Bar
Sám nevím, proč jsem motorku zaparkoval zrovna před barem, kam jsem chodíval jen když to bylo nutné. Možná, že jsem přijetí v práci bral jako velkou událost. Nebo přistěhování do nového města? Pokud bych měl bar navštěvovat vždy po přistěhování, byl bych tam už jako doma, pomyslel jsem si a smutně se usmál. Sundal jsem si helmu a vlasy si prohrábl prsty pravé ruky. Slezl jsem z motorky, otočil zapalováním a rozešel se ke dveřím.
Vešel jsem dovnitř a rozhlédl se kolem sebe. První podnik, který jsem tu navštívil, zvláštní. V černé kombinéze bylo docela vedro, tak jsem si rozepnul zip do půli hrudi tak, aby mi nesklouzávala z ramen. Pod kombinézou jsem měl černé triko. Došel jsem až k baru, kde jsem položil desky na pult a podíval se na nápojový lístek, který jsem přejel očima. Našpulil jsem rty do nerozhodného výrazu. "Jedno nealko pivo," pověděl jsem barmance s britským přízvukem a s přívětivým úsměvem ve tváři. Rozhlédl jsem se pak kolem sebe. Bylo tu docela dost lidí, hrála tu hudba, atmosféra byla příjemná. Ale nechtěl jsem se zdržet dlouho, chtěl jsem jen zchladit žízeň.
Vešel jsem dovnitř a rozhlédl se kolem sebe. První podnik, který jsem tu navštívil, zvláštní. V černé kombinéze bylo docela vedro, tak jsem si rozepnul zip do půli hrudi tak, aby mi nesklouzávala z ramen. Pod kombinézou jsem měl černé triko. Došel jsem až k baru, kde jsem položil desky na pult a podíval se na nápojový lístek, který jsem přejel očima. Našpulil jsem rty do nerozhodného výrazu. "Jedno nealko pivo," pověděl jsem barmance s britským přízvukem a s přívětivým úsměvem ve tváři. Rozhlédl jsem se pak kolem sebe. Bylo tu docela dost lidí, hrála tu hudba, atmosféra byla příjemná. Ale nechtěl jsem se zdržet dlouho, chtěl jsem jen zchladit žízeň.
Pozoruji ty dva a přemýšlím, zda bych je neměla nechat si povídat o samotě. Nikdy jsem nebyla z těch co se motají do života jiných a pravda je taková, že tady tak nějak tápu.
Tihle dva se znají a mladík, Mikel, vypadá, že ho má společnost příliš netěší.
Nemám mu to za zlé, jsou lidi co nejuchají z hromady ostatních lidí a mají raději samotu.
"Ráda tě poznávám Mikeli, a pokud si chcete popovídat já klidně zvednu kotvy a odpluji poznávat zdejší přístav dál."
Věnuji těm dvěma ještě úsměv a odsunu se k baru, kde si objednám gin s tonickem a pozoruji okolí zatím co přemýšlím, jestli nejít někam jinam.
Tihle dva se znají a mladík, Mikel, vypadá, že ho má společnost příliš netěší.
Nemám mu to za zlé, jsou lidi co nejuchají z hromady ostatních lidí a mají raději samotu.
"Ráda tě poznávám Mikeli, a pokud si chcete popovídat já klidně zvednu kotvy a odpluji poznávat zdejší přístav dál."
Věnuji těm dvěma ještě úsměv a odsunu se k baru, kde si objednám gin s tonickem a pozoruji okolí zatím co přemýšlím, jestli nejít někam jinam.
Možná to vyznělo výhruž a vlasto tak mělo i být, o zbytečné prolémy nemám zájem, přesto nevidím nejmenší důvod, proč by si Mikel k nám neměl přisednout. Hlavně mu hrálo do karet, jak si mě pamatoval z knihovny, bylo to jednoduše milé.
Nešlo si navíc nevšimnout Victoriin kukuč, vypadala jako by se na první pohled zamilovala. Nadzvednu ruce: ,,Nepochop mě špatně, jen jsem odpovídala. A ano přisedni si k nám, ať s tím poznáváním obyvatel města pokročíme."
Mikel se přeci jen přisedne ke stolu, a já mu mám sto chutí odpovědět, jak opravu chytrý je. Což by asi nebylo nejlepší volba slov, pro začátek rozhovoru. Radši jen pokývnu hlavou z jedné strany na druhou. ,,Bylo by to velice dobré, ji tam vrátit do měsíce. Přesto pověz zda ti kapku pomohla "už si konkrétně nepamatovala, jak reagoval na rozhovor ohledně praxe v pití vína. Navíc když se vezme v úvahu, že na každé láhvy je napsáno zda víno je sucho, polusuché ... + rok výroby + země dovozu. Co v ní vlastně četl? Chápala znalce, ale jeho vůbec ne.
Nešlo si navíc nevšimnout Victoriin kukuč, vypadala jako by se na první pohled zamilovala. Nadzvednu ruce: ,,Nepochop mě špatně, jen jsem odpovídala. A ano přisedni si k nám, ať s tím poznáváním obyvatel města pokročíme."
Mikel se přeci jen přisedne ke stolu, a já mu mám sto chutí odpovědět, jak opravu chytrý je. Což by asi nebylo nejlepší volba slov, pro začátek rozhovoru. Radši jen pokývnu hlavou z jedné strany na druhou. ,,Bylo by to velice dobré, ji tam vrátit do měsíce. Přesto pověz zda ti kapku pomohla "už si konkrétně nepamatovala, jak reagoval na rozhovor ohledně praxe v pití vína. Navíc když se vezme v úvahu, že na každé láhvy je napsáno zda víno je sucho, polusuché ... + rok výroby + země dovozu. Co v ní vlastně četl? Chápala znalce, ale jeho vůbec ne.
Lehce přikývnul hlavou k ženě, která seděla proti Maye. Nemínil se nijak déle zdržovat, protože nechtěl moc narušovat cizí rozhovory a se ženami si kupodivu neměl moc o čem povídat. „Takže bych tu knihu měl do měsíce najít?“ zeptal se s úšklebkem. Naštěstí věděl, kde se nachází. Nebo si to alespoň myslel, ale kdo ví, jak na tom je. Někdy byl rád, že ví, kde mu hlava stojí, a že si pamatuje číslo svého pokoje a neztratil telefon. Ta hnědovlasá mu nabídla, aby si přisedl. Nakonec nad tím jenom pokrčil rameny a posadil se, protože bylo jedno, kde se napije, hlavně, že bude pít, co hrdlo ráčí. „Já jsem prej Mikel,“ představil se předtím, než si dal první lok svého piva. „A potkávám... Náhodné obyvatelstvo města,“ pokrčil rameny. Asi tak nějak to bylo. A na počet lidí to bylo zatím fajn. Žádní velcí exoti až na jednoho nebo dva.
Dívce potřesu přátelsky rukou a nad jejími slovy jen povytáhnu dokonale klenuté obočí. Ovšem než se stihnu vyjádřit u stolku se zastaví pohledný (ach ano, opět velmi pohledný, ještě tady nebyl nikdo kdo by pohledný nebyl) mladík.
Zdá se, že se s Mayou znají a jak tak stojí u stolku s pivem v ruce, trochu nad námi ční, jak útesy nad mořem.
"Pokud vám mohu zasáhnout do hovoru, inventura je až za měsíc, takže co kdyby sis k nám přisedl a v klidu si vypil to pivo, Já jsem Victorie a právě poznávám první polovinu místních obyvatel."
Má slova patří mladíkovi, ale na Mayu spiklenecky mrknu a opět se zasměji.
Zdá se, že se s Mayou znají a jak tak stojí u stolku s pivem v ruce, trochu nad námi ční, jak útesy nad mořem.
"Pokud vám mohu zasáhnout do hovoru, inventura je až za měsíc, takže co kdyby sis k nám přisedl a v klidu si vypil to pivo, Já jsem Victorie a právě poznávám první polovinu místních obyvatel."
Má slova patří mladíkovi, ale na Mayu spiklenecky mrknu a opět se zasměji.
Evidentně ji moje slova pobavili, no proč ne, ale jen nechápala slovní obrat: "to je pro mě pocta". Pokrčí nad tím rameny, možná se jí na toještě zeptá. S radostí si, ale k ní přisedám, aspoň bude nějaká zábava. ,,Těší mě, Maya."odpovím až moc automaticky na její představení, přesto k n natáhnu ruku na potřesení, vždy to vzbuzuje dobrý dojem.,,Tak to hodně štěští, tady je tolik nových tváří každý den. Jestli se ti povede poznat polovinu zdejšího obyvatelstva budeš překvapena kolik podivínů ti je."
Jen nad jejími slovy ze srady protočím oči v sloup. ,,Moc dobře víš, že takto to nebylo myšleno...a jak je vidět bude hodně témat k hovoru." musí se jí nechat, věty uměla dobře roztáhnout a dát jim ten správný cit to spíš já tu budu pokulhávat
Pozastavil se tu ten kluk z knihovny. Všimla jsem si jeho pracovního úbroru a celkem mě to zaskočilo, že zrovna tady pracuje. Nevím možná jsem čekala spíš nějakou restouraci. ,,Zklamu tě když ti odpovím, že nevím? Ale rozhodně by jsi ji tam už mohl do nést, až budeš mít čas. Za měsíc se bude dělat inventůra." tím jsem mu nenápadně říkala, ať to stihne do měsíce, jinak začne peklo. :D
Jen nad jejími slovy ze srady protočím oči v sloup. ,,Moc dobře víš, že takto to nebylo myšleno...a jak je vidět bude hodně témat k hovoru." musí se jí nechat, věty uměla dobře roztáhnout a dát jim ten správný cit to spíš já tu budu pokulhávat
Pozastavil se tu ten kluk z knihovny. Všimla jsem si jeho pracovního úbroru a celkem mě to zaskočilo, že zrovna tady pracuje. Nevím možná jsem čekala spíš nějakou restouraci. ,,Zklamu tě když ti odpovím, že nevím? Ale rozhodně by jsi ji tam už mohl do nést, až budeš mít čas. Za měsíc se bude dělat inventůra." tím jsem mu nenápadně říkala, ať to stihne do měsíce, jinak začne peklo. :D
Do baru se vlastně dostal jenom ve chvílích, kdy pracoval, ale občas potřeboval sám odpočinek nad jedním nebo dvěma pivy. Tak se tam vydal, ruce měl zabořené v kapsách džínů, cestou vykouřil jednu cigaretu a dobře věděl, že dalšího kouře se nadýchá v baru, tak bylo zbytečné zapalovat si tam uvnitř.
V baru pozdravil obsluhu, přece ji jenom znal, když tam sám pracoval, objednal si jedno pivo pro sebe, vzal si ho a chtěl si jít někam sednout od baru, protože tam většinou seděli jenom lidé, co si chtěli urputně povídat s obsluhou. A on chtěl spíše lidi poznávat než prohlubovat vztahy. Procházel kolem stolků se svým pivem, hledal si nějaké místo, když tak nějak zaznamenal známou knihovnici, kterou posledně potrápil tím, že hledal knihu o vínech. Zastavil se, sice s někým mluvila, ale rozhodl se počkat, než zmlknou a poté pronesl otázku ke knihovnici: „Kdy že jsem měl vrátit tu knihu do knihovny?“ Protože si to už nepamatoval, ale stále se mu válela na pokoji...
V baru pozdravil obsluhu, přece ji jenom znal, když tam sám pracoval, objednal si jedno pivo pro sebe, vzal si ho a chtěl si jít někam sednout od baru, protože tam většinou seděli jenom lidé, co si chtěli urputně povídat s obsluhou. A on chtěl spíše lidi poznávat než prohlubovat vztahy. Procházel kolem stolků se svým pivem, hledal si nějaké místo, když tak nějak zaznamenal známou knihovnici, kterou posledně potrápil tím, že hledal knihu o vínech. Zastavil se, sice s někým mluvila, ale rozhodl se počkat, než zmlknou a poté pronesl otázku ke knihovnici: „Kdy že jsem měl vrátit tu knihu do knihovny?“ Protože si to už nepamatoval, ale stále se mu válela na pokoji...
Radostí si vezmu sklenku s vodkou, kterou mi naservíroval barman téměř před nos. Spovzdechem si napiji čiré tekutiny. Bože jak dlouho jsem ji neměla? Čím se vlastně uklidním a začnu reálněji vnímat svět kolem sebe. Díky tomu zpozoruji dívku nedaleko od sebe. Má strašně milý přátelský úsměv a navíc pěkně pozdraví se sklednou ruce. Musím se pro sebe zasmát, tohle gesto jsem dlouho neviděla u dívky. Vlastně copakuji stejný rituál co ona jdu za ní. Co se může stát? Víc se na tomto místě už stejně nejde ztrapnit...
,,Tohle je skoro už románoví pozdrav."zasměju se, když jsem téměř u ní. Nebo když se tě někdo snaží sbalit, ale něco mi napovídalo, že ona nebude tento typ a já za to byla vlastně ráda. Aspoň bude příjemné popovídaní, ale co když tu má jen radne a jen ze slušnosti mě pozravila? ,,Nebude ti vadit, když se k tobě přidám?" no rozhodně nechci někoho zbytečně otravovat pokud nebude mít zájem a jelikož jsem dlouho dobu nebyla mezi lidmi, nejspíš by mi dlouho trvalo pochopit jejich narážky abych odešla, proto se radši rovnou ptám. ,,Ráda bych si popovídala s někým novým o čemkoliv."
,,Tohle je skoro už románoví pozdrav."zasměju se, když jsem téměř u ní. Nebo když se tě někdo snaží sbalit, ale něco mi napovídalo, že ona nebude tento typ a já za to byla vlastně ráda. Aspoň bude příjemné popovídaní, ale co když tu má jen radne a jen ze slušnosti mě pozravila? ,,Nebude ti vadit, když se k tobě přidám?" no rozhodně nechci někoho zbytečně otravovat pokud nebude mít zájem a jelikož jsem dlouho dobu nebyla mezi lidmi, nejspíš by mi dlouho trvalo pochopit jejich narážky abych odešla, proto se radši rovnou ptám. ,,Ráda bych si popovídala s někým novým o čemkoliv."
Poslední pár dní možná i týdnů jsem nebyla mezi lidmi, bolesti zad zužovali společenský život na psa a jednoho opeřence. Přiznejme si, bylo to a je to na hlavu. Navíc Terrymu se mi volet nechtělo, evidentně něco řeší a nevím zda bych mu pomohla...Prostě je nejlepší si vyjít někam sama mezi nové lidi. A kde se najde spousty nových tváří? V baru a tam pro dnešek mířím.
Už jen při vkročení do místního baru mnou projednou moje ne úplně šťastné vzpomínky. Proč si sakra pamatuji, jak jsem se tu před pár měsíci ztrapnila? no snad si to nepamatují i okolní lidé. Ale přité vzpomínce se mi podlomí kolena a tak si jdu rychle sednou k barové stoličce. Zvedu jednu ruknu k barmanovi na objednávku,,Jednu vodku s ledem, prosím."
Poohlednu se kolem sebe vidím jednu tmavovlasou dívku, neznám ji, ale připomene mi jinou osobu z toho osudového dne. ,,Kruci" povzdechnu si a začnu si prsty masírovat kořen nosu.
Už jen při vkročení do místního baru mnou projednou moje ne úplně šťastné vzpomínky. Proč si sakra pamatuji, jak jsem se tu před pár měsíci ztrapnila? no snad si to nepamatují i okolní lidé. Ale přité vzpomínce se mi podlomí kolena a tak si jdu rychle sednou k barové stoličce. Zvedu jednu ruknu k barmanovi na objednávku,,Jednu vodku s ledem, prosím."
Poohlednu se kolem sebe vidím jednu tmavovlasou dívku, neznám ji, ale připomene mi jinou osobu z toho osudového dne. ,,Kruci" povzdechnu si a začnu si prsty masírovat kořen nosu.
Na ní si rozhodně jen tak nepřijde. V baru už to na ní zkoušelo tolik chlapů.. Musí myslet hlavně na to, že doma má svého chlapa! Toho nezodpovědného člověka.. omyl, upíra.. Který se snad bojí práce. Nebo jak jinak se to dá vysvětlit? Nejspíše se budou asi donekonečna hádat. protože ona myslí stále ještě jako člověk, za to Alex.. ten už myslí jen na sebe a jako zvíře. Ukojit se, najíst a ještě možná ublížit, to by tak stačilo. Raději se věnuje Peterovi. Upozorní ho, že jí prostě nepřepije a cvrnkne ho do nosu. Tohle se mu rozhodně nelíbí. Sleduje jeho zamračený pohled. ,,O tom pochybuju" Řekne sladce, i když to nezkoušela a ani zkoušet nechce, proč by. Jeho slovům už se jen směje.. tak něžný. Raději se stará o bar a tak nějak trochu u okatě ho ignoruje, i když s ním mluví. Když po ní teda chce, aby se otočila, tak to udělá. Otočí se k němu čelem, k baru bokem. Vezme si do ruky skleničku s whiskey a ťukne si s ním teda znovu. Pak už to do sebe obrátí a skleničku vrátí na bar. ,,Asi by jsme si měli dělat čárky.. a nebo můžeme rovnou zaplatit celou flašku" Zasměje se, je prostě zodpovědná no. Když začnou hrát její oblíbenou píseň, tak se usměje. https://www.youtube.com/watch?v=KDxJlW6cxRk Lehkým a ladným krokem se dostane k rádiu, které ještě trochu zesílí a začne si tančit. Chtěla by tančit s ďáblem, stejně, jak se tam zpívá? Jo, kdoví. Hlavní je, že má teď dobrou náladu, konečně. Podívá se po baru a všichni jsou obsloužení a tak se přiblíží neohroženě k Peterovi, chytne jeho ruku a zatočí se s úsměvem pod ní. 
Pak ale přestane blbnout, i když jí na rtech zůstane úsměv. Navíc měla docela dost panáků. Začne obsluhovat lidi u baru a s každým se docela mile zapovídá.
Pak ale přestane blbnout, i když jí na rtech zůstane úsměv. Navíc měla docela dost panáků. Začne obsluhovat lidi u baru a s každým se docela mile zapovídá.
Z Makedonie? Chmm - pomyslel si a dopil poslední kapky bourbonu, sklenku od sebe dal dál a koukal se znovu, zpět na ni. Nad jejím smíchem trochu pozvedl obočí. Nějak ho opouštěla pomalu dobrá nálada, ani sám neví proč. "Aha" odpověděl ji všechno na to jedním slovem a nějk i bez zájmu. Nějak ho to prostě přešlo, za chvíli dobrá nálada bude úplně pryč. "Tak to rád někdy zajedu s tebou do sladkého domova" uchechtl se, ale nebylo to už ono. Podíval se na hodinky, které měl na levé ruce. Už byl čas se jít najíst a odejít z baru. Opustit tuto krásku. Pomalu se zvedl z barové židličky a poupravil si svoji černou koženou bundu. Černá je jeho oblíbená barva, proto taky chodí převážně v černé barvě. "Promiň krásko, ale budu muset jít" mrkl na ni, nějak ho to tu přestalo i bavit a to jen díky tomu, že ho opouštěla dobrá nálada. "Tak snad jindy" uchechtl se a odebral se pomalu k hlavním dveřím.
Když ho stiskne, tak nějak tušila, že pokud je ten človíček trochu více inteligentní a ví o nadpřirozených bytostech, že to bude vědět a nevadilo jí to, tak co. Stejně by se to jednoho dne dozvěděl. Nakloní se až těsně k němu. ,,Chceš říct tajemství? Buffy by proti mě neměla šanci" Ušklíbne se pobaveně. Než začne uvažovat i on. Nad tím nepřemýšlí a rovnou reaguje. ,,To víš, když plním objednávky, schválně se ti tady vystavuji. Vlastně jsem jen celou dobu čekala na to, až se mě konečně dotkneš a plácneš mě po zadku" Řekne mu schválně co nejvíce nevinným hláskem. Při jeho další větě se lehce zasměje. Jo lék, je jí jasné, jaký lék asi tak myslí, pff. To myslí chlapi stále jen na to jedno? Nejspíše ano. Zamíří splnit své objednávky a vrací se zanedlouho. Znovu jim nalije a tentokrát už způsobile. Stejně jako on i ona vypije svůj drink. ,,To by jsi mě musel přepít" Usměje se hodně sebevědomě a snaží se neutopit v jeho modrých očích. ,,A jako člověk toho rozhodně nevydržíš více jak já" Připomene mu a cvrnkne ho do nosu, než se otočí zase k baru a pobere prázdné sklenice a začne je umývat. Pěkně jednu po druhé a schválně si dává pozor, aby se na Petera ani jednou nepodívala. ,,Teď naléváš ty mimochodem" Upozorní ho, aniž by k němu zvedla oči.
Nenápadnost se nepodařila, ale měl pravdu, zase kdoví jak moc peněz tam nebylo, ale to jí bylo docela fuč. Jídlo nepotřebovala, tak co. Utrácela jen za praktické věci a lidé většinou vesměs skoro všechny peníze utratili za jídlo. Což její případ není už nějakou dobu. Upozorní ho, že mu dá číslo jen na pracovní nouzovky. ,,Samozřejmě jen to nejhorší" Ušklíbne se na něj pobaveně, než ho upozorní, že by se měl starat o bar a ona mezitím začne vyřizovat jednu objednávku. Když jí plácne po zadku, tak protočí očima. Podá pak Mojito slečně a podívá se na Petera. ,,To je ale blbá úvaha, víš to? Navíc.." Přistoupí až k němu, chytne jeho ruku, tu, kterou jí plácnul a trochu mu jí silněji zmáčkne. ,,Být tebou si moc nezahrávám, zrovna, když nemám den" Usměje se na něj a pustí jeho ruku. To už si ale začne zase všímat žíznivých lidí. Jako obvykle začne obcházet boxy a plnit jim objednávky. Když má vše splněné, tak se vrátí zpět za Peterem. ,,Druhé kolo??" Nabídne mu a tentokrát vezme dvě skleničky, do kterých dá led a rovnou nalije whiskey. Svou si nechá, druhou mu podá. ,,Nechci tě z tadyma ale táhnout domů, vyslékat a ukládat do postele. Takže až to bude na tebe moc, prostě to nepij" Řekne mu hodně provokativně.
"JO ták" zasmál se nad tím vysvětlením a přikývl hlavou. Možná si to nebude pamatovat, možná ano. Sklenku chytil mezi ukazováček a palec, ale nepřestával se na ni koukat. "Odkud vůbec pocházíš? Zeptal se opět zvědavě. Někdy je zvědavej. Docela ho zajímalo, čemu se věnuje. Tohle byl pořádný rozhovor za poslední dny a proto byl tolik zvědavej. Však kdyby ona chtěla něco vědět, on ji toho moc neřekne. Nikdy o sobě nic neříkal a nehodlá začít."A co vlastně děláš? Nebo kde pracuješ?" Pozvedl obočí a natočil se čelem k ní a pořád na ni koukal. Sklenku držel teĎ v druhé ruce. Volnou ruku, měl položenou na opěradle židle. Nad jejího otázkou se musel zasmát. Co ji má říct? Velká zábava je s ním jít do postele? Omg, to zatím ne. Konečně si s někým po dlouhé době povídá. "Já bohužel nevím, co si představuješ zrovna ty pod zábavou" mrkl na ni a lišácky se usmál. Kdyby však chtěla nebude proti
,,S těma se zachází jen jedním způsobem, vyhodí se před bar" Tiše se zasměje. A že na to má síly dost, ale to nemusí milý Peter vůbec, ale vůbec vědět, že. Upozorní ho, že by měl hýbat zadkem, než ona sama začne plnit objednávky a létat mezi stoly. Vrátí se zpět k němu a to už mu háže sklenku. Jeho odpověď jí pobaví. Dostal jí. Začne jim připravovat panáky Whiskey. ,,Musíme vypadat nenápadně, přece si tady jako páni nebudeme popíjet Whiskey s ledem. Neblázni" Zasměje se, ne že by nevěděla, jak se vše dělá, ale teď jí to bylo vše naprosto jedno, hlavně, že do sebe dostane nějaký ten alkohol a hned bude dobře. Pak už se mu teda nabídne, kdyby něco potřeboval. ,,To by jsi měl. Ale jen když bude nouzovka čistě pracovního rázu" Řekne mu ostře, než si vezme panáka a vypije ho na ex a položí na bar. ,,Dnes je bar tvůj a máš tu zákazníky" Upozorní ho se šibalským úsměvem, než se místo něho obrátí k jedné slečně a musí se hodně naklonit přes bar, aby na ní slyšela. Když si objedná, rovnou jí začne chystat Mojito. Nachystá si velkou sklenici, do které dá umyté listy máty, cukr a nakrájené dílky limetky. Přímo ve sklenici vše rozdrtí. Pak už sklenici naplní drceným ledem a zalije bílým rumem. Zbytek dolije perlivou vodou a zamíchá. Vloží brčko a podá slečně, to už se ale otočí na Petera.