No, ona určitě vodu pít nebude, jedině tu ohnivou.. Vybráno už měla, když se jí ten barman zeptal a tak k němu líně zvedla pohled a věnovala mu jeden kratičký úsměv.
"Ano, prosím. Dala bych si víno, bílé, rulandské šedé, pokud máte, pokud ne, tak první co vám padne pod ruku, jenom prosím ať t není ta nejhnusnější břečka co tu máte.." Mluví v klidu, bere si svůj čas, s každým slovem si hraje na jazyku a nemluví zrovna nahlas, spíš tak nějak polohlasem.. Však proč by taky měla? Celou tu dobu se mu dívala do očí, nechtěla ho zvervóznit nebo tak něco, prostě tomu vlčkovi jenom tak koukala do očí. Jakmile ovšem dořekne svou objednávku, tak ho pohledem sjede celého. Proč vždycky v barech jsou zaměstnanci nosit ta příšerná trička? Ach kde jsou ty doby, kdy museli nosit košile a motýlka? A trička jsou ještě v pořádku, ale co teprve polokošile, ty nemohla vůbec vystát. Obvzláště ty nepadnoucí.

Těžko říct, proč se nachomýtla právě tady.. Možná ji doma došel alkohol, možná ji bylo blbé chlastat doma sama a nebo taky možná toužila po troše kontaktu s okolním světem, tedy s jiným než s těmi oslizlými chlápky od ní z práce.. Každopádně, teď je tady a je úplně jedno proč. Každopádně si to v klidu kráčí k baru, kde se usadí na jednu z židliček a malou tašku si přehodí přes opěrku a překříží si nohy, takže jí jdou vidět kolena,má roztržené džíny, žejo. Zatím se ovšem vůbec nemá k tomu, aby si objednala, jenom si rukou prohrábne vlasy, takže teď má takový ležérní rozcuch a tváří se dost nepřítomně. Z malé kabelky si vytáhne krabičku cigaret a zapalovač a zapálí si. Nenapadne jí se zeptat, zřejmě předpokládá, že je vše v pořádku.. Teprve až když v sobě má dostatek nikotinu, se podívá do nabídky, kde rovnou přeskočí nealko a chuťovky a pohledem sklouzne k alkoholu. Dává si na čas, kouká do toho papíru, pokuřuje, očividně ji nic moc kolem nezajímá, protože pohledem ještě ani jednou nesklouzla po okolí, pěkně si hledí svého. Kouří poměrně rychle, takže ještě než si stihne vybrat, první cigareta je fuč, ona už si ocšem zapaluje další. Pohledem sklouzne k baru, kde se ovšem nikdy zatím nenachází.. Možná si barman odskočil, nebo tak něco, vlastně jí to nijak závratně nevadí, ona má čas.. Má spousty času, už žila 134 let, dalších pár minut ji nezabije..

"Já zbožňuji antiku a renesanci, ale to bude zřejmě tím, že se renesance tak trochu vrací k antice. " Pokývne hlavinkou. "Hele, jestli ses narodila v roce 1864, tak jsi nemohla renesanci zažít, ta byla v 14. až 16. století.. Nepleteš si to s romantismem?" Malinko na ni překvapeně zamrká. Né že by jí to měla za zlé, rozhodně jí nechce poučovat, to né, s tím kolik toho Mal zažila si to nejspíše už plete a kdo by si to taky nepletl, že jo.. Sto padesát dva roky, to už je slušné a nemůžete si pamatovat všechny detaily. Spíše jí to prostě nedávalo smysl, ona se totiž o tohle vždycky zajímala. A Vlastně si to uvědomila až teď, ale pokud upíři nestárnou, nebude takový problém se s některým o tom pobavit. Ach to by moc ráda, historie ji vždycky zajímala a promluvit si s někým, kdo v té době žil by bylo skvělé, mohla by se toho spousty dozvědět. Bude se potom muset Mal optat, jestli nezná nějakého hodně starého upíra. Tomu jejímu vtipu se taky zasměje, je sice pěkně pitomý, ale i tak jí přišel vtipný, tak proč se nezasmát. Navíc, kdyby se nesmála, mohlo by to být pěkně trapné, vzhledem k tomu, že Mal se tomu směje.
"V každém je kousek dobra, jenom musí najít správnou osobu, aby dokázal to dobro projevit." Usměje se na svou kamarádku takovým tím jejím přehnaně optimistickým úsměvem, který by nejspíš dokázal zabránit i třetí světové, kdyby to bylo třeba. Ona opravdu věří, že v každém je kousek dobra a že stačí když i sebehorší člověk najde někoho, kdo v něm ten kousek dobra probudí. Taková ona prostě je. Optimistická, věří lidem a vidí v nich jenom to nejlepší, i kdyby před ní stál ten nejprohnilejší upír (když nebere v potaz fakt, že by už nejspíš dávno byla celá vycucnutá), tak by byla schopná ho obejmout a nejspíše by mu nevěřila, že je opravdu zlý, dokud by se na ni nevrhl a rovnou ji nevysál do sucha.
"Když si představím, že když jsem to ještě nevěděla, jsem tě chtěla pozvat na aglio olio špagety.." zasměje se nad tím. Ach, pozvat upírku na špagety, ve kterých je česnek právě jednou z hlavních ingrediencí, to by nebyl nejlepší nápad, to opravdu ne. "Už mě nic nenapadá, ale já si určitě na něco vzpomenu, tak se pak zeptám." Řekne a pomalu popíjí to pivo, které taky už začíná mizet.
"Marcipán? Hm.. Je hodně sladký a má takovou zvláštní pachuť. Já ho třeba nemám ráda. A makronky? Chm.. Záleží jaká je příchuť, ale ať už je jákoliv, je to sladký a takový křehký. Upřímně o nic moc nepřicházíš." Pokrčí nad tím rameny. Ona tyhle věci zrovna dvakrát nemusí, ale je pravda, že třeba její mamka se po tom může utlouct a kdyby mohla, tak nejí nic jiného. Spíš to asi záleží od člověka k člověku.
"Já jsem vždycky chtěla být víla.. A pak samozřejmě když mi bylo asi tak 15, chtěla jsem aby si pro mě přišl Edward, proměnil mě a abych mohla být jeho Bella, ale jinak asi tak nějak nikdy.." Pokrčí nad tím rameny a pořád se u toho jemně usmívá.
"Tebe už někdy někdo lovil?" Zvědavě zvedne obočí a zakouká se na kamarádku. Potom už se ovšem ocitně v jejím náručí, na co se Jammie jenom usměje a pořádně ji sevře a ručkou ji pohladí po zádech. "Neboj, neztratíš, já nikam nejdu.." Pošeptá s úsměvem na rtech a ještě chvíli si takhle s ní drží v náručí. Po chvíli se ovšem odtáhne. Příroda volá a její močák prostě tolik tekutin nezvládá. "Hele, já si jenom rychle odskočím.." Usměje se na Mal, zvedne se ze židle a zapadne na záchodky.

Na zachodech samozřejmě vykoná potřebu, umyje si ruce a tak. Trošku si opláchne obličej, aby se zchladila, moc jí to ovšem nepomůže, pořád je hrozně horká, tváře jí úplně salaji teplem.. Měla by už jít domů, navíc pije na prázdný žaludek a to není nejlepší. Cestou zpátky k Mal se jenom mírně usmívá, neseda si ovšem zpátky, ale vytáhne z kapsy peněženku, zaplatí barmanovi celou jejich útratu i za Mal a přidá tučné dysko. "Promiň Mal, ale já už asi půjdu, není mi moc dobře, celá horim.. Ráda jsem tě viděla, zítra se ti ozvu. Mám tě moc ráda Mal, díky za super večer.." Letmo ji obejme, dá ji pusu na tvář, tak jak to při loučení dělává a vydá se k východu, do ruky si vezme svůj kabát a vydá se pryč.
> Pryč

"Jo, jenže v tom asi bude ten problém. Já se přes to tak nějak přenést asi nechci." Smutně si nad tím povzdychne a podepře si bradu rukou. "Přeji si, abych se mohla vrátit zpátky do momentu, kdy jsem byla u něj doma a nechala se.. No však víš. Jenže já tehdy netušila, že z něj budu až tak paf. A víš co je na tom to nejblbější? Když se mě zeptal, jestli se něco neděje, tak jsem mu jenom řekla, jestli semnou nepůjde na rande, namísto toho, abych mu fakt řekla, že nechci aby to skončilo tou nocí." No tak si prostě fňukne no, to se občas stává, navíc pokud jste tak přehnaně emocionální jako tahle zrzavá slečna. Nicméně, to nic nemění na faktu, že ji to fakt vzalo. Jenže jí to dochází pozdě a o to je to horší. Přála by si teď být s Chrisem, když byla s ním, vůbec o tomhle nepřemýšlela, jako kdyby žádný chlap nikdy nebyl, vůbec nemyslela na svoje sobecké, zlomené srdíčko a nezaobírala se svými pocity, jako nějaká sebestředná nána. Nerada na sebe v tomhle směru přitahovala pozornost, vždycky měla hrozné výčitky, když se takhle sama o sobě rozpovídala, takže je opravdu překvapení, že se takhle Malii svěřila, zřejmě jí věří. S tím, že každý chlap je jiný měla Mal pravdu, jenom by si přála, aby ho tehdy odhadla lépe.. Jako chlapa na jednu noc by ho ani náhodou netipla. Věnuje Mal vděčný pohled, když jí pohladí po ruce a jemně zvedne koutek v úsměvu.
"Jo to je pravda, já bych třeba hrozně chtěla zažít renesanci, musela to být nádhera.." Řekne tak trošku zasněně a pořádně se napije piva, takže už tam zbývá jenom troška, takže rovnou objedná další, pro sebe i pro Mal. Když se Mal zmíní o tom jejím poloupřímném úsměvu, jenom jí věnuje takový ten omluvný pohled a potom přikývne. Je tak pěkné, předstírat, že ji trápí právě její spařený výstřih. Potom si vyslechne jak jí Mal povídá o těch vtipech a když jí položí otázku, co dělá blondýna ve skříni, jenom na ni překvapeně zamrká. "No.. Já nevím. Moc mi tyhle hádankový vtipy nejdou." Podrbe se na zátýlku a nevinně se zazubí. Nerada takhle kazí srandu, ale ona je na tohle vážně blbá.
"Ale to že jsi upírka, to nemění nic na tom, že jsi i moje kamarádka.. A teď, když už vím, že všichni upíři a vlkodlaci nejsou padouši, tak nemám jediný důvod ti nedůvěřovat. Akorát teda až někdy budeš u mě večeřet, budu muset vyloupit krevní banku." Zasměje se nad tím a jenom nad tím mávne ručkou. Ona to takhle vážně nebere, sám Chris jí ukázal, že to že je nadpřirozený z něj nedělá o nic horšího člověka, tak proč by to tak nemohlo být i u upírů? No a co, že pijí krev, to je to stejné, jako kdyby jste odsuzovali lidi co jí maso, že ho jí. Dělají to prostě proto, aby přežili a dokud to nedělají jenom tak pro radost, že někoho zabíjí, tak se to ještě dá zvládnout. Samozřejmě ví, že tohle neplatí pro všechny a že někteří jsou zlý, ale momentálně má kolem mozku takový idealistický opar, který jí našuškává, že všichni nadpřirození jsou neškodní miláčci. "Fákt? No, takže tě tohohle mám ušetřit jo?" Zahihňá se a kopne do sebe zbytek piva. "Každopádně, alespoň něco ať vím.. Je něco co tě fakt odpuzuje nebo tak? V několika filmech to bylo stříbro, sem tam česnek, někoho dokonce sluneční světlo, ale to je asi blbost, protože jsme byli normálně za bílého dne spolu venku.." Přisune jednu sklenici k Mal a druhou si vezme k sobě a rovnou z ní upije. Už má vážně červené tváře, dokonce si rozepne ještě jeden knoflík u košile, aby jí bylo trochu líp a vyhrne si rukávy.

"Já nevím, tohle už je druhý pivo a to tady nejsme ani půl hodiny." Zasměje se nad tím, ale jde vidět, že ji to očividně nijak netrápí, protože si vesele chlemtá pivo dál. Nad poznámkou, že by jí toho sladkého Coltona ani nedala se jenom zahihňá a konečně do sebe kopne tu proklatou whiskey a sklenku odsune, takže už má jenom to pivo.
"To by byl bestseller.." Prohodí jenom tak a taky se zasměje, takovým tím jejím skoro až nakažlivým smíchem, skoro až zpěvným. Ovšem, když se jí zeptá na Terryho, tak malinko ztuhne a její pohled lehce povadne.
"Ehm, tak trochu.." Zamrmle, zkousne si spodní ret a do ručky si vezme jednu mandli, se kterou si začne nervózně hrát. Nevadí jí, že se na to Mal zeptala, to vůbec, ale nechce tady fňukat, obvzlášť když už to vypadá, že se Mal přes toho svého Ryeda dostala, vypadala by o to zoufaleji. A ona nechce být zoufalá a už vůbec nechce fňukat, protože tohle je jenom hloupost, je to jenom jeden blbej chlap, není to tak, že by ji vyhnali ze smečky, nebo ji předhodili jaguárům, jako se to stalo jejímu kamarádovi. Nemyslí si, že je právě v pozici aby si jakkoliv ztěžovala, ačkoliv ji to velice trápí a nejradši by se zamotala do deky a byla burito smutku.
"Já nevím, já na minimalismus a tyhle věci moc nejsem.. Já mám radši bohémský, rustikální styl a tak, přijde mi to víc sympatické." Jo to byla pravda, ona minimalismus moc nemusí, ale tak, každému se líbí něco jiného, třeba jej Mal ráda mít bude, ale pro Jam by to bylo až moc málo osobní. Celou dobu u toho popíjí to pivo a sem tam si do tlamy vpraví nějakou tu mandli, kterou okamžitě zchroupe. Trošku se ošije při zmínce o vdávání. Jo, tohle jí maminka říkávala taky, jenže čím byla starší a po tom, co o sobě zjistila pár věcí už dávno ztratila naději, že se někdy vdá. Ačkoliv představa, že bude po svém boku někoho koho miluje, se jí velice líbila a dokonce už měla naplánováno, jaká svatba by se jí líbila, ale potom ztratila naději a tohohle snu se musela tak nějak vzdát. Nechce ovšem kazit náladu, takže tenhle její kakabus výraz pět zamaskuje úsměvem.
"Jo, bude to v pohodě, ale byl to trošku šok.." Přitaká s úsměvem a ten svůj né zrovna přesvědčivý úsměv skryje ve sklenici s pivem.
"Jo, řekl.. Byl to šok, ale myslím, že už jsem o něco více v pohodě. Joa.. Promiň za ty předešlé blbé vtipy o upírech, když se na to dívám zpětně, připadám si docela trapně." Její tváře opravdu nabrali růžovější barvu, těžko říct, jestli je to tím pivem a nebo tím, že jí je vážně trapně. "Fakt? Jakto? Máš strach že bych tě.. Vidíš, už zase jsem chtěla říct blbej joke. Budu si na to muset dávat pozor." Zasměje se nad tím a ve snaze trošku zchladit svoje tváře a přimět je získat zase né tak růžovou barvu se napije toho studeného piva. "Já jsem to stejně chtěla nadhodit. Ta nějak jsem to tušila, po tom co jsem se to dozvěděla. Ale nevěděla jsem jak a úplně vybalit jsem to na tebe nechtěla, to by asi nebylo zrovna taktní. Taky jsem ráda, že to vím." Usměje se prohrábne si vlasy. Začíná tady být opravdu horko, nebo to přijde jenom jí? Její tváře celé hoří.

Jenom ji s pobaveným úsměvem poslouchá a popíjí pivo, poměrně rychle, rozhodně rychleji než tu whiskey, na Mal ale rozhodně nemá a když objednává další, tak jí ještě zbývá ještě něco málo přes polovinu.
"Neboj, neboj.. Zrovna já ti ho brát nebudu.." Zasměje se nad tím a zvedne ruce v gestu, jako kdyby od něj dávala ruce pryč a potom je opět položí na bar a rovnou do sebe na jeden šup vypije obsah své sklenice, takže v podstatě exne větší půlku půllitru, což je na někoho kdo vypadá s prominutí jako hajzpavouk poměrně výkon, obvzlášť, když je ten půllitr velký skoro jako její hlava. Nicméně problém s tím nemá, jenom si pak otře pusu hřbetem ruky a odsune s milým úsměvem sklenici k barmanovi, potom už koukne zpátky na Mal.
"Hele, brzdi, nebo sibudu myslet, že mě chceš dneska večer opít..Ale díky." Řekne s úsměvem, ale půllitr si stejnak vezme a přisune si ho k sobě, napije se ovšem ze sklenice z whiskey, která už pomalu začíná být (díkybohu) prázdná.
"Tak jestli ti to vyjde a přijdeš na taktiku, jak si ochočit chalapa, tak mi řekni, občas by se to hodilo." Pronese spíš tak jenom ze srandy, ačkoliv, to že by se to občas hodilo, to byla pravda. Ach bože, proč se k němu pořád vrací? Když byla s Chrisem, nepomyslela na něj snad ani jednou a když, tak jenom krátce, ale teď už ho má zase plnou hlavu. Otázka, jestli to má doma Chris pěkný, ji poměrně zaskočí. Vlastně se tam ani moc nerozhlížela, na prohlídku tak nějak nedošlo, byla vlastně jen u něj v obýváku a v kuchyni..
"Ehm, jo jasně, nic extra výrazného, jednoduché, ale pěkné.." Začne něco drmolit a snaží se to zahrát na něco univerzálního, ačkoliv by vlastně nemusela, Mal stejně nemá tušení kdo to je Chris nebo kde bydlí, takže klidně mohla lhát, ale to ona dělala nerada.
"Jo, už je to v klidu, pomohl mi to zchladit, teď už je to jenom trošku červené a citlivé na dotek, ale jinak si myslím, že do zítra nebo tak to bude v klidu.." Přikývne a jemně se u toho povídání dotkne místa ve výstřihu, kde ještě jdou vidět červené flíčky, protože má horní knoflíčky košile rozepnuté. Potom už se Mal zeptá jestli se něco neděje a odpověď.. Vlastně ji překvapila, ale né tak obsah, spíš jako to, že to řekla. Jedno je ovšem jasné, v jejím obličeji se zračí úleva, dokonce si i úlevně oddechne a usměje se na ni.
"Ani nevíš, jak jsem ráda, že jsi mi to řekla.. Vrtalo mi to hlavou celou dobu, od toho momentu, kdy mi Chris řekl o nadpřirozenu." Jemně ji chytne za ručku, snad aby jí dokázala, že je to vážně v pořádku a povzbudivě se na ni usměje. Byla opravdu ráda, že jí to kamarádka řekla sama, představa, že by to měla být ona, kdo tohle nadhodí, ta ji poměrně děsila, ale takhle bylo všechno vyřešeno. A jde to taky poznat, očividně je uvolněnější a mluví s naprostým klidem v hlase. To, že jí Malia nechce ublížit, to jí naprosto věří, kdyby jí totiž chtěla udělala by to už dříve a neříkala jí o sobě, co vlastně je.

Jenom s úsměvem kývne a zase si misku přisune pěkně k sobě a rovnou si z ní vezme, protože ona má oříšky ráda, jinak by se je taky neobjednávala, že jo.. "To je dobře.." Řekne naprosto upřímně, když Mal řekne že se má dobře a s pobaveným úsměvem poslouchá jak jí vypráví o tom chlapci z baru, se kterým byla v čajovně a jehož jméno jí už úplně vypadlo.
"Jo snad, když je tak sladkej.." Zkonstatuje nakonec s potutelným úsměvem, který ovšem brzo vystřídá starostlivý výraz. "To mě mrzí.. Je to fakt pitomec, ještě toho bude hodně litovat." Ujistí kamarádku s povzbudivým úsměvem, ačkoliv to vypadá, že už je s tím smířená.. Moc dobře ví, že to není jenom tak a když ji potkala poprvé, vypadalo to, že ho má opravdu ráda a přes to se někdo je tak nepřenese, ačkoliv se to tak může tvářit. Ale pokud ten kluk na ni takhle kašle, tak je dobře, že to bere takhle, než aby seděla doma a čekala na něj. Je to pěkná holka, kdyby chtěla, mohla by mít deset takových a možná i lepších, tedy alespoň Jammie si to myslí. Nějaký Ryed jí za to nestojí.
"Hm.. To zní jako plán." Řekne a zasměje se nad tím. Jo s tímhle ona souhlasí, navíc je Mal mladá, tak ať si užívá, dokud může, nemá cenu se trápit nad někým kdo za to nestojí, navíc pokud je ten Colton tak sladkej. V tomhle svou kamarádku rozhodně podpoří, ačkoliv ona sama lituje toho, že si jenom tak užila, ale to byla její chyba, to ona chtěla něco víc, takže pokud Mal neudělá tu samou chybu, tak je vše v pořádku. Trocha zábavy ještě nikdy nikoho nezabila.
"Jmenuje se Chris. Potkala jsem ho u jezera, kde mi ukázal.." Zasekne se uprostřed věty. Ne, takhle se prořeknout nechce, to opravdu ne. "Ukázal mi.. Kde bydlí." Řekne nakonec a trošku nervózně se podrbe na zátýlku. "Povídali jsme si a já na sebe potom vylila horké kafe, takže mi to pomohl ošetřit a já pak už musela domů. Je opravdu moc fajn, super kamarád." Vlastně říkala pravdu, oni si opravdu povídali a ona na sebe vylila kávu a on jí pomohl to ošetřit, jenom vynechávala ten fakt, že ji k němu domů zavedl ve vlčí podobě a že u něj byla během přeměny, ale vlastně nelhala, jenom neřekla celou pravdu, ačkoliv jí to očividně nebylo zrovna dvakrát příjemné. Nerada své kamarádce lhala. Když zmerčí, jak si Mal podepřela hlavu a povzdychla si, trošku zkoumavě si ji prohlédne.
"Hele Mal.. Děje se něco? Hele mě fak můžeš říct všechno, budu jako hrob.." Mrkne na ni kamarádsky. Ani ve snu by jí nenapadlo, že by jí snad chtěla říct o tom, že je upírka, spíš čeká,že to bude něco jako, že nemá s kým jít na nějakou akci, nebo smutní nad milým nebo něco takového..