Bar

, 

Na povrchu se sice usmíval, ale po vyřčení objednávky v hlavě začal brečet jako malé děcko, podlehl hluboké depresi a hledal zbraň, kterou by se mohl odstřelit. Proč? Proč vína? proč já? Nemohu si dát na tričko nápis "čepuju pouze pivo, snáším vaše opilecké řeči a vynáším vás ven"? pomyslel si sklesle, ale stále se snažil usmívat. Vybrečí se dyštak doma, až po něm ono hnusné víno flusne. Ale řekla název... jak zněl? Jo, jasně... Stačí ho najít, nalít a třeba si pro tentokrát zachránim zadek, ne? pomalu přestal panikařit, přikývl a řekl: „Hned to bude,“ přičemž odkráčel k vínům, kde se zmatky hledal právě onu láhev. A našel. V duchu zajásal, vzal sebou láhev, kterou položil před ženu na pult, následně sklenici, otevřel láhev a víno nalil. „Ať chutná,“ zamumlal s lehkým úsměvem a vydal se pro lov odložených sklenic, což zaobíralo následné mytí ve dřezu, který byl u baru, takže mohl i nadále sbírat objednávky, připomínky a všemožné řečičky všemožných lidí.
, 

No, ona určitě vodu pít nebude, jedině tu ohnivou.. Vybráno už měla, když se jí ten barman zeptal a tak k němu líně zvedla pohled a věnovala mu jeden kratičký úsměv.
"Ano, prosím. Dala bych si víno, bílé, rulandské šedé, pokud máte, pokud ne, tak první co vám padne pod ruku, jenom prosím ať t není ta nejhnusnější břečka co tu máte.." Mluví v klidu, bere si svůj čas, s každým slovem si hraje na jazyku a nemluví zrovna nahlas, spíš tak nějak polohlasem.. Však proč by taky měla? Celou tu dobu se mu dívala do očí, nechtěla ho zvervóznit nebo tak něco, prostě tomu vlčkovi jenom tak koukala do očí. Jakmile ovšem dořekne svou objednávku, tak ho pohledem sjede celého. Proč vždycky v barech jsou zaměstnanci nosit ta příšerná trička? Ach kde jsou ty doby, kdy museli nosit košile a motýlka? A trička jsou ještě v pořádku, ale co teprve polokošile, ty nemohla vůbec vystát. Obvzláště ty nepadnoucí.
"Ano, prosím. Dala bych si víno, bílé, rulandské šedé, pokud máte, pokud ne, tak první co vám padne pod ruku, jenom prosím ať t není ta nejhnusnější břečka co tu máte.." Mluví v klidu, bere si svůj čas, s každým slovem si hraje na jazyku a nemluví zrovna nahlas, spíš tak nějak polohlasem.. Však proč by taky měla? Celou tu dobu se mu dívala do očí, nechtěla ho zvervóznit nebo tak něco, prostě tomu vlčkovi jenom tak koukala do očí. Jakmile ovšem dořekne svou objednávku, tak ho pohledem sjede celého. Proč vždycky v barech jsou zaměstnanci nosit ta příšerná trička? Ach kde jsou ty doby, kdy museli nosit košile a motýlka? A trička jsou ještě v pořádku, ale co teprve polokošile, ty nemohla vůbec vystát. Obvzláště ty nepadnoucí.
, 

Pracování po večerech nebylo zrovna jeho nejoblíbenější. Nejen kvůli tomu, že musel být na nohou, když by raději ležel na gauči nebo se válel v posteli, ale také tam bylo nejvíce lidí, ti se smáli a pořád něco chtěli. Ostatně to byla jeho práce, ale snad si může stěžovat, ne? Asi nejnepříjemnější byl ale ten fakt, že jaksi se potřebovalo ze sklepa vytáhnout pár bas s pivem a on byl momentálně v baru jediným mužem. A ženy přeci nic tahat nesmí, takže se musel třikrát vláčet nahoru a dolu, zatímco bar byl tak na půl nechráněný a bez obsluhy navíc.
Ale zvládl to, otřel si lehce orosené čelo, poupravil si oblečení a raději se šel pustit zpátky do práce, protože už nic prostě tahat nechtěl. Dyštak budou pít vodu..., ušklíbl si, když se protahoval, když vcházel za bar. Poznal, že tam sedí akorát o jednoho člověka více a ten zrovna koukal ještě do lístku. Ale barmanům a číšníkům je jedno, zda máte lístek pět nebo dvacet sekund, přijdou a budou do vás rýpat. A tak si šel plnit svou povinnost, naposledy si poupravil černé tričko (se kterým asi spokojený nikdy nebude) a vyšel za černovlasou s omletou otázkou: „Dáte si?“ A pokusil se i o lehký úsměv, protože se to také požadovalo.
Ale zvládl to, otřel si lehce orosené čelo, poupravil si oblečení a raději se šel pustit zpátky do práce, protože už nic prostě tahat nechtěl. Dyštak budou pít vodu..., ušklíbl si, když se protahoval, když vcházel za bar. Poznal, že tam sedí akorát o jednoho člověka více a ten zrovna koukal ještě do lístku. Ale barmanům a číšníkům je jedno, zda máte lístek pět nebo dvacet sekund, přijdou a budou do vás rýpat. A tak si šel plnit svou povinnost, naposledy si poupravil černé tričko (se kterým asi spokojený nikdy nebude) a vyšel za černovlasou s omletou otázkou: „Dáte si?“ A pokusil se i o lehký úsměv, protože se to také požadovalo.
, 

Těžko říct, proč se nachomýtla právě tady.. Možná ji doma došel alkohol, možná ji bylo blbé chlastat doma sama a nebo taky možná toužila po troše kontaktu s okolním světem, tedy s jiným než s těmi oslizlými chlápky od ní z práce.. Každopádně, teď je tady a je úplně jedno proč. Každopádně si to v klidu kráčí k baru, kde se usadí na jednu z židliček a malou tašku si přehodí přes opěrku a překříží si nohy, takže jí jdou vidět kolena,má roztržené džíny, žejo. Zatím se ovšem vůbec nemá k tomu, aby si objednala, jenom si rukou prohrábne vlasy, takže teď má takový ležérní rozcuch a tváří se dost nepřítomně. Z malé kabelky si vytáhne krabičku cigaret a zapalovač a zapálí si. Nenapadne jí se zeptat, zřejmě předpokládá, že je vše v pořádku.. Teprve až když v sobě má dostatek nikotinu, se podívá do nabídky, kde rovnou přeskočí nealko a chuťovky a pohledem sklouzne k alkoholu. Dává si na čas, kouká do toho papíru, pokuřuje, očividně ji nic moc kolem nezajímá, protože pohledem ještě ani jednou nesklouzla po okolí, pěkně si hledí svého. Kouří poměrně rychle, takže ještě než si stihne vybrat, první cigareta je fuč, ona už si ocšem zapaluje další. Pohledem sklouzne k baru, kde se ovšem nikdy zatím nenachází.. Možná si barman odskočil, nebo tak něco, vlastně jí to nijak závratně nevadí, ona má čas.. Má spousty času, už žila 134 let, dalších pár minut ji nezabije..

"Jo, to chápu. Antika je fajn," zakření se. "Ježiš," uchichtne se už trošku v náladičce. Přece jen už má za sebou dvě whiskey a tři piva, to není málo. "Jsem si to spletla s tím.. ehm.. no.. romantismem," zasměje se. Chvíli si nemohla vzpomenout, i když to před chvíli Jam řekla, přece jen blondýnka žejo, ale nakonec se opravila. Jéžiš. Kdo si to má všechno pamatovat, žejo?
"Jammie.. já vím, že jsi taková hodně optimistická, a nechci to být zrovna já, kdo tě připraví o iluze.." Koukne do skleničky a trochu zčervená. Nechce jí to brát, možná to je pravda, ale.. "Ne všichni to dobro chtějí nalézt a ukázat,i kdyby našli tu správnou osobu, která by jim pomohla.." S těmito slovy se nadechne. Jasně, nemusí. Je to jenom reflex. Vybaví se jí Kol a ti, co ho zabili. Vlkodlaci, kteří ji vyhnali z města kvůli rodové nenávisti...Všichni nejsou dobří. Tyhle slova jí znějí v hlavě jako gong. Smutná pravda.
Zasměje se. "No, to bych ti to asi hodila na hlavu," naznačí prsty u pusy zvracení a ušklíbne se. "Nevěděla jsi to." Mávne nad tím rukou. Ani by jí to nějak nevyčítala. I když... asi by ji na místě ukřižovala, hehe. Fujky.
"Nemyslím jenom takhle. Chybí mi to všechno.. ty rozličné chutě... i když občas překombinované," uchichtne se. "Co já? Pff. Já si tady můžu vybrat mezi A, B, AB a 0. Jo a vlastně ještě plus a mínus.. ne že by to byl velkej rozdíl," pokrčí rameny a povzdychne. Jo, výběr level školní jídelna na základce.
Zasměje se. "Tak neprovokuj, abych tě nepokousala já!" řekne naoko vážně a vycení zoubky. Zakření se a zase je schová, dopije svoje pivo. "No... jo, lovil. Naštěstí ne lovec, nikoho jsem si neznepřátelila.. ale vlkodlaci mě obecně moc nemají rádi. Nevím." Pokrčí rameny a pousměje se. "Teď mám klid a jsem za to strašně ráda," pousměje se.
Pak ji obejme a usměje se. "Mám tě ráda, Jammie," usměje se a odtáhne se. Pak už si Jammie jen dojde na WC. Mal na ni trpělivě čeká. "Už jdeš? Škoda," povzdychne si a obejme ji. "Tak snad jindy," stihne jen říct, než odejde. Opře si bradu o ruce a povzdychne si. Těšila se, že s Jam bude celou noc, ale si nic. Bože, zase začínám depkovat.. povzdychne si a vyrazí na čerstvý vzduch a projít se. Musí si vyčistit hlavu.
>>Park
"Jammie.. já vím, že jsi taková hodně optimistická, a nechci to být zrovna já, kdo tě připraví o iluze.." Koukne do skleničky a trochu zčervená. Nechce jí to brát, možná to je pravda, ale.. "Ne všichni to dobro chtějí nalézt a ukázat,i kdyby našli tu správnou osobu, která by jim pomohla.." S těmito slovy se nadechne. Jasně, nemusí. Je to jenom reflex. Vybaví se jí Kol a ti, co ho zabili. Vlkodlaci, kteří ji vyhnali z města kvůli rodové nenávisti...Všichni nejsou dobří. Tyhle slova jí znějí v hlavě jako gong. Smutná pravda.
Zasměje se. "No, to bych ti to asi hodila na hlavu," naznačí prsty u pusy zvracení a ušklíbne se. "Nevěděla jsi to." Mávne nad tím rukou. Ani by jí to nějak nevyčítala. I když... asi by ji na místě ukřižovala, hehe. Fujky.
"Nemyslím jenom takhle. Chybí mi to všechno.. ty rozličné chutě... i když občas překombinované," uchichtne se. "Co já? Pff. Já si tady můžu vybrat mezi A, B, AB a 0. Jo a vlastně ještě plus a mínus.. ne že by to byl velkej rozdíl," pokrčí rameny a povzdychne. Jo, výběr level školní jídelna na základce.
Zasměje se. "Tak neprovokuj, abych tě nepokousala já!" řekne naoko vážně a vycení zoubky. Zakření se a zase je schová, dopije svoje pivo. "No... jo, lovil. Naštěstí ne lovec, nikoho jsem si neznepřátelila.. ale vlkodlaci mě obecně moc nemají rádi. Nevím." Pokrčí rameny a pousměje se. "Teď mám klid a jsem za to strašně ráda," pousměje se.
Pak ji obejme a usměje se. "Mám tě ráda, Jammie," usměje se a odtáhne se. Pak už si Jammie jen dojde na WC. Mal na ni trpělivě čeká. "Už jdeš? Škoda," povzdychne si a obejme ji. "Tak snad jindy," stihne jen říct, než odejde. Opře si bradu o ruce a povzdychne si. Těšila se, že s Jam bude celou noc, ale si nic. Bože, zase začínám depkovat.. povzdychne si a vyrazí na čerstvý vzduch a projít se. Musí si vyčistit hlavu.
>>Park
, 

"Já zbožňuji antiku a renesanci, ale to bude zřejmě tím, že se renesance tak trochu vrací k antice. " Pokývne hlavinkou. "Hele, jestli ses narodila v roce 1864, tak jsi nemohla renesanci zažít, ta byla v 14. až 16. století.. Nepleteš si to s romantismem?" Malinko na ni překvapeně zamrká. Né že by jí to měla za zlé, rozhodně jí nechce poučovat, to né, s tím kolik toho Mal zažila si to nejspíše už plete a kdo by si to taky nepletl, že jo.. Sto padesát dva roky, to už je slušné a nemůžete si pamatovat všechny detaily. Spíše jí to prostě nedávalo smysl, ona se totiž o tohle vždycky zajímala. A Vlastně si to uvědomila až teď, ale pokud upíři nestárnou, nebude takový problém se s některým o tom pobavit. Ach to by moc ráda, historie ji vždycky zajímala a promluvit si s někým, kdo v té době žil by bylo skvělé, mohla by se toho spousty dozvědět. Bude se potom muset Mal optat, jestli nezná nějakého hodně starého upíra. Tomu jejímu vtipu se taky zasměje, je sice pěkně pitomý, ale i tak jí přišel vtipný, tak proč se nezasmát. Navíc, kdyby se nesmála, mohlo by to být pěkně trapné, vzhledem k tomu, že Mal se tomu směje.
"V každém je kousek dobra, jenom musí najít správnou osobu, aby dokázal to dobro projevit." Usměje se na svou kamarádku takovým tím jejím přehnaně optimistickým úsměvem, který by nejspíš dokázal zabránit i třetí světové, kdyby to bylo třeba. Ona opravdu věří, že v každém je kousek dobra a že stačí když i sebehorší člověk najde někoho, kdo v něm ten kousek dobra probudí. Taková ona prostě je. Optimistická, věří lidem a vidí v nich jenom to nejlepší, i kdyby před ní stál ten nejprohnilejší upír (když nebere v potaz fakt, že by už nejspíš dávno byla celá vycucnutá), tak by byla schopná ho obejmout a nejspíše by mu nevěřila, že je opravdu zlý, dokud by se na ni nevrhl a rovnou ji nevysál do sucha.
"Když si představím, že když jsem to ještě nevěděla, jsem tě chtěla pozvat na aglio olio špagety.." zasměje se nad tím. Ach, pozvat upírku na špagety, ve kterých je česnek právě jednou z hlavních ingrediencí, to by nebyl nejlepší nápad, to opravdu ne. "Už mě nic nenapadá, ale já si určitě na něco vzpomenu, tak se pak zeptám." Řekne a pomalu popíjí to pivo, které taky už začíná mizet.
"Marcipán? Hm.. Je hodně sladký a má takovou zvláštní pachuť. Já ho třeba nemám ráda. A makronky? Chm.. Záleží jaká je příchuť, ale ať už je jákoliv, je to sladký a takový křehký. Upřímně o nic moc nepřicházíš." Pokrčí nad tím rameny. Ona tyhle věci zrovna dvakrát nemusí, ale je pravda, že třeba její mamka se po tom může utlouct a kdyby mohla, tak nejí nic jiného. Spíš to asi záleží od člověka k člověku.
"Já jsem vždycky chtěla být víla.. A pak samozřejmě když mi bylo asi tak 15, chtěla jsem aby si pro mě přišl Edward, proměnil mě a abych mohla být jeho Bella, ale jinak asi tak nějak nikdy.." Pokrčí nad tím rameny a pořád se u toho jemně usmívá.
"Tebe už někdy někdo lovil?" Zvědavě zvedne obočí a zakouká se na kamarádku. Potom už se ovšem ocitně v jejím náručí, na co se Jammie jenom usměje a pořádně ji sevře a ručkou ji pohladí po zádech. "Neboj, neztratíš, já nikam nejdu.." Pošeptá s úsměvem na rtech a ještě chvíli si takhle s ní drží v náručí. Po chvíli se ovšem odtáhne. Příroda volá a její močák prostě tolik tekutin nezvládá. "Hele, já si jenom rychle odskočím.." Usměje se na Mal, zvedne se ze židle a zapadne na záchodky.
Na zachodech samozřejmě vykoná potřebu, umyje si ruce a tak. Trošku si opláchne obličej, aby se zchladila, moc jí to ovšem nepomůže, pořád je hrozně horká, tváře jí úplně salaji teplem.. Měla by už jít domů, navíc pije na prázdný žaludek a to není nejlepší. Cestou zpátky k Mal se jenom mírně usmívá, neseda si ovšem zpátky, ale vytáhne z kapsy peněženku, zaplatí barmanovi celou jejich útratu i za Mal a přidá tučné dysko. "Promiň Mal, ale já už asi půjdu, není mi moc dobře, celá horim.. Ráda jsem tě viděla, zítra se ti ozvu. Mám tě moc ráda Mal, díky za super večer.." Letmo ji obejme, dá ji pusu na tvář, tak jak to při loučení dělává a vydá se k východu, do ruky si vezme svůj kabát a vydá se pryč.
> Pryč
"V každém je kousek dobra, jenom musí najít správnou osobu, aby dokázal to dobro projevit." Usměje se na svou kamarádku takovým tím jejím přehnaně optimistickým úsměvem, který by nejspíš dokázal zabránit i třetí světové, kdyby to bylo třeba. Ona opravdu věří, že v každém je kousek dobra a že stačí když i sebehorší člověk najde někoho, kdo v něm ten kousek dobra probudí. Taková ona prostě je. Optimistická, věří lidem a vidí v nich jenom to nejlepší, i kdyby před ní stál ten nejprohnilejší upír (když nebere v potaz fakt, že by už nejspíš dávno byla celá vycucnutá), tak by byla schopná ho obejmout a nejspíše by mu nevěřila, že je opravdu zlý, dokud by se na ni nevrhl a rovnou ji nevysál do sucha.
"Když si představím, že když jsem to ještě nevěděla, jsem tě chtěla pozvat na aglio olio špagety.." zasměje se nad tím. Ach, pozvat upírku na špagety, ve kterých je česnek právě jednou z hlavních ingrediencí, to by nebyl nejlepší nápad, to opravdu ne. "Už mě nic nenapadá, ale já si určitě na něco vzpomenu, tak se pak zeptám." Řekne a pomalu popíjí to pivo, které taky už začíná mizet.
"Marcipán? Hm.. Je hodně sladký a má takovou zvláštní pachuť. Já ho třeba nemám ráda. A makronky? Chm.. Záleží jaká je příchuť, ale ať už je jákoliv, je to sladký a takový křehký. Upřímně o nic moc nepřicházíš." Pokrčí nad tím rameny. Ona tyhle věci zrovna dvakrát nemusí, ale je pravda, že třeba její mamka se po tom může utlouct a kdyby mohla, tak nejí nic jiného. Spíš to asi záleží od člověka k člověku.
"Já jsem vždycky chtěla být víla.. A pak samozřejmě když mi bylo asi tak 15, chtěla jsem aby si pro mě přišl Edward, proměnil mě a abych mohla být jeho Bella, ale jinak asi tak nějak nikdy.." Pokrčí nad tím rameny a pořád se u toho jemně usmívá.
"Tebe už někdy někdo lovil?" Zvědavě zvedne obočí a zakouká se na kamarádku. Potom už se ovšem ocitně v jejím náručí, na co se Jammie jenom usměje a pořádně ji sevře a ručkou ji pohladí po zádech. "Neboj, neztratíš, já nikam nejdu.." Pošeptá s úsměvem na rtech a ještě chvíli si takhle s ní drží v náručí. Po chvíli se ovšem odtáhne. Příroda volá a její močák prostě tolik tekutin nezvládá. "Hele, já si jenom rychle odskočím.." Usměje se na Mal, zvedne se ze židle a zapadne na záchodky.
Na zachodech samozřejmě vykoná potřebu, umyje si ruce a tak. Trošku si opláchne obličej, aby se zchladila, moc jí to ovšem nepomůže, pořád je hrozně horká, tváře jí úplně salaji teplem.. Měla by už jít domů, navíc pije na prázdný žaludek a to není nejlepší. Cestou zpátky k Mal se jenom mírně usmívá, neseda si ovšem zpátky, ale vytáhne z kapsy peněženku, zaplatí barmanovi celou jejich útratu i za Mal a přidá tučné dysko. "Promiň Mal, ale já už asi půjdu, není mi moc dobře, celá horim.. Ráda jsem tě viděla, zítra se ti ozvu. Mám tě moc ráda Mal, díky za super večer.." Letmo ji obejme, dá ji pusu na tvář, tak jak to při loučení dělává a vydá se k východu, do ruky si vezme svůj kabát a vydá se pryč.
> Pryč

Usrkává pivo z půllitru a kouká na ni. Nezeptá se, proč se přes to nechce přenést. Nejspíš se jí Terry líbí a nebo se jí prostě a jednoduše dostal pod kůži. "Určitě se ozve. A pokud ne, tak je to blbeček," pousměje se, snad ji to utěší alespoň trošku. Jammie jí předtím taky pomohla. Pohladí ji po zádech s úsměvem a vezme si od Jam další pivo, rychle exne to svoje, aby před ní nestály dvě piva. To by vypadalo snad ještě hůř, než když to takhle exne. "Pak že já tě chci opít, viď?" rýpne si do ní a zasměje se. "Notak. Dneska nebudeme smutnit, ano?" pousměje se povzbudivě.
"Hele, věř mi, že já těch stylů zažila tolik, že mi z toho jde až hlava kolem," zakření se. "Ale třeba renesance byla fakt super. Ti malíři byli strašně moc nadaní.. a hlavně pěkní a taak," napije se. "Třeba, když jsem chtěla namalovat, ani si za to neúčtovali moc, což v té době bylo zvláštní. Hmm," pokrčí rameny nevinně, jakoby vůbec netušila proč. "No, hele, tak já ti to prozradím. Poslouchá Kabáty," zasměje se pobaveně. Jo, právě se směje vlastnímu vtipu. Občas sama sebe pobaví víc, než to, co za rádoby vtipné bláboly někdy vypouští z pusy lidi kolem ní. U Jammie to ale rozhodně neplatilo.
Když Jammie zmíní, že jsou všichni upíři a vlkodlaci dobří, jenom si zasněně povzdychne. Kéžby Jammie. "Všichni bohužel nejsou dobří, ale dokud jsi nepotkala nikoho zlého, máš štěstí. A to ti závidím," kouká na ni, myslí to vážně. U ní by se dalo říct, že koncentrace hodných a zlých upírů a vlkodlaků kolem ní byla tak půl na půl, samozřejmě přibližně, nepočítala to.
Zasměje se její poznámce o vyloupení krevní banky. "Mám svoje zásoby a nekrmím se tak často, vydržet jeden večer je pro mě skoro nic oproti jiným," nakrčí čelo. Nikdy nepochopila ty, co se krmí třeba třikrát denně a klidně by to dělali ještě víckrát. A ani jim nevadí vraždit. To bude možná ten důvod, proč si pak nenajdou tak skvělé přátele jako Jammie.
"Ne, takhle to nemyslím. Pokud nebudeš otravná, což ty nejsi, pak mi nevadí o tom mluvit," zasměje se. "No počkeeej, ale kde mám jako jistotu že to nepoužiješ proti mě?" povytáhne obočí a napije se, tváří se dost pobaveně. Samozřejmě to nemyslela vážně. Ráda jí to řekne, nikdy neví, kdy se to Jammie bude hodit. "Jo, takže.. Česnek. Fuj," oklepe se znechuceně. "Dělá se mi šoufl, jen to vyslovím," zasměje se. "Potom mě může zabít dřevo a.. když mi utrhneš hlavu. Kov mě nezraní, z toho se vyléčím velmi rychle, ale ze dřeva.. Řekněme, že pokud se trefíš dobře, tak se nevyléčím už nikdy," pokrčí s úsměvem rameny. "Jo a svěcená voda. Tou mě můžeš polívat do allelujah, ale bude ti to prd platné." Usmívá se u toho, nemá důvod se bát, že by snad Jam použila něco z toho proti ní. Maximálně česnek, kdyby se náhodou o něco pohádaly, ale to je zatím v nedohlednu. Vychází spolu skvěle.
"Na vlkodlaky funguje stříbro, ale můžeš je zabít i normálním způsobem jako lidi. Zabere ti to ale asi třikrát víc energie než síly, protože i vlkodlaci se hojí rychle. No.. to je asi všechno," pokrčí rameny a napije se piva. "Ještě něco tě zajímá?" zvedne k ní pohled a na koutku rtů jí stále pohrává mírný úsměv. Zvláštní, že jí o tom nevadí mluvit.
"Už jsem.. za těch skoro 160 let zapomněla, jak chutná lidské jídlo. Zásadně se s ním nekrmím, fakt nechci riskovat, že se popálím česnekem. Vy lidi jste blázniví, pořád nové kombinace.." zatváří se znechuceně a pak se zasměje. "Nikdy nevíš, co v tom všechno je." Dořekne to. "Jak chutná třeba.. marcipán? Makronky? Všude jsou na to reklamy a vypadá to skvěle, ale.." Pokrčí rameny.
"Taky by mě zajímala ještě jedna věc. Už nějakou dobu mě fascinují lidé, kteří si přečtou dvě knížky o upírech a myslí si, že ví všechno a chtějí se jimi stát. Myslí si, bůhví jak to není super.." Nadechne se. "Zčásti ano, ale máme strašně moc slabin a je asi tak osmdesátkrát větší pravděpodobnost, že budou lovit upíra než člověka." Dořekne to a napije se. Už poněkolikáté za svůj projev, ale co by ne. "Chtěla jsi jako malá, nebo prostě někdy, být něco nadpřirozeného? Upír, vlkodlak, cokoliv? Neznamená to nutně věřit na to, ale prostě představovala sis to někdy?" kouká na ni zamyšleně. Tohle ji vážně zajímá, když už se takhle navzájem vyptávají.
Pak Jammie pevně obejme. "Nechci tě ztratit," zašeptá. Skoro jakoby to říkala Ryedovi. Ale ten tu pro ní narozdíl od Jammie není...
"Hele, věř mi, že já těch stylů zažila tolik, že mi z toho jde až hlava kolem," zakření se. "Ale třeba renesance byla fakt super. Ti malíři byli strašně moc nadaní.. a hlavně pěkní a taak," napije se. "Třeba, když jsem chtěla namalovat, ani si za to neúčtovali moc, což v té době bylo zvláštní. Hmm," pokrčí rameny nevinně, jakoby vůbec netušila proč. "No, hele, tak já ti to prozradím. Poslouchá Kabáty," zasměje se pobaveně. Jo, právě se směje vlastnímu vtipu. Občas sama sebe pobaví víc, než to, co za rádoby vtipné bláboly někdy vypouští z pusy lidi kolem ní. U Jammie to ale rozhodně neplatilo.
Když Jammie zmíní, že jsou všichni upíři a vlkodlaci dobří, jenom si zasněně povzdychne. Kéžby Jammie. "Všichni bohužel nejsou dobří, ale dokud jsi nepotkala nikoho zlého, máš štěstí. A to ti závidím," kouká na ni, myslí to vážně. U ní by se dalo říct, že koncentrace hodných a zlých upírů a vlkodlaků kolem ní byla tak půl na půl, samozřejmě přibližně, nepočítala to.
Zasměje se její poznámce o vyloupení krevní banky. "Mám svoje zásoby a nekrmím se tak často, vydržet jeden večer je pro mě skoro nic oproti jiným," nakrčí čelo. Nikdy nepochopila ty, co se krmí třeba třikrát denně a klidně by to dělali ještě víckrát. A ani jim nevadí vraždit. To bude možná ten důvod, proč si pak nenajdou tak skvělé přátele jako Jammie.
"Ne, takhle to nemyslím. Pokud nebudeš otravná, což ty nejsi, pak mi nevadí o tom mluvit," zasměje se. "No počkeeej, ale kde mám jako jistotu že to nepoužiješ proti mě?" povytáhne obočí a napije se, tváří se dost pobaveně. Samozřejmě to nemyslela vážně. Ráda jí to řekne, nikdy neví, kdy se to Jammie bude hodit. "Jo, takže.. Česnek. Fuj," oklepe se znechuceně. "Dělá se mi šoufl, jen to vyslovím," zasměje se. "Potom mě může zabít dřevo a.. když mi utrhneš hlavu. Kov mě nezraní, z toho se vyléčím velmi rychle, ale ze dřeva.. Řekněme, že pokud se trefíš dobře, tak se nevyléčím už nikdy," pokrčí s úsměvem rameny. "Jo a svěcená voda. Tou mě můžeš polívat do allelujah, ale bude ti to prd platné." Usmívá se u toho, nemá důvod se bát, že by snad Jam použila něco z toho proti ní. Maximálně česnek, kdyby se náhodou o něco pohádaly, ale to je zatím v nedohlednu. Vychází spolu skvěle.
"Na vlkodlaky funguje stříbro, ale můžeš je zabít i normálním způsobem jako lidi. Zabere ti to ale asi třikrát víc energie než síly, protože i vlkodlaci se hojí rychle. No.. to je asi všechno," pokrčí rameny a napije se piva. "Ještě něco tě zajímá?" zvedne k ní pohled a na koutku rtů jí stále pohrává mírný úsměv. Zvláštní, že jí o tom nevadí mluvit.
"Už jsem.. za těch skoro 160 let zapomněla, jak chutná lidské jídlo. Zásadně se s ním nekrmím, fakt nechci riskovat, že se popálím česnekem. Vy lidi jste blázniví, pořád nové kombinace.." zatváří se znechuceně a pak se zasměje. "Nikdy nevíš, co v tom všechno je." Dořekne to. "Jak chutná třeba.. marcipán? Makronky? Všude jsou na to reklamy a vypadá to skvěle, ale.." Pokrčí rameny.
"Taky by mě zajímala ještě jedna věc. Už nějakou dobu mě fascinují lidé, kteří si přečtou dvě knížky o upírech a myslí si, že ví všechno a chtějí se jimi stát. Myslí si, bůhví jak to není super.." Nadechne se. "Zčásti ano, ale máme strašně moc slabin a je asi tak osmdesátkrát větší pravděpodobnost, že budou lovit upíra než člověka." Dořekne to a napije se. Už poněkolikáté za svůj projev, ale co by ne. "Chtěla jsi jako malá, nebo prostě někdy, být něco nadpřirozeného? Upír, vlkodlak, cokoliv? Neznamená to nutně věřit na to, ale prostě představovala sis to někdy?" kouká na ni zamyšleně. Tohle ji vážně zajímá, když už se takhle navzájem vyptávají.
Pak Jammie pevně obejme. "Nechci tě ztratit," zašeptá. Skoro jakoby to říkala Ryedovi. Ale ten tu pro ní narozdíl od Jammie není...
, 

"Jo, jenže v tom asi bude ten problém. Já se přes to tak nějak přenést asi nechci." Smutně si nad tím povzdychne a podepře si bradu rukou. "Přeji si, abych se mohla vrátit zpátky do momentu, kdy jsem byla u něj doma a nechala se.. No však víš. Jenže já tehdy netušila, že z něj budu až tak paf. A víš co je na tom to nejblbější? Když se mě zeptal, jestli se něco neděje, tak jsem mu jenom řekla, jestli semnou nepůjde na rande, namísto toho, abych mu fakt řekla, že nechci aby to skončilo tou nocí." No tak si prostě fňukne no, to se občas stává, navíc pokud jste tak přehnaně emocionální jako tahle zrzavá slečna. Nicméně, to nic nemění na faktu, že ji to fakt vzalo. Jenže jí to dochází pozdě a o to je to horší. Přála by si teď být s Chrisem, když byla s ním, vůbec o tomhle nepřemýšlela, jako kdyby žádný chlap nikdy nebyl, vůbec nemyslela na svoje sobecké, zlomené srdíčko a nezaobírala se svými pocity, jako nějaká sebestředná nána. Nerada na sebe v tomhle směru přitahovala pozornost, vždycky měla hrozné výčitky, když se takhle sama o sobě rozpovídala, takže je opravdu překvapení, že se takhle Malii svěřila, zřejmě jí věří. S tím, že každý chlap je jiný měla Mal pravdu, jenom by si přála, aby ho tehdy odhadla lépe.. Jako chlapa na jednu noc by ho ani náhodou netipla. Věnuje Mal vděčný pohled, když jí pohladí po ruce a jemně zvedne koutek v úsměvu.
"Jo to je pravda, já bych třeba hrozně chtěla zažít renesanci, musela to být nádhera.." Řekne tak trošku zasněně a pořádně se napije piva, takže už tam zbývá jenom troška, takže rovnou objedná další, pro sebe i pro Mal. Když se Mal zmíní o tom jejím poloupřímném úsměvu, jenom jí věnuje takový ten omluvný pohled a potom přikývne. Je tak pěkné, předstírat, že ji trápí právě její spařený výstřih. Potom si vyslechne jak jí Mal povídá o těch vtipech a když jí položí otázku, co dělá blondýna ve skříni, jenom na ni překvapeně zamrká. "No.. Já nevím. Moc mi tyhle hádankový vtipy nejdou." Podrbe se na zátýlku a nevinně se zazubí. Nerada takhle kazí srandu, ale ona je na tohle vážně blbá.
"Ale to že jsi upírka, to nemění nic na tom, že jsi i moje kamarádka.. A teď, když už vím, že všichni upíři a vlkodlaci nejsou padouši, tak nemám jediný důvod ti nedůvěřovat. Akorát teda až někdy budeš u mě večeřet, budu muset vyloupit krevní banku." Zasměje se nad tím a jenom nad tím mávne ručkou. Ona to takhle vážně nebere, sám Chris jí ukázal, že to že je nadpřirozený z něj nedělá o nic horšího člověka, tak proč by to tak nemohlo být i u upírů? No a co, že pijí krev, to je to stejné, jako kdyby jste odsuzovali lidi co jí maso, že ho jí. Dělají to prostě proto, aby přežili a dokud to nedělají jenom tak pro radost, že někoho zabíjí, tak se to ještě dá zvládnout. Samozřejmě ví, že tohle neplatí pro všechny a že někteří jsou zlý, ale momentálně má kolem mozku takový idealistický opar, který jí našuškává, že všichni nadpřirození jsou neškodní miláčci. "Fákt? No, takže tě tohohle mám ušetřit jo?" Zahihňá se a kopne do sebe zbytek piva. "Každopádně, alespoň něco ať vím.. Je něco co tě fakt odpuzuje nebo tak? V několika filmech to bylo stříbro, sem tam česnek, někoho dokonce sluneční světlo, ale to je asi blbost, protože jsme byli normálně za bílého dne spolu venku.." Přisune jednu sklenici k Mal a druhou si vezme k sobě a rovnou z ní upije. Už má vážně červené tváře, dokonce si rozepne ještě jeden knoflík u košile, aby jí bylo trochu líp a vyhrne si rukávy.
"Jo to je pravda, já bych třeba hrozně chtěla zažít renesanci, musela to být nádhera.." Řekne tak trošku zasněně a pořádně se napije piva, takže už tam zbývá jenom troška, takže rovnou objedná další, pro sebe i pro Mal. Když se Mal zmíní o tom jejím poloupřímném úsměvu, jenom jí věnuje takový ten omluvný pohled a potom přikývne. Je tak pěkné, předstírat, že ji trápí právě její spařený výstřih. Potom si vyslechne jak jí Mal povídá o těch vtipech a když jí položí otázku, co dělá blondýna ve skříni, jenom na ni překvapeně zamrká. "No.. Já nevím. Moc mi tyhle hádankový vtipy nejdou." Podrbe se na zátýlku a nevinně se zazubí. Nerada takhle kazí srandu, ale ona je na tohle vážně blbá.
"Ale to že jsi upírka, to nemění nic na tom, že jsi i moje kamarádka.. A teď, když už vím, že všichni upíři a vlkodlaci nejsou padouši, tak nemám jediný důvod ti nedůvěřovat. Akorát teda až někdy budeš u mě večeřet, budu muset vyloupit krevní banku." Zasměje se nad tím a jenom nad tím mávne ručkou. Ona to takhle vážně nebere, sám Chris jí ukázal, že to že je nadpřirozený z něj nedělá o nic horšího člověka, tak proč by to tak nemohlo být i u upírů? No a co, že pijí krev, to je to stejné, jako kdyby jste odsuzovali lidi co jí maso, že ho jí. Dělají to prostě proto, aby přežili a dokud to nedělají jenom tak pro radost, že někoho zabíjí, tak se to ještě dá zvládnout. Samozřejmě ví, že tohle neplatí pro všechny a že někteří jsou zlý, ale momentálně má kolem mozku takový idealistický opar, který jí našuškává, že všichni nadpřirození jsou neškodní miláčci. "Fákt? No, takže tě tohohle mám ušetřit jo?" Zahihňá se a kopne do sebe zbytek piva. "Každopádně, alespoň něco ať vím.. Je něco co tě fakt odpuzuje nebo tak? V několika filmech to bylo stříbro, sem tam česnek, někoho dokonce sluneční světlo, ale to je asi blbost, protože jsme byli normálně za bílého dne spolu venku.." Přisune jednu sklenici k Mal a druhou si vezme k sobě a rovnou z ní upije. Už má vážně červené tváře, dokonce si rozepne ještě jeden knoflík u košile, aby jí bylo trochu líp a vyhrne si rukávy.

"Tss, dvě piva za půl hodiny jsou nic," zakření se pobaveně. Asi zní jako největší alkoholik, ale pivo má ráda a tenhle večer si chce užít, a ne počítat každou minci, co utratí nebo pivo, co vypije. Od toho tu není, smutnit může jindy.
"Bestseller, jo, na to vsadím. Každá z nás by něco takového potřebovala." Zasměje se. "Ale zase, když si to vezmeš, každej chlap je jinej, líbí se mu něco jinýho, chce něco jinýho. Někteří jsou rodinné typy, jiní zase holka na jednu noc a další noc zase jiná," pokrčí rameny. Tohle už je ozkoušené. Na všechny neplatí to samé a bylo by to taky dost nudné kdyby platilo. Takže vlastně to vylučuje možnost stvoření nějaké takové knihy. Jaká škoda.
Sleduje nervózní Jammie, která aby nemusela mluvit, tak se cpe mandlemi. Musí se usmát. Nebude do ní dloubat, nechce to z ní tahat. Je to jen na ní, jestli se s tím Mal svěří nebo ne. "Měla by ses přes to přenést," pohladí jí po ruce starostlivě. "Občas to není lehké, ale někdy prostě musíš," vydechne. Zná to, až moc dobře.
"No, jako rustikální styl není špatný, ani ten bohémský, ale u mě asi vyhrává minimalismus. Mění se to ale taky s věkem, stoletími a tím co poznáš a zažiješ." Pousměje se. Ona toho má za sebou nepochybně dost, ale není ten typ, že by pořád jen fňukala a litovala se. Radši se zvedne a začne znovu. Minimalistický styl ji okouzlil až v poslední době, dřív milovala baroko a zdobnější věci, ale názory se mění.
"Haha, ten svůj jen napůl upřímný úsměv si nech pro někoho, kdo ti ho uvěří," řekne pobavaně. "Budeš v pohodě, fakt," pokýve hlavou a usměje se. Napije se ze sklenice piva, která ubývá docela rychle, a kouká na Jammie. "Hele, blbý vtipy o upírech mi náhodou přijdou super, miluju je," zasměje se. Jaká ironie. "A ty o blondýnách jsou taky skvělý. Třeba tenhle.." narovná se důležitě. "Co dělá blondýna zavřená ve skříni?" zakření se a čeká, jestli bude Jammie vědět. "Noo, dořekni ten vtip," popostrčí ji, je docela zvědavá, co chtěla říct. Dřív by jí narážky na to, co je nebo jakou má barvu vlasů docela vadily, ale teď si sama ze sebe ráda dělá srandu. Blonďatá upírka? Téměř ideální terč pro vtipy.
"Jo, to je v pohodě a chápu to, dokonce spíš oceňuji tvou reakci, než že by mi to nějak vadilo. Už jsem to tajila dost dlouho a máš přece jen právo vědět, s kým máš tu čest," pokrčí rameny, na rtech má stále úsměv.
"Co je vůbec Chris zač, když už jsme u toho?" zamyslí se a kouká na ni. "Ty jsi vážně nikdy předtím nikoho nadpřirozeného nepotkala?" Trubko, to asi těžko bude vědět, když se o nadpřirozenu dozvěděla před pár hodinama. "Teda, jako někoho, kdo by se u tebe přeměnil, nebo tak," zamyšleně hypnotizuje svou sklenici. "Skoro každý člověk, kterého jsem potkala a zjistil, že jsem upír, po mně chtěl vědět, jak chutná krev a jak vypadá můj vamp face, a jestli to bolí, a blablabla.." zasměje se. Jo, někteří jsou fakt až moc zvědaví. U Jam by jí ale možná nevadilo o tomhle mluvit, přece jen je to kamarádka, nějakou chvíli už se znají..
"Bestseller, jo, na to vsadím. Každá z nás by něco takového potřebovala." Zasměje se. "Ale zase, když si to vezmeš, každej chlap je jinej, líbí se mu něco jinýho, chce něco jinýho. Někteří jsou rodinné typy, jiní zase holka na jednu noc a další noc zase jiná," pokrčí rameny. Tohle už je ozkoušené. Na všechny neplatí to samé a bylo by to taky dost nudné kdyby platilo. Takže vlastně to vylučuje možnost stvoření nějaké takové knihy. Jaká škoda.
Sleduje nervózní Jammie, která aby nemusela mluvit, tak se cpe mandlemi. Musí se usmát. Nebude do ní dloubat, nechce to z ní tahat. Je to jen na ní, jestli se s tím Mal svěří nebo ne. "Měla by ses přes to přenést," pohladí jí po ruce starostlivě. "Občas to není lehké, ale někdy prostě musíš," vydechne. Zná to, až moc dobře.
"No, jako rustikální styl není špatný, ani ten bohémský, ale u mě asi vyhrává minimalismus. Mění se to ale taky s věkem, stoletími a tím co poznáš a zažiješ." Pousměje se. Ona toho má za sebou nepochybně dost, ale není ten typ, že by pořád jen fňukala a litovala se. Radši se zvedne a začne znovu. Minimalistický styl ji okouzlil až v poslední době, dřív milovala baroko a zdobnější věci, ale názory se mění.
"Haha, ten svůj jen napůl upřímný úsměv si nech pro někoho, kdo ti ho uvěří," řekne pobavaně. "Budeš v pohodě, fakt," pokýve hlavou a usměje se. Napije se ze sklenice piva, která ubývá docela rychle, a kouká na Jammie. "Hele, blbý vtipy o upírech mi náhodou přijdou super, miluju je," zasměje se. Jaká ironie. "A ty o blondýnách jsou taky skvělý. Třeba tenhle.." narovná se důležitě. "Co dělá blondýna zavřená ve skříni?" zakření se a čeká, jestli bude Jammie vědět. "Noo, dořekni ten vtip," popostrčí ji, je docela zvědavá, co chtěla říct. Dřív by jí narážky na to, co je nebo jakou má barvu vlasů docela vadily, ale teď si sama ze sebe ráda dělá srandu. Blonďatá upírka? Téměř ideální terč pro vtipy.
"Jo, to je v pohodě a chápu to, dokonce spíš oceňuji tvou reakci, než že by mi to nějak vadilo. Už jsem to tajila dost dlouho a máš přece jen právo vědět, s kým máš tu čest," pokrčí rameny, na rtech má stále úsměv.
"Co je vůbec Chris zač, když už jsme u toho?" zamyslí se a kouká na ni. "Ty jsi vážně nikdy předtím nikoho nadpřirozeného nepotkala?" Trubko, to asi těžko bude vědět, když se o nadpřirozenu dozvěděla před pár hodinama. "Teda, jako někoho, kdo by se u tebe přeměnil, nebo tak," zamyšleně hypnotizuje svou sklenici. "Skoro každý člověk, kterého jsem potkala a zjistil, že jsem upír, po mně chtěl vědět, jak chutná krev a jak vypadá můj vamp face, a jestli to bolí, a blablabla.." zasměje se. Jo, někteří jsou fakt až moc zvědaví. U Jam by jí ale možná nevadilo o tomhle mluvit, přece jen je to kamarádka, nějakou chvíli už se znají..
, 

"Já nevím, tohle už je druhý pivo a to tady nejsme ani půl hodiny." Zasměje se nad tím, ale jde vidět, že ji to očividně nijak netrápí, protože si vesele chlemtá pivo dál. Nad poznámkou, že by jí toho sladkého Coltona ani nedala se jenom zahihňá a konečně do sebe kopne tu proklatou whiskey a sklenku odsune, takže už má jenom to pivo.
"To by byl bestseller.." Prohodí jenom tak a taky se zasměje, takovým tím jejím skoro až nakažlivým smíchem, skoro až zpěvným. Ovšem, když se jí zeptá na Terryho, tak malinko ztuhne a její pohled lehce povadne.
"Ehm, tak trochu.." Zamrmle, zkousne si spodní ret a do ručky si vezme jednu mandli, se kterou si začne nervózně hrát. Nevadí jí, že se na to Mal zeptala, to vůbec, ale nechce tady fňukat, obvzlášť když už to vypadá, že se Mal přes toho svého Ryeda dostala, vypadala by o to zoufaleji. A ona nechce být zoufalá a už vůbec nechce fňukat, protože tohle je jenom hloupost, je to jenom jeden blbej chlap, není to tak, že by ji vyhnali ze smečky, nebo ji předhodili jaguárům, jako se to stalo jejímu kamarádovi. Nemyslí si, že je právě v pozici aby si jakkoliv ztěžovala, ačkoliv ji to velice trápí a nejradši by se zamotala do deky a byla burito smutku.
"Já nevím, já na minimalismus a tyhle věci moc nejsem.. Já mám radši bohémský, rustikální styl a tak, přijde mi to víc sympatické." Jo to byla pravda, ona minimalismus moc nemusí, ale tak, každému se líbí něco jiného, třeba jej Mal ráda mít bude, ale pro Jam by to bylo až moc málo osobní. Celou dobu u toho popíjí to pivo a sem tam si do tlamy vpraví nějakou tu mandli, kterou okamžitě zchroupe. Trošku se ošije při zmínce o vdávání. Jo, tohle jí maminka říkávala taky, jenže čím byla starší a po tom, co o sobě zjistila pár věcí už dávno ztratila naději, že se někdy vdá. Ačkoliv představa, že bude po svém boku někoho koho miluje, se jí velice líbila a dokonce už měla naplánováno, jaká svatba by se jí líbila, ale potom ztratila naději a tohohle snu se musela tak nějak vzdát. Nechce ovšem kazit náladu, takže tenhle její kakabus výraz pět zamaskuje úsměvem.
"Jo, bude to v pohodě, ale byl to trošku šok.." Přitaká s úsměvem a ten svůj né zrovna přesvědčivý úsměv skryje ve sklenici s pivem.
"Jo, řekl.. Byl to šok, ale myslím, že už jsem o něco více v pohodě. Joa.. Promiň za ty předešlé blbé vtipy o upírech, když se na to dívám zpětně, připadám si docela trapně." Její tváře opravdu nabrali růžovější barvu, těžko říct, jestli je to tím pivem a nebo tím, že jí je vážně trapně. "Fakt? Jakto? Máš strach že bych tě.. Vidíš, už zase jsem chtěla říct blbej joke. Budu si na to muset dávat pozor." Zasměje se nad tím a ve snaze trošku zchladit svoje tváře a přimět je získat zase né tak růžovou barvu se napije toho studeného piva. "Já jsem to stejně chtěla nadhodit. Ta nějak jsem to tušila, po tom co jsem se to dozvěděla. Ale nevěděla jsem jak a úplně vybalit jsem to na tebe nechtěla, to by asi nebylo zrovna taktní. Taky jsem ráda, že to vím." Usměje se prohrábne si vlasy. Začíná tady být opravdu horko, nebo to přijde jenom jí? Její tváře celé hoří.
"To by byl bestseller.." Prohodí jenom tak a taky se zasměje, takovým tím jejím skoro až nakažlivým smíchem, skoro až zpěvným. Ovšem, když se jí zeptá na Terryho, tak malinko ztuhne a její pohled lehce povadne.
"Ehm, tak trochu.." Zamrmle, zkousne si spodní ret a do ručky si vezme jednu mandli, se kterou si začne nervózně hrát. Nevadí jí, že se na to Mal zeptala, to vůbec, ale nechce tady fňukat, obvzlášť když už to vypadá, že se Mal přes toho svého Ryeda dostala, vypadala by o to zoufaleji. A ona nechce být zoufalá a už vůbec nechce fňukat, protože tohle je jenom hloupost, je to jenom jeden blbej chlap, není to tak, že by ji vyhnali ze smečky, nebo ji předhodili jaguárům, jako se to stalo jejímu kamarádovi. Nemyslí si, že je právě v pozici aby si jakkoliv ztěžovala, ačkoliv ji to velice trápí a nejradši by se zamotala do deky a byla burito smutku.
"Já nevím, já na minimalismus a tyhle věci moc nejsem.. Já mám radši bohémský, rustikální styl a tak, přijde mi to víc sympatické." Jo to byla pravda, ona minimalismus moc nemusí, ale tak, každému se líbí něco jiného, třeba jej Mal ráda mít bude, ale pro Jam by to bylo až moc málo osobní. Celou dobu u toho popíjí to pivo a sem tam si do tlamy vpraví nějakou tu mandli, kterou okamžitě zchroupe. Trošku se ošije při zmínce o vdávání. Jo, tohle jí maminka říkávala taky, jenže čím byla starší a po tom, co o sobě zjistila pár věcí už dávno ztratila naději, že se někdy vdá. Ačkoliv představa, že bude po svém boku někoho koho miluje, se jí velice líbila a dokonce už měla naplánováno, jaká svatba by se jí líbila, ale potom ztratila naději a tohohle snu se musela tak nějak vzdát. Nechce ovšem kazit náladu, takže tenhle její kakabus výraz pět zamaskuje úsměvem.
"Jo, bude to v pohodě, ale byl to trošku šok.." Přitaká s úsměvem a ten svůj né zrovna přesvědčivý úsměv skryje ve sklenici s pivem.
"Jo, řekl.. Byl to šok, ale myslím, že už jsem o něco více v pohodě. Joa.. Promiň za ty předešlé blbé vtipy o upírech, když se na to dívám zpětně, připadám si docela trapně." Její tváře opravdu nabrali růžovější barvu, těžko říct, jestli je to tím pivem a nebo tím, že jí je vážně trapně. "Fakt? Jakto? Máš strach že bych tě.. Vidíš, už zase jsem chtěla říct blbej joke. Budu si na to muset dávat pozor." Zasměje se nad tím a ve snaze trošku zchladit svoje tváře a přimět je získat zase né tak růžovou barvu se napije toho studeného piva. "Já jsem to stejně chtěla nadhodit. Ta nějak jsem to tušila, po tom co jsem se to dozvěděla. Ale nevěděla jsem jak a úplně vybalit jsem to na tebe nechtěla, to by asi nebylo zrovna taktní. Taky jsem ráda, že to vím." Usměje se prohrábne si vlasy. Začíná tady být opravdu horko, nebo to přijde jenom jí? Její tváře celé hoří.

Zasměje se. "Nechci tě opít, proč bych měla?" zakření se a napije se nového piva, co jí přistálo pod rukama. Utře si knírek pod nosem a zazubí se."To jsem ráda, protože toho bych ti ani nedala," vyplázne na ni jazyk a pak se usměje. Je ráda, že má tak super kámošku jako je Jammie.
"No, taktiku na ochočení chlapů fakt nemám, ale bylo by fajn, kdyby někdo vymyslel a sepsal nějakej univerzální návod nebo tak něco," zasměje se. "To bych si hned přečetla." I když k čemu? Ryeda sbalila relativně rychle, ale Colton... ten vypadá jako tvrdší oříšek, co se nechá, jen když on sám chce. "Vrtá ti v hlavě ten Terry?" zeptá se s mírným úsměvem. Ano, pamatuje si to jméno. Není to tak dlouho, co se o tom bavily a ona je upírka, takže má dobrou paměť. Navíc je na Jam dost vidět, že ho pořád nedostala z hlavy. Ale od toho je tu tahle noc, aby obě zapomněly na kluka. Každá na jiného, ale co.
"Aha. No, mě se právě zdá, že je moderní ta jednoduchost a tak, takže bych svůj domek poupravila do nějakého toho moderního jednoduchého stylu.." Co to blábolíš?Musí se zasmát sama sobě. "Promiň, to byla fakt divná otázka," uzná a pokývá hlavou, napije se.
Podívá se do jejího výstřihu... ehm.. jo, fakt se jí podívá do výstřihu, ale ne že by byla zvědavá, spíš jenom ze starostlivosti kontroluje její zranění. "To bude brzy pryč, neboj. Než se vdáš o tom nebudeš vědět," zasměje se, takhle to vždycky říkala její pěstounka. Ty máš co říkat, viď? "Nevypadá to tak strašně. Chris je hodný, že ti pomohl," pousměje se spokojeně a upije studeného piva.

Pak už na sebe Jammie vyslepičí co je zač a tak. Kupodivu to bere v pohodě, neděsí se a ani neutíká, dokonce se ani neláduje česnekem, aby ji od sebe odehnala. Fujky. Už jenom při pomyšlení na česnek je jí šoufl. "Chris ti to řekl? Ah, předběhl mě," pousměje se mírně. Tak nějak počítala s tím, že to na sebe brzy bude muset vyklopit. Byla ale ráda, že to Jam bere s takovýmhle klidem a dokonce ji to spíš uklidnilo, než naštvalo. Koukne na její ruku a stiskne ji. "Jsem ráda, že tě to nijak neděsí ani tak. Upřímně? Možná jsem se sama bála víc ti to říct, než by ses bála ty, kdyby ti to Chris neřekl," zakření se. Nechtěla o Jam přijít v žádném případě a tohle to mohlo dost ohrozit. "Ani nevíš, jak jsem ráda, že už je to venku," vydechne s úsměvem.

"No, taktiku na ochočení chlapů fakt nemám, ale bylo by fajn, kdyby někdo vymyslel a sepsal nějakej univerzální návod nebo tak něco," zasměje se. "To bych si hned přečetla." I když k čemu? Ryeda sbalila relativně rychle, ale Colton... ten vypadá jako tvrdší oříšek, co se nechá, jen když on sám chce. "Vrtá ti v hlavě ten Terry?" zeptá se s mírným úsměvem. Ano, pamatuje si to jméno. Není to tak dlouho, co se o tom bavily a ona je upírka, takže má dobrou paměť. Navíc je na Jam dost vidět, že ho pořád nedostala z hlavy. Ale od toho je tu tahle noc, aby obě zapomněly na kluka. Každá na jiného, ale co.
"Aha. No, mě se právě zdá, že je moderní ta jednoduchost a tak, takže bych svůj domek poupravila do nějakého toho moderního jednoduchého stylu.." Co to blábolíš?Musí se zasmát sama sobě. "Promiň, to byla fakt divná otázka," uzná a pokývá hlavou, napije se.
Podívá se do jejího výstřihu... ehm.. jo, fakt se jí podívá do výstřihu, ale ne že by byla zvědavá, spíš jenom ze starostlivosti kontroluje její zranění. "To bude brzy pryč, neboj. Než se vdáš o tom nebudeš vědět," zasměje se, takhle to vždycky říkala její pěstounka. Ty máš co říkat, viď? "Nevypadá to tak strašně. Chris je hodný, že ti pomohl," pousměje se spokojeně a upije studeného piva.

Pak už na sebe Jammie vyslepičí co je zač a tak. Kupodivu to bere v pohodě, neděsí se a ani neutíká, dokonce se ani neláduje česnekem, aby ji od sebe odehnala. Fujky. Už jenom při pomyšlení na česnek je jí šoufl. "Chris ti to řekl? Ah, předběhl mě," pousměje se mírně. Tak nějak počítala s tím, že to na sebe brzy bude muset vyklopit. Byla ale ráda, že to Jam bere s takovýmhle klidem a dokonce ji to spíš uklidnilo, než naštvalo. Koukne na její ruku a stiskne ji. "Jsem ráda, že tě to nijak neděsí ani tak. Upřímně? Možná jsem se sama bála víc ti to říct, než by ses bála ty, kdyby ti to Chris neřekl," zakření se. Nechtěla o Jam přijít v žádném případě a tohle to mohlo dost ohrozit. "Ani nevíš, jak jsem ráda, že už je to venku," vydechne s úsměvem.

, 

Jenom ji s pobaveným úsměvem poslouchá a popíjí pivo, poměrně rychle, rozhodně rychleji než tu whiskey, na Mal ale rozhodně nemá a když objednává další, tak jí ještě zbývá ještě něco málo přes polovinu.
"Neboj, neboj.. Zrovna já ti ho brát nebudu.." Zasměje se nad tím a zvedne ruce v gestu, jako kdyby od něj dávala ruce pryč a potom je opět položí na bar a rovnou do sebe na jeden šup vypije obsah své sklenice, takže v podstatě exne větší půlku půllitru, což je na někoho kdo vypadá s prominutí jako hajzpavouk poměrně výkon, obvzlášť, když je ten půllitr velký skoro jako její hlava. Nicméně problém s tím nemá, jenom si pak otře pusu hřbetem ruky a odsune s milým úsměvem sklenici k barmanovi, potom už koukne zpátky na Mal.
"Hele, brzdi, nebo sibudu myslet, že mě chceš dneska večer opít..Ale díky." Řekne s úsměvem, ale půllitr si stejnak vezme a přisune si ho k sobě, napije se ovšem ze sklenice z whiskey, která už pomalu začíná být (díkybohu) prázdná.
"Tak jestli ti to vyjde a přijdeš na taktiku, jak si ochočit chalapa, tak mi řekni, občas by se to hodilo." Pronese spíš tak jenom ze srandy, ačkoliv, to že by se to občas hodilo, to byla pravda. Ach bože, proč se k němu pořád vrací? Když byla s Chrisem, nepomyslela na něj snad ani jednou a když, tak jenom krátce, ale teď už ho má zase plnou hlavu. Otázka, jestli to má doma Chris pěkný, ji poměrně zaskočí. Vlastně se tam ani moc nerozhlížela, na prohlídku tak nějak nedošlo, byla vlastně jen u něj v obýváku a v kuchyni..
"Ehm, jo jasně, nic extra výrazného, jednoduché, ale pěkné.." Začne něco drmolit a snaží se to zahrát na něco univerzálního, ačkoliv by vlastně nemusela, Mal stejně nemá tušení kdo to je Chris nebo kde bydlí, takže klidně mohla lhát, ale to ona dělala nerada.
"Jo, už je to v klidu, pomohl mi to zchladit, teď už je to jenom trošku červené a citlivé na dotek, ale jinak si myslím, že do zítra nebo tak to bude v klidu.." Přikývne a jemně se u toho povídání dotkne místa ve výstřihu, kde ještě jdou vidět červené flíčky, protože má horní knoflíčky košile rozepnuté. Potom už se Mal zeptá jestli se něco neděje a odpověď.. Vlastně ji překvapila, ale né tak obsah, spíš jako to, že to řekla. Jedno je ovšem jasné, v jejím obličeji se zračí úleva, dokonce si i úlevně oddechne a usměje se na ni.
"Ani nevíš, jak jsem ráda, že jsi mi to řekla.. Vrtalo mi to hlavou celou dobu, od toho momentu, kdy mi Chris řekl o nadpřirozenu." Jemně ji chytne za ručku, snad aby jí dokázala, že je to vážně v pořádku a povzbudivě se na ni usměje. Byla opravdu ráda, že jí to kamarádka řekla sama, představa, že by to měla být ona, kdo tohle nadhodí, ta ji poměrně děsila, ale takhle bylo všechno vyřešeno. A jde to taky poznat, očividně je uvolněnější a mluví s naprostým klidem v hlase. To, že jí Malia nechce ublížit, to jí naprosto věří, kdyby jí totiž chtěla udělala by to už dříve a neříkala jí o sobě, co vlastně je.
"Neboj, neboj.. Zrovna já ti ho brát nebudu.." Zasměje se nad tím a zvedne ruce v gestu, jako kdyby od něj dávala ruce pryč a potom je opět položí na bar a rovnou do sebe na jeden šup vypije obsah své sklenice, takže v podstatě exne větší půlku půllitru, což je na někoho kdo vypadá s prominutí jako hajzpavouk poměrně výkon, obvzlášť, když je ten půllitr velký skoro jako její hlava. Nicméně problém s tím nemá, jenom si pak otře pusu hřbetem ruky a odsune s milým úsměvem sklenici k barmanovi, potom už koukne zpátky na Mal.
"Hele, brzdi, nebo sibudu myslet, že mě chceš dneska večer opít..Ale díky." Řekne s úsměvem, ale půllitr si stejnak vezme a přisune si ho k sobě, napije se ovšem ze sklenice z whiskey, která už pomalu začíná být (díkybohu) prázdná.
"Tak jestli ti to vyjde a přijdeš na taktiku, jak si ochočit chalapa, tak mi řekni, občas by se to hodilo." Pronese spíš tak jenom ze srandy, ačkoliv, to že by se to občas hodilo, to byla pravda. Ach bože, proč se k němu pořád vrací? Když byla s Chrisem, nepomyslela na něj snad ani jednou a když, tak jenom krátce, ale teď už ho má zase plnou hlavu. Otázka, jestli to má doma Chris pěkný, ji poměrně zaskočí. Vlastně se tam ani moc nerozhlížela, na prohlídku tak nějak nedošlo, byla vlastně jen u něj v obýváku a v kuchyni..
"Ehm, jo jasně, nic extra výrazného, jednoduché, ale pěkné.." Začne něco drmolit a snaží se to zahrát na něco univerzálního, ačkoliv by vlastně nemusela, Mal stejně nemá tušení kdo to je Chris nebo kde bydlí, takže klidně mohla lhát, ale to ona dělala nerada.
"Jo, už je to v klidu, pomohl mi to zchladit, teď už je to jenom trošku červené a citlivé na dotek, ale jinak si myslím, že do zítra nebo tak to bude v klidu.." Přikývne a jemně se u toho povídání dotkne místa ve výstřihu, kde ještě jdou vidět červené flíčky, protože má horní knoflíčky košile rozepnuté. Potom už se Mal zeptá jestli se něco neděje a odpověď.. Vlastně ji překvapila, ale né tak obsah, spíš jako to, že to řekla. Jedno je ovšem jasné, v jejím obličeji se zračí úleva, dokonce si i úlevně oddechne a usměje se na ni.
"Ani nevíš, jak jsem ráda, že jsi mi to řekla.. Vrtalo mi to hlavou celou dobu, od toho momentu, kdy mi Chris řekl o nadpřirozenu." Jemně ji chytne za ručku, snad aby jí dokázala, že je to vážně v pořádku a povzbudivě se na ni usměje. Byla opravdu ráda, že jí to kamarádka řekla sama, představa, že by to měla být ona, kdo tohle nadhodí, ta ji poměrně děsila, ale takhle bylo všechno vyřešeno. A jde to taky poznat, očividně je uvolněnější a mluví s naprostým klidem v hlase. To, že jí Malia nechce ublížit, to jí naprosto věří, kdyby jí totiž chtěla udělala by to už dříve a neříkala jí o sobě, co vlastně je.

"Jo, fakt úplně mega, škoda že si ho nepamatuješ," pokrčí s potutelným úsměvem rameny a dopije svůj půllitr piva. Měla ho v sobě rychle, ale tak co. Objedná si u barmana další a rovnou objedná i Jammie. "Tak já ti ho někdy ukážu, vyfotím nebo tak, co ty na to?" šibalsky na ni mrkne. "Ale je můj, takže bacha na to!" ušklíbne se.
"No, to nevím," pokrčí rameny a postrčí k ní vychlazené pivo. "To je jeho věc, buď mi to celé vysvětlí a nebo prostě skončil." Neříká se jí to lehko, miluje ho, ale nechce pořád jenom čekat a bát se, kde zrovna je. "Jo, tady máš ode mně pivo," řekne a napije se toho svého. Utře si knírek, který jí pod nosem vzniknul, když se napila.
Zasměje se. "Zní to jako plán a taky že to je plán," zakření se. "Třeba mi jedna kočka nestačí a chci k tomu ještě..." A sakra. Hmm? Co jí teď asi jako řekneš pako? V duchu se plácne do čela. Co to zase vypustila z pusy? Proč si nedává pozor? To by mě faakt zajímalo. Tak nějak přestane Jammie na chvíli vnímat, což ale rychle napraví a doufá, že ten zásek ve větě Jammie přejde bez povšimnutí. Sice tomu sama nevěří, ale.. snad. V duchu se modlí, aby se jí neptala. Upír a modlí se? Wow.
"Fakt? A má to tam hezký?" zeptá se rychle na první kravinu, co jí napadne. "Myslím jako, ne že bych se mu tam chtěla vloupat," zasměje se. "Ale jestli tam má něco zajímavého, snažím se upravovat si byt a hledám nápady," usměje se.
"Cože? Seš pako," zasměje se tomu, že na sebe vylila horké kafe, i když by se tomu správně smát neměla a ani by to neudělala. Nemyslí to nijak zle, to vůbec ne, jenom jí prostě přišlo funny, že je Jammie tak trošku nešika. "A dobrý? Nebolí to už?" vydechne starostlivě. Tohle jí i docela vyděsilo, přece jen je Jammie jenom člověk.
"Možná... možná bych... ti měla něco říct. Je to docela zásadní, ale..." Vydechne. Jak ses do toho mohla takhle zamotat? "Jenom... nevím, jak to říct. Ale nechci ti v tomhle lhát, máš právo to vědět." Samozřejmě netuší, že Jammie se jí na to chtěla zeptat, že o nadpřirozenu ví. Přivře oči a nadechne se. "Narodila jsem se v roce 1864," začne šeptem se svým.. přiznáním? "Nejsem člověk jako ty.." pokračuje potichu. "Jsem upírka," dostane ze sebe konečně. Mluví potichu, aby to slyšela jen Jam. "Ale neboj, nejsem nebezpečná, nehodlám ti ublížit ani se..." zavrtí hlavou mírně pobaveně nad tou představou, že by se krmila na své kamarádce, "na tobě krmit." Otevře oči a koukne na ni. Mlčí a jen čeká na její reakci, napřímí se. Musela to ze sebe dostat, už jí nechtěla víc lhát..
"No, to nevím," pokrčí rameny a postrčí k ní vychlazené pivo. "To je jeho věc, buď mi to celé vysvětlí a nebo prostě skončil." Neříká se jí to lehko, miluje ho, ale nechce pořád jenom čekat a bát se, kde zrovna je. "Jo, tady máš ode mně pivo," řekne a napije se toho svého. Utře si knírek, který jí pod nosem vzniknul, když se napila.
Zasměje se. "Zní to jako plán a taky že to je plán," zakření se. "Třeba mi jedna kočka nestačí a chci k tomu ještě..." A sakra. Hmm? Co jí teď asi jako řekneš pako? V duchu se plácne do čela. Co to zase vypustila z pusy? Proč si nedává pozor? To by mě faakt zajímalo. Tak nějak přestane Jammie na chvíli vnímat, což ale rychle napraví a doufá, že ten zásek ve větě Jammie přejde bez povšimnutí. Sice tomu sama nevěří, ale.. snad. V duchu se modlí, aby se jí neptala. Upír a modlí se? Wow.
"Fakt? A má to tam hezký?" zeptá se rychle na první kravinu, co jí napadne. "Myslím jako, ne že bych se mu tam chtěla vloupat," zasměje se. "Ale jestli tam má něco zajímavého, snažím se upravovat si byt a hledám nápady," usměje se.
"Cože? Seš pako," zasměje se tomu, že na sebe vylila horké kafe, i když by se tomu správně smát neměla a ani by to neudělala. Nemyslí to nijak zle, to vůbec ne, jenom jí prostě přišlo funny, že je Jammie tak trošku nešika. "A dobrý? Nebolí to už?" vydechne starostlivě. Tohle jí i docela vyděsilo, přece jen je Jammie jenom člověk.
"Možná... možná bych... ti měla něco říct. Je to docela zásadní, ale..." Vydechne. Jak ses do toho mohla takhle zamotat? "Jenom... nevím, jak to říct. Ale nechci ti v tomhle lhát, máš právo to vědět." Samozřejmě netuší, že Jammie se jí na to chtěla zeptat, že o nadpřirozenu ví. Přivře oči a nadechne se. "Narodila jsem se v roce 1864," začne šeptem se svým.. přiznáním? "Nejsem člověk jako ty.." pokračuje potichu. "Jsem upírka," dostane ze sebe konečně. Mluví potichu, aby to slyšela jen Jam. "Ale neboj, nejsem nebezpečná, nehodlám ti ublížit ani se..." zavrtí hlavou mírně pobaveně nad tou představou, že by se krmila na své kamarádce, "na tobě krmit." Otevře oči a koukne na ni. Mlčí a jen čeká na její reakci, napřímí se. Musela to ze sebe dostat, už jí nechtěla víc lhát..
, 

Jenom s úsměvem kývne a zase si misku přisune pěkně k sobě a rovnou si z ní vezme, protože ona má oříšky ráda, jinak by se je taky neobjednávala, že jo.. "To je dobře.." Řekne naprosto upřímně, když Mal řekne že se má dobře a s pobaveným úsměvem poslouchá jak jí vypráví o tom chlapci z baru, se kterým byla v čajovně a jehož jméno jí už úplně vypadlo.
"Jo snad, když je tak sladkej.." Zkonstatuje nakonec s potutelným úsměvem, který ovšem brzo vystřídá starostlivý výraz. "To mě mrzí.. Je to fakt pitomec, ještě toho bude hodně litovat." Ujistí kamarádku s povzbudivým úsměvem, ačkoliv to vypadá, že už je s tím smířená.. Moc dobře ví, že to není jenom tak a když ji potkala poprvé, vypadalo to, že ho má opravdu ráda a přes to se někdo je tak nepřenese, ačkoliv se to tak může tvářit. Ale pokud ten kluk na ni takhle kašle, tak je dobře, že to bere takhle, než aby seděla doma a čekala na něj. Je to pěkná holka, kdyby chtěla, mohla by mít deset takových a možná i lepších, tedy alespoň Jammie si to myslí. Nějaký Ryed jí za to nestojí.
"Hm.. To zní jako plán." Řekne a zasměje se nad tím. Jo s tímhle ona souhlasí, navíc je Mal mladá, tak ať si užívá, dokud může, nemá cenu se trápit nad někým kdo za to nestojí, navíc pokud je ten Colton tak sladkej. V tomhle svou kamarádku rozhodně podpoří, ačkoliv ona sama lituje toho, že si jenom tak užila, ale to byla její chyba, to ona chtěla něco víc, takže pokud Mal neudělá tu samou chybu, tak je vše v pořádku. Trocha zábavy ještě nikdy nikoho nezabila.
"Jmenuje se Chris. Potkala jsem ho u jezera, kde mi ukázal.." Zasekne se uprostřed věty. Ne, takhle se prořeknout nechce, to opravdu ne. "Ukázal mi.. Kde bydlí." Řekne nakonec a trošku nervózně se podrbe na zátýlku. "Povídali jsme si a já na sebe potom vylila horké kafe, takže mi to pomohl ošetřit a já pak už musela domů. Je opravdu moc fajn, super kamarád." Vlastně říkala pravdu, oni si opravdu povídali a ona na sebe vylila kávu a on jí pomohl to ošetřit, jenom vynechávala ten fakt, že ji k němu domů zavedl ve vlčí podobě a že u něj byla během přeměny, ale vlastně nelhala, jenom neřekla celou pravdu, ačkoliv jí to očividně nebylo zrovna dvakrát příjemné. Nerada své kamarádce lhala. Když zmerčí, jak si Mal podepřela hlavu a povzdychla si, trošku zkoumavě si ji prohlédne.
"Hele Mal.. Děje se něco? Hele mě fak můžeš říct všechno, budu jako hrob.." Mrkne na ni kamarádsky. Ani ve snu by jí nenapadlo, že by jí snad chtěla říct o tom, že je upírka, spíš čeká,že to bude něco jako, že nemá s kým jít na nějakou akci, nebo smutní nad milým nebo něco takového..
"Jo snad, když je tak sladkej.." Zkonstatuje nakonec s potutelným úsměvem, který ovšem brzo vystřídá starostlivý výraz. "To mě mrzí.. Je to fakt pitomec, ještě toho bude hodně litovat." Ujistí kamarádku s povzbudivým úsměvem, ačkoliv to vypadá, že už je s tím smířená.. Moc dobře ví, že to není jenom tak a když ji potkala poprvé, vypadalo to, že ho má opravdu ráda a přes to se někdo je tak nepřenese, ačkoliv se to tak může tvářit. Ale pokud ten kluk na ni takhle kašle, tak je dobře, že to bere takhle, než aby seděla doma a čekala na něj. Je to pěkná holka, kdyby chtěla, mohla by mít deset takových a možná i lepších, tedy alespoň Jammie si to myslí. Nějaký Ryed jí za to nestojí.
"Hm.. To zní jako plán." Řekne a zasměje se nad tím. Jo s tímhle ona souhlasí, navíc je Mal mladá, tak ať si užívá, dokud může, nemá cenu se trápit nad někým kdo za to nestojí, navíc pokud je ten Colton tak sladkej. V tomhle svou kamarádku rozhodně podpoří, ačkoliv ona sama lituje toho, že si jenom tak užila, ale to byla její chyba, to ona chtěla něco víc, takže pokud Mal neudělá tu samou chybu, tak je vše v pořádku. Trocha zábavy ještě nikdy nikoho nezabila.
"Jmenuje se Chris. Potkala jsem ho u jezera, kde mi ukázal.." Zasekne se uprostřed věty. Ne, takhle se prořeknout nechce, to opravdu ne. "Ukázal mi.. Kde bydlí." Řekne nakonec a trošku nervózně se podrbe na zátýlku. "Povídali jsme si a já na sebe potom vylila horké kafe, takže mi to pomohl ošetřit a já pak už musela domů. Je opravdu moc fajn, super kamarád." Vlastně říkala pravdu, oni si opravdu povídali a ona na sebe vylila kávu a on jí pomohl to ošetřit, jenom vynechávala ten fakt, že ji k němu domů zavedl ve vlčí podobě a že u něj byla během přeměny, ale vlastně nelhala, jenom neřekla celou pravdu, ačkoliv jí to očividně nebylo zrovna dvakrát příjemné. Nerada své kamarádce lhala. Když zmerčí, jak si Mal podepřela hlavu a povzdychla si, trošku zkoumavě si ji prohlédne.
"Hele Mal.. Děje se něco? Hele mě fak můžeš říct všechno, budu jako hrob.." Mrkne na ni kamarádsky. Ani ve snu by jí nenapadlo, že by jí snad chtěla říct o tom, že je upírka, spíš čeká,že to bude něco jako, že nemá s kým jít na nějakou akci, nebo smutní nad milým nebo něco takového..

Netuší, že za její půlhodinový pozdní příchod může blbá řasenka. Přiťukne si s ní a napije se, uculí se. Když k ní Jammie posune mandle, zavrtí hlavou. "Díky, oříšky moc nemusím," pousměje se a jemně pokrčí rameny. Vlastně je to pravda jenom zčásti. Oříšky dřív milovala, ale teď? I kdyby je snědla, nic z toho nebude mít. To je radši nechá Jammie, aby si je snědla sama, když vidí, jak jí chutnají. "To jsem ráda, že se máš fajn. Já celkem taky.." Pak už ji zahrne vyprávěním o Coltonovi a u toho upíjí pivo, přičemž si průběžně utírá pusu od toho knírku z pěny od piva, co jí tam vždy zůstane. "No, škoda. Snad ti ho někdy ukážu," zakření se a kouká na ni. "Jo, toho jsem potkala, ale radši telefonoval, než aby byl se mnou," řekne naštvaně. "Dokud mi to nevysvětlí, beru to, jako bychom spolu nebyli," řekne mírně smutně, ale zároveň tak nějak odreagovaně a smířeně. Nebude na něj přece věčně čekat, ne? Ryeda miluje, je úžasný, dokonale líbá, a ty jeho svaly.. jenom na ni prostě kašle a pro ni je důležité ve vztahu mít důvěru a všechno si říkat, což on tím, že najednou jen tak zmizel, úplně zazdil. Pokud chce, sám si to napraví. Zasměje se její následující větě. "No, možná se mi líbí, chci ho sbalit, do postele a pak jako mazlíčka.." zakření se pobaveně. Colton je vážně fajn, i když vypadá jako ten typ, co se s holkou vyspí, perfektně ji uspokojí a všechno, jenom prostě není rodinný typ. Usměje se, miluje tyhle večery s kamarádkami, jenom si povídat, popíjet u toho víno, pivo nebo cokoliv a probírat holčičí věci, jako kluky, nakupování a nejnovější drby. Možná by nebylo špatné se po pár pivech přesunout z baru někam na klidnější místo, napadne ji. To bude ale řešit až za chvíli, nyní je bar fajn. "No a jak se jmenuje? Povídej," usměje se na ni a sleduje ji, je zvědavá, jak se měla. Přece jen je to její kamarádka, nebo Mal ji tak alespoň bere. Chvíli zapřemýšlí, jestli by Jammie neměla říct o tom, co doopravdy je, jako že se neživí normálním jídlem a tak...? Přece jen je upírka narozená v roce 1864, což Jammie bude trvat delší chvíli pochopit. Vlastně by teď už dávno měla hnít někde pod zemí ve staromódní rakvi, ale ona si tu vesele vykračuje po světě jako 17ti letá holka. A hlavně živá 17ti letá holka. Pro ni samotnou je to trošku děsivé pomyšlení, ale prostě to tak je a ona za to nemůže a taky s tím nic nenadělá, takže se s tím musela sžít. Povzdychne si a podepře si hlavu rukou na znamení toho, že by jí moc ráda něco řekla, ale neví jak.