Bar
Začala nevrle poklepávat prsty o barovou desku a přála té upírce vedle, aby se barman co nejdříve dohrabal k ní, jinak špatně skončí. Mračila se a bylo na ní jasně znát, jak je z přítomnosti té odpornosti vedle rozčílená. Ještě to však nebylo nic oproti tomu kdyby se fakt nasrala a vyjela po ní. Uslyšela onu poznámku a v tu chvíli jí z očí vyšlehly plameny, svaly se jí napnuly a pokud by se teď fakt ze všech sil nedržela, zrzku by přinejlepším přizabila, protože je jasné, že by se bránila. Jako každá z těch bestií. Pro jistotu to nijak nekomentovala a pohled upřela na barmana. "Jo a strašně ráda." Zavrčela k němu a po té další poznámce o rusovlásce vedle jenom opět protočila panenkami a pěstí slabě udeřila do barové desky. "Jo, z Tebe by zvlhl leda někdo, jako je ona, to je pravda." Ušklíbla se a vytáhla z peněženky obnos, který jí nadiktoval a zase ji schovala. Seskočila z barové židle a popadla bundu. Ještě předtím však několika rychlými kroky přišla k zrzce a chytla ji opravdu silně pod krkem. Svůj obličej přiblížila k tomu jejímu a ušklíbla se. "Jestli mě nechceš nasrat ještě víc, tak už budeš držet hubu. Nejsem pro Tebe žádný štěně, možná někdo, kdo Tě brzo zabije, ale jinak mi říkat nebudeš." Zasyčela jí do ksichtu a škubla s ní tak, že dost možná se na židli zakymácela, či spadla. Síly na to má dost. Na patě se otočila, ještě rychle sjela pohledem barmana a se zavrčením na sebe nasoukala bundu a vypadla z baru ven... tak zase potkala jednu z těch bestií, pecka. Ani chvíli klidu v baru jí nikdo nedopřeje.
Dostala, co chtěla, a tak k němu jen nepatrně pokývla hlavou na nějaké to vyznání díku a zakroutila hlavou. Trochu ze skleničky upila, chvíli tekutinu převalovala na jazyku a pak až polkla a tiše zamručela nad tím, jak jí tenhle alkohol dělal dobře.
Všimla si, jak se kousek od ní posadila nějaká rusovláska, která okamžitě navázala řeč s vousáčem za pultem. Protočila panenkami a zakroutila hlavou. Věnovala se svému pití, ale ten pohyb od vedle jí neunikl. Při pohledu na holku, která si jezdila kostkou ledu po klíční kosti měla chuť vyprsknout smíchy. Bože můj. Prolétlo jí myslí a raději se už nehodlala o tu holku starat. Počkat... celou tu dobu, co je v baru nepoužila tu svoji skvělou schopnost vycítit, co jsou ostatní kolem ní zač... a to byla chyba. Téměř do vteřiny zjistila, co za stvůru kousek od ní sedí. "Budu platit." Houkla na barmana přísným tónem a zaťala volnou dlaň v pěst, přičemž tu druhou, ve které svírala skleničku, chtěla zatnout také, a tak to vypadalo, že za chvíli ji praskne. No, naštěstí se zvládla kontrolovat. Teď. Zhluboka se nadechla, tiše zavrčela a hodila do sebe zbylý obsah, který ve sklence byl. Teď už musí jen počkat na toho barmana, co tak čumí po té zrzce, upírce, kterou by teď nejradši zabila, jako všechny upíry, až se dostaví a ona mu bude moct vypláznout peníze a vypadne. Jinak by to nedopadlo dobře. Ne pro ni.
Všimla si, jak se kousek od ní posadila nějaká rusovláska, která okamžitě navázala řeč s vousáčem za pultem. Protočila panenkami a zakroutila hlavou. Věnovala se svému pití, ale ten pohyb od vedle jí neunikl. Při pohledu na holku, která si jezdila kostkou ledu po klíční kosti měla chuť vyprsknout smíchy. Bože můj. Prolétlo jí myslí a raději se už nehodlala o tu holku starat. Počkat... celou tu dobu, co je v baru nepoužila tu svoji skvělou schopnost vycítit, co jsou ostatní kolem ní zač... a to byla chyba. Téměř do vteřiny zjistila, co za stvůru kousek od ní sedí. "Budu platit." Houkla na barmana přísným tónem a zaťala volnou dlaň v pěst, přičemž tu druhou, ve které svírala skleničku, chtěla zatnout také, a tak to vypadalo, že za chvíli ji praskne. No, naštěstí se zvládla kontrolovat. Teď. Zhluboka se nadechla, tiše zavrčela a hodila do sebe zbylý obsah, který ve sklence byl. Teď už musí jen počkat na toho barmana, co tak čumí po té zrzce, upírce, kterou by teď nejradši zabila, jako všechny upíry, až se dostaví a ona mu bude moct vypláznout peníze a vypadne. Jinak by to nedopadlo dobře. Ne pro ni.
„Takže dva toasty a ledový čaj s aloe vera,“ zopakoval si její objednávku už jenom tak ze zvyku, jestli na nic nezapomněl. Ale beztak to měl všechno zapsané, tak to byla spíše jen jistota pro zákazníka, zda si objednal vše a ještě něco nepotřebují nebo nechtějí.
Než však udělal první krok od baru, aby šel vyřídit objednávky, tak byl donucený zamyslet se nad tím, co je tady všude v okolí. Bohužel, ptát se nového ve městě, kde to žije, nebylo zrovna moudré, protože ani on sám moc netušil. Svojí nevědomost dal znát tichým zamručením a podrbáním se na zátylku. „Co tak tuším, tak v podvečerních hodinách je poměrně dost lidí zde. Nedaleko je také noční klub, ale ještě jsem tam nebyl, takže moc netuším. A dál... Inu. V parku se při lepším počasí nějací lidé najdou a to samé platí i pro jezero,“ zamyslel se nahlas a snažil se spíše improvizovat tím, že si přehrál všechna místa, co tak letmo tady viděl a pokusil se vybrat ty, která pro lidi zněla nejpříznivěji.
„Jestli mě teď na minutu omluvíte,“ usmál se zlehka a vydal se splnit objednávku hnědovlásky.
Než však udělal první krok od baru, aby šel vyřídit objednávky, tak byl donucený zamyslet se nad tím, co je tady všude v okolí. Bohužel, ptát se nového ve městě, kde to žije, nebylo zrovna moudré, protože ani on sám moc netušil. Svojí nevědomost dal znát tichým zamručením a podrbáním se na zátylku. „Co tak tuším, tak v podvečerních hodinách je poměrně dost lidí zde. Nedaleko je také noční klub, ale ještě jsem tam nebyl, takže moc netuším. A dál... Inu. V parku se při lepším počasí nějací lidé najdou a to samé platí i pro jezero,“ zamyslel se nahlas a snažil se spíše improvizovat tím, že si přehrál všechna místa, co tak letmo tady viděl a pokusil se vybrat ty, která pro lidi zněla nejpříznivěji.
„Jestli mě teď na minutu omluvíte,“ usmál se zlehka a vydal se splnit objednávku hnědovlásky.
Párkrát při čekání na objednávku od hnědovlásky poklepal tužkou o bloček čistého papíru. „A ledový čaj s jakou příchutí? Jablko, broskve, bílý čaj nebo aloe vera?“ zeptal se, aby nebyl nucený přinést zcela náhodný a čelit pak stížnosti ohledně špatného výběru a všemožných jiných problémů, co by z toho vykvetlo. Mezitím si však udělal jednu čárku pro toast, ale okamžitě tam připsal ještě jednu, když si hnědovláska objednala ještě jeden.
Ohledně druhé dámy se už starat nemusel, protože si ji na trika vzal druhý barman. Plus pro mě, ušklíbl se sám pro sebe, ale navenek to nedal znát, pouze se letmo usmíval, aby nezněl negativně nebo hrubě.
Ohledně druhé dámy se už starat nemusel, protože si ji na trika vzal druhý barman. Plus pro mě, ušklíbl se sám pro sebe, ale navenek to nedal znát, pouze se letmo usmíval, aby nezněl negativně nebo hrubě.
Snažil se zbytek večerní směny odkroutit co nejtišeji a v ústraní spíše uklízením. Jenže mu to moc dlouho nevycházelo. Přesněji do té chvíle, než do baru hnědovlasá žena. Rozhodl se, že když se kolega věnuje jedné straně, tak on sám alespoň obslouží tu volnou stranu. Odhodil tedy hadr, kterým myl jeden špinavý stůl, vzal místo toho tužku s bločkem na zapisování, vlezl za bar poblíž k ženě a s letmým úsměvem, který by měl být i tak nějak povinný se zeptal: „Dobrý večer, dáte si?“ Po očku však zaznamenal, že do baru vešla ještě jedna žena. Hypnotizoval tedy druhého barmana, zda se toho ujme on sám nebo to je na něm. Každopádně musela žena čekat...
Upřímně se nad těmi slovy, co vypouštěl vousáč z úst musela zasmát. "Trhat od sebe?" Zopakovala po něm a zavrtěla hlavou, přičemž začala s tekutinou uvnitř skleničky, ve které byl i led, kroužit. "Leda ve snu." Mrkla na něj a hraně se na něj uculila. "A nevím, proč bych měla ničit něco, kam chodím ráda...." Zabrblala a protočila panenkami. Jenom by tomu idiotovi, který se už rozhodl odejít, vyjasnila, že na ni nic zkoušet nemá, pokud ona sama nechce. Tady tihle ubožáci jsou jí akorát tak k smíchu. Nemohla si nevšimnout, jak se barman za pultem díval pořád stejným pohledem a prakticky se mu výraz vůbec neměnil. To ona umí taky. A moc dobře. Ale lepší je se na někoho dívat opravdu zle a být hnusná i slovně, to však tenhle zažít nechce. Hodila do sebe zbytek whisky a skleničkou trochu více třískla o barovou desku. "Přestaň tak čumět a dej mi další, dvojitou." Poručila si propálila jej pohledem.
Mlčky uklidnil střepy, žádnou jinou poznámku na to neměl, pouze přikývl na to, že půl litr zapíše, aby z toho někdy neměl problém a nebyla potřeba dovzípit se, kam ta jedna sklenice zmizela. Střepy vyhodil, koště uklidnil do koutu, kam patřilo, vše potřebné zapsal a raději se sám šel uklidnit. Nejdříve však omyl všechny sklenice, co přitáhl od stolu, kde také ten půl litr rozbil. A po uklízení toho se šel sám uklidit do rohu baru s tím, že jen občas někoho obsloužil, ale takhle večer už pomalu nebylo koho obsluhovat.
Na to už radši nijak nereagovala a hodila do sebe dalšího panáka. Pak si však objednala whisky, kterou do sebe nehodlala hodit na ex... ale vychutnat si ji. Jo, střídá to, ale co je na tom. Špatně jí bývá opravdu jen výjimečně.
Barman se toho chopil a místo ní odsud vypakoval toho ožralýho kreténa. "Já jen informovala, že mu rozbiju hubu, nemusel jsi nic dělat... aspoň by ses pobavil nad tím, jak ženská bije chlapa." Pobaveně se ušklíbla a zavrtěla hlavou.
Barman se toho chopil a místo ní odsud vypakoval toho ožralýho kreténa. "Já jen informovala, že mu rozbiju hubu, nemusel jsi nic dělat... aspoň by ses pobavil nad tím, jak ženská bije chlapa." Pobaveně se ušklíbla a zavrtěla hlavou.
Uslyšela jednoho z barmanů, jak mluví jejím směrem. Zvedla pohled a pozvedla obočí v totálně otráveném výrazu, jakože jí je to úplně jedno. "Vím, kdy mám přestat a fakt mě nezabije několik panáků." S úšklebkem nad tím zavrtí hlavou. A rozhodně by teda na sebe ani v opilosti nenechala sáhnout. To sotva.
"Táhni do hajzlu." Zasyčela směrem k tomu chlapovi, který se nedal odbýt a furt a furt si jel svoje. Zamračeně se podívala na barmana za pultem a levou pěstí zlehka bouchla do desky. "Jestli tenhle kretén do deseti vteřin neodejde, přísahám, že mu rozbiju hubu." Vážně se na barmana, který teda vypadal hodně v pohodě, ale co jí je po tom, že, podívala. A bude toho schopná, jestli jí ten týpek nedá pokoj.
"Táhni do hajzlu." Zasyčela směrem k tomu chlapovi, který se nedal odbýt a furt a furt si jel svoje. Zamračeně se podívala na barmana za pultem a levou pěstí zlehka bouchla do desky. "Jestli tenhle kretén do deseti vteřin neodejde, přísahám, že mu rozbiju hubu." Vážně se na barmana, který teda vypadal hodně v pohodě, ale co jí je po tom, že, podívala. A bude toho schopná, jestli jí ten týpek nedá pokoj.
Po hodně dlouhé se rozhodla zamířit do baru. Vše si tak nějak urovnala a zase je na scéně ta stará, zlá Aina... no, možná ještě horší. To se uvidí. Jediná věc, kterou nemá ještě vyřešenou je ta zbraň, kterou má u sebe stále William. I přesto, že to v práci nějak ututlala, ji musí prostě dostat zpátky. A že ji dostane.
Vstoupila dovnitř a ihned ji ovanul ten vzduch přímo typický pro taková místa. Porozhlédla se kolem a vydala se více do nitra baru. S chladným výrazem ze sebe sundala bundu, pod kterou měla černé tričko, které obepínalo její postavu a zvýrazňovalo tak křivky, za které se stydět nemusí. K nim černé rifle a stejně tak zbarvené tenisky. Zamířila mezi lidmi k baru, kde bundu přehodila přes opěradlo barové židle a posadila se. "Cokoliv, co tady máte, hlavně ať je to alkoholický... třeba vodku." Poručila si u barmana, opřela se lokty o barovou desku a s protočením očí se podívala kolem sebe... žilo to tady, to teda jo. Vzala si svoji objednávku a na ex ji vypila, načež si poručila další. Naháže do sebe pár panáků, trochu se opije a pak půjde... stejně má volno. "Dej mi pokoj." Zavrčela na nějakého dotěrného chlapa, co se vedle ní objevil, solidně na mol a začal do ní valit takové ty typické kecy pro opilce, co se snaží sbalit nějakou holku... jestli takhle bude otravovat dál někoho, jako je ona, tak se stane něco zlého... ještě se hodně držela.
Vstoupila dovnitř a ihned ji ovanul ten vzduch přímo typický pro taková místa. Porozhlédla se kolem a vydala se více do nitra baru. S chladným výrazem ze sebe sundala bundu, pod kterou měla černé tričko, které obepínalo její postavu a zvýrazňovalo tak křivky, za které se stydět nemusí. K nim černé rifle a stejně tak zbarvené tenisky. Zamířila mezi lidmi k baru, kde bundu přehodila přes opěradlo barové židle a posadila se. "Cokoliv, co tady máte, hlavně ať je to alkoholický... třeba vodku." Poručila si u barmana, opřela se lokty o barovou desku a s protočením očí se podívala kolem sebe... žilo to tady, to teda jo. Vzala si svoji objednávku a na ex ji vypila, načež si poručila další. Naháže do sebe pár panáků, trochu se opije a pak půjde... stejně má volno. "Dej mi pokoj." Zavrčela na nějakého dotěrného chlapa, co se vedle ní objevil, solidně na mol a začal do ní valit takové ty typické kecy pro opilce, co se snaží sbalit nějakou holku... jestli takhle bude otravovat dál někoho, jako je ona, tak se stane něco zlého... ještě se hodně držela.
Po odchodu zrzka si všímal svého. Koutkem oka však pozoroval dva veselejší chlápky, u kterých nějak tušil, že jim bude muset při zavíračce ukázat cestu, protože se nezdálo, že budou chtít odejít a už vůbec ne dobrovolně. Tiše si při představě, jak je bude vyhánět a ještě se dožadovat zaplacení, povzdechl, ale se zakroucením hlavy tu představu vytřásl z hlavy, protože se ho to zatím netýkalo.
Rozhodl se raději, že dojde k jednomu stolu, kde vezme sklenice po zákaznících, co tam zůstali a nikdo je nesebral. Jak si také z dálky všiml, chtělo to i hadr na utření opatlaného stolu po nějaké limonádě. Miluju lidi, co vylévají věci, zamračil se lehce pedant na úklid a pořádek.
Nejdříve odsunul sklenice, aby mohl stůl utřít a přitom nemusel jít na dvakrát, ale možná by to bylo pro něho výhodnější, jelikož skla nebylo zrovna málo a z jedné ruky mu vyklouzl poměrně pěkný půl litr na pivo, který se u jeho nohou rozstříštil. Vysloužil si akorát pár pohledů od lidí, ale nijak to nevnímal, pouze odnesl špinavé věci a došel pro koště se smetákem, aby vše mohl uklidit. „Tyhle věci se stávají... Mně... Vždycky mně,“ mumlal si, když hrnul desítky miniaturních střepů na jednu hromadu.
Rozhodl se raději, že dojde k jednomu stolu, kde vezme sklenice po zákaznících, co tam zůstali a nikdo je nesebral. Jak si také z dálky všiml, chtělo to i hadr na utření opatlaného stolu po nějaké limonádě. Miluju lidi, co vylévají věci, zamračil se lehce pedant na úklid a pořádek.
Nejdříve odsunul sklenice, aby mohl stůl utřít a přitom nemusel jít na dvakrát, ale možná by to bylo pro něho výhodnější, jelikož skla nebylo zrovna málo a z jedné ruky mu vyklouzl poměrně pěkný půl litr na pivo, který se u jeho nohou rozstříštil. Vysloužil si akorát pár pohledů od lidí, ale nijak to nevnímal, pouze odnesl špinavé věci a došel pro koště se smetákem, aby vše mohl uklidit. „Tyhle věci se stávají... Mně... Vždycky mně,“ mumlal si, když hrnul desítky miniaturních střepů na jednu hromadu.
Mikel vyslovil tu hnusnou pravdu, která Julienovi přidělávala čím dál tím víc starostí...Prostě to nevyjde. Svůj vlastní podnik nikdy nerozjede. Holt je to Shadowhill a ne Oymayakon. ,,Nevyjde, ale je hezké o tom alespoň snít." Pronese jednu filosofickou na závěr ve své hladince. Pak Mikela totálně přeplatí za ochotný přístup a milé popovídání si, které asi potřeboval ze všeho nejvíc.
Rozloučí se a rozejde se pro kabát. Ledabyle ho přes sebe přehodí a vypadne z baru značně uvolněnou chůzí s jasným cílem - dostat se domů....vážně jsem tomu hotelu řekla domov? Vlastně ano, mohl by být...
Rozloučí se a rozejde se pro kabát. Ledabyle ho přes sebe přehodí a vypadne z baru značně uvolněnou chůzí s jasným cílem - dostat se domů....vážně jsem tomu hotelu řekla domov? Vlastně ano, mohl by být...
Převzal od muže další prázdný panák, který umyl, zatímco poslouchal poznámku, že to venku je spíše pro určitou skupinu lidí léto. „Takže ze severu, taky,“ zamumlal si neslyšeně pro sebe. Hodilo by se poznat někoho, kdo je spíše na vyšší teploty,“ povzdechl si tiše, vypnul tekoucí kohoutek, odložil skleničku na pult a ruce si otřel do kalhot. „Výroba lyží?“ zeptal se překvapeně. „To tady asi nevyjde,“ zamyslel se, ale kdo ví, třeba to vyjde a podnik rozjede.
Panák uklidil do poličky mezi ostatní, otočil se k muži, kterému řekl cenu a převzal si od něho peníze s dýškem, ohledně kterého se lehce pousmál a poděkoval. „Nashledanou,“ zamrmlal, sklidil peníze, otřel pult a tak nějak se odebral k pokračování ve své práci.
Panák uklidil do poličky mezi ostatní, otočil se k muži, kterému řekl cenu a převzal si od něho peníze s dýškem, ohledně kterého se lehce pousmál a poděkoval. „Nashledanou,“ zamrmlal, sklidil peníze, otřel pult a tak nějak se odebral k pokračování ve své práci.
,,Díky." Poděkuje mu za naprosto super přání, jaké chce každý chlastač slyšet. Panák v něm opět zmizí jako Popelka z plesu.
Poznámku o hotelu zaregistruje velice dobře a nad výrazem zima, který použil na aktuální počasí, se velmi pobavil. ,,Zima? Takhle u nás vypadá léto." Pronese možná trochu ironicky
,,Jo, hotel. Momentálně domov, do budoucna...kdo ví. Možná, až si najdu práci nebo rozjedu podnik...jenže tady výroba lyží...to asi jen stěží." Broukne si svým basem na trochu smutnější notu. Vypadá, že by vážně chtěl. Trochu zavrávorá na barové stoličce. ,,Nejvyšší čas jít." Vytáhne peněženku. V místních cenách už se orientuje, přestože není ve městě bůhvíjak dlouho. Položí peníze Mikelovi na bar a nechá mu i docela dýško. ,,Tak díky a mějte se." Zvedne se ze stoličky a zamíří pro kabát.
Poznámku o hotelu zaregistruje velice dobře a nad výrazem zima, který použil na aktuální počasí, se velmi pobavil. ,,Zima? Takhle u nás vypadá léto." Pronese možná trochu ironicky
,,Jo, hotel. Momentálně domov, do budoucna...kdo ví. Možná, až si najdu práci nebo rozjedu podnik...jenže tady výroba lyží...to asi jen stěží." Broukne si svým basem na trochu smutnější notu. Vypadá, že by vážně chtěl. Trochu zavrávorá na barové stoličce. ,,Nejvyšší čas jít." Vytáhne peněženku. V místních cenách už se orientuje, přestože není ve městě bůhvíjak dlouho. Položí peníze Mikelovi na bar a nechá mu i docela dýško. ,,Tak díky a mějte se." Zvedne se ze stoličky a zamíří pro kabát.
Na to, že si dá ještě jeden panák lehce souhlasně přikývl, aniž by zvedl hlavu od dřezu. Pět z šesti panáků uklidil, ten šestý utřel, popadl láhev možná tak už jenom s půlkou vodky nalil správnou míru do panáku, který přisunul po pultu k zrzkovi. „Nechť chutná,“ zamumlal a otočil se, aby mohl láhev vrátit mezi ostatní na polici tam, kam patřila, pokud se z ní zrovna nenalévalo a po otočení udělal ještě jednu čárku k těm šesti.
„Jo... To znám,“ zamumla s povzdechem trochu opožděně na poznámku o hotelu. „A v zimě se to zdá jako dvojnásobná dálka,“ dodal vlastní poznatek, který se musel týkat jenom jeho, protože pro normálního člověka tahle teplota nepředstavovala zimu, ale pouhý chlad, kdy obléká mikinu, ale nemá potřebu přežívat v dece s čajem a věčně zarudlým nosem se stížnostmi, že mu brzy upadnou prsty u nohou. „Netušil jsem, že hotel slouží více lidem jako domov... Nebo snad jen přechodná fáze...?“ zeptal se zvědavě, ale spíše to sám považoval jako nahlas vyslovenou myšlenku s nenápadným otazníkem na konci.
„Jo... To znám,“ zamumla s povzdechem trochu opožděně na poznámku o hotelu. „A v zimě se to zdá jako dvojnásobná dálka,“ dodal vlastní poznatek, který se musel týkat jenom jeho, protože pro normálního člověka tahle teplota nepředstavovala zimu, ale pouhý chlad, kdy obléká mikinu, ale nemá potřebu přežívat v dece s čajem a věčně zarudlým nosem se stížnostmi, že mu brzy upadnou prsty u nohou. „Netušil jsem, že hotel slouží více lidem jako domov... Nebo snad jen přechodná fáze...?“ zeptal se zvědavě, ale spíše to sám považoval jako nahlas vyslovenou myšlenku s nenápadným otazníkem na konci.