Bar
,,Nechte se překvapit" Reaguje i ona hbitě, taková prostě je. Na ní si jen tak nepřijde a rozhodně se od ní nedozví více, než ona bude chtít. Neříká vše o sobě a svých plánech na potkání. Ale líbí se jí, že dokázal reagovat. Když se jí představí, představí se i ona, na oplátku. Ne, že by mu hned tak chtěla utéct, ale je to žena, potřebuje se zkontrolovat. Omluví se a vstává ladně, všimla si, že se na ní Dean dívá a však jen ať se podívá, nemá se za co stydět, ba co více, ona to prostě umí nosit. Nakloní se k němu schválně a jeho odpověď jí potěší, ono ani nečekala nic jiného, na tohle je prostě zvyklá. Už jen přikývne a vydá se na toalety. Dean má pravdu, dělala modeling a chybí jí to, neskutečně moc. Na záchodcích si kontroluje svůj makeup. Co to děláš Sofie, máš přítele, chovej se už konečně tak! Jenže jak se má tak chovat, když to nikdy předtím neměla? Jistě, našlo se x chlapů, kteří jí milovali, uctívali. Ale které milovala ona? Nikoho. Až teď. Ale i když Juliena miluje, neumí být věrná, hlavně tohle je její styl zábavy. Flirtování a nechat se obdivovat od cizích mužů. Z kabelky si vytáhne rtěnku a přelízne si rty. Rudá rtěnka ladí k jejím tmavým vlasům a její modré oči jako by naprosto zářily. Se svým vzhledem je moc spokojená. Po chvilce se vrací do baru a Dean není na svém místě, díky svému nosánku si ho lehce najde, baví se s barmanem. Pousměje se a nechá je spolu, nebude se jim do toho plést, večer ještě nekončí a je si stoprocentně jistá, že on sám si jí najde. Vrátí se teda ke svému místu a vezme si svojí skleničku, kterou už pak automaticky vypije. Kývne na Lott a nechá si nalít ještě jednu. Pak už si skleničku vezme a odebere se sednout si do boxu, na baru už jí to nebaví. Očima se rozhlédne a všimne si muže, člověka. S těmi sice nebývá vždy taková zábava, ale stejně si musí ukrátit čekání na Deana a hlavně když už je po dlouhé době venku, tak se nechce nudit. Vyhledá teda očima Carla a pokud si jí všiml, tak nepatrně naznačila, že si může přisednout do boxu za ní. Mezitím dala ladně nohu přes nohu a upila z drinku, který pak položila na stolek.
Zbožňuje Claire a je ráda, že je šťastná, nikdy by jí nepřála nic zlého a špatného, vždy jen to dobré a právě díky tomu jsou i nejlepší kamarádky. Nevyměnila by jí. Sice se to někomu může zdát uspěchané, ale jí ne. Když se dva mají rádi, je jedno, jestli se vezmou po půl roce, roce, nebo třeba pěti letech. Rozhodně ví z povídání, že třeba svatba po pěti letech nevydržela ani půl roku, ale zase naopak svatba po roce drží do teď. Tohle by neměl člověk řešit. Takže je šťastná s ní. ,,Neděkuj zlato, to je samozřejmost" Řekne jí co nejvíce upřímně, tak, jak to cítí. Pak se musí zasmát jejímu vyprávění. ,,Neboj se, poradím si se vším, to mi věř" Mrkne na ní, je jí to naprosto jisté, že chce mít tu nejlepší a nejkrásnější svatbu a tam záleží hlavně na detailech. V tomhle jsou si dost podobné. ,,V uklidňování, já jsem mistr" Div, že si nezabuší do hrudi, jako King Kong, ale směje se aspoň u toho. Když jí upozorní, tak jen zavrtí hlavou. ,,Claire jsi moje kamarádka dost dlouho na to, abych věděla, jak moc praštěná jsi" Vyplázne na ní pobaveně jazyk.
Když se dostanou k druhé novině, to už jí naprosto zasáhne. Je tak šťastná, jako Claire. Obejde i bar, aby jí mohla obejmout. Když jí znovu děkuje, tak jen zavrtí hlavou. ,,Za tohle se neděkuje, opravdu je to od kamarádek samozřejmost, hlavně od těch nejlepších" Řekne i to nejlepších, aby věděla, jak moc je pro ní důležitá. ,,Chápu to, Sienn je rodina. I tak si vážím toho, že jsi mi to řekla dříve, než Cedovi" Zazubí se na ní spiklenecky a pak vykulí oči, když řekne, že ještě to hlavní přijde. Co ještě?? Zadívá se na obrázek a až pak jí to dojde. ,,Cože??" Div, že se nezakucká a začně se smát. ,,Claire, ty když něco uděláš, tak už pořádně co" Popíchne jí pobaveně a znovu jí obejme. ,,Doufám, že tetička Lott může chodit hlídat" Rezervuje si místo jako teta, děti zbožňuje a ráda bude hlídat, pokud jí to Claire dovolí.
Když se dostanou k druhé novině, to už jí naprosto zasáhne. Je tak šťastná, jako Claire. Obejde i bar, aby jí mohla obejmout. Když jí znovu děkuje, tak jen zavrtí hlavou. ,,Za tohle se neděkuje, opravdu je to od kamarádek samozřejmost, hlavně od těch nejlepších" Řekne i to nejlepších, aby věděla, jak moc je pro ní důležitá. ,,Chápu to, Sienn je rodina. I tak si vážím toho, že jsi mi to řekla dříve, než Cedovi" Zazubí se na ní spiklenecky a pak vykulí oči, když řekne, že ještě to hlavní přijde. Co ještě?? Zadívá se na obrázek a až pak jí to dojde. ,,Cože??" Div, že se nezakucká a začně se smát. ,,Claire, ty když něco uděláš, tak už pořádně co" Popíchne jí pobaveně a znovu jí obejme. ,,Doufám, že tetička Lott může chodit hlídat" Rezervuje si místo jako teta, děti zbožňuje a ráda bude hlídat, pokud jí to Claire dovolí.
// to jste se mnou pěkně vypekli
Jeho bezlepkovou dietu už neřeší, jen nad tím pokrčí rameny. Nechá je, aby si vysvětlili příhodu se skleničkou, nijak mu nedojde, co se vlastně stalo. Mezitím dopije pivo a poprosí o další, ze kterého se napije hned, jak ho dostane. Carl nikdy v austrálii nebyl a nikoho odtamtud nezná, proto poslouchá, jaké to tam je "musí to tam být nádherné, přeji ti, aby jsi se tam jednou zase podíval" řekne upřímně. Potom si zapálí cigaretu, i přes to, že jsou v jeho okolí nekuřáci, jsou v kuřáckém baru, takže by jim to vadit nemělo a nechá mluvit slečnu. Poslouchá ji. Charlotte, hezké jméno. "Také mě těší" řekl vážně, byl rád, že se tu s někým seznámil. Mezitím, co mluví, přijde nějaká blondýnka, se kterou se barmanka očividně zná a tak se od nich odloučí. vypadá to jako přátelské shledání a tak se usměje a napije se piva. Mezitím tam přišla ještě žena a barman. Nikoho z nich neznal. Najednou se Dean sebral a odešel, Carl nevěděl proč. Možná se mu může zdát odtažitý, ale je přátelský a rád by si s nim dále povídal. Bohužel neměl příležitost, protože bez jakéhokoli rozloučení, nebo slova se sebral a odešel za dámou, která přišla. Nechápal, co mu Carl provedl, že mu nestál ani za to se omluvit před tím, než odešel, ale neřešil to. Každý je nějaký. Charlotte si povídala s blondýnou, tak je nechal být. Dean seděl u neznámé ženy a neznámý barman obsluhoval lidi a na Carla ani nezavadil pohledem. Nebyl ten typ, že by za někým přišel si povídat, takže si zapálil další cigaretu. Pozoroval okolí, pil pivo, pokuřoval. Nakonec si chytil pulitr do ruky a začal pozorovat pouze pivo.
Jeho bezlepkovou dietu už neřeší, jen nad tím pokrčí rameny. Nechá je, aby si vysvětlili příhodu se skleničkou, nijak mu nedojde, co se vlastně stalo. Mezitím dopije pivo a poprosí o další, ze kterého se napije hned, jak ho dostane. Carl nikdy v austrálii nebyl a nikoho odtamtud nezná, proto poslouchá, jaké to tam je "musí to tam být nádherné, přeji ti, aby jsi se tam jednou zase podíval" řekne upřímně. Potom si zapálí cigaretu, i přes to, že jsou v jeho okolí nekuřáci, jsou v kuřáckém baru, takže by jim to vadit nemělo a nechá mluvit slečnu. Poslouchá ji. Charlotte, hezké jméno. "Také mě těší" řekl vážně, byl rád, že se tu s někým seznámil. Mezitím, co mluví, přijde nějaká blondýnka, se kterou se barmanka očividně zná a tak se od nich odloučí. vypadá to jako přátelské shledání a tak se usměje a napije se piva. Mezitím tam přišla ještě žena a barman. Nikoho z nich neznal. Najednou se Dean sebral a odešel, Carl nevěděl proč. Možná se mu může zdát odtažitý, ale je přátelský a rád by si s nim dále povídal. Bohužel neměl příležitost, protože bez jakéhokoli rozloučení, nebo slova se sebral a odešel za dámou, která přišla. Nechápal, co mu Carl provedl, že mu nestál ani za to se omluvit před tím, než odešel, ale neřešil to. Každý je nějaký. Charlotte si povídala s blondýnou, tak je nechal být. Dean seděl u neznámé ženy a neznámý barman obsluhoval lidi a na Carla ani nezavadil pohledem. Nebyl ten typ, že by za někým přišel si povídat, takže si zapálil další cigaretu. Pozoroval okolí, pil pivo, pokuřoval. Nakonec si chytil pulitr do ruky a začal pozorovat pouze pivo.
Zatahám ho za lem trička někam stranou, abychom si mohli v rychlosti a snad i trošku v soukromí promluvit. Založím ruce na hrudi a čekám, co z něj vypadne. Jestli se třeba bude obtěžovat komentovat, že žiju, nebo co tu dělám, nebo prostě cokoliv. Ne. Ten vůl mi místo toho nabídne vinný lístek. Zasměju se ironicky. "Upřímně doufám, že si děláš srandu, víš moc dobře, že víno nepiju," řeknu a opřu se o zeď, pohledem přejíždím jeho tvář. "Opravdu mi nehodláš nic říct? Ani slovo? Nemluvíš se mnou? Žádný 'Deane, jsem rád, že žiješ' nebo ani blbý ahoj?" Nakrčím čelo. "Jen mi aspoň vysvětli, čím jsem se ti tak moc zprotivil.. touhou žít? Zkusit dýchat?" Nadechnu se zhluboka, rozjel jsem se víc, než bylo v plánu. "Už předtím jsi byl odtažitý a teď tohle?" Zakroutím nad ním hlavou. "Nechápu to.."
Vydechnu a posadím se na židli, znova si promnu bolavou nohu. Připadám si jak Dr. House, akorát s tím rozdílem, že mě pokousal.. kdo to vlastně byl? Nadechnu se a najednou mě to udeří do nosu. "To ty, Mikele!" ukážu na něj, na jeho hruď. Možná neví, i co jde, ale mělo by mu to rychle dojít.
Vydechnu a posadím se na židli, znova si promnu bolavou nohu. Připadám si jak Dr. House, akorát s tím rozdílem, že mě pokousal.. kdo to vlastně byl? Nadechnu se a najednou mě to udeří do nosu. "To ty, Mikele!" ukážu na něj, na jeho hruď. Možná neví, i co jde, ale mělo by mu to rychle dojít.
Vytvářel si celou dobu v hlavě možnosti toho, co dělal v noci. Byl si jistý, že jedl. Na jazyku měl stále kovovou chuť krve a žaludek měl plný. Co mu padlo za oběť? Zajíc, liška? Něco většího? Ne... Nic většího,okřikl sám sebe. Odmítal si připustit, že by udělal něco horšího, i když nebyl schopen si cokoli pamatovat. Krátce se chytil za hlavu, prsty si promasíroval spánky, aby se zase o něco probral, ale přišlo mu to zbytečné. Každičký sval v těle bolel, každičká kost byla osmkrát přelomená, jizva bolela jako čert a zvedal se mu z něčeho žaludek.
Bez většího přemýšlení nad svými činy obsluhoval zákazníky, plnil si svou práci, myšlenkama lítal někde mezi postelí a včerejší nocí a také to šlo na něm vidět, že se pouze na půl soustředí. Smysly měl ještě trochu citlivější, kolem koho prošel, toho pach si zaznamenal a jeden z nich mu neunikl. Pátral po něm očima po baru, ale vzhledem k tomu, že neměl čočky, všechno bylo nějaké rozmazané. Přesto ho viděl, smrděl jinak, vypadal... zdravěji? Udělal to, uvědomil si, vybral si na to správnou noc, zašklebil se pro sebe. Vlastně mu to bylo jedno. Vlastně ani nebyl naštvaný, když mu to řekla Karin, byl rád, že žije. On žil také. Problém vyřešen. Ač měl vidění rozmazané, dobře viděl, s kým tam byl. Zaskřípal zuby, v těle se mu něco hnulo, v jizvě mu začalo škubat. Život žijí živí, řekl si pro sebe, roznesl pití, na které mu přišla objednávka, trochu zpevnil stisk tácu, když kolem něho procházel, ale nechal to být. Ostatně ani nic dělat nemohl, i když veškerý jeho kousek těla chtěl zařvat vzteky.
Při procházení zpět byla upírka pryč. Počítal s tím, že si ho nejspíše doktor nevšiml, měl moc práce, nechal ho tedy být. Žel bohu se musel ozvat, že chce nějaké pití a navíc víno. Chtěl se nadechnout a odpovědět, ale byl celkově pomalejší a než tak učinil, cítil tlak na hrudi, zatáhl ho za triko a táhl dál. Jak se látka připlácla na jeho tělo, bolest byla zase o něco pronikavější, dokonce i tiše zaskučel.
Rozhodit se však nenechal. Konečně totiž nadvládu převzal on a ne vlk. Stál kousek od něho, když ho pustil. Na břicho si tiskl tác, na kterém předtím měl pití, v duchu nadával na odpověď a přitom se nadechoval, aby mohl konečně odpovědět. „Mohu Vám přinést vinný lístek, jestli si přejete.“
Bez většího přemýšlení nad svými činy obsluhoval zákazníky, plnil si svou práci, myšlenkama lítal někde mezi postelí a včerejší nocí a také to šlo na něm vidět, že se pouze na půl soustředí. Smysly měl ještě trochu citlivější, kolem koho prošel, toho pach si zaznamenal a jeden z nich mu neunikl. Pátral po něm očima po baru, ale vzhledem k tomu, že neměl čočky, všechno bylo nějaké rozmazané. Přesto ho viděl, smrděl jinak, vypadal... zdravěji? Udělal to, uvědomil si, vybral si na to správnou noc, zašklebil se pro sebe. Vlastně mu to bylo jedno. Vlastně ani nebyl naštvaný, když mu to řekla Karin, byl rád, že žije. On žil také. Problém vyřešen. Ač měl vidění rozmazané, dobře viděl, s kým tam byl. Zaskřípal zuby, v těle se mu něco hnulo, v jizvě mu začalo škubat. Život žijí živí, řekl si pro sebe, roznesl pití, na které mu přišla objednávka, trochu zpevnil stisk tácu, když kolem něho procházel, ale nechal to být. Ostatně ani nic dělat nemohl, i když veškerý jeho kousek těla chtěl zařvat vzteky.
Při procházení zpět byla upírka pryč. Počítal s tím, že si ho nejspíše doktor nevšiml, měl moc práce, nechal ho tedy být. Žel bohu se musel ozvat, že chce nějaké pití a navíc víno. Chtěl se nadechnout a odpovědět, ale byl celkově pomalejší a než tak učinil, cítil tlak na hrudi, zatáhl ho za triko a táhl dál. Jak se látka připlácla na jeho tělo, bolest byla zase o něco pronikavější, dokonce i tiše zaskučel.
Rozhodit se však nenechal. Konečně totiž nadvládu převzal on a ne vlk. Stál kousek od něho, když ho pustil. Na břicho si tiskl tác, na kterém předtím měl pití, v duchu nadával na odpověď a přitom se nadechoval, aby mohl konečně odpovědět. „Mohu Vám přinést vinný lístek, jestli si přejete.“
"Neměla by být?" opáčím hbitě s nevinným úsměvem, jakobych snad vůbec nepostřehl její pokus o tajemnost. Postřehl, ihned, jak se na mě zadívala, ale proč to dávat najevo? Ona hraje, tak co bych já nemohl? Možná vypadám nevinnější, než jsem, no kdo by na vlčího doktora tipoval drogovou minulost?
Uchopím její jemnou ruku do té své, velké a mužské, a políbím ji na hřbet dlaně, tak, jako se to dělávalo a vlastně při dvoření snad ještě dělá, tedy doufám. "Sofia," zopakuji si její jméno nahlas, pořádně si užiju jeho vyslovení, jako bych chtěl ochutnat jeho chuť a zhodnotit tak, zda to stojí za to. "Ale jistěže," přikývnu a prohlédnu si její dokonalé, dlouhé nohy, když vstává, ne nezdvořile, spíše se zdravým obdivem, takovým tím, co polichotí, ale neznervózní. I když pochybuji, že by ona byla z něčeho nervózní. Trochu nadzvednu bradu, když se mi nakloní k uchu, a nadechnu se, cítím její vůni tak pronikavě, že mi téměř vypaluje do nosu a mozku dírky a krev přesouvá z mozku tam, kde se to rozhodně nehodí. "Vám a utéct? Musel bych být blázen, Sofie," opáčím a trošku cuknu obočím. Tahle hra na tajemno je vzrušující.
Otočím se za ní, když odchází, a ušklíbnu se. Její chůze je tak ladná, nepochybně je modelka, nebo alespoň byla. Posadím se ke stolu a ucucnu si mojita, to už mě ale do nosu udeří další pach. Napřímím se v zádech. Mikel, to je on. Nikdy jsem rozdíl mezi nimi a ostatními lidmi nepoznal, ale teď jsem si jistý, že přesně takhle by voněl, kdybych jako člověk cítil lépe. Rozhlédnu se a všimnu si, jak kolem mě prochází, aniž by se na mě podíval. Chce hrát hru na ignorovanou? Uh. Dětinské.
Vstanu a se skleničkou v ruce se vrátím k baru. Opřu se o pult na svém původním místě a rychle dopiju mojito, abych měl záminku na něj promluvit. "Promiňte?" řeknu co nejvíc zdvořile, jakobych nevěděl o koho jde. "Dal bych si ještě mojito. Nebo víno? Doporučíte mi víno?" ušklíbnu se, vím, jak moc víno nenávidí. Jeho problém, je barman, s tím musí počítat. Pak se na nějakou hru vykašlu, obejdu bar a čapnu ho za lem trička, odvedu si ho kus stranou a zespodu se mu dívám do očí. Stále jsem nižší, než on. Trošku nevýhoda, když chci hrát naštvaného a zlého Deana, který mi mimochodem vůbec nejde. Založím ruce na hrudi a dívám se mu pronikavě do očí, čekám, co mi řekne, zda-li bude mít nějaký komentář k tomu, že jsem teď jako on, hlavně že tu před ním stojím naprosto mimo fakt, že jsem měl být mrtvý.
Uchopím její jemnou ruku do té své, velké a mužské, a políbím ji na hřbet dlaně, tak, jako se to dělávalo a vlastně při dvoření snad ještě dělá, tedy doufám. "Sofia," zopakuji si její jméno nahlas, pořádně si užiju jeho vyslovení, jako bych chtěl ochutnat jeho chuť a zhodnotit tak, zda to stojí za to. "Ale jistěže," přikývnu a prohlédnu si její dokonalé, dlouhé nohy, když vstává, ne nezdvořile, spíše se zdravým obdivem, takovým tím, co polichotí, ale neznervózní. I když pochybuji, že by ona byla z něčeho nervózní. Trochu nadzvednu bradu, když se mi nakloní k uchu, a nadechnu se, cítím její vůni tak pronikavě, že mi téměř vypaluje do nosu a mozku dírky a krev přesouvá z mozku tam, kde se to rozhodně nehodí. "Vám a utéct? Musel bych být blázen, Sofie," opáčím a trošku cuknu obočím. Tahle hra na tajemno je vzrušující.
Otočím se za ní, když odchází, a ušklíbnu se. Její chůze je tak ladná, nepochybně je modelka, nebo alespoň byla. Posadím se ke stolu a ucucnu si mojita, to už mě ale do nosu udeří další pach. Napřímím se v zádech. Mikel, to je on. Nikdy jsem rozdíl mezi nimi a ostatními lidmi nepoznal, ale teď jsem si jistý, že přesně takhle by voněl, kdybych jako člověk cítil lépe. Rozhlédnu se a všimnu si, jak kolem mě prochází, aniž by se na mě podíval. Chce hrát hru na ignorovanou? Uh. Dětinské.
Vstanu a se skleničkou v ruce se vrátím k baru. Opřu se o pult na svém původním místě a rychle dopiju mojito, abych měl záminku na něj promluvit. "Promiňte?" řeknu co nejvíc zdvořile, jakobych nevěděl o koho jde. "Dal bych si ještě mojito. Nebo víno? Doporučíte mi víno?" ušklíbnu se, vím, jak moc víno nenávidí. Jeho problém, je barman, s tím musí počítat. Pak se na nějakou hru vykašlu, obejdu bar a čapnu ho za lem trička, odvedu si ho kus stranou a zespodu se mu dívám do očí. Stále jsem nižší, než on. Trošku nevýhoda, když chci hrát naštvaného a zlého Deana, který mi mimochodem vůbec nejde. Založím ruce na hrudi a dívám se mu pronikavě do očí, čekám, co mi řekne, zda-li bude mít nějaký komentář k tomu, že jsem teď jako on, hlavně že tu před ním stojím naprosto mimo fakt, že jsem měl být mrtvý.
Je naprosto nadšená z toho, že z toho má Lott takovou radost. Claire nikdy neměla obavu, že by jí Lott nepřála štěstí, nebo něco takového, ale bála se, že jí to bude připadat moc uspěchané. Přece jenom, ačkoliv se s Cedrikem znají poměrně dlouho, jsou spolu teprve něco málo přes rok, což by někomu mohlo přijít jako naprosto nemyslitelné. Ne že by se Claire na názory těchhle lidí dívala- ale kdyby si to samé myslela také její nejlepší kamarádka, opravdu by jí to zamrzelo. Naštěstí Lottie taková není a sdílí radost společně s Claire. "Děkuju moc." Upřímně poděkuje a je ještě radši, když její nabídku ohledně svědectví přijme. "Ale nemysli si, že to bude úplně růžové, hormony se mnou budou jako budoucí nevěstou mávat a ty mi pěkně pomůžeš to všechno zařídit! Kdoví, třeba si desetkrát rozmyslím barvu a druh kytek- to by nebylo nic abnormálního, za poslední dny jsem změnila svůj názor už třikrát. Budeš mě muset klidnit!" Tohle si neodpustila, musela ji poškádlit. Claire se osobně moc těšila, až spolu s Lott budou pobíhat po svatebních salonech, vybírat ubrusy a další nezbytnosti, které by se někomu zdály naprosto zbytečné, ale jí připadaly prostě důležité. Protože detaily dělají pravou krásu. "Ještě tě musím upozornit, že na střední jsem si vždycky před prvním zářím v obchodě několik hodin vybírala průpisku, protože jsem se nikdy nemohla rozhodnout, jestli chci zápisky modrou, nebo černou barvou!" Jo, to rozhodování bude rozhodně sranda.
Ale to už následuje další novina. Claire chvilku uvažuje, protože neví, jestli celá situace neztratí své kouzlo, když to není vybalí všechno najednou a náraz, ale ona si prostě nemůže pomoct! Už od té kouzelné chvilky na pláži se nemůže dočkat, až všechno Lott (potažmo Cas) povypráví a jaké budou jejich reakce. Nikdo se tedy nemůže divit, že o tom mluví tak na přímo. Reakce Lott je naprosto kouzelná a Claire vůbec nelituje toho, že to jen tak vyklopila. Nechá se od ní obejmout a znova musí poděkovat. "Děkuju ještě jednou, strašně moc. Moc si toho vážím, ani nevíš jak. Doufám, že tě nezklamu, ale první se to dozvěděla Sienn, za kterou jsem se musela jít poradit, jestli ten těhotenský test opravdu fungoval, ale jinak jsi oficiálně první člověk, kterému to říkám! Ještě to neví ani Ced, i když si myslím, že to tuší. Ale počkej, počkej, to hlavní teprve přijde." S širokým úsměvem vezme jednu z fotek do ruky a aby jí nemusela Lott detailně prozkoumávat desítky minut, jako ona sama, ukáže na místa, kde všude jsou zárodky plodu. "Podívej se nejenom tady, ale i tady, tady a tady."
Ale to už následuje další novina. Claire chvilku uvažuje, protože neví, jestli celá situace neztratí své kouzlo, když to není vybalí všechno najednou a náraz, ale ona si prostě nemůže pomoct! Už od té kouzelné chvilky na pláži se nemůže dočkat, až všechno Lott (potažmo Cas) povypráví a jaké budou jejich reakce. Nikdo se tedy nemůže divit, že o tom mluví tak na přímo. Reakce Lott je naprosto kouzelná a Claire vůbec nelituje toho, že to jen tak vyklopila. Nechá se od ní obejmout a znova musí poděkovat. "Děkuju ještě jednou, strašně moc. Moc si toho vážím, ani nevíš jak. Doufám, že tě nezklamu, ale první se to dozvěděla Sienn, za kterou jsem se musela jít poradit, jestli ten těhotenský test opravdu fungoval, ale jinak jsi oficiálně první člověk, kterému to říkám! Ještě to neví ani Ced, i když si myslím, že to tuší. Ale počkej, počkej, to hlavní teprve přijde." S širokým úsměvem vezme jednu z fotek do ruky a aby jí nemusela Lott detailně prozkoumávat desítky minut, jako ona sama, ukáže na místa, kde všude jsou zárodky plodu. "Podívej se nejenom tady, ale i tady, tady a tady."
Narozdíl od blond barmanky si jí teda nezařadila, ale bylo jí to naprosto jedno, nepotřebuje si pamatovat, kdo to je a nebo snad na ní mít nějaký názor. Je to ženská jako každá druhá a proto z ní hned nebude paf. Je jen pár ženských, které se Sof líbí, jako třeba Sienna. Charlotte není vyloženě špatná, ale na ní je až moc hodná a to se jí jak jinak, než nelíbí. Je pro ní ale jen jehla v kupce sena, naprosté nic, kterému nevěnuje už ani jeden pohled navíc. Raději se zaměří na muže, který sedí jen kousek od ní. Sice páchne jako vlkodlak, ale nebylo by to poprvé, co by s nějakým měla zkušenost. Zatím se jí žádný nezprotivil a nepokusil nějak ublížit, to by si teda mohl zkusit, dopadl by ještě hůř, než v jeho představách. Když dostane drink, tak ani nepoděkuje, už to bere jako samozřejmost. Rovnou vezme skleničku a přiloží si jí k plným rtům a zlehka se napije. V té chvíli už periférně vidí nějaký pohyb a to zrovna, když se vlček zvedne a zamíří k ní. Když se zeptá, jestli si smí přisednout, tak se mu konečně podívá do očí, do té doby ho ignorovala. Jo, ví jak na sebe upoutat pozornost. ,,Když myslíte, že je to správná volba" Pronese tajemně a možná by se jí i někdo zalekl, vlček snad ne, typuje ho sice na hodného hocha, ale třeba je v něm i něco více. Představí se jí a natáhne k ní ruku. Vloží mu tu svojí do jeho, aby jí na tu její mohl políbit, jak se sluší a patří, přece si s ním nebude třást rukou, to se na dámu nehodí. ,,Sofia" Pronese své jméno a ruku stáhne. ,,Když mě omluvíte" Jelikož už je na světě nějakou tu dobu, ví, co se sluší a patří a proto mluví jako dáma a v poslední době se tak i chová, i když má v zásobě dost peprných a zlých poznámek, ale to až časem třeba. Zvedne se a položí mu ruku na rameno, aby se mohla naklonit až k jeho uchu, tím pádem ucítí tu vůni dokonale zblízka. ,,Ne, že mi utečete, Deane" Moc dobře ví, jak upoutat muže, i jak flirtovat. Když se odtahuje, tak se na něj jen smyslně usměje a pak už mu opět nevěnuje pohled a chůzí modelky, kterou ona dokonale umí, když už se tím jednou živila, se odebere na toalety.
,,Tak to je nejdůležitější, když tě práce baví, hned jde vše lépe!" Oznámí Deanovi, než mu pak uteče a baví se s Claire. ,,Taky by se to netýkalo jejich narozenin, bylo by to ohledně hudby. Tak nějak mě napadlo propašovat jí k nějakému producentovi, či na koncert její oblíbené kapely, už jsem si i zjišťovala, že není zase tak složité se k nim dostat a pak ti vše ukážu, co jsem vypátrala" Mrkne na ní spiklenecky a pak už jen vytřeští oči. ,,Claire!!" Vypískne nadšením a hned sleduje prsten, který dostala. Je za svojí kamarádku nesmírně šťastná. Nechá jí vyprávět celý příběh a hltá slovo od slova. Mezi vyprávěním se objevil Mikel a tak na něj přikývla s úsměvem a dále se věnovala svojí kamarádce. Je to neskutečně nádherné a opravdu jí to strašně moc přeje, což jí hned i vzápětí řekla. ,,Claire zasloužíš si být nejšťastnější a kdo jiný by to dokázal, než Cedric" Září jí oči štěstím za kamarádku a nakonec se zasměje. ,,Ale no tak, na přijmení nesejde" Mávne nad tím rukou pobaveně a mezitím se napije aspoň vody. Když jí Claire nabídne, jestli by nešla za svědka, tak celá jen září. ,,Moc ráda!!" Přijme hned a pak už sleduje, jak hledá něco v kabelce, hned po její větě, že to není všechno. Co by to ještě mohlo být? Napadlo jí vše možné, ale že by dítě? Dětí? Když před ní položí fotku z ultrazvuku, tak jí vezme do rukou a v té chvíli jí div nevletí slzy do očí. ,,Calire.." Zašeptá tiše a oběhne bar, aby svojí kamarádku mohla silně obejmout. "Broučku ani nevíš, jak moc ti to přeju, opravdu a upřímně!" Odtáhne se od ní a pohladí jí po vlasech. Není nic důležitějšího, než spokojená kamarádka.
Pousměji se na Charlotte a poslouchám, jak o sobě povídá, přičemž si občas upiju z mojita. Zasměju se nad jejím vtipem o pohovoru a pokývnu. "Trošku," přitvrdím a pak pokývnu. "No, nejsem tu zas tak dlouho, ale práce mě baví a tohle město je krásné, takže tě chápu. Jde vidět, že tu jsi ráda," pousměju se a houpu opatrně skleničkou v ruce, abych nerozbil další. Opravdu bych si připadal jak idiot, ne že bych se tak poprvé necítil.
Lotty po chvilce odběhne a já ji tedy nechám jít, zjevně nově příchozí dívku, taktéž blondýnku, zná. Pousměju se nad jejich nadšením ze společného setkání a dloubám znuděně brčkem do kusu limetky, která se válí pod ledem ve sklenici. Vlastně tu nikoho moc neznám, denně potkávám lidi, ale o kom se dá říct, že je můj přítel? O nikom, Mikela do toho kruhu přátel nepočítám. Trošku jiná kategorie. A Carl? Ten se moc přátelsky netváří.
Najednou však ucítím silnou voňavku a pach upíra. Pootočím hlavu a všimnu si krásné černovlásky, která sebevědomě vejde dovnitř a posadí se na jedno z míst. Prohlédnu si ji a ona si mého pohledu nejspíše všimne, protože mě chvíli pozoruje, ale pak zrak odvrátí. Chápu, ego jí mlátí o strop, ale musím uznat, že má důvod. Opravdu jí to sluší a nemá se za co stydět, sebevědomí jí jen krásu přidává. Zadívám se zpátky na skleničku a kousnu se do rtu. No tak, co ztratíš, když tam půjdeš? popoženu sám sebe. Stojí to za to, koukej se seznamovat, napomenu se.
Zvednu se a i se sklenkou v ruce zamířím za onou ženou, která upoutala mou pozornost. "Smím si přisednout?" zeptám se zdvořile a pousměju se. "Dean, a vaše jméno, mohu-li se zeptat?" natáhnu k ní ruku, abych si s ní mohl potřást, a nebo tu její políbit, to záleží. Prohlédnu si rysy její tváře a makeup, opravdu povedený. Carla nechám Carlem a už se věnuji jen jí. Nádherně voní a dojmem mým i svým převálcovala všechny v místnosti, nejen vzhledem, tak i sebevědomím.
Lotty po chvilce odběhne a já ji tedy nechám jít, zjevně nově příchozí dívku, taktéž blondýnku, zná. Pousměju se nad jejich nadšením ze společného setkání a dloubám znuděně brčkem do kusu limetky, která se válí pod ledem ve sklenici. Vlastně tu nikoho moc neznám, denně potkávám lidi, ale o kom se dá říct, že je můj přítel? O nikom, Mikela do toho kruhu přátel nepočítám. Trošku jiná kategorie. A Carl? Ten se moc přátelsky netváří.
Najednou však ucítím silnou voňavku a pach upíra. Pootočím hlavu a všimnu si krásné černovlásky, která sebevědomě vejde dovnitř a posadí se na jedno z míst. Prohlédnu si ji a ona si mého pohledu nejspíše všimne, protože mě chvíli pozoruje, ale pak zrak odvrátí. Chápu, ego jí mlátí o strop, ale musím uznat, že má důvod. Opravdu jí to sluší a nemá se za co stydět, sebevědomí jí jen krásu přidává. Zadívám se zpátky na skleničku a kousnu se do rtu. No tak, co ztratíš, když tam půjdeš? popoženu sám sebe. Stojí to za to, koukej se seznamovat, napomenu se.
Zvednu se a i se sklenkou v ruce zamířím za onou ženou, která upoutala mou pozornost. "Smím si přisednout?" zeptám se zdvořile a pousměju se. "Dean, a vaše jméno, mohu-li se zeptat?" natáhnu k ní ruku, abych si s ní mohl potřást, a nebo tu její políbit, to záleží. Prohlédnu si rysy její tváře a makeup, opravdu povedený. Carla nechám Carlem a už se věnuji jen jí. Nádherně voní a dojmem mým i svým převálcovala všechny v místnosti, nejen vzhledem, tak i sebevědomím.
"O jaký nápad se jedná?" Zeptá se se zájmem, Claire byla vždycky zvědavá a taky uměla být dost netrpělivá. "Vlastně pro ni už jeden "dárek" mám, ale o tom až později. Netýká se to jejich narozenin." Však už se k tomu taky brzo dostanou. Claire je samozřejmě ráda, že se její kamarádce daří dobře, taky podle toho vypadá dostatečně spokojeně! Nejradši by si poslechla z jejího života víc, ale to už na ni Lott naléhá, aby se taky pochlubila. Stejně jako předtím s Erin, neví, jak začít. Tak to prostě vybalí od začátku a na rovinu. "Ced mě požádal o ruku." Řekne a celá se rozzáří, ukazující prstýnek na svém prstu. Pak už ale začne vypravovat, jak jí Cedric psal, že jí vyzvedne, jak přišel s těmi nádhernými šaty a odvezl je na letiště, jak do poslední chvilky nevěděla, že je v soukromém tryskáči, jak stopovali taxíka a jeli do toho nejkrásnějšího hotelu, v jakém kdy byla s pokojem tak luxusním, že se ani slovy nedal popsat, jak potom měli jet na večeři a Claire si usmyslela, že limuzínu nechce, ať Ced sežene velblouda, jak se po cestě na jejich čtyřnohých spolucestujících najedli v nádherné podmořské restauraci, kde Claire dokonce dostala květiny, jak pak jeli na pláž, kde se jen tak naboso procházeli při západu Slunce až k místu na molu, kde byly připraveny svíčky, okvětní plátky růží a svíčky, jak pak Cedric z malého radia pustil Hero od Enriqua Iglesiase a začal s ní tančit a jak jí pak s nádherným proslovem požádal o ruku. "Jsem strašně moc štastná. Sice asi trochu obrečím fakt, že už nebudu seržant Sergeant (parádně se to rýmuje!), ale kdo ví, třeba si svoje jméno nechám." To ted bylo to poslední. Byla spousta věcí, která se musí zařídit a něco tak triviálního, jako je přijmení se dalo odložit. "Chtěla bych tě požádat, jestli bys mi nešla za svědka." Navrhne s úsměvem. Ano, jistěže jí mohla učinit hlavní družičkou, ale svědek byl na svatbě o dost důležitější a Claire si přála, aby Lott měla ten nejvyšší post. Pokud ale nebude chtít, nevadí- v družičkovských šatech jí to bude jistojistě taky slušet. "Každopádně, to není všechno!" Poznamená triumfálně a začne se hrabat v kabelce. Chvilku pátrá- fotky uložila důkladně, aby se jí nepokrčily. Nakonec je přece jenom najde a to ve svém diáři. Chvilku váhá, ale i přesto je nakonec předá Lott. Nejedná se o nic jiného, než o ultrazvukové snímky. Zatím nic neříká a jenom se usmívá od ucha k uchu.
,,Ale prosímtě" Mávne rukou nad Claire, ale usmívá se, jsou to opravdu dobré kamarádky, ba co více, nejlepší. Obě vypadaly spokojeně a očividně taky i byly. Hned se jí začala vyptávat a pak pozorně poslouchala. ,,Tak mi musíš ale všechno říct!" Řekne jí nekompromisním tónem stále s nadšeným úsměvem. ,,Ohledně Cas mám radost a doufám, že už je to normální člověk" Polkne, když si vzpomene na Sebastiana. ,,Je to neskutečné, musíme pak vymyslet nějaký dobrý dárek.. Což mě napadá, že by jsme spolu měly probrat jeden můj nápad, ale to jinde, než tady v baru" Mrkne na ní spiklenecky, týká se to samozřejmě Cas. Obslouží pak Sofii a vrátí se za Claire. ,,Nene z toho se nevymluvíš!!" Zasměje se a zavrtí hlavou. ,,Navíc u mě je to stejně furt to samé, spokojená s Alexem, vlastně je teď můj život tak nějak v normě a klidu, až se bojím to zakřiknout. Tak a teď vykládej ty, šup! Co jsou to za novinky, povídej" Vybídne jí a rozhlédne se po baru, který se pomalu začíná plnit, ale naštěstí to zatím vypadá, že všichni mají vše a tak se věnuje pouze Claire, ale jinak vnímá vše.
//Les
Netušil, co tak strašného v minulém životě provedl, že po jednom z nejhorších úplňků, které zažil, bude muset jít do práce místo toho, aby někde na několik dní zalezl, schoulil do se do klubíčka a čekal, až odezní všechna bolest a depka z toho, že byl zase pro jednou vlkem, i když tentokrát ho ani trochu nemohl ovládat a navíc má okno, jako kdyby byl někde celou noc na tahu.
Ocenil ale ten fakt, že v baru bylo pochmurné světlo, které ho na rozdíl od slunce nebodalo do očí jako miliarda drobných jehliček. Šouravým krokem se až dostal k baru, kde unaveně s bledým obličejem a šedýma pytlema pod očima mávl na Charlotte, kolem které po chvíli prošel a zamířil dozadu, kde ze sebe shodil bundu s taškou a na toaletě si opláchl alespoň studenou vodou obličej, který získal alespoň trochu přirozenějšího odstínu, ač byl stále poměrně bledý k uzoufání.
Sotva přišel, už odpočítával čas do odchodu z práce. Měl pocit, že usne ve stoje anebo se tam někde složí bolestí z toho, co mu přinesla další proměna s tou hnusnou jizvou na rameni, která nemohla být ani trochu normální, což znamenalo, že ve vlčí podobě se neobjevovala, zatímco v lidské jo a vždy se formovala a zocelovala mnohem déle než kosti a kůže. Prakticky procházel znova léčením, které protrpěl dříve, i když bylo rychlejší, ale stejně bolestivé.
Monotónně a navíc bez větších reakcí začal tak nějak pracovat, i když půlka jeho mozku byla deaktivována.
Netušil, co tak strašného v minulém životě provedl, že po jednom z nejhorších úplňků, které zažil, bude muset jít do práce místo toho, aby někde na několik dní zalezl, schoulil do se do klubíčka a čekal, až odezní všechna bolest a depka z toho, že byl zase pro jednou vlkem, i když tentokrát ho ani trochu nemohl ovládat a navíc má okno, jako kdyby byl někde celou noc na tahu.
Ocenil ale ten fakt, že v baru bylo pochmurné světlo, které ho na rozdíl od slunce nebodalo do očí jako miliarda drobných jehliček. Šouravým krokem se až dostal k baru, kde unaveně s bledým obličejem a šedýma pytlema pod očima mávl na Charlotte, kolem které po chvíli prošel a zamířil dozadu, kde ze sebe shodil bundu s taškou a na toaletě si opláchl alespoň studenou vodou obličej, který získal alespoň trochu přirozenějšího odstínu, ač byl stále poměrně bledý k uzoufání.
Sotva přišel, už odpočítával čas do odchodu z práce. Měl pocit, že usne ve stoje anebo se tam někde složí bolestí z toho, co mu přinesla další proměna s tou hnusnou jizvou na rameni, která nemohla být ani trochu normální, což znamenalo, že ve vlčí podobě se neobjevovala, zatímco v lidské jo a vždy se formovala a zocelovala mnohem déle než kosti a kůže. Prakticky procházel znova léčením, které protrpěl dříve, i když bylo rychlejší, ale stejně bolestivé.
Monotónně a navíc bez větších reakcí začal tak nějak pracovat, i když půlka jeho mozku byla deaktivována.
"To samé bych mohla říct o tobě!" Odvětví ji s úsměvem, štastná, že ji zase vidí. Byla to opravdu dlouhá doba, co se neviděly, nebo Claire to možná tak připadalo. "Mám se skvěle, opravdu skvěle! A nového? Tse! Mám toho tolik, o čem bych ti mohla vyprávět! Stalo se toho opravdu hodně, nevím, kde mám začít...A Cas? Má ted nového přítele, je o něco málo starší než já, z čehož moc nadšená nejsem, ale zdá se mi spokojená, to je podle mě hlavní. Za chvilku jí bude osmnáct, to to letí! Už by měla uvažovat pomalu nad výškou." Všimne si, že do baru přišel nový host, a proto dbá na Lottien povel a s dalším povídáním počká, až danou ženu obslouží. Mezi tím usrkne ze své skleničky a jakmile se Lott vrátí, nadšeně se na ni usměje. "Ale dřív než se pustíme do mě, povídej, co všechno je nového u tebe! Jak se má Alex? Co práce? A tak vůbec, všeobecnej přehled."
Když se vrátil Dean, měla už pouklízený celý bar, díky bohu to šlo rychle a hlavně neměla chuť na krev, což bylo jediné štěstí, jinak by byl chudák Carl překvapený, co by se z ní stalo. Nachystala Deanovi nové mojito, jako takovou náhražku za to staré, rozbité. ,,Nemusím, ale chci" Dodá s úsměvem na mojito na účet podniku a dál si dělá to své, občas je poslouchá, ale ne úmyslně, prostě tak nějak jako člověk za barem. Když jí Carl nabídne cigaretu, tak jen zavrtí hlavou. ,,Ne, děkuji, nekouřím" Sama si vlastně nedokáže představit samu sebe s cigaretou, vždyť to k ní vůbec nejde. Nikdy na to nebyla a nejspíše ani nikdy nebude. Když se jí představí, tak se usměje. ,,Těší mě Carle." Nechá domluvit ještě Deana, mile se na něj usměje za jeho lichotku a pak se teda představí i ona. ,,Jsem Charlotte. Práce za barem mě neskutečně naplňuje. Ale teď to říkám, jako bych snad byla někde na pohovoru" Musí se tomu i zasmát. ,,Ne, opravdu, ráda tady pracuji a chodím. Jinak v Shadowhillu jsem už tak třetím rokem, po nějaké době si na to město zvyknete, neměnila bych" Zavrtí hlavou a už se pomalu nadechuje, že bude mluvit dál, ale to do baru přijde až moc pro ní známý pach, div, že nevyjekne nadšením. ,,Omluvte mě pánové" Omluví se jim a rovnou se vydá ke Claire. ,,Hned to bude" Zacvrliká na Claire a začne jí čepovat colu, do toho k ní zvedne oči. ,,Neskutečně ti to sluší, vypadáš spokojeně. Jak se máš Claire? Co nového? Co Cas? Povídej" Vybídne jí a postaví před ní Colu s ledem. Nějakou dobu poslouchá a určitě už reaguje, ale pak jí ukáže minutku, jen co se v baru objeví další host. Žena, opravdu krásná žena, díky které si připadá trochu jako cuchta, ale což. Rovnou přejde před ní a přikývne. ,,Dobrý večer, dobře" Začne chystat v Whiskey a v té chvíli sebou malinko nepatrně cukne, když si narozdíl od Sofii dokáže zařadit ten pach. Takhle to smrdělo u nich doma, když mluvil Alex o nějaké kamarádce. V té chvíli její sebevědomí trochu padá dolů. Takže to je ona, ta Alexova kamarádka. No, musí uznat, že je fakt dokonalá. Raději před ní postaví drink, ještě se na ní usměje, profesionalita a pak už se odebere zpět za Claire.