Věnuje jí další ze svých nevinných sladkých úsměvů, který má taktéž znamenat to nevyslovené: Promiň, přišla jsem pozdě kvůli pitomé řasence. a rovnou si od ní převezme sklenku. "Na dnešní večer." Zopakuje se širokým úsměvem, který v ten moment je upřímný jenom částečně a upije trošku ze sklenice. Ona tvrdý alkohol moc pít neumí, takže kopnout do sebe panáka whiskey jenom tak na posezení, to zřejmě nedá, proto zvolila taktiku usrkávání. Mezitím před ní přistane pivo a miska s mandlemi, které jsou ještě pořád teplé, misku přisune k Mal, na znamení, že si má klidně vzít a po tom co si s Mal ťukne se rovnou plným douškem napije a nad horním rtem jí zůstane malý knírek, který setře hřbetem ruky a už s mírnějším úsměvem si lokty položí na bar a koukne na svou společnici.
"Mám se.. Fajn." Zkonstatuje nakonec s úsměvem a vloží si do úst jednu mandli, kterou rovnou zchroupá. Není to tak, že by se bála, že jí Mal ublíží, neměla z ní strach, spíš měla strach, že když to řekne takhle na rovinu, Mal se třeba lekne, vezme to nějak špatně nebo tak něco.. Jammie si Malii velice oblíbila, dokonce ji považovala za kamarádku a co by si opravdu nepřála, by bylo ztratit ji, což by se taky mohlo stát, kdyby to na ní takhle netaktně vybalí.
"Toho si totálně nepamatuji.." Podívá se na ní trošku káravým pohledem. "Posledně když jsem tě viděla, byla si ještě nešťastná z toho, že se ti neozývá Ryed nebo jak se ten tvůj milý jmenoval.." Uchechtne se nad tím, snad aby odlehčila situaci. Není to tak, že by jí to vyčítala, to rozhodně ne, ale je to poměrně zábavná změna. "Sladkej jo? Jakože sladkej, moc se mi líbí a chci ho do postele, nebo sladkej jako chci ho sbalit a potom si ho nechat jako domácího mazlíčka?" Mluví hrozně uvolněně a vlastně je celkově uvolněná. Má ráda takovéhle plkání s kamarádkami, ráda řeší tyhle holčičí věci..
"Potkala jsem jednoho kluka u jezera a zpřátelili jsme se, je moc fajn.." Jemně pokrčí ramínky, jako kdyby o nic nešlo, ačkoliv opravdu jde. Ne jenom že se zpřátelili, ale vytvořilo se mezi nimi poměrně silné pouto. Ovšem na tohle se zřejmě Mal neptala, ale na tohle Jam neměla ani pomyšlení, ještě pořád se tak nějak nepřenesla přes Terryho. Sakra, ten chlap se jí vážně dostal pod kůži a čím dál tím více jí mrzelo, že na to hned vlítli, namísto toho aby se nejdříve poznali, ale na to je teď už pozdě..

Vřítí se do baru jako velká voda a fakt, že je udýchaná, funí jako muflon a má úplně červené tváře značí, že zřejmě spěchala. Hned u vchodu hodí svůj kabát na věšák, tašku si přehodí přes rameno a rozejde se směrem k baru, kde už stihla zmerčit svou kamarádku Malii. Cestou k ní, si ještě poupraví límec svojí košile a z tašky vytáhne lahvičku parfému, který si nastříká na dekolt (který je mimochodem ještě pořád červený od té horké kávy, kterou na sebe tak překrásně vylila když byla u Chrise) a na zápěstí, ve snaze zakrýt tu vůni tabáku, která se jí tak neochvějně držela celou cestu sem. Po tom, co přišla domů a přečetla si několik z té miliard zpráv, co jí poslala maminka, si už vážně musela zapálit. Mezi těmi zprávami ovšem byla i jedna podstatně příjemnější a to od Malie, která jí potvrzovala, že se večer sejdou. Jenže to znamenalo, že ze sebe bude muset udělat alespoň trochu člověka, až doposud chodila poměrně nenamalovaná. Jemnější kouřové líčení lichotilo jak tvaru jejích očí, tak celému jejímu vzhledu a působilo to poměrně grunge a tak, v kombinaci s ležérně rozcuchanými zrzavými vlasy. Rovnou bez jediného slova usedne na židli vedle Malie a nevinně na ni zamrká.
"Víš, půl hodinka zpoždění, to je teď in.." Ušklíbne se pobaveně a koukne na barmana. "Jedno pivo a jedny pražené mandle prosím." Věnuje mu vřelý úsměv a potom svůj pohled opět stočí k Mal. Hlavně se jí nezeptej přímo, musíš na to nenápadně stočit řeč. Hlavně nenápadně, co kdyby fakt byla upír, mohla by tě tady na místě vycucnout, jenom protože by se bála, že to někomu prozradíš..

Trhl jsem omluvně rameny. "Omlouvám se, nechtěl jsem se vás tím dotknout," omluvil jsem se okamžitě. To asi nebylo to nejvhodnější, co jsem jí mohl říct, ale jakmile se po zaplacení rozmluvila, nezdálo se mi, že by ji to odradilo od další konverzace se mnou. Asi si plně neuvědomovala, jak dvojsmyslně to zní, ale ne že by mi to vadilo. Jenom aby pak opravdu nečekala koně a nebyla zklamaná. Akorát že tím koněm jsem měl být já. Na kterém by se... Ehm. Nesměl jsem si to představovat. Ještě ne. Jinak by to skončilo špatně. Tedy hůř, než mělo. "Vlastně jsem rád, že se to stalo," pousmál jsem se a sledoval její ruku, jak zajíždí do jejích vlasů. Byl bych radśi, kdyby to byla moje ruka. "Ano, můj, doma," přitakal jsem. To, jak si navlhčila rty... Uch. Asi to nedělala schválně, ale to onen vliv na mě změnit nemohlo. "Pak bych vám měl vaše přání splnit," odvětil jsem a rošťácky se na ni usmál. Měl jsem pocit, že se z ní už teď zblázním. Vyloženě se mi nabízela! Jenom by mě zajímalo, jestli ví, že jsem upiŕ, jestli nás dovede rozpoznat. Lucilla ano, ale u Rebeccy jsem si tím nebyl jistý. Vyzvala mě, abych ji vedl, a tak jsem si pospíšil, nechal na pultu pár bankovek a popoběhl, abych jí mohl gentlemansky podržet dveře. Ten její zadeček... Tak moc jsem ho chtěl zmáčknout a přitisknout ji pánví k sobě, držet ji a nepouštět. "Jaké je vlastně vaše rozkošné jméno?" zajímal jsem se, jelikož mi došlo, že jsme se ani nepŕedstavili.
>> Vila Nathaniela

To byla celá Lucilla. Když chtěla, dokázala se i ode mě sama vypakovat ve dvou minutách, ačkoliv jsme ještě před těmi dvěma minutami hlasitě vzdychali a sténali přes celou vilu. "Ale ten tu teď není, ne? Asi to není moc dobrý přítel, když nechá takovou ženu, aby musela chodit po barech sama se svojí sestrou," odpověděl jsem trochu podmračeně. Další, která má přítele? Mám na zadané krásné ženy nějaké štěstí. Ale tahle byla jiná. Zaplatila pití a spadla mi do náruče. "Bohužel, musel zůstat doma, abych na sebe nepoutal pozornost," povzdechl jsem si hraně sklesle. Ta otázka znělo trochu... Zvláštně, až dvojsmyslně. Ale byl jsem si jist, že to tak nemyslela. Slyšel jsem, jak jí začalo srdce bít rychleji. Takže to není Ledová královna. Přeci jen s ní něco dělám. "Něco? Moc ale ne, ne? Jinak byste ani souvisle nemluvila," pousmál jsem se. To byla celá Lucilla. "Hluku, lidí a kouře? Pak bych vám mohl nabídnout svůj bar, jen bych nerad zněl nevhodně nebo jako bych vám chtěl dělat nevhodné návrhy," nadhodil jsem. Přesto tam ta nabídka byla. Všiml jsem si, kam se kouká. A musel jsem ty rty, na které koukala, zkroutit do drobného, ale doufejme účinného úsměvu.

Nezdála se z toho faktu příliš nadšená. Mrzelo mě to, byla krásná a Lucilla jí očividně dělala jenom starosti. Ne že by kdy Luc byla andílek, co se drží pravidel a dbá na bezpečnost. "Proč myslíte?" zeptal jsem se a dokonale skryl zklamání. Ale to půjde. Nenechám ji jen tak odejít. A i kdyby, tak ne samotnou. Kdo ví, kdo by se ji pokusil ulovit. Zatímco ona lovila peníze, koukal jsem bezvýrazně na desku stolu, než se zničehonic nějakým způsobem ocitla v mé náruči. Zareagoval jsem rychle, vždyť jsem upír, ale stejně mě překvapilo, že se jí tak zamotala hlava. "Neomlouvejte se, to je v pořádku. Rád jsem chrabrý rytíř, který každého zachrání," pousmál jsem se a pobaveně na ni mrkl. "Přece mne tu nenecháte samotného jako starého mládence, kterého všechny ostatní odkoply," nasadil jsem rádoby ztrápený a posmutnělý výraz. Sevření jsem trochu povolil, ale pořád jsem ji držel, jako kdybych se bál, že se kdybych ji nechal, rozsype se. Nesnažil jsem se jí sahat na ten její překrásný a úžasně tvarovaný zadeček nebo snad do výstřihu. Jen jsem ji držel kolem ramen a pasu a nechal ji, aby se o mě opírala, pokud chtěla.

Vyčkával jsem a ani se ke dveřím záchodu nekoukal, aby to snad nevypadalo, že na ni čekám. Ale jakmile klaply dveře a ozvaly se lehké kroky, věděl jsem, že už jde. Přesto jsem se na ni ani tak nedíval, nesměla pojmout podezření. A že já jsem v tomhle sakra dobrý. Podíval jsem se na ni a celou ji přejel pohledem. Takhle zblízka a ještě s těmi jejími zardělými tvářemi a svítivýma očima byla ještě hezčí. "Omlouvá se vám, prý musela naléhavě za klientem, pokud myslíme tu samou osobu. Požádala mě, abych to vyřídil její sestře," vysvětlil jsem s pokrčením ramen, jako kdybych Lucillu ani neznal. Technicky vzato jsem ji neznal, jen ke mně párkrát zaskočila se pobavit a pro radu k zařizování její ordinace. "Přece ale nepůjdete domů, mohu vám dělat společnost, kdybyste si to přála. Jsem si jist, že kdyby to nebylo nic naléhavého, nenechala by vás tady," spistil jsem podmanivým hlasem, ale zase tak, aby nepojala podezření, že se o něco snažím.

Tiše jsem se zasmála. "Ještě aby ne," odvětila jsem a nad tím, kdo že to po ní nemá z učitelů pokukovat, jsem se musela ušklíbnout. "Myslíš? Co ty víš, koho tam máte," popíchla jsem ji. Být její kolegyní, rozhodně po ní koukám taky. Ale to jsem si nechala pro sebe, Becca nepotřebovala vědět, že nespím jenom s chlapy. "Tak mu řekni, že to prostě nepůjde a ať tě nechá být," pokrčila jsem rameny. "Anebo mám odvést jeho pozornost od tebe?" šibalsky jsem povytáhla obočí ve svůdném pohledu. Pokud by ten chlapec byl hezký a iniciativní, nevidím důvod, proč bych ho nemohla k sobě pozvat na návštěvu. Určitě by to ocenil a nakonec by to ocenila i Becca. To, že už chce pír vodu, se mi vůbec nezamlouvalo, přiměla jsem ji proto k vypití dalšího panáka a to už se omluvila, že musí jít na záchod. Přikývla jsem a začala si hrát se skleničkou. Vtom však do baru vešel starý známý. Nathaniel. "Ale, kohopak to tu máme," zavrněla jsem a střelila pohledem k záchodu, jestli Becca ještě nejde. Zrodil se mi totiž v hlavě ďábelský plán. "Každý den pokec s nějakým klientem, sestřička prudí... Znáš to," mávla jsem rukou. "To byla Rebecca, moje sestra, o té jsem ti myslím vyprávěla ," zajiskřilo mi v očích, načež jsem si ho přitáhla a do ucha mu pošeptala plán. On akorát přikývl a ušklíbl se, načež jsem si odešla i se svým pitím sednout pryč. Tak, aby mě Becca neviděla, ale já na ně měla výhled.

Nikdo neříkal, že je to příjemné. Taková práce sama o sobě musí být hrozná, ale když to ta její sestra tak miluje. Třeba by to řvaní pak neposlouchala stále doma. Ale ne, jen při představě, že by to Luc dělala se jí dělá zle. Byl to prostě jen vtip a ten už je v dáli. Trochu se začervená. ,,Takové lichotky si nechám líbit sestřičko" Ujistí ji a po objednání se pyšní tím, že si zařídila volno. Ze srandy pronese něco o řediteli a samozřejmě se na to Luc chytne. ,,Ženský" Odpoví a zasměje se. Orientaci sestřičky naštěstí neví a proto jí tohle příjde prostě jako vtip. Pak se lehce zamračí. ,,Prosím nepřipomínej mi ho furt, ani nevíš, jak mě to trápí. Dokonce mi napsal i básničku" Svěří se jí, to, že jí ale roztrhala a vyhodila jí neřekne. A mu taky ne, zlomilo by mu to srdce. Jak mu má ale říct, že si prostě nemá dělat naděje? Je to nemyslitelné. Po vypití panáku oznámí, že by si měla dát vodu. S tím ale sestřička nesouhlasí a objedná další kolo. Tak tohle nedopadne dobře. S nevolí vezme druhý panák a vyklopí ho do sebe po vzoru sestry. Bere to tak, že čím dřív to vypije, tím dříve si může dát vodu. A taky, že mávne na barmana, aby si jí konečně objednala. Musí být přece ta rozumná! Nemůže se tady jen tak zlískat do němoty. ,,Zlato musím si odskočít" Vstane a políbí jí na tvář. Ta Whiskey jí začíná stoupat do hlavy. Sebevědomým krokem zamíří na dámy a zapadne tam.