Vůbec se mi nelíbilo, kam naše konverzace míří a už vůbec pomyšlení, že bych se klidně mohla stát jejich zábavou, možná i večeři. Když v tom mě praští do nosu pach krve a čerstvé, který šel od Charlotte, nevědomě sevřu sklenici silněji než chci a praskne mi v ruce, přičemž jsem si pořezala celou dlan. *Nene* pomyslím si ,když rozbiji sklenici "Kruci, ted bud muset zaplatit i tu sklenici.."zabrblám tiše a z kabátu vytáhnu plátění kapesník, jež si přitlačím na ránu, abych zastavila krvácení.
Nejlepší, asi bude , když odsud odejdu a tak jsem se zvedla a zaplatila jsem, pak popadnu kabát "Měla bych jít" pověděla jsem trochu nejistím hlasem a mířila jsem k východu. Ani za ty roky ve společnosti, jiných bytosti, jsem si nemohla zvyknout na podivný zápach, který mě pokaždé děsil.

Lehce jsem ukazovačkám přejal po okraji skleničky a zamračila jsem se "Nemyslím si, já tu aspoň nezírám po lidech jako po chodícím občerstvením." pověděla jsem chladně, jestli si myslel, že mi to uniklo, byl na omylu v přímosti dvou upíru jsem se nedokázal uvolnit, i když Charlotte na mě působila mile.
Nechtěla jsem působit nepřátelsky, ale bohužel mi trošku ujel můj ton, když jsem mu odpověděla chladným hlasem, občas se mi to stávalo, když jsem toužila být ve vyhodě a neprojevit slabost. Však na Charlott se lehce usměji, jelikož ve mě probouzela malý pocit bezpečí, ovšem ne natolik velky, abych jí o sobě vychrlila něco vice "Ne, omlouvám se neznám, ale mohu se někdy optat." nabídla jsem se, ochotně.

Pohrávala jsem si se skleničkou vodky, až do chvíle dokud mi nepoloží otázku "Ne, před nedávnem jsem se přistěhovala." odpovím zkráceně, jelikož by to bylo opravdu na delší povadaní.
Lehce nahnu hlavu na stranu a pobaveně mladíka sleduji. *Chudáček* pomyslela jsem si docela pobaveně, však nad poznámkou, že objednal to nejlepší víno se neubraním a pravím "Možná je nejlepší, ale ne vždy musí chutnat skvěle. A škoda vína, nepiji jej" odpovím přímočaře. Když jsem si vzpomněla na scénu z filmu, kde upíři popíjí skleničku krve, musím se nad tím zašklebit *Opravdu podivné.. Ještě místo vína, krev a bude to dokonala scénka do nějakého horroru.*pomyslím si s lehkým pobavením.

Lehce jsem cukla rameny, když ucítím pach, který připomíná chladný podzimní večer. *Upír* zavrčím v duchu nad svým zjištěním, však kdy pohlédnu na tu dívku. Připomíná mi spíš dívku okolo 16-17 let. Vypadá, tak nevině že i já si na chvíli pomyslela, že není možné, aby byla to co je, ale nikdy není dobré někoho soudit podle vzhledu, ale podle jeho nitra.
Zaskočí mě, že na mě toho tolik stihla, již tolik toho vychrlit, obvykle jsem byla já to, vždy šla k věci a tak jsem se neubránila úsměvu "Ahoj, jsem Vianne. Můžeš mi taky říkat Via, jinak těší mě Charlott" odpovím zdvořile a přátelsky k ni natáhnu ruku,ale pak ji nechám klesnout k tělu, nevěřila jsem jí natolik, abych byla natolik zdvořilá. Však poté prasknou dveře a poblíž se ocitne další neznámý. Vydechla jsem tiše a dal jsem věnoval svou pozornost Charlotte.

Přistěhovala jsem se sem teprve nedávno, ale co mě mile překvapilo, bylo že jsem si tu našla snadno práci, do které mám nastoupit za pár dní, i když je to práce přes noc nijak mi to nevadilo, spíš naopak vyhovovalo.
Když jsem vešla dovnitř, bar se mi zdál ještě hezčí než přes den, mělo to v sobě jakýsi kouzlo. Ale dnes jsem tu byla jako pouhý host a chtěla jsem to tu trošku obhlídnout a možná poznat nějaké nové lidi. Usadila jsem se na volné místo u baru, kabát si odložím na opěradlo své židle a mezitím si objednám vodku s džusem.
Rozhlédla jsem se kolem sebe, cítila jsem tu občas až podivné výrazné pachy, které jsem nepoznávala, možná jsem jen paranoidní a něco si namlouvám. *Uvolni se..* pomyslela jsem si a uvolnila jsem svá napjatá ramena a napila jsem se vodky, občas jsem až přehnaně ve střehu a nehodlala jsem na sebe upoutat pozornost, rozhodně ne dnes.

„Tvá zodpovědnost má támhle dvě prázdný sklenice,“ zabručel s poukázáním na vzdálenější roh baru. „A já nemám vážně náladu tu s tebou trávit zbytek tohohle večera, docela rád bych šel už domu. Jenže mi v cestě stojí úklid,“ dodal k tomu všemu a raději se odebral dodělat zbytek své práce, což také zahrnovalo jednoho polomrtvého, co tam seděl nad půl litrem, který postrádal už jakoukoli tekutinu. On je mi pro dnešní večer poslední starostí... A na toho nemám náladu, zamračil se, když navíc ještě musel dlouho obstarávat chlapa, co dlouho hledal peněženku a pokusil se použít tu výmluvu "někde jsem ji zapomněl, dejte mi to na sekeru". Nakonec s tím však neobstál, protože se ukázalo, že přeci jenom peněženku má a pouze přehrává.

Zrovna doutřel jeden z těch špinavých půl litrů a chystal se ho uklidit, když hnědovláska vyjíkla. Lekl se, že se něco stalo, ale po rozhlédnutí nic. Nikdo nikoho nepozvracel, nepřizabil a nic se ani nerozbilo. Nakonec se jen omluvila, sám Mikel nasadil krátký nechápavý výraz, ale posléze ho setřásl, když dívka platila a opět nechala dýško. Alespoň v tomhle ohledu je den úspěšný, ušklíbl se pro sebe, schoval veškeré peníze a stáhl si veškeré nádobí k sobě, aby mohl umýt a ukliditi i to.
Po odchodu hnědovlásky, jedné zrzky a blondýny se par poměrně vylidnil a zůstalo už jenom par tichých lidí, co ocucávalo svou flašku nebo sklenici. A samozřejmě ještě zůstal druhý barman. A při troše štěstí se dostanu brzy domu i já, vydechl dlouze, když všechno uklidil a tak nějak čekal, co za práci se namane.

Jelikož už kuchař neměl tolik práce, když byl večer, tak od něho mohl poměrně rychle převzat objednané tousty z kterých se ještě lehce kouřilo. Cestou vzal do druhé ruky sklenici s láhví ledového čaje a zamířil zpět k baru, kde vše položil před hnědovlásku, která se věnovala telefonu. „Dva toasty a ledový čaj,“ zamumlal tiše, otevřel láhev, aby její obsah mohl nalít do sklenice a mohl se posléze jít věnovat jiné práci. „Dobrou chuť,“ popřál. Koutkem oka pozoroval, co se děje okolo a tak nějak doufal, aby to nepřešlo v něco horšího. Případně aby to nemusel řešit on sám.
Vedle hnědovlásky sebral dva dopité půl litry, které tam předtím musel nechat a rovnou se vrhnul mlčky na jejich mytí, aby si pak ušetřil práci a mohl jít co nejdříve domu.