Prý jsem měla být pornoherečkou. Teď jestli to vzít jako pochvalu nebo urážku. Upřímně řečeno, asi bych se v té práci moc nevyžívals. Ano, sex mám ráda, hrátky kolem taky a je mi jedno, jestli je provozuji s ženou nebo mužem, ale nelíbí se mi představa, že to někdo natáčí a pak se na to kouká spousta chlapů jen tak na internetu. Zvlášť když vím, že to natáčení není jen tak. Když nemáte den před natáčením nic jíst, podstupovat čištění střev a všechny tyhle procedury, abyste pak byly zesláblé, unavené a vyhladovělé a to jenom proto, abyste mohly natočit s nějakým chlapem kousek análního sexu? Děkuji, nechci. Navíc ti herci nejsou kolikrát ani hezcí a jejich nádobíčko? Jedno velké bleh. "No tak, za tohle děkovat? Za pravdu?" ušklíbla jsem se, ale byla jsem ráda, že se se mnou nesnaží hádat. Po usazení a objednání si Becca zařídila na další den volno. "Kdo po tobě prosímtě ze sboru nepokukuje," obrátila jsem oči v sloup a pobaveně do ní ždrcla. "A co David? Přežije to ten den bez tebe?" rýpla jsem si, nemohla jsem si prostě pomoct. Ale přesně takový přístup se mi líbil. Proč toho nevyužít? Sice to Becca myslela spíš jako vtip, ale to nic neměnilo na tom, že bych jí to schvalovala. Hodila jsem do sebe celou whiskey a zašklebila se na Beccu. "Vodu? Už? Ale no tak," zavrtěla jsem odmítavě hlavou a nechala nám nalít podruhé. Mně ta troška ublížit nemohla, ale Rebecca moc nepila a snadno jí to naleze do hlavy. Tak trochu jsem se i těšila, až se to stane, a hodlala jí pomoct to navodit, i kdyby nechtěla.

Rebecca kupodivu ani nevypadala mým vyprávěním otrávená, spíš pozorně poslouchala a já se soustředila na barvité líčení situací, které nastávály. A že jsem občas zacházela i do detailů, které by pravděpodobně jen tak někdo slyšet nechtěl. "Ale stejně, na to, jakého ho měl, se s ním zase tolik neukázal," postěžovala jsem si na závěr a vlastně tím zhodnotila celou noc. Bylo to fajn, ale mohl z toho mít mnohem víc. "Ale máš, nepodceňuj se," stiskla jsem jí dlaň, než jsme vstoupily dovnitř a Rebecca nám vybrala hned na začátek whiskey. "Dvakrát," dodala jsem k její objednávce a sledovala, jak cosi ťuká do mobilu. "Ty si to prostě umíš zařídit, jsi úžasná," spokojeně jsem se usmála a naklonila se k ní. "Což znamená, že tě budu mít celou dobu pro sebe," šibalsky jsem se usmála. Když mě pak pokárala, ať nekoukám po chlapech, pobaveně jsem se usmála. "To abys na svou mladší sestřičku dávala pozor, aby ti někam neutekla," popíchla jsem ji a pozvedla pití jako ona k přípitku.

<< domek (s Rebeccou)
To, že se mnou moje sestřička jde vymést bar, mě potěšilo jako nic jiného v posledních dnech. Ani z dnešní noci jsem neměla tak dobrou náladu jako díky tomuhle jejímu rozhodnutí. Vedla jsem si ji za paži, byla jsem do ní zavěšená a celou cestu spokojeně vrkala o mém včerejším úlovku. Nutno podotknout, že mě výběrem oblečení překvapila, ale příjemně. "Vypadáš dobře, sestřičko," sladce jsem se na ni usmála a zakřenila se. Fakt vypadala dobře. Škoda, že je moje sestra. Vešla jsem do baru bez zaváhání a odvedla ji pěkně rovnou k barovému pultu. "Co si dáš? Platím já," mrkla jsem na Rebeccu a šibalsky se usmála. "Jenom to nepřežeň, jdeš zítra do práce," popíchla jsem ji a svlékla si bundičku, abych ji přehodila přes barovou židli. Okamžitě jsem se začala rozhlížet po možné dnešní oběti. Něhy a vášně pochopitelně, nejsem ani pijavice ani vlkouš.


(Bez brýlí a kabelky.)

Ani mě neunikl žádný z jejích pohledů, ale já jsem na pozornost a obdiv zvyklý a patřičně si to užívám. Dobře vím, že mi žádná neodolá a ještě se nestalo, abych nějakou nedostal, stačí jen chtít. Takže jednoduše řečeno, o tom, co se v nadcházejícím čase bude odehrávat, rozhoduje jen mé rozhodnutí a tudíž podle toho zvolený způsob, jakým se k ní budu chovat. Někde hluboko uvnitř mě stále byla ta myšlenka, že je mě pro tenhle nový způsob života v páru možná vážně škoda a je pravda, že tohle bylo takové uvolňující, takové vrácení se do starých časů. Za znovuvyvolání tohoto pocitu může nejspíš i fakt, že si Lott jen tak někam odešla, ale dost už, takhle nesmím přemýšlet. Raději jsem se opět začal věnovat pouze Cecelii a právě probíranému tématu. „Hmm na tom asi něco bude“ uznal jsem zamyšleně. Chvíli jsem uvažoval, že bych s ní i někam zašel než jen čistě posedávat u baru, načež jsem se rozhodl nějakou takovou nabídku i vyslovit, neboť i její dosavadní chování mě jen utvrzovalo v tom, že zas až tak bázlivá, aby se mnou radši nikam nechodila, není. "Pak bych nejspíš odpověděl, že takovou nabídku nemůžu odmítnout..samozřejmě jen hypoteticky" usmál jsem se s pohledem upřeným hluboko do jejích očí, než jsem část své pozornosti na okamžik soustředil na skleničku bourbonu, která dosud z naprosto nepochopitelného důvodu vydržela stále stát na baru a překlopil do sebe její obsah. Popravdě její odpověď nebyla úplně ta, kterou jsem čekal a to z jednoho jediného důvodu, já jsem zimu nějak moc nevnímal a bral ji tak jako poslední možný problém, ale bylo jasné,že ona to řešit bude.

„Joo? No to jsem rád“ pobaveně jsem se ušklíbl, ono je pravda, že vypadat stále na dvacet, má vážně něco do sebe. Měl jsem vlastně štěstí, že mě ten osud, co mě potkal, potkal tak brzo, být starý upír musí být hotový peklo. Ve chvíli, kdy Cece barmanka přinesla drink na moje doporučení, jsem využil příležitosti a rovnou si objednal další, který se ke mně také brzy dostavil. V tu chvíli mi to došlo, tohle přece není má osobní barmanka. Střelil jsem pohledem na druhý konec baru, odkud právě Lott odcházela do šatny a hned za ní tam mířil i nějakej chlap. Ostře podezřívavým pohledem jsem to sledoval, ale jinak žádná jiná reakce se nekonala. Vlastně jsem spíš přemýšlel, jaké pocity to ve mně vyvolává. Žárlivost stoprocentně ne, to je u mě prostě nemožný, spíš mi to trochu připadalo jako trest nebo možná pomsta za to, co jsem jí udělal já. Každopádně, ať už má v plánu cokoliv, já to teď odmítal řešit. Stejně nejlepším řešením bude nechat ji a až pak řešit případný důsledky. Svou pozornost jsem tedy obrátil zpět k mé současné společnici. Jako odpověď na její poděkování jsem namísto nějakého „Nemáš zač“ řekl něco pro mě naprosto typického. „Já vím“ samolibě jsem se pousmál. Je pravda, že jsem z ní vlastně kromě těch pár okamžiků téměř nespustil oči, až jsem se divil, že to nějak nekomentuje, teda ne že bych někdy dal na něčí stížnosti nebo tak."Tebe určitě, hezkých holek si nejde nevšimnout" podal jsem jí opět takovou tu klasickou odpověď, ale tak co, vždyť to byla de facto pravda. "No místním bych se rozhodně nenazýval, ale něco málo přes rok už tu jsem" odvětil jsem, rok vlastně není zas tak dlouhá doba a stejně mi to přijde, že jsem v tomhle městě už věčnost, čím to asi bude? Když se o mě chtěně nebo možná nechtěně otřela, jen jsem jí věnoval jeden ze svých letmých a přesto takových tajemných a řekněme si to upřímně, hlavně děsně přitažlivých úsměvů.

I kdyby ukázala, že to hraje, neměl bych důvod jí ubližovat. Jiné jsem obvykle tvrdě odkopnul a nechal si dělat, co chtějí, ale blondýnce bych to neudělal. Na to byla až moc krásná a hlavně také vypadala inteligentně, ne jako jiná děvčata, s nimiž jsem měl často tu čest. A které o mně obvykle jevily velký zájem. Ono to bylo i logické, ty chytré si uměly vyčíhat svoji příležitost a šikovně se dostat do mé přízně. Takových nebylo nnoho. Ale Charlotte mohla být jedna z nich. "To je samozřejmé," pousmál jsem se. Zdálo se, že ji to opravdu potěšilo, což bylo dobře. Bylo mi jasné, že každá žena, která není lesba, se po mně prostě podívá, i kdyby měla šíleně žárlivého a agresivního manžela, takže pokud je některá z nich upírka, rozhovor jednoduše uslyší. Nad jejím pokáráním jsem se tiše uchechtl, ale už jsem na to nic neřekl. Když pak řekla, že jsem ohleduplný, samolibě jsem se pousmál. Když jsem chtěl, dokázal jsem takový být. Lépe řečeno - když jsem něco nebo někoho chtěl. A ano, Charlotte jsem chtěl. Opravdu moc. V šatně mi dovolila, abych jí rozpustil vlasy, a bylo vidět, že si dotýkání opravdu užívám. Byly úžasně hladké a lesklé a voňavé. Jasně, mírně načichlé kouřem z baru, ale v tom bylo právě to kouzlo. "Příjemná maličkost," odvětil jsem se spokojeným úsměvem. "Ani tohle tě nepovzbudí?" šeptl jsem tiše a věnoval jí lehký povrchový polibek, na němž jsem si ovšem dal opravdu opravdu záležet. Mírně jsem zachytil zuby o její spodní ret, když jsem se odtahoval, načež jsem oči otevřel a věnoval jí rádoby nevinný úsměv. "Můžu tě vzít k sobě, jestli chceš," nabídl jsem jí okamžitě, jelikož se mi zdálo, že je z šatny celá nesvá. Jako kdyby měla strach, že nás tu někdo přistihne. Někdo konkrétní. Že by přítel, kterého se chystá podvést? Neptal jsem se. Pokazil bych to tím.

Tušil jsem, že tu svoji jistotu jenom hraje, ale nenaléhal jsem na ni. Pouze jsem se vědoucně a s patřičnou svůdností usmál. Mým cílem ani tak nebylo dostat ji do postele jako spíš potěšit ji. Vidět, že se cítí dobře a že tomu tak je díky mně. A doufal jsem, že mi to dovolí. A chystal jsem se pro to udělat všechno. Chlácholivě a shovívavě jsem se pousmál. "Nemusíte se ospravedlňovat, chápu, že to nelze ovlivnit," ujistil jsem ji a pak se pobaveně ušklíbl. "Ne že bychom se spolu bavili zrovna potichu, mohl nás poslouchat kdokoliv," pokrčil jsem rameny. Jistě, že jsem poznal, že je upírkou. K čemu by mi všechna ta léta byla, kdybych teď ani nepoznal dalšího svého druhu? "A já jsem vám za to nesmírně vděčný, má Okouzlující krásná barmanko," odvětil jsem upřímně a oslovil ji onoi přezdívkou. Pak už jsem ovšem znal její jméno. Vyslovoval jsem ho a jako bych ho ochutnával a zkoušel, jak zní. A znělo nádherně. A zdálo se, že podobně si hraje i ona s mým jménem. "Nabídl bych ti i krátkou verzi, ale když vidím, jak se ti zamlouvá dlouhá, nemám to srdce ti to kazit," usmál jsem se provokativně, čímž jsem dal najevo, že vím, jak se v jeho vyslovování vyžívá. Vypil jsem i druhého panáka, který mi příjemně sežehl krk, a povzbudil moji náladu a sledoval jsem, jak bere flašku a naklání se ke mně. "Hned jsem tam," šeptl jsem, nechal na baru dostatek peněz a vyrazil za ní. Proplétal jsem se mezi lidmi, dokud jsem se neocitl před dveřmi šatny, kam jsem vstoupil za ní. V momentu, kdy si zrovna rozpouštěla vlasy. "Počkej, můžu?" zarazil jsem ji a s pousmáním jsem k ní přistoupil zezadu. Pokud mi to dovolila, sám jsem dlouhými štíhlými prsty stáhl gumičku z jejích blonďatých vlasů. Načechral jsem lokny a nechal je dopadnout na její ramena a záda. "Jsi nádherná," naklonil jsem se k jejímu uchu a na malý moment držel dlaně na jejích ramenech, než mi pohled sklouzl k flašce vodky. "Na povzbuzení?" uchechtl jsem se a koutek se zkroutil do dalšího rošťáckého úsměvu. Kamenný výraz byl nadobro ten tam. Minimálně pro dnešek, dokud budu ve společnosti této dokonalé blonďaté upírky.

Povytáhl jsem obočí a v duchu se sebevědomě ušklíbl. "Myslíte?" odvětil jsem a očidivně jsem si doscela dost věřil. A jak by taky ne, léta praxe. Nejen ve svádění, ale ve všemožných praktikách. Kdybych věděl, na co právě Charlotte myslí, prostě bych ji odtud unesl, práce nepráce. Vzal bych ji k sobě domů, uložil do jedné z těch dokonale pohodlných postelí s hedvábným povlečením a dal přesně to, co chtěla. Udělal bych to, na co právě teď myslela, a nezajímaly by mě její protesty. Ani kdyby se mi snažila namluvit, že má přítele, kterého miluje. Nevyžadoval bych po ní závazek, žádný trvalý vztah, jenom bych jí ukázal prostor za hranicemi všeho potěšení. "Stejně jste to myslím slyšela a nesnažte se zapírat," tiše a krátce jsem se zasmál. Nevadilo mi to. U ní ne. "To máte pravdu. Kdyby tady nebyli, seděl bych tu sám a zoufal si nad svou osamělou duší," zkroutil jsem rty do letmého úšklebku. Mám vůbec jakožto upír nějakou duši? Spousta lidí by o tom asi ráda polemizovala. Faktem ale zůstávalo, že osamělý jsem byl. Jenže dobrovolně. "Charlotte," odvětil jsem a vypil panáka na ex. Zavřel jsem na moment oči. V krku mě trochu pálilo, ale nebylo to nic, nač bych nebyl zvyklý. Položil jsem panáka před sebe na pult a vyčkal, než nám dolije. A nabídla mi tykání. Sám jsem jí ho nenabízel, věděl jsem, že s tímhle by měla přijít žena. "Jestli to je vaše - tvé přání," usmál jsem se přívětivě. Pak mě ale překvapila polibkem na tvář. Strniště ji asi muselo trošku poškrábat, ale nic to neměnilo na tom, že je upravené a čisté. Některé ženy ho třeba i vyloženě vyžadovaly, poněvadž je vzrušovalo, jak je při líbání škrábe. "Určitě nám budou hvězdy nakloněny," souhlasil jsem s přikývnutím napůl žertem a napůl vážně. Doufal jsem, že ji brzy pustí. A že se mnou odejde a nenechá mě jen tak.