Samolibě jsem se pousmál. "To ovšem beru jako výzvu," mrkl jsem na ni. Jakmile tohle nějaká žena řekne, nedám pokoj, dokud nedosáhnu svého. Totiž toho, abych jí dokázal, že to dokážu. A teď jsem si prostě umanul, že to dokážu i u své Okouzlující krásné barmanky. Ani mě nenapadlo, že by mohla mít přítele, který sedí jen kousek odtud. Většinou jsem měl přehled a věděl jsem o všem, i o těch nejmenších náznacích, ale jak jsem měl oči jen pro ni, nezajímaly mě nějaké její úsměvy či pohledy na někoho jiného. Jednoduše ne. A tečka. A pokud tahle blondýnka měla být další výzvou, proč ne, rád se budu snažit o to, abych ji pokořil. Ale ne proto, abych něco dokázal sám sobě, to ne. Chtěl jsem ji vidět kroutit se slastní, slyšet ji křičet rozkoší moje jméno a cítit její tělo, jak sebou v orgasmu škube. Všechno pro ni, ne pro mě. "Tak sestřičku už jsem vypudil..." uchechtl jsem se tiše. "Třeba se zakrátko odeberou do toho jejich klubu. Anebo domů k rodičům," pokrčil jsem rameny. Napadl mě i jiný způsob, jak by se to tu dalo vylidnut, ale ten byl krajně nevhodný. Dobře, velice nevhodný. Nelíbil by se ani Charlotte ani zdejšímu starostovi. A ani uklízečkám by se asi nechtělo všechnu tu krev uklízet. Navíc se krev prala hodně špatně a kdybych jim to tu celé zašpinil, asi bych se hodně plácl přes kapsu. Ne že bych neměl peněz dost. Přesto jsem výdaje navíc nepotřeboval. Ale dost úvah o krvavé vylidňování baru. Jednoduše budu doufat, že se človíčkům bude chtít pít jinde, abych mohl vzít Charlotte na procházku. Zahradou vášně a rozkoše. Usmál jsem se, když začala nalívat vodku. Tu jsem obvykle nepil, ale vybrala ji ona, takže jsem neprostestoval. A čas od času změna nezaškodí. "Děkuji," pousmál jsem se na ni ve vší nevinnosti a slušnosti, než jsem vzal panáka mezi prsty. "Na ex?" nadhodil jsem s roštáckým úsměvem a byl připraven ho do sebe kopnout. Vykání mi vlastně ani nevadilo, sice nebylo tolik osobní, ale mělo své kouzlo zdvořilosti. A jednoduše se mi zamlouvalo, ačkoliv v bližším vztahu bych ho asi nebyl schopen udržet.

I když to nebylo moc, stejně mu toužila nějak pomoct, po tom všem, co si ona prožila. Proto možná soucítí s ostatními a kdyby se teď před ní zjevila třeba maminka, i když je mrtvá, nejspíše by to nerozdýchala. Ale i ten něčí podporující úsměv by jí pomohl a dodal věci nový pohled. Takže i ona mu chtěla trochu pomoct, ale nepletla se do toho, dokud Danielle, tak se jmenovala jeho sestra, neopustila bar. Přizná se mu, že je to pádný důvod, což jí i potvrdí. Na to už se jen usměje, než i ona mu řekne svůj pádný důvod. Usmál se a proto jí přišlo, že to byla vhodně zvolená odpověď. Ten úsměv byl takový.. svůdný a ona si až teď uvědomila, jak moc přitažlivý ten muž je. Může být rád, že si toho vůbec všimla, vždy měla oči jen pro Alexe, aspoň od té doby, co jsou spolu a že jsou spolu už poměrně dlouho na to, že je to jeho první vztah. I když si ještě zvyká. ,,Není lehké mě k němu dovést" Odpoví s lehkým úsměvem na rtech, takovým tím taky důvěrnějším, než poobsluhuje pár lidí a dozví se konečně jeho jméno. Takže Nathaniel, ale jo, hodí se to k němu. Když se jí pak zeptá, v kolik končí, jen neurčitě pokrčí rameny. ,,Technicky jsem tu ani neměla být, zavolali si mě, že je tady hodně lidí, takže.. než se to tu vylidní" Usměje se a chvíli si dává oddech od odbíhání a jen stojí u něj. Vlastně když skončí, měla by být s Alexem ne? Ale ten už tam má zase nějakou dívku. Řeší on vůbec takové věci? Nebo jen ona má furt v hlavě, aby mu neublížila a podobně. Řešil to, i když byl s tou holkou doma?? No jistě, že neřešil, přece jen to udělal. Ale ona taková není. Proč jí ale přece jen něco přitahuje na tomhle muži? Třeba, když si dá nějaké drinky, taky to trochu zapůsobí. Je sice upír, ale dlouho nepila, což znamená, že po dobrém alkoholu by jí to mohlo trochu vystoupat do hlavy. ,,Určitě. Hned to bude" Pousměje se a zamíří opět za bar, líbí se jí, jak si stále vykají, i když by už nemuseli, když se znají jmény. Tykání by měla nabízet žena, ale ví, jak to Alexe vždy štvalo vykat a proto zkouší takovou tu hranici i u Natha, jestli to vydrží a nebo jí to prostě jen tak nabídne. Když je za barem, přemýšlí, co by si dali. Bourbon miluje, ale má ho furt, tak vytáhne Absolut vodku, která je řazena mezi nejkvalitnější na světě a proto nalije dva docela plné panáky. Jeden postaví před něj a druhý si nechá u sebe. Má pravidlo, že v práci nepije, ale když je tahle práce tak nečekaná, proč by si nedala. Vodku schová do lednice, ale nechá jí co nejblíže, tak nějak počítá, že jí ještě bude potřebovat.

Věnovala mu povzbuzující úsměv, i když věděla, že je to to nejmenší, ale i tak to člověku občas udělá dobře, že ví, že ho někdo podporuje. I přes to, že se neznají. Nechá ho si vyřešit vše se svou sestrou a když ona odejde, zamíří k baru, kde vezme bankovky a schová je do kasy, pak už se začne věnovat muži, který jí tak pěkně oslovil. Trochu si s ním polaškuje, než zamíří pryč a pak opět k němu. Cestou si všimla, že u Alexe sedí nějaká dívka, jak nečekané, ale jen se nad tím usměje a je zpět u muže. Nakloní se k němu a dívá se mu přímo do očí a poslouchá jeho slova. Jemně si zkousne spodní ret, když je u něj tak blízko a on jí říká takové věci. ,,To je pádný důvod" Potvrdí mu na oko s vážnou tváří a sama se poptá na jeho jméno. Oplatí jí to stejnou větou a tak se na něj jen zářivě usměje a na vteřinku zapřemýšlí, chtěl to, tak co, nakloní se tak, aby to slyšel jen on, tak nějak k jeho uchu. ,,Při orgasmu ráda křičím jméno protějšku" Zavrní svůdně a lehce pobaveně, laškuje s ním a je to vlastně první, co jí napadlo. Pak už se odtáhne a jen se nevinně usměje. Obslouží dalších pár lidí na baru, včetně nového panáku pro Alexe a jeho novou kamarádku a pak ještě odnese objednávky do boxů a cestou nejde rovnou za bar, je tam ještě druhá holka a lidi obsloužení a tak jde za neznámým, stane přímo u něj. ,,Jsem Charlotte" Představí se mu mile a na chvíli se vklíní tak nějak k němu, k baru, před něj, jsou až na konci baru, daleko od Alexe.

„No jistě, byl to jeden z mých velkých snů“ odvětil jsem naprosto vážně a poté, co Lott vystřelila k baru, jsem tam musel dojít tak nějak sám. Odložil jsem si bundu a zamířil k baru, kde už na mě čekala připravená sklenka bourbonu. Jak pozorné. Hodlal jsem dnešek strávit pro jednou pouze popíjením lahodného drinku a vlastně vůbec ničím jiným. U toho jsem samozřejmě čas od času sledoval Lott, která opět kroutila zadkem do rytmu hudby, takže i když já ji vidím každý den, kdo by se nepodíval že. No samozřejmě jsem nebyl jediný, ale to jsem opravdu neřešil. Jednou je Lott děsně sexy barmanka, na tu se prostě podívá každý chlap. Během chvíle se vedle mne posadila nějaká neznámá dívka, která mě samozřejmě musela hned oslovit. Tentokrát jsem se vážně po jiných holkách ani moc nekoukal, natož pak cokoli jiného, co by značilo můj zájem a stejně se kolem mě začne nějaká motat. Jak já to jenom dělám… “Máte štěstí slečno, natrefila jste na opravdového odborníka a můžu vás ujistit, že tohle vyhozené peníze určitě nebudou" usmál jsem se, kopl do sebe obsah sklenky, načež jsem veškerou svou pozornost obrátil zpět k neznámé dívce. "Mohu vědět s kým mám vlastně tu čest?" optal jsem se zamyšleně, zatímco jsem pohledem skenoval její tělo, dokud jsem se nevrátil zpět k jejím očím. Ano opět jsem si hrál na takového toho převelice slušného muže, jako jsem to vlastně dělal téměř pokaždý, když mi někdo začne vykat, což mimochodem obvykle taky nedělám. Skutečnost ale byla jiná, vím, že mi ani tahle hraná slušnost nikdy moc dlouho nevydržela a navíc jsem si ani nebyl jistý,jestli mě její jméno vůbec nějak zvlášť zajímá.

Hlesl jsem "díky" k barmance, ale soustředil se na slova Nory. Vlastně Danielle. Když mluvila, jenom mi hučelo v uších. Nemusela říkat, že je moje sestra. Poznal jsem to. "Chápu," dostal jsem ze sebe jenom a sledoval, jak se chystá k odchodu. Chtěl jsem otevřít pusu, abych jí na to něco pověděl, ale vtom si to uvědomila. Jako kdyby si živě vybavila všechny ty společné roky daleko ve vesničce v Británii. Dodnes si oamatuji, jak ji matka čekala. Jak těžký měla porod. A jak těžce potom onecmocněla. A Danielle odešla pryč. Stejně tak bratr. Jenom já jsem zůstal, abych se pokusil pomoct a jak to dopadlo... Lépe, kdybych také odešel. Nemohl jsem ale za to, že ti prašiví vlkodlaci zabili naši matku.
"Nejsem," přiznal jsem tiše a polkl. Nevím, jestli jsem byl rád nebo ne, že ji vidím. Ani z mého výrazu se nedalo absolutně nic vyčíst. "Danielle... Dlouho jsme se neviděli," utrousil jsem nakonec. Vzpamatoval jsem se z počátečního šoku ale poměrně rychle. "Tohle není vhodné místo ani doba na rozhovor," prohlásil jsem tiše a podíval se na sklenku s vínem. "Tak jsi mě přeci jen našla. Žádám tě ale, abys s tím počkala. Dej mi pár dní, sám tě najdu a promluvíme si," požádal jsem ji. Ne, dnešek nebyl vhodný. Ani zítřek, to budu mít moc práce s pitvou.
Stejně jsem si ale nemohl odpustit lišácký úsměv k Okouzlující krásné barmance, jak jsem si ji překřtil, dokud mi nepoví své jméno. "Je to takové osobnější," odvětil jsem. "A pak bych měl ještě jeden důvod, ale s tím bych se tu raději příliš nešířil nahlas," dodal jsem a mrkl na ni. Pozorování její osoby, jak se pohybuje na vysokých podpatcích s grácií a ladností šelmy, jsem se nemohl nabažit. Asi s tím mělo dost co dělat to, že byla upírka, ale na tom mi nezáleželo. Koukalo se na ni zatraceně dobře.

Po dlouhém dni v práci a na přehlídkovém mole se rozhodla, že by mohla zajít do baru a trochu vypustit páru.
Oblékla si tedy černé přiléhavé šaty, které končily těsně nad zadkem, na nohy obula pohodlné lodičky, vlasy rozčesala a nechala je spadlé přes ramena až na záda. A vydala se směrem k baru, očekávala tam mnoho lidí, ale tolik kolik jich tam opravdu bylo, to byla síla.
Vešla dovnitř a rozhlédla se kam by se posadila a aby byla co nejrychleji obsloužena. Tak jedině k baru vetřela se mezi lidi a usedla vedle hnědovlasého mladíka, který před sebou dřímal sklenici nejspíš whiskey nebo bouronu.
Dřepne tedy vedle něj na barovou židličku a mile se na něj podívá. "Stojí ten bourbon k tomu abych si ho také koupila? Vypadáte na to, že tomu budete rozumnět a nerada bych vyhodila peníze za něco co není dobré." řekne klidným a milým hlasem a prohlédne si ho. Lehce si upraví vlasy a nohu si hodí přes druhou a očekává jeho odpověď.

Lehounce jsem přimhouřil oči a drobnou chvilku uvažoval, než jsem se rozhodl pro druhou možnost. "Tarapacu, prosím," sdělil jsem jí svůj výběr a pozvedl koutek úst, než jsem se opět obrátil k Noře. "A pročpak ho hledáte, Noro?" zajímal jsem se, ale spíše ze zdvořilosti, když už mne oslovila. "Blízce? Byla jste snad jeho přítelkyně?" Kdybych se neuměl tak dokonale ovládat, v očích by se mi zračilo znepokojení. Kdo byla zatraceně zač? Nepamatoval jsem si žádnou až tak blízkou dívku, která se jmenovala Nora. Ale ten pach... A secvaklo mi to. Poznal jsem ji. V očích mi problikl na setinu sekundy záblesk pochopení. Tohle, že byla Danielle? Moje malá sestřička? Zachovával jsem kamennou tvář. Podle všeho mě ona nepoznala. A tak to mělo být. Jenže... Ano, toužil jsem ji obejmout a ujistit ji, že se mi za nic omlouvat nemusí, že chápu, proč od nás tehdy odešla, a že je všechno v pořádku. Ale moje racionálnější část mi radila, abych to nedělal. Byla to dlouhá doba a nebylo by dobré se do toho vrhat po hlavě. Potřeboval jsem zjistit, jak se od té doby změnila. Ze zamyšlení mě vytrhl až hlas té krásné barmanky. "Možná by tu něco bylo," vykouzlil jsem drobný úsměv. "Sdělila byste mi své jméno, okouzlující neznámá barmanko?" zeptal jsem se. A taky tu byla ještě jiná věc, kterou jsem začínal opravdu nutně potřebovat. Nemohl jsem si odpustit občasné koukání po jistých jejích partiích, když byla zrovna zády k nám. Její úsměv v sobě měl půvab a každý její pohyb v sobě skrýval eleganci, i když si to nejspíš sama ani neuvědomovala.