dávno, kdy se Claire sešla se svou milovanou tetičkou Sienn, aby s ní probrala výsledky jejího testu. V Claire všechny tyhle informace budily smíšené pocity, ale nejvíce ze všeho byla asi štastná. Nejistá, ale štastná, a proto se celou tuhle sitauci snažila brát s humorem. Nevěděla, komu tuhle radostnou novinu oznámit jako první a i když slíbila Erin, že jí dá hned vědět, prvně si o tomhle všem potřebovala promluvit s Casey, potažmo s Lottie. Protože kdo by tuhle zprávu měl dostat dřív, než nejlepší kamarádka, hm?
Oblečená do volných černých šatů s bundou ze světlého denimu a na podpadcích se tedy vypravila do baru, kde podle všeho měla Lottie najít. Jakmile vejde, hned si to zamíří k barové židli, na kterou vyhopsne a bez pozdravu zvolá: "Čepovanou colu s ledem prosím!"
Oblečená do volných černých šatů s bundou ze světlého denimu a na podpadcích se tedy vypravila do baru, kde podle všeho měla Lottie najít. Jakmile vejde, hned si to zamíří k barové židli, na kterou vyhopsne a bez pozdravu zvolá: "Čepovanou colu s ledem prosím!"
Půvabná barmanka se zasměje nad mou reakcí na pivo. Pokrčím rameny. "No, asi prostě jsem stavěný na život bez piva," zasměju se také, nehodlám se litovat, že to nemůžu a bezlepkové mi nechutná. Podívám se na ni, když mi začne chystat nové mojito. "Jo, to je možný," zamručím na ten problém se skleničkou. Moc dobře vím, že ten problém se skleničkou jsem já. Pak se opět usměji. "Ne účet podniku? Jste laskavá, ale to nemusíte," zavrtím hlavou, vzápětí si ale všimnu jejího spikleneckého mrknutí. Pokývnu jemně hlavou a dopiju pivo, odložím sklenici stranou a vezmu si další mojito.
"No, myslím, že má minulost celkově je spíše negativní, ale naučil jsem se tam cenné lekce, stojí za to se vrátit, jednou," usměju se. "Nepochybně chci, australská příroda je nádherná, má to své kouzlo, navíc, ten přízvuk lidí z Austrálie.. tady ho moc neslýchám, docela mi ta nesrozumitelnost chybí," zakřením se a upiju brčkem ze skleničky, olíznu si spodní ret. Poté se zeptám na něj, ale on mou otázku přejde bez povšimnutí a nabídne barmance cigaretu.
"No, to není vůbec špatný nápad. Tak nám o sobě něco povězte, slečno," vybídnu ji slušně s úsměvem. I když jsem se v ženách zklamal, obzvláště v jedné, k ostatním chovám úctu, takový prostě jsem. "Třeba jak se jmenujete, jestli vás to tu baví, jak je možné, že jste tak krásná," zalichotím jí s úsměvem, je opravdu půvabná a nemyslím si, že by to bylo tím, že mi připomíná Miley, i když těžko říct. Možná to na tom má taky svůj podíl.
"No, myslím, že má minulost celkově je spíše negativní, ale naučil jsem se tam cenné lekce, stojí za to se vrátit, jednou," usměju se. "Nepochybně chci, australská příroda je nádherná, má to své kouzlo, navíc, ten přízvuk lidí z Austrálie.. tady ho moc neslýchám, docela mi ta nesrozumitelnost chybí," zakřením se a upiju brčkem ze skleničky, olíznu si spodní ret. Poté se zeptám na něj, ale on mou otázku přejde bez povšimnutí a nabídne barmance cigaretu.
"No, to není vůbec špatný nápad. Tak nám o sobě něco povězte, slečno," vybídnu ji slušně s úsměvem. I když jsem se v ženách zklamal, obzvláště v jedné, k ostatním chovám úctu, takový prostě jsem. "Třeba jak se jmenujete, jestli vás to tu baví, jak je možné, že jste tak krásná," zalichotím jí s úsměvem, je opravdu půvabná a nemyslím si, že by to bylo tím, že mi připomíná Miley, i když těžko říct. Možná to na tom má taky svůj podíl.
// předem se omlouvám za chyby a možná ne tak dlouhý příspěvek - mobil
Nad Deanovimi příspěvky povytahne obočí. "tak to chápu" řekne neutrálně. Potom si už od barmanky bere pivo, které si může dát. Nevyjadřuje se, ale myslí si, že to nemůže chutnat jako prave pivo, ale raději nechce vědět jak chutná. Nehoda se skleničkou ho nijak nerozrusi, to se ale nedá říci u barmanky. Chtěl to uklidit, ale barmanka to udělala za něj. Je to její práce a tak ji ji nebral a nechal.ji, aby to udělala sama. Problém se skleničkou? Na účet podniku? Pomyslí si a dále to neresi.Dean je chytrý. Pravděpodobně by to Carlovi došlo, kdyby na ruce neměl ani škrábanec a tak si ji obvazal. Potom se už vrátí a nad jeho poznámkou se jemně pousmeje. Ale nic neříká. Má.pravdu, je to doktor, je samozřejmé, že si to umí ošetřit. I když o nadpřirozenu ví a pár vlkodlaků a upírů potkal, nemá tušení, že to jsou zrovna tohle dva. Zatím ani v nejmenším. Potvrdí mu, že je od klokanu a přikývne. "A alespoň dobrých vzpomínek?" Pravděpodobně ne. Asi spíše smutné. Hlavní je, jestli se mu tu líbí. Vztah, to už Carlovi nic moc neříká. Neohrozil by někoho, koho miluje a už tím, že by s někým byl, ho ohrožuje. Ikdyz pravděpodobně ho tu nenajdou, nikdy nevíte. "Jo tak, tak třeba potom, pokud tedy se tam doopravdy chceš podívat" třeba ani nechce a jen si to neuvědomuje. "Zůstaň" přikývne mu "asi to není ono bez toho všeho" napije se. Potom chce mluvit o něm. Musí si zapálit cigaretu a nabídne barmance, kterou chvíli pozoroval jak se kroutí v bocích. "Slečno? Cigaretu?" Třeba si alespoň ona s ním zapálí. Moc se mu o něm.mluvit nechce a tak se podívá na barmanku. "Carl" představí se. "Co kdyby nám O sobě něco řekla slečna, odkud je a proč tu je? Dámy mají přednost" musel něco vymyslet, aby měl čas na to, aby si rozmyslel, co mu řekne. Nemůže mu říci, že je na "útěku", že se schovává.
Nad Deanovimi příspěvky povytahne obočí. "tak to chápu" řekne neutrálně. Potom si už od barmanky bere pivo, které si může dát. Nevyjadřuje se, ale myslí si, že to nemůže chutnat jako prave pivo, ale raději nechce vědět jak chutná. Nehoda se skleničkou ho nijak nerozrusi, to se ale nedá říci u barmanky. Chtěl to uklidit, ale barmanka to udělala za něj. Je to její práce a tak ji ji nebral a nechal.ji, aby to udělala sama. Problém se skleničkou? Na účet podniku? Pomyslí si a dále to neresi.Dean je chytrý. Pravděpodobně by to Carlovi došlo, kdyby na ruce neměl ani škrábanec a tak si ji obvazal. Potom se už vrátí a nad jeho poznámkou se jemně pousmeje. Ale nic neříká. Má.pravdu, je to doktor, je samozřejmé, že si to umí ošetřit. I když o nadpřirozenu ví a pár vlkodlaků a upírů potkal, nemá tušení, že to jsou zrovna tohle dva. Zatím ani v nejmenším. Potvrdí mu, že je od klokanu a přikývne. "A alespoň dobrých vzpomínek?" Pravděpodobně ne. Asi spíše smutné. Hlavní je, jestli se mu tu líbí. Vztah, to už Carlovi nic moc neříká. Neohrozil by někoho, koho miluje a už tím, že by s někým byl, ho ohrožuje. Ikdyz pravděpodobně ho tu nenajdou, nikdy nevíte. "Jo tak, tak třeba potom, pokud tedy se tam doopravdy chceš podívat" třeba ani nechce a jen si to neuvědomuje. "Zůstaň" přikývne mu "asi to není ono bez toho všeho" napije se. Potom chce mluvit o něm. Musí si zapálit cigaretu a nabídne barmance, kterou chvíli pozoroval jak se kroutí v bocích. "Slečno? Cigaretu?" Třeba si alespoň ona s ním zapálí. Moc se mu o něm.mluvit nechce a tak se podívá na barmanku. "Carl" představí se. "Co kdyby nám O sobě něco řekla slečna, odkud je a proč tu je? Dámy mají přednost" musel něco vymyslet, aby měl čas na to, aby si rozmyslel, co mu řekne. Nemůže mu říci, že je na "útěku", že se schovává.
,,Ano, opravdu, je málo věcí, co by jsme tady neměli" Řekne s úsměvem, bar má ráda a je to její druhý domov, zná tam všechen alkohol nazpaměť a jde opravdu vidět, že je to snaživá barmanka a že jí to baví a to je na tom asi to nejdůležitější. ,,Dobře" Přikývne a rovnou mu pivo i nalije. Když se pak stane to se skleničkou a ona se musí odvrátit, uvědomí si, co se stalo hlavně, až na ní promluví Carl. ,,Jistě" Otočí se hned a snaží se dělat, jako by nic. ,,Já to uklidím" Řekne Carlovi, aby se s tím nemusel dělat on, navíc je to její práce. Uklidí střepy a umyje vše od krve. Hadr pak rovnou vyhodí, aby se na tu krev ani nemusela dívat, spolu se střepy. Když se pak Dean vrátí, už je vše v naprostém pořádku. Sleduje muže, jak ochutnává pivo a musí se zasmát jeho reakci. ,,Každému, co mu chutí" Reaguje a začne chystat nové Mojito, které pak před něj po nějaké chvilce postaví. ,,To je na účet podniku, nejspíše bylo problém se skleničkou, moc se za to omlouvám" Omluví se za celý podnik, i když to nejspíše bylo silou toho vlka, ale to ona neřeší, navíc Carl je obyčejný člověk, kdoví jestli o nadpřirozenu něco ví a tak ho raději nechá myslet, že to bylo skleničkou, než tím, že je Dean vlkodlakem. Nenápadně a spiklenecky mrkne na Deana a pak už se jde zeptat těch pár lidí, co tam zbylo, jestli ještě něco nepotřebují. Všichni vesměs vše mají a tak se může nerušeně vrátit za bar. Jelikož už tam není ani tolik lidí, tak pošle druhého barmana domů, tohle už určitě zvládne a dnes tam může i zavřít, není problém. Není ten typ barmanky, co by si třeba začala psát smsky, když tam má klid, ani by jí to nenapadlo, mobil u sebe nemá, má ho v šatně. A tak raději přerovnává různé věci, umývá, sklízí a dělá pořádek. Potichu si brouká písně, které hrají z jukeboxu a tak nějak jako klasicky pohupuje svým tělem do rytmu hudby.
"No, takhle ti to povím: Kdyby mi to způsobilo jen vyrážku, hřešil bych pořád, ale křeče v břiše a nemoct dýchat opravdu není něco, co bych chtěl znovu a zas," zasměju se a pokrčím rameny. Pak se tedy se svou žádostí obrátím na barmanku, která mi hbitě odpoví. "Oh, vážně?" usměju se a přikývnu. "Jo, to si dám, nevadí, že není čepované. Opravdu, nejsem znalec piva, takže," pokrčím rameny a nechám si ho nalít. Hned si ho vezmu a čuchnu se. Rozhodnu se, že ochutnám až poté, co vypiju mojito.
Pak už omylem stisknu skleničku moc silně a vypařím se se zkrvavenou rukou na záchod, slyším, že to Carl uklidil. Vydechnu a zavážu si ruku, aby mu nebylo moc divné, že se tak rychle zahojila, a vrátím se kulhavým krokem zpátky k nim. "Jo, jsem doktor, má ruka je u mě v prvotřídní péči," zasměju se a vyhoupnu se na židličku.
Dál pokračuji v rozhovoru, jakoby se nic nestalo. "Jojo, od klokanů," zasměju se. Tohle je typické, každý si při slově Austrálie vybaví klokany. "No, přestěhoval jsem se sem, byl to můj sen, alespoň pár let. No a pak mě přítelkyně po autonehodě opustila a vrátila se do Austrálie, tak jsem zůstal tady. Už tam nic nemám, kromě vzpomínek," pokrčím rameny a zadívám se na dívku za barem. Vezmu si do rukou pivo a trošku se napiju. "No, mám tady vztah, který momentálně není úplně růžový, a nechci to tak nechávat. Rozhádaný od partnera neodjedu, to se prostě nedělá," zavrtím hlavou a znovu ochutnám pivo. "No, není to zlé, ale asi zůstanu u svého mojita," zasměju se a napiju se. "No, každopádně díky moc, nikdy mě nenapadlo tohle zjišťovat," usměju se na barmanku.
"No a co ty? Odkud jsi, co tě sem přitáhlo a co děláš? Ať nemluvíme jen pro mě," zasměju se a dívám se něj zvědavě. Nerad probírám jen sebe, zajímá mě, i co ostatní.
Pak už omylem stisknu skleničku moc silně a vypařím se se zkrvavenou rukou na záchod, slyším, že to Carl uklidil. Vydechnu a zavážu si ruku, aby mu nebylo moc divné, že se tak rychle zahojila, a vrátím se kulhavým krokem zpátky k nim. "Jo, jsem doktor, má ruka je u mě v prvotřídní péči," zasměju se a vyhoupnu se na židličku.
Dál pokračuji v rozhovoru, jakoby se nic nestalo. "Jojo, od klokanů," zasměju se. Tohle je typické, každý si při slově Austrálie vybaví klokany. "No, přestěhoval jsem se sem, byl to můj sen, alespoň pár let. No a pak mě přítelkyně po autonehodě opustila a vrátila se do Austrálie, tak jsem zůstal tady. Už tam nic nemám, kromě vzpomínek," pokrčím rameny a zadívám se na dívku za barem. Vezmu si do rukou pivo a trošku se napiju. "No, mám tady vztah, který momentálně není úplně růžový, a nechci to tak nechávat. Rozhádaný od partnera neodjedu, to se prostě nedělá," zavrtím hlavou a znovu ochutnám pivo. "No, není to zlé, ale asi zůstanu u svého mojita," zasměju se a napiju se. "No, každopádně díky moc, nikdy mě nenapadlo tohle zjišťovat," usměju se na barmanku.
"No a co ty? Odkud jsi, co tě sem přitáhlo a co děláš? Ať nemluvíme jen pro mě," zasměju se a dívám se něj zvědavě. Nerad probírám jen sebe, zajímá mě, i co ostatní.
Poslouchá, co mu říká o jeho dietě "No co jsem slyšel, tak ji není málo a máš nudný jídla, co by ti to udělalo?" zeptá se. Nikdy se o to moc nezajímal, ale kdyby to nebylo nic extra, proč by občas nemohl zhřešit, vyrážka se dá přeci vydržet, ale pokud jde o horší reakci, pochopí to. Carl pije hlavně pivo, pokud si dá něco jiného, tak to je u nějaké zvláštní příležitosti, nerad zkouší něco nového. Nechal ho mluvit s barmankou a mezitím se napil a dokouřil cigaretu. Barmanka mu nabídne bezlepkové pivo, povytáhne obočí, neumí si představit, jak to asi chutná. Ale dál to neřeší. Za nabídku, že může ochutnat mojito mu poděkoval, ale nedal si. Je spoustu pití bez lepku, takže i Dean by si mohl dát něco jiného, ale tohle mu chutná, tak mu to dopřeje. "Aha" přikývne jen "to už tohle město asi znáš dobře" pousměje se. On ho taky pozná, samozřejmě, ale nějak cítí, že zde bude často. Potom je najednou všude sklo a krev. Barmanka se nemá moc k úklidu "mohl bych poprosit hadr a něco, do čeho mohu dát střepy?" optá se sympatické blondýky. Nemá moc rád práci a většinou se ji vyhýbá, ale tomuhle se asi ani práce říkat nedá. Za chvíli Dean přijde s obvázanou rukou "jsi v pohodě?" optá se apotom pokračuje v rozhovoru. "Z austrálie? jako od klokanů jo?" trochu se podiví "a kde ses tu vzal až z austrálie?" musí se zajímat. Není to kousek, to ani náhodou. Proč sem asi přišel. Nedalo mu to, musel se zeptat. "Co ti brání?" zeptá se na to, že by se tam zase rád jel podívat. Je to jeho rodiště, takže je to k pochopení. I když on by asi do svého rodného města už jen tak nejel.
,,Snad ano, každopádně ti budu určitě držet palce. Zasloužíš si být šťastný" Řekne mu upřímně, Lott je v tomhle zlatíčko, přeje všem jen to nejlepší i přesto, jakou měli třeba minulost. Proto i Sebastianovi přeje to nejlepší a to jí znásilnil. Ale taková ona je. Po obslouží vlka a vrátí se zpět k Noelovi, aby mu mohla nalít nový drink, v tom mu oznámí, že je to na ní. ,,Budu si to pamatovat" Mrkne na něj a dopije svojí vodu, aby pak mohla umýt sklenku. ,,No už by jsi měl, otravuješ tady už dlouho" Pronese se smíchem, aby věděl, že je to samozřejmě jen vtip. Nechá si políbit ruku a usmívá se. ,,Beru na vědomí" Přislíbí mu svojí účast, i kdyby měla jít bez Alexe. Když tam zůstane sama, osloví jí opět vlk, tak k němu zvedne oči a mile se usměje. ,,Ano, máme Bernarda, ovšem jen láhev, není čepované, tak jestli Vám mohu nabídnout aspoň to?" Zeptá se ho a rovnou se otočí, aby mohla jednoho Bernarda vzít a ukázat mu ho.
Jestli si ho bude přát, to mu ho i rovnou nalije. Když pak umývá skleničky, šlehne jí do nosu vůně krve. Do háje.. Rychle se otočí a počká, než Dean opustí místnost. Překvapivě nemá chuť po něm skočit, asi je to díky předešlým událostem. Když se pak vrátí, zaregistruje ho podle pachu. Ale je stále k němu otočená zády a tančí si do rytmu hudby. Vycítí ale jeho pohled a tak se otočí, aby mohla umývat skleničky a usměje se na něj.
Jestli si ho bude přát, to mu ho i rovnou nalije. Když pak umývá skleničky, šlehne jí do nosu vůně krve. Do háje.. Rychle se otočí a počká, než Dean opustí místnost. Překvapivě nemá chuť po něm skočit, asi je to díky předešlým událostem. Když se pak vrátí, zaregistruje ho podle pachu. Ale je stále k němu otočená zády a tančí si do rytmu hudby. Vycítí ale jeho pohled a tak se otočí, aby mohla umývat skleničky a usměje se na něj.
"Nic zázračného, prostě nesmím určité potraviny," pokrčím rameny jednoduše, pro normálního chlapa je asi nepředstavitelné, že by nepil pivo, ale já si zvykl. Občas mě mrzí, že ho nemůžu ochutnat, ale co už. Žiju, tak si nestěžuju. Odkloním pohled od něj, když si zapaluje cigaretu, a kouknu na slečnu za barem. Usměju se. "Můžu se zeptat, nemáte prosím.. bezlepkové pivo? Nikdy jsem se na to neptal, ale vy určitě vědět budete, jestli něco takového je," pousměju se a pokrčím rameny. Tolik lidí pivo miluje, určitě musí být dobré a stálo by za to ho zkusit. Pokud ovšem nebude a nechci trpět bolestmi celou noc, mám smůlu.
"Jo, však zůstaň, proč ne." Neurazilo mě to, byla to jen nabídka, aby ochutnal, když já pivo nemůžu, ale jak chce. Pokrčím rameny a napiju se mojita, spokojeně si olíznu rty. Mé oblíbené pití, nedávám si ho často, i když teď možná začnu. Mikel má vyloženě averzi k vínu, tak ho nepiju, pivo nesmím, tak co už.
"Tak pár dní," pokývnu hlavou. To by dávalo smysl, proto jsem ho tu nepotkal. "Aha. No, o mně se to samé říct nedá. Pracuji jako doktor v místní nemocnici, takže lidi potkávám denně. A bydlím tu tak půl roku? Už ani nevím, nějak jsem to nepočítal," zasměju se jemně a stisknu skleničku v ruce trochu pevněji, než bych chtěl. Praskne a pořeže mě. "Doprdele," zakleju tiše a chytím se za zápěstí. Nekontroluju svou sílu, nevím, co si mohu dovolit, a takhle to dopadá. "Omluv mě," zamručím a vytratím se na záchod.
Umyju si krev z ruky, ta se mi téměř ihned zase zahojí. Syknu a prohlížím si ji. Obvážu si ji obvazem z lékárničky a vrátím se zpátky. "Tak kde jsme to skončili? Jo. Ne, nenarodil jsem se tu, jsem z Austrálie," pousměju se. "Konkrétně Canberra, pokud víš, kde to je. Hodnou chvíli jsem tam už ale nebyl, rád bych se tam zase jel podívat." Zaženu na Austrálii všechny zlé vzpomínky a znovu si usrknu pití, zadívám se na blondýnku za barem a vydechnu. Z nějakého důvodu mi připomíná Miley..
"Jo, však zůstaň, proč ne." Neurazilo mě to, byla to jen nabídka, aby ochutnal, když já pivo nemůžu, ale jak chce. Pokrčím rameny a napiju se mojita, spokojeně si olíznu rty. Mé oblíbené pití, nedávám si ho často, i když teď možná začnu. Mikel má vyloženě averzi k vínu, tak ho nepiju, pivo nesmím, tak co už.
"Tak pár dní," pokývnu hlavou. To by dávalo smysl, proto jsem ho tu nepotkal. "Aha. No, o mně se to samé říct nedá. Pracuji jako doktor v místní nemocnici, takže lidi potkávám denně. A bydlím tu tak půl roku? Už ani nevím, nějak jsem to nepočítal," zasměju se jemně a stisknu skleničku v ruce trochu pevněji, než bych chtěl. Praskne a pořeže mě. "Doprdele," zakleju tiše a chytím se za zápěstí. Nekontroluju svou sílu, nevím, co si mohu dovolit, a takhle to dopadá. "Omluv mě," zamručím a vytratím se na záchod.
Umyju si krev z ruky, ta se mi téměř ihned zase zahojí. Syknu a prohlížím si ji. Obvážu si ji obvazem z lékárničky a vrátím se zpátky. "Tak kde jsme to skončili? Jo. Ne, nenarodil jsem se tu, jsem z Austrálie," pousměju se. "Konkrétně Canberra, pokud víš, kde to je. Hodnou chvíli jsem tam už ale nebyl, rád bych se tam zase jel podívat." Zaženu na Austrálii všechny zlé vzpomínky a znovu si usrknu pití, zadívám se na blondýnku za barem a vydechnu. Z nějakého důvodu mi připomíná Miley..
"Není čas ztrácet čas," zopakuji se smíchem a zakroutím nad ní hlavou, Lott je opravdu zlatíčko. "To jsem rád, já taky. Snad se mi podaří umluvit i Roelie," vydechnu a posadím se zpátky na své místo. Opravdu, ta holka mě jednou dovede k šílenství.
Počkám, až Charlotte obslouží nově příchozího vlka, a chvíli si pohrávám s poloprázdnou skleničkou od bourbonu, kterou nakonec vyprázdním úplně. Poprosím Lott o poslední a ona řekne, že je to na ni. "Až někdy nebudeš mít směnu, tak zvu já," mrknu na ni a usměju se. Vezmu si od ní poslední skleničku bourbonu a opatrně s ní točím mezi prsty, pozoruji medově zbarvenou tekutinu a prohrábnu si vlasy, které mám i beztak už dost rozcuchané.
Po chvíli do sebe poslední skleničku na ex kopnu a položím ji zpátky. "Tak, já vypadnu, ať máš klid," ušklíbnu se a peněženku zase schovám. "Bylo mi potěšením," chytnu její ruku a políbím ji na hřbet dlaně. Uculím se a vstanu. "Dám ti nějak vědět, až bude rodinná večeře nebo něco takovýho, možná tě Claire informuje dřív, pokud se uvidíte, každopádně se na vás dva těším, tak koukejte dorazit. Jinak si vás osobně najdu," řeknu pobaveně výhružku, která není myšlena ani zdaleka vážně, a zamávám jí. Pak už se z baru vytratím domů.
>>Noelův apartmán
Počkám, až Charlotte obslouží nově příchozího vlka, a chvíli si pohrávám s poloprázdnou skleničkou od bourbonu, kterou nakonec vyprázdním úplně. Poprosím Lott o poslední a ona řekne, že je to na ni. "Až někdy nebudeš mít směnu, tak zvu já," mrknu na ni a usměju se. Vezmu si od ní poslední skleničku bourbonu a opatrně s ní točím mezi prsty, pozoruji medově zbarvenou tekutinu a prohrábnu si vlasy, které mám i beztak už dost rozcuchané.
Po chvíli do sebe poslední skleničku na ex kopnu a položím ji zpátky. "Tak, já vypadnu, ať máš klid," ušklíbnu se a peněženku zase schovám. "Bylo mi potěšením," chytnu její ruku a políbím ji na hřbet dlaně. Uculím se a vstanu. "Dám ti nějak vědět, až bude rodinná večeře nebo něco takovýho, možná tě Claire informuje dřív, pokud se uvidíte, každopádně se na vás dva těším, tak koukejte dorazit. Jinak si vás osobně najdu," řeknu pobaveně výhružku, která není myšlena ani zdaleka vážně, a zamávám jí. Pak už se z baru vytratím domů.
>>Noelův apartmán
,,Ale zato pak budeš ještě raději, až se to konečně splní. Na dobré se vyplatí čekat." Mrkne na něj s úsměvem. Taky jí to trvalo, než dokopala Alexe třeba jen ke vztahu, ale stálo to pak za to. Člověk občas musí počkat, než dostane to nejlepší. ,,Vem si to tak, že kdyby byla jako ostatní, tak tě tolik ani nezaujme" Podotkne pobaveně, než si ještě sama nalije vodu a napije se. Nejraději by si dala i nějakou sklenku, ale v práci nikdy nepije, i když to tak ostatní dělají. Možná vždy jen ke konci. Pak se zasměje, má ráda takové vtípkování. ,,Nojo, dokonalí lidé to mají v životě ták těžké" Řekne naoko zklamaně.
Když spolu začnou tančit, je to příjemná změna, i tou hudbou a podobně. Je opravdu ráda, že by jí neublížil, chce se obklopovat jen dobrýma lidma a tím Noel je a celá jeho rodina. Asi má pro ně slabost, pro všechny. ,,Není čas ztrácet čas" Pronese na to číslo s lišáckým úsměvem. ,,Dobře, budu s tím počítat" Pokývne hlavou a nakonec se ukloní, jeho gestu se tiše zasměje. Oba se vrátí k baru a to už si všimne nového příchozího, vlka, nikdy proti nim nic neměla. ,,Dobrý den, hned to bude" Usměje se na něj a hodí ještě očkem po Noelovi, aby chvíli vydržel. Pak už nachystá Mojito a postaví ho před Deana. ,,Prosím, ať chutná" Popřeje mu a vrátí se k Noelovi. ,,Naprosto chápu, však tu nejste naposledy" Mávne nad tím rukou s úsměvem a nadiktuje mu číslo. Nachystá mu poslední bourbon, který dá před něj. ,,Dnes je to na mě" Zazubí se na Noela a odklidí ještě poslední sklenky z baru a pak si vezme hadřík, aby ho mohla utřít.
Když spolu začnou tančit, je to příjemná změna, i tou hudbou a podobně. Je opravdu ráda, že by jí neublížil, chce se obklopovat jen dobrýma lidma a tím Noel je a celá jeho rodina. Asi má pro ně slabost, pro všechny. ,,Není čas ztrácet čas" Pronese na to číslo s lišáckým úsměvem. ,,Dobře, budu s tím počítat" Pokývne hlavou a nakonec se ukloní, jeho gestu se tiše zasměje. Oba se vrátí k baru a to už si všimne nového příchozího, vlka, nikdy proti nim nic neměla. ,,Dobrý den, hned to bude" Usměje se na něj a hodí ještě očkem po Noelovi, aby chvíli vydržel. Pak už nachystá Mojito a postaví ho před Deana. ,,Prosím, ať chutná" Popřeje mu a vrátí se k Noelovi. ,,Naprosto chápu, však tu nejste naposledy" Mávne nad tím rukou s úsměvem a nadiktuje mu číslo. Nachystá mu poslední bourbon, který dá před něj. ,,Dnes je to na mě" Zazubí se na Noela a odklidí ještě poslední sklenky z baru a pak si vezme hadřík, aby ho mohla utřít.
Carl si své jméno vybral, je obyčejné a nenápadné, o to mu šlo. "Hm, aha" pokrčí nad tím rameny, ale že by típl svou cigaretu? to ne. Je tu hodně kuřáků a pokud by mu to vadilo, nebyl by tu. On cigaretu nepovažuje za smrt. Něco jiého by bylo, kdyby měl rakovinu, nebo kdyby na rakovinu zemřel někdo v jeho rodině. Možná zemřel a on on tom neví, každopádně je spoustu lidí, co v puse nikdy neměli cigaretu a zemřeli na rakovinu plic. "To si neumím představit" zadívá se na svůj orosený pulitr. Že by mu ho bylo líto? ano, pravděpodobně trochu je, ale nebude to an sobě dávat znát, takový on je, překypuje emocemi, ale nikdo o nich nemusí vědět. "Hm" koukne na jeho pití "myslím, že zůstanu u piva, díky" odpoví stručně a jasně, i slušně. Nemělo by ho to nijak urážet, to by nerad. Koukne, co dělá s nohou, ale dál to neřeší, nemá ponětí, co se mu stalo. "Jen pár dní" řekne upřímně. "Vlastně jsi první, s kým tu mluvím" pokračuje a napije se piva."A ty tu bydlíš jak dlouho?" neptá se ze zvědavosti, je mu to vlastně jedno, každopádně by si rád udělal kamarády a nerad by, aby stála řeč "narodil ses tu?" je rád, že tu konečně nesedí sám, konečně má s kým mluvit, konečně je v nějaké společnosti.
//Ano, je to na tebe - a omlouvám se, to jsem si nevšimla :D
Zadívám se na muže vedle sebe a natáhnu k němu ruku s tím, že se představím. Poslechnu si jeho jméno a pokývnu, potřesem si rukou a já se pousměju. Carl, docela obvyklé jméno, ale co už. Zadívám se, jak si vytahuje cigarety, a zavrtím hlavou. "Ne, já nekouřím, děkuju." Vlastně jsem si postupem času ke kouření vytvořil naprosto averzi. Umíral jsem na rakovinu a dal bych cokoliv, abych byl zdravý, zatímco ostatní si mezi rty strkají den co den smrt.
Upiju z mojita a kouknu na jeho pivo. "Mojito. Není to úplně pití pro chlapy, ale mám bezlepkovou dietu. Po pivu a dalších věcech mám bolestivé křeče, takže proto," zasměju se a pokrčím rameny. Zvykl jsem si, už mi to ani nevadí, i když to, že musím přísně kontrolovat jídelníček mě štve. Nejde o nepestrost jídel, jen musím prostě vždy kontrolovat etikety, to je celé. "Navíc je to docela dobré, doporučuju zkusit," ušklíbnu se a opřu se do židličky opatrně. Znovu si promnu nohu, docela to bolí, ale je to za cenu toho, že žiju, tak si nestěžuju.
"Jak dlouho tu žiješ?" zeptám se a prohlížím si ho, zatímco si brčkem nápoj trošku míchám, aby chutnal všude stejně. Musím zavolat do práce a připomenout si, kdy mám další směny, vzpomenu si najednou. Doufám, že pro mě nebude těžké tam pracovat s nemocnými lidmi a cítit krev všude kolem..
Zadívám se na muže vedle sebe a natáhnu k němu ruku s tím, že se představím. Poslechnu si jeho jméno a pokývnu, potřesem si rukou a já se pousměju. Carl, docela obvyklé jméno, ale co už. Zadívám se, jak si vytahuje cigarety, a zavrtím hlavou. "Ne, já nekouřím, děkuju." Vlastně jsem si postupem času ke kouření vytvořil naprosto averzi. Umíral jsem na rakovinu a dal bych cokoliv, abych byl zdravý, zatímco ostatní si mezi rty strkají den co den smrt.
Upiju z mojita a kouknu na jeho pivo. "Mojito. Není to úplně pití pro chlapy, ale mám bezlepkovou dietu. Po pivu a dalších věcech mám bolestivé křeče, takže proto," zasměju se a pokrčím rameny. Zvykl jsem si, už mi to ani nevadí, i když to, že musím přísně kontrolovat jídelníček mě štve. Nejde o nepestrost jídel, jen musím prostě vždy kontrolovat etikety, to je celé. "Navíc je to docela dobré, doporučuju zkusit," ušklíbnu se a opřu se do židličky opatrně. Znovu si promnu nohu, docela to bolí, ale je to za cenu toho, že žiju, tak si nestěžuju.
"Jak dlouho tu žiješ?" zeptám se a prohlížím si ho, zatímco si brčkem nápoj trošku míchám, aby chutnal všude stejně. Musím zavolat do práce a připomenout si, kdy mám další směny, vzpomenu si najednou. Doufám, že pro mě nebude těžké tam pracovat s nemocnými lidmi a cítit krev všude kolem..
// Dean - předpokládám, že je to na mě, Carl tedy nesedí na baru, ale ok, dejme tomu, že tam sedí :D
Carl popíjel své pivo a zrovna si vytáhl krabičku cigaret, když v tom ho oslovil nějaký muž. Rozhlédl se za sebe, jestli to je vážně na něj. V jedné ruce měl zapalovač a ve druhé ještě nezapálenou cigaretu, tu si zapálil a zapalovač položil na bar. "Čau, Carl" podal mu ruku. Carl ví o nadpřirozenu, ovšem i přes to vlkodlaka neumí poznat, takže nemá tušení, že tu sedí s někým jiným než s člověkem. Je rád, že si k němu někdo přisedl. Potom mu podá krabičku cigaret. "Cigaretu?" zeptá se se svou cigaretou v ústech, alespoň by nekouřil sám, i když mu je to nějak jedno. Neví, jestli Dean je kuřák, nebo ne, ale proč to nezjistit. Napije se piva "co piješ?" zeptá se a podívá se na jeho skleničku.
Carl popíjel své pivo a zrovna si vytáhl krabičku cigaret, když v tom ho oslovil nějaký muž. Rozhlédl se za sebe, jestli to je vážně na něj. V jedné ruce měl zapalovač a ve druhé ještě nezapálenou cigaretu, tu si zapálil a zapalovač položil na bar. "Čau, Carl" podal mu ruku. Carl ví o nadpřirozenu, ovšem i přes to vlkodlaka neumí poznat, takže nemá tušení, že tu sedí s někým jiným než s člověkem. Je rád, že si k němu někdo přisedl. Potom mu podá krabičku cigaret. "Cigaretu?" zeptá se se svou cigaretou v ústech, alespoň by nekouřil sám, i když mu je to nějak jedno. Neví, jestli Dean je kuřák, nebo ne, ale proč to nezjistit. Napije se piva "co piješ?" zeptá se a podívá se na jeho skleničku.
"No, technicky vzato je náš vztah komplikovanější, ale jakoby... ah," zasměju se. "Já vím, ale myslím, až ji požádám o ruku, jenže to se načekám, než vůbec schválí společné bydlení," zakroutím nad tím hlavou a upiju ze skleničky, už v ní zbývá jen polovina bourbonu. "Hodlám si počkat, vím, že s ní chci být a snažím se jí to všemožně dokázat, jenže ona je jiná. Ani celá má psychologická historie pomalu nestačí k tomu, abych porozuměl," ušklíbnu se a houpu skleničkou.
"No jo, všichni mi závidí, jak moc peněz mám a že vypadám skvěle, holt se budu muset smířit s tím, že po mně všichni pokukují," ušklíbnu se se smíchem. Myslím to jen ze srandy, ovšemže spousta lidí přejde můj vzhled, peníze nezávidí a moje chování se jim nelíbí, ale zkuste najít někoho, kdo by se zavděčil všem. Nemožné.
Pak už spolu začneme tančit na menším tanečném parketu a já se usmívám. Ona přijme mé pozvání a já pokývnu. "Pro mě bude také potěšení," opáčím a nahodím svůj svůdný úsměv a žluté oči. Ovšemže bych jí neublížil, musel bych být blázen. "Uu, vaše telefonní číslo? Slečno, vy na to jdete rychle, ts ts ts," zavrtím hlavou a pak se zasměju. "Rád si ho vezmu a kontaktuji vás," řeknu pak a sleduju, jak se ukloní. Naznačím sundání klobouku. "Bylo mi potěšením," uculím se a políbím ji na hřbet ruky.
Vrátím se zpátky za bar, cítím, jak přichází někdo další. Vlkodlak, ah, vypadá dost mladě. Ušklíbnu se, když mě přejede pohledem, a kopnu do sebe zbytek skleničky. "Dám si poslední a pak se vám vytratím, má sličná barmanko, přeci jen je zítra pracovní den a nerad bych zaspal," mrknu na ni. Nechám si nadiktovat její číslo a uložím si ho. ROzhodně se musím brzy sejít s holkama a domluvit rodinnou sešlost, ovšem s Roelie to bude těžší. No co, přinejhorším prostě budu jediný, kdo nebude mít partnerku, za to se hlavy netrhají. Jsem docela zvědavý na Cedrica i Darryla, doufám, že se mi hodlají představit jen v tom nejlepším světle, stejně jako Alex. U toho to není až tak důležité, ovšem rád bych, kdyby se choval k Lott co nejlépe.
"No jo, všichni mi závidí, jak moc peněz mám a že vypadám skvěle, holt se budu muset smířit s tím, že po mně všichni pokukují," ušklíbnu se se smíchem. Myslím to jen ze srandy, ovšemže spousta lidí přejde můj vzhled, peníze nezávidí a moje chování se jim nelíbí, ale zkuste najít někoho, kdo by se zavděčil všem. Nemožné.
Pak už spolu začneme tančit na menším tanečném parketu a já se usmívám. Ona přijme mé pozvání a já pokývnu. "Pro mě bude také potěšení," opáčím a nahodím svůj svůdný úsměv a žluté oči. Ovšemže bych jí neublížil, musel bych být blázen. "Uu, vaše telefonní číslo? Slečno, vy na to jdete rychle, ts ts ts," zavrtím hlavou a pak se zasměju. "Rád si ho vezmu a kontaktuji vás," řeknu pak a sleduju, jak se ukloní. Naznačím sundání klobouku. "Bylo mi potěšením," uculím se a políbím ji na hřbet ruky.
Vrátím se zpátky za bar, cítím, jak přichází někdo další. Vlkodlak, ah, vypadá dost mladě. Ušklíbnu se, když mě přejede pohledem, a kopnu do sebe zbytek skleničky. "Dám si poslední a pak se vám vytratím, má sličná barmanko, přeci jen je zítra pracovní den a nerad bych zaspal," mrknu na ni. Nechám si nadiktovat její číslo a uložím si ho. ROzhodně se musím brzy sejít s holkama a domluvit rodinnou sešlost, ovšem s Roelie to bude těžší. No co, přinejhorším prostě budu jediný, kdo nebude mít partnerku, za to se hlavy netrhají. Jsem docela zvědavý na Cedrica i Darryla, doufám, že se mi hodlají představit jen v tom nejlepším světle, stejně jako Alex. U toho to není až tak důležité, ovšem rád bych, kdyby se choval k Lott co nejlépe.